Májové pobožnosti 2014

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Májové pobožnosti 2014"

Transkript

1 Májové pobožnosti 2014 (Generální audience papeže Františka) 1. Společná modlitba upevňuje rodinný život ( ) Mt 13, dnes, prvního května, si připomínáme sv. Josefa dělníka a začínáme měsíc, který je tradičně zasvěcen Matce Boží. Chtěl bych se tedy na tomto našem setkání pozastavit u těchto dvou tak důležitých postav v Ježíšově životě, v životě církve i v našem životě dvěma krátkými myšlenkami. První bude o práci a druhá o kontemplaci Ježíše. 1. V evangeliu sv. Matouše se v souvislosti s Ježíšovým návratem do rodné obce, Nazaretu, kde promlouvá v synagoze, zdůrazňuje podiv krajanů nad Jeho moudrostí a otázka, kterou si kladou: Copak to není syn tesařův? (13,55). Ježíš vstupuje do našich dějin, přichází mezi nás, narodil se z Panny Marie působením Božím, ale za přítomnosti svatého Josefa, zákonného otce, který jej opatruje a také jej učí svému řemeslu v Nazaretské dílně, sdílí s ním závazky, námahy, zadostiučinění a také každodenní těžkosti. To nám ukazuje důstojnost a význam práce. Kniha Genesis vypráví, jak Bůh stvořil muže a ženu, svěřil jim poslání naplnit zem a podmanit si ji, což neznamená ji vykořisťovat, nýbrž obdělávat a chránit, pečovat o ni svou vlastní prací (srov. Gen1,28; 2,15). Práce je základním prvkem důstojnosti člověka. Práce nás obrazně řečeno pomazává důstojností, naplňuje nás důstojností, připodobňuje nás Bohu, který pracoval, pracuje a je neustále činný (srov. Jan 5,17); dává nám schopnost uživit sebe, svoji rodinu a přispívat k růstu svojí vlasti. Tady myslím na těžkosti, na které dnes v různých zemích naráží svět práce a podnikání. Myslím zvláště na ty, kteří jsou nezaměstnaní, což se týká nejenom mladých lidí, častokrát v důsledku takového pojetí ekonomismu společnosti, které hledá egoistický profit mimo parametry sociální spravedlnosti. Rád bych všechny vyzval k solidaritě a povzbudil představitele veřejných věcí, aby vyvinuli veškeré úsilí a dali nový podnět zaměstnanosti. Znamená to starat se o důstojnost člověka. Především bych však rád řekl, aby neztráceli naději. Také svatý Josef prošel obtížnými momenty, ale nikdy neztratil důvěru a dovedl je překonat v jistotě, že Bůh nás neopustí. Dále bych se rád obrátil na vás děti a mladé lidi: věnujte se svým každodenním povinnostem ve studiu, v práci, v přátelských vztazích a pomoci druhým. Vaše budoucnost závisí také na tom, jak prožijete tyto cenné roky života. Nemějte strach ze závazků a obětí, nestrachujte se o budoucnost a mějte živou naději: na obzoru je stále světlo. Dodám ještě pár slov k jednomu specifickému aspektu práce, který mi dělá starosti. Mám na mysli to, co lze označit termínem otrocká práce, tedy práce, která zotročuje. Kolik jen lidí na celém světě je obětí tohoto typu otroctví, ve kterém člověk slouží práci, zatímco by měla práce sloužit lidem a propůjčovat jim důstojnost. Prosím bratry a sestry ve víře a všechny muže a ženy dobré vůle, aby se rozhodně stavěli proti obchodu s lidmi, jehož součástí je také otrocká práce. 2. Naznačím druhou myšlenku. Jediným společným středem pozornosti svatého Josefa a Panny Marie v tichu jejich každodenní činnosti je Ježíš. S nasazením a něhou doprovázejí a pečují o růst Syna Božího, který se pro nás stal člověkem, a přemýšlejí o všem, co se děje. V evangeliu zdůrazňuje svatý Lukáš dvakrát Mariin postoj, jenž byl vlastní také svatému Josefovi: všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom (Lk 2,19.51). Abychom se naučili naslouchat Pánu, je třeba se naučit jej také kontemplovat, rozjímat, vnímat jeho nepřetržitou přítomnost ve svém životě. Je třeba se zastavit a rozmlouvat s Ním, dát Mu prostor modlitbou. Každý z nás, také vy děti a mládeži, kteří jste dnes dopoledne přišli v tak velkém počtu, měli byste se ptát: jaký prostor dávám Pánu? Zastavím se k rozhovoru s Ním? Již od malička nás rodiče učili začínat a končit den modlitbou, vedli nás, abychom vnímali, že nás provází přátelství a láska Boží. Vzpomínejme častěji na Pána během dne! V tomto měsíci květnu bych rád poukázal na důležitost a krásu modlitby svatého růžence. Odříkáváním Zdrávasů jsme přiváděni ke kontemplaci Ježíšových tajemství a rozjímání ústředních momentů Jeho života, aby byl On - stejně jako pro Pannu Marii a svatého Josefa - středem našeho myšlení, naší pozornosti a našeho jednání. Bylo by krásné, kdyby se zvláště v tomto měsíci máji v rodinách, mezi přáteli a ve farnosti společně recitoval svatý růženec nebo nějaká modlitba k Ježíši a Panně Marii! Modlitba konaná společně je drahocenný moment, který upevňuje rodinný život a přátelství! Naučme se více modlit v rodině a jakožto rodina! Drazí bratři a sestry, prosme svatého Josefa a Pannu Marii, aby nás učili zachovávat věrnost svým každodenním závazkům, žít svoji víru v každodenních skutcích, dávat více prostoru Pánu ve svém životě a prodlévat v rozjímání Jeho tváře. 1

2 2. Co nám říká Duch svatý? ( ) Řím 8,14-16 velikonoční doba, kterou s radostí prožíváme, vedeni liturgií církve, je povýtce časem Ducha svatého, darovaného v neomezené míře (srov. Jan 3,3,4) ukřižovaným a zmrtvýchvstalým Ježíšem. Tato doba milosti se končí slavností Letnic, kdy církev znovu prožívá seslání Ducha na Marii a apoštoly, kteří byli usebraní na modlitbách ve Večeřadle. Kdo je však Duch svatý? Ve Vyznání víry říkáme: Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života. První pravdou, ke které lneme v tomto vyznáním víry, je to, že Duch svatý je Kyrios, Pán. To znamená, že je opravdu Bohem stejně jako Otec a Syn, a z naší strany je předmětem téhož úkonu klanění a oslavování, kterým se obracíme k Otci i Synu. Duch svatý je totiž třetí Osobou Nejsvětější Trojice; je velkým darem Zmrtvýchvstalého Krista, otevírá naši mysl a naše srdce víře v Ježíše jakožto Syna poslaného Otcem a vede nás ku přátelství, ke společenství s Bohem. Chtěl bych se však pozastavit především u toho, že Duch svatý je nevyčerpatelným zdrojem života Božího v nás. Člověk v každé době a kdekoli touží po plném a krásném životě, spravedlivém a dobrém životě, kterému nebude hrozit smrt, ale který bude moci dozrát ke své plnosti. Člověk je jakýmsi pocestným, který prochází pouštěmi života, žízní po živé, pramenité a svěží vodě, schopné utišit jeho hlubokou touhu po světle, lásce, kráse a pokoji. Všichni tuto touhu vnímáme! A Ježíš nám dává tuto živou vodu, jež je Duchem svatým, který vychází z Otce a kterého Ježíš ho vlévá do našich srdcí. Já jsem přišel, aby měli život a aby ho měli v hojnosti (Jan 10,10). Ježíš slibuje Samaritánce, že daruje živou vodu v hojnosti a navždy všem, kdo ho uznají za Syna poslaného Otcem k naší spáse (srov. Jan 4,5-26; 3,17). Ježíš přišel, aby nám dal tuto živou vodu, kterou je Duch svatý, aby náš život byl veden, inspirován a živen Bohem. Když říkáme, že křesťan je duchovní člověk, myslíme tím, že křesťan je člověk, který myslí a jedná podle Boha, podle Ducha svatého. A položme si otázku: Myslíme my podle Boha? Jednáme podle Boha? Nebo se necháme vést tolika jinými věcmi, které vůbec Bohem nejsou? Každý z nás si na to musí odpovědět ve svém srdci. Mohli bychom se tady také zeptat, jak může tato voda navždy uhasit naši žízeň? Víme, že voda je pro život podstatná, bez vody se umírá, voda tiší žízeň, omývá a zúrodňuje. V listě Římanům nacházíme tato slova, slyšme dobře: Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Řím 5,5). Živá voda, Duch svatý, Dar Zmrtvýchvstalého, který přebývá mezi námi, nás očišťuje, osvěcuje, obnovuje a přetváří, protože nám dává účast na životě samého Boha, který je Láska. Proto apoštol Pavel tvrdí, že křesťanský život je oživován Duchem a Jeho plody, kterými jsou láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost (Gal 5,22-23). Duch svatý nás uvádí do božského života jako syny v Jednorozeném Synu. Na jiném místě listu Římanům, který jsme několikrát slyšeli, to svatý Pavel shrnuje takto: Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové A vy jste dostali ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat:»abba, Otče!«. Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy (Řím8,14-17). To je ten drahocenný dar, který Duch svatý vnáší do našich srdcí: samotný život Boží, život pravých dětí, vztah důvěrnosti, svobody a důvěry v Boží lásku a milosrdenství; dar, jehož účinkem je také nový pohled na druhé, blízké i vzdálené, kteří jsou viděni vždycky jako bratři a sestry v Ježíši a ke kterým je třeba chovat úctu a mít je rád. Duch svatý nás učí dívat se Kristovýma očima, žít životem Kristovým, chápat život, jak jej chápal Kristus. Proto živá voda, kterou je Duch svatý, tiší žízeň našeho života, protože nám říká, že jsme milováni Bohem jako děti, můžeme mít Boha rádi jako Jeho děti a můžeme s Jeho milostí žít jako děti Boží, jako Ježíš. Nasloucháme však Duchu svatému? Co nám říká Duch svatý? Říká nám: Bůh tě miluje, má tě rád. A my? Máme rádi Boha a druhé jako Ježíš? Nechme se vést, nechme se vést Duchem svatým. Nechme Jej, aby nám promluvil do duše a řekl: Bůh je láska a neustále nás očekává, On je Otec a má nás rád jako opravdový tatínek, miluje nás doopravdy. A toto říká srdci jedině Duch svatý. Slyšme Ducha svatého, naslouchejme Duchu svatému a jděme vpřed touto cestou lásky, milosrdenství a odpuštění. 2

3 3. Duch svatý vzbuzuje v našem srdci smysl pro víru ( ) Jan 16,12-15 dnes bych se rád zamyslel nad působením, kterým Duch svatý přivádí církev a každého z nás k Pravdě. Ježíš sám říká učedníkům: uvede vás do celé pravdy (Jan 16,13), protože On sám je Duch pravdy (srov. Jan 14,17; 15,26; 16,13). Žijeme v době, která je poněkud skeptická vůči pravdě. Benedikt XVI. častokrát mluvil o relativismu, tj. tendenci mít za to, že neexistuje nic definitivního a myslet si, že pravda plyne z konsensu nebo z toho, co si přejeme. Vyvstává tedy otázka: existuje vskutku pravda? Co je pravda? Můžeme ji poznat? Můžeme ji nalézt? Vybavuje se mi tady otázka, kterou položil římský místodržitel Pilát Pontský Ježíšovi, který mu předtím vyjevil hluboký smysl svého poslání: Co je pravda? (Jan ). Pilát nedovede pochopit, že Pravda stojí před ním, neumí v Ježíši spatřit tvář pravdy, která je tváří Boha. A přece Ježíš skutečně je Pravda, která se v plnosti časů, stala tělem (Jan 1,14) a přišla mezi nás, abychom ji poznali. Pravda se nedá uchopit jako nějaká věc, pravda se potkává. Není vlastnictvím, nýbrž setkáním s Osobou. Kdo nám však dá poznat, že Ježíš je Slovem pravdy, Jednorozeným Synem Boha Otce? Svatý Pavel učí, že jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci»ježíš je Pán«(1 Kor 12,3). Je to právě Duch svatý, dar Zmrtvýchvstalého Krista, který nám umožňuje rozpoznat Pravdu. Ježíš jej nazývá Přímluvcem, tj. tím, kdo nám přichází na pomoc a je po našem boku, aby nás na této cestě poznávání podporoval. Během Poslední večeře Ježíš ujišťuje učedníky, že Duch svatý je naučí všemu a připomene jim Jeho slova (srov. Jan 14,26). Jak tedy působí Duch svatý v našem životě a v životě církve, když nás uvádí do pravdy? Nejprve připomíná a vtiskuje do srdcí věřících slova, která Ježíš řekl a skrze ně jak učili starozákonní proroci je do našeho srdce vepsán Boží zákon, stává se v nás principem, který vyhodnocuje rozhodnutí a řídí každodenní jednání, stává se principem života. Uskutečňuje se velké Ezechielovo proroctví: Budete čistí ode všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha.. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je (Ez 36,25-27). Pak nás Duch svatý, jak Ježíš slibuje, uvede do celé pravdy (Jan 16,13); vede nás nejenom na setkání s Ježíšem, plností Pravdy, ale vede nás také uvnitř Pravdy, tj. umožňuje nám vstupovat do stále hlubšího společenství s Ježíšem, obdarovává nás chápáním Božích věcí. A toho nemůžeme dosáhnout svými silami. Pokud nás Bůh vnitřně neosvítí, bude naše křesťanská existence povrchní. Tradice církve tvrdí, že Duch pravdy v našem srdci vzbuzuje onen smysl pro víru (sensus fidei), skrze něhož, jak praví Druhý vatikánský koncil, Boží lid pod vedením učitelského úřadu církve neúchylně lne ke svěřené víře, proniká do ní stále hlouběji správným usuzováním a stále plněji ji uplatňuje v životě (srov. Lumen gentium, 12). Zkusme se zeptat: jsem otevřen vlivu Ducha svatého? Prosím jej, aby mi dal světlo a učinil mne vnímavějším k Božím věcem? Každý den se musíme modlit následovně: Duchu svatý, učiň ať je moje srdce otevřené Božímu Slovu, ať je moje srdce otevřené dobru, ať je moje srdce otevřené každodenní kráse Boží. Chtěl bych vám všem položit otázku: kdo z vás se denně modlí k Duchu svatému? Málokdo. My však musíme plnit toto Ježíšovo přání a denně prosit Ducha svatého, aby otevřel naše srdce Ježíši. Pomysleme na Marii, která uchovávala všechno v srdci a rozvažovala o tom (Lk 2,19.51). Přijímání slov a pravd víry, aby se staly životem, se uskutečňuje a roste pod vlivem Ducha svatého. V tomto smyslu je třeba se od Marie učit oživovat v sobě její přitakání, její naprostou ochotu přijmout Syna Božího do vlastního života, který tak bude od toho momentu proměněn. Skrze Ducha svatého budou Otec a Syn přebývat v nás, budeme žít v Bohu a z Boha. Je však náš život skutečně oživován Bohem? Kolik věcí upřednostňuji před Bohem? Drazí bratři a sestry, máme zapotřebí se nechat zaplavit světlem Ducha svatého, aby nás uvedl do Pravdy Boha, který je jediným Pánem našeho života. V tomto Roce víry se ptejme, zda jsme učinili nějaký konkrétní krok, abychom více poznali Krista a pravdy víry četbou a rozjímáním Písma svatého, studiem Katechismu a přistupováním ke svátostem. Ptejme se však zároveň, jaké kroky činíme, aby víra orientovala celou naši existenci. Nelze být křesťany na čas, jenom někdy, za určitých okolností a v některých rozhodnutích. Takto nelze být křesťany. Křesťan existuje nepřetržitě! Naprosto! Kristova pravda, které nás Duch svatý učí a kterou nám dává, zahrnuje navždy a celý náš každodenní život. Prosme jej častěji, aby nás vedl cestou Kristových učedníků. Prosme jej každý den. Učiňme si toto předsevzetí. Prosme každý den Ducha svatého a tak nás bude Duch svatý přibližovat Ježíši Kristu. 3

