Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY. Vztah EU a Číny. Diplomová práce. Brno Vedoucí diplomové práce:

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY Vztah EU a Číny Diplomová práce Brno 2009 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Marta Goňcová, CSc. Vypracoval: Michal Vaňáč

2 Děkuji PhDr. Martě Goňcové, CSc. za odborné vedení a za rady, kterými mi byla při jejím zpracování ochotně nápomocna. 2

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla zpřístupněna ke studijním účelům.... podpis 3

4 Obsah Úvod Čína Základní informace o Číně Dějiny Číny po roce Hospodářství Číny Čína a svět Spolupráce EU a Číny Oblasti spolupráce mezi EU a Čínou Obchod mezi EU a Čínou Problémové otázky ve vztahu EU a Číny Čína a ČR Komoditní struktura Firmy působící na čínském trhu Závěr Literatura Internetové zdroje Resumé

5 Úvod Ve své diplomové práci se věnuji vztahům Evropské unie a Číny. Jejím cílem je zejména popsat, objasnit a vysvětlit vztahy mezi těmito stranami. Zaměřil jsem se především na ekonomickou spolupráci. Nejčastějším zdrojem informací pro mou práci je internet. Důvodem je to, že právě na něm jsou nejaktuálnější informace o ekonomické situaci v jednotlivých regionech, především na stránkách Evropského statistického úřadu, Národního statistického úřadu Číny a Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Práci jsem rozdělil do několika kapitol. Těmi nejdůležitějšími jsou Čína a svět, Evropská unie a Číny, Česká republika a Čína. V každé z nich se zaměřuji na obchod mezi danými stranami, případně na jeho vývoj. Součástí práce je i charakteristika Číny, včetně obyvatelstva, administrativního členění, politického systému a historie. Příčin, proč jsem si zvolil toto téma, je hned několik. Předně Čína je jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů Evropské unie, které je Česká republika členem. Dalším je zvětšující se vliv Číny a její ekonomiky na světové dění a s tím spojená ekonomická spolupráce, která je často zohledňována na úkor jasného porušování lidských práv v Číně a Tibetu. 5

6 1. Čína 1.1 Základní informace o Číně Poloha, rozloha Oficiálním názvem Číny je Čínská lidová republika (ČLR). Nachází ve východní Asii a sousedí se 14 státy. Je to Indie, Pákistán, Afghánistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Mongolsko (s ním má nejdelší hranice), Rusko, Severní Korea, Vietnam, Laos, Myanmar, Bhútán a Nepál. Žluté moře Čínu odděluje od Japonska, směrem k jihu pak pobřeží omývají vody Východočínského a Jihočínského moře. Rozloha Číny je km2. Obyvatelstvo Čína je vůbec nejlidnatější stát světa, má 1, 338 miliardy obyvatel. Necelých dvacet procent z nich je mladších 14 let, 72,1% je ve věku let, zbytek připadá na osoby starší 65 let. Ekonomicky činných bylo ke konci roku 2008 celkem 774,8 milionu obyvatel. Čistý roční přírůstek obyvatelstva by měl podle odhadů být v roce ,655 %, což je asi 0,1% nárůst oproti předchozímu roku. Podle sčítání z roku 2000 je v největší zemi světa gramotných 90,9% populace, 95,1% mužů a 86,5 % žen. Ve městech žije v Číně asi 43% obyvatel. Co se týče národností, tak v Číně jsou nejpočetnější Chanové, kterých je 91,%. Kromě nich žije v Číně dalších 55 menšin, z nichž nejvýznamnější jsou Mandžuové, Mongolové, Hui, Tibeťané, Ujgurové, Miao, Yi, Zhuang, Buyi a Korejci. Číňané se nejvíce hlásí z taoismu, buddhismu, křesťanství (3-4%) a islámu (1-2%). Úředním jazykem je čínština. 1 Administrativní členění 1 Zdroj dat: CIA. The World Factbook. Dostupný na WWW: 6

7 Oficiálně udávaný počet čínských provincií (autonomních oblastí) je 23. Čína do nich zařazuje i Tchaj-wan, který formálně považuje za jednu z nich. Zbylé provincie jsou Anhui, Furan, Gansu, Guangdong, Guizhou, Hainan, Hebei, Heilongjiang, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Jilin, Liaoning, Shaanxi, Shandong, Shanxi, Sichuan, Qinghai, Yunnan a Zhejiang. Ty se ještě dále dělí na prefektury a okresy, které jsou pak členěny na městské oblasti a města. ČLR má také pět autonomních oblastí Guangxi, Ningxia, Xinjiang, Tibet a Vnitřní Mongolsko a čtyři municipality, což jsou města Beijing, Chongqing, Shanghai a Tianjin. Kromě toho mají zvláštní status dvě oblasti s vlastními vládami a právními systémy, které ale v oblastech obrany a zahraniční politiky podléhají čínské vládě (Hongkong, Macao). Politický systém Státní zřízení a orgány státní moci byly v začátcích existence ČLR definované ve Společném programu Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS), přijatém na svém prvním zasedání v září 1949, na němž bylo rozhodnuto o vyhlášení Čínské lidové republiky. Tento dokument plnil funkci ústavy až do roku 1954, kdy se po volbách sešlo první Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) a spolu s dalšími zákonodárnými akty schválilo také první ústavu ČLR. Nová znění ústavy byla následně tímto orgánem přijata v roce 1975 a 1978 a do současnosti platná ústava v roce Současná ústava má 138 článků. Po preambuli následují čtyři hlavní oddíly ústavy: obecné principy, základní práva a povinnosti občanů, orgány státní moci a státní vlajka, znak, hymna a hlavní město ČLR. Ústava obsahuje ustanovení o rovnosti občanů před zákonem a zaručuje základní práva občanů, jimiž jsou právo volit a být volen, právo svobody názorů a projevu včetně svobody náboženského vyznání, právo shromažďování, právo na osobní nedotknutelnost a nedotknutelnost obydlí, právo na listovní tajemství, právo podávat návrhy, připomínky a stížnosti k činnosti jakéhokoli státní orgánu nebo státního činitele, právo na práci, odpočinek a podporu státu a veřejnosti ve stáří, nemoci nebo invaliditě, právo na vzdělání a právo zabývat se tvůrčí vědeckou, literární a uměleckou činností. Ústava zaručuje ženám stejná práva a možnost i společenského uplatnění. 7

