PŘÍLIŠ HORKÉ. str 7 1 KAPITOLA

Transkript

1 str 7 1 KAPITOLA PŘÍLIŠ HORKÉ "Toto je choulostivá záležitost", šeptal Bob. Ohlédl se... nikdo nás nesledoval... a opět promluvil. "Pro nějaké lidi to je příliš horké." Ztrnule jsem stál před výklenkem ve skalním útesu. Takových dvanáct metrů pode mnou spočíval ten nejexplozivnější artefakt na zemi. "Řekli nám, abychom ústí tunelu zacpali", vydechl Bob. "Udělal jsem dveře dovnitř a tady jsem je zasadil. Jsou přes metr pod povrchem". Zkoumal jsem to okolí. Bylo to dobře zamaskováno. Nakonec jsem řekl: "Nezasluhujeme si, abychom tady byli. Pojďme". V myšlenkách jsem se vrátil do okamžiku, kdy jsem poprvé slyšel o tvrzení neznámého američana, že lokalizoval poklad, po kterém se dlouho shánělo, schránu smlouvy. "Nesmysl!" zvolal jsem. "Říkáš, že ten chlapík Wyatt tvrdí, že našel atrefakt poctěný nejvyšší cenou na zemi? Kdo je ten ztřeštěný cvok?" "Nic o něm nevím", klidně odpověděla má přítelkyně. "Můžeš si ale lehce zjistit jeho adresu. Proč si to jednoduše nezkontroluješ?" "Podívej se", odfrkl jsem. "Kdyby se ten poklad našel, byla by to OHROMNÁ ZPRÁVA. Věděli bychom o tom!" "Dobrá, teď o tom víš", řekla Kristine. "Slyšel jsem takové věci už před tím. Je tolik různých tvrzení. Proč bych se měl zapojovata do tohoto?" str 8 A jak to, že hrstka amatérů by dokázala něco, co tak dlouho nedokázali profesionální archeologové? Celá ta myšlenka byla směšná. Navíc, Wyatt - a jeho údajný objev - byly na opačné straně zeměkoule. Proč bych se s tím otravoval? Nechám tu záležitost odpočívat a budu pokračovat v jiné práci. Uběhlo několik měsíců než se jméno Ronald Wyatt opět vynořilo. Zběžně jsem si prohlédl co bylo řečeno a po opět jsem to založil stranou. Byl jsem ale ztracen. Tvrzení toho muže mi byla opět strčena před nos - tentokrát ateistem. To se mnou škublo. Tento amatér archeolog Wyatt mě začal jít na nervy. Převracel jsem tu záležitost v hlavě po několik dní... a dokonce i nahlédl do mého bankovního konta. Stálo by mne to několik tisíc dolarů, abych s tím něco podnikl. Celá ta věc na mne ale dotírala jak bolavý zub. Když přišel čas a já byl hotov jednat, dostal se mi do rukou už celý svazek papírů proti tomuto chlapíku Wyattovi. Útok se zdál dostatečně vědecký, Wyattův protivník ho zamítl jako podvodníka... a nebo přinejlepším oklamaného člověka. Ať už se věci mají jakkoliv, musel jsem si to sám pro sebe vyšetřit. To se stalo mým osobním cílem - a myslel jsem si, že tvrzení Ron Wyatta vyvrátím. Měl bych na tomto místě asi prohlásit, že v mém srdci byla touha po nespoutané pravdě. Mohl jsem se držet

2 mých peněz a ze slonové věže papouškovat námitky jeho nepřátel. A nebo jsem mohl dát své peníze tam, kde byla má huba: a čelit tomu muži osobně... vyšetřovat obvinění proti němu... a posoudit tak zvané "důkazy". Zvolil jsem ten druhý kurs. Před tím než jsem vůbec začal vyšetřování Ron Wyattových tvrzení, musel jsem se ujistit na dvou bodech: za prvé, že žádné jiné tvrzení o objevu schrány nebylo autentické; za druhé, že podle historických záznamů je lokalizace Wyattova nálezu pravděpodobná. Wyatt si činil nároky také na několik jiných důležitých objevů. Potvrdil pozůstatky staré lodě na horách východního Turecka. Tvrdí, že našel části dvoukolových vozů str 9 na dně Rudého moře. Fakt, že si činil nároky na tolik věcí, mi způsoboval problém. Ty věci jsem si musel ověřit. Vždy skeptický, dával jsem přednost uvěřit jen tomu, co jsem mohl spatřit na své vlastní oči. Bylo tudíž logické, abychom v souvislosti s vyšetřováním Wyattova tvrzení o schráně smlouvy já a můj kolektiv osobně vyšetřili i ta jiná tvrzení toho muže. Má skepse - a můj život - prošly dramatickou změnou. Ocitl jsem se v doprovodu nebo ve vedení několika vážných výprav do každého naleziště. Najal jsem si profesionální potápěče, aby šli se mnou do Rudého moře. Udělali jsme to, co žádní jiní neudělali. Tělesně jsme si ověřili Wyattova tvrzení... přímo na nalezišti. Byly doby, kdy nás to mohlo stát život. Avšak zkušenosti člověka naučí opatrnosti. V mé první tůře do většinou neprozkoumané, nezamapované pramenné oblasti Amazonky v 1967, kde lovci lebek bojovali s foukacími trubičkami a otrávenými šipkami, jsem si pro jistotu vzal neprůstřelnou vestu. Ta výprava - má první - byla nezapomenutelná. To je ale jiná příhoda. Nyní jsem vcházel do oblastí Středovýchodu. Tam, kde Ron Wyatt dříve pracoval. V turecké provincii Agri jsme narazili na vojenskou kolonu a byli zatčeni. Zdálo se, že jsme ve svízelných potížích. A jenom zásah guvernéra zajistil naši svobodu! Jedné noci turecké obrněné vozidlo prostřelilo díry v našem hotelu a popepřilo zdi kolem našeho pokoje v bitvě s kurdy. V obvodu sto metrů kolem hotelu bylo zastřeleno třináct civilistů. Jindy jsem musel rychle utéct, když mne odpadlíkový starosta vesnice a jeho náhončí s příšerným úmyslem zlákali do hor. Spíce mezi škorpióny, potápěje se mezi žraloky, vyhýbaje se přepadům teroristů... jsme si nakonec ověřili Wyattova tvrzení. Tato kniha je příběh o jednom z těch tvrzení - a naše překvapivé objevy. str 10 Vlastnila schrána smlouvy nějakou nebezpečnou vrozenou moc? str 11 Schrána smlouvy byla nazvána tím nejexplozivnějším artefaktem na zemi. Po 800 let byla nejcenějším a nejsvatějším předmětem na světě... větší, pozlacená skřínka. Její víko s cheruby bylo z ryzího zlata - několik set kilogramů ryzího zlata. Na naše poměry v ceně možná dvou až tří milionů dolarů. Avšak její skutečná hodnota byla daleko větší. Jaká to byla oslava, když ji král David, druhý král Izraele, poprvé dopravil do Jeruzaléma! Byla to událost velké radosti a působivé přehlídky, zahrnující knězee, prince a národní vůdce. S důstojnou radostí se to rozsáhlé proceství protahovalo mezi kopci a dolinami směrem ke svatému městu. Hudba a zpěv se mísily se vzrušeným provoláváním. Najednou se to stalo. Vozík s tou zlatou skřínkou se náhle otřásl. Jeden z doprovodu, muž jménem Uza, vztáhl