4 4. Duch svatý uschopňuje církev ke hlásání evangelia ( ) Mt 28,16-20 Dobrý den, bratři a sestry, v Krédu hned po vyznání víry v Ducha svatého říkáme: Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Mezi těmito dvěma skutečnostmi víry existuje hluboké pouto: Duch svatý, který oživuje církev, totiž řídí její kroky. Bez přítomnosti a nepřetržité působnosti Ducha svatého, by církev nemohla žít a uskutečňovat poslání, které jí Ježíš svěřil, totiž jít a získávat za učedníky všechny národy (srov.mt 28,18). Evangelizace je posláním církve nejenom některých, nýbrž je mým, tvým a naším posláním. Apoštol Pavel volá: Běda mi, kdybych nehlásal evangelium! (1 Kor 9,16). Každý musí hlásat evangelium, především svým životem. Pavel VI. zdůrazňoval, že hlásání evangelia je skutečně milostí a vlastním povoláním církve, a ona v něm nachází svou nejvnitřnější totožnost. Církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium (Evangelium nuntiandi, 14). Kdo je pravým hybatelem evangelizace v našem životě a v církvi? Pavel VI. napsal jasně: Duch svatý on je to, dnes stejně jako v prvních dobách církve, kdo působí v každém hlasateli evangelia, který se od něho nechá ovládat a řídit; on mu vnuká slova, jež by mu sama od sebe nenapadla a současně též uschopňuje duši toho, kdo těmto slovům naslouchá, k přijetí radostné zvěsti a hlásaného Božího království (Evangelium nuntiandi, 75). Ke hlásání evangelia je tedy nezbytné znovu se otevírat horizontu Božího Ducha bez bázně před tím, co žádá a kam nás vede. Svěřme se mu! On nás uschopní žít a dosvědčovat naši víru a osvítí srdce toho, koho potkáme. Taková je zkušenost Letnic: apoštolům shromážděným ve večeřadle spolu s Marií se ukázaly jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali (Sk 2,3-4). Duch svatý sestoupil na apoštoly, vyvádí je ven z místnosti, kde byli ze strachu zavřeni, vyvádí je z nich samých a proměňuje je na hlasatele a svědky velkých Božích skutků (Sk 2,11). A tato proměna způsobená Duchem svatým se odráží na zástupu lidí, kteří tam přišli ze všech možných národů pod nebem (Sk 2,5), protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí (srov. Sk2,5). Tady je první významný účinek působení Ducha svatého, který vede a oživuje zvěst evangelia: jednota, společenství. V Babylonu má podle biblického podání počátek rozptylování národů a zmatení jazyků, plody pýchy a povyšování člověka, který chtěl bez Boha svými vlastními silami vybudovat město a věž, jejíž vrchol bude v nebi (Gen 11,4). Letnicemi byla tato rozdělení překonána. Už není povýšenosti vůči Bohu, ani uzavřenosti jedněch vůči druhým, nýbrž otevřenost Bohu, vycházení a hlásání Jeho Slova novým jazykem lásky, kterou Duch svatý vlévá do srdcí (srov. Řím 5,5), jazykem, který mohou všichni chápat a který lze po jeho přijetí vyjádřit v každé existenci a v každé kultuře. Jazyk Ducha, jazyk evangelia je jazykem společenství, který zve k překonání uzavřenosti a lhostejnosti, rozdělení a protikladů. Měli bychom se všichni ptát: jak se nechám vést Duchem svatým, aby můj život a moje svědectví víry bylo jednotou a společenstvím? Přináším slovo smíření a lásky evangelia do prostředí, ve kterém žiji? Někdy se zdá, jako by se dnes opakovalo to, co se stalo v Babylonu: rozdělení, neschopnost si porozumět, rivalita, závist a sobectví. Co činím svým životem já? Vytvářím kolem sebe jednotu? Anebo rozděluji: řečmi, kritikami, závistí? Co dělám? Mysleme na to. Šířit evangelium znamená, abychom hlásali a jako první žili smíření, odpuštění, pokoj, jednotu a lásku, kterou nám Duch svatý dává. Vzpomeňme na Ježíšova slova: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem (Jan 13,35). Druhý prvek. V den Letnic Petr, naplněn Duchem svatým, povstává spolu s jedenácti, aby slavnostně (Sk 2,14) a bez okolků (Sk 2,29) hlásal dobrou zvěst Ježíše, který dal svůj život za naši spásu a kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. To je další účinek působení Ducha svatého: odvaha hlásat novost Ježíšova evangelia všem bez okolků (parresia), nahlas, v každé době a kdekoli. A platí to také dnes pro církev a každého z nás: ohněm Letnic, působením Ducha svatého se uvolňují stále nové energie misijního poslání, nové cesty hlásání spásonosného poselství a nová odvaha šířit evangelium. Nikdy se před tímto působením neuzavírejme! Žijme evangelium pokorně a odvážně! Dosvědčujeme novost, naději a radost, kterou do života vnáší Pán. Cítíme v sobě sladkou a útěchyplnou radost ze šíření evangelia (Evangelium nuntiandi, 80), protože hlásání evangelia, zvěstování Ježíše nám dává radost, zatímco sobectví způsobuje hořkost, sklíčenost a skleslost. Hlásání evangelia pozvedá. Jenom načrtnu třetí prvek, který je však obzvláště významný: nová evangelizace, církev, která evangelizuje, musí vždycky začínat modlitbou, prosbou o oheň Ducha svatého, jako apoštolové ve večeřadle. Jedině věrný a intenzivní vztah k Bohu umožňuje vycházet z vlastní uzavřenosti a odhodlaně zvěstovat evangelium. Bez modlitby se naše jednání vyprazdňuje, naše hlásání postrádá duši a není oživováno Duchem. Drazí přátelé, jak pravil Benedikt XVI., církev dnes vnímá především vanutí Ducha svatého, který nám pomáhá a ukazuje správnou cestu. S novým nadšením tedy pokračujme a děkujme Pánu (Promluva na závěr synodu, 27. října 2012). Denně obnovujme důvěru v působení Ducha svatého, důvěru, že On jedná v nás, On je uvnitř nás, dává nám apoštolskou horlivost, pokoj a radost. Nechme se od Něho vést, buďme muži a ženami modlitby, kteří odvážně dosvědčují evangelium a stávají se v našem světě nástroji jednoty a společenství s Bohem. 4

5 5. O mysteriu, jehož jsme v církvi součástí ( ) minulou středu jsem poukázal na hluboké pouto mezi Duchem svatým a církví. Dnes bych rád začal několik katechezí o tajemství církve, mystéria, které všichni prožíváme a jehož jsme součástí. Chtěl bych tak učinit slovy užitými v textech Druhého vatikánského ekumenického koncilu. Dnes bude první, o církvi jakožto rodině Boží. V těchto měsících jsem několikrát poukázal na podobenství o marnotratném synovi či lépe milosrdném Otci (srov. Lk 15,11-32). Mladší syn opustí dům, promarní všechno a rozhodne se vrátit, protože si uvědomí, že pochybil; nepovažuje se však za hodna být synem a pomýšlí na to, že bude přijat jako nádeník. Otec mu však přiběhl naproti, objal jej, vrátil mu synovskou důstojnost a uspořádal slavnost. Toto podobenství stejně jako jiná v evangeliu dobře vyjevují Boží plán s lidstvem. Co je plánem Boha? Vytvořit z nás jedinou rodinu svých dětí, ve které každý bude vnímat Jeho blízkost a pociťovat, že je Jím milován, a jako v onom evangelním podobenství bude hluboce cítit, že je součástí Boží rodiny. V tomto velkolepém plánu má své kořeny církev, která není organizací vzniklou na základě dohody několika lidí, nýbrž jak nám mnohokrát připomněl papež Benedikt XVI. je dílem Božím a rodí se právě z tohoto dobrotivého plánu, který se postupně uskutečňuje v dějinách. Církev se rodí z Boží touhy povolat všechny lidi do společenství s Ním, do Jeho přátelství, ba k tomu, aby se jakožto Jeho děti účastnily života Jeho samého. Samotné slovo církev, řecky ekklesia znamená svolání : Bůh nás svolává, vybízí nás, abychom vyšli z individualismu, z tendence uzavřít se do sebe a volá nás, abychom se stali součástí Jeho rodiny. A toto povolání má svůj původ v samotném stvoření. Bůh nás stvořil, abychom žili ve vztahu hlubokého přátelství s Ním, a třebaže hřích porušil tento vztah s Ním, s ostatními a s celým stvořením, Bůh nás nikdy neopustil. Celé dějiny spásy jsou dějinami Boha, který hledá člověka, nabízí mu svoji lásku a přijímá jej. Povolal Abrahama, aby se stal otcem mnoha národů, vyvolil lid Izraele, aby uzavřel smlouvu, která obejme všechny národy, a v plnosti času poslal svého Syna, aby uskutečnil Jeho dobrotivý plán spásy novou a věčnou smlouvou s celým lidstvem. Když čteme evangelia, vidíme, že Ježíš kolem Sebe shromažďuje malé společenství, které přijímá Jeho slovo, následuje Jej, sdílí Jeho cestu, stává se Jeho rodinou a tímto společenstvím připravuje a vytváří svoji církev. Z čeho tedy vzniká církev? Rodí se ze svrchovaného skutku ukřižované lásky, z Ježíšova otevřeného boku, ze kterého vycházejí krev a voda, symboly svátosti křtu a eucharistie. V rodině Boží, v církvi je životodárnou mízou Boží láska, která se konkretizuje v lásce k Němu a k druhým, ke všem, bez rozdílů a bez odměřování. Církev je rodina, v níž se láska prokazuje i přijímá. Kdy se církev vyjevuje? Slavili jsme to předminulou neděli. Vyjevuje se darem Ducha svatého, který naplňuje srdce apoštolů a pobízí je, aby vyšli a vydali se na cestu zvěstování evangelia a šíření lásky Boží. I dnes někteří říkají: Kristus ano, ale církev nikoli, někteří tvrdí: věřím v Boha, ale nikoli v kněze. Je to však právě církev, která nám přináší Krista a která nás přivádí k Bohu; církev je velká rodina Božích dětí. Má zajisté také lidské aspekty. V lidech, kteří ji tvoří, pastýřích i věřících laicích, existují defekty, nedokonalosti a hříchy. Také papež je má a má jich mnoho, ale je krásné, že když postřehneme, že jsme hříšníky, nacházíme Boží milosrdenství, které vždy odpouští. Nezapomínejte: Bůh vždycky odpouští a přijímá nás svou odpouštějící a milosrdnou láskou. Někteří říkají, že hřích je urážkou Boha, ale je také příležitostí k pokoření, aby vyniklo, že existuje ještě něco krásnějšího, totiž milosrdenství Boží. Pamatujme na to. Ptejme se dnes: jak já miluji církev? Modlím se za ni? Cítím se součástí rodiny církve? Co dělám proto, aby byla společenstvím, kde se každý cítí přijat, chápán a pociťuje Boží milosrdenství a lásku, která obnovuje život? Víra je dar a skutek, který se nás týká osobně, avšak Bůh nás povolává, abychom svoji víru žili společně jako rodina, jako církev. Prosme Pána, aby naše společenství, celá církev byla stále více rodinami, které žijí a přinášejí Boží vroucnost. 5

6 6. Bůh svěřil poslání chránit stvoření lidem, nikoli penězům ( ) dnes bych se chtěl pozastavit u otázky životního prostředí, jak jsem to při různých příležitostech již vícekrát učinil. Nabízí mi to rovněž dnešní Světový den životního prostředí, vyhlašovaný Organizací spojených národů, která mocně apeluje na potřebu zamezit plýtvání potravinami a jejich ničení. Mluvíme-li o životním prostředí, o stvoření, vybavují se mi první stránky Bible z knihy Geneze, kde se praví, že Bůh dal muži a ženě zemi, aby ji obdělávali a chránili (srov. 2,15). A kladu si otázky: Co znamená obdělávat a chránit zemi? Opravdu obděláváme a chráníme stvoření? Anebo jej drancujeme a opomíjíme? Sloveso obdělávat poukazuje na péči zemědělce o zemi, aby mohla přinášet plody, které budou sdíleny. Kolik jen pozornosti, zaujetí a oddanosti to vyžaduje! Obdělávání a ochrana stvoření je ukazatelem, který Bůh ukládá nejenom na začátku dějin, ale každému z nás; je to součást jeho plánu, podle něhož se má svět zodpovědně rozvíjet, stávat se zahradou, místem obyvatelným pro všechny. Benedikt XVI. vícekrát připomněl, že tento úkol, který nám svěřil ůh Stvořitel, vyžaduje přijetí rytmu a logiky stvoření. My se však často necháváme vést domýšlivostí nadvlády, majetnictví, manipulace a vykořisťování; nechráníme stvoření, nerespektujeme jej, nepovažujeme jej za nezištný dar, o který se máme starat. Ztrácíme postoj úžasu, rozjímavosti, naslouchání stvoření a nedovedeme již chápat to, co Benedikt XVI. nazývá rytmem dějin lásky Boha a člověka. Proč je tomu tak? Protože smýšlíme a žijeme horizontálně, vzdálili jsme se od Boha, nečteme Jeho znamení. Avšak obdělávání a ochrana nezahrnuje pouze vztah mezi námi a životním prostředním, mezi člověkem a stvořením; týká se také lidských vztahů. Papežové mluvili o lidské ekologii, úzce související s ekologií životního prostředí. Prožíváme krizi, což vidíme na životním prostředí, ale především na člověku. Člověk je v ohrožení. Je jisté, že lidská osoba se dnes nachází v ohrožení, a proto je zapotřebí lidské ekologie! A toto ohrožení je vážné, protože příčina problému není ledajaká, nýbrž hluboká. Není to jenom otázka ekonomická, nýbrž etická a antropologická. Církev to několikrát zdůraznila a mnozí říkají: ano, správně, to je pravda avšak systém pokračuje stejně jako dříve, protože vládne dynamika ekonomie a finančnictví, postrádající etiku. Dnes neporoučí člověk, nýbrž peníze. Poroučejí peníze. A Bůh, náš Otec, svěřil poslání chránit zemi nikoli penězům, nýbrž nám, mužům a ženám. My máme tento úkol! Muži a ženy jsou však obětováni modlám zisku a spotřeby. To je kultura odpadu. Porouchá-li se komputer, je to tragédie. Ale chudoba, potřeby a dramata mnohých lidí se stávají normálními. Když během zimní noci např. tady nedaleko na ulici Ottaviano zemře nějaký člověk, je to nic neříkající zpráva. To že v různých částech světa jsou děti, které nemají co jíst, je nic neříkající zpráva, zdá se to normální. Tak to nemůže být! Přesto jsou však tyto věci normální. Někteří bezdomovci umírají na ulici zimou a nemluví se o tom. Avšak, poklesne-li v nějakém městě kurz na burze o deset bodů, je to tragédie. Umírající člověk je bezvýznamný, ale pokles kurzu na burze je tragédie! Takto jsou zahazováni lidé jako by to byli odpadky. Tato kultura odpadu se začíná stávat běžnou mentalitou, kterou jsou nakaženi všichni. Lidský život, člověk už není vnímán jako primární hodnota, kterou je třeba ctít a chránit, zvláště je-li chudý a nemohoucí, pokud ještě není užitečný jako nenarozený - anebo už není užitečný jako starý člověk. Tato kultura odpadu nás činí necitlivými také vůči plýtvání potravinami a jejich zahazování, které je o to více politováníhodné, když v každé části světa, bohužel, mnozí lidé a rodiny trpí hladem a podvýživou. Naši prarodiče byli kdysi velice pozorní, aby nezahodili nic z potravin, které zbyly. Konzumismus v nás vypěstoval zvyk na ledabylost a každodenní plýtvání potravinami, kterým někdy nejsme s to přikládat správnou hodnotu, jež daleko přesahuje pouhé ekonomické parametry. Zapamatujme si dobře, že potraviny, které zahazujeme, jako bychom kradli ze stolu těch, kdo jsou chudí a hladovějí! Všechny vybízím, aby se zamysleli nad problémem mrhání a plýtvání potravinami, aby byly nalezeny cesty a způsoby, které budou tuto problematiku seriózně řešit a stanou se nástroji solidarity a sdílení s těmi nejpotřebnějšími. Před několika dny při slavnosti Božího Těla jsme četli o zázraku rozmnožení chlebů. Ježíš nasytil zástup pěti chleby a dvěma rybami. Důležitý je závěr zmíněného úryvku: Všichni se najedli dosyta a ještě se sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků (Lk 9,17). Ježíš chce po učednících, aby se nic nezahazovalo: žádné odpadky! A potom je zde ještě fakt oněch dvanácti košů. Proč dvanáct? Co to znamená? Dvanáct je kmenů Izraele, což představuje symbolicky celý lid. Je nám tím řečeno, že pokud jsou potraviny spravedlivě, solidárně rozdělovány, nikdy není nikdo připraven o to nezbytné, a každé společenství může vycházet vstříc potřebám nejchudších. Lidská ekologie a ekologie životního prostředí jdou ruku v ruce. Chtěl bych tedy, abychom se všichni vážně zasadili o respektování a ochranu stvoření, byli pozorní ke každému člověku, odporovali kultuře plýtvání a odpadu a prosazovali kulturu solidarity a setkání. 6

