Časopis Apoštolské církve

Transkript

1 Časopis Apoštolské církve Ročník 24 Navštivte nás na Číslo 11 / 2012

2 Úvodník 2 Vážení a milí čtenáři! Jsme vděční Bohu, že můžete držet v rukou další číslo našeho časopisu, které plní jeden z cílů odrážet dění v naší církvi. A to nelze bez vás, bez vašich příspěvků a hlavně modliteb. Moc Vám za všechno děkujeme! Dva zachráněné životy, 26 obnovených rozhodnutí pro Krista, 24 silných zkušeností s Duchem svatým, 13 usvědčení z hříchu, 11 povolání do služby... To je jen zlomek toho, co pro nás Pán Ježíš na konferenci Slavnosti Apoštolské církve udělal. Zlomek proto, že registrovaných účastníků bylo kolem šesti set, ale jen šestina z nich odevzdala vyplněnou anketku... Záměrem Slavností bylo mimo jiné shromáždit celou denominaci, společně se radovat z jednoty a těšit se v Boží blízkosti. Zároveň i provokovat každého jednotlivce svým názvem: Čas pro změnu. Obešli jsme některé účastníky s otázkou, zda naše církev změnu potřebuje. Odpovědi najdete uvnitř čísla. Především pro ty, kteří se nemohli konference osobně zúčastnit, přinášíme nejčerstvější dojmy spolu se spoustou střípků z kázání. Vy, kteří toužíte po Boží přítomnosti, si nenechte ujít rozhovor s hlavním řečníkem konference bratrem Michaelem Livengoodem a jeho manželkou Lindou. Byli jsme velmi zasaženi jejich naprostým vydáním se Bohu... Ruku na srdce, kdo z nás by se dokázal vzdát pohodlí svého bytu, domu, svých jistot, aby se i s malými dětmi stal světoběžníkem téměř bez střechy nad hlavou? Čas pro změnu se nevyhnul ani redakci časopisu. Od tohoto čísla pro vás pracuje redakční rada ve složení Martin Moldan, Radek Smetana, Pavel Bubik, Jindřich Novák, Petr Skřičil, Jirka Bartík a nová redaktorka Ivana Bartíková. Asi stažení z www stránek to je údaj, který se váže k sérii kázání pastora Bohuše Wojnara. Alespoň část vám přinášíme v seriálu na pokračování. Misie v Izraeli není lehká, o tom by nám Pán Ježíš mohl vyprávět, jsme tudíž vděční, že se otevírají dveře pro další výjezd do lesů na Karmelu. Bratr Karel Káňa, původním povoláním lesní inženýr, měl od Pána už dvě příležitosti přispět izraelským kolegům zkušenostmi z českých luhů a hájů a zároveň jim být světlem a skrze praktickou pomoc předávat poselství evangelia... Čtěte víc! Čtěte Život v Kristu! Jiří a Ivana Bartíkovi Vaše redakce Úvodník 3 Ohlédnutí za Slavnostmi Čas pro změnu 4 Reportáž z konference 6 Kdysi v přívěsu po Státech, dnes letadlem po světě 8 Hodnocení Slavností AC 9 Střípky aneb co nás zaujalo 10 Svědectví z konference 11 Ptali jsme se Fotoreportáž z konference Ze života církve 12 Změna v redakci (rozhovor s A. Navrátilem a P. Slepičkou) Studijní materiál 13 Co ve Studijní bibli nenajdete (Žalm 1-19) Izrael 18 Izrael je země a národ zvláštní >>> Desatero pro 21. století 19 Slyš, Izraeli >>> Čtenáři píší 22 Stromovina 22 Vzpomeňte si na Lotovu ženu! 24 Někdo zvoní 24 Prečo nemám rád Malého princa? 25 Seminář pro tlumočníky... VOŠMT 25 Den biblické školy Dětem 26 Děcka, Marek chodí za školu! Svědectví 27 Bůh mě osvobodil od drog Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Ivana Bartíková, Ph.D., Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re dak ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, Olomouc zivotvkristu@seznam.cz Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504 tel. & fax: , , acrc@volny.cz Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč, pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po u ži je te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: (předvolba SR 00421) 18 O BS A H 19

3 Ročník 24, listopad 2012 Ohlédnutí za Slavnostmi Drazí bratři a sestry, na konci září jsme pořádali konferenci nazvanou Slavnosti Apoštolské církve. Tento první ročník se nesl v duchu tématu Čas pro změnu. Ohlédnutí za konferencí je hlavním námětem tohoto čísla Života v Kristu. V článku se chci zaměřit na to, co jsem si osobně z konference odnesl. Všiml jsem si totiž, že naši dva zahraniční hosté nezávisle na sobě vyslovili dvě stejné myšlenky. Michael Livengood je vyslovil ve svém sobotním kázání a bratr Yun je den na to opakoval (přičemž sám předchozí kázání neslyšel). Věřím tomu, že jde o něco, nad čím bychom se měli více zamyslet i my. Pokusím se tyto myšlenky opakovat a trochu je rozvést. Andělé nestačí Třicátá druhá kapitola knihy Exodus popisuje situaci, kdy si Izrael na poušti udělal zlaté tele jako zpodobení Hospodina. Mojžíš je tímto hříchem zcela konsternován a na hoře se modlí k Hospodinu za odpuštění pro Boží lid. Hospodin mu slibuje: Hle, můj posel půjde před tebou (Ex 32,34). Později Mojžíš v modlitbě říká Hospodinu: Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Mojžíš se ve svém životě setkal s anděly a věděl své o jejich moci. Stojí však před takovým úkolem, že andělům nedůvěřuje. Vyžaduje si přítomnost samotného Pána nebes. Příběhem, který může osvětlit tuto myšlenku, je záznam o uzdravení chromého na břehu rybníka Bethesda. Leží zde muž, jenž je 38 let chromý. Jeho oči, stejně jako oči desítek, možná stovek ostatních, jsou fixovány na hladinu rybníka, kam občas sestupuje anděl. Všichni čekají na anděla, nikdo neregistruje, že se mezi nimi prochází sám Boží Syn. Anděl reprezentuje Boží moc, Pán Ježíš Boží přítomnost. V Boží přítomnosti je samozřejmě i Boží moc, ale jde o víc. Rádi hledáme nadpřirozené duchovní projevy. Toužíme po atmosféře Boží moci, kdy jsou lidé uzdravováni, kdy zní prorocké slovo, kdy vycházejí démoni. Možná to někomu bude připadat jako slovíčkaření, ale já to tak nevidím. Chci Boží přítomnost. Je to otázka priorit, nastavení srdce. Satan dokáže napodobit Boží moc, nikoli však Boží přítomnost. Boží moc lze uplatňovat i se špatným charakterem, kdežto v Boží přítomnosti hříšníci neobstojí. Hledání Boží přítomnosti neznamená, že přestáváme usilovat o duchovní dary, nýbrž znamená mnohem větší komplexnost. Hledat Boží moc může znamenat touhu po naplnění určitých potřeb uzdravení, probuzení, řešení dlouhodobých problémů. Hledání Boží přítomnosti je snaha o proměnu nás samých abychom rostli do podoby Božího Syna Ježíše Krista. Mějme tedy touhu po duchovních darech, ale ještě větší touhu mějme po jejich Dárci! Povedu vás cestou, kterou jste nikdy nešli Když Jozue uváděl Izrael do zaslíbené země, hned na počátku stanuli na břehu Jordánu. Ten byl tenkrát rozvodněn. Hospodin nařídil, aby do vod vstoupili nejprve kněží s truhlou smlouvy a lid aby je následoval. Řekl tenkrát: Mezi vámi a ní bude ovšem odstup zhruba dvou tisíc loket; nepřibližujte se k ní. Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli. (Joz 3,4) Výraz Nikdy jste touto cestou neprocházeli zcela jistě neznamená, že tam ještě nikdy nebyli. Neznamená ani to, že nic podobného nezažili vzpomeňme přechod přes Rudé moře, které se také podobným způsobem rozestoupilo. Jordán ten byl ve srovnání s Rudým mořem prkotinou. Tato slova znamenají zcela novou zkušenost s Božím jednáním. Cesta z Egypta byla útěkem, cesta pouští přežíváním a cesta Kanánem dobýváním. Čekaly je nové lekce Božího působení. Vždy, když čelíme nové zkušenosti, srovnáváme ji se svými předchozími zkušenostmi. Šalomoun sice podotýká, že pod sluncem není nic nového, ale je třeba tomu správně rozumět. Všichni se modlíme za to, aby přišlo probuzení. Jaké bude? Někdy mám obavu, abychom jej dokázali přijmout. Všechny generace křesťanů si probuzení přály, ale vesměs všechny byly zaskočeny, když přišlo. Pokaždé totiž s sebou přineslo něco nového. Před sto lety si nikdo probuzení nespojoval s mluvením v jiných jazycích. Bylo to nové a dost divné. Co na tom, že Bible o tom píše. Mnozí to odmítli, a to byl například důvod, proč vzniklo tzv. Berlínské prohlášení. V průběhu dějin církev mnohokrát zažívala probuzení. Každá takováto vlna přinesla něco nového. Chyba, jakou církev dělala, spočívala v tom, že chtěla mít probuzení pod kontrolou. Tímto přístupem je ale často uhasila. Patřím ke generaci, která prožila roky své víry v době totality. Když jsme uvěřili, chápali jsme následování Pána jako vymezení se vůči ostatní společnosti. Dávali jsme z domů televizory, pálili gramofonové desky a knihy, nedovolili dětem členství v různých zájmových kroužcích a podobně. Takto jsme chápali svatost, zcela podle slov oddělte se z tohoto zvráceného pokolení (Sk 2,40). Tehdy nás Pán takto vedl a mělo to svůj význam, přesto si myslím, že dnešní doba vyžaduje jiný přístup. O Ježíši je napsáno: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Můžeme Ježíše vidět častěji ve společenství nejrůznějších lidí než o samotě. On chodil a hledal ztracené. Je pravda, že žít jako angažovaný občan v dnešní společnosti je nesmírně náročné, a v jistém smyslu je mnohem jednodušší praktikovat svatý život spočívající v naprostém oddělení se, přesto si myslím, že to je právě to, oč dnes jde. Nezpochybňuji normy a požadavky svatosti, ale kladu jiný důraz. Slova Oddělte se neznamenají uzavřít se do křesťanského ghetta, nýbrž znamenají žít svatý život uprostřed nesvaté společnosti. Znamenají být normální, a přeci jiný. Znamenají sloužit, nikoli odsuzovat. Znamenají jít k lidem, nikoli čekat, až oni přijdou. Náš úkol je vnášet Boží přítomnost do světa. Povedu vás cestou, kterou jste ještě nikdy nešli Co to pro nás znamená? V tuto chvíli nic jiného, než být připraven na nové Boží působení. Bůh chce jednat a my ještě nevíme, jak. Musíme si ale dát pozor, abychom neopakovali chybu, jíž se tak často dopouštěly generace před námi. Zdá se mi, že obě slova z konference spolu souvisejí: Andělé nestačí, hledejme Boží tvář: tento postoj nás povede před Boží trůn, abychom se naučili znát Boží charakter a principy. Jenom tak nebudeme otroky starých zkušeností a různých klišé. Povedu vás cestou, kterou jste ještě nešli: Kdo je schopen touto cestou jít? Nedělejme si iluze nejsme lepší než naši otcové. Abychom se vyhnuli chybám předchozích generací, je třeba hledat Boží tvář. Přeji Vám Boží milost, Martin Moldan, biskup AC Slovo biskupa 3