8 Ústava vyhlašuje, že všechna moc patří lidu. Orgánem, jehož prostřednictvím se tato moc uplatňuje, je Všečínské shromáždění lidových zástupců a shromáždění lidových zástupců příslušných stupňů. Systém lidových shromáždění je tak základem čínského politického systému. Poslanci lidových shromáždění na příslušných úrovních jsou voleni a za svou činnost nesou zodpovědnost voličům, kteří vůči nim mají právo kontroly. Reprezentují příslušně široké spektrum voličského okruhu, takže jsou mezi nimi zástupci všech národností, profesí, regionů, společenských tříd a vrstev. Protože pocházejí z lidu, udržují úzké vztahy se svým voličským zázemím a přihlížejí k názorům a požadavkům lidí. Při zasedáních lidových shromáždění a rozhodování o závažných záležitostech mohou tak tlumočit jejich stanoviska a přijaté závěry pak realizovat. Tímto způsobem je zajištěno prezentování veřejného mínění a podnětů obyvatel, kteří tak zároveň prostřednictvím lidových shromáždění realizují právo ovlivňovat politické, ekonomické a sociální záležitosti. Podle Ústavy je Čína socialistický stát demokratické diktatury lidu vedeného dělnickou třídou, založený na svazku dělníků a rolníků. Vedoucí úlohu má Komunistická strana Systém spolupráce mnoha politických stran a politických konzultací je podle čínské ambasády v Praze další z pilířů politického systému. Než dojde k přijetí důležitých opatření nebo rozhodnutí o důležitých otázkách, které mají zásadní význam pro ekonomiku a život obyvatel země, Komunistická strana Číny jako vedoucí politická síla je konzultuje se všemi etnickými skupinami, se všemi politickými stranami, všemi společenskými kruhy a bezpartijními demokraty v zájmu dosažení společného porozumění realizuje se dvěma způsoby: Čínské lidové politické poradní shromáždění (ČLPPS) 8

9 konzultativní setkání a fóra demokratických stran a bezpartijních osobností, svolávaná ústředním výborem KS Číny nebo lokálními stranickými výbory na příslušných úrovních 2 Struktura státních orgánů - orgány státní moci, kam patří Všečínské shromáždění lidových zástupců a příslušná lokální shromáždění - prezident republiky - státní správní orgány, kam patří Státní rada ČLR a místní vlády - státní vedoucí vojenský orgán - Ústřední vojenská komise - státní soudní orgány - Nejvyšší lidový soud a příslušné místní a zvláštní lidové soudy - státní orgány prokuratury - Nejvyšší lidová prokuratura a místní lidové prokuratury různých úrovní a zvláštní lidové prokuratury Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) Jedná se o nejvyšší orgán státní moci, který má 2979 členů. Zastupuje zákonodárnou moc. Je voleno na pět let. Zasedá jednou v roce. Mezi zasedáními vykonává jeho funkce Stálý výbor VSLZ, který má 133 členů v čele s předsedou, místopředsedy a generálním tajemníkem. Vybírá a volí členy: Stálého výboru VSLZ, prezidenta a viceprezidenta republiky, předsedu a členy Státní rady, předsedu Ústřední vojenské komise a rozhoduje o výběru ostatních členů komise, prezidenta nejvyššího lidového soudu, generálního prokurátora Nejvyšší lidové prokuratury. Prezident Je nejvyšší představitel státu. Vyhlašuje zákony zákonné předpisy, zveřejňuje nařízení, ustanovuje do funkcí a odvolává členy Státní rady, přijímá diplomatické zástupce cizích států, jmenuje a odvolává zplnomocněné představitele ČLR v zahraničí, ratifikuje mezinárodní smlouvy a důležité mezinárodní dohody, případně ruší účast Číny v nich. V současnosti je prezidentem ČLR Hu Jintao. Státní rada (Ústřední lidová vláda) 2 Použité materiály z internetových stránek staženo dne

10 Jedná se o nejvyšší orgán výkonné moci, vrcholným státním správním orgánem. Vydává příslušná zákonná ustanovení, rozhodnutí a nařízení. Je složena z předsedy, náměstků předsedy, státních poradců, ministrů zodpovědných za jednotlivá ministerstva nebo komise, generálního sekretáře a vedoucího sekretariátu. Premiérem je Wen Jiabao. Ústřední vojenská komise Je vrcholným státním orgánem pro řízení čínských vojenských sil. Vojenské síly se skládají z: - Čínská osvobozenecká armáda - Čínská ozbrojená policie a milice Jejímu předsedovi jsou oficiálně přímo podřízeny veškeré ozbrojené síly v zemi. Na Ústřední vojenskou komisi dohlíží Stálý výbor VSLZ. Ve skutečnosti je však vedení a kontrola nad ozbrojenými silami v rukou Ústřední vojenské komise Ústředního výboru KS Číny. Obě komise jsou de facto identické, co se týče členů, takže jde vlastně o jednu identickou instituci pod dvěma názvy. Oběma předsedá současný prezident ČLR Chu Ťin-tchao. Sjezd KS Číny Důležitým sjezdem KS pro budoucnost Číny byl ten, který se konal v říjnu Na tomto zasedání sjezd vyzval k budování systému socialistické tržní ekonomiky, urychlení reforem a otevírání se světu, soustředění úsilí k podpoře ekonomické výstavby, k důraznému boji za relativně rychlý rozvoj čínské ekonomiky při patřičném sledování hospodárnosti. Politické strany Jak uvádí Čínské velvyslanectví v Praze, tak Komunistická strana Číny byla založena v červenci V dnešní době má přes 70,8 milionů členů. KS Číny v letech 1921 až 1949 vedla čínský lid v obtížném boji, který vyvrcholil svržením nadvlády imperialismu, feudalismu a byrokratického kapitalismu a založením Čínské lidové republiky. Po vzniku Nové Číny jako vládnoucí strana vedla čínský lid všech národností při obraně nezávislosti a bezpečnosti země. Podařilo se jí úspěšně realizovat přechod od nové demokracie k socialismu, přičemž došlo k socialistické výstavbě v širokém měřítku. Tím bylo dosaženo ekonomického a kulturního vzestupu, který nemá srovnání v čínských dějinách. 3 V Čínské lidové republice existuje i Demokratická opozice, která se skládá z 8 stran. Jedná se o tyto strany: 3 Údaje a data Čínského velvyslanectví v Praze. Dostupné na WWW: 10

11 Revoluční výbor Kuomintangu (založen v roce1948) Čínská demokratická liga (založena v roce1941) Čínské sdružení pro demokratickou národní výstavbu (založeno v roce 1945) Čínské sdružení pro rozvoj demokracie (založena v roce1945) Demokratická strana čínských rolníků a dělníků (založena v roce 1930) Čínská strana snahy o spravedlnost (založena v roce 1925) Společnost 3.září (založena v roce 1944) Liga pro demokratickou samosprávu Tchaj-wanu (založena v roce1947 na Tchaj-wanu) 1.2 Dějiny Číny po roce 1949 Do roku 1949 vedla Komunistická strana boj proti Kuomintangu. Po vítězství Komunistické strany nad nacionalisty se její vedení rozhodlo ponechat původní úředníky na svých pozicích, tzn., že vykonávali svou práci a dostávali za ní zaplaceno. Důvod byl vcelku prostý, takových úředníků bylo asi dva miliony, kdežto prověřených komunistických kádrů asi tři čtvrtě milionu. Další věcí, se kterou se museli komunisté popasovat byla ekonomická situace země, především inflace. Jejich postup byl v této oblasti následující: převzali bankovní systém pod svou kontrolu (čímž získali dohled prakticky nad všemi úvěry), založili celonárodní obchodní společnosti pro každý druh zboží (tím ovládli trh se zbožím) a konečně začali zaměstnancům platit tzv. nákupním košíkem. To v praxi znamenalo, že se platy nepočítaly v penězích, ale v komoditách (například každý dostal určité množství oleje, obilí apod.). Těmito kroky se inflace ustálila asi na 15%. V roce 1949 panovalo jakési nadšení a rostoucí důvěra Komunistické straně. Zvládla inflaci a byl tu vládní aparát, který byl odhodlán vše změnit k lepšímu. Byly tu neřesti na ulicích ve všech podobách (prostituce, opium) a naopak se šířila zdravotní péče, gramotnost a v neposlední řadě se studovala nová demokracie a myšlenky Mao Ce-tunga. Problémem, který si zpočátku obyvatelé Číny neuvědomili, bylo ale to, že tento na první pohled bezstarostný stav byl vykoupen vzrůstajícím vlivem Komunistické strany. Ta postupně doslova prorostla celou společností a určovala nejen politiku, ale i modely chování nebo myšlení jednotlivce. 11