7 7. O církvi jako Božím lidu ( ) Gal 3,27-29 Drazí bratři a sestry, dnes bych se chtěl krátce pozastavit u dalšího z termínů, kterými Druhý vatikánský koncil definoval církev, totiž Boží lid (Lumen gentium, 9; KKC, 782). Formuluji několik otázek, nad nimiž může každý přemýšlet. 1. Co to znamená být Božím lidem? Především to znamená, že Bůh žádným způsobem nepatří nějakému lidu, protože On je tím, kdo povolává, svolává a zve nás, abychom byli součástí Jeho lidu. Toto pozvání je určeno všem bez rozdílu, protože milosrdenství Boží chce, aby se všichni zachránili (1 Tim 2,4). Ježíš neříká apoštolům, ani nám, abychom vytvářeli exkluzivní skupinu, elitu. Ježíš říká: jděte a učte všechny národy (srov. Mt 28,19). Svatý Pavel tvrdí, že v Božím lidu, v církvi není Žid anebo Řek všichni jste jeden v Kristu Ježíši (Gal 3,28). A chtěl bych říci také tomu, kdo se cítí vzdálen Bohu či církvi, kdo má obavy anebo je indiferentní i tomu, kdo se domnívá, že se už nemůže změnit: Pán volá také tebe, abys byl součástí Jeho lidu a činí to s velkou úctou a láskou! Zve nás, abychom byli součástí tohoto lidu, Božího lidu. 2. Jak se stát členem tohoto lidu? Nedochází k tomu fyzickým narozením, nýbrž znovuzrozením. V evangeliu říká Ježíš Nikodémovi, že ke vstupu do Božího království je třeba zrodit se shůry, z vody a z Ducha (srov. Jan 3,3-5). Do tohoto lidu jsme začleněni křtem, vírou v Krista, Božím darem, který je třeba živit a nechat růst po celý náš život. Ptejme se: jak nechávám růst víru, kterou jsem obdržel ve svém křtu? Jak umožňuji růst víře, kterou jsem obdržel a kterou lid Boží má? 3. Další otázka. Co je zákonem Božího lidu? Zákon lásky, láska k Bohu a lásky k bližnímu podle nového přikázání, které nám zanechal Pán (srov. Jan 13,34). Láska, kterou však není sterilní sentimentalismus nebo něco vágního, nýbrž uznání Boha za jediného Pána života a zároveň přijetí druhého jakožto opravdového bratra, překonáváním rozdílů, soupeření, nedorozumění a egoismů; obojí spolu souvisí. Jak dlouhou cestu musíme ještě ujít, abychom konkrétně žili tímto novým zákonem Ducha svatého, který v nás působí, zákonem činorodé lásky! Když v novinách či televizi sledujeme války mezi křesťany, jak je to možné? Kolik válek je uvnitř lidu Božího?! Kolik jen válek ze závisti a žárlivosti je v pracovním prostředí?! I v samotné rodině! Musíme prosit Pána, aby nám dal dobře pochopit tento zákon lásky. Jak krásné je mít se vzájemně rádi jako bratři! Jak je to krásné! Učiňme dnes jednu věc. Všichni asi zakoušíme nějaké sympatie i antipatie, mnozí z nás se možná na někoho zlobí. Řekněme tedy Pánu: Pane zlobím se na toho či na onu, prosím Tě za něho a za ni. Modlit se za ty, na které se zlobíme, je dobrý krok směrem k zákonu lásky. Učiníme to? Učiňme to dnes! 4. Jaké poslání má Boží lid? Přinášet do světa naději a spásu Boží, být znamením lásky Boha, který všem nabízí přátelství, být kvasem, který prokvasí celé těsto, solí, která dává chuť a uchovává před zkažeností, být světlem, které osvěcuje. Jak jsem řekl, stačí jen otevřít noviny a vidíme, že kolem nás je zlo, že působí ďábel. Chci však říci nahlas: Bůh je mocnější! Věříte tomu, že Bůh je mocnější? Řekněme to tedy společně, řekněme to všichni: Bůh je silnější! A víte, proč je silnější? Protože je Pánem, jediným Pánem. Chtěl bych ještě dodat, že realita, někdy temná a poznamenaná zlem, může být změněna, pokud do ní především svým životem vneseme světlo evangelia. Pokud na nějakém stadionu, například tady v Římě na Olympijském nebo v Buenos Aires na San Lorenzo uprostřed noci nějaký člověk zažehne světlo, je sotva viditelné, ale když více než 70 tisíc diváků rozsvítí své vlastní světlo, stadion se rozzáří. Učiňme ze svého života Kristovo světlo, společně vnášejme světlo evangelia do celé reality. 5. Co je cílem Božího lidu? Cílem je Boží království, které Bůh započal na zemi a které se má rozšířit až k plnosti, kdy se ukáže Kristus, náš život (srov. Lumen gentium, 9). Cílem je tedy plné společenství s Pánem, důvěrnost s Pánem, vstup do samotného Jeho božského života, kde budeme prožívat bezmeznou radost Jeho lásky, radost úplnou. Drazí bratři a sestry, být církví, být Božím lidem podle nezměrně dobrotivého plánu Otcova znamená zvěstovat a přinášet Boží spásu do tohoto našeho světa, který je často zmatený a potřebuje povzbuzující odpovědi, které dodají naději a nový rozmach na cestu. Církev ať je místem Božího milosrdenství a naděje, kde každý může cítit, že je přijímán, milován, dostává se mu odpuštění a povzbuzení k dobrému životu podle evangelia. A aby druhý mohl cítit, že je přijímán, milován a dostává se mu odpuštění a povzbuzení, musí mít církev dveře dokořán, aby mohli vejít všichni. A my musíme z těchto dveří vyjít a hlásat evangelium. 7

8 8. O církvi jako Kristově Těle ( ) dnes se zastavím u dalšího výrazu, kterým Druhý vatikánský koncil popisuje povahu církve, tedy těla. Koncil říká, že církev je Kristovo Tělo (srov. Lumen gentium, 7). Chtěl bych začít u textu ze Skutků apoštolů, který dobře známe, totiž epizody obrácení Šavla, který přijme jméno Pavel, jednoho z největších evangelizátorů (srov. Sk 9,4-5). Šavel byl pronásledovatelem křesťanů, avšak na cestě vedoucí do Damašku jej jednou nečekaně obklopilo světlo z nebe, padl na zem a uslyšel hlas, který jej oslovil: Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Zeptal se jej: Kdo jsi, Pane? a onen hlas mu odpověděl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ (v. 3-5). Tato zkušenost svatého Pavla nám říká, jak hluboké existuje sjednocení mezi námi křesťany a samotným Kristem. Když Ježíš vstoupil na nebe, nenechal nás jako sirotky, ale darem Ducha svatého se sjednocení s Ním stalo ještě intenzivnější. Druhý vatikánský koncil říká o Ježíši, že když udělil svého Ducha bratřím povolaným ze všech národů, vytvořil z nich tajemným způsobem své tělo (Lumen gentium, 7). Obraz těla nám pomáhá pochopit toto hluboké spojení církve a Krista, které svatý Pavel rozvinul zvláště v prvním listu Korinťanům (srov. kap. 12). Tělo nás především odkazuje na živou realitu. Církev není nějakým dobročinným, kulturním či politickým sdružením, nýbrž živým tělem, které putuje a působí v dějinách. A toto tělo má hlavu, Ježíše, která jej vede, živí a nese. Tento bod bych rád zdůraznil: odděluje-li se hlava od ostatního těla, nemůže celá osoba přežít. Tak je tomu v církvi: musíme být stále intenzivněji spojeni s Ježíšem. Ale nejenom to. Jako je v nějakém těle důležité, aby tělem kolovala životní míza, tak musíme dovolit Ježíši, aby v nás působil, Jeho slovo nás vedlo, Jeho eucharistický přítomnost nás živila, oduševňovala, a Jeho láska, aby dávala sílu naší lásce k bližním. A to ustavičně! Vždycky, vždycky. Drazí bratři a sestry, zůstávejme sjednoceni s Ježíšem, důvěřujme Mu, orientujme svůj život podle Jeho evangelia, živme se každodenní modlitbou, nasloucháním Božího Slova a účastí na svátostech. A nyní k druhému aspektu církve jakožto Kristova Těla. Svatý Pavel praví, že stejně jako lidské údy tvoří i přes svoji odlišnost jediné tělo, tak jsme my všichni pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo (srov. 1 Kor 12,12-13). V církvi tedy existuje rozmanitost, různost poslání a funkcí; není to povrchní jednotvárnost, nýbrž bohatství darů, které uděluje Duch svatý. Existuje však společenství a jednota. Všichni jsou ve vzájemném vztahu a všichni tvoří dohromady jediné živoucí tělo hluboce spojené s Kristem. Dobře si zapamatujme: být součástí církve znamená být sjednoceni s Kristem a přijímat od Něho božský život, který nám umožňuje žít jako křesťané, což znamená zůstávat sjednoceni s Papežem a biskupy, kteří jsou nástroji jednoty a společenství, a také se učit překonávat personalismy a rozdělení, vzájemně se chápat, uvádět do souladu rozmanitosti a bohatství každého; jedním slovem mít rád více Boha a lidi, kteří jsou blízko, v rodině, ve farnosti, ve sdruženích. Tělo a údy potřebují k životu sjednocení. Jednota je vždycky nadřazena konfliktům! Konflikty, pokud se nevyřeší dobře, oddělují nás vzájemně a oddělují nás od Boha. Konflikt nám může pomoci růst, ale může nás také rozdělit. Nechoďme cestou rozdělení a bojů mezi sebou. Buďme všichni sjednoceni, se svými odlišnostmi, ale vždycky sjednoceni taková je Ježíšova cesta. Jednota je nadřazena konfliktům. Jednota je milost, o kterou máme prosit Pána, aby nás osvobodil od pokušení rozdělovat, bojovat mezi sebou, od sobectví a klevet. Kolik jen škod působí klevety, kolik zla! Nikdy nepomlouvat druhé, nikdy! Kolik škod zasazují církvi rozdělení mezi křesťany, stranickosti a přízemní zájmy! Rozdělení mezi námi, ale také rozdělení mezi komunitami: evangelickými křesťany, pravoslavnými a katolickými. Proč rozdělovat? Musíme se snažit přinášet jednotu. Řeknu vám jednu věc. Dnes před odchodem z domu jsou byl asi čtyřicet minut s jedním evangelickým pastorem a modlili jsme se společně, hledali jednotu. Musíme se však modlit my katolíci mezi sebou a také a s dalšími křesťany, modlit se, aby nám Pán daroval jednotu, jednotu mezi námi. Jak ale dosáhneme jednoty mezi křesťany, když my katolíci nejsme schopni zůstat jednotní? Jednotní v rodině. Kolik jen rodin se sváří a rozděluje! Hledejte jednotu, která vytváří církev. Jednota přichází od Ježíše Krista. On nám sesílá Ducha svatého, aby vytvořil jednotu. Drazí bratři a sestry, prosme Boha, aby nám pomohl být údy Těla církve vždy hluboce sjednocenými s Kristem; abychom Tělo církve nesužovali svými konflikty, svými rozděleními, sobectvím; abychom byli živými údy vzájemně spojenými jedinou silou lásky, kterou Duch svatý vlévá do našich srdcí (Řím 5,5). 8

9 9. O církvi jako Chrámu ( ) dnes bych chtěl krátce pojednat o dalším obrazu, který nám pomáhá chápat tajemství církve, totiž chrámu (Lumen gentium, 6). Co se nám vybaví pod slovem chrám? Napadne nás budova, stavba. Mysl mnohých se vydá přímo do dějin Izraelského lidu, jak je podává Starý zákon. V Jeruzalémě stál velkolepý Šalomounův chrám, který byl místem setkání s Bohem v modlitbě; uvnitř chrámu byla archa úmluvy, znamení Boží přítomnosti mezi lidmi, v arše byly desky Zákona, mana a Áronova hůl jako připomínka skutečnosti, že Bůh v dějinách svého lidu jednal, provázel jej na cestě a vedl jeho kroky. Chrám tyto dějiny připomíná. A když vstupujeme do chrámu my, máme si také připomínat tyto dějiny a každý z nás své vlastní dějiny. Jak se Ježíš setkal se mnou, provázel mne, jak mne má rád a žehná mi. Co bylo ve Starém zákoně předobrazem, uskutečnilo se mocí Ducha svatého v církvi. Církev je Boží dům, místo Jeho přítomnosti, kde můžeme nalézt Pána a setkat se s Ním. Církev je Chrámem, kde přebývá Duch svatý, jenž ji oživuje, vede a nese. Na otázku, kde se můžeme setkat s Bohem? Kde můžeme skrze Krista vejít do společenství s Ním? Kde můžeme najít světlo Ducha svatého, které osvěcuje náš život? zní odpověď: v Božím lidu, mezi námi, kteří jsme církví. Tady se setkáváme s Ježíšem, Duchem svatým i Otcem. Starozákonní Chrám byl zbudován lidskýma rukama. Byl výrazem snahy dát Bohu dům, aby existovalo viditelné znamení Jeho přítomnosti uprostřed lidu. Vtělením Božího Syna se uskutečňuje Nátanovo proroctví králi Davidovi (srov. 2 Sam 7,1-29): není to král, nejsme to my, kdo dává Bohu dům, nýbrž Bůh si staví Svůj dům, aby přišel přebývat mezi nás, jak píše svatý Jan v evangeliu (srov. Jan 1,14). Kristus je živý Chrám Otcův a sám Kristus buduje Svůj duchovní dům, církev stavěná nikoli z kamenů hmotných, nýbrž z živých kamenů, kterými jsme my. Apoštol Pavel říká křesťanům z Efesu: Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm jste i vy budováni působením Ducha v Boží příbytek (Ef2,20-22). To je krása! Jsme živými kameny Boží stavby, jsme hluboce spojeni s Kristem, který je nárožním kvádrem a tedy oporou také pro nás. Co to znamená? Znamená to, že my jsme chrámem, my jsme živou církví, živým chrámem, a jsme-li spolu, je tu také Duch svatý, který nám jakožto církvi pomáhá růst. Nejsme izolováni, jsme lidem Božím. Toto je církev! A Duch svatý svými dary určuje rozmanitost. To je důležité. Co působí Duch svatý mezi námi? Určuje rozmanitost, která je v církvi bohatstvím, a sjednocuje všechno a všechny, takže buduje duchovní chrám, do kterého nepřinášíme hmotné oběti, ale sami sebe, svůj život (srov. 1 Petr 2,4-5). Církev není spleť věcí a zájmů, nýbrž Chrám Ducha svatého, Chrám, ve kterém působí Bůh, Chrám Ducha svatého, Chrám, ve kterém je každý z nás díky křtu živým kamenem. Znamená to, že nikdo není v církvi neužitečný a že když náhodou někdo někdy řekne druhému: Jdi pryč, jsi neužitečný, tak to není pravda, protože v církvi nikdo není neužitečný, všichni jsme nezbytní pro budování tohoto Chrámu. Nikdo není druhotný. A nikdo není v církvi tím nejdůležitějším, všichni jsme si před Bohem rovni. Někdo z vás by mohl říci: Poslyšte, pane papež, ale Vy nejste stejný jako my. Ano, jsem jako každý z vás, všichni jsme stejní, jsme bratři! Nikdo není anonymní. Všichni tvoříme a budujeme církev. Vybízí nás to také k zamyšlení nad skutečností, že, schází-li cihla našeho křesťanského života, chybí něco na kráse církve. Někteří říkají: Já s církví nic nemám. Tím však schází jedna živá cihla v tomto Chrámu. Nikdo nemůže odejít, všichni musíme vnést do církve svůj život, svoje srdce, svoji lásku, své smýšlení, svou práci všichni společně. Chtěl bych ještě, abychom si položili otázku: jak prožíváme, že jsme církví? Jsme živými kameny anebo kameny umdlévajícími, znuděnými a lhostejnými? Víte, jak je ošklivé, dívat se na unaveného, znuděného a lhostejného křesťana? S takovým křesťanem něco není v pořádku. Křesťan musí být živý a mít radost, že je křesťanem. Musí žít touto krásou, tím že je součástí Božího lidu, kterým je církev. Otevřeme se působení Ducha svatého, abychom byli ve svých komunitách aktivní, anebo se uzavřeme v sobě a řekneme si: já už toho mám tolik, není to můj úkol? Kéž nám všem Pán daruje svoji milost a svoji sílu, abychom byli hluboce sjednoceni s Kristem, který je nárožním kamenem, pilířem, nosným kamenem našeho života a celého života církve. Modleme se, abychom, oživeni Jeho Duchem, byli vždycky živými kameny Jeho církve. 9