4 Ž I V O T V K R I S T U 4Čas pro změnu ČAS PRO ZMĚNU Slavnosti AC Karviná, Reportáž z konference Sálem zní mohutný chór Náš Bůh a Pán je z Judy Lev, Trojice spjatá v jednotu. Jeho smrt, spravedlnost a krev jsou základ víry k životu..., ruce zvednuté k nebi, srdce se tetelí při pomyšlení, jak úžasný je náš Pán a Bůh. Plně si uvědomuji, jak mocná je chvála, kterou složili Moravští bratři a která nás dnes, o několik století později, spojuje v Duchu. Výjimečná, nádherná chvíle. Skutečně zažívám jedinečnost okamžiku. Aha, tak nějak to bude vypadat v nebi, jedna veliká oslava. Zatím jsem však ještě na zemi, ale i zde jsem na slavnosti, vlastně na Slavnostech... Jsem nadšená, že se konference jmenuje Slavnosti Apoštolské církve Čas pro změnu. Už jen ten název Slavnosti dal celé akci punc výjimečnosti. Nebude to jen obyčejná konference, ale bude to slavnost. Jupí, budeme slavit jako Izraelci! Vždyť oni sami měli spoustu svátků a slavností a dodnes mají. Ikdyž jedeme slavit, přece jen jsme na konferenci trochu pracovně. Rozhlížíme se a nasáváme atmosféru, sledujeme cvrkot, navštěvujeme shromáždění, semináře, natáčíme ankety a rozhovory, i s hlavním řečníkem Michaelem Livengoodem a jeho ženou. Slezská univerzita v Karviné, zejména hlavní sál, je dostatečně reprezentativním prostorem pro naši konferenci. Sál, který má kapacitu téměř osm set míst, je při večerních shromážděních téměř plný. Není divu, když přihlášených účastníků je k šesti stům a další přicházejí na večerní bohoslužby, které jsou přístupné všem. Tak pozor, začínáme! Už při vstupu do budovy univerzity je vidět, že to tady žije. Takový správný konferenční mumraj a do toho letmé Ahoj a Pán ti žehnej vysílané na všechny strany. To je super, tolik lidí! Jsem příjemně překvapená z množství mladých lidí, kteří přijeli z různých míst ČR. Když tak pozoruji různé hloučky a diskutující skupinky, napadá mě, zda není škoda oddělovat mladé od starších (letos je totiž konference mládeže spojena se Slavnostmi), vždyť my potřebujeme je a oni zase nás. V církvi to tak prostě funguje, jsme jedno tělo. Mladí nás mohou vyhecovat k maximálnímu výkonu a my jim zase můžeme předat nějakou tu zkušenost (když už ne moudrost). Je moc fajn potkat staré známé, se kterými se vídávám pravidelně na pastorálkách či při jiných příležitostech, ale neméně povzbudivé je vidět spoustu nových tváří. Chodbou spojující hlavní foyer a aulu nejde projít jen tak. Je tady tolik věcí k vidění... Ať už to jsou knihy našeho nakladatelství Křesťanský život nebo stánky Royal Rangers, VOŠMT, Nové generace, cestujících evangelistů, dětského centra Brno (přispívám na provoz centra a odnáším si výbornou kytičku z lineckého těsta, mňam), modliteb za 6500 evangeliem nezasažených národů (každý, kdo věnuje půlminutovou modlitbu některému z těchto národů, může na nástěnku přilepit srdíčko. A že jich tam na konci konference bylo!) či stolek prezentující službu ženám s přihláškami na konferenci sester, která se bude konat v Havířově. Oznamuji manželovi, ať si na ten víkend nic neplánuje, bude hlídat děti. Určitě totiž pojedu! Páteční i sobotní program má stejný scénář ranní bohoslužba, odpoledne semináře a večerní bohoslužba. Jedna malá změna v sobotním programu přece jenom je, ve 13:30 se před univerzitou modlíme za Karvinou. Bratr Bohuslav Sikora z ostravského sboru týden před konferencí obcházel úředníky ve městě a zval je na sobotní odpoledne. Na mod-

5 Ročník 24, listopad 2012 Modlitby za Karvinou litby nakonec přichází sekretářka místostarosty s podrobným popisem problémů, kterým město Karviná čelí. Dokonce se naplní i skryté přání bratra Bohuše, paní nás ve svém projevu žádá o modlitby! Je moc povzbudivé vidět více než stovku křesťanů, kteří obětují kus své polední pauzy pro to, aby se před univerzitou modlili za město. Věříme, že nebesa jsou otevřená a že přichází požehnání pro Karvinou. Chvály na bohoslužbách jsou skvělé, máme v církvi fakt dost dobré kapely, jen je mi líto, že některé překlady zahraničních chval nejsou úplně zdařilé. Mám radost, že tato konference není one man show, ale že na ní slouží spousta bratří i sester. Naše církev je totiž schopna sloužit sama sobě: všichni řečníci, i ti, kteří mají semináře, jsou na vysoké úrovni profesionálně i duchovně. Cestující evangelista Michael Livengood byl správným kořením pro naši konferenci nebo, chcete-li, třešničkou na dortu. Je zázrak, že k nám vůbec přijel, občas se mu totiž stane, že jede na třídenní evangelizaci a zůstane tam několik týdnů. Také jeho diář je plný závazků na dva roky dopředu... Jelikož naše církev slouží všem generacím, nechybí ani program pro děti, kterého se určitě výborně zhostila Danka Navrátilová a členové RR. Pro příště by asi bylo vhodnější, aby děti měly program během celého dne. Chceme se totiž oba účastnit seminářů, a tudíž necháváme děti u babičky v Ostravě, neboť by se o ně neměl kdo starat. Udržet je v tichosti celé odpoledne prakticky nelze... Velký dík patří organizačnímu týmu, díky kterému všechno běží, jak má, a pokud se vůbec vyskytne nějaký problém, je operativně vyřešen, aniž by si toho kdokoliv všiml. Velmi oceňuji, že po celou dobu konference funguje informační kiosek. Když se potřebujeme dobře a levně najíst, bratři vytáhnou pohotově mapu a dostáváme ihned několik tipů. Nabídka seminářů je velmi pestrá a lákává. Nevíme co si vybrat. Nakonec u nás vítězí Modlitba a duchovní boj a později odpoledne ještě Křesťan a finance. V sobotu potom seminář o proroctví. A u vás? Hlavní semináře se nahrávají, takže kdo nestihl ty ostatní a má zájem, může si je poslechnout na webu Apoštolské církve Bohoslužby vždy začínají chválou, po večerech to je jednou skupina R.E.J. a po druhé Donebevolající. Moc se mi líbí, že frontman Donebevolající, Jarek Bílý, prosí osvětlovače, aby přidali světlo. Nejsme totiž na koncertě, ale stojíme před trůnem našeho Krále a Pána, a tudíž není důvod, proč bychom na sebe nemohli vidět. Po chvalách následují prezentace různých oblastí služby naší církve, ať je to odbor mládeže, misionáři AoG, Teen Challenge, služba ženám aj. Všichni čekáme, jaké bude slovo, jak bude Duch svatý jednat. Jeden večer mluví Martin Penc o tom, že nás Pán vidí. Nastoluje otázku, zda my vidíme jeho. Jak je snadné důvěřovat Bohu v situacích podobným těm, které jsme už zažili. V těch ostatních, proč nám to asi nejde? Jindy nás Michael Livengood ujišťuje o tom, že probuzení není opakování včerejška, máme následovat Boha, On nás povede, Pastoři s manželkami žehnají lidem Chválící kapela Donebevolající Čas pro změnu 5

6 6Čas pro změnu neboť On zná cestu. A máme se připravit na to, že to bude velké, ale bez jeho přítomnosti v našich životech probuzení nezvládneme. Protože jsem mladá a protože jsem noční sova, nemohu si nechat ujít příležitost účastnit se posledního semináře každého dne (podle programu je určen pro mladé, ale vím, že i mnozí starší by na něj rádi šli). I když Jirkovi už dojíždějí baterky, já spěchám na seminář sestry Brigity Vimrové. Jednou je o vině, jednou o modlách. A dozvídám se, že všechno, co v životě chci více než Boha, je modla. To, nač myslím, po čem toužím, co je v mém srdci, tomu sloužím... Takže zpytuji svědomí a docházím k závěru, že... Ale to už si nechám pro sebe. Seminář končí a nám, v pátek stejně jako v sobotu, ještě zbývá cesta do Ostravy k rodičům. Ve tři čtvrtě na jednu padáme únavou, ale plni dojmů a nadšení. Nedělní slovo je v režii bratra Yuna z Číny, teď už vlastně z Německa, neboť ze své vlasti musel emigrovat... To většina z vás už ví a víc prozrazovat nemůžu. V některém z dalších čísel časopisu Život v Kristu se totiž můžete těšit na obsáhlý rozhovor s Nebeským mužem. Je pro mne téměř nemožné představit si útrapy, kterými musel projít. A člověk má tendenci k němu vzhlížet... Jak ale lidsky působí jeho přiznání, že i on sám v dobách největšího utrpení ztrácel víru... Co dodat závěrem? Ještě si můžete přečíst střípky z kázání a seminářů, hodnocení konference v podání bratra biskupa Martina Moldana, v rámci statistiky porovnat své dojmy s dojmy ostatních a nechat se povzbudit svědectvími lidí, kteří na konferenci něco přijali a byli ochotni se o to podělit s vámi všemi. Na viděnou příště! Ivana Bartíková Jste původem Američané. Kde ale máte svůj domov dnes? Linda: Tam, kde je doma moje drahá polovička... Michael: Někdy říkám lidem, že žijeme v letadle (smích). V jakém typu? Michael: (smích) Na nepohodlném sedadle... No vlastně, já ani nevím, to se pořád mění. Máme bydliště na Novém Zélandu, na předměstí Wellingtonu, avšak občanství máme americké. Ve skutečnosti žijeme už tři roky, co začalo tamní probuzení, v malém městečku v USA. Někdo věnoval tamnímu sboru pro nás dům. Ale stejně jsme pořád na cestách buď v autě, nebo v letadle. Kde tedy máme svůj domov, nevím. Hodně cestujete. Jaké byly začátky vaší služby? Michael: Věřím, že k této službě nás povolal Pán, necítíme se tím nijak přetíženi, i když je to náročné. Nebylo to vždy tak v pohodě, zvláště pro manželku. Když jsme začali cestovat a sloužit, to bylo ještě s našimi malými syny, připojili jsme za auto přívěs a frčeli jsme. Kluky jsme učili doma. Jenomže když nás začali zvát do zahraničí, museli jsme přívěs prodat a vyměnit ho za letadlo. A jsme doma tam, kde nás uloží. Dnes už Lindě nevadí spát v cizí ložnici, ale dříve to bylo jinak. Michael Livengood Vyrostl v pastorské rodině, deset let byl pastorem, než byl v roce 1984 povolán do služby cestujícího evangelisty. Zprvu cestoval s rodinou jen po USA (Mike Livengood Ministries), ale později se jeho služba rozšířila i na další kontinenty s výjimkou Afriky. Michael a Linda mají zvláštní povolání pro Nový Zéland. Poprvé tam přijeli v roce 1999, pak v roce 2000 přijeli sloužit na šest týdnů, nakonec se z toho vyklubalo půl roku... Stali se občany Nového Zélandu a snaží se každý rok alespoň šest měsíců sloužit doma. V současné době bydlí ve Spojených státech. S pastory se dělí o své zkušenosti s probuzením, jak si ho správně užít a pastorovat. Mají dva dospělé syny, kteří slouží Pánu. Ž I V O T V K R I S T U Kdysi v přívěsu po Státech, dnes letadlem po světě cestují Michael a Linda Livengoodovi. A stále slouží, pro sebe nemají moc času, ale Bůh jim to vynahrazuje tím, že je často tam, kde jsou právě oni. Když se sdílí s tím jak zakusit probuzení, z jejich úst to nezní jako křesťanské klišé, zažili jej už několikrát. Milují církev a záměrně nechtějí být těmi hlavními. Zmínil jsi, že vás třeba pozvou na třídenní konferenci, ale Božím zásahem se to protáhne na třináct týdnů. Kde tam bydlíte, co nosíte? Michael: To jste trefili, pořád jsme museli prát (smích). Víte, něco se tam stane a je to, jako když píšeš knihu a přidáváš nové stránky. Pro mě jako hosta akce existují jisté hranice, které jsem se naučil nepřekračovat. Nejsem místním pastorem, jsem tam jako služebník. Avšak lidé tě začnou vnímat jako součást, popř. vedoucího týmu, ale ty jím nejsi. Musíš si dát pozor, abys nepřebral roli pastora, vedoucího. Jak poznáte, že to dlouhé shromko skončilo? Michael: Vyučuji, že existuje osm znaků, podle kterých se to pozná. První z nich je, že pastor řekne: Konec. Já o tom nediskutuji, snažím se nepřemýšlet o tom, že to tak třeba není. On je autoritou ve sboru. Skutečně sloužíte... Michael: Neustálá služba, přesně tak. Vzpomenete si na poslední volný víkend, který jste strávili jen spolu? Linda: Víkend? Nee! Michael: Naučili jsme se užívat si chvílí. Například si zajdeme na kávu nebo jdeme aspoň na procházku do lesa, na Novém Zélandu nemáme hady... Je to hodinka, po kterou si můžeme jen povídat. Linda: Začalo to tak, že jsme bydleli v přívěsu a chtěli jsme si něco s Michaelem vyříkat. Před dětmi to nešlo, proto jsme šli na procházku. A zůstalo nám to. Aspoň hodinu denně. Říkáme tomu modlitební procházka, buď se sdílíme o tom, co prožíváme, nebo se modlíme, diskutujeme... Michael: Je nám to vzácné a chráníme si to, jinak bychom vyhořeli. Linda: Žádná administrativa, žádné telefonáty... Jak odpočíváte? Hrajete golf? Michael: Povím ti, a není to klišé, že si vážně můžeš odpočinout v uctívání. Jinak mám golf rád. Ale když tě někam pozvou na tři, čtyři dny, jedeš tam sloužit, ne odpočívat. Když se však akce protáhne, pak je třeba si začít plánovat, že další