3 ruku, aby schránu zajistil. Zhroutil se mrtev k zemi. Co se stalo? Byla schrána nabita elektřinou? Je možné, že Uza byl zabit elektrickým proudem? Záhada Pro ty starodávné hebrejce byla schrána posvátným předmětem, oděným do ohromné záhady. Viděla ji jen vzácná hrstka lidí. Dokonce i při dopravě musela zůstat během celé cesty přikryta. V Šalomounově chrámu byla schrána ukryta za oponou. Přístup k ní nebyl povolen dokonce ani knězům. Pouze veleknězi bylo dovoleno do místnosti ve které stála - a to jen jednou do roka. Ta místnost - nazvaná Nejsvatější místo či velesvatyně - byla místnost bez oken a byla tam hustá tma - i když schrána měla své vlastní světlo, o kterém se zmíníme později. Podle zákona musel velekněz vzít sebou kadidelnici a kouř z kadidla musel naplnit celou místnost před tím, než mohl přistoupit ke slitovnici schrány. str12 Adolf Hitler z Německa a jeho nacisté věřili, že schrána je záhadným artefaktem, který by jim dal nadpřirozanou moc nad lidstvem. Před II světovou válkou, jedním z cílů Musoliniho bylo ukořistit schránu, o které se myslelo, že je v Etiopii. Jeho fašistická armáda dobyla a kontrolovala Etiopii od 1936 do 1941 avšak schrána mu unikala. Elektrická baterie? Muž jménem Erich von Danicken způsobil v sedmdesátých letech senzaci když tvrdil, že schrána smlouvy byl mimozemský artefakt. Tvrdil, že lidé z kosmosu kolonizovali zeměkouli a že Bůh byl starodáný astronaut. Snažil se dokázat, že bible a jiné starodávné dokumenty jeho názor zakódovaným způsobem podporují. Schrána, dohadoval se, byla elektrickým vodičem ke kterému mohl být zapojen reproduktor na spojení mezi hebrejským vůdcem Mojžíšem a mimozemským kosmickým korábem. Smrt při dotyku schrány bylo prostě zabití elektrickým proudem. Von Daniken spekuloval, že kdyby byla vyrobena replika schrány, fungovala by jako baterie. Pro něho měla schrána vrozenou moc jako superzbraň. Nuže, co je pravdou? Mohla schrána vlastnit nějakou nebezpečnou vrozenou moc? Člověk by si měl samozřejmě být vědom toho, že von Daniken neposkytl žádné svědectví na opodstatnění své teorie. Fakt je, že repliky schrány byly vyrobeny, aniž by projevily jakékoliv elektrické vlastnosti. Avšak důležitější je, že původní zdroj informace ohledně schrány - starodávné hebrejské texty - takový nápad vyvrací. Podle první knihy Samuela, kapitola 4, schrána neměla nezávislou moc jako superzbraň. Nemohla zabránit porážce izraelců ani tomu, aby nakonec sama nebyla nepřítelem uchvácena. Příliš nebezpečná na dotyk Písmo nicméně s bázlivou podrobností popisuje rychlé odsouzení, které padlo na každého, kdo se odvážil schránu znesvětit. Když str 13 ji uchvátili pelištejci, kteří žili podél pobřeží Středozemního moře, přinesla pohromu do každého města, které ji přijalo. V Bethšemeši víc než sedmdesát židovských mužů, kteří se postavili do fronty, aby do ní nakoukli, okamžitě zemřelo pro jejich neúctu ke schráně. Shrána byla nesena tyčemi prostrčenými kruhy podél dna. Tyče zůstávaly trvale na jejich místě, aby nebylo

4 potřebí se schrány dotýkat při jejím pokládání nebo zdvíhání. A tak se můžeme zeptat: Jaký byl důvod k tak pečlivé procedůře? Zacházet s ní jako se svatou Nic ve vlastní materiální konstrukci schrány zjevně nebylo nebezpečné. Pokud věříme starodávným spisům, pravá moc schrány spočívala výlučně v Božské Přítomnosti. Vypravuje se, že když Boží přítomnost byla se schránou a s hebrejci, kteří ji vlastnili, schrána byla ohlašována jako báječný zdroj božského požehnání a ochrany pro ty věrné. Přinesla jim vítězství v bitvě - a blahobyt do domácnosti muže jménem Obed-edom když byla uložena v jeho domě. Když ale výsledkem nevěrnosti izraelců Božská Přítomnost odešla, schrána byla bezmocná jako každý jinž lidmi vyrobený předmět. Božská Přítomnost nad schránou - naznačená zářivým světlem vznášejícím se nad ní - byla považována za tak svatou, že když velekněz do té místnosti vešel, měl kolem okraje jeho oděvu připevněna granátová jablka střídající se se zvonky, aby lidé venku věděli, zda je stále naživu.3 K jeho kotníkům bylo připevněno lano, takže kdyby byl skolen smrtí, mohli by ho knězi ze svaté místnosti vytáhnout, aniž by riskovali své vlastní životy. Jedná se tady o něco nadpřirozeného - něco, co pro mnoho čtenářů bude mimo přijmuté hranice. A člověk může být omluven když se zeptá jak to, že dotyk nebo dokonci i pohled na předmět je čin zasluhující si smrti? str 15 Hebrejci věřili, že Stvořitel vesmíru je svatý a že oni svatí nebyli. Celá tato planeta dočasně propadla Převozem schrány do Jeruzaléma král David a jeho poddaní určitě prováděli radostný a ochotný čin. Avšak jejich zanedbání božských návodů bylo nepřijatelné. V případě Uzaha, takové zanedbání zjevně zmenšilo pojem Boží svatosti mezi lidmi. Přijatelné je jenom přísné dodržování Jeho požadavků. Ať je to jak chce, je vidět, že když starodávné spisy schránu smlouvy zjevují, je spojena se záležitostmi života a smrti. To okamžitě zvyšuje zájem. A lidská přirozenost jako taková vedla mnoho dobrodruhů našich dob, aby se přidali k pátrání po tom nedostupném pokladu. V příštích dvou kapitolách vyšťouráme ty nejhouževnatější povídky, které z toho pátrání povstaly. str 17 2 KAPITOLA ZTRATILA SE... ALE KAM? "Právě to viděla v izraelské televizi!" "Kdo?" "Hadassah." "Viděla co?" "Viděla zprávu o objevu schrány smlouvy v Jeruzalémě." "Co?"

5 "Ano, museli dostat nějakou informaci. A dost lidí telefonovalo a ptalo se kde je a jak se k ní dostat." "To není nikomu dovoleno odpovědět. Zatím ne." Byl červenec Během našich veřejných přednášek jsme podávali krátké zprávy o objevu schrány. Netrvalo to dlouho a ty zprávy se dostaly zpátky do Izraele. O něco dřívěji, právě když jsem se chystal na let do Kalifornie, paní z Queensland, Austrálie, se mne telefonem zeptala, zda jsem viděl SBS zprávy? (SBS je vícekulturní televizní síť.) Oznámili, řekla, že izraelská vláda pod novým předsedou panem Netanyahuem zmrazila všechny archeologické vykopávky na "starodávných nalezištích". Byly možná ty dvě události spojeny? Ta druhá zpráva vlastně předcházela tu první. V archeologické práci se ale člověk naučí mít mysl otevřenou a prostě se dohadovat. str 18 Už dlouho před tím, než jsem se do toho zapojil, existovaly spekulace, že ztracená schrána byla kdekoliv od východní Afriky do Irska na Atlantiku. Od doby první premiéry hollywoodské fantazie Raiders of the Lost Ark (Lupiči ztracené schrány) roku 1981, s Harrisonem Fordem v hlavní úloze hrdiny, pokusy o nalezení tajného úkrytu tohoto věhlasného pokladu se značně rozmnožily. Ta skutečná věc zmizela asi před 2500 lety. Podle některých lidí, její zmizení byla VELKÁ záhada. Co se s ní skutečně stalo? Na začátku mého pátrání po odpovědi jsem přišel na nějaké staré židovské dokumenty, nárážející na možnou stezku, po které se pustit. Odnesena na horu Nebo? Jeden židovský historický spis, který není znám pro svou přesnost, možná odráží překroucenou pravdu. Druhá kniha Makabejců udává, že prorok Jeremiáš (který žil v době, kdy babyloňané zničili jeruzalémský chrám v 586 př.n.l.) ukryl schránu na hoře daleko od Jeruzaléma. Ve svém dopise jeruzalémští židé napsali těm co byli v Egyptě následující text a řekli, že je to kopie z Jeremiášova spisu: Prorok, jsa varován Bohem, poručil, aby stánek a schrána ho doprovázely až došel k hoře, na kterou vystoupil Mojžíš a spatřil Boží dědictví. A když tam Jeremiáš došel, našel dutou jeskyni a zanesl do ní stánek, schránu a oltář na kadidlo s zacpal dveře. Potom přišli někteří z těch, co ho následovali, aby to místo označili, ale nemohli je najít. A když to Jeremiáš zpozoroval vyčítal jim řka: To místo nebude známo, dokud Bůh neshromáždí společenství lidu a příjme je do milosti. Potom Hospodin ukáže tyto věci a majestátnost Hospodina se zjeví, a bude tam oblak tak jak byl ukázán také Mojžíšovi, a ukázal jej když se Šalomoun modlil, aby to místo mohlo být zasvěceno velkému Bohu. Tento dokument byl udajně složen během prvního století př.n.l., asi 500 let po životě Jeremiáše. Catholic Encyclopedia poznamenává, že:

