OBSAH. Židé jsou tu a chtìjí být respektováni. máte v rukou èíslo Dingiru, které je zvláštní tím, že je prakticky monotematické.

Transkript

1 Vážení ètenáøi, máte v rukou èíslo Dingiru, které je zvláštní tím, že je prakticky monotematické. Téma souèasný judaismus se nám pøi pøípravì tak rozrostlo, že jsme postupnì odkládali všechny èlánky s jinými námìty, abychom toto téma mohli zpracovat tak komplexnì, jak jsme si pøáli. Na zaèátku jsme ani netušili, jak mùže být široké a zajímavé. Toto èíslo je zvláštní také tím, že obsahuje tøi rozhovory a pøedstavuje tøi rabíny. Na tomto místì je tøeba pøipomenout, že èlánek jednoho z nich, Michaela Dushinského, ortodoxního rabína z Izraele, pøeložila Noemi Prùšová. Kromì pana rabína vítáme mezi novými autory tohoto Dingiru britskoèeského spisovatele Benjamina Kurase; dr. Arno Paøíka z Židovského muzea v Praze; Ladislava Puršla, studenta Jaboku, vyšší sociálnì pedagogické a teologické školy v Praze; Mgr. Roberta Øeháka, postgraduálního studenta Evangelické teologické fakulty UK; a Jiøího Schneidera, našeho bývalého velvyslance v Izraeli. Zdenìk Vojtíšek OBSAH Fenomén židovství (Adam Fišer) 1 Judaismus a køes anství (David Václavík) 2 Z domova Není to jen náboženství (Jiøí Koubek a Adam Fišer) 4 Zahranièí Horliví v Izraeli (Zdenìk Vojtíšek) 6 Téma Literární prameny judaismu (Tomáš Novotný) 8 Smìry v judaismu (Ivan O. Štampach) 10 Veselí, chudí a zbožní (David Václavík) 12 Kabala, mystika Židù (Robert Øehák a Ladislav Puršl) 14 Cílem je bratrství lidí (Benjamin Kuras) 16 Náboženství jako terapie (Benjamin Kuras) 17 Historie židovské Prahy (Arno Paøík) 19 Židovské svátky (Michael Dushinsky) 22 Rozhovor s Karolem Sidonem: Bùh to jednou prokáže (Martina Dvoøáková) 26 s Manisem Barashem: Poselství pro lidstvo (Tomáš Novotný) 28 Info-servis 30 Recenze Anthroposofie dál s otazníky (Martin Fojtíèek) 32 Adash - hebrejština písnìmi (Jiøí Schneider) 32 Nebýt Golema (Ivan O. Štampach) 32 Rejstøík 33 Zprávy Spoleènost køes anù a Židù (Robert Øehák) 34 Krvavá konference (Martin Koøínek) 34 Religionistika na univerzitì v Pardubicích (Ivan O. Štampach) 35 Dopisy 36 Židé jsou tu a chtìjí být respektováni FENOMÉN ŽIDOVSTVÍ Adam Fišer Zvláštnost tématu, které si zvolil tento Dingir, spoèívá podle mého názoru v jeho nezvyklé mnohostrannosti: vedle náboženského rozmìru tu pøistupuje i rozmìr historický, kulturní, a samozøejmì politicko-národnostní, nebo židovské náboženství je úzce spjato s židovským etnikem a s územím dnes nazývaným Stát Izrael. A odtud je už jen malý krok k otázce antisemitismu, která se díky tragickému holokaustu (šoa) stala otázkou pro celou naši civilizaci. Ovšem navzdory nepøehlédnutelnosti judaismu máme o nìm a zvláštì o jeho souèasné podobì èasto jen mlhavou pøedstavu. Po válce èeští Židé vìtšinou emigrovali nebo asimilovali, a tak se vytratili i z našich myslí. K oživení malé èeské židovské komunity došlo až po sametové revoluci. Vliv asimilace ale pøetrvává a podle názoru rabína Barashe vìtšina èeských Židù je na svou totální ignoranci èehokoliv o judaismu ještì i hrdá 1. Judaismus tak paradoxnì u nás pùsobí dojmem spíše netradièního náboženského smìru než starobylého náboženství, které je tu doma již více než tisíciletí. Nelze pominout fakt, že souèasný judaismus je vnitønì velmi rùznorodý a v mnoha ohledech nejednotný. Právem se øíká, že kde jsou ètyøi Židé, tam je alespoò pìt rùzných názorù. Na psaní velkého Ž ve slovì Žid se ale shodne vìtšina Židù. Je to pro nì otázkou vlastní identity a slušnosti a respektu jejich okolí. Ale pravdìpodobnì se shodnou také na tom, že je jejich historická zkušenost nauèila od vìtšinové spoleènosti radìji neèekat ani tu slušnost a respekt. Tak je tedy na nás Nežidech, aby se tato náboženská menšina mezi námi cítila bezpeènì. Poznání jejích koøenù a souèasné rozmanitosti mùže být prvním krokem. n Poznámka 1 Šmok, Martin, Rozhovor s rabínem Chabadu Manisem Barashem. In: Hatikva, 1/2001, str. 5. Názvy a zkratky knih v poøádku židovské Bible, používané i na následujících stranách: Gn Genesis Ex Exodus Lv Leviticus Nu Numeri Dt Deuteronomium Joz Jozue Sd Soudcù 1 S 1. Samuelova 2 S 2. Samuelova 1 Kr 1. Královská 2 Kr 2. Královská Iz Izajáš Jr Jeremjáš Ez Ezechiel Oz Ozeáš Jl Jóel Am Ámos Abd Abdijáš Jon Jonáš Mi Micheáš Na Nahum Abk Abakuk Sf Sofonjáš Ag Ageus Za Zacharjáš Mal Malachiáš Ž Žalmy Jb Jób P ø Pøísloví Rt Rút Pís Píseò písní Kaz Kazatel Pl Pláè Est Ester Da Daniel Ezd Ezdráš Neh Nehemjáš 1 Pa 1. Paralipomenon 2 Pa 2. Paralipomenon 1

2 K soužití dvou monoteistických systémù ve støedovìké Evropì JUDAISMUS A KØES ANSTVÍ David Václavík Vztah mezi církví a synagógou prošel èetnými peripetiemi. První vážnìjší rozkol nastal po porážce Židù ve válce v roce 70. n. l., jíž se køes anské sbory v Palestinì odmítly zúèastnit. Od roku 70. n. l. pøibližnì do roku 100 n. l. docházelo k postupné emancipaci církve od židovského spoleèenství. Nežidovská a nekøes anská veøejnost ovšem nebyla dlouho s to rozlišovat mezi židovským a køes anským spoleèenstvím. Skvìlým dokladem této skuteènosti je zmínka øímského historika Suetonia o tzv. Claudiovì ediktu, kterým byli z Øíma vypovìzeni všichni Židé. Podle Suetonia byly pøíèinou tohoto naøízení pøedevším nepokoje a snad i násilnosti uvnitø øímské židovské komunity, které vznikly na popud jakéhosi Chrésta. Suetonius tak ve své zprávì zøejmì mimodìk zachytil jeden z mnoha rozbrojù, které kvùli køes anství uvnitø židovských obcí propukaly. Po roce 100 šly obì náboženské skupiny vlastním smìrem - Židé køes anství odmítli jako sektu, kterou založil falešný Mesiáš, zatímco køes ané chápali Židy jako skupinu, která odmítnutím Kristova poselství pøišla o své privilegium vyvoleného národa. Jistá zmìna, spíše politická než teologická, nastala až ve 4. století, kdy se køes- anství postupnì stalo státním náboženstvím Øímské øíše. Judaismus se tak stal politicky nevítaným konkurentem køes anství. Císaø Konstantin I. Veliký ( n. l.) zakázal Židùm vstup do Jeruzaléma. O politickém pozadí nárùstu animozity mezi judaismem a køes anstvím svìdèí také krátká epizoda vlády pohanského císaøe Juliana I. Apostaty ( n. l.), který jako odpùrce køes anství protežoval nejen antická náboženství a èetné orientální kulty, ale také judaismus. Za jeho vlády vznikla idea obnovy jeruzalémského chrámu, které byl císaø velmi naklonìn (!). V této souvislosti je tøeba také nahlížet jednoznaènì protižidovská naøízení, která jsou obsažena v tzv. Justiniánovì kodexu z roku 534 n. l. a která Židùm zakazovala zastávat veøejné úøady, stavìt nové synagógy anebo udržovat intimní vztahy s køes any. Nové dimenze do vztahu mezi køes anstvím a judaismem pøinesla písemná kodifikace Talmudu, která jednoznaènì odmítla køes anskou interpretaci Tanachu* jako nepøípustnou a falešnou. V souvislosti s tím došlo také k odmítnutí nìkterých starozákonních spisù, které uznávali køes ané, jako spisù apokryfních (kniha Tóbit, Moudrost Šalomounova, knihy Makabejské). Na køes anské stranì pøinesly zostøení náboženského rozporu mezi obìma náboženstvími myšlenky významného køes- anského myslitele raného støedovìku, øazeného mezi církevní otce, papeže Øehoøe I. ( ). Ten se v nìkterých svých dílech, která mají z vìtší èásti podobu homilií, pokouší dokázat, že Židé odmítnutím Ježíše Nazaretského jako Mesiáše špatnì pochopili Boží zámìr, a ztratili tím nárok na vyvolenost. Ta definitivnì pøešla na køes anskou církev. Zvláš významná je v této souvislosti Øehoøova interpretace jednoho verše knihy Job: Zemì se mìní jak hlína pod peèetidlem, ale oni tu stojí, aè jsou jen šat (Jb 38,14), který Øehoø chápe jako pøesné vyjádøení promeškání židovské pøíležitosti být skuteèným vyvoleným národem, jehož prostøednictvím pøijde na svìt spása. Øehoøovo chápání judaismu jako slepé cesty v Božím zámìru nebylo ale zamìøeno proti Židùm jako takovým. Jeho antijudaistické výpady mají totiž charakter pøesvìdèovací polemiky, pomocí které by Øehoø rád pøesvìdèil Židy o køes anské pravdì. Nicménì nevìdomky mnohé jeho myšlenky obsahují základ budoucího pronásledování Židù jako skupiny, která zradila Boží vìc. V dalším prùbìhu støedovìku se k této uèené teologické polemice s judaismem zaèaly doslova nabalovat další, vìtšinou iracionální argumenty, které mìly jasnì ukázat nadøazenost køes anství nad judaismem. * Tanach - hebrejský termín pro Bibli, viz str. 8. Velkou roli pøi jejich vzniku a následném prosazování sehrály pøedevším náboženské a kulturní stereotypy, nezøídka doplnìné magickými pøedstavami a dotvoøené totální neznalostí židovských zvykù a náboženských zákonù. K nejèastìjším výtkám patøilo obvinìní z podílu na smrti Ježíše Krista 1, obvinìní z nesvìcování hostií, ale i naøèení z rituálních vražd. Všechna tøi obvinìní jsou vzhledem k historickým faktùm (v pøípadì podílu Židù na smrti Ježíše Krista) a židovským zákonùm (v dalších dvou pøípadech) naprosto absurdní a hloupá. Jak jinak totiž nazvat názor, který tvrdí, že Židé potøebují do pesachových macesù krev køes anských dìtí a panen? Kvùli objektivnosti je však tøeba øíci, že proti tìmto antižidovským postojùm se èasto stavìli vzdìlaní církevní hodnostáøi, ale i svìtští panovníci. Ani jejich autorita však nemohla zabránit velkému rozšíøení tìchto nesmyslných naøèení, jejichž ozvuky se objevují ještì ve 20. století (!). Pøesto mùžeme tvrdit, že postoj církve a støedovìké spoleènosti nebyl postojem antisemitským, ale spíše postojem antijudaistickým. Jak církvi, tak obyèejným lidem nevadil pøíliš pùvod Židù a jejich etnická odlišnost, ale spíše jejich jiné zvyky a náboženské pøesvìdèení. Vztah mezi køes anskou majoritou a židovskou minoritou se výraznì zhoršil na konci 11. století. Bezprostøední pøíèinou tohoto zvratu byly køižácké výpravy, které uvolnily do té doby víceménì skryté napìtí dané jak výše uvedenými nábožensko-symbolickými skuteènostmi, tak sociálnì-ekonomickou situací, k níž se ještì vrátíme. Když totiž v roce 1095 papež Urban II. ( ) vyzval ve francouzském Clermontu všechny køes any k osvobození Božího hrobu od nevìøících muslimù, objevila se v nìkterých kruzích myšlenka zaèít s bojem proti Kristovým nepøátelùm již ve vlastní zemi. Køižácká vojska, která táhla západní a støední Evropou, proto zaèala pøepadat židovská sídlištì a nutit jejich obyvatele pøijmout køest. Vzhledem k židovským tradicím to pochopitelnì vìtšina Židù odmítla, což horlivé køes any natolik rozlítilo, že jich tisíce ke své vìtší slávì povraždili. Velká vlna pogromù, které se takto vzedmula v roce 1096, výraznì zdecimovala pùvodní oblasti aškenázského sídlení v oblasti Rýna. Za obì tomuto šílenství padla i vìtší èást pražského židovského osídlení. Bez zajímavosti také není, že nìkteré skupiny køižákù spojovaly útoky vùèi Židùm se získáním potøebných prostøedkù na vá- 2