10 10. O církvi jakožto matce ( ) navážeme dnes na katecheze o církvi. Jedním z obrazů, které zvolil Druhý vatikánský koncil k lepšímu pochopení povahy církve, je matka. Církev je matkou naší víry, nadpřirozeného života (Lumen gentium, ). Je to jeden z obrazů nejčastěji užívaný církevními otci v prvních staletích a myslím, že může být užitečný také nám. Pro mne je to jeden z nejkrásnějších obrazů církve: matka církev! V jakém smyslu a jakým způsobem je církev matkou? Začněme od lidské skutečnosti mateřství: jak si počíná matka? 1. Matka především rodí k životu, po devět měsíců nosí v lůně svoje dítě a potom jej porodem přivede na svět. Taková je církev: rodí nás k víře působením Ducha svatého, který jí dává plodnost, jako Panně Marii. Obě, církev i Panna Maria, jsou matky. Co je řečeno o církvi, lze říci o Panně Marii, a co se říká o Matce Boží, lze říci o církvi! Víra je jistě osobní úkon: věřím, osobně odpovídám Bohu, který se dává poznat, a chce se mnou navázat přátelství (srov. Lumen fidei, 39). Víru však přijímám od druhých, v rodině, ve společenství, které mne učí říkat věřím, věříme. Křesťan není ostrov! Nestáváme se křesťany v laboratoři, nestáváme se křesťany osamoceně a svými silami. Víra je darem a to darem Božím, který je nám dán v církvi a skrze církev. A církev nám dává život víry ve křtu. To je moment, ve kterém nás rodí jako děti Boží, moment, ve kterém nám dává Boží život, rodí nás jako matka. Navštívíte-li baptisterium u svatého Jana na Lateránu, u papežovy katedrály, najdete uvnitř latinský nápis, kteří říká přibližně následující: Tady se rodí lid božského původu, zrozený z Ducha svatého, který dává plodnost těmto vodám, v nichž Matka církev rodí svoje děti. Odtud chápeme důležitý fakt: to že jsme součástí církve, není vnějšková a formální záležitost, není to vyplnění nějakého formuláře, který nám dají, nýbrž vnitřní a vitální úkon. K církvi se nepatří jako k nějaké společnosti, straně nebo jakékoli organizaci. Toto pouto je živé podobně jako to, které nás pojí s vlastní matkou, protože, jak praví sv. Augustin, církev je skutečnou matkou křesťanů (De moribus Ecclesiae, I,30,62-63). Ptejme se: jak se já dívám na církev? Jsem vděčný také svým rodičům, protože mi dali život, a jsem vděčný církvi, protože mne zrodila ve víře skrze křest? Kolik křesťanů si pamatuje datum svého křtu? Kladu tuto otázku vám všem tady, ale každý ať si odpoví ve svém srdci. Kolik z vás si pamatuje datum vlastního křtu? Někteří zvedají ruku, ale kolik je těch, co to nevědí! Datum křtu je však dnem našeho narození v církvi, datem, kdy nás porodila Matka církev! A nyní vám dám jeden domácí úkol. Až se dnes vrátíte domů, zjistěte si datum vlastního křtu a potom jej slavte a děkujte za tento dar Pánu. Uděláte to? Milujeme církev jako vlastní matku a umíme tedy také chápat její nedostatky? Všechny matky mají nedostatky, všichni máme nedostatky, ale když se mluví o nedostatcích matky, zakrýváme je, tolik ji máme rádi. A církev má také svoje nedostatky. Milujeme ji tak jako matku, pomáháme jí, aby byla krásnější a autentičtější, jak chce Pán? Tyto otázky vám ponechávám, ale nezapomeňte na ty úkoly: zjistit datum svého křtu, chovat jej v srdci a slavit jej. 2. Matka nejenom dává život, ale s obrovskou péčí pomáhá svým dětem růst, kojí je, živí, učí je cestě života, neustále je provází svou pozorností, svými city a svou láskou, i když jsou už velké. A dovede v tom také korigovat, odpouštět, chápat, umí být nablízku v nemoci a v utrpení. Jedním slovem, dobrá matka pomáhá dětem, aby vyšly ze sebe samých a nezůstávaly pohodlně pod mateřskými křídly, jako kuřátka pod křídly kvočny. Církev jako dobrá matka dělá totéž: provází náš růst předáváním Božího Slova, které je světlem, jež nám ukazuje cestu křesťanského života, a vysluhováním svátostí. Živí nás eucharistií, dává nám Boží odpuštění prostřednictvím svátosti smíření, je nám oporou ve chvílích nemoci skrze svátost pomazání nemocných. Církev nás provází v celém našem životě víry, v celém našem křesťanském životě. Můžeme si tedy položit ještě další otázky: jaký mám vztah k církvi? Vnímám ji jako matku, která mi pomáhá vyrůstat jako křesťan? Účastním se života církve, cítím se její součástí? Je můj vztah formální nebo vitální? 3. Třetí, krátká myšlenka. V prvních stoletích církve byla dobře patrná jedna skutečnost: církev, která je matkou křesťanů, když křesťany vytváří, je jimi také tvořena. Církev není něco jiného než my sami. Je třeba ji vidět jako celek věřících, jako my všech křesťanů. Já, ty, všichni jsme součástí církve. Svatý Jeroným napsal: Církev Kristova není nic jiného než duše těch, kdo věří v Krista (Tract. Ps. 86). Mateřství církve tedy prožíváme všichni, pastýři i věřící. Někdy slýchávám:»věřím v Boha, ale ne v církev slyšel jsme, že církev říká kněží říkají «. Kněží jsou jedna věc, ale církev není tvořena pouze kněžími, církev jsme my všichni! A říkášli, že věříš v Boha a nevěříš v církev, říkáš že nevěříš sám v sebe, a to je protimluv. Církev jsme my všichni: od nedávno pokřtěného dítěte až po biskupy a papeže. Všichni jsme církev a všichni jsme si v Božích očích rovni! Všichni jsme povoláni spolupracovat při zrodu nových křesťanů k víře, všichni jsme povoláni být vychovateli ve víře a šířit evangelium. Každý z nás ať si položí otázku: co dělám proto, aby ostatní mohli sdílet křesťanskou víru? Jsem ve svojí víře plodný nebo jsem uzavřený? Když říkávám, že mám rád církev, která není uzavřena na svém dvorku, ale je schopna, byť s určitým rizikem, vycházet ven, hýbat se a nést Krista všem, myslím na všechny: na sebe, na tebe, na každého křesťana. Všichni se podílíme na mateřství církve, aby Kristovo světlo dosáhlo až na konec země. Ať žije svatá matka církev! 10

11 11. Znovu o církvi jakožto matce, kterou by měla být ( ) dnes se vrátím znovu k obrazu církve jakožto matky. Mně se moc líbí obraz církve jakožto matky. Chtěl jsem se proto k tomuto tématu vrátit, neboť se mi zdá, že tento obraz nám říká nejenom, jaká církev je, ale také jakou tvář by tato naše matka církev stále více měla mít. S pohledem upřeným na naše matky a na všechno, co dělají, prožívají a čím trpí kvůli svým dětem, chtěl bych zdůraznit tři věci a pokračovat tak v tom, co jsem řekl minulý týden. Kladu si otázku: co dělá matka? 1. Především učí, jak v životě chodit, učí, jak dobře chodit v životě, umí děti nasměrovat, vždycky se snaží ukázat jim správnou cestu, aby rostly a dozrávaly. A počíná si přitom vždycky něžně, sympaticky a laskavě, třebaže se snaží naši chůzi usměrňovat, když trochu v životě vybočíme nebo zvolíme cestu vedoucí do propasti. Matka ví, co je důležité, aby dítě šlo životem dobře. A neučila se to z knih, ale z vlastního srdce. Univerzitou matek je jejich srdce! Tam se učí, jak vést svoje děti. Církev dělá totéž: dává našemu životu směr a nauku dobrého chození. Pomysleme na desatero přikázání. Ty nám ukazují cestu, kterou je třeba se ubírat ke zralosti, jakož i opěrné body našeho způsobu jednání. Jsou plodem jemnocitu, samotné lásky Boha, který nám je dal. Mohli byste mi říci:»ale jsou to příkazy! Je to souhrn zákazů!«chtěl bych vás vybídnout, abyste si je přečetli možná jste je trošku pozapomněli a potom o nich přemýšleli pozitivně. Zjistíte, že se týkají našeho jednání ve vztahu k Bohu, vůči nám samým a vzhledem k druhým, tedy právě toho, čemu nás učí matka, abychom vedli dobrý život. Vybízejí nás, abychom si nevytvářeli materiální modly, které nás potom zotročují, abychom pamatovali na Boha, měli úctu k rodičům, byli poctiví, respektovali druhé... Takto je zkuste vidět a pokládat je za slova, za ponaučení, která dává matka na správnou cestu životem. Matka nikdy neučí tomu, co je zlé, chce pouze dobro svých dětí, a stejně tak církev. 2. Chtěl bych vám říci druhou věc. Když dítě roste, dospívá, volí si svoji cestu, přijímá svoji zodpovědnost, jde si po svých, dělá, co chce, a někdy se stane, že sejde z cesty, stane se nehoda. Matka vždycky v každé situaci má trpělivost dál svoje děti doprovázet. Nutí ji k tomu síla lásky. Matka dovede diskrétně a s jemnocitem sledovat, jak děti jdou, a když se zmýlí, vždycky je umí také pochopit, být nablízku a pomoci jim. V mojí vlasti říkáme, že matka umí dar la cara. Co to znamená? Znamená to, že matka, umí nastavit tvář za svoje děti, vždycky je brání. Myslím na matky trpící kvůli dětem, jež jsou ve vězení nebo v obtížných situacích. Nikdy nezkoumají jejich vinu či nevinu, ale stále je milují, nezřídka snášejí ponižování, ale nebojí se a nikdy se nepřestanou obětovat. Taková je církev. Je milosrdnou matkou, která chápe a snaží se vždycky pomáhat a povzbuzovat, nikdy nezavírá brány domu před dětmi, které se zmýlily anebo se mýlí; nesoudí, ale nabízí Boží odpuštění, nabízí svoji lásku, jež znovu zve na cestu děti, které spadly do hluboké propasti; matka nemá strach vstoupit do jejich temnot, aby jim dala naději. Církev nemá strach vstoupit do naší temnoty, jsou-li v tmách naše duše a svědomí, aby nám dodala naději. Církev je totiž matka. 3. Poslední myšlenka. Matka umí také prosit, klepat kvůli svým dětem na všechny dveře, aniž by je počítala, a činí tak s láskou. Myslím přitom na to, jak matky umějí klepat také a především na dveře Božího srdce! Matky se velice modlí za svoje děti, zvláště za ty nejslabší, za ty, které jsou v nouzi a nejvíce to potřebují, za ty, které se v životě vydaly na nebezpečné nebo chybné cesty. Před několika týdny jsem sloužil mši tady v Římě, v kostele sv. Augustina, kde spočívají relikvie svaté Moniky, matky. Kolik jen modliteb vznesla k Bohu tato svatá matka za syna a kolik slz prolila! Myslím na vás, drahé matky, jak se neúnavně modlíte za svoje děti! Pokračujte, modlete se a svěřujte svoje děti Bohu. On má velké srdce! Klepejte na bránu srdce Božího modlitbou za svoje děti. Tak činí také církev. Modlitbou vkládá do rukou Pána všechny situace svých dětí. Důvěřujme v moc modlitby Matky církve. Pán nebude nevnímavý. Dovede nás vždycky překvapit, když to nečekáme. Matka církev to ví. To jsou tedy myšlenky, které jsem vám chtěl dnes předložit. Spatřujme v církvi dobrou matku, která nám ukazuje cestu, jíž se v životě ubírat, a která vždycky umí být trpělivá, milosrdná, chápavá a dovede nás svěřovat do rukou Božích. 11

12 Církev je jedna ( ) Dobrý den, drazí bratři a sestry! v Krédu říkáme Věřím v jednu církev, tedy vyznáváme, že církev je jediná a tato církev je sama v sobě celkem. Podíváme-li se však na katolickou církev ve světě, zjistíme, že má skoro 3000 diecézí roztroušených ve všech kontinentech: tolik jazyků, tolik kultur! Tady (na Svatopetrském náměstí) jsou biskupové mnoha rozdílných kultur z mnoha zemí. Je zde biskup ze Sri Lanky, biskup z Jižní Afriky, biskup z Indie. Je jich tu mnoho biskupové Latinské Ameriky. Církev je roztroušena po celém světě. A přece tisíce těchto katolických společenství tvoří jediný celek. Jak je to možné? 1. Souhrnnou odpověď nacházíme v Kompendiu katechismu katolické církve, který říká, že katolická církev má jedinou víru, jediný svátostný život, jedinou apoštolskou posloupnost, jednu naději a tutéž lásku (č.161). Je to krásná definice, jasná a dobře nás vede. Jednota ve víře, v naději, v lásce, jednota ve svátostech a ve službě to jsou sloupy, které nesou a drží pohromadě jedinou obrovskou stavbu církve. Kamkoli přijdeme, i v té nejmenší farnosti, v tom nejztracenějším koutu této země je jedna církev; jsme doma, v rodině, jsme mezi bratry a sestrami. A to je obrovský dar Boží. Církev je jedna pro všechny. Není jedna církev pro Evropany, jedna pro Afričany, jedna pro Američany a pak pro Asiaty a obyvatele Oceánie. Nikoli, všude tatáž. Je to jako v rodině. Jednotliví její členové mohou být daleko od sebe, roztroušeni ve světě, ale hluboká pouta, která je spojují, zůstávají pevná, ať už jsou vzdáleni jakkoli. Myslím např. na zkušenost Světových dnů mládeže v Rio de Janeiro. V nezměrném zástupu mladých na pláži v Copacabana byla slyšet spousta jazyků, byly vidět velmi odlišné tváře, setkávaly se různé kultury, a přece tam vládla hluboká jednota, formovala se jediná církev, jednota, kterou bylo možno vnímat. Všichni si položme otázku: jakožto katolík cítím tuto jednotu? Žiji tuto jednotu církve? Anebo mne nezajímá, protože jsem uzavřen do své malé skupinky nebo do sebe sama? Jsem z těch, kteří církev privatizují pro sebe, svoji skupinu, svůj národ, své přátele? Je smutné nalézt církev privatizovanou tímto egoismem a tímto nedostatkem víry. Je to smutné! A když slyším, že mnozí křesťané ve světě trpí, jsem lhostejný anebo je to, jako kdyby trpěl někdo z rodiny? Když přemýšlím nebo slyším o tolika pronásledovaných křesťanech, kteří dávají i vlastní život za svou víru, dotýká se to mého srdce anebo ne? Jsem otevřený onomu bratru či sestře z rodiny, kteří dávají život pro Ježíše Krista? Modlíme se za ty druhé? Položím vám otázku, ale neodpovídejte nahlas, nýbrž jen v srdci: kdo se modlí za pronásledované křesťany? Kolik? Modlím se za onoho bratra a onu sestru, kteří jsou v těžkostech, aby vyznávali a hájili svoji víru? Je důležité dívat se za vlastní ohrádku, cítit se církví, jedinou Boží rodinou! 2. Učiňme další krok a zeptejme se: není tato jednota zraněna? Můžeme tuto jednotu zraňovat? Bohužel, vidíme, že v průběhu dějin - i nyní - nežijeme vždy jednotu. Někdy povstávají nedorozumění, konflikty, napětí a rozdělení, která ji zraňují, a církev ztrácí tvář, kterou bychom chtěli, neprojevuje lásku, jakou chce Bůh. Tato rozdělení vytváříme my! A podíváme-li se na ta, která dosud existují mezi křesťany: katolíky, pravoslavnými, protestanty cítíme, jak je obtížné tuto jednotu plně zviditelnit. Bůh nám dává jednotu, ale my ji nezřídka stěží žijeme. Je třeba hledat a budovat společenství, vychovávat ke společenství, překonávat nedorozumění v rodině, církevních společenstvích i v ekumenickém dialogu. Náš svět potřebuje jednotu. Je doba, kdy všichni potřebují jednotu, potřebujeme smíření a společenství. A církev je domovem společenství. Svatý Pavel řekl křesťanům z Efesu: Povzbuzují vás tedy já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje (Ef 4,1-3). Pokora, mírnost, velkodušnost, láska kvůli zachování jednoty. Toto jsou cesty, opravdové cesty církve. Stále více je vnímejme. Pokora proti marnivosti, proti pýše, mírnost, velkodušnost, láska kvůli zachování jednoty. A Pavel pokračuje: jedno tělo, to Kristovo, které přijímáme v eucharistii; jeden Duch, Duch svatý, který oživuje a stále znovu vytváří církev; jediná naděje, život věčný; jediná víra, jeden křest, jediný Bůh, Otec všech (srov. Ef 4,4-6). Toto bohatství nás sjednocuje! A toto je pravé bohatství: to co nás sjednocuje, nikoli to, co rozděluje. Toto je bohatství církve! Každý ať si dnes položí otázku: podporuji růst jednoty v rodině, ve farnosti, ve společenství, anebo jsem mluvka, drbna? Působím rozdělení, potíže? Neznáte zlo, které způsobují klevety církvi, farnostem a společenstvím? Působí zlo. Klepy zraňují. Dříve než začne křesťan klevetit, měl by se kousnout do jazyka. Ano či ne? Kousnout se do jazyka, to nám prospěje, protože jazyk napuchne a nelze mluvit, nelze klevetit. Mám pokoru hojit trpělivě a obětavě rány ve společenství? 3. A nakonec poslední krok, více do hloubi. A je to krásná otázka: kdo je hybatelem jednoty církve? Je to Duch svatý, kterého jsme všichni přijali ve křtu a také ve svátosti biřmování. Naše jednota není v první řadě plodem našeho konsensu nebo demokracie uvnitř církve, anebo naší snahy se dohodnout, ale přichází od Toho, který působí jednotu v různosti, protože Duch svatý je harmonie, vždycky působí harmonii v církvi. Je to harmonická jednota mnoha odlišností kultur, jazyků a mentalit. Duch svatý je hybatel. Proto je důležitá modlitba, která je duší snahy nás - mužů i žen - o společenství a jednotu. Modleme se k Duchu svatému, aby přišel a obnovil tvář země. Prosme Pána: Dej nám, abychom byli stále více jednotní a nebyli nikdy nástroji rozdělení; učiň, ať se snažíme, jak říká jedna krásná františkánská modlitba, nést lásku tam, kde je nenávist, odpuštění tam, kde je křivda, a jednotu tam, kde je nesvár. Ať se tak stane.