6 Jeremiáš vskutku byl prorok v době, kdy schrána zmizela. A člověka by nemělo překvapit, kdyby schrána byla ukryta bezprostředně před zničením Jeruzaléma, aby byla mimo dosah bezohledných rukou blížících se ničitelů. Když se vrátíme do současné doby zjistíme, že alepoň někteří dobrodruhové vzali možnost umístění na hoře Nebo vážně (Nebo je místo, ze kterého Mojžíš přehlížel zaslíbenou zemi). V osmdesátých letech 20. století někteří muži vedeni Tom Crotserem z Winfield, Kansas, tvrdili, že spatřili schránu v jeskyni na území současného Jordánu. Naleziště bylo pod horou Pisgah, tím nejvyšším místem pohoří Nebo. Pozdě v 1981 strávili čtyři dny na samotné hoře Nebo, spali pod širým nebem. Potom obrátili své pátrání na horu Pisgah, kde našli v údolí místo zacpané kovovými plechy. Odstranili je a vešli do chodby, která je vedla do nitra země. Potom narazili na stěnu, rozbourali ji a za ní našli kryptu. V kryptě byla pozlacená obdélníková skříňka a vedle ní tyče na nesení. Vedle stranou byly předměty zabalené do plátna. Crotser předpokládal, že jsou to cherubíni, kteří kdysi zdobili slitovnici. Nedotkli se toho, ale pořídili barevné fotografie a vrátili se do Spojených Států, kde informovali tisk. Crotser ale pevně odmítl zveřejnit ty fotografie. Řekl, že Bůh mu nařídil, aby je dal jen David Rothschildovi, londýnskému bankéřovi - protože Rothschild byl přímým potomkem Ježíše Krista. A Rothschild byl Bohem vyvolen na postavení příštího židovského chrámu, do kterého bude schrána zavedena. str 20 Když Rothschild odmítl příjmout zásilku fotografií, Crotser si je nechal doma a ukazoval je pouze vybraným návštěvníkům. Jeden takový návštěvník byl Siegfried H. Horn, dobře známý archeolog. V 1982 věnoval dostatek času na důkladné prozkoumání těch fotografií. Zřejmě se nevydařily. Hornova zpráva říká: V jednom veřejném interview, o kterém se zmiňuje Graham Hancock je řečeno, že skřínka je 157cm dlouhá krát 94 cm široká a 94cm vysoká. Crotser byl také interviewován žurnalistou Vance Farrellem. Farrel kladl otázky jako: "Co jsi v té komoře našel?" Odpověď byla: "Našli jsme schránu smlouvy a našli jsme slitovnici". Schrána smlouvy a slitovnice údajně ležely obě přímo na podlaze komory. "Jaké měla schrána rozměry?" "Byla 152cm dlouhá krát 122cm". (Podle jiné zprávy byla 150cm dlouhá krát 119cm široká krát 109cm vysoká, s cherubem o výšce 2,75 metrů!) str 21 Podle Písma by tyto proporce tu skřínku jako schránu diskvalifikovaly. Biblická schrána smlouvy byla 2a1/2 lokte dlouhá krát 1a1/2 lokte široká krát 1a1/2 lokte vysoká. I s použitím delšího lokte 52,3cm, rozměry schrány by nebyly větší než 131cm dlouhá krát 79cm široká krát 79cm vysoká. Poukazujeme na egyptský královsky loket, který Mojžíš a hebrejci znali a užívali - a kterého se užívalo až tak pozdě jako období prvního chrámu. Novinář se zeptal: "Jaké rozměry má slitovnice v té komoře?" "Stejné jako schrána", zněla odpověď. "152cm krát 122cm" Ke konci interview mu byla položena otázka: "Je ještě něco jiného, co považujete za významné a co byste rád sdílel s mými čtenáři?" "Ano, komora byla perfektní krychle, 2,13m krát 2,13m krát 2,13m (7 stop krát 7 stop krát 7 stop).

7 Dobrá, my všichni chováme lásku k sedmičkám, není liž pravda? Podle bible Sám Bůh miluje sedmičky. A tak to všechno znělo báječně. Kromě potíže, že nemůžete vtěsnat dva předměty o rozměrech 152cm krát 122cm na podlahu 2,13m krát 2,13m. To není možné. Prozradil se ten člověk, když ty rozměry udal? Bylo řečeno: "Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen". Jako přirozený skeptik jsem časem zjistil, že když někoho pečlivě a s modlitbou posloucháme jak něco tvrdí, jeho vlastní slova z jeho vlastních úst nám poskytnou svědectví, které buď ukáže jistotu té záležitosti, nebo opak. Podle vedoucího skupiny, jeskyně do které vešli byla po stranách vyložena "starodávnými hrobkami, které se podobaly katakombám". To může naznačovat, že se jednalo o pohřebiště, možná mnichů. Naleziště je blízko kostela františkánských otců z Terra Santa. Místnost se "schránou" je přímo pod budovou, která zachovává pozůstaky byzantského kostela. Ta místnost se pravděpodobně vztahuje k nedalekým muzejním skladům. Mniši o tom místě určitě dobře věděli. Mezi nimi byli muži s živým zájmem o archeologii, kteří celou tu oblast prozkoumali. Odnesena do Etiopie? str 23 "Rád tě vidím kamaráde!" zářil můj přítel John Seymour, srdečně napřahujíce ruku. Právě jsem přistál s leteckou společností Quantas z Melbourne. "Jak se ti vedlo?" Archeologie byla Johnovou vášní a vždycky se sháněl po informaci, kterou by se mnou mohl sdílet. Nastoupili jsme do jeho auta a vydali se na cestu domů k mé manželce a synu. Josephine, mladý John-Paul a já jsme bydleli asi hodinu od města. Začali jsme dávat přednost bydlení na venkově. Je zdravější a také má člověk víc soukromí. Je to místo na uvolnění mezi přednáškami a výpravami. "Mám tady knihu, která se ti bude líbit", nabídl John. "Přišel jsem na ni včera. Můžeš jí věnovat kolik času chceš". "Graham Hancock", mumlal jsem. "No vypadá to zajímavě". "Jo. Nic o jeho teorii nevím. Každopádně si to zkontroluj." Kniha popisovala Hancockovo cestování po Etiopii když pátral po schráně smlouvy. Existovala tradice, podle které byla schrána chována ve velkém tajemství lidmi, kteří se řídili podivnou směsí judaismu a křesťanství. Hancock nikdy nebyl schopen získat přístup do budovy, ve které byla ta "schrána" doměle chována pod pečlivou ochranou mnicha jménem Abba Fameray. Povídka líčí, že král Šalomoun zplodil syna královně ze Sáby. Jméno toho syna bylo Menelech. Když Menelech dosáhl mladého věku cestoval do Jeruzaléma, kde ho Šalomoun dobře pohostil a zeptal se ho, jaký dar si přeje vzít sebou zpátky domů. "Schránu smlouvy", zněla jeho odpověď. Setkala se s okamžitým odmítnutím. V Menelechovi to odmítnutí vzbudilo nelibost a později s několika druhy uprostřed noci ukradl schránu a dopravil ji do Etiopie, kde spočívá v Axumu do dnešního dne. Podle nedávné doměnky je schrána v tom městě ukryta v kapli svaté Marie sijónské. To je vysoce nepravděpodobná povídka. Objevení toho, že jejich schrána byla ukradena, by bylo ohromnou ostudou pro izraelské kněze. Šalomoun by nepochybně vytáhl do "svaté války", aby tento neocenitelný poklad získal zpátky. Avšak v bibli ani nikde jinde o tom není žádná zmínka, kromě Etiopie. Dodatek k této povídce tvrdí, že Menelech si nechal udělat kopii, aby nahradil originál. str 24