3 Jeruzalém. Svrchovanost nad ním patøila k ambicím støedovìké církve. Foto: Vojtìch J. Vlk. leèné tažení do Svaté zemì. V menším mìøítku se tato situace opakovala i pøi následných køižáckých taženích. Další zhoršení vztahù pøineslo postupnì se prosazující støedovìké zákonodárství založené z velké èásti na výše uvedeném Justiniánovì kodexu. Jeho tvùrci byli pøedevším vzdìlaní církevní právníci, jejichž snahou bylo vytvoøit dokonalý právní øád, který bude fungovat v souladu s Boží vùlí obsaženou v Písmu svatém. Souèástí toho pokusu byla také èetná protižidovská opatøení, která Židy definitivnì postavila do pozice obyvatel druhé kategorie. Významným impulsem k jejich zavedení byl IV. lateránský koncil (1215). Jeho usnesení, posvìcená nejvyššími církevními a svìtskými autoritami, naøizovala Židùm nosit vnìjší znamení (nejèastìji jím bylo žluté nebo èernobílé koleèko, pøípadnì žlutá páska), které by je odlišilo od køes anské populace, dále mìli Židé žít v oddìlených ètvrtích 2 a smìli vykonávat jen nìkterá øemesla, navíc jen pro vlastní potøebu, nesmìli vlastnit žádnou pùdu, svobodnì se stìhovat atd. Tato naøízení vymezila židovskému obyvatelstvu opravdu malý manévrovací prostor, a to nejen vzhledem k rozvoji vlastní kultury, ale pøedevším vzhledem k holé existenci. Zpùsobù, jak ji zajistit, nezbývalo opravdu mnoho. Jedním z nich byl tzv. penìžní obchod, tedy pùjèování penìz na úrok nebo proti zástavì èi dlužnímu úpisu. Paradoxnì díky této èinnosti byli Židé nezbytnou souèástí støedovìké ekonomiky, protože kanonické právo považovalo penìžní obchod za nepøípustný a nesluèitelný s duchem køes anství. Na první pohled by se mohlo zdát, že penìžní obchod mohl situaci Židù zlepšit. Opak je však pravdou. Pùjèování na úrok, úpisy, tedy vše, co kanonické právo považovalo za neèisté a høíšné, Židy ještì více stigmatizovalo, a to i pøesto, že by se bez tìchto èinností zhroutil celý hospodáøský systém. A to nemluvíme o absurdnosti celé situace, kdy Židé jsou odsuzováni za nìco, k èemu jsou fakticky donuceni. Bylo by však naivní se domnívat, že v tomto pøípadì šlo znovu jenom o jakési symbolické odsouzení Židù jako høíšníkù. Nemalou roli zde samozøejmì sehrály také ekonomické zájmy nìkterých kruhù a obecná sociální situace. Pro støední vrstvy (øemeslníky a drobné obchodníky), které jsou na ekonomické výkyvy nejcitlivìjší, byli Židé èasto ztìlesnìním jejich ekonomických nesnází, pro nejnižší vrstvy zase nejsnadnìjším terèem kompenzací vlastní frustrace. Není proto divu, že právì z tìchto kruhù se rekrutovali nejvášnivìjší pronásledovatelé Židù a iniciátoøi vìtšiny pogromù, jejichž zdùvodnìní mìlo jak stránku náboženskosymbolickou, tak sociálnì-ekonomickou. Této situace výhodnì využily horní spoleèenské vrstvy. Podle øímského práva, které, jak již víme, se zaèalo od 12. století stále více prosazovat, byli Židé považováni za pøímý panovníkùv majetek. Židé tak byli panovníkovi povinováni odvádìt danì a další, èasto exotické poplatky (napø. daò z mimoøádných situací - pogromù) a panovník se zavazoval Židy chránit. V tomto duchu se nese také jedna z prvních právních úprav týkajících se postavení Židù, vydaná na našem uzemí. Tento dokument oznaèovaný jako Statuta Judeorum a vydaný Pøemyslem Otakarem II. ( ) právnì vymezoval postavení Židù v èeské støedovìké spoleènosti, jejich povinnosti vùèi králi, ale také tresty a postihy, které mìly následovat po útocích na židovské obyvatelstvo. Statuta Judeorum rovnìž zakazují nucené konverze, nièení synagóg a odmítají jako neopodstatnìná a smyšlená obvinìní z rituálních vraž a manipulace s lidskou krví. Bohužel ani takováto naøízení a právní úpravy nezaruèovaly židovskému obyvatelstvu úplné bezpeèí. V obdobích spoleèenských zmìn nebo sociálních a hospodáøských otøesù byli Židé stále hlavním obìtním beránkem rozvášnìných davù. Jedním z takových kritických období byla polovina 14. století, kdy Evropu zachvátila strašlivá epidemie dýmìjového moru. Podle kvalifikovaných odhadù jí padla za obì tøetina tehdejšího obyvatelstva. V tomto vypjatém období se znovu zvedla vlna iracionalismu a vášní, podporovaná potulnými kazateli, kteøí hlásali brzký konec svìta. Její souèástí se staly také protižidovské pogromy. Mnozí lidé totiž považovali mor za souèást velkého spiknutí sil zla proti køes anství. V èele tohoto spiknutí mìli stát Židé. Židé (èasto spolu s malomocnými a ostatními lidmi na spoleèenské periférii) byli ve všech koutech Evropy obviòováni z šíøení nákazy a otrávení zdrojù pitné vody. Mnozí z nich byli dokonce podrobeni muèení, bìhem nìhož doznali svou vinu, èímž si široké vrstvy zdùvodnily svoje násilnické poèínání. V dùsledku pronásledování bìhem velké morové rány byly èetné židovské obce v Porýní témìø znièeny a velká èást Židù se pøesídlila smìrem na východ, který se v mnohém ukazoval být novou zaslíbenou zemí. V roce 1367 udìlil totiž polský král Kazimír III. ( ) na svém území Židùm významná privilegia - Židé dostali vlastní samosprávu, autonomní soudnictví, královskou ochranu a bylo jim umožnìno svobodnì obchodovat. Díky této pøízni polských vládcù, která mìla pochopitelnì své pragmatické dùvody, se centrum aškenázské diaspory defintivnì pøesunulo do oblasti dnešního Polska, Ukrajiny, Bìloruska a Litvy. Význam polských Židù vzrostl ještì více poté, co velká èást západoevropských panovníkù pøipustila vyhnání Židù ze svého území, a zvláštì po roce 1492, kdy de facto pøestala existovat sefardská diaspora ve Španìlsku. n Poznámky 1 Symbolickým vyjádøením údajného prokletí Židù v dùsledku domnìlé zrady Ježíše Krista je legenda o bludném Židovi, který je asi od 17. století známý pod jménem Ahašver. Podle této legendy, která se poprvé objevila ve 13. století v Itálii, byl Ahašver odsouzen Bohem k vìènému bloudìní za to, že udeøil Krista pøi jeho cestì na Golgotu. V obecném povìdomí byl samozøejmì Ahašver ztìlesnìním celého židovského národa, který byl za svoji zradu odsouzen samotným Bohem k vìènému vyhnanství a utrpení, které není nepodobné vyhnanství biblického Kaina. 2 Výraz ghetto, kterým bývá uzavøené židovské sídlištì oznaèováno nejèastìji, je ponìkud mladší než samotná naøízení o separaci židovského obyvatelstva. Poprvé se v souvislosti s oddìlením Židù od ostatních obyvatel objevuje na zaèátku 16. století v Benátkách, kdy byly Židé nuceni sídlit ve ètvrti oznaèované jako Getto nuove, tedy Nová slévárna. Z Itálie se pak výraz ghetto, mimo jiné také díky restriktivním naøízením papeže Pavla IV. ( ) z roku 1555, rozšíøil do zbytku Evropy. 3

4 z domova Liberální judaismus zapustil u nás své koøeny NENÍ TO JEN NÁBOŽENSTVÍ Jiøí Koubek a Adam Fišer Vedle Židovské náboženské obce nacházíme v Praze i další skupiny souèasného judaismu, které se vesmìs hlásí k jeho liberálnímu smìru. Dávají pøíležitost tìm, kteøí své židovství chápou nejenom nábožensky, ale snad i více kulturnì a spoleèensky. Dùm radosti - takový je pøeklad hebrejského názvu liberálního židovského sdružení Bejt Simcha, které sídlí v jednom docela obyèejném vinohradském èinžáku. V malé, vkusnì upravené sklepní místnosti tu najdete knihovnu, tradièní židovské svícny, obrazy se židovskými motivy a samozøejmì nechybí ani Tóra. Pøi bohoslužbách a pøednáškách, které se tu konají, se nesedí jen v øadách, ale v duchu židovských tradic také kolem stolu. Pøednáška rabína v prostorách Bejt Simcha v Praze. Foto: Michal Spevák. Bejt Simcha Vznik Bejt Simcha se datuje do zaèátku 90. let, které byly i mezi èeskými Židy obdobím zmìn, nadšení a hledání. V dobì, kdy byla Židovská obec v Praze bez rabína, øada Židù uvítala pøítomnost rabínky Joan Friedmanové. Tato vzdìlaná a èesky mluvící žena, reformní, ale vnitønì konzervativní rabínka, byla jednou z tìch, kteøí jezdili do èeské židovské komunity vypomáhat. Uèila po domácnostech ve stylu domácích semináøù za totality. V uvolnìné atmosféøe znovunabyté svobody chtìli neortodoxnì smýšlející Židé ovšem pøece jen víc. Uspoøádali jsme semináø ve venkovském domì mých rodièù, kde bylo asi 20 lidí, a založili Bejt Simcha, tedy Dùm radosti, vysvìtluje Sylvie Wittmannová, èelná pøedstavitelka Bejt Simcha. Pøišlo nám radostné, že Židé mùžou nìco dìlat, že se o Židech nemusí mluvit jako o tìch, co byli a umøeli, ale jako o tìch, kteøí jsou, studují, scházejí se, modlí se. Bylo to v dobì, kdy se nìkteøí Židé setkali s odmítnutím ze strany Židovské obce v Praze (ŽoP). Je tvoje matka Židovka? Není? Tak co tady pohledáváš? Tak zhruba lze vyjádøit to, jak nìkteøí tzv. nehalachiètí 1 Židé vnímali postoj ŽoP. Na každé akci, na každém veèírku, jak vzpomíná Wittmannová, jim tehdy nìjaký mudrlant øekl: Tvùj tatínek byl sice v Auschwitzu, ale ty nejsi Žid. Jak dodává Wittmannová, zapomínali však na to, že spoleèná pamì tady žijících Židù není ani tak Talmud, Tóra èi rabínské texty, ale Terezín a Osvìtim. Nutno podotknout, že se takového jednání nedoèkali od vedení ŽoP (napø. od rabína Sidona), ale spíše od lidí z Obce bez náboženské funkce. A stávalo se to i tìm, kteøí mìli v koncentráku maminku, nebo tatínek byl Žid, øíká Wittmannová. Paradoxnì tak byli mnozí Židé poníženi tìmi, k nimž se utíkali. Lidé z Bejt Simcha se proto rozhodli jinak. Chceš se nìco dozvìdìt o své kultuøe a náboženství? Pøijï, my tì nìco nauèíme a je na tobì, stvrdíš-li své židovství smlouvou - konverzí. - Tak by se dal shrnout i hlavní cíl Bejt Simcha: dát všem, i nehalachickým Židùm, šanci poznávat svoji identitu. Hlavní tragédií èeských Židù je to, že jsou židovsky nesmírnì nevzdìlaní. Snažíme se tedy pøekonat nevzdìlanost, a pøitom se nauèit žít radostný život bez ponížení a mindrákù a být hrdí na to, že patøíme k národu a kultuøe, která v historii mnoho dokázala. Není dùležité, jsem-li pùlžid èi ètvrtžid, dùležité je se radovat z bohaté historie a kultury èeské i židovské a pochopit svou identitu, soudí Wittmannová. Narozdíl od Staronové synagógy, kde se scházejí ortodoxní Židé a kam Nežidé nemají volný pøístup, na bohoslužbu èi pøednášku do Bejt Simcha mùže pøijít kdokoli. Žijeme ve spoleènosti, která vyrùstá z øecko-židovsko-køes anských koøenù. Naše setkání jsou otevøená i pro ty, kteøí nejsou Židé, ale chtìjí se o koøenech naší, a tedy i své kultury více dozvìdìt, objasòuje Wittmannová a pokraèuje: Máme pøání fungovat jako místo, kam mùže pøijít køes an, aniž by se jej hned u dveøí nìkdo ptal: A ty jsi Žid? Liberální judaismus vìøí, že Bùh dal každému národu vlastní cestu, své knihy, své proroky. Køes an mùže skrze seznámení se s judaismem pochopit lépe koøeny své vlastní kultury, aniž by musel mít pocit, že jej nìkdo tlaèí ke konverzi k židovství. Bejt Simcha funguje jako obèanské sdružení s necelou stovkou èlenù. (Na internetu uvádí èlenù 130, z toho 30 aktivních). Èlenem se mùže stát každý, kdo má alespoò jednoho židovského prarodièe. Pro ty, kteøí tuto podmínku nesplòují, existuje Klub pøátel Bejt Simcha. Jeho èleny jsou napøíklad i køes ané a další Nežidé. Mají stejná práva a možnost se úèastnit akcí jako èlenové Bejt Simcha - jen s jednou výjimkou - a tou je vedení bohoslužby. Financování je øešeno dobrovolnými èlenskými pøíspìvky a pøijímáním podpory od World Union for Progressive Judaism (WUPJ), American Jewish Joint Distribution Committee a dalších organizací. Bejt Simcha nemá svého rabína, jako náboženský poradce na dálku funguje britský liberální rabín Andrew Goldstein, který naši zemi èasto navštìvuje. Židovská liberální unie Bejt Simcha se nechce stát zastøešující organizací a ani protiváhou Federace židov- 4

5 z domova ských obcí. Tuto ambici má spíše Židovská liberální unie (ŽLU), která vznikla na jaøe loòského roku. Podnìtem k jejímu založení byl èlánek od britsko-èeského spisovatele Benjamina Kurase v Lidových novinách na podzim roku 1999, v nìmž mapoval situaci souèasného èeského židovství. Kuras si všiml, že velké množství Židù neumí židovsky praktikovat, nebo jediný judaismus, který se prezentuje, je judaismus ortodoxní. Kuras v èlánku ukázal na jiné formy židovství - reformní a liberální, které kladou dùraz na židovskou historii, etiku, zvyky a tradice. Pøitom však ve formì, která je pøizpùsobena dnešní dobì, ale zároveò dokáže sáhnout do židovské Bible a na pøíkladech z ní ukázat, že židovství si zachovávalo po tisíciletí kontinuitu díku tomu, že netrvalo otrocky na pøežitých pravidlech, jejichž uplatòování by bývalo s nepøimìøenou tvrdostí decimovalo pøíslušníky našeho národa, øíká souèasná pøedsedkynì ŽLU Simona Sternová. Židovství se pro mnohé stává nenaplnìným pojmem. Je nemálo Židù, kteøí se neumí modlit, èíst hebrejsky èi slavit svátky. Cílem ŽLU je dle slov pøedsedkynì Sternové nabídnout platformu lidem, kteøí ví, že jsou Židé, chtìjí žít jako Židé, ale nevìdí, jak, i když se s židovstvím silnì ztotožòují. Jak podotýká, existují Židé, kteøí v dùsledku holocaustu nechtìjí nic slyšet o Pánu Bohu, ale jsou i Židé, kteøí by rádi našli nìjaký hlubší duchovní rozmìr, rádi by chodili do synagógy, rádi by se uèili modlit, ale vyhovovalo by jim spíše, kdyby se mohli modlit èesky, nikoli hebrejsky. Židovská liberální unie dosud ale nekoná bohoslužby, a to nejen proto, že vzhledem ke krátké dobì své existence nemá odpovídající prostory. Zároveò není úplnì vyøešena otázka, zda se ŽLU nebude ubírat spíše více sekulárním než náboženským smìrem. Blízko k Židovské liberální unii má Židovský liberální klub, který zhruba dvakrát do mìsíce poøádá pøednášky, výstavy, besedy se spisovateli, politiky, rabíny a dalšími osobnostmi v pražské kavárnì Fedora Gála GplusG. Tam se scházejí také èlenové ŽLU. Bejt Praha Dalším pražským židovským sdružením, které rovnìž poskytuje prostor pro neortodoxní alternativu, je Bejt Praha. Jeho odlišnost od Bejt Simcha spoèívá kromì jiného v zamìøení na zde žijící a pracující Židy ze zahranièí, kteøí také Bejt Praha spoluzaložili se èleny Bejt Simcha. Tehdejší židovská obec v našem hlavním mìstì mnohým z nich z rùzných dùvodù nevyhovovala, a už se jednalo o jazykovou bariéru èi její ortodoxní orientaci. Pùvodnì jednorázovì uspoøádané bohoslužby o vysokých svátcích v roce 1994 vedly na podzim téhož roku nìkteré Židy k založení otevøeného židovského spoleèenství Bejt Praha. Sdružení je také narozdíl od Bejt Simcha orientované na konzervativní judaismus. To se projevuje napø. v bohoslužbách a ve vyuèování Tóry, které v souèasné dobì vede mladý Amerièan Jacob Labendz. Ten se však nìjakému škatulkování brání: Bejt Praha je otevøená komunita, takže nejsme konzervativní, ani ortodoxní, ani reformní. Oceòujeme všechny druhy judaismu. Pøíští týden tady budeme mít rabína z Chabadu, na Purim pøijede z USA konzervativní rabín a mìli jsme tu i reformní rabíny a další, které by bylo možno zaøadit nìkam mezi tyto smìry, takže jsme skuteènì otevøeni každému. Podmínkou èlenství je zde halachický pùvod. Labendz k tomu øíká: My vás nebudeme kontrolovat, jak to dìlají na pražské Obci. Když nám podepíšete, že jste Žid, my vám vìøíme. A dodává: Nicménì i když nejste Žid, jste u nás na bohoslužbì každopádnì vítán. Nejspíš právì tyto skuteènosti zpùsobily, že sem pøicházelo stále více èeských Židù, i tìch nehalachických. Orientace na cizince však zùstává, bohoslužby jsou vedeny anglicko-èesko-hebrejsky. Poèet øádných èlenù se blíží ke stovce, poèet pøíznivcù je ale nìkolikrát vyšší. Život tohoto spoleèenství tvoøí i nenáboženské a neformální posezení tøeba nìkde v restauraci v pátek po kabbalat šabat. Já si také myslím, že to èeské židovstvo je trochu o nìèem jiném než jen o náboženství, øíká pøedstavitel Bejt Praha Peter Gyori. Èeská spoleènost je dost sekulární, a to má také dopad i na židovskou pospolitost. Ti lidé jsou velmi židovští v tom, co se týká kultury, historie, humoru, filozofie, ale nemyslím si, že by lidé nìjak zvláš potøebovali spolunáležet k sobì a vyjadøovat to tím, že chodí do synagógy. Naproti tomu - jako všude po svìtì - strašnì moc lidí pøijde na vysoké svátky. Na Roš HaŠana nebo na Jom Kippur je Španìlská synagóga plná. Je tam tøeba 500 lidí, nebo takový svátek je nìco, co lidi spojuje. Praktická èást pøednášky o judaismu v pražské obci Bejt Simcha. Foto: Michal Spevák. Vztahy Bejt Praha s pražskou obcí hodnotí Gyori velmi kladnì: Výborné, nyní jsou velmi dobré. Na zaèátku byly nìjaké obavy, ale po roce úplnì zmizely. Teï na svátku Tubišvat nám bude rabín Sidon pomáhat. Døívìjší neshody byly kvùli bohoslužbám ve Španìlské synagóze, kdy nìkteøí mužští èlenové chtìli sedìt spolu se ženami a rabín Sidon to nechtìl dovolit. Bejt Praha však na podmínky pražské obce pøistoupil a spor se urovnal. Opatrná úcta Vztahy liberálních a ortodoxních Židù u nás jsou pomìrnì dobré - narozdíl od nìkterých jiných zemí a narozdíl od èasù krátce po vzniku židovské reformy. Liberální bývají ale i nyní nìkterými ortodoxními nazíráni jako odpadlíci rozmìlòující základ židovské víry a naopak ortodoxie mùže být dodnes terèem kritiky liberálních Židù. Rozdíly mezi jednotlivými proudy judaismu mají i praktické dùsledky: kongregaci Bejt Simcha není napøíklad umožnìno stát se èlenem FŽO. Na otázku, proè, reaguje pøedstavitelka Bejt Simchy Wittmannová lakonicky: Bùh ví. Tvrdí to rabi Sidon. A ten je zde zemským rabínem. Podle Wittmannové je ovšem úcta a respekt podstatným rysem liberálního judaismu: Z hlediska liberálního judaismu to není jako v køes anství, že kdo nepøijme Ježíše, nebude spasen. Spíš je to tak, že kdo nepøijme to, že Bùh dal každému národu a každé skupinì svoji cestu, tak je ignorant. n Poznámka 1 nehalachický: ten, kdo nemá židovskou matku, nemùže být podle halachy, židovského zákona, považován za Žida. Židovská obec v Praze stanovuje jako podmínku pro øádné èlenství v obci halachický pùvod nebo ortodoxní konverzi k judaismu. Ménì pøísné je tzv. mimoøádné èlenství zavedené ve Federaci židovských obcí, které ovšem nezavedla Židovská obec v Praze. 5