7 Ročník 24, listopad 2012 půlden věnuješ sobě. Hodně dopředu si taky snažíme naplánovat dovolenou, ale ne vždy nám vyjde. Jak řešíte diář a naplánované služby, když Pán nečekaně nějakou akci protáhne? Michael: Proto ho máme plný na dva roky dopředu! Musíme zkrátka zavolat pastorovi a omluvit se, že přijedeme později Pastore, opravdu chceme přijet, ale vstoupili jsme do vůle svrchovaného Boha, teď nemůžeme přijet. Povím mu pár příběhů a zeptám se, jestli by v tom nebyl s námi... Jsou to dobří kluci, takže vždycky pochopí, že Bůh něco dělá pro jejich bratry a sestry na opačném místě zeměkoule. Jeden příběh za všechny: Na jednom místě se to rozjelo na 15 týdnů, tehdy jsem dalšímu pastorovi volal dokonce šestkrát. Vždy, když vystoupil na kazatelnu a řekl: Michael volal, všichni věděli, že nedorazíme. Zároveň to v nich vzbudilo takovou žízeň, že když jsme tam pak dorazili, byli otevření na Boží jednání. Hned na prvním shromáždění, kdy se normálně sejde tak 125 lidí, přišlo mnohem více a 95 se tam obrátilo nebo nově rozhodlo pro Krista. Jedna paní chodila každý den po tři dny jen pro modlitbu, neřekla nic konkrétního, pak jsme se dozvěděli, že měla diagnostikovanou nějakou neléčitelnou chorobu. A Bůh ji úplně uzdravil! A to jsem dokonce jedno kázání úplně vynechal, jak tam Bůh jednal. Jen jsme se za lidi modlili. To bylo to slavné pensacolské probuzení v roce 1996? Michael: Ano, už to běželo asi 9 měsíců a my se tam dostali jakoby nedopatřením. Původně jsme neplánovali ani se tam zajet podívat, i když nám kdosi referoval, že tam jedná Bůh. Pozvali nás kázat do jiného sboru, kde to pak ale zrušili a my neměli peníze na další cestu. Bronsville bylo nejblíže, tak jsme si řekli, že se tam podíváme. Bylo to Boží načasování, a něco, za co jsem se modlil už roky, tam Pán Bůh připravil. V každém případě to byla opravdová změna. Uvažoval jsem, jak lidé mluví o bohoslužbách, že byly úžasné. Když však zažijí opravdovou Boží přítomnost, slova jim prostě chybí. Zranění, zlomení jsou uzdravení, Boží přítomnost přemůže i ty nejautoritativnější vedoucí. Jak to vnímáte tady, jsme připraveni? Michael: Tuto otázku nesnáším... (smích) Často se nás na to pastoři ptají. Bůh mi zakázal na ni odpovídat, protože vůbec neznáme duchovní situaci, která všemu předchází. Jsem vždycky frustrován, když Michael Livengood (vpravo) s tlumočníkem nerozumím jazyku. Přitom si tak rád povídám s jednotlivci, potřesu jim rukou... Jste však velice pozorní posluchači. Díky Bohu nepatřím ke kazatelům, kteří potřebují často slyšet při svém kázání Amen! (smích) Toho se tu moc nedostává. Včera jsi tak rychle ukončil čas čekání na Boží jednání... (kázání se protáhlo a modlitby se musely zkrátit, neboť následovala pauza na oběd, pozn. red.) Michael: To je věčný souboj, ale Pán Bůh nás naučil zcela se podřizovat místnímu vedení. Uvědomuji si, že zde nejsem nejdůležitější, pouze stavím na tom, co bratři přede mnou postavili. Jsem součástí, navíc při konferencích jako kazatelé máme tendenci odsunout do pozadí vše kromě chval, kázání a modliteb. Ale vždyť každá konference má svůj program, lidé se musí najíst, odpočinout, postarat o děti atd. A bude další shromáždění a zase budu očekávat na Boha. Všichni tady kolem jsou Božími dětmi, mě nepatří, ale Bohu. Budeme vás opouštět mnohem bohatší. Ale zpět k tvé otázce o vaší připravenosti. Ještě jsme se Lindou o tom nebavili, budeme na to mít čas, až odsud zítra poletíme do Itálie. Linda: Mohu jen říct, že při chválách prožívám vanutí Ducha a vaši touhu. Čas pro změnu Dalo by se s vámi hovořit hodiny, děkujeme za rozhovor, ale víme, že za pár hodin znovu kážete... Linda: Jednou nás pozvali na svatbu, vyzvali hosty, jestli si nechtějí poslechnout příběhy z probuzení. Kolem nás se shromáždil hlouček a po deseti hodinách jsme končili. Když k tomu pustíte Michaela, bude o probuzení hovořit dlouho. (smích) 7

8 8Čas pro změnu PĚT PRAVIDEL, KTERÁ POMOHOU PŘIVOLAT PROBUZENÍ, A PROČ PROBUZENÍ SKONČÍ? Michael: Především mějme na paměti Boží svrchovanost, jestli sešle probuzení, je jeho rozhodnutí. Musíš si připustit, že Bůh si jedná, jak chce, kde chce a kdy chce. Přesto věřím, že existuje pět věcí, které připravují půdu. Kdykoliv narazíš na větší probuzení, tyto věci vždycky najdeš. Není to žádná novinka, ani jsem to nevymyslel já, ale budu teď vyučovat. Nejprve je zde hlad, který musí růst. Ptal jsem se Pána, jak jsi našel zrovna Každé probuzení je pouze přípravou na žeň. tento sboreček? Leží za malým městečkem, vede kolem něj bezvýznamná silnice, a přece zde Bůh začal jednat, byli jsme tam patnáct týdnů a bylo spaseno 997 nových lidí. Před tím měl sbor 150 členů! Poznal jsem, že je tam hlad. Jak za kazatelnou, tak v lavicích. Někde to máš jen za kazatelnou, jinde jen mezi lidmi, ale tady byli hladoví všichni. Ale jak mít vizi pro hlad? To se mě neptej. Někdo tvrdí, že klíčem každého probuzení jsou modlitby. Dovolím si nesouhlasit, aniž bych moc modliteb snižoval. Věřím, že je to hlad vyjádřený modlitbami. Nejdelší shromáždění, na kterém jsme kdy byli, bylo právě modlitební, ale modlili se hladoví lidé. Dalším rysem je svatost. Něco na osobní svatosti je, když tolik přitahuje Boha. Ne zákonictví, ale obrovská touha se Bohu zalíbit, být před ním čistý. Funguje to jako v kruhu. Větší svatost přitahuje Boha, který svou přítomností vede člověka ještě k větší svatosti. Samozřejmě si to můžeš dohledat v Bibli hlad v Mat 5. kapitole, posvěcení Joz 7 a Ex 19. Jak kdosi řekl: Bůh má zalíbení ve vůni oběti na oltáři, především, když jsem tam já. Podívámeli se na první případ, kdy spadl oheň z nebe na oltář, tam byly tři oběti: oběť za hřích, oběť posvěcení a oběť chvály, uctívání. Vidíme, jak je to provázané. Máme tedy hlad, svatost a Boží přítomnost. Bez ní to nejde. V Iz 64 máš čtyři aspekty, které přitahují Boží pozornost spravedlnost, to jsme zase u svatosti, uctívání, očekávání, žádný spěch, On má svůj čas, a připomínání si. Něco na tom je, když si připomínáme Boží skutky. Tak rád vyprávím Boží příběhy a rád je poslouchám... Když s někým sedíte a říkáte, co jste zažili, vždycky vás to pozvedá! Velice rychle se totiž k vašemu rozhovoru přidá sám Ježíš je najednou přítomný. A ještě dvě věci. Napřed pokora, protože často se děje, že když přijde Bůh, začneme po nějaké době uctívat sebe, jak jsme byli dobří, že jsme to dokázali, že Bůh sestoupil právě k nám. A je konec. Poslední věcí je žeň. Mnoho probuzení skončilo tím, že se lidé zaměřili dovnitř, užívali si to pro sebe. Není špatné uctívat, ležet rozpláclý na zemi, to má rád každý, ale přijde čas, kdy máš vstát a říci to těm venku. Pamatuj si, každé probuzení je pouze přípravou na žeň. Četl jsem dopisy pastorů sborů, kde kdysi bylo probuzení, a ti shodně psali, že sešli z cesty, když se zaměřili na sebe. V každém případě probuzení mění lidi, sbor, i autoritativní pastory, a přijde nadšení a touha, jít ven. Ještě si uvědomuji, jak je důležité pro vedoucí umět riskovat. Najednou ti něco Bůh řekne a záleží na tobě, zariskuješ? Myslíš, že se nikdy nemineš? Ale jo! Avšak zásahů je mnohem víc! Řekneš si: Co nejhoršího se může stát? To, že se ztrapníš. Pro mnoho pastorů je to to nejhorší. Někteří však uvažují jinak: Co nejlepšího se může stát? Jdu do toho! Ať vedeš sbor nebo celou denominaci, musíš být ochoten riskovat. Linda: Kdysi mě Bůh vedl k bláznivé věci a já volala k Bohu, co když to pokazím. Bůh na to, že to pokazím určitě, protože nejsem dokonalá, ale On je a postará se o to. Michael: Je zde i Boží čas. Znám sbory, kde se modlí za probuzení dva a půl roku, jiné se modlí už pět, další deset. Toto neber jako konkrétní slovo pro Českou republiku, to jsou jen obecné principy. A taky probuzení v České republice bude jiné než v Argentině nebo v USA. Můžeš se od nich inspirovat, ale bude to jiné. No a proč to končí? Kromě toho, co jsme tady již říkali, to mohou být i praktické faktory, jako je např. vyčerpání. Jeden pastor říkal, že Bůh je několikrát navštívil, modlili se pět hodin denně, pak byla shromáždění, která trvala až šest hodin, chválila pořád ta samá skupina! A tak jeli každý týden šest dní v kuse. Lidé začali odpadávat fyzicky. Je potřeba probuzení pastorovat tak, aby to lidé vydrželi, ale zároveň následovali Ducha. Jeden sbor zažívá probuzení už šestnáct let, samozřejmě jsou tam vrcholy a údolí, a v údolí volají po dalším vrcholu. Když bys tam vešel v jejich údolí, měl bys pocit, že jsou na svaté hoře v Božím navštívení. Sami si to vůbec neuvědomují, pouze volají k Bohu, že chtějí víc. Ž I V O T V K R I S T U Hodnocení Slavností AC Naplnila se vize? Přípravy Slavností byly provázeny mnoha těžkostmi. Byla to také první konference svého druhu. Co jsem od ní očekával? Za prvé to byla konference, která měla prezentovat dnešní církev jací jsme a co všechno děláme. Měla propojovat, tedy budovat kontakty, upevňovat přátelství, navazovat nové vztahy. Měla také sjednocovat, tedy napomáhat vědomí, že jsme jedno navzdory naší pestrosti a různorodosti. K tomu sloužily ony prezentační stolky, semináře i krátká představení jednotlivých služeb před každými bohoslužbami. Nakolik se podařilo tohoto cíle dosáhnout, lze posoudit až časem. Dokonce si myslím, že nejde o dosažení cíle ve smyslu hotovo, ale že jde o proces, který by měl stále probíhat. Nicméně můj první dojem byl pozitivní. Chcete do toho jít znovu? Kdy? Záměrem je opakovat tento typ konference každé tři roky. Bude třeba provést celou řadu podstatných změn, nicméně hlavní vize by měla být zachována. Toto ovšem podléhá i schválení Radou církve na základě hodnocení přípravného výboru, a toto setkání je teprve před námi. Byli jste povzbuzení nebo zklamaní? Obecně lze říci, že jsem byl povzbuzen, i když samozřejmě v různých jednotlivostech nechyběla i řada drobných zklamání. Ale tak to prostě bývá a je třeba to tak i přijímat. Důležité je vědět, jaké jsou potřeby dnešní církve a jak Pán hovoří ke svému lidu. Pak můžeme účinně sloužit. Martin Moldan, biskup AC