8 Nuže, proč ne? Mohlo se to stát? Zprvu se to zdálo docela možné. Když jsem ale začal bádat, několik věcí mi způsobilo potíže. Když mi John opět zatelefonoval, předložil jsem mu tu věc. "John", začal jsem, "řekněme, že někdo by chtěl vyrobit kopii schrány. Co by museli prvně udělat?" "To je lehké", zakašlal John. "Někdo by si ji musel prohlédnout". "Nikdo ale kromě velekněze se k ní nemohl přiblížit, ano? A i v tom případě on před ní stál jen jednou do roka." "Správně, kamaráde, a říkám ti, pokud se kdokoliv jiný na ni jen podíval, nebo se dotknul její pokrývky, okamžitě se shroutili mrtvi." "Kdo by ji tedy mohl uvidět, aby ji mohl okopírovat?" "Velekněz by toho nezneužil. Pro něho to byla situace života a smrti. Neměl k tomu žádný motiv", John převaloval slova v ústech. "Nechápeš ale ten skutečný bod, Jono". "OK, řekni to", vyzval jsem ho. John rychle reagoval. "Podívej se, neříká to někde, že Šekinah sláva, Hospodinova přítomnost, opustila slitovnici schrány smlouvy krátce před zničením Jeruzaléma babyloňany?" "Míníš 586 př.n.l.?" "Ano, tak nějak. Menelech mohl být dostatečně chytrý na to, aby svedl Šalomouna k výrobě kopie. Mohl být dostatečně chytrý, aby je vyměnil a dopravil originál do Sáby. Myslíš ale, že by byl tak chytrý na to, aby způsobil Šekinah slávu spočívat na padělkové slitovnici přes 400 let - nebo na jednu vteřinu?" Pochopil jsem to. "Říkáš, zda by někdo byl natolik drzý, aby se snažil ošálit vševědoucího Pána Boha?" Jedné věci jsem si byl vědom. Posvátné písemnosti zaznamenávají, že Božská Přítomnost ustavičně přebývala nad slitovnicí. Rozhodující faktor je: "přenesl se" Bůh sebeuspokojivě na padělanou schránu? Hospodinovy požadavky na ochranu velesvatyně, kde byla schrána umístěna, aby ta komora nebyla znesvěcena, byly velmi přesné. Dokonce vydal velmi, velmi přesné požadavky ohledně roucha velekněze, když vešel do Božské Přítomnosti. str 25 Ne, Bůh by žádnému člověku nedovolil, aby znesvětil Jeho pozemský "Trůn". Nedovolil by nečistým rukám, aby Jeho Trůn odnesly pryč. John se chichotal. "A ještě něco, pokud se o tom mohu zmínit. Město Axum nebylo založeno dřívěji než 3. století př.n.l. - a možná později. To je sedm až osm set let po údajné krádeži schrány". "Mohla být mezi tím někde jinde", myslel jsem hlasitě, hrajíce ďáblova advokáta. "Možná ano", John odpověděl. Avšak v té legendě bylo mnoho jiných klamných představ a přežitků. A také nepřesností. Přišlo mi na mysl, že po celém světě jsou nesčetná města a kostely, které tvrdí, že chovají ve vlastnsti svaté pozůstatky. Vyšetřování ale ukázalo, že většina těch tvrzení byla prázdná. Proč by Axum měl být jiný? Jen to, že jeho obyvatelé věří své vlastní legendě absolutně nic nedokazuje. Později jsem zjistil další věc. Nedávno se dokázalo, že žádné záznamy o schráně unesené do Etiopie neexistovaly až do konce 13. století. Harry Atkins, který zkoumal etiopskou historii a přednášel ve službách etiopské vlády na Menelikově škole v Addis Ababa, píše: V té době byla pře o tom, kdo má být králem. Jeden z těch, kdo si činil nároky na trůn řekl, že je potomek krále Šalomouna a královny ze Sáby. Když se stal králem Ykuna Amlak ( n.l.), legenda o schráně vstoupila do etiopské historie.

9 Je férové říct, že nedávno Graham Hancock ustoupil od své víry, že to byla pravá schrána smlouvy. Co tedy v té zemi mají, že to tak pečlivě střeží? Jinou repliku, nevyrobenou v době Šalomouna, ale za Jeremiáše nebo kolem té doby? Protikladné teorie Nejprve Jordán, pak Etiopie... kde dál? Čím hlouběji to zkoumáme, tím je zjevnější jak hodně zmatku existovalo ohledně osudu schrány. str 26 Do Irska? Jedna zajímavá legenda oznamuje, že po zničení Šalomounova chrámu v 586 př.n.l., židovský prorok vzal schránu do Irska. Další prověřování ale dokázalo, že tato legenda je bez historické podpory. Řím? První chrám byl zničen v 586 př.n.l. Později, r. 515 př.n.l. byl postaven druhý chrám a ten byl zničen římany v 70 n.l. Podle židovského historika Josephuse, který byl při tom druhém zničení chrámu přítomen, římský vladař Vespasian postavil po židovské válce "mírovou svatyni" na památku zničení druhého chrámu. Josephus říká, že uchvácené chrámové poklady byly odneseny do Říma a v té budově uloženy. Na Titusově oblouku v Římě jsou zobrazeny sedmiramenný svícen a stůl na předkladné chleby jako předměty, které byly ze ztraceného chrámu uchváceny a odneseny do Říma. Je ale pochybné, zda ty položky datovaly z prvního chrámu Jeremiášovy doby, chrámu, který obsahoval schránu smlouvy. Je známo, že existovalo mnoho duplikátů stolu na předkladné chleby a svícnu a jiných nádob uskladněných v chrámových pokladncích pro případ, že používané nádoby jsou znesvěceny. Podle mnoha židovských učenců, ten sedmiramenný svícen, zobrazený jako kořist na Titusově oblouku, může těžko být originálem, protože jeho osmiúhelníkový podstavec má modly. Žádný židovský svícen vůbec nikdy neměl modly, neboť to se považovalo za modlářství. Kromě toho, podle archeologického svědectví ten nejranější 7-ramenný svícen (nepochybně vyrobený podle Mojžíšova modelu) měl trojnohý stojan a ne osmiúhelníkový podstavec. Svícen zobrazený na Titusově oblouku byl s nevětší pravděpodobností nežidovským výtvorem, vyrobeným Herodovými řemeslníky jako dar Římu. str 27 Josephus udává, že knězi dali Titusovi "dva svícny podobné těm uloženým v chrámu". Na Titusově oblouku v Římě, kde je tak živě zobrazeno vše, co bylo uchváceno, schrána smlouvy vytesána není. NEEXISTUJE ŽÁDNÉ SVĚDECTVÍ TOHO, ŽE SCHRÁNA BYLA ODNESENA DO ŘÍMA. Fakt je, že schrána v druhém chrámu nikdy nebyla. Pečlivě jsem vyšetřoval, zda schrána byla uložena v tom druhém chrámu, postaveném po židovském vyhnanství v Babyloně. Jelikož jsem v té době byl v jižní Austrálii, navštívil jsem rabína tam v Adelaide. "Rabíne Davide", zeptal jsem se, "obsahoval druhý chrám schránu smlouvy?" Rabín reagoval: "Nadpřirozená Přítomnost tam víc už nebyla. Na místě kde měla být schrána, byl stůl". To nejsvatější místo vskutku zůstalo prázdné. To překvapilo Pompeje, římského generála, který v 63 n.l.

10 násilím vnikl do velesvatyně druhého chrámu. A Josephus, dobře s chrámem obeznámen a přítomen když jej římané zničili, prohlašuje: Ve velesvatyni nebylo vůbec nic. Také v židovském Talmudu jsem našel potvrzení toho, že v Herodově chrámu (obnoveném druhém chrámu) schrána neexistovala. Schrána smlouvy zmizela Svědectví se tedy přiklání k podpoře návrhu, že schrána zmizela před zničením prvního chrámu. Biblické prameny prohlašují, že Božská Přítomnost v chrámu byla vždycky nad slitovnicí schrány. Četné pasáže nás informují, že ze schrány vycházela oslňující záře. Podle talmudických pramenů, v době před zmizením schrány smlouvy "Velekněz Izraele vstupoval a vycházel ve světle, které svatá schrána vydávala". Po zmizení schrány se to zmněnilo. Od té doby kněz "tápal svou cestou ve tmě". str 28 Poslední zmínky o tom, kde se schrána nacházela, končí s králem Jóšiášem. On ji umístil zpátky do Šalomounova chrámu po tom, co byla odtud zjevně odtraněna. O méně než 50 let později, babyloňané chrám zničili. Krátce před tím prorok Ezechiel ve zjevení viděl, jak Hospodinova sláva chrám opouští. V pozdějším zápise o babyloňanech odnášejících poklad a nádoby chrámu, schrána není zmíněna. V tomto bodě mizí z historie. Zmizela PO době Jóšiášově, ale PŘED zničením chrámu. Nyní pátrání vchází do nové zápletky. Budeme ji sledovat do tajných chodeb pod jeruzalémským městem... a odhalíme úchvatnou povídku intriků. str 29 3 KAPITOLA DO TMAVÝCH TUNELŮ Napadlo vás někdy, že byste rádi našli nějaké odlehlé místo, kam lidská noha ještě nevkročila? Víte, taková místa existují, pokud je člověk ochoten žít primitivně. A nebo byste dali přednost něčemu ne tak ctižádostivému, jako na příklad zkoumání nemapovaného tunelu, do kterého kdo ví jak dlouho nikdo nevstoupil? Jeruzalém je město 4000 let staré. Archeologové tvrdí, že tunely, nádrže a podobné dutiny se prolínají oblastí pod celým městem. Mnohé z nich zůstávají neprozkoumány. Jen pod samotnou chrámovou horou je 32 jeskyň a nádrží. Pod vlastní základovou chrámovou plošinou jsou velké sklepy, tajné dvéře a záhadné chodby! Vchod do mnoha z nich byl pečlivě zablokován fošnami a jinými překážkami. Existují chodby dostatečně široké na to, aby v nich šli tři muži vedle sebe. Ty chodby protínají skrze solidní skálu a spojují prostor starého chrámu s horou Sínaj tři čtvrtě kilometru vzdálenou. Některé z nich zůstávají neprozkoumány.