13 13. Církev je svatá ( ) v Krédu hned po vyznání víry v jednu církev dodáváme přívlastek svatou, tedy vyznáváme svatost církve, a tato charakteristika se již od samého počátku vyskytuje ve vědomí prvních křesťanů, kteří si říkali jednoduše svatí (srov. Sk 9, ; Řím 8,27; 1 Kor 6,1), protože měli jistotu, že církev je posvěcována Božím působením, Duchem svatým. V jakém smyslu je však církev svatá, vidíme-li, že historická církev zakusila během svojí pouti staletími tolik těžkostí, problémů a temných chvil? Jak může být svatá církev, která je tvořena lidskými bytostmi, hříšníky. Muži hříšníci, ženy hříšnice, kněží hříšníci, sestry hříšnice, biskupové hříšníci, kardinálové hříšníci, papež hříšník? Všichni. Jak může takováto církev být svatou? 1. V odpovědi na tuto otázku bych se chtěl nechat vést úryvkem z listu sv. Pavla křesťanům v Efesu. Apoštol, který si bere za příklad rodinné vztahy, píše, že Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil (Ef 5,25-26). Kristus miloval církev tím, že cele vydal sám sebe na kříži. Co to znamená? Znamená to, že církev je svatá, protože vychází z Boha, který je svatý, je jí věrný a nevydává ji do moci smrti a zla (srov. Mt 16,18); je svatá, protože Ježíš Kristus, Svatý Boží (srov. Mk1,24), je s ní nerozlučně sjednocen (Mt 28,20); je svatá, protože je vedena Duchem svatým, který očišťuje, proměňuje a obnovuje. Není svatá pro naše zásluhy, ale protože ji Bůh činí svatou. Je to plod Ducha svatého a Jeho darů. My neděláme církev svatou. Bůh, Duch svatý ve Své lásce činí církev svatou. 2. Můžete mi říci: Církev je však tvořena hříšníky, denně to vidíme. A to je pravda. Jsme církev hříšníků. A my hříšníci jsme povoláni nechat se přetvářet, obnovovat a posvěcovat Bohem. V dějinách se vyskytlo pokušení některých, kteří tvrdili, že církev je pouze církví čistých, těch, kdo jsou naprosto koherentní, přičemž ty ostatní je třeba odsunout. To není pravda. To je hereze! Církev, která je svatá, neodmítá hříšníky, neodmítá nás všechny, neodmítá, protože volá všechny, přijímá je a je otevřena i těm nejvzdálenějším, volá všechny, aby se nechali zahrnout milosrdenstvím, něhou a odpuštěním Otce, který všem dává možnost potkat Jej a jít ke svatosti. Ale, Otče, já jsem velký hříšník, mám velké hříchy, jak se mohu cítit součástí církve? Drahý bratře, drahá sestro, právě to Pán chce, abys mu pověděl: Pane, jsem zde se svými hříchy. Je tady někdo z vás bez hříchu? Někdo z vás? Nikdo, nikdo z nás. Všichni s sebou neseme svoje hříchy. Pán však chce slyšet, abychom mu řekli: Odpusť mi, pomoz mi jít, přetvoř moje srdce! A Pán může přetvořit srdce. Bůh, s nímž se setkáváme v církvi, není nelítostným soudcem, nýbrž Otcem z evangelního podobenství. Můžeš být synem, který opustil domov a do dna prožil vzdálení se Bohu. Když máš sílu říci: chci se vrátit domů, najdeš dveře otevřené, Bůh ti vyjde v ústrety, protože tě neustále čeká. Bůh tě stále čeká, objímá, líbá a strojí ti hostinu. Takový je Pán, taková je něha našeho nebeského Otce. Pán z nás chce mít církev, která umí otevřít náruč a přijmout všechny a která není domovem málokterých, nýbrž domovem všech, kde všichni mohou být obnoveni, přetvořeni a posvěceni Jeho láskou, ti nejsilnější i ti nejslabší, hříšníci, lhostejní i ti, kteří jsou sklíčeni a zmateni. Církev umožňuje všem, aby se vydali cestou svatosti, jež je cestou křesťana; přivádí nás k setkání s Ježíšem Kristem ve svátostech, zvláště ve zpovědi a eucharistii; předává nám Boží Slovo a umožňuje nám žít v lásce, v Boží lásce vůči všem. Ptejme se tedy: necháme se posvěcovat? Jsme církví, která volá a přijímá s otevřenou náručí hříšníky, která dodává odvahu a naději anebo jsme církví uzavřenou do sebe? Jsme církví, ve které se žije Boží láska a v níž vládne pozornost vůči druhému a v níž se jedni modlí za druhé? 3. Poslední otázka: Co mohu učinit já, který se cítím slabým, křehkým hříšníkem? Bůh ti říká: neměj strach před svatostí, neměj strach mířit vysoko, nechat se milovat a očišťovat Bohem, nemít strach nechat se vést Duchem svatým. Nechme se nakazit svatostí Boží. Každý křesťan je povolán ke svatosti (Lumen gentium, 39-42) a svatost neznamená v první řadě uskutečňovat mimořádné věci, nýbrž nechávat působit Boha. Setkání naší slabosti s mocí Jeho milosti a důvěra v Jeho působení nám umožňuje žít v lásce, konat všechno s radostí a pokorou pro slávu Boží a ve službě bližnímu. Francouzský spisovatel, Léon Bloy, pronesl na sklonku svého života známý výrok: V životě existuje jediný smutek, že nejsme svatí. Neztrácejme naději ve svatost, vydejme se všichni touto cestou. Chceme být svatí? Pán nás všechny očekává s otevřenou náručí, čeká na nás, aby nás na cestě svatosti provázel. Žijme s radostí svoji víru, dovolme Pánu, aby nás měl rád prosme Boha o tento dar v modlitbě pro sebe i pro druhé. 13

14 14. Církev je katolická, všeobecná ( ) Dobrý den, drazí bratři a sestry! věřím v církev jednu, svatou, katolickou (v českém Krédu všeobecnou pozn. překl.). Dnes se pozastavíme u tohoto znaku církve, tedy katolicity neboli všeobecnosti. Předně: co znamená termín katolická. Je odvozen z řeckého kath olòn, což doslova znamená podle všeho čili celek. V jakém smyslu je tento celek aplikován na církev? V jakém smyslu říkáme, že církev je katolická? Řekl bych, že třemi zásadními významy? 1. První. Církev je katolická, protože je prostorem, domem, ve kterém je nám hlásána úplně celá víra a ve kterém je spása, kterou nám přinesl Kristus, nabízena všem. Církev nás přivádí k setkání s Božím milosrdenstvím, jež nás přetváří, protože je v ní přítomen Ježíš Kristus, který jí dává pravé vyznání víry, plnost svátostného života, autenticitu služebného kněžství. V církvi každý z nás nachází to, co je nezbytné k víře, ke křesťanskému životu, abychom se mohli stát svatými a putovat na každém místě a v každé době. Jako příklad můžeme uvést život v rodině. Každému z nás bylo v rodině dáno všechno, co nám umožňuje růst, zrát a žít. Není možné žít izolovaně, nelze putovat izolovaně, izolovat se. Putuje se a roste ve společenství, v rodině. A tak je tomu v církvi. V církvi můžeme naslouchat Božímu Slovu a být si jisti, že je to poselství, které nám daroval Pán; v církvi můžeme potkat Pána ve svátostech, které jsou jakýmisi otevřenými okny, jimiž k nám přichází Boží světlo, potoky, z nichž čerpáme život samotného Boha; v církvi se učíme žít společenství, lásku, která přichází od Boha. Každý z nás se dnes může zeptat: jak žiji v církvi já? Když jdu do kostela, je to jako bych šel na stadión, na fotbalový zápas? Anebo do kina? Nikoli! Je to něco jiného! Jak chodím do kostela já? Jak přijímám dary, které mi církev nabízí, abych rostl a zrál jako křesťan? Účastním se života komunity nebo jdu do kostela a uzavřu se do svých problémů, izoluji se od ostatních? V tomto prvním smyslu je církev katolická, protože je domovem všech, všichni jsou dětmi církve a všichni jsou v ní doma. 2. Druhý význam. Církev je katolická, protože je všeobecná, je rozptýlena v každé části světa a hlásá evangelium každému muži a ženě. Církev není elitní skupina, nevztahuje se jenom na některé. Církev se neuzavírá, je určena všem lidem, celému lidskému rodu. A jediná církev je přítomna také v jejích nejmenších částech. Každý může říci: v mojí farnosti je přítomna katolická církev, protože je také součástí všeobecné církve, má také plnost Kristových darů, víru, svátosti, služebné kněžství; je ve společenství s biskupem, papežem a je otevřena všem bez rozdílů. Církev se nenachází jenom ve stínu naší zvonice, ale zahrnuje rozmanitost lidí a národů, které vyznávají tutéž víru, živí se toutéž eucharistií, a slouží jim stejní pastýři. Cítit se ve společenství se všemi církvemi, se všemi malými či velkými katolickými společenstvími světa! To je krásné. A potom cítit, že všichni máme poslání, malá i velká společenství, všichni máme otevírat brány, vycházet a šířit evangelium. Ptejme se tedy: co činím proto, abych druhým předával radost ze setkání s Pánem, radost, že patřím k církvi? Zvěstovat a dosvědčovat víru není věcí některých, ale týká se také mne, tebe, každého z nás! 3. Třetí a poslední myšlenka: církev je katolická, protože je domem harmonie, kde se umí snoubit jednota a různost, aby společně vytvářely bohatství. Pomysleme na obraz symfonie, což je souznění a harmonie, různé nástroje znějí dohromady; každý si uchovává svůj nezaměnitelný odstín a jednotlivé zvuky se sbíhají v něčem společném. Pak někdo řídí, dirigent; v provedené symfonii všichni vytvářejí harmonii, ale přitom odstín žádného nástroje nezaniká, ba dokonce je osobitost každého maximálně doceněna! Tento krásný obraz nám říká, že církev je jako obrovský orchestr, ve kterém je různost: nejsme všichni stejní a nemáme být všichni stejní. Všichni jsme odlišní, různí, každý má svoje vlastní kvality a to je na církvi krásné: každý přináší to své, co mu dal Bůh, aby obohatil druhé. A mezi tyto složky patří různost, která však nevnáší konflikt, nestaví se do protikladu; je to rozmanitost, která se nechává zakomponovat do harmonie Ducha svatého. On je pravý Mistr, On sám je harmonií. A tady se ptejme: žijeme ve svých společenstvích harmonii anebo se mezi sebou přeme? V mojí farnosti, v mém hnutí, kde jsem v církvi? Vyskytují se klevety? Kde jsou klevety, není harmonie. Nikdy klevety jednoho proti druhému, žádné hádky! Přijímáme druhého, přijímáme, že existuje oprávněná různost, že ten či onen je jiný a že smýšlí tak či onak? I v samotné víře je přece možné tak smýšlet! Anebo usilujeme o uniformizaci všeho? Uniformita však zabíjí život. Život církve je rozmanitý a chceme-li po všech uniformitu, zabíjíme dary Ducha svatého! Prosme Ducha svatého, který je pravým autorem této jednoty v rozmanitosti, této harmonie, aby z nás stále více tvořil katolíky, tedy součást církve, která je katolická a všeobecná! 14

15 15. Církev je apoštolská ( ) když recitujeme Krédo, říkáme: Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Nevím, zda jste se někdy zamýšleli nad významem slova apoštolská církev. Možná někdy, když jste navštívil Řím, pomysleli jste na apoštoly Petra a Pavla, kteří zde odevzdali svůj život, aby šířili a dosvědčili evangelium. Jde však o víc. Vyznávat, že církev je apoštolská, znamená podtrhovat její konstitutivní svazek s apoštoly, s onou malou skupinou dvanácti mužů, které jednoho dne Ježíš jmenovitě povolal k Sobě, aby zůstávali s Ním a posílal je kázat (srov. Mk 3,13-19). Apoštol je totiž řecké slovo a znamená poslaný, vyslaný. Apoštol je člověk, který byl poslán něco dělat, a apoštolové byli vybráni, povoláni a posláni Ježíšem, aby pokračovali v jeho díle, totiž modlili se to je první apoštolova práce a druhou je hlásání evangelia. To je důležité, protože, myslíme-li na apoštoly, mohli bychom si myslet, že šli pouze hlásat evangelium a konat spoustu skutků. V prvotní církvi však nastal problém, protože apoštolové museli dělat mnoho věcí, a proto byli ustanoveni jáhni, aby měli apoštolové více času na modlitbu a hlásání Božího slova. Pomyslíme-li na nástupce apoštolů, na biskupy - včetně papeže, protože je také biskupem musíme se ptát, zda se tento nástupce apoštolů nejprve modlí, a potom, zda hlásá evangelium. Toto znamená být apoštolem, a proto je církev apoštolská. My všichni, chceme-li být apoštoly, jak za chvíli vysvětlím, musíme se ptát: modlím se za spásu světa? Hlásám evangelium? To je apoštolská církev. Je to konstitutivní svazek, který nás pojí s apoštoly. Tím počínaje, chtěl bych nyní krátce poukázat na tři významy adjektiva apoštolská ve vztahu k církvi. 1. Církev je apoštolská, protože je založena na kázání a modlitbě apoštolů, na autoritě, kterou jim dal sám Kristus. Svatý Pavel píše křesťanům z Efesu: Jste spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr (Ef 2,19-20). Přirovnává tedy křesťany k živým kamenům, jež tvoří budovu, kterou je církev. A tato budova je založena na apoštolech, jako na sloupech, a kamenem, na kterém stojí všechno, je sám Ježíš. Bez Ježíše nemůže existovat církev. Právě Ježíš je bází církve, jejím základem! Apoštolové žili s Ježíšem, naslouchali jeho slovům, sdíleli jeho život a především byli svědky Jeho smrti a vzkříšení. Naše víra, církev, kterou si Kristus přál, se nezakládá na nějaké myšlence, nezakládá se na filosofii, nýbrž na Kristu samotném. A církev je jako rostlina, která během staletí roste, vzkvétá a přináší plody, ale její kořeny pevně tkví v Něm, a zásadní zkušenost Krista, kterou učinili apoštolové, vybraní a poslaní Ježíšem, sahá až k nám. Ona maličká rostlinka sahá až do naší doby, taková je církev na celém světě. 2. Ptejme se však: jak se můžeme napojit na ono svědectví, jak může sahat až k nám to, co s Ježíšem prožili apoštolové, to co od Něho slyšeli? To je druhý význam termínu apoštolská. Katechismus katolické církve praví, že církev je apoštolská, protože s pomocí Ducha, který v ní přebývá, střeží a předává učení, cenný poklad, zdravá slova, která slyšela od apoštolů (KKC, 857). Církev po staletí uchovává tento cenný poklad, kterým je Písmo svaté, učení, svátosti, pastýřská služba, takže můžeme být věrní Kristu a mít podíl na samotném Jeho životě. Jako řeka, která proudí dějinami, rozlévá se a zavlažuje, avšak voda, která v ní teče, je stále tou, která vychází z pramene, jímž je Kristus sám. On je Vzkříšený, On je Živý a Jeho slova nepomíjejí, protože On nepomíjí. On je živý a dnes je tady s námi. Slyší nás, mluvíme k Němu a On nám naslouchá, je v našem srdci. Ježíš je dnes s námi! Taková je krása církve: přítomnost Ježíše Krista mezi námi. Přemýšlíme vůbec někdy o tom, jak důležitý je dar, který nám dal Kristus, dar církve, kde se s Ním můžeme setkat? Přemýšlíme někdy vůbec o tom, že právě církev nám v průběhu své cesty staletími navzdory těžkostem, problémům, slabostem a našim hříchům předává autentické Kristovo poselství a dává nám jistotu, že to, co věříme, je skutečně to, co nám sdělil Kristus? 3. Poslední myšlenka. Církev je apoštolská, protože je poslána nést evangelium do celého světa. V průběhu staletí církev pokračuje v poslání, které Ježíš svěřil apoštolům: Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! (Mt 28,19-20). Toto nám řekl Ježíš, abychom to činili! Zdůrazňuji tento aspekt misionářské dimenze, protože Kristus všechny vybízí, aby šli k druhým, posílá nás a žádá nás, abychom se hnuli a přinášeli radost evangelia. Znovu se ptejme: jsme misionáři svým slovem, ale především svým křesťanským životem, svým svědectvím? Anebo jsme křesťany uzavřenými ve svém srdci a ve svých kostelech, křesťany ze sakristie? Křesťany pouhých slov, kteří však žijí jako pohané? Musíme si klást tyto otázky, které nejsou nějakou výčitkou. Také já si to říkám: jaký jsem křesťan? Je moje svědectví opravdové? Církev má svoje kořeny v učení apoštolů, autentických svědků Krista, ale hledí do budoucna, má pevné vědomí toho, že byla poslána Ježíšem, že je misionářská a přináší Ježíšovo jméno modlitbou, hlásáním a svědectvím. Církev, která se uzavírá v sobě a v minulosti, církev, která se drží pouze drobných pravidel určitých zvyklostí a postojů, je církev, která zrazuje svoji identitu. Uzavřená církev zrazuje vlastní identitu! Objevme tedy dnes znovu veškerou krásu a odpovědnost toho, že jsme církví apoštolskou! A pamatujte: apoštolskou církví, protože se modlíme to je první úkol a protože hlásáme evangelium svým životem a svými slovy. 15