6 zahranièí Rozhovor s prof. Ben-Yehudou z Hebrejské univerzity HORLIVÍ V IZRAELI Zdenìk Vojtíšek Ortodoxní judaismus v Izraeli vytváøí škálu od skupin ultraortodoxních charedim (horlivých) až k mírnì ortodoxním Kibuc HaDati 1. - Na otázky o postavení charedim v Izraeli odpovìdìl profesor sociologie Nachman Ben-Yehuda, dìkan fakulty sociálních vìd Hebrejské univerzity v Jeruzalémì. Stát Izrael je od svého vzniku v roce 1947 založen na demokratických principech. Charedim jako dùležitá souèást izraelské spoleènosti ale demokracii zpochybòují. Proè? Pokud to mám øíci struènì a jasnì, je to proto, že svatá Písma byla døíve než demokracie. Kdykoli nastane konflikt mezi Písmy a demokratickými ideami (napø. v pøípadì postavení žen, lidských práv, rovnosti, obèanského zákoníku apod.), Písma mají pøednost. Mùžete si to pøedstavit jako fundamentalismus (napø. islámský). Je to konflikt mezi dvìma rozdílnými systémy hodnot a idejí, jaká má být spoleènost. Zdá se mi, že politický vliv charedim je vìtší, než je jejich podíl na poètu obyvatelstva. Jak to vysvìtlíte? Jednoduše. Je to záležitost politické struktury v Izraeli. Žádná strana nezíská tolik hlasù, aby mohla vládnout sama. To bezpochyby odráží dvì skuteènosti: jednak to, že je izraelská spoleènost rozdìlená, jednak to, že tento politický zpùsob umožòuje uplatnìní i malých a doèasných organizací. Magickým slovem je koalice. Podstatou koalièních vlád je to, že malé politické strany získávají vìtší sílu než je jejich váha z hlediska demografie. Strany charedim (napø. strana Šas) jsou toho dobrou ilustrací. Izraelská spoleènost je sice do znaèné míry sekulární, odluka náboženství a státu v ní ovšem nenastala. Lze tedy tuto sekularizaci srovnat s tím, jak jí rozumíme na Západì? Odpovìï na tuto tìžkou otázku vyžaduje pøíklad. Èlovìk totiž mùže být sekulární jen do míry, která je dána spoleèností, v níž žije. Vezmìte si tøeba sòatek. Pokud chce mít izraelský Žid sekulární svatbu, musí se nechat oddat v zahranièí. Pokud tato alternativa není napø. z finanèních dùvodù možná, nemá jinou možnost, než být oddán v rámci náboženství. Snaží se ultraortodoxní charedim tlaèit spoleènost do více ortodoxního zpùsobu každodenního života? Jaké prostøedky k tomu používají? Zkouší témìø vše, aby se Izrael stal více teokratickým státem. Používají politické prostøedky, navrhují zákony a odvolávají se k izraelskému nejvyššímu soudu, ale používají také násilí - slovní i jiné, - jímž se pokoušejí odebrat legitimitu jiným formám judaismu, než je jejich. Mùžete dát pøíklad verbálního násilí charedim? Uvedu jen pøíklady, které jsou veøejnì popsány, a jsou tedy ovìøitelné. V listopadu 1997 psal ultraortodoxní tisk o židovské jeruzalémské policii jako o vrazích a nacistech a o jejich jednotkách jako o jednotkách S.S., z jejichž rukou kape krev. Pøíèinou tohoto útoku byl zásah policie proti nelegálním a násilným ultraortodoxním demonstracím, které se pokoušely zablokovat provoz na jeruzalémské ulici Bar Illan. Pinhas Horowitz, zástupce vedoucího centra ultraortodoxní strany Agudat Jisra el øekl: Když budeme dodržovat šabat (já doplòuji: samozøejmì ultraortodoxním zpùsobem), stát bude existovat, když ne, povstane nový Hitler. Devadesát pìt procent Židù v Nìmecku byli reformní a asimilanti, kteøí se nelišili od Nìmcù, a právì tam povstal Hitler a zavraždil 6 miliónù Židù. A tak je jasné, že odpovìdnost za šoa je na reformích Židech.... To nás uèí, že když je judaismus (doplòuji: ultraortodoxní) v troskách, když upadá šabat a víra ve Všemohoucího, objeví se nìjaký Hitler. Toto absurdní obvinìní bylo ještì zvelièeno, když vyšlo najevo, že v uèebnici zemìpisu s názvem Spojené státy, která se používá v síti škol pro dívky z ultraortodoxních rodin, je øeèeno, že konzervativní a reformní interpretace judaismu zpùsobuje destrukci lidu Izraele tím, že zvyšuje poèet smíšených sòatkù a podkopává základy judaismu. Je tøeba pøipomenout, že tato úrážlivá, nenávistná a zavádìjící informace je pøinejmenším zèásti financována z pøíspìvkù Spojených státù a Státu Izrael. Ovšem vyjádøení, že sekulární Židé jsou napø. odpovìdni za holokaust, je ještì mnohem více. Zmínil jste se ale ještì o jiném typu násilí... Ultraortodoxní Židé napø. napadli konzervativní židovské ženy, které se pøišly modlit ke Zdi náøkù. Házeli na nì tìžké pøedmìty a nazývali je nacisty. Reformní a konzervativní synagógy postihuje vandalismus, napø. pomalování hákovými køíži. Vážné násilí spáchali ultraortodoxní Židé také proti izraelským archeologùm. A o násilí, které mìlo zpùsobit uzavøení hlavních ulic o šabatu jsem se už zmínil: v letech se jednalo o ulici Ramot a v roce 1997 o ulici Bar Illan. Jeruzalémská ortodoxní ètvr Mea Šárim (Sto bran). Foto: Vojtìch J. Vlk. 6

7 zahranièí Proè charedim zacházejí tak daleko? Cítí se za sekulární Židy odpovìdni? Nebo snad za celý Izrael? To není snadná otázka, ale je dobrá, protože - nakonec - proè by se nìkdo mìl starat napø. o svatbu nìkoho jiného? Myslím, že dùvod je teologický. Ultraortodoxní Židé vìøí ve vzájemnou odpovìdnost. Tato doktrína øíká, že Všemohoucí nechává celý židovský národ platit za høíchy všech Židù bez ohledu na jejich smìr. Tím pádem jsou ultraortodoxní Židé silnì motivováni k tomu, aby nutili všechny Židy jednat podle jejich interpretace Písem. Jinak budou potrestáni všichni. V jedné své pøednášce jste odhadl podíl charedim v izraelské populaci na 7-12%. Je to homogenní skupina? Samozøejmì není. Jako jiné velké spoleèenské skupiny vykazují velmi zajímavé rùznosti. Ultraortodoxní Židé mohou být rozdìleni podle takových linií, jakou je napø. pøijetí sionistické ideje Státu Izrael jako židovského státu. Mohli bychom také zmínit navzájem soupeøící frakce charedim kolem rùzných rabínù. Tato složitá skládaèka je rájem sociologických výzkùmù. Jak na moc a ambice ultraortodoxních Židù reagují sekulární Židé? Sekulární Židé nejsou jednotnou skupinou a v mnoha otázkách jsou rozdìleni. Omezit moc ultraortodoxních není v demokracii jednoduché. Nyní jsme svìdky toho, že dvì strany, které zøetelnì a hlasitì nesou sekulární vlajku, získaly v posledních parlamentních volbách dohromady 20 køesel (typické ovšem je, že se vzájemnì pøíliš nemilují). Mùžeme øíci, že teokratický tlak charedim budí protitlak. Považují sekulární Židé charedim za hrozbu pro demokracii? Nemohu mluvit za sekulární Židy, ale je tìžké si pøedstavit sekulární osobnost (a už Žida nebo ne), která by nevnímala nebezpeèí náboženského fundamentalismu pro demokracii. Je to starý problém, zda se demokracie mùže a má bránit hnutím, která využívají demokratických procesù ke znièení demokracie. Jsou charedim chápáni jako pøekážka pro jednání s Palestinci? Celkovì je možno øíci, že v historickém vývoji se náboženští Židé (ortodoxní i ultraortodoxní) posunuli k izraelské politické pravici. Pøedstava míru, kterou tito lidé mají, se zdá Izraelcùm nalevo jako nerealistická. Na druhou stranu pøedstava míru podle levicových Izraelcù (která je daleko bližší palestinským pøedstavám) je teokraty a náboženskými Židy považována pøinejlepším poraženeckou. Takže - ano, z levicového hlediska jsou charedim vnímáni jako ti, kdo se úèastní pouze váhavì nebo vùbec izraelské levicové cesty k míru. Zvyšuje souèasné palestinské povstání napìtí mezi charedim a zbytkem spoleènosti? Spoleènost vnímá krizi, vnímá stav obležení a ohrožení kontinuity státu. Pod takovou Jeruzalém, Zeï náøkù. Foto: Vojtìch J. Vlk. hrozbou jdou náboženská napìtí ponìkud stranou, protože zájem zájem veøejnosti se posunul smìrem od obèanských záležitostí (vèetnì vztahu státu a náboženství) k vojenským otázkám a otázkám bezpeènosti. Dìkuji za rozhovor. n Poznámka 1 Dushinsky, Michael, Pøehled židovských ortodoxních skupin v Izraeli ( ), In: Teologická revue, 1-2/2000, str Nìkolik charakteristik charedim: Neuznávají stát Izrael ani de facto. Truchlí v Den nezávislosti, podle nich je sionistický stát dílem satana. Neúèastní se voleb. Mají svùj vlastní rabínský systém a systém košer dozoru (BaDaC). Jsou proti vojenské službì. Jsou proti jakékoliv ženské státní èi vojenské službì. Jsou rozdìleni do rùzných sekt, ale všichni akceptují rabínský soud BaDaC. Mají svùj vlastní vzdìlávací systém pro muže (ješivy) a pro ženy (Bnois-Jerušolajim) od mateøské školy do vysoké. Školní vzdìlání dívek obsahuje jen minimum všeobecných svìtských studií. Nemají doma rádio, televizi ani noviny. Nemají mládežnická hnutí. Vdané ženy pokrývají zcela své hlavy šátky. Nejsou dovoleny paruky. V nìkterých sektách ženy po sòatku holí všechny vlasy. Ženy a dívky nosí po celý rok hrubé èerné punèochy. Rukávy ženských odìvù sahají až k dlaním rukou. Muži nikdy nestøíhají (neupravují) svou bradu (vousy), považují je za symbol své posvìcenosti. Páry se pøed svatbou setkají jen jednou, a to v kruhu rodiny. Sòatek ve velmi raném vìku: chlapci v osmnácti a dívky v sedmnácti letech. Podle èlánku rabína Michaela Dushinského Pøehled židovských ortodoxních skupin v Izraeli ( ), Teologická revue, 1-2/2000, sestavil Z. V. 7