11 Slyšel jsem o jednom souboru kameny pokrytých tunelů, které vedou až do hloubky třiceti metrů pod povrchem. Jiný zavřený a tajný tunel se táhne takové tři kilometry od chrámové hory na místo blízko hotelu Plaza v západním Jeruzalémě. Blízko Damašské brány, u vchodu do Šalomounova lomu, je ukazatel teoretického úniku Chizkiáše kolem 700 př.n.l. Naznačuje, že jeden z vytesaných tunelů vycházejících z masivních prostor lomu, vede k chrámové hoře. Je nám dále řečeno, že ten tunel pokračuje za městské hradby. str 31 Do některých z těch tunelů se je možno dostat. Není to ale vždycky lehké. Občas bylo několika dobrodruhům, s písemným vládním povolením, dovoleno vstoupit. Ale i tehdy ti, co střežili vchody, je jen velmi nevolky pustili dále. Schrána v Chizkiášově tunelu? Kolovala fáma, že schrána smlouvy byla uložena v 530-metrové šachtě Chizkiášova tunelu, o kterém jsme se právě zmínili. V rané části tohoto století, jistý Walter Juveliu právě s touto myšlenkou na mysli získal přístup do té oblasti. Během tří roků odklidil sutinami zacpaný tunel, ale nic cenného nenašel. Vedlejším prospěchem Juveliuovy námahy je, že návštěvníci Jeruzaléma se nyní mohou pustit do Chizkiášova tunelu. Pod chrámovou horou? Když jsem začal výzkum dověděl jsem se o další fámě, že tajná komora se schránou leží hluboko uvnitř chrámové hory. Nějaké vykopávky pod chrámovou horou daly vznik kolování jisté povídky. Rabín Matiyahu Dan Hacohen řekl Davis Lewisovi v interview natočeném na pásku, že:... kopali podél nižší úrovně Západní stěny chrámové hory. V určitém čase večer narazili na vchod v Západní stěně. Prošli vchodem a vešli do docela dlouhého tunelu. Na konci tunelu, Rabín Hacohen řekl: "Viděl jsem zlatou schránu, která kdysi stávala ve velesvatyni chrámu Všemohoucího". Byla pokryta určitým druhem vysušených zvířecích kůží. Jeden třpitící se konec schrány bylo ale vidět. Viděl zlaté kruhy, jimiž mohly být prostrčeny tyče z akátového dřeva, aby mohli schránu pořádně nést čtyři oddaní leviti. Hacohen a jeho druhové rychle spěchali ven do domu hlavního Rabína Shlomo Gorena. Vzbudili Rabína a vzrušeně mu řekli, že objevili svatou schránu smlouvy. Goren řekl: "Jsme na tu událost připraveni. Už jsme nachystali tyče z akátového dřeva a máme levity, kteří mohou být ráno hotovi, aby schránu triumfálně vynesli". Jiná povídka chrámové hory Jiné "spatření" se týkalo Rabína Getze. Tvrdilo se, že když objevil tunel vedoucí ke komoře se schránou, rabín použil zrcátka, aby se mohl podívat za roh tunelu a spatřil schránu odrážející se v zrcadle. Kolovala také povídka, že Rabín Getz slyšel zvuk měchů či dýchání, svědčící o tom, že Božská imanence stále ještě o schránu pečovala.

12 Fax poslaný Rabínem Getzem panu T. Greenovi, datovaný 13. června 1993, prohlašoval: Mohu ti potvrdit, že víme o místě, kde se schrána smlouvy nachází. Podle Petah Tikvah časopisu, Rabín Getz v interview v australské televizi řekl, že on a jiní ve skutečnosti viděli schránu smlouvy.6 Randall Price čelil Rabínu Getzovi a požádal ho o vyjasnění těch výroků. Rabín řekl, že ho takové povídky překvapují. Chtěl to napravit a podotknul: Ne... ne... to není, co jsem řekl. To jsou všechno výmysly... Nejsem zodpovědný za výroky někoho jiného. Je důležité vědět pravdu, poněvadž miliony křesťanů a lidé žijící v Izraeli čtou takový materiál. V obou povídkách se tvrdilo, že schrána je v komoře pod místem bývalého chrámu - a že ti, co prováděli vykopávky to místo dosáhli. str 33 Rabín Getz ale vypočítal, že badatelé se nedostali blíže než 30m od té části chrámové hory. Podle Rabína Gorena, taková komora by byla ještě hlouběji. Přel se, že badatelé by museli kopat ne několik metrů, ale stovky metrů dále, aby to místo dosáhli - a to by podle jeho odhadu trvalo dalších 2 a 1/2 roku. Price se zeptal Rabína Getze, zda ve skutečnosti byl v místnosti, ve které se doměle schrána nacházela. Jeho odpověď byla v souladu s prohlášením Gorena: Víme kde je, ale neobjevili jsme ji. Podle (rabínských) spisů se to místo nazývá Gear He'Ecem ("Křída kosti") a nachází se hluboko v zemi. Chtěl jsem projít tunely (a dosáhnout té oblasti), jelikož jsem věděl směr - nemohl jsem se splést o víc než 5 až 5,5 metrů - (dosáhnutí toho místa) ale nebylo možné, protože bylo pod vodou (která ty tunely zaplavila). Pokud člověk může věřit těmto dvěma rabínům, Gorenovi a Getzovi, kteří vedli vykopávky na chrámové hoře, pak se žádným způsobem nemohli dostat ani do blízkosti údajného místa kde je schrána skryta - tím méně ji spatřit. Jiní rabíni v Izraeli, jako Rabín Nahman Kahane z Institute of Talmudic Commentaries, vyjádřili své pochybnosti o tom, že Getz a Goren ví o pravém umístění schrány. V šedesátých letech 19. století mladý nadporučík jménem Charles Warren z britského královského ženijního vojska prováděl vykopávky v oblasti chrámové hory. V 1985 čtyři rabíni ve skutečnosti prorazili Západní stěnou a vstoupili do oblasti, kterou Warren před tím vykopal a dokumentoval. Nevstoupili tam ale proto, aby pátrali po archeologických památkách. Skutečný důvod jejich výletu odhalíme v pozdější kapitole. Když byli zatknuti udali úřadům jen jako výmluvu to, že hledali schránu smlouvy. V útrobách země? Přišel jsem na další starodávný dokument, Apocalipse of Baruch, který říká, že schrána a jiné položky byly z chrámu odneseny čtyřmi anděli, kteří jen okamžik před tím, než babylonská armáda vtrhla do chrámu přikázali zemi, aby ty položky spolkla až do doby, kdy bude Jeruzalém "na věky obnoven". Spis o sobě prohlašuje, že je výpovědí očitého svědka, jistého "Barucha":