16 16. Maria je vzorem církve ( ) v rámci cyklu katechezí o církvi chtěl bych dnes pohlédnout na Marii jakožto obraz a vzor církve. Učiním tak na základě vyjádření Druhého vatikánského koncilu, který v konstituci Lumen gentium praví: Jak učil už sv. Ambrož, Bohorodička je vzor církve, ve víře, lásce a dokonalém spojení s Kristem. (č. 63). 1. Vyjděme z prvního aspektu: Maria je vzorem ve víře. V jakém smyslu je Maria pro církev vzorem ve víře? Pomysleme na to, kým byla Panna Maria: židovskou dívkou, která toužila z celého srdce po vykoupení svého lidu. V tomto srdci mladé Izraelské dcery však přebývalo tajemství, které neznala ani ona sama. Podle Božího plánu se měla stát Matkou Vykupitele. Boží posel ji při zvěstování nazývá plnou milosti a zjevuje jí tento plán. Maria přitaká a od té chvíle se jí dostává nového světla. Soustředí se na Ježíše, Božího Syna, který od ní přijal tělo a ve kterém se naplňují přísliby celých dějin spásy. Mariina víra je naplněním víry Izraele. Je v ní soustředěno veškeré putování tohoto lidu očekávajícího vykoupení a v tomto smyslu je vzorem ve víře pro církev, jejímž středem je Kristus, vtělení nekonečné lásky Boží. Jak prožívala Maria tuto víru? Prožívala ji v jednoduchosti tisíce každodenních starostí a obav každé maminky, jak zajistit jídlo, oblečení, péči o dům Právě tato její normální existence byla prostorem, ve kterém se odvíjel jedinečný vztah a hluboký dialog mezi ní a Bohem, mezi ní a jejím Synem. Mariino přitakání, které bylo dokonalé hned v počátku, rostlo až k momentu Kříže. Tam její mateřství objalo každého z nás, celý náš život, aby nás vedla ke svému Synovi. Maria žila neustále ponořena v tajemství Boha, který se stal člověkem, jako Jeho první a dokonalá učednice, rozjímala ve svém srdci všechno ve světle Ducha svatého, aby pochopila a splnila veškerou Boží vůli. Můžeme si klást otázky: necháváme se osvítit vírou Marie, naší Matky? Anebo ji považujeme za příliš vzdálenou a odlišnou od nás? Hledíme na ni ve chvílích těžkostí, zkoušek a temnot jako na vzor důvěry v Boha, který chce vždycky a jenom naše dobro? Přemýšlejme o tom, možná budeme mít užitek z toho, když objevíme Marii jako obraz a vzor církve právě ve víře, kterou žila. 2. Přejděme ke druhému aspektu: Maria je vzorem v lásce. Jakým způsobem je Maria pro církev živým příkladem lásky? Pomysleme na její ochotu ve vztahu k příbuzné Alžbětě. Svoji návštěvou jí Panna Maria přinesla nejenom hmatatelnou pomoc, ale také Ježíše, který už v jejím lůně žil. Přinesením Ježíše dostalo se jejímu domu radosti, plné radosti. Alžběta a Zachariáš byli šťastní z toho, že čekali dítě, což se v jejich věku zdálo nemožné, ale dívka Maria jim přinesla úplnou radost, která vychází z Ježíše a Ducha svatého a vyjadřuje se nezištnou láskou, sdílením, pomocí a porozuměním. Matka Boží chce také nám všem přinést tento obrovský dar, jímž je Ježíš, a s Ním Jeho lásku, pokoj a radost. Taková je také církev, jako Maria. Církev není obchod, církev není humanitární nadace, církev není nevládní organizace, církev je poslána, aby všem přinášela Krista a Jeho evangelium. Toto je církev. Nepřináší sebe samu. Ať už je malá či velká, silná či slabá, církev přináší Ježíše. A církev má být jako Maria, která šla navštívit Alžbětu. Co přinesla? Ježíše! A církev přináší Ježíše. To je jádro církve. Přinášet Ježíše. Pokud by se hypoteticky stalo, že by církev nepřinášela Ježíše, pak by byla mrtvá. Je to jasné? (potlesk) Musí přinášet Ježíše a musí přinášet Ježíšovu dobročinnost, Ježíšovu lásku, Ježíšovu sílu. A jakou lásku přinášíme druhým my, kteří jsme církví; každý z nás? Je to Ježíšova láska, která se sdílí, odpouští a provází anebo je to láska poněkud rozředěná? Jako víno rozředěné tak, že se stává vodou. Je taková naše láska? Je to silná láska anebo tak slabá, že následuje jen sympatie a hledá odměnu? Zištná láska? A jedna otázka: Ježíši se zištná láska líbí nebo nelíbí? Líbí? Zdá se, že si nejste moc jistí. Líbí nebo nelíbí? (hromadné zvolání Ne ) Nelíbí! Láska musí být nezištná, jako byla Ježíšova láska. Jaké jsou vztahy v našich farnostech, v našich komunitách? Jednáme spolu jako bratři a sestry? Anebo se posuzujeme, mluvíme špatně jedni o druhých?... Slyšel jsem však, že tady v Římě nikdo nemluví o druhém špatně. Jestli je to pravda, nevím Pečujeme každý jen o svoji zahrádku anebo se staráme jeden o druhého? To jsou otázky týkající se lásky? 3. A krátce poslední aspekt: Maria je vzor spojení s Kristem. Život Panny Marie byl životem ženy jejího lidu: Maria se modlila, pracovala, chodila do synagogy Avšak každý skutek byl vždycky konán v dokonalém spojení s Ježíšem. Tato jednota vyvrcholila na Kalvárii. Tady se Maria spojila se svým Synem v mučednictví srdce a odevzdáním života Otci za spásu lidstva. Matka Boží přijala za své Synovo utrpení a spolu s Ním přijala Otcovu vůli v oné poslušnosti, která přináší plody a dává pravé vítězství nad zlem a smrtí. Skutečnost, kterou nás Maria učí, je krásná, totiž být vždycky spojeni s Ježíšem. Můžeme si položit otázku: pamatujeme na Ježíše, jenom když se něco nedaří a potřebujeme pomoc, anebo je náš vztah stálý a přátelství hluboké, i když jde o to, abychom jej následovali na cestě kříže? Prosme Pána, aby nám daroval svoji milost a aby se v našem životě a v životě každého církevního společenství odrážel vzor Marie, Matky církve. Kéž se tak stane. 16

17 17. O společenství svatých ( ) Dobrý den, drazí bratři a sestry! dnes bych chtěl mluvit o jedné krásné skutečnosti naší víry, kterou je společenství svatých. Katechismus katolické církve nám připomíná, že tento výraz označuje dvě skutečnosti: společenství se svatými věcmi a společenství mezi svatými osobami (KKC, 948). Pozastavím se u toho druhého významu. Jde o jednu z nejútěšnějších pravd naší víry, poněvadž nám připomíná, že nejsme osamoceni, ale že existuje společenství života všech, kdo patří ke Kristu. Společenství se rodí z víry, neboť výraz svatí se vztahuje na ty, kteří věří v Pána Ježíše a jsou k Němu přivtěleni v církvi skrze křest. Proto se první křesťané označovali jako svatí (srov. Sk 9, ; Řím 8,27;1 Kor 6,1). 1. Janovo evangelium dosvědčuje, že Ježíš před svým umučením prosil Otce za společenství mezi učedníky těmito slovy: Ať jsou všichni jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal (Jan 17,21). Církev je ve své nejhlubší pravdě společenství s Bohem, důvěrnost s Bohem, společenství lásky s Kristem a s Otcem v Duchu svatém, které pokračuje bratrským společenstvím. Tento vztah mezi Ježíšem a Otcem je matricí svazku mezi námi křesťany. Pokud jsme vnitřně vsazeni do této matrice, v této tavící peci lásky, pak se můžeme stát opravdu jediným srdcem a jedinou duší, protože Boží láska spálí naše sobectví, naše předsudky, naše vnitřní i vnější rozdělení. Boží láska spálí i naše hříchy. 2. Uskuteční-li se toto zakořenění ve zdroji Lásky, kterým je Bůh, projevuje se také vzájemným hnutím od bratří k Bohu; zkušenost bratrského společenství mne vede ke společenství s Bohem. Být sjednoceni mezi sebou nás vede ke sjednocení s Bohem, vede nás ke spojení s Bohem, který je naším Otcem. To je druhý aspekt společenství svatých, který bych rád zdůraznil: naše víra potřebuje podporu druhých, zvláště v obtížných momentech. Jsme-li sjednoceni, víra je silnější. Je krásné se vzájemně podporovat v tomto podivuhodném dobrodružství víry! Říkám to proto, že tendence uzavřít se do soukromí ovlivnila také náboženskou oblast, takže se často jenom stěží žádá o duchovní pomoc u těch, kteří s námi sdílejí křesťanskou zkušenost. Kdo z nás všech nezakusil nejistoty, rozpaky, ba dokonce pochyby na cestě víry? Všichni jsme to zakusili, já také. Je to součást cesty víry, součást našeho života. Tím vším nemáme být zaskočeni, protože všichni jsme lidmi, kteří jsou poznamenáni křehkostmi a omezeními. Všichni jsme křehcí, všichni jsme omezení. Nicméně, v těchto obtížných momentech je nezbytné důvěřovat v Boží pomoc skrze synovskou modlitbu a současně je důležité nalézat odvahu a pokoru otevřít se druhým, požádat o pomoc, o pomocnou ruku. Kolikrát jen jsme tak učinili a podařilo se nám tak vymanit se z problému a znovu nalézt Boha! V tomto společenství společenství - communio znamená společné sjednocení jsme velkou rodinou, kde si všichni členové pomáhají a podporují se mezi sebou. 3. A pojďme k dalšímu aspektu: společenství svatých přesahuje pozemský život, překračuje smrt a trvá navěky. Toto sjednocení mezi námi je transcendentní a pokračuje v dalším životě. Je to duchovní sjednocení, které se rodí ze křtu a není přerušeno smrtí, nýbrž díky vzkříšenému Kristu dochází své plnosti v životě věčném. Existuje hluboký a nerozlučný svazek mezi těmi, kdo ještě putují na tomto světě mezi námi a těmi, kdo překročili práh smrti a vstoupili do věčnosti. Všichni pokřtění tady na zemi, duše v očistci a všichni blažení, kteří jsou již v ráji, tvoří jedinou obrovskou rodinu. Toto společenství mezi zemí a nebem se uskutečňuje zvláště v přímluvné modlitbě. Drazí přátelé, tuto krásu máme! Je to realita nás všech a činí z nás bratry, provází nás cestou života a umožňuje nám, abychom jednoho dne došli vzhůru do nebe. S důvěrou a radostí se ubírejme touto cestou. Křesťan má být radostný, má mít radost z toho, že má tolik pokřtěných bratří, kteří jdou s ním, je podporován bratřími a sestrami, kteří jdou toutéž cestou, aby přišli do nebe, a také těmi bratry a sestrami, kteří jsou v nebi a přimlouvají se za nás u Ježíše. Jděme tedy touto cestou s radostí! 17

18 18. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů ( ) v Krédu, kterým každou neděli vyznáváme svoji víru, prohlašujeme: Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Je to jediná výslovná zmínka nějaké svátosti v celém Krédu. Křest je vskutku branou víry a křesťanského života. Zmrtvýchvstalý Ježíš zanechal apoštolům tento odkaz: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen (Mk 16,15-16). Posláním církve je evangelizovat a odpouštět hříchy skrze svátost křtu. Vraťme se však ke slovům Kréda. Vyjádření lze rozdělit na tři části: vyznávám, jeden křest, na odpuštění hříchů. 1. Vyznávám. Co to znamená? Je to obřadní výraz podtrhující důležitost předmětu, tedy křtu. Vyslovením těchto slov totiž stvrzujeme svoji pravou identitu Božích dětí. Křest je v určitém smyslu průkazem totožnosti křesťana, jeho narození, jeho zrození v církvi. Vy všichni znáte datum svého narození a slavíte narozeniny, že? Všichni slavíme narozeniny. Položím vám jednu otázku, kterou jsem už jednou kladl, ale učiním tak znovu: Kdo z vás si pamatuje datum svého křtu? Ať zvedne ruku Je vás málo (biskupů se neptám, abych je neuvedl do úzkých ). Učiňme však jedno. Dnes, až se vrátíte domů, zjistěte si den svého křtu, hledejte, protože jsou to druhé narozeniny. První narozeniny se týkají narození k životu a druhé narození v církvi. Uděláte to? Je to domácí úkol: zjistit den, kdy jsem se narodil v církvi, a děkovat Pánu za to, že nám v den křtu otevřel bránu své církve. Ke křtu se zároveň váže naše víra v odpuštění hříchů. Svátost pokání či zpovědi je totiž jakýmsi druhým křtem, odkazuje vždycky k tomu prvnímu, aby jej upevnila a obnovila. V tomto smyslu je den našeho křtu počátkem cesty, krásné cesty k Bohu, která trvá celý život. Je to cesta obrácení, která je neustále podporována svátostí pokání. Pomyslete na to, že když se jdeme vyzpovídat ze svých slabostí a hříchů, přicházíme prosit Ježíše o odpuštění, ale také tímto odpuštěním obnovujeme křest. A to je krásné. Každá zpověď je v určitém smyslu slavením křtu. Zpověď proto není pobyt v mučírně, nýbrž slavnost. Zpověď je pro pokřtěné! Slouží k očistě bělostného šatu naší křesťanské důstojnosti! 2. Druhý prvek: jeden křest. Tento výraz odkazuje ke slovům sv. Pavla: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef 4,5). Slovo křest znamená (v řečtině) doslova ponoření, a tato svátost je skutečně pravým duchovním ponořením do Kristovy smrti, z níž povstáváme spolu s Ním jako nové stvoření (srov. Řím 6,4). Je to obrozující a osvěcující obmytí. Obrození, protože uskutečňuje narození z vody a z Ducha, bez něhož nikdo nemůže vejít do nebeského království (srov. Jan 3,5). Osvícení, protože ve křtu je člověk naplněn Kristovou milostí, pravým, světlem, které osvěcuje každého člověka (Jan 1,9) a zahání temnotu hříchu. Proto se při obřadu křtu rodičům dává zapálená svíce naznačující toto osvícení. Křest nás zevnitř osvěcuje Ježíšovým světlem. Mocí tohoto daru je pokřtěný povolán k tomu, aby se sám stal světlem světlem víry, které obdržel pro bratry, zvláště pro ty, kteří jsou v temnotách a nevidí na horizontu svého života záblesky světla. Můžeme se ptát: je pro mne křest událost minulosti, izolovaná na určité datum, které vy si dnes zjistíte, anebo živou skutečností, která se v každé chvíli týká mojí přítomnosti? Cítíš se silným silou, kterou ti Kristus dává svojí smrtí a svým vzkříšením? Anebo se cítíš skleslým a bez síly? Křest dává sílu a světlo. Cítíš se osvícen světlem, které přichází od Krista? Jsi mužem, ženou světla? Anebo člověkem postrádajícím Ježíšovo světlo? Je třeba přijmout milost křtu, který je darem, a stát se světlem pro všechny. 3. Nakonec krátký nástin třetího prvku: na odpuštění hříchů. Ve svátosti křtu jsou odpuštěny všechny hříchy, prvotní hřích a všechny osobní hříchy, jakož i všechny tresty za hřích. Křtem se otevírá brána k účinné novosti života, který není tísněn tíží negativní minulosti, ale okouší již krásu a dobrotu nebeského království. Jde o mocný zásah Božího milosrdenství do našeho života pro naši spásu. Tento spásonosný zásah neodnímá naší lidské přirozenosti její slabost všichni jsme slabí a všichni jsme hříšníci a nesnímá z nás odpovědnost za prosbu o odpuštění, kdykoli pochybíme. Nemohu se dát pokřtít víckrát, ale mohu se zpovídat a tak obnovit milost křtu. A je to jako bych přijal druhý křest. Pán Ježíš je tolik dobrý a nikdy neochabuje v odpouštění. I když se brána křtu, kterou nám do církve otevřel, trochu přivře kvůli našim slabostem a hříchům, zpověď ji znovu otevře, protože je jakýmsi druhým křtem, který nám odpouští všechno a osvěcuje nás, abychom pokračovali v Pánově světle. Pokračujme tedy v radosti, protože život je třeba žít s radostí Ježíše Krista, a ta je Pánovou milostí. 18

19 19. Moc odpouštět hříchy ( ) minulou středu jsem mluvil o odpuštění hříchů, zejména v souvislosti se křtem. Dnes budeme pokračovat v tématu odpuštění hříchů, ale ve vztahu k takzvané moci klíčů, což je biblický symbol poslání, které dal Ježíš apoštolům. Především musíme připomenout, že protagonistou odpuštění hříchů je Duch svatý. Když se Zmrtvýchvstalý Ježíš poprvé zjevil apoštolům, dechl na ně a řekl: Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou (Jan 20,22-23). Ježíš je ve svém proměněném těle novým člověkem, jenž nabízí velikonoční dary, které jsou plodem Jeho smrti a vzkříšení. Jaké jsou to dary? Pokoj, radost, odpuštění hříchů, misijní poslání, ale především dar Ducha svatého, který je jejich zdrojem. Ježíšův dech provázený slovy, jimiž uděluje Ducha, indikuje předávání života, nového života znovuzrozeného z odpuštění. Avšak ještě před tímto gestem dechu a darem Ducha ukazuje Ježíš svoje rány na rukou a boku. Tyto rány jsou cenou naší spásy. Duch svatý nám přináší Boží odpuštění procházející Ježíšovými ranami. Tyto rány si Ježíš ponechal. I nyní ukazuje Otci v nebi rány, jimiž nás vykoupil. Mocí těchto ran jsou nám odpouštěny hříchy. Ježíš dal svůj život za náš pokoj, za naši radost, za dar milosti pro naši duši, za odpuštění našich hříchů. Je krásné takto se dívat na Ježíše! A pojďme ke druhému bodu. Ježíš dal apoštolům moc odpouštět hříchy. Je poněkud nesnadné chápat, jak může nějaký člověk odpouštět hříchy, ale tuto moc dává Ježíš. Církev je nositelkou moci klíčů, která otvírá či zavírá. Bůh ve svém svrchovaném milosrdenství odpouští každému člověku, ale On sám si přál, aby ti, kdo patří Kristu a církvi, dostávali odpuštění prostřednictvím služebníků tohoto společenství. Skrze apoštolskou službu se mi dostává Božího milosrdenství, moje viny jsou odpuštěny a je mi darována radost. Ježíš nás tímto způsobem zve, abychom prožívali smíření také v církevní, komunitní dimenzi. A to je krásné. Církev, která je svatá a zároveň potřebuje pokání, nás na cestě obrácení provází celý život. Církev není majitelkou moci klíčů, ale služebnicí milosrdenství a raduje se, kdykoliv může tento božský dar nabízet. Mnozí možná nechápou církevní dimenzi odpuštění, protože panuje neustálý individualismus a subjektivismus, což pociťujeme i my křesťané. Bůh zajisté odpouští každému kajícímu hříšníkovi osobně, ale křesťan je spojen s Kristem a Kristus je sjednocen s církví. Pro nás křesťany je tu jeden dar navíc a také jeden závazek navíc: pokorně přitom přijímat službu církve. Musíme docenit tento dar, péči, ochranu a také jistotu, že mi Bůh odpustil. Jdu k bratru knězi a řeknu: Otče, dopustil jsem se toho a toho A on odpoví: Odpouštím ti, Bůh ti odpouští.. V té chvíli jsem si jist, že mi Bůh odpustil. Je krásné mít tuto jistotu, že mi Bůh vždy odpouští a neochabuje v odpouštění. Nesmíme přestat přicházet s žádostí o odpuštění. Je možné pociťovat zahanbení při vyjevování hříchů, ale naše maminky a naše babičky říkávaly, že je lepší se jednou začervenat než tisíckrát blednout strachy. Jednou se člověk začervená, ale hříchy jsou odpuštěny a jde se dál. Nakonec poslední bod: kněz je nástrojem odpuštění hříchů. Bůh nám odpuštění uděluje v církvi, je nám uděleno skrze službu našeho bratra, kněze. Také on je člověkem, který jako my potřebuje milosrdenství, stává se nástrojem milosrdenství a dává nám bezmeznou lásku Boha Otce. Také kněží mají zapotřebí se zpovídat, i biskupové, všichni jsme hříšníky. Také papež se zpovídá každé dva týdny, protože také papež je hříšník. A zpovědník vyslechne, co mu říkám, poradí mi a odpustí, protože všichni potřebujeme odpuštění. Někdy lze slýchat, jak někdo tvrdí, že se zpovídá přímo Bohu Ano, jak už jsem řekl, Bůh tě vždycky vyslyší, ale ve svátosti smíření posílá bratra, aby ti udělil odpuštění, jistotu odpuštění jménem církve. Služba, kterou kněz poskytuje jako Boží služebník při odpouštění hříchů, je velice delikátní a vyžaduje, aby jeho srdce bylo v pokoji, aby měl v srdci pokoj, nezacházel s věřícími nevlídně, ale byl mírný, laskavý a milosrdný; aby dovedl zasévat do srdcí naději a především aby si uvědomoval, že bratr či sestra přistupující ke svátosti smíření hledá odpuštění a činí tak podobně jako ti, kdo přistupovali k Ježíši, aby je uzdravil. Kněz, který by neměl tuto duchovní dispozici, neměl by tuto svátost udílet, dokud se nezkoriguje. Věřící penitenti mají právo, všichni věřící mají právo nalézt v kněžích služebníky Božího odpuštění. Drazí bratři, jsme si jako členové církve vědomi krásy tohoto daru, který nám nabízí sám Bůh? Cítíme radost z této péče, z této mateřské pozornosti, kterou vůči nám církev chová? Dovedeme ji jednoduše a vytrvale zhodnocovat? Nezapomínejme, že Bůh nám nikdy nepřestává odpouštět, a prostřednictvím služby kněze nás tiskne v novém objetí, které nás obrozuje, umožňuje nám povstat a znovu se vydat na cestu. Taková je naše cesta, totiž neustále se pozvedat a znovu se vydávat na cestu. 19