8 téma Judaistický dúraz na tradici znamená stálé rozvíjení starých literárních podnìtù LITERÁRNÍ PRAMENY JUDAISMU Tomáš Novotný Judaismus jako velice složitý a propracovaný systém se ve svém uèení a praxi odvolává na nìkolik základních spisù, jejichž výklad a aplikace patøí neodluèitelnì ke každodennímu životu jeho vyznavaèù. Prvním a nejdùležitìjším pramenem židovského náboženství je Bible. Tanach (Bible) Bible je nejen nejdùležitìjším, ale dobou svého vzniku i nejstarším literárním pramenem a dokladem judaismu. Skládá se z 39 spisù rùzného stáøí a pùvodu. Z velké èásti vznikaly pùvodnì jako postupné zapisování náboženských látek ústnì tradovaných v prostøedí židovského národa. Èasovì tento proces tradování a pozdìjšího zapisování pokrývá dobu mnoha staletí, snad už od druhého tisíciletí pø. n. l. do tøetího až druhého století pø. n. l. V absolutní vìtšinì jsou biblické spisy psány hebrejsky, pouze malé èásti (Daniel a èásteènì Ezdráš) jsou psány aramejsky. V židovském prostøedí se pro Bibli vžilo oznaèení Tanach, což je vlastnì zkratka (akronym) názvù tøí èástí, na nìž se hebrejská Bible dìlí. Jsou to Tóra (Zákon), Neviim (Proroci) uchtuvim (a spisy). Za nejdùležitìjší z nich se tradiènì považuje Tóra, tedy pìt knih Mojžíšových, nazývaných také Pentateuch. Zároveò si je však potøeba uvìdomit, že oznaèení Tóra se nìkdy používá pro celou hebrejskou Bibli, nebo dokonce pro celé uèení judaismu. Tøicet devìt knih Tanachu je totožných - i když v jiném poøadí - s 39 knihami tzv. Starého zákona køes anské Bible (nepoèítáme-li tzv. deuterokanonické spisy, jež nìkteré církve do Starého zákona zahrnují). Køes anské oznaèení Starý zákon pro Tanach vzniklo na základì skuteènosti, že v køes anství navazuje na tìchto 39 spisù ještì 27 spisù tzv. Nového zákona, napsaného po dobì pùsobení Ježíše Krista. Tanach je tedy i podstatnou èástí svaté knihy køes anstva a do jisté míry tvoøí i základ islámského Koránu. Tradiènì je Tóra jako základ Tanachu rozdìlena na 54 èástí, tak aby ji bylo možné pøeèíst o sobotách za jediný rok. Tento cyklus vždy zaèíná a konèí o svátku Simchat Tóra (radost z Tóry), kdy se pøipomíná, jak Mojžíš dostal Tóru od Hospodina na hoøe Sinaj. Tóra, jako nejposvátnìjší èást Tanachu se dodnes ète v synagógách z tradièních svitkù. Pøi pøedèítání je liturgicky zpívána podle starých tradic. Mišna Na Tanach navazuje myšlenkovì i èasovì Mišna. Jedná se o zapsání rabínské ústní tradice, jež vysvìtluje a rozvíjí uèení Tanachu. Své poèátky má až nìkde tam, kde se uzavírala tradice biblická, tedy po tzv. babylonském zajetí v 6. st. pø. n. l. Hlavní dobou vzniku je však 1. st. pø. n. l. až 2. st. n. l. Nejstarším shromažïovatelem tìchto materiálù byl slavný Hillel v 1. st. pø. n. l. Od nìj také pochází tradièní dìlení Mišny na šest oddílù. První z nich se nazývá Zeráím (Semena) a pojednává o rolnictví, o zemìdìlských zákonech, ale i o právech chudých. Úvodní traktát tohoto oddílu zvaný Beráchót (Požehnání) pojednává o úctì k Bohu a je zároveò úvodem k celé Mišnì. Druhý díl Mišny se nazývá Moed (Svátek) a zabývá se slavnostmi a zákony týkajícími Úcta k Písmu je patrná v každém v každé oblasti judaismu. se svátkù, sobot atd. Tøetí díl se zabývá manželstvím, rozvody, vztahy muže a ženy a nazývá se Náším (Ženy). Ètvrtý díl Nezikin (Škody) rozebírá otázky obèanského a trestního práva a vztahy mezi lidmi vùbec. Obsahuje traktát Avót (Otcové), jenž je vùbec nejpopulárnìjší èástí Mišny a jenž se èasto tiskne samostatnì nebo se stává souèástí modlitebních knih. Pátý díl, Kodáším (Svaté vìci) se zabývá chrámovou službou, obìtní praxí, ale také napø. pravidly porážení zvíøat. Poslední, šestý díl se nazývá Tehárót (Oèiš ování) a pojednává otázky rituální èistoty lidí a vìcí. Zvláštì po znièení druhého chrámu v r. 70. n. l. se stalo písemné uchování rabínské tradice životnì dùležitým, a proto na zaèátku 2. st. pokraèoval v zapisování intenzivnì rabbi Akiba se svým žákem rabbi Meírem. Definitivní podobu pak Mišnì dal kolem roku 200 Rabi Jehuda ha-nasi. Ten uzavírá øadu uèencù z období Mišny, zvaných tanaím, kteøí formovali základy judaismu. Foto: Vojtìch J. Vlk. 8

9 téma Tóra. Foto: archiv. Materiály z tohoto období, které se nedostaly do Mišny, jsou shromáždìny v tzv. Barajtì a Toseftì. Talmud V následném období po uzavøení Mišny se židovští uèenci nad ní zamýšleli, komentovali ji a rozvíjeli ji. Tímto zpùsobem vznikla v letech n. l. tzv. Gemara (Dokonèení), která je vlastnì komentáøem k Mišnì. Mišna a Gemara se pak dohromady nazývají Talmud (tzn. Uèení). Gemara je narozdíl od Mišny, která je psána hebrejsky, sepsána v aramejštinì a zachovala se nám ve dvojí podobì: jednak ve starší, struènìjší a ménì srozumitelné palestinské verzi a pak v pozdìjší a daleko obsažnìjší verzi babylonské. V dùsledku toho existuje na jedné stranì tzv. Palestinský (neboli Jeruzalémský) Talmud a asi tøikrát obsažnìjší Talmud babylonský. Ten je o tolik populárnìjší, že když se použije jenom oznaèení Talmud, myslí se právì na tuto babylonskou verzi. Obsah Talmudu se pak podle žánru dìlí na oddíly právního charakteru (halachu) a na agadu, jež je spíše vyprávìcího charakteru. Autoøi Talmudu se nazývají amoraím. První úplný Talmud vytiskl v letech køes anský vydavatel Daniel Bomberg. Jeho uspoøádání, øazení a èíslování se zachovává dodnes. Další spisy Vedle tìchto hlavních pramenù èerpá judaismus i z nekoneèné øady více èi ménì au- toritativních spisù. Pøedevším to jsou mnohé komentáøe k Bibli i Talmudu. V nich vynikl nejslavnìjší židovský støedovìký vykladaè Rabi Šelomo ben Jicchak, zvaný Raši ( ). Výkladem biblických textù se zabývají také tzv. Midraše. Jsou to vlastnì také komentáøe k Bibli, jež však podávají (èasto i vyprávìcí formou) rabínskou tradici od 1. až do 14. století. Sebrány jsou pøedevším v tzv. Midraš Raba (Velkém midraši) k jednotlivým biblickým knihám. Rituální naøízení a zákony pro každodenní život jsou èerpány ze základního spisu rabiho Josefa Karo ( ) nazvaného Šulchan aruch (Prostøený stùl). Ve své obsažnosti je zcela vyèerpávající prezentací tzv. halachy (od hebr. halacha - chodit), tedy pokynù ke správnému jednání. Židovští mystikové se vždy obraceli k Bibli kabalistù, Séfer HaZóhar (Knize záøe). Ta je pøipisována rabimu Šimonovi bar Jochajovi (2. st. n. l.) a ve své souèasné rozšíøené podobì, tak jak byla vydána ve 13. st. rabim Moše de Leon, je pod zkráceným názvem Zóhar uvádìna jako zdroj nejrùznìjších tajných uèení. Judaismus s jeho dùrazem na tradici však nelze omezit v jeho zdrojích na nìkolik normativních spisù, ale vždy bude èerpat z velké škály èasto i vnitønì polemických a vnìjšnì rùznorodých literárních pramenù. n Tøináct èlánkù vyznání víry Vìtšina judaistických skupin se hlásí k tøinácti èlánkùm vyznání víry tak, jak je ve 12. století zformuloval slavný židovský filozof a teolog Maimonides, zvaný Rambam. V této podobì byly také zahrnuty do Siduru, sbírky každodenních modliteb. Smutnì nejznámìjším se stal èlánek dvanáctý, od holocaustu spojovaný se zpìvem tìch, kdo odcházeli na smrt do plynových komor. 1. Vìøím celým srdcem, že Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno - stvoøil a øídí všechno a že On sám je ten, kdo èinil a èiní a bude èinit všecko. 2. Vìøím celým srdcem, že Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno - je jediný a v Jeho jedineènosti se mu nikdo nevyrovná a On sám, náš Bùh, byl, je a bude. 3. Vìøím celým srdcem, že Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno - nemá tìlo a tìlesné smysly ho nemohou pochopit a nelze ho nijak zpodobnit. 4. Vìøím celým srdcem, že Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno - je prvním i posledním. 5. Vìøím celým srdcem, že Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno - je tím jediným, ke komu se náleží modlit, a není nikdo kromì nìho, ke komu by se náleželo modlit. 6. Vìøím celým srdcem, že všechna slova prorokù jsou pravdivá. 7. Vìøím celým srdcem, že proroctví našeho uèitele Mojžíše - pokoj jemu - je pravdivé a že byl otcem prorokù, kteøí byli pøed ním, i tìch, kteøí pøišli po nìm. 8. Vìøím celým srdcem, že ta Tóra, která se nyní nachází v našich rukou, je totožná s tou, jež byla dána našemu uèiteli Mojžíšovi - pokoj jemu. 9. Vìøím celým srdcem, že tato Tóra nebude nikdy zmìnìna a nikdy nepøijde jiná Tóra od Stvoøitele - pochváleno buï Jeho jméno. 10. Vìøím celým srdcem, že Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno - zná všechny skutky a všechny myšlenky lidí tak, jak je psáno: Ten, jenž stvoøil srdce všech, rozumí všem skutkùm jejich. (Ž 33,15) 11. Vìøím celým srdcem, že Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno - odplácí dobrem tìm, kdo zachovávají Jeho pøikázání, a trestá ty, kdo Jeho pøikázání porušují. 12. Vìøím celým srdcem, že Mesiáš pøijde, a pøestože se svým pøíchodem otálí, budu ho èekat každý den. 13. Vìøím celým srdcem, že pøijde zmrtvýchvstání v dobì, kterou urèí Stvoøitel - pochváleno buï Jeho jméno, - a On bude oslavován stále a na vìèné èasy. Z hebrejštiny pøeložil Tomáš Novotný 9

10 téma Judaismus je po celou dobu své existence diferencován SMÌRY V JUDAISMU Ivan O. Štampach Jedna spoleèná izraelská tradice existovala v dosavadních dìjinách vždy v rozrùznìném spoleèenství. Kratší období politické a náboženské centralizace jsou od starovìku støídána epochami plurality. Již na prahu historie tušíme rozdíly mezi náboženskou tradicí kolem svatyò jednotlivých kmenù. Ústnì pøedávané a pak postupnì zapisované texty, z nichž byla sestavena Tóra a další èásti Bible, mùžeme sice jen hypoteticky rekonstruovat, ale jejich rùznost je i pøi dnešní èetbì biblického textu zøejmá. Rozdíly mezi palestinským judaismem a Židy žijícími v rozptýlení (nejvýznamnìjšími centry byla Alexandrie a Øím) se projevily také v rùzném pojetí biblického kánonu. V Ježíšovì dobì se uplatòovaly dva hlavní proudy. Saduceové peèovali o kult v jeruzalémském chrámu a za závaznou pokládali pouze Tóru. Ve všem ostatním byli politicky a kulturnì otevøení i cizím vlivùm. Farizeové považovali za závazné i další texty. Dbali na interpretace uèitelù Zákona a snažili se dodržovat i sebemenší detaily takto vzniklých pøedpisù. Stranou tìchto smìrù se drželi essenští, zvláštní uzavøená komunita pøipomínající pozdìjší køes anské kláštery. Aškenázští a sefardští Dodnes se zachovalo staré rozlišení spíše kulturního a etnického rázu, ale zasahující také do náboženského života. Šlo o dvì vìtve Židù žijících v diaspoøe (v rozptýlení) v Evropì. Aškenazim žili pùvodnì v nìmecké jazykové oblasti, ale usidlovali se i dále na Východì. Tradiènì užívali jazyka jidiš. Sefardim, pùvodnì španìlští a portugalští Židé, vytvoøili jazyk ladino. Byli více rozšíøení na jihu a západì Evropy. Obì tyto skupiny mají dnes své nejvyšší autority v Jeruzalémì. Aškenázští Židé Nejvyšší rabinát a sefardští Nejvyššího na Sionu. K tomu je ale tøeba øíci, že jde o autority spíše uèitelské než o pøímé vedení. Uèení se týká morálních, rituálních a právních otázek. Žádná závazná vìrouka není definována. Obce a jejich sdružení v jednotlivých zemích mají znaènou autonomii. Sionisté a asimilanti V 19. století se Židé rozptýlení po rùzných pøedevším evropských zemích rozešli v mínìní ohlednì návratu do Palestiny. Spíše levicovì a liberálnì orientovaní, nábožensky tehdy ne pøíliš horliví z nich vytvoøili sionistické hnutí, v nìèem podobné tehdejším nacionalismùm. Tradiènìji orientovaní stoupenci judaismu se klonili spíše k tomu, že pro návrat do zemì Izraelské není rozhodující politika a diplomacie. Je to spíše v Božích rukou a souvisí to s oèekávaným pøíchodem Mesiáše. Ještì další èást obyvatelstva židovského pùvodu se zcela asimilovala a víceménì ztratila povìdomí o svých národních a náboženských koøenech. Židé, pøizpùsobení vìtšinovému obyvatelstvu, bývali oznaèováni jako asimilanti. Ortodoxní, konzervativní, reformovaní a liberální Dnes se rozlišují ètyøi hlavní smìry podle toho, jak závazné se jim jeví pokyny Tóry (Božího zákona zapsaného v prvních pìti knihách Bible pøipisovaných Mojžíšovi). Její základní pokyny rozvíjí a komentuje Talmud a dále je propracovávají rabínské autority. Jde o systematické, pøehledné vyjádøení a o aplikaci starobylých pokynù na rùzné další doby a rùzná prostøedí, v nichž Židé žijí. Všechny pøíkazy a zákazy (napø. ohlednì èistých a neèistých pokrmù, zpùsoby slavení soboty a ostatních svátkù) dodržují ortodoxní Židé. Jejich komunity jsou spíše uzavøené. Pøíslušníci tohoto smìru se nìkdy poznají i podle vnìjších znakù. Muži obvykle mají obvykle plnovousy, nosí na veøejnosti èerný odìv a klobouk. V detailech se ovšem pochopitelnì liší. Konzervativnímu smìru jde o to dodržet vše, co je v daném prostøedí únosné. Snaží se zbyteènì neoddìlovat a neodlišovat. Reformovaní Židé jdou v pøizpùsobování dále. Odùvodòují to tím, že dùležitá je podstata Tóry. K ní patøí pøedevším morální pravidla. Rituální pøedpisy jsou ménì dùležité. Nemají zatìžovat, nýbrž pomáhat. Nejdále tímto smìrem jde liberální smìr v souèasném americkém a evropském judaismu. Chce pìstovat judaismus pøijatelný pro souèasného èlovìka plnì zapojeného do života okolní spoleènosti. I když se to zdá být samozøejmé, je nutno øíci, že všechny tyto smìry zahrnují lidi nábožensky orientované. Mluví se o nich obvykle jako o zbožných Židech. Pøitom ale znaèná èást obèanù Izraele nebo lidí, kteøí se k židovství hlásí v jiných zemích, jsou bez jakéhokoli náboženského vyznání. Úèast na rodinných obøadech, na bohoslužbì v synagóze (zejména o významných svátcích) je jedna vìc, skuteèný osobní náboženský život zase nìèím jiným. Dodržování urèitých zvykù mùže být víceménì nezávisle na smìru chápáno jako vìrnost rodin- Tóra, nesená pøi obøadu bar-micva. Foto: Vojtìch J. Vlk. 10