13 A viděl jsem ho jak se snesl do velesvatyně a z ní vzal oponu a svatou schránu, a její příklop, a ty dvě destičky. A hlastiě zvolal k zemi: "Země, země, země, slyš slovo mocného Boha, a příjmi věci, které ti svěřuji, a střež je až do posledních dnů, takže až ti je nařízeno, abys je mohla znovu vrátit a aby se jich nezmocnili cizinci". A země otevřela svá ústa a spolkla je. Je dnes známo, že tento dokument nebyl napsán v 6. století př.n.l., kdy žil Jeremiáš, ale v pozdějším prvním století n.l. Navzdory jeho tajuplnému a sugestivnímu tónu, dokument nemůže být výpovědí očitého svědka. Je spíše od začátku až do konce výplodem fantazie, bez jakékoliv historické hodnoty. Jiná spekulativní naleziště Jeden archeolog si myslel, že schránu najde v Masadě, pevnosti na vrcholu skály, ve které se židovští vlastenci postavili na poslední opor proti římanům ve 2. století n.l. Jiný měl dojem, že má tu cenu na dosah ruky v Kumranských jeskyních nedaleko Mrtvého moře po tom, když našel o čem se věřilo, že je popel obřadní červenohnědé krávy. Jeskyně v Engedi, jeden z Davidových úkrytů, byla také považována za možný úkryt schrány. Avšak sondování na navrhnutém místě, o kterém se původně věřilo, že je duté, neukázalo nic jen solidní půdu. A ještě jiná spekulace umístila schránu smlouvy na Olivovou horu východně od Jeruzalémského starého města. Zatím co jiná navrhovala, že je v jeskyni blízko Betléma. Dopravena do nebe? str 35 Tím nejneobyčejnějším návrhem bylo, že schrána byla dopravena do nebe. Na podporu této myšlenky nekteří lidé poukazují na knihu Nového zákona, která se zmiňuje o chrámu v nebi obsahujícím "schránu jeho smlouvy". Avšak podle jiné části Písma, hebrejský svatostánek a jeho nábytek byly pouhou replikou těch v nebi. Existuje nebeský originál a jeho pozemská kopie. Jelikož nebeská schrána vždycky byla v nebi, není žádný důvod, aby tam byla i pozemská. Obnovený chrám se schránou? Slyšel jsem jak se lidé ptají: "Kdyby byla nalezena, byla by schrána použita v židy postaveném třetím chrámu?" Stojí za to poznamenant, že když šli židé do zajetí v Babyloně a první chrám byl zničen, prorok Ezechiel napsal, že Hospodin vydal nové instrukce ohledně obětního systému - instrukce, které víc už nezahrnovaly schránu smlouvy.14 A tak když se židé vrátili z vyhnanství, pokračovali v obětním systému podle těch instrukcí, bez schrány smlouvy. V době Ježíše Krista stále ještě vykonávali obětní systém - avšak bez schrány. Není důvodu proč by Izraelci potřebovali schránu na vykonávání obětního systému. Potřebovali by jen postavit "stůl Hospodina" podle návodu v knize Ezechiela. Stále ještě ukryta

14 Mé vyšetřování mne tak vedlo na četná místa v několika zemích. Uspokojilo mne, že schrána nešla do žádného z těch míst; že nebyla unesena ani babyloňany ani římany a ani nebyla zničena. Podle tradice schrána a jiné chrámové poklady zůstaly skryty během celé babylonské invaze, 70ti let židovského vyhnanství a celého období druhého chrámu. Zůstaly skryty během všech staletí zatím co Jeruzalém zůstal pod cizí nadvládou - a zůstávají skryty do dnešního dne. DOSLOV I když je nález schrány smlouvy báječný, nekteré aspekty nálezu přináší četné problémy. Nemalým z nich je politická pozice v samotném Izraeli. Jen se nad tím na moment zamyslete. Ron pracoval ve spojení jen s velmi málo úředníky v oddělení archeologie v Jeruzalémě. Slíbil, že nevyzradí víc informace kvůli bezpečnostnímu riziku. Mnoho lidí se zoufale snaží vypáčit informaci z kteréhokoliv pramene jen mohou. A z mnoha různých důvodů. Věříme, že někteří lidé se snaží Rona diskreditovat, aby stabilizovali situaci v Jeruzalémě. Jiní tak činí z odborné žárlivosti, jak jsme uvedli dřívěji. Jiní se ale starají o to, aby zjistili pravdu, protože si umínili postavit nový chrám v Jeruzalémě. A schrána, doufají, by byla tím nanejvýš ceněnou ozdobou chrámu. Jsou lidé s velmi vášnivými zájmy, jejichž náboženské přesvědčení je buď židovské, křesťanské nebo muslimské. A ta směs je výbušný koktejl. Z křesťanského hlediska, mnoho lidí je nálezem schrány tak nadšeno, že všechny okolní komplikace jsou přehlédnuty. Tak tomu je v zemích, ve kterých by nenastala žádná protireakce. V Izraeli je ale docela jiné ovzduší. Proto je ten nález obklopen tolik tajemstvím. Vzpomeňte si, že datuje zpátky do 6.ledna A teprve až nedávno Ron navrhl, aby byla uvolněna další informace. Nyní tedy chápete, proč jsme úmyslně nepředložili všechnu informaci v našem vlastnictví. Nemůžeme vylepšit na postupu líčení událostí spojených s ukřižováním, který přijal biblický Jan. Když vypráví, že "jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda" (Jan 19:34), vše, co k tomu mohl dodat, bylo toto: "A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé - on ví, že mluví pravdu - abyste i vy uvěřili (verš 35). I když vědci možná volali "nedovolená hra", protože tam nemohli být, aby tu historku potvrdili, Janovo svědectví nicméně zní pravděpodobně. Na začátku jsme prohlásili, že účelem naší knihy je prostě vyprávět tu příhodu. Požadavkům, aby bylo vynešeno a prozkoumáno víc vzorků krve, nelze vyhovět jednoduše proto, že naleziště je nyní zapečetěno a nikomu není dovoleno je otevřít. Když ale bude povolení k dispozici, plánuje se vzít dva nezávislé genetiky, kteří odeberou vzorky a nechají je analyzovat pod přísným dozorem, aby byla potvrzena známa pravda. Avšak vedle zápletek z lidského hlediska, člověk nesmí zapomenout, že tento kus nábytku byl naprojektován Samým Hospodinem, udržován pod přísnou kontrolou Lévitů a doprovázely jej neobyčené události. Jak jsme už dřívěji poukázali, je jasné, že Sám Hospodin stále ještě tu schránu vlastní - a stále se ještě dychtivě zajímá o to, co se s ní stane. str 49 4 KAPITOLA

15 ODVÁŽNÝ ZÁCHRANNÝ PLÁN "To stačí kluci. Je tu nyní dost místa na protáhnutí. Pojďme." Pět mužů - a kameraman - vlezli do tunelu vedoucího pod ulicemi Jeruzaléma. Tak jak sklouzl za kameny blokující vchod, Ron se obrátil k těm ostatním a zašeptal: "Ani Indiana Jonese by ve snu nenapadlo, že by se sem někdy dostal." Ten poslední se protáhl dovnitř a třásl se vzrušením. "Věříte tomu? Jsme nyní uvnitř původního tunelu. Tento tunel nebyl nikdy otevřen. A to je cesta ke schráně?" "Používali jej chrámoví kněží", Ron zašeptal. "O kousek dál je další stěna. Pokud se skrze ní dostaneme, uvidíme tu komoru". Židovští mudrci předpověděli, že schrána smlouvy bude v její tajné komoře objevena. Obsahovala ta komora jiné chrámové poklady? Dnes večer bude ta komora otevřena. Jednoho dne - a věříme, že velmi brzy - se tato scéna ve skutečnosti odehraje. Než budeme pokračovat, dovolte, abych to řekl. Význam té zlaté schrány sahá dále než jste si představovali. Přivádí nás tváří v tvář s otázkami, kterým bychom se raději vyhnuli. Vezmu ty str 40 otázky na přetřes a uctivě vás požádám, abyste je uvážili se mnou. Budou nezbytné k pochopení co vůbec schrána znamená. A tak mi můžete zrovna přitakat. Neboť právě tak jak fascinující jako její objevení, je zákulisí schrány - historie, která je někdy vzrušující a plná napětí. Jelikož schrána byla náboženský artefakt, budeme zacházet se základními fakty života. Archeologií - historií - náboženstvím: v pojednávání o schráně smlouvy najdeme tyto tři aspekty vazájemě propletené. Během dvanáctiletého výzkumu pro knihu Dead Men's Secrets (Tajemství mrtvých lidí), kniha o ztracených tajemstvích a technologii minulosti, jsem se přebíral tisícemi artefaktů, zápisů a tradic starodávného světa. Pokud těm tradicím věříme, pak ti původní obyvatelé naší planety byli jako bohové - to jest, byli členové nadřízené civilizace, která po nějaké velké katastrofě přestala existovat. Egyptské zápisy tvrdí, že vláda "bohů" před první dynastií byla vláda nařízené a zázračné moci. Popol Vuh (Posvátná kniha Quiche indiánů v Guatemale) zapisuje: "Ta první rasa lidí před Potopou vlastnila veškeré znalosti; studovali čtyři díly nebe a kulatý povrch země". V tomto světle i řecká mýtologie začíná dávat nějaký ten smysl. Vidíme v ní vzpomínky degenerované rasy na rozsáhlou, mocnou a vysoce civilizovanou říši, která v daleké minulosti pokrývala celý svět. Zastavte se a uvažujte. Bylo by vůbec možné, aby každý lid každého kontinentu vynalezl takovou povídku nezávisle jeden na druhém? Mluvili všichni o původním Zlatém věku náhodou, bez jakýchkoliv základů? Vskutku, dovoluji se zeptat: Pokud se člověk vyvinul ze zvířat, proč pak existují dlouhé tradice o Zlatém věku, místo tradic o primitivní minulosti? Vysvětlí to někdo? Dokonce i kde byl nedostatek písemností v primitivních podmínkách způsobených katastrofou, ta stejná památka Zlatého věku byla předávána z úst do uší. str 41