20 20. Vzkříšení těla ( ) Drazí bratři a sestry, rád bych dokončil cyklus katechezí o Krédu probíhající v rámci Roku víry, který skončil minulou neděli. V této a v příští katechezi bych se rád zamyslel nad tématem vzkříšení těla a zaměřil se na dva jeho aspekty, jak je prezentuje Katechismus katolické církve, tj. naše umírání a naše vzkříšení v Ježíši Kristu. Dnes se pozastavím u toho prvního: zemřít v Kristu. 1. Běžně se mezi námi vyskytuje pomýlený pohled na smrt. Smrt se týká nás všech a hluboce se nás dotýká, zvláště když nás zasáhne zblízka nebo postihne maličké a bezbranné, což považujeme za otřesné. Mě vždycky zasáhne otázka: proč trpí děti? Proč umírají děti? Je-li smrt považována za konec všeho, pak děsí, straší a mění se na hrozbu, která ničí každý sen, každou perspektivu, láme každý vztah a přerušuje každou cestu. Dochází k tomu, považujeme-li svůj život za čas vymezený dvěma póly: narozením a smrtí. Když nevěříme v horizont, který přesahuje obzor přítomného života; žije-li se, jako by Bůh neexistoval. Toto pojetí smrti je typické pro ateistické smýšlení, které interpretuje život jako náhodný výskyt ve světě, jako cestu vstříc nicotě. Existuje však také praktický ateismus, totiž život žitý pouze pro vlastní zájmy, život žitý pro pozemské věci. Pokud se necháme uchvátit touto pomýlenou vizí smrti, nemáme jinou volbu než smrt skrývat, popírat či banalizovat, aby nás nestrašila. 2. Tomuto falešnému řešení se však vzpírá lidské srdce, touha po nekonečnu, kterou všichni máme, stesk, který máme po věčnosti. Jaký je tedy křesťanský smysl smrti? Hledíme-li na nejbolestnější momenty svého života, kdy jsme ztratili drahou osobu rodiče, bratra, sestru, manžela, dítě, přítele postřehneme, že i uprostřed dramatu této ztráty, která nás drásá, zůstává v srdci přesvědčení, že nemůže být všemu konec, že prokázané a obdržené dobro nebylo marné. V našem nitru existuje mocný instinkt, který nám říká, že náš život se smrtí nekončí. Tato životní žízeň nalezla svoji reálnou a spolehlivou odpověď ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ježíšovo vzkříšení nedává pouze jistotu života po smrti, ale osvětluje také samo tajemství smrti každého z nás. Žijeme-li sjednoceni s Ježíšem, jsme-li Mu věrní, budeme schopni s nadějí a pokojem čelit také přechodu smrti. Proto se církev modlí: Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života (1. Preface za zemřelé). To je krásná modlitba církve! Člověk přistupuje k umírání tak, jak žil. Je-li můj život cestou spolu s Pánem, cestou důvěry v Jeho nezměrné milosrdenství, budu připraven přijmout poslední okamžik svého pozemského života jako konečné důvěřující vydání se do Jeho vlídných rukou v očekávání, že Jej uzřím tváří v tvář. To je to nejkrásnější, co nás může potkat: nazírat podivuhodnou tvář Pánovu zpříma, spatřit Jej tak, jak je: krásný, plný světla, plný lásky a plný něhy. K tomuto cíli jdeme: uvidět Pána. 3. V tomto horizontu lze porozumět Ježíšově výzvě, abychom byli stále připravení, bděli a uvědomovali si, že život na tomto světě je nám dán také jako příprava dalšího života žitého s nebeským Otcem. A vede k tomu bezpečná cesta: dobrápříprava na smrt přebýváním v blízkosti Boha. Toto je jisté: na smrt se připravuji tím, že jsem blízko Ježíše. A jak je možné být nablízku Ježíši? Modlitbou, svátostmi a také praktikováním činorodé lásky. Pamatujme, že On je v těch nejslabších a nejpotřebnějších. On sám se s nimi identifikoval ve slavném podobenství o posledním soudu, když říká: Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali (Mt 25, ). Bezpečnou cestou je proto obnova cítění křesťanské lásky a bratrského dělení, péče o tělesné a duchovní rány našeho bližního. Solidarita ve snášení bolesti a dodávání naděje je předpokladem a podmínkou, abychom jako úděl mohli přijmout království připravené pro nás. Kdo praktikuje milosrdenství, nebojí se smrti. Dobře si to promyslete: Kdo praktikuje milosrdenství, nebojí se smrti! Souhlasíte? (zvolání: Ano!) Řekneme to společně, abychom to nezapomněli? Kdo praktikuje milosrdenství, nebojí se smrti. A proč se nebojí smrti? Protože jí hledí do tváře v ranách svých bližních a překonává ji láskou Ježíše Krista. Otevřeme-li bránu svého života a svého srdce nejmenším bratřím, pak se také naše smrt stane branou, která nás uvede do nebe, do blažené vlasti, k níž směřujeme v touze, že budeme navěky přebývat s naším Otcem, Bohem, s Ježíšem, s Matkou Boží a svatými. 20

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA

XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA Škola duchovního života Písmo svaté: Stále se radujte, bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh po Vás chce v Kristu Ježíši. (1Sol 5, 16-18)

Více

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE KRISTŮV RŮŽENEC 1 UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE Bůh každého z nás volá a vede. Každý na toto volání odpovídá podle rozhodnutí svého srdce v osobním projevu své modlitby. Křesťanství zná tři výrazové

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Dokument Papežské rady pro laiky Marta Hošťálková, nemocniční kaplan ve FNOL Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě vznik v r. 1999:

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Název: KŘESŤANSTVÍ Autor: Horáková Ladislava Předmět: Dějepis Třída: 6.ročník Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Ověření: 10.5. a 16.5.2012 v 6.A a 6.B Metodické poznámky: prezentace je určena pro 6. ročník

Více

Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha.

Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha. 1 KNÍŽKA MODLITEB Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha. 8 Srdce Ježíšovo a Mariino 9 Modlitba

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

Tento zákon se ozývá v jeho svědomí.

Tento zákon se ozývá v jeho svědomí. Svým rozumem člověk poznává hlas Boha, který ho stále volá, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu. Tento zákon se ozývá v jeho svědomí. 2. vatikánský koncil, Gaudium et spes 22 Základní pravdy víry

Více

Informace ke slavení

Informace ke slavení Informace ke slavení Čtyři oltáře jsou inspirovány čtyřmi oblastmi, o nichž se ve farnostech také konají katecheze. Podle místních podmínek je možné použít všechna čtyři zastavení, nebo z nich vybrat jen

Více

2. třída - Poznáváme Boží lásku

2. třída - Poznáváme Boží lásku 2. třída - Poznáváme Boží lásku Vazba učiva 2. ročníku na klíčové kompetence: Kompetence k učení V tematickém celku věnovaném stvoření a počátkům dějin spásy žáci získávají základy lidského a křesťanského

Více

Tabulace učebního plánu

Tabulace učebního plánu Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Náboženství Ročník: Prima Očekávané školní výstupy (kompetence) Učivo (osnovy) Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata)

Více

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30.

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30. Markéta 8/2007 Občasník římskokatolické farnosti u kostela sv. Markéty ve Zhoři www.farnost-zhor.unas.cz mobil: 776 887 907 nebo 775 348 346 tel. (fara u sv. Jakuba v Jihlavě): 567 303 142 e-mail: mikulas.selvek@seznam.cz

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s.

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i

Více

KONFERENCE Poznámky pro účastníky

KONFERENCE Poznámky pro účastníky PROZKOUMEJTE velké životní otázky KONFERENCE pro účastníky Brno, Česká republika 13. 14. ledna 2012 SETKÁNÍ 1 Vize pro službu mladým lidem SETKÁNÍ 2 Co je Alfa pro mládež? Kurz Alfa pro mládež představuje

Více

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících.

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. OBSAH MODLITEB I. Krátké modlitby 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. 4. Modlitba pro nevěřící při Varování I. 5. Modlitba pro nevěřící při Varování

Více

ITALSKÉ DOLOMITY. pastorační dům Velehrad. 13. 20. června 2015. Milí přátelé!

ITALSKÉ DOLOMITY. pastorační dům Velehrad. 13. 20. června 2015. Milí přátelé! Motto: Když hory vyprávějí, moudrý člověk mlčí ITALSKÉ DOLOMITY pastorační dům Velehrad 13. 20. června 2015 Nechat vyslovit své srdce, které se nezáludně k citům přizná, poodhaluje tajemství vzniku vděčnosti,

Více

Základní principy křesťanství

Základní principy křesťanství STUDIJNÍ PRACOVNÍ SEŠIT PRO UČITELE A STUDENTY Základní principy křesťanství ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY (I) autor ROBERT HARKRIDER MLUVÍ, KDE MLUVÍ BIBLE A MLČÍ, KDE MLČÍ BIBLE TÉMA BIBLE OBECNÉ INFORMACE

Více

Anděl Páně - Angelus Domini

Anděl Páně - Angelus Domini Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Pane, děkujeme ti za naše společenství, kde můžeme prožívat chvíle společně. Děkujeme ti, že jsme se mohli znovu sejít. Ať sestoupí Duch Svatý mezi nás a obklopuje

Více

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým)

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ: 1. Pastorační rada (PR) je poradním a pracovním orgánem faráře, administrátora farnosti (kán.517 1 Kodexu

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Obsah. Bez přestání se modlete 5

Obsah. Bez přestání se modlete 5 Obsah Bez přestání se modlete 5 MODLITBA ŽALMY 7 Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní 8 Vyslechni mě, když volám 9 Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám 10 Jen v Bohu odpočívá má duše 11 Bože,

Více

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní ÚVOD V lidském životě existují okamžiky kontemplace. Během nich zazáří něco, nač člověk vlastně celou dobu čekal. Dávají tušit, že život nám může nabídnout víc než to, co prožíváme v šedé každodennosti.

Více

Milovaní, ať Ježíš chrání mé dcery a mé syny!

Milovaní, ať Ježíš chrání mé dcery a mé syny! Milovaní, ať Ježíš chrání mé dcery a mé syny! V červnu si připomínáme zvláštním způsobem svatého Josemaríu, protože právě v tomto měsíci, 26. června, je jeho liturgická vzpomínka, v Prelatuře slavnost.

Více

Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 IV/1 (1953)

Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 IV/1 (1953) Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 Barth, Karl. Kirchliche Dogmatik IV/1-3, Zollikon-Zürich, 1953-1959. IV/1 (1953) 13. kapitola: předmět a problémy učení o smíření

Více

Duch svatý Křest Duchem svatým versus naplnění Duchem Kdy proběhl křest Duchem/v Duchu? Co tento křest znamená? Naplnění Duchem svatým

Duch svatý Křest Duchem svatým versus naplnění Duchem Kdy proběhl křest Duchem/v Duchu? Co tento křest znamená? Naplnění Duchem svatým Duch svatý Křest Duchem svatým versus naplnění Duchem Velmi často diskutovanou otázkou (zejména při styku s charismatickými křesťany) je otázka křtu Duchem svatým. Už jsi byl pokřtěn Duchem svatým? Křest

Více

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?)

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?) Téma: NERVY V KÝBLU úvaha na biblický text Filipským 4, 6-7 Jak mi Bůh dal sílu překonat těžkou situaci (strach)? Proč prožíváme strach (úzkost) a jak s tím bojovat? Izaiáš 43, 1-2 1) Strach a obavy jsou

Více

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI.

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Apoštol Ježíše Krista: promluvy o svatém Pavlovi. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 139 s. Jazyk originálu: Benedetto XVI, In cammino sotto la guida

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Několik informací ke křtu dítěte

Několik informací ke křtu dítěte Několik informací ke křtu dítěte Církev dostala poslání hlásat evangelium a křtít. Proto již od počátku křtila nejen dospělé, nýbrž i děti. V pochopení slov Páně: Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

3. Boží přikázání: POMNI, ABYS DEN SVATEČNÍ SVĚTIL

3. Boží přikázání: POMNI, ABYS DEN SVATEČNÍ SVĚTIL 3. Boží přikázání: POMNI, ABYS DEN SVATEČNÍ SVĚTIL Ve třetím Božím přikázání nám Pán Bůh ukládá, abychom jeden den v týdnu zvláštním způsobem zasvětili jemu. Všichni lidé na světě za všech dob měli jeden

Více

PROČ JSME VŮBEC TADY hledání smyslu a poslání našeho života

PROČ JSME VŮBEC TADY hledání smyslu a poslání našeho života PROČ JSME VŮBEC TADY hledání smyslu a poslání našeho života 5. část SDÍLENÍ EVANGELIA O KRISU Máme před sebou závěrečnou část našeho setkávání nad objevováním Božích záměrů pro náš život. Dosud jsme hovořili

Více

DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi

DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi Proč je vlastně důležité zabývat se tím, co naše děti čtou, na co se dívají v televizi, s jakými hračkami si hrají? Není lepší nechat je, aby se o těchto věcech

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Neděle 02.08.2015 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Úvodní slovo Zjevení 7,9-17 Zj 7,9-10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů,

Více

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Záchrana pro každého 3/2010 PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Myslete na sbírku 13. soboty V tomto čtvrtletí jsou finanční dary 13. soboty určeny pro Transevropskou divizi (TED) se sídlem v Hertfordshire (Velká Británie).

Více

SVATEBNÍ OBŘAD V KOSTELE ODDAVKY

SVATEBNÍ OBŘAD V KOSTELE ODDAVKY SVATEBNÍ OBŘAD V KOSTELE ODDAVKY Svatební obřad bude beze mše svaté tzv. oddavky. Jelikož jeden z vás je nepokřtěný, vaše manželství, které uzavřete, bude sice církevně-kanonické, avšak nebude svátostné.

Více

ÚKON ZASVĚCENÍ NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI PANNY MARIE

ÚKON ZASVĚCENÍ NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI PANNY MARIE ÚKON ZASVĚCENÍ NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI PANNY MARIE pro kněze Mariánského kněžského hnutí Panno Maria Fatimská, Matko milosrdenství, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků, my, kteří patříme k Mariánskému

Více

Klasické náměty ve výtvarném umění

Klasické náměty ve výtvarném umění Narození Ježíše Krista VV-1 Náměty DUM č. 3 tercie osmiletého studia Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Gymnázium Sušice - Brána vzdělávání II Mgr. B. Skrbková Gymnázium Sušice Narození Ježíše

Více

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13 Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh nás miluje takové, jací jsme. Je mnoho projevů modliteb, podstatné je, aby byly v upřímnosti.

Více

Církev a internetové společenské sítě

Církev a internetové společenské sítě Církev a internetové společenské sítě Téměř před 20 lety jsem zahlédl reklamu na mobilní telefony s nápisem: Důležité jsou vztahy, vše ostatní je technika. Myslím, že by to mohla být vůdčí myšlenka vašeho

Více

LITURGIE BÍLÉ SOBOTY

LITURGIE BÍLÉ SOBOTY LITURGIE BÍLÉ SOBOTY LITURGIE BÍLÉ SOBOTY ÚVOD: Proto jsme přemýšleli, jak dětem a mládeži a možná i mnohým dospělým usnadnit pochopení liturgie Bílé soboty. Tak vznikla tato pomůcka, která se snaží komentáři

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3)

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Epištola Židům část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Podklady: Nedělní kázání: 19. 07. 2015 Téma: Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš. Použit: Český studijní překlad Bible Sloužil:

Více

Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi. Ježíš Kristus je Bůh

Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi. Ježíš Kristus je Bůh Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi Ježíš Kristus je Bůh Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi Ježíš Kristus je Bůh No, a to je to zjevení Ježíš Kristus je Bůh.

Více

MNOH HLASU JEDNA VI RA. Felix Porsch ---

MNOH HLASU JEDNA VI RA. Felix Porsch --- MNOH HLASU Felix Porsch JEDNA --- VI RA ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVí PRAHA 1993 OBSAH Předmluval5 POVELlKONOČNÍ NOVÝ ZAČÁTEK: PRVNÍ SVĚDECTVÍ VÍRY O KRISTU Místo vzniku novozákonních knih: křesťanské

Více

Modlitba před svátostí smíření

Modlitba před svátostí smíření Modlitby Modlitba před svátostí smíření Bože, přesto, že jsi dopředu věděl, kolikrát a jak moc Tě zradíme, daroval jsi nám svobodnou vůli k rozhodování. Odpusť, když jsme tento Tvůj dar zneužili pro konání

Více

11 / 2013 ROČNIK XVII.