12 Bylo jasné, že původní aparát, ponechaný od dob Kuomintangu, nemůže už potřebám strany vyhovovat. V letech proto probíhala dvě kampaň proti třem zlům (korupci, plýtvání, byrokracii). Byla namířena proti vládním, průmyslovým a stranickým úředníkům, druhá se zaměřila na kapitalistickou třídu, která tu zůstala po předchozím režimu. Výsledek obou procesů byl veskrze dvojí. Jednak se odstranili neloajální lidé a jednak se do popředí dostali lidé věrní a sloužící Komunistické straně, která měla v roce 1953 přes šest milionů členů (v roce 1947 jich bylo asi 2,7 milionu). Velký vliv na moc komunistů měla i ústava z roku Byla upravena podle té sovětské z roku 1936 a v konečném důsledku posílila Státní radu a ministerstva, kterých bylo asi padesát. Byl zaveden také systém dvojího členství, tedy ve straně i ve vládě, a funkce předsedy státu, jímž se stal Mao Ce-tung. Ten ve svých rukou koncentroval moc jako šéf strany, vlády i armády. Komunistická strana předpokládala, že klíčem pro stabilizaci vlády i bude kolektivizace zemědělství. Na venkově byla velmi silná a měla zde mnoho příznivců, proto doufala v úspěch. Celý proces se měl odehrávat v několika krocích. Nejprve vytvoření skupin vzájemné pomoci, pak družstev zemědělských výrobců, kam zemědělci vložili svou půdu a vybavení a za to dostali úměrný podíl z konečné produkce. V dalším stupni už všichni rolníci dostávali mzdu bez ohledu na to, kolik do společného družstva vložili. Od roku 1958 do roku 1978 se tyto jednotky nazývaly výrobní družstva. V hierarchické struktuře výrobní družstva tvořila brigády a ty zase komuny. Nad komunami byly újezdy, okresy a provincie. Dva tisíce čínských újezdů tvořilo komun. Ty byly co do velikosti obvykle srovnatelné s někdejším standardním tržním společenstvím. Těchto sedmdesát tisíc komun se dále dělilo na brigád, jež se rovnaly přibližně velikosti vesnice a měly kolem 220 domácností, tedy téměř tisíc osob. Brigády se dále členily na 5 milionů výrobních družstev, každé po 33 domácnostech neboli 145 osobách. Nad celou touto strukturou nyní vládl státní obilní monopol obstarávající a rozdělující základní dodávky potravin pro celou zemi. Reguloval ceny obilí a diktoval rolníkům, co a v jakém množství mají pěstovat. Vesničané dostávali své příděly obilí po předložení průkazu o 12

13 trvalém pobytu, které udávaly, kde dotyční bydlí. 4 Tím si stát zemědělce připoutal těsněji než kdy předtím. Na venkově žilo v té době asi 80% obyvatelstva. Ovšem tento počet se postupně měnil Od roku 1949 žilo ve městech 57 milionů obyvatel, o 12 let později jich bylo už 100 milionů a v roce 1960 to bylo dokonce už 131 milionů lidí. Zpočátku příliv obyvatel způsoboval poměrně značnou nezaměstnanost, tu se však podařilo snížit díky institucionalizování kontrole. V roce 1949 byly ve městech až tři čtvrtiny samostatných řemeslníků, ti se ale postupně začlenili do městských družstev řemeslníků. Vrchní představitelé Komunistické strany (a tedy i Číny) se snažili aplikovat model uplatněný v zemědělství i na průmysl. Z kombinace kapitalistického a státního řízení přesunout co nejvíce kapacit z kapitalistického právě na státní úroveň. Soukromý sektor, který tvořil v roce 1949 asi polovinu průmyslu, byl omezen na méně než pětinu a stát se vydal cestou pětiletých plánů. První pětiletka v letech byla v celku považována za ohromný úspěch. Národní důchod vzrostl v průměru o 8,9 procenta. Zemědělská produkce údajně vzrostla o 3,8 procenta, poměřováno růstem populace o 2,4 procenta. Statistiky Čínské lidové republiky byly velmi působivé, alespoň na papíře. Podle nich procento dětí navštěvující školu vyskočilo z 25 na 50 procent. 5 Čína velmi úzce spolupracovala se Sovětským svazem. Ten se v podobě průmyslových investic podílel na celkem 156 projektech. Zaměření Sovětské svazu se odrazilo i na těchto investicích, skoro všechny šly do těžkého průmyslu. A nutno podotknout, že se to Číně příliš nevyplatilo. Sama Čína z první pětiletku investovala asi 25 miliard jüanů, zatímco SSSR asi 60 milionů jüanů, ovšem formou půjček s úrokem. V druhé pětiletce se vedení Číny chtělo zbavit sovětské závislosti a průmyslovou výrobu soustředit do menších místních závodů. Komunistická strana chtěla Čínu proměnit i v hodnotách a myšlení vůbec, samozřejmě podle myšlenek Mao Ce-tunga a zásad marxismu-leninismu. Kromě převýchovy nepohodlných profesorů a jejich hanění před veřejností se čínské vedení zaměřilo na humanitní obory studia. Zrušilo jejich studijní programy a místo nich vznikly nová polytechnická učiliště a technické instituty. 4 Fairbank, J.K.: Dějiny Číny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, str Fairbank, J.K.: Dějiny Číny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, str