11 téma né a národní tradici. Lze si tedy pøedstavit úèastníky, dejme tomu, konzervativnì ladìných rituálù, kteøí v soukromí výslovnì odmítají i nìco tak základního, jako je víra v Boha. vnitønì neživí tak, jak bylo oèekáváno. Proto se v nìèem výbìrovì vrátili ke starším a dosud zdánlivì pøekonaným tradicím. Tak vznikl rekonstruktivistický smìr. Srovnání pøíliš nepomáhá Analogie s køes anskými smìry selhává. V køes anství je napø. pùsobení žen v duchovní službì pokládáno za projev liberalismu. V judaismu sice se službou rabínek zaèali také liberálové, ale dnes už není nìèím tak vzácným potkat ženu v rabínské službì i v konzervativnìjších smìrech. Dalším kritériem, podle nìjž se rozlišují proudy v køes anství, je vztah k jiným náboženstvím. Ortodoxnì, konzervativnì a fundamentalisticky ladìní køes ané se k tomuto širšímu ekumenismu stavìjí kriticky až odmítavì. Mezi Židy je to jinak. Nìkteøí jsou sice k dialogu s køes any a muslimy vzhledem ke špatným historickým zkušenostem zdrženliví, ale mezináboženských aktivit se zúèastòují zástupci rùzných smìrù, vèetnì ortodoxních. Ani relativnì pøísnìjší smìry nepovažují pøedpisy platné pro Židy za závazné pro ostatní. Dodržují-li lidé z rùzných národù urèitá základní pravidla, mohou dospìt k požehnání budoucího vìku i ve svých odlišných náboženstvích. Ètyøi základní smìry poskytují pozorovateli zvenèí urèitou základní orientaci. Každý ze smìrù má ale odstíny. Tak napøíklad ortodoxní Židé tvoøí rùzné samostatné skupiny. Nìkteré z nich mají své synagógy, vlastní ješivy (rabínské školy) a samostatné linie rabínù. Jiné mají tìsnìjší vazby na vrcholné rabínské instance. Liší se v detailech pøedpisù (napø. ohlednì odívání). Závažnìjší jsou otázky vztahu ke Státu Izrael a pokud jde o jeho obèany, také napøíklad k vojenské službì. Nìkteøí reformovaní a liberální Židé zase zjistili, že je jejich pojetí Kabalisté a chasidé Trochu stranou hlavních ètyø smìrù a jejich dílèích skupin žijí kabalisté. Ti však dnes netvoøí hromadné hnutí. Jsou to spíše jednotlivci, pro nìž je talmudický judaismus - øeknìme - prùpravou. Ve zralém vìku na nìj naváže hlubší studium pramenù. Texty se pak vykládají spíše alegoricky a jádrem duchovního života už není dodržování pøíkazù a zákazù, nýbrž duchovní cesta po stupních vzhùru, symbolizovaná tradièním diagramem s obvyklými deseti zastaveními a liniemi, jež je spojují. Øíká se mu kabalistický strom (viz 3. stranu obálky). Velký význam mìlo a jistý význam dodnes má chasidské hnutí. Po genocidì Židù na Ukrajinì, v Polsku, na Podkarpatské Rusi, v Maïarsku a na Slovensku, kde bylo doma, se dnes uplatòuje spíše v USA a Izraeli. Zaèalo jako populární mystika, jako radostné náboženství chudých a prostých lidí, s hlubokou moudrostí známou z pøíbìhù o jejich duchovních mistrech. Dnes si klade za cíl vzdìlávání Židù v jejich náboženství, charitu a snad mu lze pøipsat i urèitou politickou orientaci. Rùznost i u nás Judaismus v Èechách reprezentovaný dlouho jen Federací židovských obcí byl celá desetiletí oficiálnì konzervativní. Dnes ale v pražské náboženské obci panují v jedné z užívaných synagóg zvyklosti bližší ortodoxnímu a ve druhé reformnímu smìru. hwhy ta tbhaw dxa hwhy wnyhla hwhy larfy [mv hlah ~yrbdh wyhw $dam-lkbw $vpn-lkbw $bbl-lkb $yhla $tbvb ~b trbdw $ynbl ~tnnvw $bbl-l[ ~wyh $wcm ykna rva wyhw $dy-l[ twal ~trvqw $mwqbw $bkvbw $rdb $tklbw $tybb $yr[vbw $tyb tzwzm-l[ ~tbtkw $yny[!yb tpjjl Slyš Jisraeli! Hospodin, Bùh náš, Hospodin jeden jest. Milovati budeš Hospodina, Boha svého, celým srdcem svým a celou duší svou a celou silou svou, a budou slova tato, která já pøikazuji tobì dnes, na srdci tvém. A vštípíš je dìtem svým a budeš mluviti o nich, sedì v domì svém a kráèeje po cestì a léhaje a vstávaje. A uvážeš je jako znamení na ruku svou a budou èelním páskem mezi oèima tvýma; a napíšeš je na veøeje domu svého a za brány své. Deuteronomium 6, 4-9, Pìt knih Mojžíšových, pøeložil rabín G. Sicher Vrchní rabín sefardských židù v Jeruzalémì. Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. Pražský a zemský rabín Karol Sidon je sám blíže k ortodoxii. Cizinci židovského vyznání v Praze, nespokojení s pojetím Federace a její pražské obce, vytvoøili vlastní seskupení pod názvem Bejt Praha (Dùm Praha). Záhy se také seskupila èást pražských Židù spíše liberálního a ponìkud rekonstruktivistického zamìøení v obec, která si postupnì našla i místo pro trvalé oficiální bohoslužby. S touto obcí s názvem Bejt Simcha (Dùm radosti) jsou do jisté míry spøíznìny postupnì vznikající nové židovské obce po èeských zemích sdružené v Židovské liberální unii. Existují paralelnì k obcím sdruženými ve Federaci. Vzájemný vztah tìchto dvou útvarù se øeší. Nìkteré aktivity Unie probíhají v pražském Židovském liberálním klubu. Své nezávislé zastoupení vèetnì rabína má v Praze intelektuální chasidské hnutí Chabad. V Èeské republice vycházejí dva židovské náboženské mìsíèníky, konzervativnìjší Roš Chodeš (Hlava mìsíce) a liberální Hatikva (Nadìje). n 11

12 téma Chasidismus - aškenázská cesta k Bohu VESELÍ, CHUDÍ A ZBOŽNÍ David Václavík Jednoho dne se Ba al Šem procházel v doprovodu žákù daleko ode všech obydlí. Mám žízeò, vykøikl jeden z mladíkù, hoøím, umírám žízní. Kolem ani stopa po vodì. Jako by byli na poušti. Uklidni se, øekl Ba al Šem. Když Bùh stvoøil svìt, pøedvídal tvoji žízeò stejnì jako lék na ni. Zanedlouho potkali sedláka se dvìma vìdry vody na ramenou. Mùj pán se zbláznil, huboval sedlák. Dnes ráno mne sem poslal s dvìma vìdry vody, jen tak, pro nic za nic. - Tak vidíš, øekl mistr žíznivému žáku. Když Bùh tvoøil svìt, pøedvídal i šílenství toho pána. (Elie Wiesel: Svìt chasidù) Na následujících øádcích se zøejmì dopustím nìèeho, èeho bych se jako religionista dopustit nemìl. Na chvíli zapomenu na vìdecký žargon plný odborných výrazù, komparací a dalekosáhlých závìrù a pokusím se pøiblížit tìžko uchopitelný svìt židovského chasidismu zpùsobem, který snad alespoò trochu odpovídá chasidské mentalitì - vyprávìním a pøíklady. Možná tím pøipravím pøípadné ètenáøe o dùležitá fakta. Na druhou stranu obraz chasidismu bude plastiètìjší, lidštìjší a veselejší (alespoò doufám). Pøípadné zájemce o vìdecký výklad tohoto hnutí odkazuji na odborné publikace z pera skuteèných znalcù judaismu jakými byli napø. Gershom Scholem 1 èi Martin Buber 2. S hnutím oznaèovaným jako hnutí chasidù 3 se v židovských dìjinách mùžeme setkat nìkolikrát. Jako chasidé, zbožní, se napø. oznaèovali odpùrci helénizace judaismu, kteøí stáli v èele tzv. makabejského povstání (165 pø. n. l.). Stejné oznaèení nese také významné pietistické hnutí, které se objevilo v aškenázské oblasti na zaèátku 13. století. Jeho èlenové - chasidim Aškenaz - varovali pøed jednostranným zdùrazòováním uèenosti, proti které vyzdvihovali pøedevším prožitek, vøelost a usebranou modlitbu. Nejvýznamnìjším pøedstavitelem tohoto hnutí, který je s velkou pravdìpodobností také autorem nejdùležitìjšího díla hnutí chaside Aškenaz, spisu Sefer chasidim (Kniha zbožných), byl øezenský rabín Jehuda ben Šemuel He-Chasid (+ 1270). Vìtšinou se ale pod pojmem chasidismus myslí hnutí, které vzniklo polovinì 18. století v oblasti Podolí a Volynì. Jeho zakladatelem byl pololegendární židovský divotvorce Jisrael ben Elizer ( ), pøezdívaný Ba al Šem Tov (Pán dobrého jména). Toto hnutí, které v mnohém navazuje na luriánskou kabalu 4, v sobì ztìlesòuje jistá specifika osudu aškenázských Židù - neustálé napìtí mezi pocitem vydìdìnosti a nadìjí z budoucího vykoupení, niternost a snahu po prožitku. Jeho hlavní intence je proto zamìøena na emocionální stránku náboženského života a odmítá formalismy. Dùležitý je prožitek a detail: Ba al Šem se ptal svých žákù: Víte, co je to chasidismus? Znáte pøíbìh o kováøi, který se chtìl osamostatnit? Koupil si kovadlinu, kladivo a mìch a dal se do práce. Marnì. Nic se nedìlo. Tehdy mu øekl starý kováø, kterého poprosil o radu:,máš všechno, co potøebuješ, jen jiskru nemáš. A to je chasidismus. Jiskra. Vzhledem k tomu nepøikládají chasidé takový dùraz tradièní uèenosti, kterou do jisté míry i pohrdají, ale spíše opravdovosti náboženského života, který má být prodchnut radostí a optimismem. I to je jeden ze základních rysù chasidismu. Chasid nesmí být smutný a zoufalý: Za svatým rebem Dov Beerem pøišli dva žáci a poprosili ho o vysvìtlení talmudického pøíkazu, podle nìhož jsme povinni chválit Boha za všechno zlé zrovna tak zplna srdce, jako jej chválíme za vše dobré. Svìtec jim øekl: Jdìte do uèebny, vyhledejte tam mého žáka Žíšeho a toho se na to zeptejte! Žíše vám to poví nejlépe. Žáci tedy šli a vyhledali Žíšeho. Božínku, jaký to byl chudák! Tìlo, strašlivì vyhublé hladem a bídou, mìl ovìšeno hadry. To byly jeho šaty. Celým svým zjevem dokazoval, že jeho život je jen strádání a utrpení. Jak je možno, abychom chválili Boha za všechno zlé právì tak, jako ho chválíme za vše dobré? zeptali se ho žáci. To vám opravdu neumím vysvìtlit, øekl chudák Žíše zamyšlenì. Abych vám totiž øekl pravdu, mne dosud nikdy nic zlého nepotkalo. K vyjádøení tohoto svého postoje používali chasidé slovní høíèku, podle níž je halicha (zpùsob života a mystická extáze) více než halacha (Zákonu vìrný život tak, jak k nìmu nabádá tradièní rabínské chápání). Nedílnou souèástí halichy byla pro chasidy modlitba, jejímž hlavním cílem mìlo být pøekonání tìlesnosti, povznesení se nad prostor a èas a pøedevším navození dokonalé jednoty s Bohem (hebr. jichud). Podle chasidského výkladu má totiž modlitba tøi vzájemnì se doplòující roviny - devekut (pøiblížení se k Bohu), kavanu (zámìr) a hitlahavut (nadšení). Proto mùže vést modlitba až k vytržení, které se projevuje výkøiky, tancem a zpìvem. Podstatu a pøitažlivost chasidismu pro aškenázské Židy hezky vystihl souèasný Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. 12

13 téma židovský spisovatel, nositel Nobelovy ceny Elie Wiesel, když napsal (Svìt chasidù): Zopakujme si: co byl chasidismus pùvodnì? Jeden èlovìk, nìkolik lidí, kteøí dokázali obnovit v jedinci pocit posvátna a dùvìry v jeho vztah k obci. Žid, žijící izolovanì a vyprázdnìnì na okraji, slyšel od rabiho tato slova: Tato zkušenost není bez užitku, je zaèlenìna do celku, který si ji uvìdomuje; vìz, že vìènost lze nalézt v každém okamžiku, že každý stùl se mùže stát oltáøem a každý èlovìk veleknìzem; vìz, že k Bohu vede více než jedna cesta, ale ta nejjistìjší jde skrze veselost a nikoli skrze slzy; vìz, že Bùh nemá rád bolest a smutek, tím ménì pak bolest a smutek, jež si zpùsobuješ dobrovolnì; Bùh není tak složitý, nežárlí na tvé štìstí ani na dobro, které prokazuješ bližnímu, naopak: cesta k Bohu vede skrze èlovìka. Spící dítì, matka, která je laská, staøec, naslouchající šumìní stromù: každému z nich je Bùh nablízku, v každém z nich je Bùh pøítomen. Již z výše uvedeného je jasné, že ideálem a vzorem chasida nebude uèenec. Jeho vzorem je cadik, divotvorce, který zná tajemství božského svìta. Jeho autorita nebyla proto spojována se znalostmi, ale spíše s osobním charismatem a v pozdìjších dobách také s jeho pùvodem. Cadik byl skuteènì zvláštní postavou, která se v mnohém vymykala tomu, co známe z rabínského judaismu. Jeho hlavní úlohou bylo totiž zprostøedkovat obyèejným chasidùm kontakt s Božskou sférou, za jejíž souèást byli cadikové obecnì považováni. K nejvýznamnìjším cadikùm patøili Dov Beer ( ), pøezdívaný Velký Magid z Meziøièe; Levi Jicchak z Berdièeva, Šmuel Šmelke z Mikulova a Jákob Jicchak z Lublinu, známý jako Jasnovidec z Lublinu. I pøes svoji znaènou popularitu nepøesáhl chasidismus hranice Polska a východních oblastí Rakousko-Uherska. Pomineme- -li nìkolikaleté pùsobení cadika Šmuela Šmelkeho v Mikulovì, pak jeho ohlas v západní èásti støední Evropy byl dlouhou dobu minimální. Jistou úlohu v tom zøejmì sehrály osvícenské tendence, které se do této èásti aškenázské diaspory šíøily z Nìmecka, ale také velké úsilí rabínských odpùrcù chasidismu, tzv. mitnagim (doslova odpùrci ). Mezi jejich èelné pøedstavitele, kteøí v chasidismu vidìli nebezpeèí pro jednotu židovských obcí, patøil zejména známý uèenec Elijahu Gaon z Vilna ( ). Ten vytýkal chasidùm hlavnì jejich problematický postoj k dodržování kultických pøikázání judaismu, dále pøehnanou afektivitu a iracionálnost a v neposlední øadì také tendence k exkluzivitì, která se projevovala vytváøením zvláštních modlitebních shromáždìní (hebr. minjan), používáním prvkù sefardské liturgie, a dokonce i jiným zpùsobem rituálního zpracování potravin. V roce 1772 dal proto ve své obci chasidy do klatby a požádal ostatní obce, aby uèinily totéž. V prùbìhu 19. století zaèal ztrácet chasidismus svoji sílu a pøitažlivost, což mìlo mimo jiné za následek také otupení sporù se zastánci tradièní zbožnosti, a zaèal se ocitat spíše na okraji náboženského života. Koneènou ránu mu pak zasadil holocaust, díky nìmuž zmizel chasidismus z oblasti støední Evropy. Dnes existují chasidské obce pøedevším ve Spojených státech a Izraeli. Toto faktické oslabování chasidismu však neznamenalo ztrátu vlivu v jiných oblastech. Naopak mnozí Židé, ale i Nežidé, zaèali znovu objevovat pøedevším poetiku a zvláštní druh moudrosti, který chasidismus v sobì obsahuje. Velkou zásluhu na znovuobjevení duchovního dìdictví chasidismu má zejména židovský filosof Martin Buber ( ), u nás pak spisovatel Jiøí Mordechaj Langer ( ). Vliv chasidského hnutí najdeme ale také napøíklad v díle Jana Wericha èi Ivana Olbrachta. Je opravdu tìžké podat na nìkolika málo øádcích dostateènì plastický a srozumitelný výklad tak tìžko uchopitelného jevu, kterým je aškenázský chasidismus. Nebude proto možná od vìci, když se na závìr uchýlíme k malé chasidské lsti a naši snahu podpoøíme krátkým pøíbìhem, který snad napraví nepøesnosti a doplní to, co jsme z neznalosti vynechali. Rabi Bunam vždy øíkal žákùm, kteøí k nìmu pøišli poprvé, historku o Ejciku, synu Jekela z Krakova. Tomu bylo po letech tìžké nouze, která však neotøásla jeho dùvìrou v Boha, poruèeno ve snu, aby hledal poklad v Praze pod mostem, který vede ke královskému hradu. Když se sen Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. opakoval tøikrát, sebral se Ejcik a putoval do Prahy. Na mostì stály dnem i nocí stráže, takže se neodvážil kopat. Jednoho rána však pøece jen pøišel k mostu a bloumal kolem až do veèera. Koneènì se ho velitel, který zpozoroval jeho poèínání, pøátelsky zeptal, jestli zde nìco nehledá nebo jestli na nìkoho neèeká. Ejcik vyprávìl, jaký sen ho sem z Krakova pøivedl. Velitel se smál: Ty ubožáèku, ty jsi se sem trmácel se svými rozedranými botami jenom kvùli snu! Ach, kdo vìøí snùm! To bych si já musel podle pøíkazu ze snu sbalit svých pár švestek, putovat až do Krakova a tam, ve svìtnici jistého Žida, mìl by se jmenovat Ejcik, syn Jekelùv, pod pecí hledat poklad! Dovedeš si pøedstavit, jak bych chodil po všech domech, vždy tam se jedna polovina Židù jmenuje Ejcik a druhá Jekel! A znovu se smál. Ejcik se jenom uklonil a vrátil se domù. Pod pecí našel poklad a postavil modlitebnu, na kterou nechal napsat: Ejcik, syn Jekelùv, chudý a zbožný Žid, který zùstal zbožný, i když už nebyl chudý. n Poznámky 1 Scholem, G., Major Trends in Jewish Mysticism, New York Buber, M., Jewish Mysticism and the Legend of Baal Shem, London Výraz chasidismus je odvozen od hebrejského verba ch-s-d, které znamená být milosrdný, zbožný. 4 Systém židovské mystiky - kabaly, který vypracoval sefedský myslitel Jicchak ben Šelomo Luria ( ). Luriovo uèení pøedstavuje zvláštní symbiózu židovské mystiky s motivy renesanèního novoplatonismu. Jeho hlavním cílem je vystihnout proces spásy, díky nìmuž budou moci Židé dosáhnout vykoupení a individuální lidské duše dokonalého Božského svìta. 13

14 téma Kabala je souèástí judaismu, i když stojí mimo jeho hlavní proud KABALA, MYSTIKA ŽIDÙ Robert Øehák a Ladislav Puršl Židovská tradice zapovídá zaobírání se kabalou každému, kdo není starší ètyøiceti let a není zakotven ve víøe a spoleèenství lidu, z nìhož kabala vyrùstá. Pøirozená touha èlovìka po vìcech, které ho pøesahují, však od nepamìti mnohé vedla a i dnes vede k nerespektování tohoto zkušenostmi ovìøeného zákazu. S tímto vìdomím se chceme v následujícím èlánku pokusit jen informativnì nastínit nìkteré aspekty kabaly. Výraz kabala Slovo kabala pochází z hebrejského koøene kbl, který znamená tolik co pøijímat nebo obdržet, a jako podstatné jméno tedy to (skrze tradici) pøijaté. Postupnì se toto slovo stalo pojmem pro velké až neuchopitelné množství židovských mystických myšlenek, tajných uèení a spisù. Kabala jako souèást tradice Mluví-li se v judaismu o Tóøe, má potom takto chápaná Tóra dvì složky: uèení písemnì fixované, tzv. tóra še-bi-chtav, a uèení ústnì tradované, tzv. tóra še-be-al-pe. Podle tradice toto ústní uèení obdržel (= pøijal) Mojžíš vedle písemné Tóry na Sinaji. Kabala je tedy prvotnì èistì tradice, pøedávání, a to pøedávání toho, co se Bùh rozhodl èlovìku zjevit. V tomto širším pojetí je tedy kabala ústní tradicí. V užším smyslu se teprve pozdìji tento název zaèal vztahovat také na esoterní (tajné, skryté) mystické Ruce v poloze žehnání opticky znázoròující písmeno šin jako zkratku Božího jména Šaddaj - Všemocný. (S. Horowitz, 1712) uèení, které se sice nìkterými pohledy a dùrazy odlišuje od hlavního proudu, nicménì je nedílnou souèástí judaismu. Proto je nezbytné, aby zabývání se kabalou pøedcházelo studium Tóry, midraše a Talmudu. Dva pohledy na kabalu Pohled na to, co je to kabala, je možný ze dvou úhlù. Jeden je striktní vìda (napø. náboženská fenomenologie) a druhý živá (nìkdy i tzv. lidová ) tradice lidí, kteøí kabalu žijí (dodnes napø. v Safedu èi Mea-Šárim). Oba pohledy jsou velmi složité a ani jimi není možné postihnout všechny rozmìry kabaly. Shodují se však v tom, že její postatou je pøedevším vztah k Bohu. To se dìje na základì pøesvìdèení, že takovýto vztah je možný a z Boží strany žádoucí. Èlovìk tu hraje nezastupitelnou roli mezi vìcmi vyššího duchovního svìta a vìcmi pozemskými. Svìt, v nìmž žije, je odrazem vyšších (duchovních) svìtù, do nichž mùže nìjak vstupovat. Co kabala není Kabala každopádnì není žádné ïábelské uèení ani prostøedek, jak se dovolávat temných sil, kabala není forma pokleslé magie, aèkoliv v ní magické prvky nalezneme a aèkoliv ji mágové (napø. E. Levi a G. Encausse) pro své úèely používali, nelze ale v žádném pøípadì øíci, že by magie byla podstatou kabaly! Magie hlavnì využívala symboliku èíselný význam liter hebrejského jazyka (takto napø. kabalu se slovní a èíslenou magií ztotožnil už køes anský støedovìký kabalista Agrippa z Nettesheimu). Kabala nemá ani žádnou semantickou spojitost s nìmeckým slovem die Kabale, jež znamená pikle èi úklady ani s obdobným anglickým cabal. Vznik a utváøení kabaly 1. Maasé Merkavá, Maasé Beréšít Jak bylo již naznaèeno, tradice nachází poèátky kabaly již u Mojžíše. Badatelé však její vznik datují do prvního stol. n. l., kdy v Palestinì docházelo ke spojování židovské tradice s gnózí v prostøedí vlivu synkretického helénismu. Za nejrannìjší formy kabaly se ve vìdeckých kruzích považují maasé berešít a maasé merkavá, které vycházejí z mystických výkladù prvních kapitol biblických knih Genesis (1,1: Na poèátku stvoøil Bùh nebe a zemi... ) a Ezechiel (1,1.4.5): Tøicátého roku ve ètvrtém mìsíci, pátého dne toho mìsíce, když jsem byl mezi pøesídlenci u prùplavu Kebaru, otevøela se nebesa a mìl jsem rùzná vidìní od Boha... Vidìl jsem, jak se pøihnal bouølivý vítr od severu, veliké mraèno a šlehající oheò; okolo nìho byla záø a uprostøed ohnì jakýsi tøpyt oslnivého vzácného kovu. Uprostøed nìho bylo cosi podobného ètyøem bytostem, které se vzhledem podobaly èlovìku... Kontemplací a duchovními cvièeními se adepti (jordé merkavá) pøipravovali na tzv. sestup do onoho vozu merkavá z Ezechielova proroctví, kde mystik vzestupnì putoval svou duší a procházel sedmi sínìmi (pøíbytky) zvanými hejchalót vysoko k Božímu trùnu. Tyto pøíbytky jsou støeženy andìly. K tomu, aby se mystik dostal dál (výše) bylo zapotøebí znát odpovídající klíèe (hesla). 2. Séfer Jecira Nìkdy mezi st. n. l. vznikl malý spis co do velikosti, ale nesmírnì velký co do významu, jménem Séfer Jecira - Kniha utváøení. Tato kniha a její pojmy se staly základním kamenem, na nìmž byly vystavìny pozdìjší kabalistické systémy, protože podává mystické vysvìtlení vzniku a složení svìta. Bùh prý stvoøil svìt pomocí tzv. 32 stezek moudrosti. Tìchto 32 stezek moudrosti je tvoøeno 10 sefirami (sférami, èísly), jež jsou považovány za Boží aspekty (ty jsou základem všeho existujícího), a 22 písmeny základu, které odpovídají 22 písmenùm hebrejské abecedy. Bùh stvoøil svìt právì kombinací tìchto èísel a písmen. 14

15 téma Séfer Jecira qqx hmkx twaylp twbytn ~ytvw ~yvlvb ~yyx ~yhla larfy yhla twabc hwhy hy hvlvb wmlw[ ta arb wmv vwdqw...ydv la...rwpsw rpsw rpsb ~yrps V tøicíti a dvou stezkách obdivuhodné moudrosti znaèil Hospodin, Hospodin zástupù, Bùh Jisráéle, Bùh živý, Bùh všemohoucí... A svaté jméno Jeho stvoøeno a utajeno v tøech èíselných soustavách, v èísle, poètáøi a poèítaném... Séfer Jecira, L. Mouèka, Praha Séfer Ha-Bahír Spojení východních židovských (z Babylónie nebo Sýrie) a gnostických myšlenek pøedstavuje další dùležitá kniha Séfer Ha- Bahír - Kniha jasu. G. Scholem 1 ji datuje do období mezi roky Dùležitou roli i zde hraje èíselná hodnota hebr. písmen:...proè pøidal Bùh do Abrahamova jména písmeno hej a ne jiné písmeno? Z dùvodu, že všechny èásti lidského tìla mají být hodny života ve svìtì, který má pøijít a jenž je pøirovnáván k moøi. Mùžeme to vyjádøit až do té míry, že stvoøení bylo dovršeno v Abrahamovi. Co se týèe tohoto Zóhar (komentáø jednoho verše) A HOSPODIN ŠEL PØED NIMI VE DNE (Ex 13,21) rabbi Josi zaèal vykládat veršem: PRO PØEDNÍHO ZPÌVÁKA. PODLE LANÌ ZA RANNÍCH ÈERVÁNKÙ. ŽALM DAVIDÙV (Ž 22,1). Veliká, øekl, je láska, kterou Svatý Jediný, požehnán buï On, miluje Tóru, ve které jsou požehnáni všichni ti, kteøí se jí oddávají pro ni samu. Ten, kdo ji studuje peèlivì, nalezne pøízeò ve vyšších i v nižších sférách a jeho slovùm bude Svatý Jediný naslouchat a nikdy ho neopustí ve svìtì tomto i ve svìtì, který má pøijít. Tóra musí být studována dnem i nocí, jak to øekl Mojžíš Jozuovi: KNIHA TOHOTO ZÁKONA A SE NEVZDÁLÍ OD TVÝCH ÚST. ROZJÍMEJ NAD NÍM VE DNE I NOCI... (Joz 1,8), a jak je také øeèeno:...moji SMLOUVU SE DNEM A MOJI SMLOUVU S NOCÍ... (Jr 33,20). Noc musí být pøidána ke dni proto, aby Svaté Jméno bylo v plnosti a harmonii. A jako není den kompletní bez noci, tak také studium Tóry není kompletní, dokud není podnikáno v noci jakož i ve dne. Slovo noc se všeobecnì vztahuje i na veèerní hodiny pøed pùlnocí, ale skuteèná noc zaèíná teprve úderem pùlnoci, protože v tom momentu Svatý Jediný, požehnán buï On, vstupuje do zahrady Eden, aby se radoval ze spoleèenství se spravedlivými. Z tohoto dùvodu se náleží zbožnému vstát v tuto dobu, aby Svatý Jediný a všichni spravedliví v zahradì naslouchali jeho hlasu, jak je psáno: TY, KTERÁ PRODLÉVÁŠ V ZAHRADÁCH, KDE DRUHOVÉ SLEDUJÍ HLAS TVÙJ... (Pís 8,13), a tím to obracíme ke spoleèenství Izraele, které velebí Svatého Jediného studiem Tóry. Š asten, kdo se k tomu pøipojí! Když svítá, a spoleèenství Izraele se stále raduje ve svém pánu, On rozšiøuje vládu Jeho milosti nad ním a nad každým jedním, kdo se pøipojuje k jeho radosti a spojení s Ním. To je z toho dùvodu, že spoleèenství Izraele je známo jako LAÒ ZA RAN- NÍCH ÈERVÁNKÙ. Zóhar, Parašat Be-Šalach stvoøení, je popsáno v Gn 9,6: nebo èlovìka Bùh uèinil, aby byl obrazem Božím. Èíselná hodnota jména Abraham je 248, což je poèet èástí lidského tìla Zóhar Tøinácté století je pro Španìlsko dobou duchovního rozkvìtu. Proto není divu, že se zde vyskytovaly nejrùznìjší proudy židovského mysticismu až po extatický, jaký pøedstavoval Abraham Abulafia ( po 1292) - mystik, vizionáø s mesiánskými aspiracemi. Ten vypracoval tzv. písmenkovou kabalu (permutace písmen), jejíž hlavní tìžištì spoèívalo ve vyslovování Božího jména (tetragramu) v rùzných kombinacích. Nejrosáhlejším kabalistickým dílem je však bezpochyby Kniha Záøe - Séfer Ha- Zóhar (zkrácenì oznaèovaná Zóhar). Jedná se o celou knihovnu více než dvaceti knih 3, jejichž autorem je dle tradice rabbi Šimeon bar Jochaj ze 2. st. n. l. Aèkoliv se Zóhar sám na tohoto uèence odkazuje, jeho skuteèným autorem je pravdìpodobnì Abulafiùv souèasník a krajan Moše de Leon, jemuž se podaøilo vytvoøit nejvìtší studnici mystických komentáøù a výkladù biblických textù. Vznik kabalistických škol Dùležitým mezníkem pro dlaší vývoj židovského mystického uèení byl rok 1492, kdy došlo k vyhnání Židù ze Špaòelska. Po této tragické události mnoho emigrantù v celém svìtì zaèalo nacházet jistotu a útìchu právì v kabale, a tak došlo k jejímu nebývalému rozkvìtu. Nejdùležitìjším byl vznik kabalistických center od 16. stol., jakým byl napø. Safed (Izrael). Tam pùsobili uèitelé Moše Cordovero ( ) a Izák Luria ( ), kteøí rozvinuli velmi složitý systém sefirót. Ty bývají nejèastìji znázoròovány v kabalistickém stromu života (ilan) 4, kde dùležitou roli hrají vyváženost a harmonie. Tímto konceptem bývá interpretována podstata Božího charakteru, život sám i biblické texty. Je však natolik složitý, že je nutné se varovat zkratkovitých výkladù. V luriánské kabale nalezneme i zásadní kosmologické a kosmogonické otázky, jako je napø. pøedstava vesmírné katastrofy nazvané rozbití nádob (švirat kelim), nebo pøedstava o stvoøení svìta stažením (cimcum) - volnì interpretováno: Jestliže vìøíme, že Bùh je všudypøítomný, jak potom bylo na poèátku možné stvoøit svìt, když Bùh byl všude? Odpovìï: Bùh musel nejdøíve vytvoøit prostor sám v sobì, ve kterém by mohl být svìt. To uèinil tak, že se sám v sebe stáhl a v tomto prostoru stvoøil svìt. Èlovìk je zde partner Boží podílející se na nápravì celého svìta (tikun). Pokus o grafické znázornìní procesu cimcum. (S. Horowitz, 1712) 15

16 téma Východoevropský chasidismus Roztroušené prvky kabaly dále nalézáme ve východoevropském chasidismu v st. Oproti pøedchozím chasidským hnutím navazuje východoevropský chasidismus na kabalu luriánskou, aèkoli nepøijímá za své mesiášský prvek jejího uèení. Podstatou chasidismu je zbožnost, jeho ustøedními postavami jsou tzv. spravedliví (cadikim) a šíøeji zbožní (chasidim). Cestou k Bohu v chasidismu byla hlavnì modlitba, jejímž cílem bylo pøilnutí k Bohu (devekut) a navození jednoty s Ním (jichud). Souèástí takovéto modlitby byla vnitøní intence (kavana), která dává smysl lidskému konání, a nadšení (hitlahavut), s nímž byla vykonávána. Dùležitá byla v chasidismu i askeze, ale byla to askeze radostná a veselá. Tím se v podstatì chasidismus snaží sakralizovat všechny aspekty života - vše je služba Bohu! Boha lze nalézat za vším, co èlovìka obklopuje. Jeden z nejlepších vhledù do chasidismu podali Martin Buber 5 a u nás Jiøí Langer 6. Praha a kabala V hlubokém a širém moøi židovské mystiky mìla Praha vždy své místo, a to nejen v 16. stol., kdy tu pùsobil slovutný rabi Löw. Ten podle legendy stvoøil za pomoci kabaly Golema: Nyní pøikázal rabi Löw kohenovi Jicchakovi, aby sedmkrát z prava obešel hlinìné tìlo, a svìøil mu cirufim, slova, která mìl pøitom odøíkávat... Nyní zaèal tìlo obcházet sám rabi Löw. Vložil hlinìnému panáku do úst šém napsaný na kousku pergamenu. Uklánìjíce se k východu, západu, jihu a severu vyøkli všichni tøi zároveò slova: A vdechl mu život do chøípí, a tak èlovìk obživl. 7 Tradice kabaly byla v Praze rozvíjena i v dobì nedávno minulé, kdy tu žili a psali Jiøí Langer a Franz Kafka 8. Linie pokraèuje pøes Otto Munelese až k souèasným èeským studiím o židovské mystice, z nichž lze doporuèit k první orientaci nìkolik pøednášek Vladimíra Sadka 9. n Poznámky 1 G. Scholem je nejvìtším badatelem židovského mysticismu - viz základní a nejdùležitìjší dílo: G. Scholem, The Major Trends in Jewish Mysticism, New York Sefer Ha-Bahir, A. Kaplan, New York podle: I. Tishby, The Wisdom of the Zohar, London tøísvazkový pøeklad s komentáøem 4 viz 3. stranu obálky 5 Cesta èlovìka podle chasidského uèení, Olomouc 1996; Chasidská vyprávìní, Praha Devìt bran, Praha A. Hofman, R. Heuerová, Ze židovského Ghetta, Praha Kafkovu inspiraci kabalou jasnì prokázal E. Grözinger, Kafka a kabala, Praha V. Sadek, Židovská mystika v Praze, Praha 1992 Myšlenky reformního a liberálního judaismu CÍLEM JE BRATRSTVÍ LIDÍ Benjamin Kuras Následující myšlenky reformních a liberálních židovských vzdìlancù autor redigoval a pøeložil z anglických pramenù. (redakce) Reformní demokratické tradice Australský rabín Rudolph Brasch: Židovská historie vždycky byla reformní a judaismus byl po celé vìky progresivní. Abrahám byl první reformátor. Reformoval èlovìkovu víru z modloslužebných praktik mnoha na spravedlnost Jednoho Boha. Mojžíš reformoval tradici tak, aby se vztah èlovìka a Boha zakládal ne na strachu, nýbrž na lásce. Všichni naši Proroci byli progresivní Židé. Reformovali víru tak, aby lidé vìdìli, že náš Bùh je síla spravedlnosti a lásky, žádající spolehlivost a èestnost, nikoli obìtování zvíøat. Písmák Ezdráš byl reformátor, který zdùrazòoval význam disciplíny a zákona a jejich Boží inspirace. Makabejští, po nichž slavíme Chanuku, reformovali židovské dìdictví tak, že je oprostili od øeckých vlivù materialismu a kultu tìlesnosti. Talmudická reformace, kterou zavádìli farizejští rabíni, využila vývoje zákona k tomu, aby odpovídal vývoji života v Izraeli, který se promìòoval ze spoleènosti zemìdìlské a politicky nezávislé ve spoleènost žijící ve mìstech a jako etnická menšina. Filozofická reformace ve støedovìku ukazovala zásadní jednotu moudrosti a víry a zdùrazòovala potøebu vztahu mezi každodenním konáním a každodenní vírou. Chasidská reforma posílila zbožnost radostí a umožnila chuïasovi cítit se bratrem uèence. Reformní judaismus 19. století navázal harmonii mezi starou vírou a novou vìdou a obnovil dùstojnost bohoslužby. Reformní judaismus 20. století je tou nejnovìjší nikdy nekonèící reformou. Ke všemu, co mu pøedcházelo, a pro všechno, co bude následovat, zdùrazòuje pøíslušnost všech Židù všude k lidstvu, jako èlánek své víry. Cílem je bratrství všech lidí pod Božím Otcovstvím. Náboženství a etika Americký rabín William B. Silverman: Základem reformního judaismu je vztah judaismu a etiky vyjádøený spoleèenskou akcí. Judaismus je vìèným symbolem morality a Židé jsou nesmíølivými odpùrci bigotnosti. Judaismus je etický zpùsob života a etika se nemùže štìpit a tøíštit. Profesor Emile L. Fackenheim: Židovská kniha uèí, že èlovìk je tvoøen k obrazu Božímu. Skuteènost nás uèí, že ne každý èlovìk ví, že je tvoøen k obrazu Božímu. Je proto židovskou povinností podávat svìdectví o tomto vìdìní. Tato povinnost nezaniká ani v dobì, kdy je uèení židovské knihy zakázané. Naopak, právì tehdy mu nejvíc není úniku. I když trestem za to je smrt, musí se toto riziko podstupovat. - Pøikázáním je obnovovat obraz Boží až k samé hranici jeho síly. William B. Silverman: Úlohou žida je nejen snít sny, ale neúnavnì je pøetváøet ve strukturu zítøka. Esencí židovského náboženství je jeho etika. Jeho Bùh je Bohem morality. Království Boží se nepromítá nìkam do svìta posmrtného, nýbrž do kompletního morálního uspoøádání svìta, které by zajiš ovalo pravdivost, poctivost a svatost pro všechny lidi a všechny národy. Reformní-liberální judaismus nepøedstírá, že by mohl nabízet koneèné odpovìdi na nezodpovìditelné otázky. Ale je pøesvìdèen o svatosti a dùstojnosti lidské osobnosti, o odpovìdnosti èlovìka za bližního a o nevyhnutelné úloze Žida konfrontovat zlo a nespravedlnost a být ochotný k èinu pro budoucí spoleènost postavenou na spravedlnosti, soucitu, bratrství a míru. Koncepce Boha Emile L. Fackenheim: Židovský Bùh je Bùh dìjin, jehož dílo je dosud nedokonèené, a musí být proto schopen pokraèující pøítomnosti v dìjinách. 16

17 téma Biblický vìøící musí nacházet starodávné modly i v jejich moderním pøevleku. A musí proti nim bojovat ze všech sil. Biblický vìøící žije ne v pocitu zajištìného vlastnictví Božství, nýbrž ve svaté nejistotì. Budoucnost židovství Rabín William L. Silverman: Naše generace je krmená zbožnými otøepanostmi, které nám chlácholí svìdomí a dìlají nás necitlivé k morálním potøebám spoleènosti. Náboženství se musí opásat silou svého poslání, vzkøísit se k potyèce, k vìènému zápasu se zlem, k neutuchající bitvì proti všudypøítomným silám blbosti, bigotnosti, tmáøství a zoufalství. Martin Buber: V judaismu není místo na pravdy, které zùstávají abstraktní a vznášejí se samoúèelnì nad realitou. Naopak, judaismus obsahuje celý život: ekonomiku, spoleènost, stát, trh. A tam, kde Židé, zvláš ti, kteøí mají pøístup k moci a majetku, se pokoušejí omezit službu Bohu pouze na sféru náboženskou, nebo omezit Boží autoritu na slova a symboly - právì tam musí nastoupit prorocké tažení za spoleèenskou spravedlnost jménem Božím. Rabín Dow Marmur: Nesmíme ignorovat minulost, protože jsme spojujícím èlánkem napínavých dìjin. Musíme se z dìjin uèit a brát je jako základ pro chápání sebe samých. Dìjiny nejsou nìèím, do èeho se utíkáme, ale z èeho se vyvíjíme. Jakmile je takto pojímáme, pøestávají být jen popisem minula, ale stávají se rámcem, podle nìhož se snažíme chápat pøítomnost a budoucnost. Jsme spojovací èlánky v øetìzu napínavých dìjin, ale nesmíme se stát otroky minulosti. Jako Židé rozumíme bolesti, své vlastní i druhých, ale to nás neopravòuje k zoufalství. Být Žid znamená být svìdkem svìtu, ne abychom v nìm vzbuzovali pocit viny, ale ukazovali mu cestu k nápravì. Judaismus je cesta k Bohu, ne slepou poslušností, ale dialogem. Judaismus nám dává pøístup k jedineènému prameni moudrosti, ale je to moudrost, o kterou se musíme podílet se svìtem. Jako Židé jsme souèástí celosvìtové komunity Židù, ale žijeme ve svìtì Nežidù. Judaismus je zdroj nadìje, jako úvaha mesianistická a jako zpùsob života, jehož prostøednictvím se naplòuje pøíslib Boží. n Nejnovìjší náboženské hnutí v rámci judaismu NÁBOŽENSTVÍ JAKO TERAPIE Benjamin Kuras Léèba lidské duše a jejím prostøednictvím i celého svìta je hlavní ideou Židovské obnovy (Jewish Renewal), nového náboženského smìru, citlivého na duchovní poptávku souèasnosti. - Pro Dingir o nìm referuje britsko-èeský židovský spisovatel B. Kuras. (redakce) Svìt je nemocný, bolavý a porouchaný. Pøíèinou jsou tisícileté cykly opakované krutosti a tyranie, které procházejí lidskými dìjinami od samého poèátku. Pøedávají se z generace na generaci, z ideologie na ideologii, z civilizace na civilizaci a vzpoury proti nim konèívají opìt v krutostech a tyraniích. Jejich hnací silou je zakoøenìná psychická šablona oprávnìného hnìvu a touhy po odplatì. Co pøedchozí generace a tyranie pøedaly nám, to my bezdìky a podvìdomì pøedáváme generacím dalším. Tyranie, zotroèování, zneužívání, vykoøis ování a utrpení jsou na každém kroku lidských dìjin tak silnì viditelné, že se vìtšinì lidstva zdají být jedinou možnou realitou tohoto svìta. Citová otupìlost, beznadìj a marnost se staly pilíøem lidského pøežívání. Ten se udržuje podpìrami slepoty a bezcitnosti k bolestem druhých i vlastním. Slepota pøerùstá v neschopnost vnímat stav utrpení jako defektivní a bere jej jako samozøejmý. Bezcitnost se pøemìòuje v pøežívací mechanismus, který pøirozené lidské touhy po spravedlnosti vnímá jako nežádoucí idealismus. Tyto touhy se pak zatlaèují hluboko do nevìdomí, až se pøestanou vnímat. S nimi se do nevìdomí zatlaèují i bolestné emoce, jejichž potlaèené energie se stávají hnací silou repetice cyklù krutosti a bezohlednosti, které nedokážeme zvládat. Tak se èlovìk stává bezmocný a o- devzdává se osudu, na pospas silám, jimž nerozumí, jimž podléhá, jichž se dìsí a jež mu nakonec nezbývá než zbožòovat, v nadìji, že se jim zavdìèí a získá jejich pøízeò. Ne-li v tomto životì, tak alespoò v nìjakém tom vysnìném pøíštím. Tak vzniká a zpevòuje se základ toho, èemu tradiènì øíkáme pohanství, idolatrie, modloslužebnictví, a jehož pozùstatky pøežívají nebo ožívají i v monoteistických náboženstvích a v ateismu. Vytváøejí rámec vnímání svìta jako nemìnného mechanismu ovládaného nemìnnými silami, které vládnou svévolnì nebo jejichž smysl není èlovìku dáno chápat a na nichž nemùže nic zmìnit. Pohanství a idolatrie se dají definovat jako pøijímání, obrana a oslavování nemìnného statu quo. Každá obrana a osla- Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. 17

18 téma Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. va nemìnného statutu quo je návratem k idolatrii. Toto je v kostce stav lidské duše, jak jej zmapovala psychologie konce 20. století a jak jej vidí zakladatelé nejnovìjšího židovského náboženského hnutí Jewish Renewal. Tento stav definovala už kabalistická filozofie symbolicky jako svìt roztøíštìné nádoby a vypracovala na nìj základy receptu nápravy pod pojmem tikun olam - tj. léèba (náprava a zdokonalování) svìta. Jewish Renewal tento recept pøebírá jako svoje hlavní krédo. Hnutí židovské obrody Jewish Renewal vzniklo na pøelomu 80. a 90. po vlnì hromadného útìku židovské mládeže hippie generace od organizovaného náboženství k duchovním disciplínám Vìku Vodnáøe - k transcendentální meditaci, zenbuddhismu, hinduismu, psychoterapii Nového vìku, k protiváleèným a protirasistickým protestùm a ekologickým hnutím. Co se dìlo, vysvìtlil jako první spisovatel Chaim Potok: nazval to nástupem tøetí éry židovských dìjin. Pøedchozí éry judaismu knìžského a judaismu rabínského byly náboženstvím zprostøedkovaným, závislým na interpretaci duchovních autorit svých dob. Tøetí éra je érou dospívání k osobní odpovìdnosti za vlastní duchovní život, pøímého hledání a nacházení Boha a smyslu lidské existence, citlivosti k potøebám planety a vesmíru. Zpìt k judaismu židovské aktivisty Vìku Vodnáøe pøivedl filozof Abraham Joshuah Heschel, když jim znovu objevil úžas z vesmíru, pøírody a èlovìka, vedoucí k poznávání Nevýslovného (The Ineffable). Heschelovo pojmenování novì objevovaného Boha pùsobilo jako dobrodružné osvobození od zkostnatìlého náboženství i bezduchého materialismu. Heschel oživil radikální spoleèenské cítìní biblických prorokù. Vysvìtlil revoluènost židovského objevu Boha jako energie nabité potenciálem nekoneèného zdokonalování svìta. Jako vášnivé a prosebné výzvy z vìènì nedosažitelné, ale pøedstavitelné budoucnosti, která èlovìka potøebuje, aby jí pomáhal svìt pøetváøet. A od níž má Žid uloženu povinnost být vìèným svìdkem sdìlujícím, že všichni lidé jsou tvoøeni k obrazu Nevýslovného, jehož realitou je nekoneèná a vìènì obnovovaná svoboda, která pøesahuje všechny omezující definice a kategorie. Že Bùh je energie pøítomná ve všech lidských interakcích a že její podstatou a jejím cílem je hojení, léèba, náprava a transformace svìta. Že každý jednotlivec má schopnost poselství Nevýslovného vnímat a pøetváøet v léèivý èin, v akci osvobozující od tyranie. A že navíc právì toto je základní a pùvodní idea a tradice, na níž stojí Mojžíšova Tóra a která prostupuje celý biblický i rabínský judaismus, od chvíle, kdy Abraham zaslechl to slavné Jdi!. Jewish Renewal je dílem Heschelových žákù ze všech stran židovského náboženského spektra. Rabíni Zalman Schachter-Shalomi a Shlomo Carlbach pøišli z pøísného ultraortodoxního chasidismu, Marshall Meyer, Michal Lerner a Wayne Dosick z liberálnìjšího køídla konzervativního a reformního. Všichni prožili hippie kulturu, procítili vibrace Vìku Vodnáøe, podíleli se na protestech, mnozí jsou psychologové praktikující psychoterapii. Všichni si z vodnáøského hnutí pøinesli prosáklost a opojení Bohem. Experimentují s každým aspektem židovských tradic, který mùže posloužit souèasným potøebám léèby a zdokonalování svìta. Carlbach do modliteb vnesl nové židovské melodie opakované ve stylu indické mantry a prolínající celou lidskou bytost. Klade se dùraz na chápání biblického textu a jeho relevantnost pro souèasný stav vìcí a událostí. V pasážích z Tóry se pøi kongregaèním ètení nacházejí terapeutické prvky. Bohoslužby se v mnohém podobají skupinové terapii, v níž namísto tradièního dam rc rvg wlk ~lw[h lk llk dxpl al rq[hw Celièký tento svìt velmi úzký most jest a hlavní vìc - nebát se vùbec. Chasidská píseò, pøeložil Robert Øehák rabínského kázání èasto pøichází obvyklé vodnáøské sdílení zkušeností a nesnází, spoleèné léèení konkrétních osobních, spoleèenských a politických problémù. Hledání smyslu a vùle Nevýslovného se dìje v úzce sblížených komunitách, které se uèí tolerovat podivnosti a výstøednosti jednotlivcù a brát je s humorem. Židovská obnova (Jewish Renewal) pøesahuje politické dìlítko mezi ortodoxií a reformou. V nìèem je ortodoxnìjší než ortodoxie, v nìèem radikálnìjší než reforma. Schachter-Shalomi zpøísnil pravidla košer diety na eko-košer, který zakazuje veškeré potraviny, jejichž zpùsob pìstování èi zpracování poškozuje ekologii planety. Na druhé stranì stojí naprosté zrovnoprávnìní žen a ženského aspektu Božství známého z židovských tradic jako Šechina èili pøítomnost Boží. Vrací se kabalistické vnímání pøítomnosti andìlù a magické energie hebrejských písmen. Prožívá se Mojžíšova koncepce Boha jako síly, která umožòuje transcendenci z otroctví a útlaku, dává nám schopnost a ukládá povinnost svùj svìt léèit, osvobozovat a zdokonalovat. S vìdomím, že i my samotní léèitelé jsme nemocní, pošramocení a nedokonalí, proto léèbou druhých a svého prostøedí léèíme i sebe. S dùvìrou v Boha, který je vìrným léèitelem, dává zrak slepým, laskavost živým, vzkøíšení mrtvým, podpìru padlým, léèbu chorým, svobodu vìznìným a vìrné pøátelství tìm, kdo leží v prachu. Jewish Renewal se teprve utváøí a hledá. Mnozí tradicionalisté z obou stran nìkteré jeho aspekty a praktiky pokládají za pomatené. Ale že po jednom desetiletí své existence ve skupinkách zanícencù zaèíná pøinášet konkrétní výsledky, se dá vysoudit i z toho, že tikun olam se stal stìžejním námìtem chystaného letošního svìtového kongresu organizace World Union for Progressive Judaism, která sdružuje pøibližnì dva miliony Židù v kongregacích reformních, liberálních a rekonstrukèních. n 18