16 Na tomto místě se možná ptáte: Můžeme vskutku uvěřit starodáným legendám? Ano, do překvapivé míry. Mám obavy, že příliš často jsme byli náchylní k okamžitému zamítnutí folklóru a mýtologie. Není ale takové zamítnutí nevědecké, zvláště když tradice nás často vedly k objevení hmotných pozůstatků? Legendy obyčejně založené na jádru faktu William Prescott, velký Amerikanologista, nám patřičně připomíná: "Národ může pominout a zanechat jen vzpomínky na jeho existenci, avšak povídky o vědě, kterou nashromáždil, budou trvat navždy". Víte, folklór je zkamenělina historie; zachovává historii pod rouškou barevných povídek. Daleko od souboru výmyslů, je to podrobné vylíčení skutečných minulých událostí, i když z pokolení na pokolení byla některá fakta zkreslena nebo zapomenuta. Profesor I.A. Efremov z bývalého Sovětskéh Svazu varuje: "Historikové musí mít víc respektu ke starodávným tradicím a folklóru". Obviňuje Západní vědce ze snobství když zamítají povídky "obyčejných lidí". Musíme tomu čelit: Legendy jsou obyčejně založeny na jádru faktu. Považme legendu o Troji. Žádný učenec nepovažoval Homérův Iliad nebo Odyssey za historii. Avšak Schliemann tomu věřil a objevil "mýtické" město Troj. Iliad mluvil o poháru ozdobeném hlubicemi, který používal Odysseus. Schliemann našel ten 3600 let starý pohár v šachtě. Griffin Herodotus vypráví skvostnou povídku o vzdálené zemi, kde griffini střežili zlatý poklad. Tato země (Altai, nebo Kin Šan) byla nyní nalezena, spolu se starodávnými doly na zlato, a ozdoby vysoké kultury vystavují převážně griffina. Ukázalo se, že mlhavý mýtus je faktem. str 42 Legendy mexických indiánů mluví o svátostné obětní studni, do které byly házeny dívky a šperky. Historikové to zamítli jako pouhý výmysl, dokud ta studně nebyla v Chichen Itze v 19. století objevena. Bible byla napadena víc než kterýkoliv jiný dokument a obviněna, že je souborem neskutečných mýtusů. Avšak k trapnosti kritiků, archeologické nálezy znovu a znovu dokazují, že ta "smyšlená města", "mýtické osoby" a "nemožné události" jsou pravdivou a spolehlivou reportáží do každé podrobnosti. Bibli lze nyní povžovat za vskutku ten nejpřesnější a nejspolehlivější zdroj historie, který vlastníme. Naši předkové vzpomínají na zlatou éru Pokud věříme společnému svědectví všech starodávných ras, ranná historie člověka byla vskutku neuvěřitelná. Byl to Zlatý věk pokročilé civilizace, původních obrů, kteří měli nadřízenou inteligenci a technologii. To se jeví jako všeobecná pravda, o které každý ve starodávných dobách věděl. Posvátné spisy potvrzují, že na samém začátku (brzy po pádu Ráje), lidé měli neobyčejné mentální schopnosti. Počínaje surovou zeměkoulí, ovládli vysoký stupeň civilizace během pouhých šesti pokolení jejich existence. V té krátké době byli schopni postavit města, hrát na složité hudební nástroje a tavit kovy. Vskutku se zdá, že tito lidé s jejich vědeckými komplexy nebyli pitomci. Věděli jste, že když Alexander Graham Bell vynalezl telefon, naznačil, že to bylo vynalezenou už před tím? "Staré vynálezy byly znovu vynalezeny", poznamenal.

17 Ano, čtete to správně. To je přesně to, co Bell řekl. Tato otázka byla ve skutečnosti dále rozvinuta předním britským vědcem Frederick Soddyem, nositelem Nobelovy ceny ve fyzice. Dohadoval se, zda starodávní lidé "nejenom dosáhli našich současných vědomostí, ale moc, kterou jsme dosud neovládli?" Také hmotné pozůstatky str 43 Odkud získali Bell a Soddy jejich informaci? Je docela možné, že z nějakých ztuchlých starých zápisů. Nicméně, naše pátrání není založeno na starodávných textech a zprávách, ale na přijatých vědeckých objevech. Existují nedávno nalezené artefakty, které nelze zamítnout, jmenovitě předměty z kovu ležící v muzeích, které byly nepochybně vyrobeny ve starodávném světě a které si k jejich výrobě vyžadovaly velmi pokročilé technologie. Technologie, která se až do dnešní doby neopakovala. "Pád" z ráje A ještě něco jiného. Překvapí vás když zjistíte, že téměř všechny spisy starodávných lidí po celém světě vyprávějí tutéž příhodu o pádu z původního rajského stavu míru, lásky a štěstí? Nádherný svět bez jakéhokoliv utrpení. Ty nejstarší zápisy vůbec kdy vykopané, byly napsané starodávnými suméřany z Mesipotámie před více než 4000 roky. V jejich zápisech se zachovaly jejich zákony, historie a kultura, zrovna tak jak události, které se přihodili před jejich dobou. Jejich spisy živě mluví o době, kdy zvířata nebyla ani divoká ani škodlivá, kdy mezi lidmi neexistovala ani soupeř ani nepřátelství, kdy byl dostatek, bezpečí, soulad a správný způsob života na zemi ve všech směrech. Posvátné záznamy potvrzují, že nastalo odloučení od souladu s Bohem. Takové zápisy nejsou omezené pouze na bibli, ale jsou v ústní a psané historii mnoha starodávných národů. Zdá se, že ztráta nesmrtelnosti způsobená neposlušností lidí k božskému zákonu palčivě cítil víc než jeden starodávný spisovatel. Mnoho modliteb a chvalozpěvů starodávných lidí pozoruhodně odhalují jak jasně tito lidé chápali principy biblického Desatera přkázání a dobře věděli, co je dobré a co zlé. Byli si plně vědomi svého vzpurného stavu a toužili po odpuštění. Jedna modlitba starodávného kajícího poslouží jako příklad: str 44 Ó můj bože, který jsi rozhněván, příjmi mou modlitbu; ó moje bohyně, která jsi rozhněvána, příjmi mou úpěnlivou prosbu, příjmi mou úpěnlivou prosbu a uklidni svého ducha. Ó moje bohyně, pohleď na mne s lítostí a příjmi moji úpěnlivou prosbu. Dej, ať jsou mé hříchy odpuštěny, dej, ať jsou mé přestupky vymazány. Dej, ať je zákaz odstraněn, dej, ať jsou pouta rozvázána. Dej, ať sedm větrů odnese mé vzdychání. Odešlu pryč mou ničemnost, ať ji pták vynese k nebesům. Dej, ať mne plynoucí vody řeky omyjí a já byl čistý. I když lidé v té době už upadli do polyteismu, uvědomovali si jejich pravý duchovní stav. Ve starodávném Babyloně se cítilo, že člověk žije pod kletbou, začarováním, ze kterého ho může vysvobodit