14 Strana nachystala na intelektuály ještě jednu lest. V roce byla vyhlášena kampaň Sto květů, kdy měli právě intelektuálové veřejně kritizovat partajní kádry. Mao si od toho původně sliboval konstruktivní kritiku malé části vzdělaných lidí, ale ta se po roce mlčení změnila v kritiku silnou a poměrně rozsáhlou, takže byl program ukončen. Mao si uvědomil nespokojenost intelektuálů a chtěl ji tvrdě potlačit. Použil k tomu kampaň proti pravičákům, která začala v roce Mao a jeho druzi byli v roce 1957 zděšeni a zklamáni přívalem kritiky a hbitě zorganizovali odvetný úder v podobě kampaně proti pravičákům, jejímž cílem se stali právě intelektuálové a někteří členové strany nějakých až kvalifikovaných lidí bylo odstraněno ze svých míst a označeno zničující nálepkou pravičák, nepřítel lidu. Výsledkem bylo, že lidová Čína přišla o hlavu, protože se připravila o lidi, o které měla největší nouzi. 6 Na první pětiletku měla navázat druhá po roce 1957, na tu ale nedošlo. V Číně přišel ke slovu tzv. Velký skok ( ). Sovětský model průmyslu Číně nevyhovoval a byla nutná změna. Mao se nepokojil s postupným přesunem investic i dolského průmyslu a chtěl nastolit rychlejší cestu. Především se jednalo o masové zapojení pracovníků do zemědělství na intenzivní práce, zintenzivnění zavlažování, ochrana proti povodním, využití málo úrodných půd, vyšší využití půdy a rozšířit menší podniky. K tomu všemu měla dopomoci i decentralizace ekonomického řízení. Příznivé počasí i obrovské nasazení se skutečně projevily ve zvýšené potravinářské produkci. Rok 1959 už tak příznivý nebyl. Rolníci nebyli s to sklidit všechnu úrodu, vedení strany však dostávalo ve statistikách ještě lepší údaje než o rok předtím. Není se tedy co divit, že chtělo ještě vyšší odvody. Výsledkem nemohlo být nic jiného než hladomor, zejména na venkově. Ve městech pokračovala průmyslová výroba a stavební práce. Někteří straničtí představitelé se snažili Maa upozornit na skutečnou situaci, ten to však bral jako útok na svoji osobu a nebral v úvahu. Až v roce 1960 si vedení strany uvědomilo, že jimi nastolený model nefunguje a neodpovídá tomu, co chtěli. Za tři roky politiky Velkého skoku zemřelo v Číně kvůli hladu a podvýživě až 30 milionů lidí. Na počátku šedesátých let se díky ekonomickému oživení Čína dostávala opět na úroveň, ve které byla v roce Fairbank, J.K.: Dějiny Číny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, str

15 Dalším zásadním bodem ve vývoji Číny byla tzv. Kulturní revoluce mezi lety 1966 a Toto její vymezení je pouze formální, její dozvuky totiž trvaly až do roku Hlavním bodem, podle Mao Ce-tunga, bylo bojovat proti stranické opozici a revizionismu. K tomu mu pomáhaly tzv. Rudé gardy. Jejich jádrem byli hlavně nezletilí studenti, zejména ve městech. Rozpoutaly brutální vládu teroru, vnikaly do domovů bohatších spoluobčanů a intelektuálů, pálili knihy a rukopisy, ponižovaly, mlátily a dokonce zabíjely jejich obyvatele, a to vše ospravedlňovaly revolučním bojem proti čtyřem starým starým myšlenkám, staré kultuře, starým zvyklostem a starým zvykům. Tato studentská mládež, chlapci i děvčata ve věku od devíti do osmnácti let, se potulovala po ulicích s rudými páskami na rukávech a zastavovala kohokoliv, kdo jí připadal zasažený tradičním vzděláním nebo cizími vlivy, a na místě nad ním vykonávala své pojetí spravedlnosti. 7 Problémem Rudých gardistů ale byla vnitřní nejednotnost a různé frakce, které se navzájem napadaly. Do těchto potyček se postupně zapojovala i část regionální armády, což už hrozilo občanskou válkou. Pod touto hrozbou Mao Rudé gardy v červenci 1968 rozpustil. Poté nařídil armádě vytvořit revoluční výbory ve všech provinciích. V dubnu 1969, na 9. sjezdu strany, byly přijaty nové stanovy, které stručnější a zdůrazňovaly zejména třídní boj a pochopitelně Maovy myšlenky. V sedmdesátých letech začala nová éra čínské politiky. V roce 1971 vstoupila Čína do OSN a o rok později navázala diplomatické vztahy s Japonskem, v roce 1979 pak se Spojenými státy americkými. Mao zemřel v roce 1976 a ještě předtím Čína stihla započít tzv. politiku čtyř modernizací. Zásadní pro její další, zejména ekonomický, vývoj byl prosinec 1978, kdy byly na třetím plénu Ústředního výboru Komunistické strany odsouhlaseny ekonomické reformy. Zahraniční politika se vyznačovala obezřetným sbližováním se Sovětským svazem a pokračovala i v budování dobrých vztahů se západní Evropou. Zmíněné reformy ovšem nepřinesly kýžený účinek a nespokojenost obyvatel znatelně rostla. Jejím výsledkem byl masakr na náměstí Tchienan-men 4. června 1989, kdy armáda tvrdě potlačila studentské nepokoje. Následovaly čistky, při kterých byli odstraněni umírnění stoupenci demokratizačních a liberálních reforem. Už od 20. května byl vyhlášen výjimečný stav, který skončil až v lednu Fairbank, J.K.: Dějiny Číny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, str

16 V říjnu 1992 pak 14. sjezd Komunistické strany určil přechod na tržní hospodářství, zásadnější politickou změnu však nepřipustil. Naopak výrazným posunem k mezinárodní spolupráci byl rok 2001, kdy Čína vstoupila do světové obchodní organizace. Nejviditelnější událostí čínské politiky byly i Letní olympijské hry, které se konaly od 8. do 24. srpna 2008 v Pekingu. 1.3 Hospodářství Číny V posledních 5 letech dosahovala ČLR vysokého ekonomického růstu, který byl každoročně na úrovni dvouciferného čísla. Poslední údaje za rok 2008 nasvědčují tomu, že se zpomalilo tempo růstu, což se projeví pravděpodobně ve větší míře i v roce Největší podíl na růstu HDP měly investice do fixního kapitálu, jejichž příliv dospěl až do vytvoření přebytečných výrobních kapacit v řadě oborů s následným dopadem na míru zisku a dalším tlakem na zvýšení exportu. Nepříznivý vývoj inflace v druhém pololetí roku 2007 a pokračující nárůst cen v první polovině 2008 přivedl vládu ke změně fiskální a monetární politiky, označované nyní za zpřísněnou po předchozí opatrné. Vývoj růstu HDP v Číně v % ,3 9 10,9 15,2 13,5 8,9 11,6 11,3 4,1 3,8 9,2 14,2 13,5 12,7 10,5 9,6 8,8 7,8 7,1 8 10,4 11,6 9,3 10,1 7,5 8,3 11,9 9 6, Zdroj dat: MMF, WB, 16

17 Vláda se bude snažit v následujícím období ochladit prudký nárůst ekonomiky v obavách z jejího přehřátí, což se projevilo již v loňském roce omezením investic kupř. v sektoru nemovitostí a snížení cenové hladiny v tomto oboru. Trvale přebytková bilance zahraničního obchodu skončila i v roce 2007 vysoce pozitivním saldem, v první polovině roku 2008 také (i když přebytek ve srovnání se stejným obdobím roku 2007 se snížil) a tak znovu došlo k nárůstu již beztak rekordně vysokých devizových rezerv přibližujících se k hranici 2 bil. USD. Výsledky zahraničního obchodu se projevily i v tlaku na posilování CNY vůči USD, jehož úroveň k červnu 2008 spadla na historickou úroveň na 6,9 CNY za 1 USD. Charakteristickým znakem ekonomiky se v posledních 5 letech stala změna vlastnická struktura (růst výkonnosti soukromého sektoru), byly prohloubeny tržní prvky, proběhly reformy v bankovním, daňovém systému atd. Bylo dosaženo významných změn ve struktuře průmyslu, úloha moderních odvětví dále vzrostla. Podíl odvětví na tvorbě HDP, podle posledních dostupných údajů Národního statistického úřadu ČLR za rok 2007 se na tvorbě HDP podílel primární sektor z 11,7 % (pokles meziročně o 0,1 procentního bodu), sekundární sektor 49,2 % (nárůst o 0,5 procentního bodu proti roku 2006) a terciální sektor 39,1 % (meziroční snížení o 0,4 procentního bodu). Na meziročním nárůstu HDP o 11,9 % v roce 2007 se podílely tyto sektory následovně - primární 3,7 %, sekundární 13,4 % a terciální 11,4 %. V první polovině roku 2008 jsou tyto údaje následující: podíl primárního sektoru na HDP činil 9% (na růstu HDP se podílel 3,5%), podíl sekundárního sektoru činil 51,6% (11,3%), podíl terciálního sektoru činil 39,4% (4,5%). 17

18 Podíl na HDP Číny v roce 2007 podle sektorů 11,70% 39,10% Zemědělství Průmysl Služby 49,20% Zdroj dat: Národní statistický úřad Číny: =1 Pokud jde o podíl odvětví na tvorbě HDP, lze použít pouze podíl jednotlivých oborů, kterých čínská statistika uvádí 38, na přidané hodnotě podniků státních a nestátních s obratem nad 5 mil. CNY ročně. Kromě dvou oborů (produkce a dodávka vody a těžba železných rud) se zvyšovala přidaná hodnota jednotlivých oborů dvouciferným tempem. Nejrychlejší růst byl zaznamenán u oborů: těžba jiných rud (47,8%), recyklace a nakládání s odpady (41,4%), těžba neželezných rud (29,2%) a zpracování dřeva, výroba dřevěných, ratanových, palmových, bambusových výrobků a výrobků ze slámy (28,8%). I na Čínu dopadla ekonomická krize, podle posledních průzkumů však nebude propad ekonomiky tak výrazný jakou ostatních světových velmocí. Čína se snaží vypořádat se ztrátou asi 20 miliónů pracovních míst. Zvýšení státních výdajů na velké stavební celky jako jsou železnice a bydlení by mělo podpořit poptávku po surovinách, podpořit průmysl a zvládnout lednový rekordní růst půjček čítající 237 mld.usd. Objem nových půjček se zvýšil meziročně o 100%. Podle průzkumů se zdá, že trh počítá s oživením ekonomického růstu v této zemi, které by mělo být především reakcí na tamní stimulační plán v celkovém objemu cca 585 miliard amerických dolarů. Výsledek letošního prvního čtvrtletí by měl být nejnižší od roku Pro celý letošní 18

19 rok některé odhady hovoří o růstu až o 7,2% a efekt vládního stimulačního balíčku je odhadován až na 3% HDP. Zemědělství Zemědělství má jak pro obyvatele, tak pro oficiální čínské představitele zásadní význam. Na rozdíl od vyspělých států pracuje v zemědělství více lidí (v roce 2006 to bylo 45% z celkové pracovní síly) a dost z nich je na něm závislé. Jedním z důvodů je i to, že většina obyvatel žije na venkově a zemědělství tak pro ně tvoří pracovní místa a často jediný způsob obživy. Důkazem je i podíl na hrubém domácím produktu Číny. V roce 2005 to bylo 12,4 %, o dva roky tento podíl činil 11,7 %. I přes klesající tendenci (v první polovině roku 2008 už jen 9%) a rostoucí ekonomiku má pro ČLR zemědělství naprosto zásadní význam. Ze zmíněných 11,7 %, kterými se zemědělství podílí na HDP země, připadá asi šedesát procent na rostlinnou výrobu. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí ČR se v roce 2007 sklidilo v Číně 501,5 milionů tun obilovin, v roce 2006 pak země vyprodukovala 6,73 milionů tun bavlny, 30,62 milionů tun olejnatých plodin a 109,87 milionů tun cukernatých plodin. Uvedená množství znamenají nárůst oproti předchozím rokům (kromě olejnatých plodin), který je způsobem zvýšením osevních ploch u jednotlivých rostlin. Jedinou výjimkou jsou právě olejnaté plodiny, u kterých se osevní plocha naopak zmenšila. Živočišná výroba zaznamenala za rok 2006 výsledek 81 milionu tun masa. Do roku 2010 má ČLR v plánu zvýšit produkci masa za rok o další tři tuny a to v poměru 60% vepřové a po 20% hovězí, jehněčí a drůbeží. Značnou roli hraje také produkce ryb a mořských živočichů, která v roce 2006 činila 52,5 milionů tun. Část vlastní produkce Čína také vyváží. Dříve (asi před deseti lety) se exportovali zejména plodiny, jejichž pěstování je náročnější na půdu (obiloviny, bavlna, olejnaté), a které se dnes spíše dováží. V posledních letech se vyváží spíše plodiny vyžadující těžší práci (např. ovoce a zelenina). 19

20 I když se čínský zemědělský trh postupně liberalizuje, stát v něm při stále sehrává důležitou úlohu. Před rokem 2004 stát určoval ceny hlavních zemědělských komodit. Od roku 2004 je trh pro všechny zemědělské produkty (kromě tabáku) liberalizován a cena i množství obilovin jsou zcela určovány trhem. Vláda reguluje trh jen prostřednictvím národních obilních zásob. Za účelem ochrany hospodářských zájmů zemědělců, zavedla v roce 2004 a 2005 centrální vláda minimální výkupní cenu za rýži. Od roku 2006 je minimální výkupní cena rozšířena i na pšenici. V roce 2008 však začaly být ceny některých komodit sledovány (a jejich případné růsty zmrazeny) z obavy nad růstem cen potravin. 8 Kromě toho státní podniky kontrolují dovoz klíčových surovin, jako je kukuřice, rýže, pšenice, rostlinný olej, cukr, tabák a bavlna. Je tedy patrné, že je liberalizace v tomto sektoru značně omezená. ČLR v roce 2004 zaznamenala první pasivní bilanci vývozu a dovozu v zemědělství, bylo to 4,6 miliardy amerických dolarů. Stojí za tím především masivní nárůst importu pšenice, který vzrostl o 1829 %. V roce 2006 však byl však deficit statistiky vyčíslen na jednu miliardu amerických dolarů. Do budoucna lze očekávat, že dovoz obilovin bude ještě růst. Ačkoli sice rostou osevní plochy, celková plocha orné půdy klesá. Navíc jsou dražší vstupy produkce, takže ziskovost z pěstování zrnin je nižší. Průmysl Průmyslová výroba v Číně roste. Například v první polovině roku 2008 to bylo o 16,3% oproti stejnému období v předešlém roce. Tempo růstu je však o 2,2 procentního bodu nižší. Průmyslové podniky dosáhly za prvních pět měsíců roku 2008 zisk 1094,4 CNY, což je o 20,9%, ale o 21,2 procentního bodu menší nárůst. Na tomto výsledku se nejvíce podílela provincie Shandong (14,9 %), nejméně pak Tibet (0,011 %). Kromě zisku pak některé průmyslové podniky generovaly ztrátu, ta však byla výrazně nižší než zisky a činila 200,4 mld. CNY. Tato hodnota je o 123,3% vyšší než v předchozím roce. Nejvíce se na tom podílela provincie Liaoning (ze 11,4 %), ze sektorů průmyslu pak hlavně zpracování ropy, koksování a zpracování jaderného paliva (asi z jedné třetiny). 8 ml 20

21 Růst se projevil ve všech odvětvích průmyslové výroby. Jedinou výjimkou byla výroba barevných televizorů, která v roce 2007 poklesla o 1,7% oproti roku Většina z oblastí také vykázala nižší růst než v roce To neplatí pro výrobu mikropočítačů, zařízení pro tavbu a elektřiny. Vývoj produkce hlavních průmyslových výrobků Odvětví +, - za rok 2007 (%) +, - za rok 2006 (%) Výroba ocelových výrobků + 22,7 + 24,2 Výroba surové oceli + 15,7 + 18,7 Těžba železné rudy + 18,0 + 38,2 Výroba cementu + 13,5 + 15,7 Produkce příze + 16,7 + 19,9 Produkce textilu + 12,1 +14,8 Výroba mikropočítačů + 32,1 + 15,5 Výroba barevných TV - 1,7 + 1,1 Výroba mobilních telefonů + 18,8 + 58,2 Výroba motorových vozidel - z toho výroba osobních aut + 22,9 + 25,0 + 27,6 + 39,7 Výroba kovoobráběcích strojů + 11,7 + 13,9 Výroba zařízení pro tavbu + 26,1 + 13,1 Výroba zařízení pro optický přenos + 16,3 + 42,2 Výroba polovodičových integrovaných + 22,6 + 36,8 obvodů Výroba elektřiny + 14,4 + 13,7 Těžba uhlí + 6,9 + 11,9 Zdroj dat: Businessinfo.cz: Služby 21

22 Podíl služeb na HDP činil v roce 2007 v Číně 39,1%, což představovalo asi miliard CNY. Všechny oblasti spadající do tohoto sektor rostly, ovšem pomaleji než v předcházejícím roce. Například maloobchod o 16,8% na miliard CNY, ubytování a stravování o 19,4%. Na tom má svůj podíl i rozvoj cestovního ruchu. Počet přijíždějících turistů dosáhl v roce ,94 milionů turistů (růst o 3,9%), z toho 22,21 milionu byli zahraniční turisté (růst o 9,7%) a 102,73 milionů byli turisté z Hongkongu, Macaa a Tchaj-wanu (růst o 2,7%). Z celkového počtu přijíždějících turistů zůstalo alespoň přes jednu noc 49,91 milionů, což představuje růst o 6,6%. Příjem peněz z mezinárodní turistiky dosáhl 33,95 miliard amerických dolarů (růst o 15,9%). Celkem 34,52 milionů Číňanů vycestovalo za hranice, tj. o 11,3% více než v roce 2005 (o 3,8 procentního bodu rychlejší růst), z toho 28,8 milionů ze soukromých důvodů (růst o 14,6%). Nejvíce čínští občané cestují do Asie. 9 V roce 2006 investovala Čína do výzkumu 300,31 miliardy CNY, což je asi pětinové zvýšení k roku Z této sumy bylo 15,58 miliardy určeno na základní výzkum, 50,45 miliardy na aplikovaný výzkum a 234,28 miliardy na experimentální vývoj. Dlouhodobější investice (nárůst kolem 20% i v předchozím období) do vědy a výzkumu se projevily v uznaných patentech, kterých bylo 268 tisíc. Do tohoto čísla jsou započítány patenty domácí i zahraniční. Neměly bychom opomenout ani zdravotní služby, kdy Čína měla ke konci roku 2006 asi 300 tisíc zdravotnických zařízení. 9 ml 22

23 2. Čína a svět Zahraniční obchod Číny je v posledních letech v kladných číslech. Znamená to, že Čína více vyveze, než doveze. I přes výborné výsledky růst zahraničního obchodu klesá. Ačkoli se stále udržuje nad 10%, a to jak u vývozu, taku dovozu, tempo růstu kleslo od roku 2003 o 13%. Rapidní je nárůst vývozu, který se od roku 2003 více než zdvojnásobil. Velmi podobně je na tom i dovoz, i když ten vzrostl o něco méně. Vývoj zahraničního obchodu Číny (v mil. eur) Rok Dovoz Změna (%) Vývoz Změna (%) Bilance , , , , , , , , Zdroj dat: EU: Vývoj zahraničního obchodu Číny (v mil. eur) Vývoz Dovoz Bilance Zdroj dat: EU: Rozhodně není bez zajímavosti jakou strukturu má dovoz a vývoz z hlediska vlastníků podniků. Od roku 2000 se výrazně snížil podíl státních podniků z 46,8%, přes 23

24 třetinový podíl v roce 2003, až na 22,7% v roce Naopak se zvýšil podíl podniků se zahraniční účastí. V roce 2007 to bylo 57,7%, což je oproti roku 2000 nárůst o 48%. Tyto dva druhy podniků se na celkovém zahraničním obchodu Číny podílely celkem asi 80%. V roce 2000 to bylo 95%. Nižší podíl je daný i větším počtem soukromých podniků. Obchodní partneři Největším obchodním partnerem Číny je Evropská unie. Na druhém místě jsou Spojené státy americké následované Japonskem, Hongkongem (je v čínských statistikách uváděn odděleně) a Korejskou republikou. S dvěma nejdůležitějšími obchodními partnery má Čína kladnou bilanci zahraničního obchodu, stejně jako s Hongkongem, s kterým má největší přebytek (přes Hongkong ale putuje čínské zboží do celého světa). Záporné saldo má Čína s Japonskem, Tchaj-wanem, Koreou, Malajsií, Austrálií i Thajskem. Zahraniční obchod Číny podle zemí v roce 2007 (v mil. USD) Vývoz z Číny Dovoz do Číny Bilance Evropská unie USA Japonsko Hongkong Korejská republika Tchaj-wan Rusko Singapur Malajsie Austrálie Indie Thajsko Zdroj dat: Businessinfo.cz: 24

25 Co se týče pouze čínského zboží, tak největší obchodní partneři zůstali stejní. Čína vyvezla do EU zboží za více než 245 miliard amerických dolarů, opačným směrem putovaly v roce 2007 výrobky za téměř 111 miliard. Spojené státy dovezly z Číny zboží za 232 miliard USD, Japonsko za 102 miliard. Do Číny směřovalo v roce 2007 nejvíce zboží z Japonska, bylo ho za 134 miliard dolarů. Třetím největším dovozcem byly po EU státy skupiny ASEAN (asi 108 miliard USD). Spojené státy se v dovozu do Číny umístily na šestém místě za Koreou a Tchaj-wanem s asi 69 miliardami dolarů. Komoditní struktura zahraničního obchodu Číny Podle jednotlivých komodit na tom byla v roce 2007 tak, že vyvezla nejvíce strojů a dopravních prostředků (za 577 miliard dolarů), a různých a tržních výrobků. Nejvíce dovezla také strojů a dopravních zařízení (za 412,5 miliardy USD). Na druhém místě pak byly surové materiály, za kterými se umístily chemikálie, nerostná paliva a maziva a tržní výrobky. Skupiny, u kterých převažoval vývoz nad dovozem, jsou potraviny a živá zvířata, tržní výrobky, stroje a dopravní prostředky a různé výrobky. U ostatních kategorií převažoval dovoz nad vývozem, nejvíce u surových materiálů a nerostných paliv a maziva. Největší nárůst k roku 2006 zaznamenal dovoz olejů a tuků, nejvíce se propadl právě vývoz těchto komodit. Kromě olejů a tuků se propadl ještě vývoz tzv. nesetříděných komodit, všechny ostatní kategorie zaznamenaly růst. Zahraniční obchod Číny podle komodit v roce 2007 (v mil. USD) a změna proti 2006 (%) Vývoz z Číny Změna Dovoz do Číny Změna Potraviny a živá zvířata , Nápoje a tabák ,7 Surové materiály , ,8 Nerostná paliva a maziva , ,8 Oleje a tuky , ,6 Chemikálie , ,5 Tržní výrobky , ,3 25

26 Stroje, dopravní prostředky , ,5 Různé výrobky , ,7 Nesetříděné komodity ,4 Zdroj dat: Businessinfo.cz: Celní problematika Podle informací Ministerstva zahraničních věcí jsou celní poplatky rozděleny do dvou kategorií - všeobecné a smluvní. Všeobecné poplatky jsou uplatňovány na zboží ze zemí, s nimiž Čína nemá celní vztahy smluvně upraveny, tzn., že jim neposkytuje doložku nejvyšších výhod a platí pro země, kterou nejsou členy WTO. V celním sazebníku však existuje ještě třetí kategorie (se sníženými sazbami). Ta se týká výrobků ze zemí, které se účastní některé z preferenčních dohod s Čínou (ASEAN, Pákistán, Chile). Nižší cla mají mít i některé africké země. Celní poplatky vybírá Generální správa cel spolu s daní z přidané hodnoty, která činí 17 % (v případě některých zemědělských výrobků aj zboží nutné potřeby činí 13 %). Jinak je účastník celního řízení zatěžován pokutou ve výši 0,1 % z deklarované částky denně. Od 1.ledna 2005 se změnily některé popisy celního sazebníku a počet položek vzrostl ze 7475 na Od 1. ledna 2007 Čína ve shodě se svým závazkem ve WTO opět snížila cla. Podle tamního Ministerstva financí úroveň celních sazeb klesla z 9,9% na 9,8% a více jak 900 produktů bylo zbaveno cla úplně. Rok 2006 byl poslední, kdy Čína měla snížit cla podle svého závazku (s menšími výjimkami). Průměrné dovozní clo u zemědělských produktů činí 15,2 %, u průmyslových výrobků 8,95 %. U dalších vybraných položek je následující: chemikálie 6,9 %, stroje 8,0 %, elektronické výrobky 9,1 %, textilní výrobky 11,4 %, osobní automobily 25 % (u nich spolu s daní s přidané hodnoty a spotřební daní je však zatížení cca 65 %). 10 Vývozní omezení Čína zakázala export některých položek. Patří mezi ně například umělecké předměty, platina nebo filmy, fotografie či tiskopisy ohrožující čínská státní tajemství. Část čínského exportu podléhá množstevnímu omezení ve formě vývozních kvót. Jedná se o zboží, které podléhá dovozním režimům v koncových zemích a také výrobky, které 10 Více na 26

27 se vyvážejí ve velkém rozsahu. Kromě dovozních cel existují v Číně i cla vývozní. Týkají se především některých surovin a polotovarů potřebných k další výrobě. Na začátku roku 2008 byla také zavedena cla na některé zemědělské plodiny, jako je například pšenice, kukuřice nebo rýže. Důvodem tohoto opatření bylo zastavení inflačních tlaků. 27

28 3. Spolupráce EU a Číny Oficiální vztahy mezi ES a ČLR byly poprvé navázány již v květnu 1975, kdy do Číny přijel první evropský komisař, Baron Christopher Soames. V začátcích šlo především o podporu vzájemné obchodní výměny. V roce 1978 se Čína začala hospodářsky otevírat světu a právě 2. května tohoto roku byla podepsána bilaterální obchodní dohoda mezi EHS a Čínou a zároveň založen Smíšený výbor, který se poprvé sešel v květnu roku Důkazem zlepšujících se vztahů byla také vůbec první návštěva prezidenta EK Roye Jenkinse v únoru téhož roku, který se setkal i s Deng Xiaopingem, který měl na starosti zahraniční politiku Číny. Kromě rozvoje diplomatických vztahů se posilovaly i vztahy obchodní, kdy 18. května 1979 byla uzavřena dohoda o textilním obchodu. V roce 1980 se ve Štrasburku uskutečnila meziparlamentní schůzka delegace Evropského parlamentu a Národního lidového shromáždění, a to mezi 16. a 19. červnem. Rokem 1983 začíná spolupráce v oblasti vědy a techniky. O rok později se poprvé uskutečnily jednání na úrovni ministrů a také první společné projekty v Číně. Jednalo se o manažerských školeních a rozvoji venkova. 21. května 1985 byla v Bruselu podepsána Dohoda o obchodní spolupráci mezi Evropským společenstvím a Čínou. Šlo o velmi důležitý dokument, ze kterého vycházely všechny pozdější obchodní dohody, které právě na tuto navazovaly a rozšiřovaly ji. V dokumenty se obě strany zavázaly ke spolupráci především v oblasti průmyslu a těžby, zemědělství, vědy a technologie, energetiky a obchodních vztahů. Doplnění se dočkala až v letech 1994 a 2002 formou dopisů na nejvyšší politické úrovni, kdy postupně pomalu začaly vzájemné vztahy zlepšovat po událostech roku Ještě v roce 1988, konkrétně 4. října, však Evropská komise otevřela v Pekingu své oficiální zastoupení. Zlomový byl rok Po masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu vzájemné vztahy doslova ochladly a ES uvalilo na Čínu několik sankcí, včetně zbrojního embarga. Evropský parlament se spolu s Radou rozhodly v říjnu 1990 vztahy s Čínou obnovit, ale nikoliv skokovým zrušením omezení, ale postupným dialogem krok za krokem. V roce 1992 na základě tohoto rozhodnutí začaly bilaterální politické rozhovory. Stranou nezůstala ani otázka životního prostředí, které se obě strany intenzivněji věnují od června tohoto roku. V polovině července 1995 Komise vydala 28

29 dokument Dlouhodobá politika čínsko-evropských vztahů a téhož roku začaly dialogy o dodržování lidských práv v Číně. Rok 1998 se zapsal do historie vzájemných vztahů vůbec prvním Summitem EU-Čína, který se konal 2. dubna v Londýně. V prosinci 1998 byla také podepsána Dohoda o vědecké a technologické spolupráci. Důležitou bilaterální dohodou byla dohoda o přistoupení do Světové obchodní organizace (World Trade Organization WTO), kterou Čína podepsala s Evropskou unií v roce Do WTO Čína vstoupila 11. prosince 2001 jako její 143. člen. Mezitím uskutečnily další tři Summity EU-Čína, dva v Pekingu a jeden v Bruselu. V červnu roku 2002 začala oboustranná jednání o kooperaci na tvorbě navigačního systému Galileo. Na šestém Summitu EU-Čína, který se uskutečnil 30. října 2003 v Pekingu, pak byla podepsána dohoda o spolupráci na tomto strategickém projektu. Kromě toho se na setkání zahájil dialog o duševním vlastnictví a průmyslové politice. Na sedmém Summitu (8. prosince 2004 v Haagu) EU a Čína podepsaly Společné prohlášení o kontrole zbraní, Dohodu o celní spolupráci a Dohodu o spolupráci při výzkumu a mírovém využité jaderné energie. Na dalším setkání 5. září 2005 se se Evropská unie a Čína dohodly na Memorandu o porozumění v oblasti práce, zaměstnanosti a sociálních věcí a Společném prohlášení o spolupráci ve využití vesmíru, vědy a technologického vývoje a také na Společném prohlášení o změnách klimatu. V září 2006 začala jednání o nové komplexní rámcové dohodě. Od roku 2001 proběhlo mezi EU a Čínou celkem 16 oficiálních střetnutí, na kterých se řešila problematika lidských práv. 29

30 3.1 Oblasti spolupráce mezi EU a Čínou Vztahy mezi Evropskou unií a Čínou se v posledních letech nesmírně zintenzivnily. Do jisté míry je to přirozený důsledek působivého čínského hospodářského růstu a rostoucího významu Číny jako hlavní politický partnera na světové scéně. Ale podstatný impuls pro rychlý vývoj vztahu také vyplývá ze společných zájmů, které existují mezi EU a Čínou. EU a Čína si určily celkem 24 oblastí (odvětvových dialogů), v nichž spolupracují. Nezabývají se ale problematikou lidských práv, migrací nebo cestovním ruchem. Čína i EU jsou hlavními partnery hlavně v mezinárodním obchodu. Jak tvrdí Evropská unie, obě strany si jsou plně vědomi výhod volného a otevřeného trhu. EU i Čína tak mají tendenci hledat konsensus orientovaný k předcházení a případnému řešení problémů. Čína dnes čelí výzvám, které Evropa řešila před řadou let (například v oblasti životního prostředí, vnitřního trhu a hospodářské soutěže). EU ukazuje svou ochotu sdílet tyto zkušenosti s Čínou a naopak Čína projevuje zájem o jejich využití. Účelem tohoto dokumentu (Sectoral dialogues between China nad the EU) je poskytnout přehled o oblastech, ve kterých obě strany úzce spolupracují. Nezabývá se ale vzájemnými rozhovory o lidských právech a migraci, které jsou poněkud odlišné povahy a přímo souvisí s politickým dialogem EU a Číny. Stejně tak v ní není zahrnuta problematika cestovního ruchu. Zemědělství Dne 15. července 2005 bylo přijato společné prohlášení podepsané čínským ministerstvem zemědělství a Generálním ředitelstvím pro zemědělství a rozvoj venkova 30

31 Evropské komise o vytvoření dialogu v oblasti zemědělství mezi oběma stranami. Jeho cílem je podporovat bilaterální spolupráci a usnadnit komunikaci o problémech, které mohou nastat, případně umožnit jejich efektivní vyřešení. Forma spolupráce v této oblasti se uskutečňuje prostřednictvím pravidelných setkání, během nichž se například tvoří nové právní předpisy, diskutuje se o nových technologiích, ekologickém zemědělství nebo zeměpisných označeních jednotlivých produktů. V říjnu 2006 se v Bruselu konalo dvoudenní zasedání, na kterém se sešli odborníci z EU i Číny. Tohoto střetnutí se kromě expertů na zemědělství zúčastnili také odborníci z oblasti obchodu, zdravotnictví a ochrany spotřebitele. Civilní letectví Potřeba nové spolupráce v oblasti civilního letectví pramení už z roku 2002, kdy Evropský soudní dvůr rozhodl, že dvoustranné dohody o leteckých službách mezi členskými státy EU a třetími zeměmi (právě jako je například Čína) je v rozporu s evropským právem v případě, že tyto dohody diskriminují dopravce z jiných členských států. To byl případ prakticky všech tehdejších bilaterálních dohod o leteckých službách mezi členskými státy EU a třetími zeměmi (včetně Číny). Čína se dohodla na obnovení právní shody prostřednictvím překlenovací smlouvy, která stávající dvoustranné dohody uvedla do souladu s právem Unie. Na definitivní podobě smlouvy se pracovalo od roku 2005 a měla být uzavřena v roce Čínské strana navíc projevila silný zájem o posílení technické spolupráce a pomoci v širokém spektru oblastí, včetně letecké bezpečnosti nebo zabezpečení a řízení letového provozu. EU i Čína v roce 2005 uskutečnili společný projekt v této oblasti, který financovala Evropská komisí. Nakonec byl projekt oproti původním předpokladům prodloužen až do roku Spolupráci v této oblasti ještě zvýraznil summit o letectví, který organizovala Evropská komise a Čínský úřadu pro civilní letectví CAAC, a který se konalo dne 30. června a 31. července 2005 v Pekingu Politika v oblasti hospodářské 31

32 Politika v oblasti hospodářské soutěže je rozhodující otázka v souvislosti s čínskou snahou o restrukturalizaci svého hospodářství. Roztříštěný domácí čínský trh by podle EU potřeboval lepší regulaci k vytvoření rovných podmínek pro hospodářské subjekty na trhu a spolu s reformou velkých, neefektivně fungujících státních podniků. Ve střednědobém horizontu by zlepšená regulace měla také zmírnit současná rizika ekonomické nestability pocházející z Číny. S ohledem na tuto skutečnost, se EU a Čína v květnu 2004 dohodly na stálých konzultacích v této oblasti. Tento dialog by měl narůstat a EU by měla Číně postupně poskytovat technickou a stavební pomoc v oblasti politiky hospodářské soutěže s cílem jejího rozvoje. Tento proces je usnadněn tím, že rozvíjející se systém čínské konkurence vychází evropský modelu Bezpečnost spotřebitelských výrobků Čína je jedním z nejdůležitějších obchodních partnerům EU pokud jde o spotřební zboží a lze očekávat, že tak tomu bude i v příštích letech. Poslední Memorandum o porozumění mezi Generálním ředitelstvím pro zdraví a ochranu spotřebitele (SANCO) na straně EU a čínskou vládní Agenturou pro dohled a kontrolu kvality (AQSIQ) je zaměřeno na posílení spolupráce v oblasti vzájemného pochopení a důvěry a zároveň na zlepšení komunikace a spolupráce mezi příslušnými orgány v otázce bezpečnosti výrobků. Celní spolupráce Celní spolupráce je životně důležitá pro usnadnění obchodu a pomoci v boji proti nezákonným činnostem, jako jsou podvody a padělání. Smlouva mezi EU a Čínou o celní spolupráci byla podepsána v prosinci Mimo jiné se díky ní otevírá cesta pro inspekční cesty v obou směrech, aby bylo zajištěno účinné prosazování celních předpisů Vzdělávání a kultura 32