19 komory. Aèkoli ghetto tvoøilo již od støedovìku ve Starém Mìstì uzavøenou enklávu, pøece vždy docházelo na obou stranách k majetkovým pøesahùm. Postavení Židù ve støedovìké spoleènosti se pod vlivem køížových výprav, církevních ediktù a náboženského fanatismu postupnì zhoršovalo. Církevní usnesení omezovala jejich hospodáøskou èinnost pouze na penìžní obchod, vyžadovala omezení styku s køes anským obyvatelstvem, usídlení v uzavøených ètvrtích a oznaèení Židù zvláštním znamením nebo odìvem. Tato naøízení vedla k ekonomické a spoleèenské segregaci Židù a pøispívala k vytváøení protižidovských nálad a povìr, které byly pøíèinou mnoha násilných pogromù. Z tìchto dùvodù vydal Pøemysl Otakar II. v roce 1254 novou úpravu právního postavení Židù v èeských zemích.. Židé byli prohlášeni za pøímé poddané krále, který jim zaruèoval svoji ochranu a povoloval zabývat se pùjèováním penìz na zástavu a úrok. Privilegia zakazovala jakékoli násilí proti Židùm a jejich majetku, odsuzovala naøèení z používání lidské krve k rituálním úèelùm jako nepravdivá, zakazovala násilné køtìní, rušení židovských svátkù a poškozování židovských høbitovù a synagóg. Židovským obcím byla pøislíbena svoboda náboženského života a povoleno zøízení vlastní samosprávy a soudnictví. Pro spory mezi Židy a køes any byl urèen králem jmenovaný židovský soudce. Židovská privilegia Pøemysla Otakara II. uzákonila postavení Židù v èeských zemích na dlouhou dobu a byla v zásadì potvrzována i dalšími panovníky. Pøesto i nadále docházelo k obèasným protižidovským bouøím. Nejvìtší støedovìký pogrom vypukl v Praze o velikonocích roku V dùsledku údajného znesvìcení hostie došlo v nedìli 18.dubna k útoku pražské chudiny na ghetto, drancování a vypalování židovských domù a vraždìní jeho obyvatel. Násilné smrti neunikli ani ti, kteøí se uchýlili do Staré a Staronové synagógy. Pøi pogromu pøišlo o život na 3 tisíce obyvatel ghetta vèetnì dìtí, žen a starcù. Ke ztrátì kontroly panovníka nad židovskými záležitostmi došlo poprvé za husitských válek, jejichž výsledkem bylo oslabení vlivu církve a moci královské ve prospìch šlechty a nezávislých mìst. Husité byli katolíky oznaèováni za judaizující sektu a sami se do znaèné míry ve svém boji identifikovali s biblickým Izraelem. Židé s husity sympatizovali v boji s církví a zejména nìmeckými køižáky, roku 1420 potéma Dìjiny Prahy jsou také dìjinami Židù u nás HISTORIE ŽIDOVSKÉ PRAHY Arno Paøík Praha je jedním z nejstarších a nejvýznamnìjších židovských center ve støední Evropì. Bìhem tisícileté historie tu nedošlo pøes èetné katastrofy a pokusy o vypovìzení nikdy k úplnému pøerušení kontinuity židovského osídlení a náboženského života. Praha byla naopak èasto útoèištìm mnohých souvìrcù, vyhánìných z okolních zemí, a díky tomu po nìkolik století jednou z nejpoèetnìjších židovských obcí Evropy. O úèasti židovských kupcù na pražských trzích nás informuje zpráva arabskožidovského kupce Ibrahíma Ibn Jákúba z roku 965. Tehdy sídlila židovská osada nejspíše v blízkosti knížecího tržištì v podhradí Pražského hradu. V druhé polovinì 11. století pøenesl král Vratislav své sídlo na Vyšehrad, v jehož podhradí nebo pøi tzv. vyšehradské cestì je k roku 1091 pøipomínána další židovská osada. V roce 1142 byla vypálena synagóga židovského sídlištì v malostranském podhradí. Tehdy nebo o nìco pozdìji patrnì vznikla židovská osada také v blízkosti tržištì na pravém bøehu Vltavy, na území pozdìjšího Židovského Mìsta. Židé se v nejstarších dobách tìšili stejným právùm jako skupiny románských Pražský židovský høbitov. Foto: archiv. a nìmeckých kupcù v Praze a vztahovala se na nì stejná knížecí privilegia. Mohli se volnì usazovat, obchodovat, provozovat øemesla a jejich obce mìly úplnou vnitøní autonomii. V Èechách Židé tehdy obchodovali s kožešinami, obilím, suknem, cínem a voskem, ale také dobytkem a otroky. Do zemì dováželi exotické spotøební zboží, drahé látky a šperky, sùl, víno a orientální koøení. Pražská židovská obec byla v raném støedovìku také významným kulturním centrem. Ve 12. a na poèátku 13. století zde pùsobili známí uèenci a náboženští myslitelé Izák ben Jákob, jeho žák Abraham ben Azriel nebo Izák ben Moše. Ve svých spisech užívali rùzné staroèeské výrazy a názvy, které svìdèí o jejich bìžné znalosti èeštiny. Mezníkem v historii pražské židovské obce bylo založení Starého Mìsta na poèátku 13. století. Na území pozdìjšího Židovského Mìsta mùžeme již tehdy rozeznat hlavní oblasti osídlení. Nejstarší byla patrnì osada v okolí Staré školy pøi východním konci Široké ulice, která zùstala od zbytku ghetta oddìlena i pozdìji. Druhou èást støedovìkého ghetta tvoøilo osídlení podél jeho hlavní prùchozí komunikace v místech dnešní Široké ulice, nazývané tehdy V Židech. Tato ulice ve støední èásti tvoøila jakési podélné námìstí, kde se od nejstarších dob až do konce minulého století odehrával obchodní a veøejný život ghetta. V okolí Staronové synagógy, zbudované v poslední ètvrti 13. století, vznikla nejmladší èást støedovìkého ghetta. Staronová synagóga zùstala solitérní stavbou a duchovním centrem Židovského Mìsta až do dnešní doby. S houstnoucí zástavbou byly vstupy do židovské ètvrti ohrazeny zdmi a šesti branami na ochranu Židù, kteøí byli podle nových privilegií oznaèeni za služebníky královské 19

20 téma yl ym yl yna!ya ~a yna hm ymc[l ynavkw ytmya wvk[ al ~aw Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mì? A když jsem jenom pro sebe, co jsem? A jestliže ne nyní, pak kdy? Talmud, traktát Pirké Avót, pøeložil Bedøich Nosek máhali pøi opevòovacích pracích proti Vyšehradu a podporovali je i finanènì. V Praze za husitských válek získala pravomoc židovského královského soudu i právo na vybírání židovských daní staromìstská obec. Aèkoli Židé vydatnì pøispívali do mìstské pokladnice, požadovali staromìstští opakovanì v letech 1502, 1507 a 1509 jejich vypovìzení z mìsta. Nastoupením Ferdinanda I. na èeský trùn roku 1526 se zdálo, že dojde k upevnìní moci královské, a tím i dosavadního nejistého postavení Židù. Èetná obvinìní však pøinutila císaøe roku 1541 k vypovìzení Židù z Prahy. Termín vypovìzení byl dvakrát odložen, ale roku 1543 se musela vìtšina Židù z Prahy vystìhovat, vypovìzení však bylo za dva roky odvoláno. Na nové stížnosti staromìstských Ferdinand I. roku 1551 naøídil, aby Židé nosili zvláštní oznaèení v podobì žlutého kruhu. Nové vypovìzení z Prahy následovalo v letech 1557 až 1563, lhùta k odchodu byla opìt prodlužována, jednotlivcùm byly vydávány ochranné glejty, vìtšina Židù se však musela nakonec vystìhovat. Císaø Maxmilián II. potvrdil roku 1567 stará židovská privilegia a vydal majestát, v nìmž uvolnil dosavadní omezení židovského obchodu a podnikání. V roce 1571 navštívil s chotí Marií a dvorem pražské Židovské Mìsto a pøijal rabínské požehnání. Nejvìtší hospodáøský a kulturní rozkvìt židovské obce nastal za vlády Rudolfa II., který potvrdil roku 1576 všechna døívìjší $rmvyw hwhy $krby $nxyw $yla wynp hwhy ray ~wlv $l ~fyw $yla wynp hwhy afy Žehnej ti Hospodin a ochraòuj tì. Ozáøíž Hospodin ti tváø svou a budiž ti milostiv. Obrátiž Hospodin tváø svou k tobì a udìl ti mír. Numeri 6, 24-26, Pìt knih Mojžíšových, pøeložil rabín I. Hirsch židovská privilegia vèetnì ujištìní, že Židé nebudou již nikdy z Prahy vypovìzeni. Ve sporech se staromìstskými potvrdil Rudolf II. roku 1585 pøíslušnost Židù k císaøskému soudci. V letech 1593 a 1602 vzal opakovanì židovskou obec v ochranu a roku 1599 jí udìlil osvobození od všech cel a mýt ve mìstech pražských. Židovská obec získala svoji døívìjší samostatnost. Rozvoj obchodu, penìžnictví a øemesel zpùsobil nebývalé uvolnìní života v ghettu a poèet jeho obyvatel nìkolikanásobnì vzrostl. Pøední osobností Židovského Mìsta byl v období renesance Mordechaj Maisel ( ), dvorský Žid a finanèník Rudolfa II., s jehož jménem je spojena vìtšina stavebních podnikù v pražském ghettu. Roku 1576 se stal èlenem rady starších a pozdìji primasem pražské židovské obce. V letech 1568 až 1575 se podílel na stavbì Vysoké synagógy a Židovské radnice v centru Židovského Mìsta. Novými nákupy rozšíøil Starý židovský høbitov a na jeho severním okraji dal postavit synagógu, rituální lázeò a talmudickou školu - ješivu. V roce 1592 zbudoval na jižním okraji ghetta svoji vlastní synagógu, které pøedèila nádherou a velikostí všechny dosavadní stavby ghetta. Mordechaj Maisel pùsobil také jako mecenáš rùzných dobroèinných organizací, dal vystavìt budovu pražského pohøebního bratrstva, podporoval školy, špitál a chudobinec, na své náklady nechal vydláždit všechny ulice ghetta. Nejvýznamnìjším pøedstavitelem duchovního života pražské židovské obce se stal rabín Jehuda Liva ben Becalel ( ), rektor zdejší talmudické školy, neúnavný uèitel a spisovatel. Jeho osobnost se pozdìji stala hlavní postavou èetných pražských židovských legend, které mu pøipisují i stvoøení umìlé lidské bytosti - Golema. Mezi jeho nejvýznamnìjší žáky patøil matematik, astronom a historik David Gans ( ) a rabi Jom Tov Lipman Heller ( ). Po bitvì na Bílé Hoøe 8. listopadu 1620 zùstalo sice Židovské Mìsto ušetøeno perzekucí císaøského vojska, muselo se však zavázat Ferdinadu II. k vysoké váleèné pùjèce a zanedlouho pøistoupit i na znaèné zvýšení pravidelných daní. Zástupcem pražské židovské obce se stal dvorský Žid a finanèník Jakob Baševi z Treuenburgu ( ), který byl jako první Žid v habsburské øíši povýšen do šlechtického stavu. Pøes protesty staromìstských se mu podaøilo získat 39 nových domù za dosavadní hranicí ghetta a dosáhnout tak jeho dosud nejvìtšího rozšíøení. Protože se císaø nemohl v dobì války obejít bez finanèní podpory židovské obce, potvrdil jí roku 1623 a 1627 stará privilegia vèetnì volného obchodu a prodeje vlastního zboží v celé zemi, osvobození od cel a mýt v mìstech pražských a posílení pravomoci židovských starších a královského židovského soudce na úkor práv mìstského soudu. Pøes utrpení tøicetileté války a silné zatížení danìmi vzrostl po jejím skonèení poèet obyvatel pražského ghetta pøílivem uprchlíkù z Polska a západní Ukrajiny, vyhnaných odtud za povstání Chmelnického v letech Pøipravovaným opatøením na snížení poètu židovských obyvatel Prahy zabránil roku 1680 velký mor, jemuž padlo za obì na obyvatel ghetta. Novou pohromu pro Židovské Mìsto znamenal velký požár, který vypukl na Starém Mìstì 21. èervna Tehdy lehlo popelem všech 318 domù a 11 synagóg ghetta a mnoho jeho obyvatel zahynulo v plamenech. Po požáru usilovaly úøady o omezení rozlohy Židovského Mìsta a pøesídlení pražských Židù do Libnì nebo na Štvanici. Díky finanèní pomoci zahranièních židovských obcí bylo však ghetto rychle obnoveno ve svém pùvodním rozsahu. Zanedlouho po požáru otøásl pražskou židovskou obcí propagandistický monsterproces s údajnými vrahy dvanáctiletého konvertity Šimona Abelese, kterým vyvrcholily dosavadní snahy jezuitù o christianizaci pražských Židù. Pøes uvedené katastrofy stoupl poèet obyvatel Židovského Mìsta z pøibližnì 3 tisíc kolem roku 1600 až na na konci 17. století, což èinilo z Prahy jednu z nejvìtších židovských obcí v Evropì. Aby zabránil dalšímu rùstu poètu židovských obyvatel, stanovil Karel VI. v roce 1724 tzv. familiantským zákonem pevný poèet židovských rodin v zemi, který mìl být udržován i do budoucna. Z každé rodiny se tak mohl oženit pouze nejstarší syn, ostatní museli zùstat svobodní nebo odejít do ciziny. Soupis obyvatel pražského Židovského Mìsta byl proveden roku 1729, kdy bylo v ghettu zjištìno židovských rodin s jednotlivými osobami. V ghettu tehdy žilo na 700 øemeslníkù, mezi nimiž byli nejpoèetnìji zastoupeni krejèí, obuvníci, klobouèníci, zlatníci, øezníci a hudebníci. Za údajnou podporu pruského vojska pøi obsazování Prahy v záøí 1744 naøídila Marie Terezie dekretem z 18. prosince