18 jen božské očištění. Podobně egyptské spisy dávají na srozuměnou, že lidé si byli vědomi svého stavu zlých činů, že toužili po věčném životě a dokonce cítili potřebu pro nějaký druh záchrany. Odcizeni a propadlí smrti Byli si vědomi toho, že jejich Stvořitel je obklopil svědectvím Jeho lásky, ale oni Ho přes to zklamali. Neposlušnost zkazila původní soulad. Lidská přirozenost byla konáním zla tak oslabena, že bylo pro člověka nemožné, aby svými vlastními silami odporoval moci zla. A bylo to horší. Nyní, když byli odděleni od Dárce života, následkem byla smrt, která postihla všechny jejich potomky. Člověk může ve starodávných spisech cítit volání lítosti nad událostí, o které pevně věří, že se udála. Jaký to prudce bolestivý pocit! A jak živě to bylo vyryto do paměti lidské rasy! Podle něterých archeologů, tím nejstarším uměním, které lidská rodina znala, je označeno jako pečeť pokušení. Zobrazuje strom a na každé straně stromu sedí jedna osoba. Za jednou z osob se od země vzpíná tvar hadu, který té osobě našeptává. Sumérská báseň naříká, že "dívka pojedla toho, co bylo zakázáno, dívka, matka hříchu, spáchala zlo; matka hříchu měla bolestný zážitek". Svedení lidstva do pasti "zlým hadem" se pamatuje od Egypta do Číny do Ameriky. str 45 Záchranný plán Byla v tom ale naděje na budoucí vysvobození. Také to se odráží v tradicích a mýtologii všech starodávných lidí. Věřili v jednoho Stvořitele, v bytosti nazvané andělé, a v pád a zvrhlost člověka důsledkem rafinovanosti Satana (představovaného hadem). Věřili také v lásku Stvořitele k lidským bytostem - a v záchranný plán, který jim slíbil okamžitě po Pádu - příchod toho Mocnějšího, který měl na sebe vzít lidskou přirozenost a zemřít za lidstvo. Věřili v konečný triumf tohto Zachránce, v obnovu všeho co bylo ztraceno, a v rozdrcení Hada. Všechny národy ho očekávaly Dupuis v jeho L'Origine des Cultus, nashromáždil rozsáhlé množství tradicí převládajících ve všech národech, ohledně božské osoby narozené z ženy, trpící v konfliktu s hadem, ale konečně nad hadem vítězící. Přišel, nebo měl přijít, z nebe aby vysvobodil lidstvo - aby se obětoval, ale vstal opět z mrtvých a vrátil se do nebe. Všiměte si, jak dva různí pohanští básníci o těchto proroctvích rozjímali: * Zlaté potomstvo z nebe sestupuje, ó panenská Lucindo! urychli mateřské bolesti, a uspíši slavnostní porod! ctnost bude obnovena, a zločiny už víc nebudou hrozit vinnému světu... Válčící národy on zaváže k míru, a s rodičovskými ctnostmi bude lidstvu vládnout. * Zdravíme tě, velký Lékaři světa! Zdravíme tě! Zravíme tě, mocné Děťátko, které v nastávajících letech,

19 uzdraví národy a zbaví hrobku její moci!... Tvé smělé umění oživí mrtvé, a přitáhne hromy na Tvou vinnou hlavu; neboť zemřeš, ale z tmavého příbytku vstaneš jako vítěz, a budeš dvakrát Bohem! str 46 Babyloňané a peršané očekávali krále-vykupitele a hrdiny-mudrce, který měl založit nový věk štěstí. Také číňané věřili, že se objeví velký, moudrý můž. Hindové věřili, že ten svrchovaný Bůh se lidem zjeví a že nakonec se dostaví nový svět. Starodávní němci se těšili na obnovu současného světa. A druidové v Británii očekávali příchod "Léčitele všech potíží", jehož symbolem bylo jmelí (či Větev). Podobně v těch nejranějších egyptských textech se nachází proroctví, prohlašující příchod Spasitele lidské rasy - proroctví, která byla už v té době starodávná. Na dovršení toho všeho, starodávní římané byli přesvědčeni, že pán a vládce světa měl pocházet z Judska. Učební pomůcka Na pomoc k pochopení záchranného plánu byla pro lidsvtvo zavedena učební pomůcka: stala se známá jako obětní systém. Požadavkem bylo, že když osoba litovala svých hříchů, vzala nevinného beránka a zabila ho svýma vlastníma rukama. Význam toho byl, že tak jak nevinná oběť (zvíře) zemřela v rukou kajícího se hříšníka, tak v určitém datumu budoucnosti nevinný vysvoboditel zemře za vinné lidstvo a vysvobodí je z kletby věčné smrti. Tento obětní obřad byl vyjádřením víry v budoucí vysvobození. Archeologie ukázala, že tento obětní systém byl předán všem národům a stal se částí jejich kutury. Věřilo se, že Sám Bůh ten obřad udělil rodičům lidské rasy po jejich pádu, spolu se slibem budoucí záchrany. str 49 5 KAPITOLA AMAZONSKÝ BŮH OHNĚ Vzhlédl jsem - a otřásl se. Válečná barva, otrávené šipky a foukací trubička ječely, že je zabiják. Jizvy na jeho obličeji a těle mluvily o přepadech za účelem kořisti lidských lebek. Tady na východním okraji hor Andy se rozvětvují prameny mocné Amazonky - je to rozlehlá a neznámá oblast jen málo prozkoumaného tropického deštného pralesa. Drsná a oddělená, tato oblast bez cest je zamořená kousavým hmyzem, divokými zvířaty a ještě divočejšími muži. A tady na mně jeden z nich zíral... divoch, který si myslel, že všichni lidé na světě jsou zabijáci jako je on

20 sám! Řekl jsem si, musím být raději opatrný. Sáhl jsem do batochu a vytáhl balón. Letmo se na něj podíval, nacpal si jej do úst, přežvykoval, vytáhl jej a piplal se s ním - a vypadal úplně zmaten. Jeho malý kluk mu přišel na pomoc. A brzy tento zuřivý válečník poskakoval po dvoře, chlubíce se své rodině jak je chytrý. Nafoukl jej a pak nechal vzduch vydrnčet ven a při tom se chichotal slastí. Ó, nyní byl dostatečně přátelský.... V této zemi nikdy neuspokojených nenávistí, Jivaro indiáni věří ve dvě hlavní božstva - Matku zemi (kterou oslovují v písních a modlitbách) a ve Velkého hada (představovaného sluncem a ohněm). Pozemským ztělesněním tohoto boha slunce či ohně, je činná sopka, hora Sangay. Této doutnající hoře domorodci obětují prase tím, že je uškrtí. Potom zabijí slepici a její krví si pokropí nohy - pro případ, že zabitím prasete způsobili nějakou vinu! str 50 Co tu vidíme? V této slepičí krvi, která je "očišťuje" od hříchu - co jiného než pozůstatek původní znalosti usmíření, smíru prostřednictvím krve? Obětní systém svěřený našim prvním prarodičům byl jejich potomky zkažen. Pověra, modlářství, krutost a nevázanost zkazily jednoduchou ale významnou službu, kterou jejich Bůh ustanovil. To, jak se to stalo, vás možná překvapí. Zpočátku monoteismus Tak jak výzkum proniká do těch nejnepřístupnějších částí světa, vychází najevo, že všichni lidé pochází z jednoho ústředního bodu. Historie lidské kultury je jednou spojenou povídkou. V jeho objemném díle o původech starodávného náboženství, George Stanley Faber píše: Různé systémy pohanského modlářství v různých částech světa si vzájemě tak odpovídají, jak v jejich zjevném smyslu tak v četných bodech nahodilých podobností, že nemohly nezávisle vzniknout v několika zemích ve kterých jsou nastoleny, ale musí všechny pocházet z nějakého společného zdroje. Evoluční teorie, že první lidé uctívali mnoho bohů a myšlenka "jednoho Boha" se vyvinula později, byla z velké části archeologií vyvrácena. Nyní vychází najevo, že MONOteismus (jeden "vysoký Bůh) spočívá v základu všech náboženství, a že po asi 2000 př.n.l. monoteismus degeneroval na panteismus, polyteismus a animismus. Archeologové a historikové bezúhonné přesnosti (Horn, Faber, Rawlinson, Waddell a Budge, abychom jich pár vyjmenovali) na základě svých objevů trvají na tom, že ti nejrannější suméřané, iranianci, féničané, egypťané a indové byli monoteisty. Starodávné písemné svědectví ukazuje, že tak jak čas plynul, tendence byla zvyšovat počet bohů spíše než jej snižovat. To je v souladu s biblickým tvrzením. Jen ty pozdější národy byly POLYteistické (uctívaly mnoho bohů). str 51 Pozvolný rozklad Rozklad byl pozvolný. Lze ukázat, že různé systémy pohanské mýtologie pochází z jednoho společného zdroje. Tím zdrojem je Babylon v Mezopotámii, v době Nimroda, krátce před 2000 př.n.l. Všimněte si těchto stupňů: