PŘÍPRAVA ODBORNÉHO PERSONÁLU ZDRAVOTNICKÝCH JEDNOTEK NA ÚROVNI ROLE 1 PŘED VÝJEZDEM DO ZAHRANIČNÍ OPERACE

Transkript

1 Milan RŮŢIČKA, Jaromír MITÁŠ, Hana STŘÍTECKÁ, Michal POTÁČ PŘÍPRAVA ODBORNÉHO PERSONÁLU ZDRAVOTNICKÝCH JEDNOTEK NA ÚROVNI ROLE 1 PŘED VÝJEZDEM DO ZAHRANIČNÍ OPERACE Abstract: Successful performance of the tasks on foreign operations is apart from other things also dependent on quality of the training which medical personnel and the support units complete before their deployment to the foreign mission. Training for a foreign mission is divided into two parts: military and specialized. This training for the Medical Service is provided by the Medical Service Support Department of the Forces Support Command in Hradec Králové in co-operation with the Department of Military Health Care Organization, the Department of Military Hygiene at the Faculty of Military Health Sciences of the University of Defense and other medical subjects in the area of CBO Těchonín. The training is divided into 3 phases: theoretical (gaining all the available information from the deployment), methodical (application and enlargement of military skills) and practical (trying out theoretical and practical specialized skills in real situations). ÚVOD Příprava vojenského profesionála před výjezdem do zahraniční operace je v podmínkách AČR jiţ samozřejmostí. Výjimkou v této oblasti nejsou ani příslušníci zdravotnické sluţby. Jejich první vyslání k plnění úkolů zdravotnického zabezpečení mimo území ČR se vztahuje k roku 1990, kdy byla nasazena protichemická jednotka v operacích Pouštní štít a Pouštní bouře na území Saudské Arábie a Kuvajtu. Od tohoto okamţiku jsou příslušníci zdravotnické sluţby AČR nedílnou součástí většiny dalších jednotek a kontingentů, plnících operační úkoly mimo území ČR, ve kterých si získali uznání, a to jednak za kvalitu poskytované zdravotnické péče civilnímu obyvatelstvu v prostoru nasazení v rámci plnění úkolů humanitární pomoci, tak i za zdravotnickou péči o příslušníky spojeneckých armád. A právě kvalita přípravy má nezanedbatelný vliv na úroveň plnění úkolů v podmínkách zahraničních operací. PROCES PŘÍPRAVY Důleţitou součástí celého procesu přípravy je stanovení její obsahové náplně. Tato musí odráţet aktuální dění v právě probíhajících operacích. I přes neoddiskutovatelnou jedinečnost jednotlivých operací je nezbytné část jejich obsahové náplně zobecnit a stanovit tak obecná pravidla. Tato pravidla jsou stanovena v podobě interního normativního aktu NGŠ AČR ve formě nařízení pro přípravu vojsk před vysláním do zahraniční operace. Zde jsou uvedena témata, které musí obsahovat příprava kaţdého kontingentu bez ohledu na druh operace, do které je aktuálně připravovaná jednotka vysílána a bez ohledu na vojenskou odbornost její příslušníků. Oblasti témat, uvedené v tomto nařízení, lze rozdělit do dvou základních tématických okruhů: vševojsková příprava a příprava odborná. Ostatní obsahová náplň je zcela v kompetenci velitele daného kontingentu. 44

2 V posledních několika letech (aţ do roku 2009) se garantem odborné přípravy zdravotnického personálu před vysláním do zahraniční operace stal Odbor zdravotnické podpory Velitelství sil podpory (OZdrP VeSPod), jehoţ příslušníci dvakrát ročně plánovali, organizovali a řídili přípravu příslušníků zdravotnické sluţby. Této přípravy se účastnili příslušníci zdravotnické sluţby AČR bez ohledu na svoji příslušnost k operačním stupňům. Na základě zkušeností z odborné přípravy zdravotnického personálu se ukázalo, ţe bylo velice důleţité provést sladění zdravotnických týmů ještě před komplexním polním výcvikem (KPV) kontingentu, v němţ je zdravotnická jednotka zařazena. V rámci KPV jiţ nebyl prostor pro organizování odborné činnosti, bylo třeba poskytovat reálné zdravotnické zabezpečení cvičícím jednotkám v plném rozsahu. Z tohoto důvodu musela být zdravotnická jednotka připravena k plnění úkolů ještě před vlastním zahájením společného praktického výcviku celého kontingentu. Typickým příkladem bylo pracoviště zdravotnického zabezpečení v KFOR poskytující zdravotní péči na úrovni Role 1+. Vlastní odborná příprava byla rozdělena do tří základních fází: teoretickou přípravu, metodický nácvik a praktický výcvik. Všechny tyto části probíhaly v Centru biologické ochrany v Těchoníně. Volba dislokace přípravy byla dána zdravotnickým zaměřením Centra a jeho dislokací v prostředí, které lze vyuţít zejména při praktickém výcviku. Informace lze povaţovat za základ teoretické přípravy, proto v první fázi výcviku byly cvičícím předávány informace týkající se konkrétně jejich kontingentu a prostoru budoucího nasazení. Předávané informace byly jak obecného charakteru, tak i charakteru odborného. V rámci této fáze bylo vyuţito dostupných informací od příslušníků zdravotnické sluţby, kteří se jiţ dříve daného druhu operace účastnili. Odborné informace byly převládajícími a obsahují údaje o prováděných léčebných postupech, konkrétních podmínkách a principech organizování zdravotnické péče v místě nasazení, organizování zásobování zdravotnickým materiálem, aj. Nedílnou součástí teoretické přípravy byla příprava psychologická, neboť pro řadu příslušníků zdravotnické sluţby se jednalo o jejich první vyslání k plnění úkolů mimo ČR. Nemalá pozornost byla věnována také jazykové přípravě, zvláště odborné terminologii a vedení radiové komunikace. Hlavním cílem této fáze přípravy bylo předat co nejvíce přesných a hlavně aktuálních informací vysílaným příslušníkům z aktuálního dění v prostoru jejich budoucího nasazení. Druhou fází přípravy byl metodický nácvik, zaměřený na přeţití v tísni. Na jeho provedení participovali lektoři z kateder organizace vojenského zdravotnictví (K-302) a vojenské hygieny (K-307) Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Cílem této fáze bylo rozšířit a doplnit dříve získané znalosti a dovednosti s důrazem na jejich vyuţití v relativně neznámém mezinárodním prostředí. Výcvik byl zaměřen na zvládnutí různých specifických, stresujících a ţivot ohroţujících situací, se kterými se mohou cvičící reálně setkat při plnění kaţdodenních úkolů. Byl veden pod neustálým tlakem, za jakéhokoliv počasí a v náročných terénních podmínkách. Cvičící měli k dispozici pouze nejnutnější vybavení a byli nuceni vyuţívat kromě svých dovedností i to, co jim nabízí okolní příroda, terén nebo jejich výstroj. Výcvik probíhal pod taktickým námětem, který byl rozdělen do několika částí. Cílem nebylo procvičování základních znalostí a dovedností vševojskové přípravy, ale jejich rozšíření s důrazem na schopnost pouţití v mezinárodním prostředí. 45

3 V první části bylo cvičícím upřesněno, jak probíhá organizace činnosti před zahájením plnění stanoveného úkolu mimo základnu v místě budoucího nasazení, byli seznámeni se způsoby zadávání úkolů, zásadami zabezpečení před opuštěním základny, činnostmi v koloně v případě napadení a v neposlední řadě se zásadami manipulace a pouţití zbraně na základně i mimo ni. Druhou částí metodického nácviku byla vrtulníková příprava. Tato příprava byla zařazena z důvodu moţné realizace odsunu raněných vzdušnou cestou a rozdělena na teoretickou a praktickou část. V rámci teoretické části byli cvičící seznámeni se zásadami výběru prostoru pro přistání vrtulníku, signály pro jeho navádění, zásadami pohybu po přistávací ploše, pohybu v blízkosti vrtulníku a základními postupy, které je třeba dodrţet v případě havárie. Praktická část byla zaměřena na převedení teorie do praxe a dále pak na získání dovedností v nasedání do techniky, umísťování materiálu na palubě, na manipulaci se zbraněmi a opuštění vrtulníku. Hlavním cílem této přípravy bylo získání dovedností z oblasti vyuţití vrtulníkové techniky a základních postupů při přistání nebo havárii. Třetí část metodického nácviku byla zaměřena na vlastní přeţití v tísni. Práce zdravotnického personálu nezahrnuje pouze poskytování odborné lékařské péče o raněné a nemocné na základně, ale také mimo ni a v neposlední řadě přesun raněných z místa vzniku poranění. Tato činnost se provádí na základě standardizovaných forem hlášení pro vyţádání pomoci (9-LINE MEDEVAC), nejčastěji za pouţití vrtulníkové techniky. Při jakékoli z těchto činností můţe dojít k extrémní situaci, kdy zdravotnický personál bude nucen vyuţít svých vševojskových dovedností k tomu, aby přeţil. Proto byl v této části výcviku důraz poloţen na aplikaci vševojskových dovedností cvičících při plnění odborných úkolů. Pozornost byla zaměřena na oblast topografickou, spojovací a ţenijní přípravu, poskytování improvizované první pomoci, vyuţití bylin a alternativní stravování. V topografické přípravě cvičící za vyuţití vojenských map, buzol, GPS navigace, ale i improvizovaných prostředků, prováděli přesuny v terénu, procvičovali se v určování polohy, světových stran, astronomického času a v dalších základních dovednostech v oblasti topografie. Nedílnou součástí praktického výcviku bylo dodrţování zásad pohybu na území protivníka a v neznámém prostředí. Ve spojovací přípravě byli cvičící obeznámeni se spojovacími prostředky, které AČR vyuţívá v zahraničních operacích a s jejich obsluhou, se zásadami navazování spojení a vedením komunikace. Praktické dovednosti potom cvičící prokazovali v průběhu celé této fáze metodického nácviku a to jak v českém, tak i anglickém jazyce. Na spojovací přípravu úzce navazoval nácvik vyžadování pomoci. Na tomto pracovišti bylo cvičícím vysvětleno případně zopakováno, jakým způsobem lze vyţadovat pomoc, jaké jsou zásady a postupy. Důraz byl kladen na schopnost zpracovat a odeslat formalizovaný poţadavek o zdravotnický odsun CASEVAC, 9-LINE MEDEVAC a situační hlášení METHANE, a to opět jak v českém i v anglickém jazyce. Cvičícím byly simulovány různé situace, kdy musí pomocí radiové stanice vyţádat pomoc výše zmíněnými způsoby nebo podat hlášení. Tato činnost byla opakována také na dalších pracovištích. 46

4 Ženijní příprava byla zaměřena na moţnosti odhalování demaskujících příznaků zaminovaných prostorů a výbušných nástrah (IED) a nácvik moţných činností v minových polích jak pěšky tak na vozidlech. V tématice první pomoci v nouzi cvičící procvičovali moţné způsoby vyprošťování raněného a jeho transport z místa vzniku poranění do bezpečného prostoru za vyuţití improvizovaných prostředků. Zdravotnický personál má odborné znalosti k tomu, aby byl schopen poskytnout první pomoc raněnému vojákovi, ale v tomto případě byl cvičen v poskytování první pomoci bez pouţití odborného materiálu. Důleţitým faktorem v oblasti odsunu raněného z místa vzniku poranění do bezpečné zóny je reálnost nebezpečí vedení palby nepřítelem nebo dalších vlivů, stěţujících tento odsun. Tomu je třeba přizpůsobit i vlastní techniku odsunu. Další oblastí, která byla procvičována, je využití bylin a alternativní stravování. Zde byli cvičící seznámeni se způsoby jak a kde lze obstarat vodu a stravu za vyuţití okolního prostředí a jakým způsobem co nejefektivněji vyuţít bojové dávky potravin. Učili se rozpoznávat základní druhy bylin, které lze vyuţít jednak pro přípravu stravy nebo jako improvizované léčivo při zdravotních obtíţích a postup jak otestovat poţivatelnost neznámých rostlin a plodů. Na pracovišti vlastního přežití v nouzi byly cvičícím vysvětleny a následně i prakticky procvičeny zásady výběru prostoru pro přenocování, rozdělávání ohně, zpracování přírodních surovin pro obţivu, sušení oděvu, zvyšování tepelného komfortu osob, budování improvizovaných prostředků, způsoby střeţení prostoru a po ukončení jeho vyuţívání zahlazení stop po činnosti. Je třeba si uvědomit, ţe tato příprava byla zaměřena na skutečný krizový stav, kdy cvičící mají k dispozici jen to nejnutnější vybavení a jsou odkázáni sami na sebe a své dovednosti. Veškerá činnost byla zaměřena na praktický výcvik, protoţe jenom tak mohli cvičící nabýt sebevědomí pro řešení případné krizové situace, do které se při plnění úkolů v zahraničních operacích mohou dostat. Proto byl celý výcvik veden ve znamení neustálých přesunů, mnohdy na celkovou vzdálenost aţ 20 km a plnění úkolů pod tlakem, neboť jen takto lze prověřit fyzickou a psychickou odolnost cvičících a zejména oni sami si potom dokáţí udělat úsudek o tom, zda jsou tyto situace schopni zvládat. Třetí fáze kombinovala všechny teoretické i praktické dovednosti zdravotnického personálu při zvládání odborných úkolů v reálných situacích, tzv. rozehrách. Rozehrou se rozumí řídícími nastolený scénář reálné situace, u které je nutné provedení zásahu zdravotnického personálu. Scénáři na důvěryhodnosti dodávalo vyuţití figurantů, které zabezpečovala Fakulta vojenského zdravotnictví. Na maskování jejich poranění se podíleli příslušníci Nemocniční základny. Rozehra měla stanovena pravidla a kromě cvičících se na její realizaci podíleli řídící skupiny a rozhodčí sluţba. Rozhodčí byli určování z řad zdravotnického personálu Odboru zdravotnické podpory, posádkových ošetřoven a Nemocniční základy. Hlavním úkolem rozhodčích bylo sledování činnosti cvičících při různých scénářích, kontrola správnosti jejich postupů, případná korelace cvičících správným směrem a provedení vyhodnocení. Cvičící byli rozděleni do jednotlivých pracovních týmů a řešili dané scénáře. 47

5 Zde byly z cvičících sestaveny zdravotnické týmy k plnění jednotlivých úkolů ve sloţení lékař, nelékařský zdravotnický pracovník a řidič s přiděleným sanitním vozidlem. Činnost byla rozdělena do dvou etap. V první byl prováděn zásah jednoho zdravotnického týmu, ve druhé etapě bylo procvičováno působení více týmů v prostoru nasazení, zejména koordinace jejich činnosti na scéně. Cílem první etapy třetí fáze byla souhra mezi jednotlivými členy stanoveného zdravotnického týmu. V této části tým řešil scénáře typu vzniku poranění při výcviku jednotek, zranění vzniklá při neodborné manipulaci se zbraní, aj. Poranění vzniklá v těchto scénářích byly lehce nebo středně těţkými. Ve většině případů je zdravotnický tým aţ druhým v pořadí, kdo provádí ošetření vzniklých poranění. Prvotní úkony spojené s poskytování první pomoci raněnému provádí kolegové raněného, tedy vojáci bez odborného zdravotnického vzdělání, ale často s absolvovaným kurzem CLS Combat Life Saver. Teprve na základě vyţádání odborné pomoci se zapojoval do činnosti zdravotnický tým. Na místě provedl potřebné úkony s převzetím pacienta a zabezpečil jeho transport do zdravotnického zařízení. Tím bývalo zpravidla simulované pracoviště vyšší zdravotnické etapy (Role 2) aliančního partnera. Lékař tedy při předávání pacienta komunikoval a vyplňoval zdravotnickou dokumentaci v anglickém jazyce. Z důvodu efektivního vyuţití času pro příslušníky necvičících týmů bylo paralelně s touto rozehrou organizováno zaměstnání příslušníky CBO s vyuţitím výcvikového fantomu k poskytování zdravotnické první pomoci. Druhá etapa třetí fáze byla zaměřena na koordinaci mezi jednotlivými zdravotnickými týmy. Ve většině případů zde byly scénáře typu dopravní nehody jednotek vlastních vojsk nebo spojenců. Specifikou scénáře byl velký počet raněných. Vzniklá nehoda byla nahlášena příslušnému velitelskému stupni a došlo k aktivaci zdravotnických týmů. Po příjezdu do místa události provedl první z týmů zhodnocení situace a mohl si vyţádat aktivaci dalších týmů k provedení posílení. Součástí byl také nácvik reakce na hromadné neštěstí (MASCAL). Řídící cvičení neustále