9 MARTIN MOLDAN Potomci Kainovi byli inovátoři, vynálezci, potomci Šéta nikoli ale vzývali jméno Hospodinovo. Chce nám to ukázat, jak lidé reagují na nouzi. Kainovci napnuli jen své lidské síly, ale Šétovci hledali pomoc u Hospodina. Místní sbor může být nadějí pro město, ale pouze církev může být nadějí pro národ. Proto milujme církev. MICHAEL LIVENGOOD Ročník 24, listopad 2012 Střípky aneb co nás zaujalo BOHUSLAV SIKORA Bůh neodpovídá: bezbožným nejednám-li s hříchem ve svém životě vyprosil-li si mě Satan, aby mě přesíval jako pšenici když mě chce naučit být věrným za všech okolností, ne hned běžet o radu za prorokem mám-li ve svém srdci jakýkoli druh neodpuštění nejsme-li jednotní (je veliký rozdíl, modlí-li se celý sbor, nebo jen pár lidí) PAVEL VIMR Bůh si umí poradit s každou chybou, i když ta může mít katastrofální následky, třeba smrt. Neseme důsledky svých chyb, ale nemusíme se celý život trápit pocitem viny. Hospodin o nás přemýšlí velkoryse. Mám v životě modlu? Všechno, nač myslím, po čem toužím, co je v mém srdci, tomu sloužím. Chci-li ty věci více než Boha, mám problém s modloslužbou. STAŠEK BUBIK Máš vizi? Zvětši ji! Raději zemřu a neuvidím probuzení, než bych přestal věřit v probuzení! Jaký je tvůj postoj k církvi? Mášli problém s církví, máš problém s Ježíšem. Čas pro změnu Obéd-edóm byl požehnaný pro schránu smlouvy, která přebývala u něj doma. Když ji David přemístil, stěhoval se, neboť o tu Boží přítomnost nechtěl přijít... Stejně tak my, udělámeli Duchu svatému u nás doma místo, budeme požehnaní my, celý náš dům i okolnosti. Už ses někdy dohadoval s Bohem? Ne. Tak ti dám jednu radu: Nedělej to! Stejně prohraješ. Mně se nelíbily chvály... To nevadí, však jsme neuctívali tebe. Oddluž se co nejdříve, udělej pro to co nejvíc. Pokazí-li se ti pračka, volej k Bohu o pomoc, nezadlužuj se hned. Pokání z dluhů = změnit chování, které mě do dluhů přivedlo. Mamon tě ovládl, bojíš-li se, že zítra mana nebude, i když to Bůh zaslíbil. Brzy přijde doba, kdy už nebude možné uzavírat velké obchody bez Ducha svatého. BRIGITA VIMROVÁ Bůh nám říká: Připravte se, je čas pro změnu. Chceš-li, aby si tě Bůh použil, musíš se připravit. MILAN BUBAN V dobách dřívějších se Písmo četlo nahlas i v rodinách tím se lidé učili od dětství znát Písma. Biblická škola vtiskává mladým lidem řád, který v dnešním světě chybí, a buduje jejich charakter. Jestli chceš vědět, nakolik jsi zralý, pozoruj se, jak se chováš, když je ti zle. MARTIN PENC 4 principy úspěšného proroka: měj touhu, aby tě Bůh mohl použít v oblasti duchovních darů buď poslušný měj víru pomazání nemáš pro sebe, aby ses cítil dobře, ale pro druhé Tíží mě jedna věc: Když vidím bratry a sestry, kteří své štěstí hledají někde jinde než v Ježíši. 9

10 Ž I V O T V K R I S T U Čas pro změnu 10 Svědectví z konference Pán mě pokřtil Duchem svatým Před necelými dvěma roky jsem vydala svůj život Bohu. Pocházím z nevěřící rodiny a doma jsem o Bohu nikdy neslyšela. To, jak mě Bůh k sobě přivedl, je dlouhý a spletitý příběh. Když se ohlédnu zpátky, vidím, že si použil události v mém životě, které mě trápily a byly nepříjemné, ale vzešla z nich nejlepší věc na světě setkání s Bohem. V září loňského roku jsem se rozhodla svoji víru potvrdit křtem ve vodě. Od samého počátku mého seznámení se s křesťanstvím, jsem věděla o Duchu svatém, křtu a jeho darech. Postupně, jak jsem více poznávala Boha, jsem toužila po křtu Duchem svatým. Starší našeho sboru a další křesťané se za mě několikrát modlili, ale bezvýsledně. Připadalo mi, jako bych měla v sobě nějaké zábrany. Konference Čas pro změnu přišla v době, kdy jsem se za křest modlila téměř každý den. Volala jsem k Bohu, že ve svém životě potřebuji změnu a že ho toužím více poznat. Prosila jsem ho, aby na konferenci přišel čas na změnu i pro mě. Seminář Křest Duchem svatým byl jasnou volbou. Bylo mi to i dokonce nakázáno bratrem Zdeňkem z našeho sboru, který mě spolu se svou manželkou vedli při vyučování Prvních kroků. Před začátkem semináře, kdy nás tam bylo ještě málo, nás Michael Livengood přišel pozdravit. Při té příležitosti mi Zdeněk domluvil křest Duchem svatým. Abych byla přesná, řekl, že se modlím za křest, a ptal se, jestli bude po semináři i výzva. Celý seminář byl zajímavý a moc se mi líbil. Michael mluvil o svých zkušenostech se křtem Duchem svatým i o daru mluvení v jazycích. Na konci semináře nám zůstala jen chvilička na modlitby. Michael vyzval všechny k modlitbám. Ti, kteří měli dar jazyků, se měli modlit v jazycích, a ostatní mohli prosit Pána o křest Duchem svatým. Začala jsem prosit Boha, ale pak jsem se rozplakala a pocítila takovou beznaděj. Jen podle hlasu, jsem poznala, že se za mě přišla modlit i Linda Livengoodová. Nevím, kdo další se ještě za mě modlil, okolí jsem moc nevnímala. Ale Pán mi dal tu milost, že jsem promluvila pár slov v jazycích. Po skončení semináře, jsem se ještě chvíli bavila s Lindou o tom, co nám brání mluvit v jazycích. Jsem Pánu vděčná, že mi pomohl uvolnit zábrany a mohla jsem být pokřtěna Duchem svatým. Mám radost i z toho, že to dával na srdce i více lidem, a tak bylo vidět, jak církev funguje jako tělo. Po příjezdu domů, jsem měla vzácnou příležitost mluvit se svými rodiči o Bohu. Mohla jsem jim říct, jaký je. O jeho lásce a plánu pro každého člověka. A také o hříchu. Zatoužil jsem být Pánu blíž Nejsem konferenční typ. Do Karviné jsem jel proto, že jsme zde měli s týmem chval sloužit sám od sebe bych se asi na konferenci nevydal. Domníval jsem se, že poté co posloužíme chválami, vrátím se co nejdříve domů. Ale můj plán byl (v souladu s názvem konference) změněn. Dopolední páteční poselství Michaela Livengooda o Boží přítomnosti a prostoru pro jednání Ducha svatého ke mně mluvilo tak silně, že jsem musel plakat nad sebou, nad svou duchovní vlažností, nad tím, že mi Bůh není drahý a vzácný, že jsem se mu vzdálil. Rozhodl jsem se, že domů se nejede a pobyt v Karviné se prodlužuje. A udělal jsem dobře! Oslovovala mě kázání, obrovsky mě překvapila mládežnická bohoslužba. Milé bylo uctívání kapel R.E.J. a Donebevolající. Velmi mě povzbudily semináře o křtu v Duchu svatém a o jeho darech. Zatoužil jsem modlit se více v jazyku, užívat ten vzácný dar Ducha svatého, být Pánu blíž a žít více z jeho moci, s jeho pomazáním, pod jeho vedením. Prožil jsem, že jsem součástí živé Kristovy církve a zatoužil ŽÍT mnohem více, než jsem v poslední době žil. Díky za takovou konferenci! Dalibor Bakala, AC Brno Na konferenci jsem jela s očekáváním změny ve svém životě a ta změna se stala. Věřím, že Bůh tam jednal s každým člověkem a proměňoval nás. Modlím se, aby ty změny a Boží přítomnost v našem životě byly viditelné i pro naše okolí. Aby mohly být svědectvím. Pán vám žehnej. Katka Navrátilová, AC Olomouc Biblické doktríny BIBLICKÉ DOKTRÍNY Přední letniční teologové S. M. Horton a W. W. Menzies představují široké křesťanské veřejnosti šestnáct základních biblických pravd týkajících se Boží osoby, spasitelného díla Ježíše Krista, obnovujícího díla Ducha svatého, církve, Písma a budoucnosti Božího lidu. Autoři popisují jednotlivá témata jasným, stručným a srozumitelným způsobem a nabízejí tak čtenářům užitečný nástroj pro stabilitu ve víře a duchovní růst. Pokud chcete být pevně zakotveni v učení Bible, tato publikace nesmí ve vaší knihovničce chybět! Více na

11 Ročník 24, listopad 2012 Ptali jsme se... ANKETA hodnocení konference Denisa Krátká, AC Zábřeh A jaký seminář vás zaujal? Od Rudka Bubika: Žijeme v době Lota. Tady jsou čerstvé výsledky anket, které jste mohli vyplnit a odevzdat. Sešlo se jich kolem jednoho sta, což odpovídá jedné šestině registrovaných účastníků. Vybereme jen nejzajímavější čísla: 2 lidé přijali spasení (Haleluja!) 26 lidí obnovilo rozhodnutí pro Krista (ať vám to vytrvá!) 4 lidé byli pokřtěni Duchem svatým (určitě jich bylo mnohem více, jen nevyplnili anketu) 24 lidí mělo silnou osobní zkušenost s Duchem svatým 11 lidí prožilo volání do služby/obdrželo vizi 5 lidí bylo uzdraveno (věříme, že číslo je vyšší, jen se do uzávěrky tohoto čísla všichni nepřihlásili) 13 lidí bylo usvědčeno z hříchu Velký úspěch (podle anket) zaznamenaly semináře Duch svatý a jeho dary, Žijeme v době Lota, Proroctví, Křest v Duchu svatém, Češi, láska a probuzení a Modlitba a duchovní boj. Ostatní semináře byly neméně kvalitní, jen třeba pro svou úzkou specializaci byly navštíveny hlavně těmi, kdo se o danou problematiku intenzivně zajímají Misie, tlukot Božího srdce, Misijní aktivity zaměřené na děti a mládež, Tvořivé uctívání, Studium Bible skrze prostředky 21. století a další. Otázka 1: Tahle konference se jmenuje Čas pro změnu. Myslíš, že naše církev potřebuje změnu? Myslím, že každý potřebuje změnu. Hodně se tady mluví o dávání prostoru Duchu svatému. V církvi máme tendenci k různým strategiím práce, ale málo klademe důraz na to, abychom dali čas Pánu a ptali se: Pane, co chceš Ty? A to se trošku týká i mne osobně. Josef Hasmanda, AC Valašské Meziříčí ad. 1: Ano, potřebujeme přítomnost Ducha svatého. Existuje klišé, že všechno máme, že nic nepotřebujeme, že ta přítomnost tady je, a přitom je realita jiná. Přítomnost Ducha svatého opravdu hodně potřebujeme, bez ní se nehneme, bez ní církev není církví. Jakub Vlachynský a Veronika Camfrlová, AC Varnsdorf Jirka Šafka, AC Olomouc ad. 1: V Apoštolské církvi je kolem pěti tisíc lidí a myslím si, že nějakých 80 % z nich potřebuje hlubší vztah s Bohem. Čas pro změnu je každý den, nejen na této konferenci. Ta je dobrým startem, dobrým povzbuzením. A co ty sám? Ano, potřebuji. Bůh se mne tady dotýká. Semináře jsou duchovně nabité a jde se do hloubky. To mi vyhovuje, třeba na mládežnických sjezdech to takhle nebylo. Katka Fridrichová, AC Hustopeče Čas pro změnu A nyní vox populi aneb vaše komentáře, připomínky a pochvaly: výborná organizace, dobré místo, nabitý program... příště konferenci uspořádat blíže ke středu republiky opakovat Donebevolající znovupotvrzení toho, že jediný můj smysl života je opravdu Ježíš a touha být mu plně vydaná. Velká touha sloužit druhým. Zahodit pýchu a nechat se použít. Jsem znovu zapálená. Je zbytečné zvát zahraniční řečníky, když máme takové perly z vlastních řad. Lidé by mohli mít jmenovky i s příslušností ke sboru. Opravdu bych uvítal snížení množství decibelů vypouštěných do hlediště, občas byl zpěv (chvála) přehlušen hudbou. Přivítal bych celodenní hlídání (program) pro děti. Doufám, že se semináře nahrávaly, protože jsem nestihla všechny, které mě zajímaly. Úžasná konference! ad. 1: Jakub: Myslím si, že potřebuje. A já sám potřebuji ještě větší zapálení pro Krista a ještě větší bojovnost za to, co vyznáváme. Veronika: Určitě se potřebuje trošku víc probudit. ad. 1: Myslím, že jestli se něco musí neustále měnit, je to církev. Protože se mění společnost kolem i lidé v církvi rostou, přijde mi, že změna je něco jako rys církve. Miluška Křivánková, AC Varnsdorf ad. 1: Církev potřebuje probuzení, oheň Ducha svatého pro všechny. 11

12 Ž I V O T V K R I S T U Petr Kmet, AC Lysá nad Labem ad. 1: Já si myslím, že změny se týkají celého života. Člověk musí být bdělý, aby se nenechal něčím ukolébat a nezačal stagnovat. Se stagnací přichází destrukce a člověk se přestane rozvíjet, neroste, ztrácí hodnoty. Petra, AC Frýdek Místek Tomáš Hasmanda, AC Valašské Meziříčí ad. 1: Ano. Myslím, že potřebujeme změnu v tom, o čem bylo dnešní dopolední kázání (M. Livengood o Obédedómovi, pozn. red.). Myslím, že církev potřebuje Boží přítomnost. Myslím, že si vedoucí i lidé na určité věci příliš zvykli. Víťa Rýznar, AC Brno Zuzana a Daniela Sedláčkovy, AC Lysá nad Labem Čas pro změnu ad. 1: Určitě, protože každý potřebuje změnu. A jakou? Abychom víc poslouchali Boha. Potřebuješ ji i ty sama? Přijela jsem proto, že je mi dobře s Božím lidem, povzbuzuje mne to hodně ve víře a je to určitě energie do další služby. Změnu potřebuji jako každý jiný. ad. 1: Já si myslím, že já potřebuji změnu. Věra Kameníková, AC Brno, stanice Velké Meziříčí ad. 1: Určitě. Já ji taky potřebuji. V dnešní době je potřeba umět se zastavit a hledat čas být s Pánem. ad. 1 - Zuzana: Já si myslím, že změnu potřebuje náš národ. A protože církev je takovým hybatelem v národě, věřím tomu, že potřebujeme změnu jako jedin- ci i jako církev. Daniela: Já si také myslím, že potřebujeme změnu, a to změnu v myšlení, abychom neupadali do stereotypu. Ze života církve 12 Změna v redakci Vážení čtenáři, jak jste již určitě zjistili, na tvorbě tohoto čísla časopisu se podílí částečně obnovená redakce. Hlavní zodpovědnost tak přebírá sestra Ivana Bartíková. Mám naději, že uplatní své zkušenosti, obdarování i vzdělání a pomůže k tomu, aby náš časopis byl opět o krůček blíže k vám čtenářům. V práci jí bude pomáhat i její manžel Jirka (2. pastor olomouckého sboru), který má s touto prací bohaté zkušenosti. Život v Kristu, to je živá kronika naší církve. Odráží to podstatné, co se v našich sborech děje. Má ambice nejen informovat, ale i vzdělávat, povzbuzovat a všestranně budovat. Práce to není jednoduchá. Proto patří dík a uznání všem, kteří se doposud na této práci podíleli. Každý z těchto redaktorů vtiskl do časopisu něco osobitého a posunul jej o krok dále. Na prvním místě je to bratr Aleš Navrátil. Jako redaktor pracoval již od počátku devadesátých let, vtiskl časopisu jeho současnou podobu. Dá se bez nadsázky říci, že Život v Kristu je jeho dítětem. V době, kdy Aleš práci na časopise přijal, byl pastorem rostoucího sboru a redaktorský úvazek představoval činnost nad rámec jeho povinností. Ač původním povoláním lékař, aktuálně vytížený pastor, přesto tuto službu přijal a dokázal dát časopisu profesionální tvář. Pavel Slepička pracoval v časopise od roku Čtenářům jsou důvěrně známy ilustrované Výpravy do minulosti, později Evoluce vs. stvoření i další odborné články. Pavel opustil lukrativní zaměstnání a práci v redakci přijal jako součást Božího povolání pro svůj život. Věřím, že bude nadále ochoten s časopisem spolupracovat jako dobrovolník. ALEŠ NAVRÁTIL Jakou roli, Aleši, dle tvého názoru, hraje časopis ŽvK v životě církve? Co nového si slibujeme od obnovené redakční rady? V tuto chvíli je to především způsob práce: Redakce bude usilovat o to, aby pracovala více týmovým způsobem, získala více spolupracovníků a mohla tak být více v centru dění naší církve. V plánu jsou samozřejmě i další změny. Přejeme redakci, aby mohla navázat na vybudované základy a dovést časopis zase o krůček dále. Martin Moldan V souvislosti s personální obměnou redakce jsme položili několik otázek těm, kteří časopis Život v Kristu vytvářeli doposud. Určitě je velmi důležitý pro všechny, kteří jsou z nějakého důvodu odděleni od celocírkevního dění: Důchodci, invalidé, členové diaspor, členové sborů, které si žijí pro sebe, nezajímají se o církev jako celek. Pro ty, kteří jsou v centru církevního dění má význam zřejmě menší. Jaká byla tvá vize pro časopis a jak se ti ji podařilo naplnit? Spojovací prvek pro členy církve, prostředek vzájemného budování vzdělávání, povzbuzování, napomínání Nakolik se dařilo vizi naplňovat, mohou posoudit jen čtenáři, ne já. Pokračování na str. 17

13 Ročník 24, listopad 2012 Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře emeritního biskupa Rudolfa Bubika. ŽALMY Žalmy nejsou všechny stejně zaměřené, nacházíme zde: Díkůvzdání Chvalozpěv Modlitba Píseň Vyznávání Vzývání Žalozpěv A já tam nacházím jen Boží slovo. Pokud tam někdo jiný nachází tyhle všechny věci, pak to je jeho problém. Ke mně v Žalmech mluví Bůh, ať je to píseň, modlitba, ať je to jakýkoliv žánr, z toho mluví Bůh, to je to nejdůležitější. Ž 1,3 VŠE, CO PODNIKNE, SE ZDAŘÍ. Nejdřív bych chtěl upozornit každého čtenáře na slovíčko zdaří se. Co to je? Úspěch? Štěstí? Jednou jsem četl, jak skupina německých turistů chtěla jet do Ameriky a rozhodli se, že poletí Concordem. Dva důchodci, ať dělali co dělali, letadlo nestihli a byli strašně naštvaní. Ale jen jeden den. Na druhý den děkovali Bohu. Protože Concord spadl a všichni cestující zahynuli. V historii můžeme vidět mnoho příkladů, kdy dnešní úspěch je zítřejším průšvihem a dnešní průšvih zítřejším úspěchem. Pokud On mi žehná, tak skutečně cokoli budu dělat, se mi podaří. I když někdy budu remcat, i když někdy budu říkat: Bože, proč? Protože On vidí za zatáčku. Můžeme Bohu v modlitbě tato zaslíbení připomínat? Když se dívám do Bible, vidím, že mnozí služebníci se odvolávali: Je psáno Ale i tady bych doporučoval slušné chování. Neboť On je dobrý a říkávám: I Boží mlčení je odpověď. Když řekne, že slyší každou mou modlitbu, tak ji slyší. Pokaždé odpovídá, i když ne hned. Ale odpoví v pravý čas pravým způsobem. Týká se úspěch ve všem obyčejného života (práce, rodina, zahrada ), nebo jen těch duchovních úkolů, do kterých Bůh člověka speciálně povolává? Jak poznáme, co je pravdivé Boží zaslíbení a co je podezřelé evangelium prosperity? Když jsme s Maňkou začínali, bylo to velmi krušné. Málo jsem vydělal, a Bůh ještě řekl, že Maňka zůstane doma. On měl své cíle a záměry. Při jedné příležitosti, když jsem s ním toto řešil, tak mně řekl: A ty si myslíš, že já nemám na to obsypat tě zlatem? Ale kdo pak od tebe přijme evangelium? On se vždy postaral. Nikdy jsme neměli hlad, nebylo nám zima, ale měli jsme vždy tak akorát. Toto si právě potřebuji uvědomit: Proč jdu za ním? Není to proto, abych byl bohatý. ŽALM 2 (KRALICKÝ PŘEKLAD) PROČ SE BOUŘÍ NÁRODOVÉ, A LIDÉ DAREMNÉ VĚCI PŘEMYŠLUJÍ? SSTU- PUJÍ SE KRÁLOVÉ ZEMŠTÍ, A KNÍŽA- TA SE SPOLU RADÍ PROTI HOSPODI- NU, A PROTI POMAZANÉMU JEHO. ŘÍKAJÍCE: ROZTRHEJME SVAZKY JE- JICH, A ZAVRZME OD SEBE PROVAZY JEJICH. ALE TEN, JENŽ PŘEBÝVÁ V NEBESÍCH, SMĚJE SE, PÁN POSMÍVÁ SE JIM. TEH- DÁŽ MLUVITI BUDE K NIM V HNĚVĚ SVÉM, A V PRCHLIVOSTI SVÉ PŘEDĚSÍ JE, ŘKA: JÁŤ JSEM USTANOVIL KRÁLE SVÉHO NAD SIONEM, HOROU SVATOU MOU. VYPRAVOVATI BUDU ÚSUDEK. HOS- PODIN ŘEKL KE MNĚ: SYN MŮJ TY JSI, JÁ DNES ZPLODIL JSEM TĚ. POŽÁDEJ MNE, A DÁMŤ NÁRODY, DĚDICTVÍ TVÉ, A KONČINY ZEMĚ VLÁDAŘSTVÍ TVÉ. ROZTLUČEŠ JE PRUTEM ŽELEZNÝM, A JAKO NÁDOBU HRNČÍŘSKOU ROZ- TŘÍŠTÍŠ JE. A PROTOŽ, KRÁLOVÉ, NYNÍ SRO- ZUMĚJTE, VYUČUJTE SE, SOUDCOVÉ ZEMŠTÍ. SLUŽTE HOSPODINU V BÁZ- NI, A VESELTE SE S TŘESENÍM. LÍBEJTE SYNA, ABY SE NEROZHNĚVAL, A ZHY- NULI BYSTE NA CESTĚ, JAKŽ BY SE JEN MÁLO ZAPÁLIL HNĚV JEHO. BLAHOSLA- VENÍ JSOU VŠICKNI, KTEŘÍŽ DOUFAJÍ V NĚHO. Tvůj komentář k tomuto žalmu je pamětníkům tvých vyučování známý. Mohl bys jej prosím zopakovat i pro mladší generaci? Tento Žalm je rozdělen na čtyři základní odstavce. První odstavec: radí se králové, radí se mocnáři, a říkají O koho se jedná? Radí se s někým premiér Nečas, nebo jiní politikové? Ne. Ale na ponebeských oblastech se radí. A říkají tam je jedna zajímavá věta: Rozbijme jejich vztahy a setřeseme ze sebe jejich pouta. Čili známá věta: Rozděl a panuj. Bůh řekl, když lidé stavěli bábelskou věž: Jsou jedno a nejde je zastavit. Zmateme jim jazyky. Kdybychom si my, Boží lid, uvědomili, co to znamená být jedno a jak se jednoty Božího lidu ďábel bojí, a proto říká: Rozdělme je, a setřeseme ta pouta. Oni nás přestanou svazovat. Bůh se těmto knížatům směje a říká: Já jsem ustanovil. Ano, On ustanovil Ježíše, ale Bible dále říká, že hlavou každé ženy je muž, to je ustanovení. Hlavou každého muže je Kristus, i to je Boží ustanovení. A já jako muž to mohu za a) přijmout a poddat se hlavě, za b) jít do rebelie ale i s důsledky. Je to poměrně velmi jasné. A dále: Přijměte ho, líbejte ho. Prokazuj mu lásku a poddanost. Proč? No protože druhý žalm mi zjevuje strategii ďáblovu, jak rozbíjet Boží lid a jak to udělat, aby setřásl pouta, kterými ho svazujeme. Ž 3,4 TY JSI MÁ SLÁVA... Známe pomíjivou a povrchní slávu světa. Jak vypadá Boží sláva? Jak se projevuje? Co to znamená pro nás? Často zapomínáme, že máme na slávu špatné měřítko. Kolik lidí, naneštěstí i mezi Božím lidem, se žene za tím mít peníze, být někým. Tento duch Abšalóma strašně řádí i mezi Božím lidem a strhává mnohé. Potřebujeme si uvědomit, že máme mít Boží slávu. A teď si jen položme otázku z naší historie: V Kostnici na hranici, jak se asi cítil Hus? A jak se tam u hranice cítili církevní hodnostáři? Tak konečně jsme ho zdrtili. Fakt? Četl jsem od jejich nástupců, že později říkali: Kdyby hodnostáři tenkrát věděli, co dělají, každopádně by tak Hus neskončil. Ano, Boží sláva nám ne vždy chutná. Když jsem psal knihy Nepřemožitelné světlo a musel jsem popisovat hrozné mučení, ptal jsem se na to Pána, a On mi řekl: Ano, ale ti lidé mají mučednickou korunu. Víš, jaká to je hodnota? A víš, že to bude navěky? Kdo dneska ví a oslavuje, že nějaká Čáslavská před x lety získala na olympijských hrách tři zlaté medaile? Tenkrát toho bylo všude plno. A dneska? To všechno je lidská sláva polní tráva. Ale Boží sláva ta má hodnotu navěky. Ž 3,8 POVSTAŇ, HOSPODINE, ZA- CHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE! ROZBIJEŠ ČE- LISTI VŠEM MÝM NEPŘÁTELŮM, SVÉ- VOLNÍKŮM ZVYRÁŽÍŠ ZUBY. To nezní úplně křesťansky Je tu duchovně rozdíl mezi SZ a NZ, kdy máme odpouštět svým nepřátelům? Ale zní to křesťansky! Jen to čtěme tak, jak je to v Bibli napsáno. My čteme: Nemstěte se nejmilejší. Čteme potud. Ale pozor, to má pokračování: neboť Bůh říká: Mně patří pomsta. Tady není řečeno, že jim ty zuby zvyráží hned. Bůh umí počkat, až to bude nejvíc bolet. Když vezmu příklad inkvizitora, který na Moravě kdysi zabil tolik nevinných lidí, sebral veškerý zabavený majetek, a přesto všechno se dožil více než osmdesáti let v blahobytu. Ano, až na to, že v Bibli je napsáno: Umí Bůh zachovat bezbožníka na den soudu. Protože ten člověk už došel tak daleko, že Bůh si řekl: Dobře. Počkám, až dozraješ, ale pak ti to všechno sečtu. On říká: Má je pomsta i my uvidíme, jak strašná pomsta to je, ale uvidíme to, teprve až budeme na věčnosti. Platí: A navěky, nikdy ne jinak. Ten člověk už je teď přes tři sta let v pekle, řve bolestí a skřípe zuby, a už to nikdy jinak nebude. Jeden rozhovor za mnohé, trošku v havířském tónu: říká jednomu bratru kdysi jeho spolupracovník: Vy to stále čtete, že tam bude pláč a skřípání zubů? Vždyť staří lidé umírají bezzubí. Čím tam budou skřípat? Bratr mu říká: Neboj se, i ty do pekla dostaneš nové tělo, a Bůh ti dá zuby dost pevné, abys měl čím skřípat. Studijní materiál 13

14 Ž I V O T V K R I S T U Studijní materiál 14 Ž 4,9 POKOJNĚ ULÉHÁM, POKOJNĚ SPÍM, NEBOŤ TY SÁM, HOSPODINE, V BEZPEČÍ MI DÁVÁŠ BYDLET. Přicházejí proroctví, že se na nás blíží období krize, která zřejmě vyvolá zmatky, politickou a sociální nestabilitu a další znamení Konce. Máme přemýšlet o přípravách, nebo se pevně držet tohoto zaslíbení? Tím bezpečným bydlením je myšleno požehnání a mír pro celou zemi a tedy i pro mě, nebo to je speciální Boží ochrana, i kdyby okolo mě všechno spadlo? Ano, krize budou, ovšem Bůh má na to, aby svůj lid ochránil i v těžkých dobách. My na Slezsku můžeme být svědectvím, neboť jsme to viděli, když byla druhá světová válka. Mám to z úst táty, když chtěl s rodinou utíkat a nevěděl kam, protože se rozneslo, že tudy půjde fronta. Bůh mu ukázal na nebi dva anděly. Jeden měl lampu červenou a druhý zelenou. A Bůh tátovi řekl: Válka být musí. Ale vojska nejdou tam, kam chtějí vojevůdci, ale kam je pustím já. Podívej se na toho anděla s červenou, kde stojí. On je sem nepustil. Později jsem se dozvěděl, že generál, který dostal od Žukova příkaz rozjet vojenskou operaci, ji nerozjel z jednoho prostého důvodu, on to pak tady vyprávěl jednomu bratru. Říká: Viděl jsem najednou, já, ateista, neznaboh, na obloze anděla s mečem. To bylo hrozné, na mě přišla taková hrůza a strach, ne, já nemohl. On umí zachovat. Válka být musí, to všechno přijde, ale On nám dá bezpečně bydlet. Kde a jak? Důvěřuji mu, že zas to bude způsobem pro mě přijatelným. Když uslyšíme tyto zvěsti, pokojně uléhejme a pokojně spěme. On nad námi bdí. Ž 5,10 VŽDYŤ NA JEJICH ÚSTA NENÍ SPOLEHNUTÍ Dnes už dané slovo moc neznamená, jak to je se závazností daného slova podle Písma? Pán Ježíš řekl: Vaše slovo budiž ano ano a ne ne. A proto ty kecy, které se dočítám ve staré literatuře, že katolíci vyučovali, že slovo dané heretikům není závazné to vyučují oni, to vyučuje ďábel. Ale Pán Ježíš říká: ano ano a ne ne. Svět je poddán lži, a proto mnohomluvnost nebývá bez hříchu, jak říká kniha Přísloví. Dávejme na to pozor a se slibováním buďme opatrní. Rozdělil bych to na dvě věci. Jedna věc je běžná mluva, ale druhá věc: buďme opatrní na jakýkoli jasný závazek. Ale i v běžné mluvě mluvme jako křesťané, jako ti, kteří se bojí Boha. Když dám slovo a okolnosti se zhorší (třeba by splnění slibu znamenalo určité vyšší výdaje, úsilí či riziko) jsem povinen slovo dodržet, nebo se mohu omluvit? Chci poukázat na to, že by bylo dobré, abychom chodili s Bohem, a vyprosme si to, co nám radí Písmo: Pane, polož stráž k mým ústům. On ví, co bude zítra, a budu-li citlivý, tak mě Duch svatý napomene a já řeknu: No, víš, pokud to půjde a bude-li to možné, tak to udělám. Ž 5,13 SPRAVEDLIVÉMU, HOSPODINE, ŽEHNÁŠ Kdo je teda ten spravedlivý? Vždyť Písmo říká, že Nikdo není spravedlivý, není ani jeden (Ř 3,10). Byli spravedliví v Kristu už ve SZ (nějak na úvěr)? Co to je spravedlnost? Existuje v Bibli několik kapitol, o kterých veřejně říkám, že když je mám číst, tak u toho trpím. A to je druhá Samuelova od desáté do dvacáté kapitoly. Těchto deset kapitol o Davidovi, Batšebě, Uriáši Chetejském, Ámonovi, Abšalómovi atd. Přes to všechno byl David mužem dle Božího srdce. Ano, ale kolik ho stály tyhle kousky?! On za ně draze zaplatil. Z toho se poučme. Byl spravedlivý v Božích očích, ale Bůh i svého spravedlivého trestá. On to Davidovi odpustil, On ho očistil, ale prorok mu řekl: A meč se od této chvíle nevyhne tvému domu. Mohu vám říct, že mám hodně nejen svých zkušeností, že to je pravda. Ž 6,4 A TY, HOSPODINE, DOKDY BU- DEŠ VÁHAT? Proč by měl vševědoucí Hospodin váhat? Není vázaný v čase, tak ví hned, jak by se rozhodl, i kdyby dlouho zvažoval. Nečeká Bůh spíš na nás, než se pokoříme? Uvědomme si, že to říká člověk. Ano, Bůh ví, co dělá, ale mně se to jeví jako váhání. Uvědomme si, čím procházel David. A proto mnohdy křičel k Bohu: Proč? Samuel ho pomazal za krále a on stále utíká před Saulem. Hospodine, proč nezjednáš právo? Mnozí lidé se mě ptají: David miloval Jónatana, proč musel Jónatan zahynout se Saulem? Mám na to jednoduchou odpověď: Když David utíkal před Saulem a skrýval se, kde byl Jónatan? Pokud tolik miloval Davida, proč s ním nebyl v těch skrýších? Jónatan říká Davidovi: Ano, ty budeš kralovat a já budu druhý po tobě. Takže druhý po Saulovi, a pak budu druhý po tobě. Teď mi je dobře, a pak mi bude dobře zase. To je jeho názor. Ale Bůh tyto věci vidí jinak. Boží váhání je někdy cesta, kdy nás vyučuje, kdy na nás chce pracovat, otesávat nás, a především připravovat. Proč musí špičkoví sportovci chodit do posiloven? Když se schylovalo k bitvě s Pelištejci, Saul poslal Davida domů. Takového chlapečka tu nepotřebujeme, teď to je pro chlapy. David se mohl cítit uraženě. Co udělal táta, když přišel David domů? Tak jdi ke stádu. A David snad nikdy v životě neměl tolik problémů se lvy a s medvědy, jako v těch třiceti dnech. Proč? Protože pak mohl říct Saulovi: Bůh mě vytrhl z rukou lva a medvěda. Přišel z posilovny. Nám se jeví, že Bůh váhá, a ve skutečnosti jsme v posilovně. Abychom se trošku rozcvičili a mohli to pak nandat lumpům na ponebeských oblastech. Ž 6,6 MEZI MRTVÝMI TĚ NEBUDE NIC PŘIPOMÍNAT; COŽ TI V PODSVĚTÍ VZDÁ NĚKDO CHVÁLU? V podsvětí jsou (byli) lidé živí, ne? Můžou chválit. Udělejme si v tom přehled Tělo umírá a jde do hrobu, co bude s duší a duchem, než dostaneme nové tělo? Kde budou? Nezlobte se, ale když člověk řve bolestí a skřípe zuby, těžko se mu při tom chválí Boha. Starý zákon nezná posmrtný život, neví, jak to na věčnosti vypadá. Teprve Bůh v těle, Pán Ježíš, nám v příběhu o boháči a Lazarovi ukazuje, že to bylo rozděleno. Ano, smrt vládla nad všemi, ale peklo už ne. To, co je tady nazváno podsvětím, čili peklo, to už nechválí Hospodina. Za druhé: Všimněme si, kdo mluví, a podle toho vysvětlujme. Mluví-li Bůh, tak Pán Ježíš živým řekl, že jsou mrtví. V Božích očích byli mrtví, protože se nenarodili znovu. Je potřebné i ve Starém zákoně se dívat, kdo mluví: Mluví člověk, nebo mluví Bůh? Propadneš smrti, dozvěděl se Adam. A tak se lidé rodí mrtví ve svých hříších a potřebují se narodit znovu. Proto je pravdou, co říká jedno přísloví: Pokud se dvakrát narodím, tak jenom jednou zemřu. Pokud se jen jednou narodím, pak zemřu dvakrát. Ž 7,6 AŤ NEPŘÍTEL STÍHÁ MOJI DUŠI, CHYTÍ A ZAŠLAPE DO ZEMĚ MŮJ ŽIVOT, AŤ UVEDE V PRACH MOU SLÁVU. Není to příliš riskantní svolávat prokletí do svého života, byť podmíněně? To je spíš na pokání a rozvazování? Já si myslím, že je dobré si připomenout, když nepůjdu Boží cestou, pak ať to tak dopadne. Čili připomínat si to. Jakoby sám sebe varoval: Hochu, nelez do toho. A nedomnívejte se, že to nebylo lákavé, když mu Abíšaj řekl, když stáli nad spícím Saulem: Dovol, ať ho jednou ranou usmrtím, a vzal Saulovo kopí. Ale David řekl: Ne. Něco věděl. Podle NZ máme žehnat protivníkům, svolávat dobro, kletbu teda ani nemáme příležitost použít. Nebo ano? Kdy a jak? Podívejme se na Nový zákon dobře. Pán Ježíš jenom žehnal? Anebo taky řekl: A tam bude pláč a skřípění zubů. Ve strojovně byl zákaz používat rádio, ale kluci jezdili s mašinou a poslouchali hudbu. V práci jsem se snažil být svědectvím, proto jsem rádio vypnul, kdykoli jsem sedl za mašinu. Můj kolega, takový rýpala, mi říká: Těšíš se do nebe, celou věčnost ti tam budou andílkové zpívat a tady hudbu nesnášíš. Modlil jsem se a po čase mu říkám: Hele, četl jsem včera v Bibli o tobě. A co tam je napsáno? No ty stále říkáš, že mi budou celou věčnost zpívat andílkové. To je pravda. Ale o tobě je napsáno, že celou věčnost budeš mít hudbu zajištěnou ve vlastní režii, budeš řvát bolestí a skřípat zuby. A víckrát mi neřekl ani slovo o andílcích. Neproklínal jsem ho, jen jsem mu řekl, co o něm říká Bible. Ž 8,3 ÚSTY NEMLUVŇAT A KOJENCŮ JSI VYBUDOVAL MOCNÝ VAL Máme tomu rozumět jako vyzdvižení úlohy dětí v budování Božího království? Je to fakt nejefektivnější Boží volba?

15 Co říká Pán Ježíš na téma Nebudete-li jako děti, žádným způsobem nevejdete? Co je u dětí zvláštního? Že děti absolutně věří svým rodičům. Mám takovou průpovídku: Ve čtyřech letech: Táta má ve všem pravdu. V devíti letech: No, táta má někdy pravdu. V patnácti letech: Táta, ten nerozumí životu a už vůbec ne nám mladým, je úplně vedle. Ve třiceti letech: Ale jo, možná někdy má pravdu, ale jinak životu nerozumí. V pětačtyřiceti letech: Táta mnohé věci viděl zdravě. A v šedesáti letech: Škoda, že ten táta už nežije, ten byl moudrý, tak rád bych si s ním o tom popovídal. Proto jako děti. Z úst dětí ne nutně fyzických, ale těch duchovních. Jak vůbec kojenec vnímá Hospodina? Uvědomuje si jeho blízkost? Může ho v duchu chválit, slyšet, radovat se z něj? Kojenec nebude rozumět, oč se jedná, ale každopádně už i dítě něco ví, neboť z prsou matky pije buď Boží pokoj, anebo pije prokletí. Ž 8,6 JEN MALIČKO JSI HO OMEZIL, ŽE NENÍ ROVEN BOHU, KORUNUJEŠ HO SLÁVOU A DŮSTOJNOSTÍ. Již jsme se setkali s názorem, že andělé jsou vyšší bytosti než lidé. Jsou silnější, mocnější, vznešenější. Bylo by možné vyložit záměr Tvůrce a hierarchii Božího stvoření? Nikde nečtu v Bibli, že Bůh stvořil anděly ke své podobě. Jen člověk je stvořen k Boží podobě. Píše o člověku, že ho učinil o málo menším. Andělé jakoby dnes byli výš než my lidé. Proč? Protože jsme mrtví ve svém hříchu. Ale v Ježíši Kristu už máme nějakou úlohu. Jeden bratr měl ve zvyku ráno o hodinu dřív vstávat a modlit se. Jednou přišel večer dost pozdě a dost unaven, ale ráno se jako vždy probudil načas. Začal boj, že to tentokrát vynechá, že je skutečně unaven a že si teda hodinku pospí. Když usnul, měl zvláštní sen. Vidí sebe a plný pokoj andělů. Jeden anděl říká druhému: Co se to děje, to my dneska budeme bez práce? Každý den ráno nám rozdává úkoly, co máme jít dělat, a dneska co budeme dělat? Bratr byl v ten moment na nohou a pak na kolenou, aby rozdal úkoly. Ano, uvědomme si, že toto je úloha Božího lidu. Ročník 24, listopad 2012 Ž 9,6 DO ZÁHUBY JSI SVRHL SVÉ- VOLNÍKA, JEJICH JMÉNO ZAHLADIL JSI NAVĚKY A NAVŽDY. Jak Bůh vidí význam jména? To nebude jen identifikační nápis v občance, že? Jakou má jméno duchovní rovinu? My dostaneme nové jméno na bílém kamínku, co to bude? Všimněme si jedné zajímavé věci v příběhu o boháči a Lazarovi. To, co tam lidé vesměs nečtou. Byl jeden ubožák, nemocný žebrák jménem Lazar. A byl taky jeden boháč beze jména. V nebi znali jméno Lazar, bylo v knize života. Boháč je bezejmenný, je uvržený do pekla. Proto Bible na mnoha místech říká: Ano, v lidských očích některá jména jsou velká, a já dodávám, zda v Božích taky? Anebo v Božích análech to jméno nenajdeš? Važme si toho, jsou-li naše jména známá v nebi. Pokud nám je náhodou Bůh změní, každopádně nás tam v nebi včas upozorní, co a jak. Jak může mít člověk navždy zahlazené jméno? Vždyť bude žít věčně (v oddělení od Boha), musí mít a vnímat identitu. No v pekle to jméno nebude. Tam je bezejmenný. Veliký císař Nero, Titus, Caligula a další v pekle jméno nemají. Veliký Stalin, Hitler a jiní v pekle jméno nemají. Ž 10,1 HOSPODINE, PROČ JEN STOJÍŠ V DÁLI, V DOBÁCH SOUŽENÍ SE SKRÝ- VÁŠ? Můžeš tento verš potvrdit ze své životní zkušenosti? Ano, mnohokrát. Ale to jen proto, že Bůh je neviditelný a nám se jeví, že je skrytý. Ale kdepak. Právě naopak. V dobách soužení, když jsem byl ve vězení a měl jít do duchovního boje, kdy mě Bůh do něho uváděl, ukázal mi čtyři anděly. Pěkní vazouni. On se neskrývá, ale nám se to může tak jevit. Mnohokrát jsem prožíval, že démon zaútočil. Jeden příklad za mnohé: Připravovali jsme setkání v době totality. Den předtím, než začali přijíždět první lidé, jsem všechno zkontroloval, a pak jsem si nahoře v pokoji udělal modlitební hodinu. A když se modlím, najednou zírám. Jako kdyby střechu a zeď někdo dal pryč a já vidím, jak přes pozemek si to šine ke mně k baráku velká potvora. Já se modlím, křičím k Bohu a netvor jde blíž a blíž. Přišel až sem na dvorek, kde teď máme psa, a začal se točit dokola jako pes, když si chce sednout. Současně jsem uviděl, že pod barákem stálo několik andělů. Proč nereagovali? Když jsem křičel, Bůh mi řekl podobně jako Mojžíšovi: Proč křičíš? Jednej. Vyhoď ho! Načež jsem prstem namířil a říkám mu: Ve jménu Ježíše Krista z Nazaretu. V ten moment andělé tasili a namířili meč. Bestie vyskočila a hezky rychle upalovala a zůstala stát tam za tím polem. Pak mi jeden z mých synů říká: A proč jsi ho nehnal dál? No protože ti andělé šli za ním po začátek pozemku, tam zůstali stát. Bůh se neskrývá, jen já ho nemusím vždy vidět. Ale proto ho nevidím, že mám věřit, a především chodit s ním, aby mi respektive mohl říct, tak jak při jedné příležitosti jsem se modlil a vzkřikl jsem: Bože, kde jsi? A On mi odpověděl: Já tam, kde vždy. Ale kde jsi ty? On byl na svém místě, já nebyl. Ž 10,15 PŘERAZ PAŽI SVÉVOLNÍKA, PAŽI ZLÉHO. Má vůbec smysl v modlitbě radit Bohu, co má dělat? Není to spíš rouhání a drzost? Na co se v modlitbě soustředit? Na co nezapomenout? Přeraz paži svévolníka. Zamysleme se. Často lidem dávám příklad rukavice. Pokud je to jenom položená rukavice, mohu s ní dělat, co chci. Jakmile tam vsunu ruku, pak rukavice ožije. Tady si položme otázku, o jakého svévolníka se jedná. O tu rukavici, nebo o to, co v té rukavici je? A proto, klidně se budu dále modlit: Hospodine, sraz ho pod nohy kazatele, bratra, atd. Vždy musím vědět, oč se jedná, a uvědomit si, že máme vést duchovní boj, že máme mít meč Ducha. Až na to, že tím mečem Ducha nemám píchat do svého bratra, ale někam jinam. Ž 11,6 SEŠLE NA SVÉVOLNÍKY DÉŠŤ ŽHAVÉHO UHLÍ A HOŘÍCÍ SÍRY, JEJICH ÚDĚLEM SE STANE ŽHOUCÍ VICHR. Tím se myslí až jednou v soudný den, nebo to je duchovní obraz jejich každodenní reality, s kterou ještě Bůh milosrdně čeká? Zatím to vypadá, že déšť ještě nepadá Ne vždy, ne nutně jde až o soudný den. Ale jen tak pro zajímavost: Lidé nikdy nepáchají tolik sebevražd pro fyzickou bolest, třeba při mučeních atd., daleko více sebevražd spáchají pro vnitřní bolest, když najednou přijde tento déšť. To nemusí být hned, Bůh má svůj čas. A najednou ho začne trápit jeho svědomí, a hlavně, Bůh otevře dveře démonům, kteří si to velmi rádi s tím člověkem rozdají, a obzvlášť, když jim Bůh dovolí, tak ho velmi rychle vedou na oprátku. Ž 12,5 NÁŠ JAZYK PŘEVAHU NÁM ZARUČUJE, MÁME PŘECE ÚSTA. KDO JE NAŠÍM PÁNEM? Mnohokrát jsem na toto téma hovořil, že Abšalómovi zaručoval jeho jazyk převahu. I dnes vidíme mnoho, naneštěstí i bratří, kterým huba dobře mele. Neuvědomují si, že to, že utluču někoho jazykem, to, že umím rychle a dobře argumentovat, ještě neznamená, že mám pravdu. Ta argumentace a ostrý jazyk může vést k tomu, že budu spoléhat na svá ústa a budu troufale říkat: Kdo je mým pánem? Pozor. Nemluvě o tom, že je taky napsáno, že z každého prázdného slova, které člověk vypoví, jednou budeme souzeni. Takže pozor na to. Svévolní si myslí, že nemají Pána, ale doufají v klam. Máme se modlit, aby se jim Bůh dal poznat osobně, i když oni sami to vědomě odmítají a vyhrožují nám? Naším úkolem je nést evangelium. Životem na prvním místě, pak i slovem. Nesme evangelium a vězme, že lidé nás sledují. Dovolme Bohu, aby se skrze náš život mohl oslavit. Ž 13,2 DLOUHO JEŠTĚ, HOSPODINE, NA MĚ ANI NEVZPOMENEŠ? DLOUHO JEŠTĚ CHCEŠ MI SVOU TVÁŘ SKRÝVAT? To mluví z Davida jen úzkost či jiné emoce, nebo to máme brát vážně a Bůh takový umí a může být? David v Žalmech nám ukazuje boje a zápasy. Dalo by se říct, že trvalo víc než rok, než Nátan přišel za Davidem, aby mu ukázal, že zhřešil. Rok žil David ve hříchu a nic nevěděl. Ano, to se může stát ledakomu. Právě to bylo u Davida dle Božího srdce, že když přišel Nátan a řekl mu to na rovinu, David ho nepropíchl mečem, jak by to udělal Saul. Učme se slyšet Boha. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4,7) Buď citlivý na to, když v něčem nemáš pokoj. Studijní materiál 15