11 / 2013 ROČNIK XVII. MARTiNOViNy 11 / 2013 ROČNIK XVII. FARNOST SV. MARTINA PRAHA - ŘEPY...učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Mt 11,29 KŘÍŽ STROM ŽIVOTA Listopad je měsíc, který začínáme slavením všech svatých

Více

JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE Z MARIE PANNY

JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE Z MARIE PANNY 1 JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE Z MARIE PANNY Úvodem Jsem si vědom potíží při hledání odpovědi na pravdy naši víry Potíže, jaké pociťovali mnozí Ježíšovi současníci, zůstávají nadále

Více

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE Strašnice Středa 3.dubna 2013 Univerzální vlastnosti lidstva VE VŠECH KULTURÁCH V KAŽDÉM ČLOVĚKU Touha po životě Obava z budoucna Strach ze smrti Tajemno co je po smrti? Je nějaká

Více

Bůh je pro nás tajemstvím.

Bůh je pro nás tajemstvím. Vážení a milí poutníci, poutní místo Křemešník patří už dlouhá staletí mezi vyhledávaná poutní místa naší vlasti. Stejně jako v minulosti tak i dnes zde lidé nacházejí ten zvláštní pocit něčeho tajemného,

Více

DVĚ BIBLICKÉ LEKCE O DUCHU SVATÉM

DVĚ BIBLICKÉ LEKCE O DUCHU SVATÉM DVĚ BIBLICKÉ LEKCE O DUCHU SVATÉM Radka Josková 1. LEKCE JAN 7,38 CÍL: vzbudit žížeň po Duchu svatém, touhu, otevřít srdce TÉMA: voda v přírodě a jak je to bez ní, voda v Bibli, Boží zaslíbení VĚK: předškolní

Více

respektování jedinečnosti každého člověka a úcta a porozumění vůči jeho osobě důraz na zachování důstojnosti člověka, a to v každé situaci

respektování jedinečnosti každého člověka a úcta a porozumění vůči jeho osobě důraz na zachování důstojnosti člověka, a to v každé situaci 2013 Diakonie Českobratrské církve evangelické je jednou z nestátních organizací poskytujících sociální, zdravotní, pastorační a vzdělávací služby v České republice. V přímé péči denně pomáhá tisícům klientů

Více

dat den hod úmysl mše svaté 8:30 Troubky 10:30 Bochoř 17:00 17:00 Bochoř 8:00 Troubky 14:00 Troubky 20:00-21:00 10:00 Troubky

dat den hod úmysl mše svaté 8:30 Troubky 10:30 Bochoř 17:00 17:00 Bochoř 8:00 Troubky 14:00 Troubky 20:00-21:00 10:00 Troubky , Dědina 113/41, PSČ. 751 02 / mobil. 731 402 070 5.10. 6.10. 7.10. 8.10. 9.10. 10.10. 11.10. 12.10. 27. NEDĚLE 27. týdne Památka sv. Panny Marie Růžencové 27. týdne 27. týdne 27. týdne Sobotní památka

Více

Vzdělávání kazatelů a vedoucích

Vzdělávání kazatelů a vedoucích Vzdělávání kazatelů a vedoucích vzdělávání a přípravě vedoucích pracovníků. V roce 2011 požádal biskup Bernard Oringa naši církev o pomoc při Letos v létě oslavil Jižní Súdán první rok své svobodné existence.

Více

přírodní (kmenové) náboženství šamana

přírodní (kmenové) náboženství šamana Světová náboženství Úvod již pravěcí lidé uctívali přírodní živly, zvířata i totemy jako božstva dodnes žijí ve světě kmeny, které vyznávají přírodní (kmenové) náboženství (důležitá postava šamana) náboženství

Více

přijmi pečeť daru Ducha svatého.

přijmi pečeť daru Ducha svatého. Christel Holl Setkání kandidátů k biřmování CÍRKEV, KTERÁ SE ANGAŽUJE metodický postup přijmi pečeť daru Ducha svatého. z liturgie biřmování MYŠLENKY K TÉMATU Život církve má čtyři základní dimenze: koinonia

Více

ADVENT 2012. Bůh přichází ke mně já přicházím k Bohu. 2. neděle adventní/část 1

ADVENT 2012. Bůh přichází ke mně já přicházím k Bohu. 2. neděle adventní/část 1 ADVENT 2012 Bůh přichází ke mně já přicházím k Bohu 2. neděle adventní/část 1 1. čtení (Baruch 5,1-9) Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou

Více

Učení církve o očistci a odpustcích: Očistec (Katechismus katolické církve, dále zkratka: KKC, článek 1030-1032)

Učení církve o očistci a odpustcích: Očistec (Katechismus katolické církve, dále zkratka: KKC, článek 1030-1032) Učení církve o očistci a odpustcích: Očistec (Katechismus katolické církve, dále zkratka: KKC, článek 1030-1032) Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si

Více

Velikonoční 7-mi denní modlitební stráž

Velikonoční 7-mi denní modlitební stráž Velikonoční 7-mi denní modlitební stráž Zveme vás, abyste se připojili k 7-mi denní nepřetržité modlitební stráži v modlitební místnosti. Stráž bude probíhat od pátku 27.3. 18:00 hod. do pátku 3.4. 18:00

Více

Různá ponaučení a Různá po zlaté pravidlo

Různá ponaučení a Různá po zlaté pravidlo Různá ponaučení a zlaté pravidlo Mt 7,1-1212 Text Mt 7,1-1212 1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. 3 Jak

Více

Dotazník pro české starokatolíky

Dotazník pro české starokatolíky Milé sestry, milí bratři, Dotazník pro české starokatolíky tento dotazník slouží ke zmapování potřeb a přání českých starokatolíků a dále ke zjištění nedostatků a problémů, které věřící ve své církvi pociťují.

Více

neposlušnost porušenost Smrt (Satan) vládne od Adama i nad těmi, kdo hřeší jiným způsobem než Adam. (Řím. 5,14)

neposlušnost porušenost Smrt (Satan) vládne od Adama i nad těmi, kdo hřeší jiným způsobem než Adam. (Řím. 5,14) 3 PLÁN ZÁCHRANY 1 EVANGELIUM V předcházejícím oddíle jsem se pokusil vysvětlit dvojí povahu hříchu, neposlušnost a porušenost. Vysvětlil jsem, že Bůh stvořil člověka obdařeného svobodnou vůlí, která umožnila

Více

02/2014. Slovo víry. A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8

02/2014. Slovo víry. A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8 02/2014 Slovo víry A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8 Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet

Více

Léto milostivé (Lk 4. 16-21) Litomyšl 18.8. 2013

Léto milostivé (Lk 4. 16-21) Litomyšl 18.8. 2013 Léto milostivé (Lk 4. 16-21) Litomyšl 18.8. 2013 introit Ž 117 čtení Lv 25.1-17 text Lk 4.16-30 poslání Ef 2.4-14 písně 163, 680, 694, 422, 685 163 Hospodin sám národů Bůh 680 Nás zavolal jsi, Pane 694

Více

Novéna k Panně Marii Lurdské

Novéna k Panně Marii Lurdské Novéna k Panně Marii Lurdské Ať by byla naše situace mnohdy i beznadějná, touto novénou vždy získáme zvláštní milosti, které nám přinesou klid a posilu. Je však důležité, abychom si uvědomili, že její

Více

Souhrnný list: Být člověkem je skvělé

Souhrnný list: Být člověkem je skvělé Souhrnný list: Být člověkem je skvělé Sklání se lesní zátoka v rytmu horských potoků Pokud chceš nalézt pramen, musíš jít vzhůru, proti proudu. Prodírej se, hledej, nevzdávej se, víš, že někde tu být musí

Více

NEDĚLE TROJIČNÍ. formulář A2 (bohoslužby bez večeře Páně)

NEDĚLE TROJIČNÍ. formulář A2 (bohoslužby bez večeře Páně) NEDĚLE TROJIČNÍ formulář A2 (bohoslužby bez večeře Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána

Více

CO JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI:

CO JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI: !!POSTNÍ SPECIÁL!! soutěž CO JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI: strana 1 osmisměrka strana 2 životopis o svaté Marii Magdalské strana 3 mše svatá část 1. pokračování strana 4, 5 připravme se na následující mše svaté

Více

Ekumenická liturgie z Limy Praha - Vinohrady LP 1998, verze 2

Ekumenická liturgie z Limy Praha - Vinohrady LP 1998, verze 2 Ekumenická liturgie z Limy Praha - Vinohrady LP 1998, verze 2 (P = předsedající, S = SBOR) I.Úvod 1) Úvodní zpěv 2)Pozdrav P: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a obecenství Ducha svatého s vámi

Více

5. třída Náš podíl na Božím království

5. třída Náš podíl na Božím království 5. třída Náš podíl na Božím království Vazba učiva 5. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Žáci umějí vysvětlit počátek dějin spásy povoláním Abraháma, který odpověděl na Boží volání (tem. celek

Více

Já jsem dveře (J 10:7, 9)

Já jsem dveře (J 10:7, 9) Já jsem dveře (J 10:7, 9) - pomodlit se za kázání ÚČEL KÁZÁNÍ: Ukázat, že Ježíš Kristus je Jahve a jako takový má veškerou moc na nebi i na zemi. HOMILETICKÁ MYŠLENKA: Ježíš Kristus je Jahve (Hospodin),

Více

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 MONOTEISTICKÁ

Více

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se BIBLE Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se na tuto výrobu specializovalo. Další označení

Více

Ježíš Kristus. Ježíš Kristus uprostřed světa. Interiorizace základních postojů člověka k Ježíši Kristu

Ježíš Kristus. Ježíš Kristus uprostřed světa. Interiorizace základních postojů člověka k Ježíši Kristu Ježíš Kristus Téma: Cíl: Obsah: Časová dotace: Doporučený věk: Ježíš Kristus uprostřed světa Interiorizace základních postojů člověka k Ježíši Kristu Meditace a aktivity vedoucí k nalezení a pochopení

Více

Křesťanství. Dan Hammer 397876

Křesťanství. Dan Hammer 397876 Křesťanství Dan Hammer 397876 Andrea Kristinová 397719 Martina Veselá 386134 Základní údaje křesťanství je nejrozšířenější náboženský směr, v současnosti 1 200 milionů vyznavačů slovo křesťanství pochází

Více

Vánoční dopis 2013. Goliáš oloupen. Členům a přátelům evangelického sboru v Třebenicích

Vánoční dopis 2013. Goliáš oloupen. Členům a přátelům evangelického sboru v Třebenicích Vánoční dopis 2013 Členům a přátelům evangelického sboru v Třebenicích Goliáš oloupen Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (Lk 2,11) Ve čtvrté sloce známé vánoční písně Narodil

Více

21.10.2012 20. neděle po Trojici

21.10.2012 20. neděle po Trojici 21.10.2012 20. neděle po Trojici Introit - Ř 8,34 Píseň 495 Z hlubokosti volám k tobě Modlitba Čtení: L 11,5-13 Píseň (Svítá) 184 Mír na zemi daruj nám Text: Jk 5,13-16 Kázání (br. farář Hans-Georg Junesch

Více

Uvědomění ve vztazích - Uvědomění v emocích - Uvědomění v mysli- Uvědomění v srdci - Uvědomění v přijetí, Soucit, Přítomnost

Uvědomění ve vztazích - Uvědomění v emocích - Uvědomění v mysli- Uvědomění v srdci - Uvědomění v přijetí, Soucit, Přítomnost Nacházíme se v nejcennější a nejkrásnější fázi našich životů. Velmi dlouhou dobu jsme se připravovali všemi našimi osudy na tento okamžik, pro který jsme nyní tady. Příležitost k duchovnímu osvobození

Více

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru 6. třída - Objevujeme křesťanskou víru Vazba učiva 6. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Žáci rozumějí evangelním zprávám jako výpovědím víry o setkání člověka a Boha. Žáci umějí rozpoznat

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve říjen 2009 3. ročník /10. číslo Děkujeme, ti Bože, náš Otče, za plody naší práce a za úrodu tohoto roku. Děkujeme Ti za to, že ve své dobrotě zachováváš

Více

Za novou evangelizaci

Za novou evangelizaci Za novou evangelizaci Vstupní antifona Srov. Žl 105 (104), 3-5 Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte ho a pamatujte na divy, které učinil. Vstupní modlitba Bože, tys mocí Ducha Svatého poslal své

Více

Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS. Základy křesťanské víry. Praktické vzdělávání. Blokové studium a Workshopy. Odborné vzdělávání

Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS. Základy křesťanské víry. Praktické vzdělávání. Blokové studium a Workshopy. Odborné vzdělávání Základy křesťanské víry Modul I. (vyučování před křtem / 12. lekcí) Modul II. (vyučování pro členy / 12. lekcí) Modul III. (vyučování pro vedoucí / 12. lekcí) Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS

Více

Jak se modlit za nevěřícího manžela

Jak se modlit za nevěřícího manžela Jak se modlit za nevěřícího manžela Mo Tizzardová Poděkování Z celého srdce děkuji Jan Hodgeové, která se stala mou přítelkyní, pomohla mi uvědomit si, jak moc mě Bůh miluje, a stála při mně a modlila

Více

Nová Evangelizace. Závěrečná práce. Základní škola sv. Voršily v Olomouci Aksamitova 6, 772 00 Olomouc. Autor: Jonatan Kučera.

Nová Evangelizace. Závěrečná práce. Základní škola sv. Voršily v Olomouci Aksamitova 6, 772 00 Olomouc. Autor: Jonatan Kučera. d Základní škola sv. Voršily v Olomouci Aksamitova 6, 772 00 Olomouc Nová Evangelizace Závěrečná práce Autor: Jonatan Kučera Třída: IX Vedoucí práce: P. Gorazd Krušina OPraem. Olomouc 2012 OBSAH ÚVOD 3

Více

Betlémská země i nebe (Recitační pásmo dětí na dětské vánoční slavnosti, Huslenky 2012)

Betlémská země i nebe (Recitační pásmo dětí na dětské vánoční slavnosti, Huslenky 2012) Betlémská země i nebe (Recitační pásmo dětí na dětské vánoční slavnosti, Huslenky 2012) Píseň Pásli ovce valaši (všichni) Nebeská zář ( Ema Sívková, Natálka Hajdová, Petr Čech, Andrejka Sívková, Ríša Bubník,

Více

The Holy See. Poselství Svatého otce Benedikta XVI. k XXIII. světovému dni mládeže

The Holy See. Poselství Svatého otce Benedikta XVI. k XXIII. světovému dni mládeže The Holy See Poselství Svatého otce Benedikta XVI. k XXIII. světovému dni mládeže Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky (Sk 1,8) Drazí mladí lidé! 1. XXIII. světový den

Více

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1489 Autor: Milan Stiller Označení vzdělávacího materiálu: VY_32_INOVACE_CASPO.9.12 Vzdělávací

Více

Svatba Adriana a Oliver Mikolášková - Nautsch. Kázání... šestý den -1.Mojž.1,24-31)

Svatba Adriana a Oliver Mikolášková - Nautsch. Kázání... šestý den -1.Mojž.1,24-31) Svatba Adriana a Oliver Mikolášková - Nautsch Kázání... šestý den -1.Mojž.1,24-31) Milé svatební shromáždění, chtěla bych Vás nyní ještě jednou pozvat do biblického příběhu o stvoření a ještě jednou se

Více

Katolická biblická federace Sedmé plenární zasedání, Dar es Salaam, 24. června 3. července 2008

Katolická biblická federace Sedmé plenární zasedání, Dar es Salaam, 24. června 3. července 2008 Katolická biblická federace Sedmé plenární zasedání, Dar es Salaam, 24. června 3. července 2008 Závěrečné prohlášení Boží slovo zdroj smíření, spravedlnosti a míru I. Kontext sedmého plenárního zasedání

Více

O TAJEMSTVÍ ŽIVOTA JEŽÍŠE KRISTA

O TAJEMSTVÍ ŽIVOTA JEŽÍŠE KRISTA BŮH NÁM POSLAL SVÉHO SYNA O TAJEMSTVÍ ŽIVOTA JEŽÍŠE KRISTA Pracovní verze metodiky pro Královéhradeckou diecézi Celoroční program pro systematickou katechezi dětí ve věku přibližně kolem devíti let nebo

Více

Stručný komentář k Základům víry CČSH a některým jejich formulacím

Stručný komentář k Základům víry CČSH a některým jejich formulacím 1 Stručný komentář k Základům víry CČSH a některým jejich formulacím Návrh věroučné sekce naukového výboru VIII. sněmu CČSH Předloha č. 1 Sněmovní centrum CČSH Wuchterlova 5 166 26 Praha 6 e-mail: snem@ccsh.cz

Více

Statut obecně prospěšné společnosti Elim Vsetín, o.p.s.

Statut obecně prospěšné společnosti Elim Vsetín, o.p.s. Statut obecně prospěšné společnosti Elim Vsetín, o.p.s. Článek I. Založení společnosti 1. Založení společnosti Dne 1. července 2013 byla zakladatelem, společností ELIM, křesťanská společnost pro evangelizaci

Více

42 hodinová modlitební stráž

42 hodinová modlitební stráž 42 hodinová modlitební stráž Hlavní téma modliteb: Evangelizace Zveme vás, abyste se připojili ke 42 hodinové modlitební stráži v modlitební místnosti. Stráž bude probíhat od 5.10. 18:00 do 7.10. 12:00

Více

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě?

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Za napětím v manželství bývá často neochota se omluvit.

Více