sledovali dění na scéně a prováděli jejich korelaci, hodnocení, případně přispěli radou. Pozornost byla zaměřena nejen na kvalitu provedení odborných ošetření, ale i na celkový rozhodovací proces, řízení a koordinaci zdravotnické sluţby v místě scény. Hodnocena byla především rychlost, triáţ (třídění raněných v případě hromadných poranění) a určení priorit odsunu raněných. Tak jako v první části byla i zde komunikace a dokumentace vedena v anglickém jazyce. Následně byli ranění dle stanovených priorit pro odsun transportováni do určených zdravotnických zařízení. ZÁVĚR Z doposud provedených příprav zdravotnického personálu před výjezdem do zahraničních operací a z uskutečněných cvičení vyplynulo několik důleţitých poznatků. Tématiku přípravy je třeba neustále přizpůsobovat aktuálním a reálným poţadavkům konkrétní zahraniční operace za vyuţití dosavadních praktických zkušeností příslušníků zdravotnické sluţby, kteří jiţ některou z obdobných operací absolvovali. Vyvstala také potřeba jednoznačné definice léčebných postupů a norem pro léčiva a zdravotnický materiál pouţívaný v operacích a na tomto základě pak provádět výcvik. Prostor pro zkvalitnění přípravy je třeba hledat ve sloučení určitých fází přípravy uvnitř zdravotnické sluţby a to jak pro příslušníky zdravotnické sluţby, kteří jsou připravováni pro plnění úkolů na úrovni ROLE 1, tak pro příslušníky polních nemocnic (ROLE 2), 48

6 kteří se tohoto typu přípravy neúčastní a přípravu svých příslušníků organizují podle vlastních plánů přípravy. Další prostor se ukazuje v moţnosti vyuţití ostatních druhů vojsk při výcviku zdravotnického personálu. Toto zapojení by mohlo vnést do jeho reálnosti další rozměr, se kterým je nutné počítat. Jedná se například o zapojení vojenské policie či příslušníků bojových jednotek. Hlavním cílem celé přípravy zdravotnického personálu pro úroveň ROLE 1 je poskytnutí návodu, jak v určitých specifických situacích reagovat. Kvalita poskytovaného výcviku závisí také na zpětné vazbě, proto je pro organizátory přípravy nezbytné, aby cvičící provedli vyhodnocení výcviku z jejich pohledu, dodali cenné připomínky a po jejich návratu z operace předali náměty či podklady k doplnění obsahové náplně výcviku. Nezbytností tedy zůstává analýza potřeb příslušníků zdravotnické sluţby v operacích a jejich převedení do obsahové náplně přípravy s ohledem na funkční zařazení. Proto je velice důleţité zvládnout vyhodnocení potřeb jak obecných, tedy těch, které jsou nutností pro všechny příslušníky zdravotnické sluţby bez rozdílu funkčního zařazení, tak i těch specifických pro jednotlivé funkce. Nutností pro kvalitní a efektivní přípravu příslušníků zdravotnické sluţby je ujednocení forem a metod vlastní přípravy na plnění úkolů v zahraničních operacích včetně obsahové náplně. Od roku 2010 dochází v přípravě zdravotnického personálu úrovně ROLE-1 k určitým organizačním změnám. Od tohoto roku se garantem přípravy stává Oddělení zdravotnického a veterinárního zabezpečení (OdZdrVZ) Velitelství společných sil v Olomouci. Toto oddělení, ve spolupráci s Fakultou vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové a dalšími útvary a zařízeními vojenské zdravotnické sluţby AČR, na základě nových poznatků a zkušeností připravuje návrh nového systému přípravy, který by měl být do konce tohoto roku realizován v praxi. LITERATURA [1] Historie zahraničních misí; [2] Ministerstvo obrany Generální štáb AČR, Zdravotnická doktrína Armády České republiky, Čj /15/ , Praha, 2002 [3] Plán kurzů a odborných stáţí Vojenské zdravotnické sluţby AČR v roce 2010, Praha: MO ČR Odbor vojenského zdravotnictví Spod, [4] Růţička, M., Mitáš, J., Střítecká, H. Analýza současného stavu přípravy příslušníků zdravotnické sluţby AČR před výjezdem do zahraniční operace na úrovni ROLE-1., Vojenské zdravotnické listy, roč. 79, č. 1, s