16 Ž I V O T V K R I S T U Studijní materiál 16 Ž 13,3 DLOUHO JEŠTĚ MUSÍM SÁM U SEBE HLEDAT RADY, STRASTMI SE DEN ZE DNE V SRDCI SOUŽIT? David touží po Boží blízkosti a radě a Bůh neslyší? To je nějaká forma Božího odmítnutí, trestu nebo David něco přehlédl či nepochopil? Řekl jsem v předchozí poznámce, že skoro celý rok byl David bez Boha. A nějak mu to nevadilo. Možná, že se soužil, možná. Ale jako kdyby byl slepý na to, co udělal. Ž 14,1 BLOUD SI V SRDCI ŘÍKÁ: BŮH TU NENÍ. Tím se myslí i nejchytřejší vědci, kteří věří v ateismus a evoluci? Přece mají letitý výzkum, logické argumenty. Jistě to cituješ z ekumenické Bible. V jiných překladech je: Blázen říká ve svém srdci To za komunismu být nesmělo. Přece uznejte sami, že ateisté nejsou blázni. Tak proto je tam bloud. Ano, blázen říká. Tím se myslí i ti nejchytřejší vědci, kteří jsou ateisté. Jednomu takovému jsem dal otázku: Jsi skutečně hluboko v srdci přesvědčen, že Boha není? A on mi říká: No, kdy bych měl říct pravdu, tak to nejde. Snad některá generace po nás snad už ten problém mít nebude. Sem tam se dostávají do situace, kdy si neví rady. Ale je jasné, že nemůže navenek tvrdit jinak. Zesměšnil by se. Raději jako blázen hraje divadlo. Ž 14,2 HOSPODIN NA LIDI POHLÍŽÍ Z NEBE, CHCE VIDĚT, MÁ-LI KDO RO- ZUM, DOTAZUJE-LI SE PO BOŽÍ VŮLI. Na co je podle Písma dobré se ptát Hospodina a co už můžeme vyřešit svým rozumem? Právě předchozí verš nám říká, kdo je blázen. Pozor. Hitler, Himmler, Goebbels, to byli lidé, kteří si říkali, že jsou na velmi vysoké inteligenční výši. Zrovna tak Stalin a Berija. A mohl bych pokračovat dále o různých mudrlantech, kteří si mysleli, jak velmi jsou moudří. A ve skutečnosti? I dneska jsou mnozí takoví. Byl jsem překvapen, když někoho napadlo udělat statistiku rozvodovosti a jedna z kolonek tam byla Poradci pro manželství. U nich je rozvodovost nejvyšší. Takže oni radí jiným, ale sami nevědí, co mají dělat. Jak je to se znameními, rouny a losováním veršů? Jak postupovat správně, když se dotazuji na Boží vůli? Několikrát jsem se modlil: Bože, teď nevím, co mám udělat, prosím tě: Zavři přede mnou všechny dveře, kam vejít nemám. Ale současně jsem neměl dynamit, abych ty zavřené dveře zase otevřel. Na rouna musím být opatrný a především se musím nechat vést Bohem. ŽALM 15 Takže do Hospodinovy blízkosti může každý, kdo žije normální slušný život a trochu se snaží? A do nebe? Tady bych požádal, přečtěte si patnáctý žalm pořádně. Normální, slušný? Na jistých ostrovech žili lidé, pro které bylo normální, že nepříteli uřízli hlavu a snědli ho. A skutečně to bylo normální? Normu stanoví Bůh, a ne věda, ne doba a věci podobné. Proto si musím dávat pozor a vždy znovu se ptát: A co hovoří Boží slovo? Ž 16,4 ÚTRAPY SI ROZMNOŽUJÍ, KDO BĚHAJÍ ZA JINÝMI BOHY. ANI TROCHU KRVE V ÚLITBU JIM NEDÁM, JEJICH JMÉNO NEPŘEJDE MI PŘES RTY. Starověká božstva už dnes neuctíváme, ale jsou to noví bůžci, kterým lidé slouží. Jak to odhalit a pojmenovat pravým jménem? Co s tím udělat? Skutečně dnes už neuctíváme stará božstva? A co ten moderní buddhismus, taoismus a jiné? Co ty různé amulety, které si přivážíme z dovolených? A ti noví bohové? Kdysi, nemějme staré lidi za blázny, když hovořili o lesních žínkách, vodnících atd., oni je skutečně viděli. Kdo by tomu dnes věřil. Ale kolik lidí dnes věří v ufony? To je tentýž démon, který jenom ví, že dnes se nemůže člověkovi zjevit jako vodník, a tak se mu zjeví jako ufon. Takže pozor na ta moderní božstva. Nevyslovit jejich jméno bude dnes asi nemožné Pozor na jednu věc. Mohu vyslovit jméno ufon buďto s opovržením, anebo s touhou, s uznáním, s pokloněním atd. Pozor na to, jak ho vyslovuji a proč. Ž 16,10 NEBOŤ V MOCI PODSVĚTÍ MĚ NEPONECHÁŠ, Jak rozumět výrazu moc podsvětí? Lidé si nejspíš představí kejkle pohádkových čertů z pekla Pro nás platí to, co jsem řekl před chvílí lidé kdysi ty čerty viděli, a dneska mnozí lidé taky vídávají démony. Okultismus se nám šíří vesele dál. Kde je dnes podsvětí? Proč je? Jak to tam vypadá? Podsvětí je nadále tam, kde ho popsal Pán Ježíš. Jedině lůno Abrahamovo se vyprázdnilo, neboť Pán Ježíš zlomil moc smrti a vyvedl jaté na svobodu jsou někde na místě odpočinutí. Ale jinak peklo je peklem a ti lidé, kteří umírají a nejsou smířeni s Bohem živým, tam končí. Ž 17,8 SKRYJ MĚ VE STÍNU SVÝCH KŘÍDEL Zajímalo by mě, jak David přišel na to, že má Bůh křídla, navíc u Mojžíše čteme: Nezpodobníš si I my používáme příměr, obraz. Já třeba často říkám: Bože, přináším ti na rukou víry... Nemluvě o tom, že Pán Ježíš řekl o Izraeli: Chtěl jsem vás shromáždit jako slepice svá kuřátka pod svá křídla. Ani tento příměr by mě však neměl vést k tomu, že budu malovat Boha s křídly. Ž 18,21 22 HOSPODIN MI ODPLATIL PODLE MÉ SPRAVEDLNOSTI, ODMĚ- NIL MĚ PODLE ČISTOTY MÝCH RUKOU, NEBOŤ JSEM DBAL NA HOSPODINOVY CESTY, NEODVRÁTIL JSEM SE SVÉVOL- NĚ OD SVÉHO BOHA. Kdyby mi Bůh odplatil podle mé spravedlnosti, byl bych na místě mrtvý. David byl o tolik lepší? Ve Zjevení Jan vidí trůn, ze kterého létají blesky. Vidí světla, která prozařují svět. Ale mezi světla a trůn se postavil Beránek, ten zabitý, který blesky strhl na sebe. Stojím-li já ve stínu Beránka před trůnem, pak jsem spravedlivý. Ale jinak ne. Celá moje spravedlnost je čistě a jenom opřená o to, jak mě vidí Bůh skrze Ježíše Krista. Protože bez něj by mi nebylo pomoci. A to David věděl taky. Může se člověk zalíbit Bohu jen dodržováním Zákona? Kde je pokání a milost? Vždyť toto jsou jen náboženské skutky. Zákon je platný i dnes. Nezabiješ je v Desateru, platilo kdysi i dnes. Mohu zabít mečem železným, anebo mečem jazyka, to je jedno. Ale tady je potřebné uvědomit si, kdy žiji pod Zákonem. Nesmím krást. Škoda. To se mi líbí, ale nesmím. To by byla taková příležitost. Ale pokud nemusím krást, protože žiji pod milostí, pak nemám problém, a nejen, že to nevezmu, ale pokud někomu upadne třeba peněženka, tak ho na to upozorním. Toto je problém zákona a milosti. Ž 18,33 34 BŮH, KTERÝ MĚ OPÁSÁVÁ STATEČNOSTÍ A MOU CESTU ČINÍ DO- KONALOU NA MÝCH POSVÁTNÝCH NÁVRŠÍCH MI DOPŘÁVÁ STANOUT Jak chápat výraz moje posvátná návrší? Normálně. Místo, kam mě postavil Bůh, je moje. Ano, tady v tom pokoji je moje místo. Tady se modlím, tady se před Bohem skláním, tady taky píšu. A proto se tady určité věci dělat nebudou. Klidně, když tu byla televize, jsem řekl: Tady se nekouří. Tady se určité věci nedělají. Ale to místo mě nečiní svatým. Je určeno pro to, že tady mám s ním obecenství. Ž 19,8 HOSPODINŮV ZÁKON JE DO- KONALÝ, UDRŽUJE PŘI ŽIVOTĚ. Ze Zákona přece nebude živý nikdo, jinak by Ježíš ani nemusel umírat. Proč to tedy Bůh nechal takto zapsat? Jde o to, co je Boží vůle. Pokud Boha miluji, tak to dělám proto, že ho miluji. Často vzpomínám v kázáních příklad, že Maňka nesnáší, když se o sebe tře polystyrénem. V žádné manželské příručce není napsáno, že to před ženou nemám dělat. Ale protože to vím a miluji ji, tak to dělat nebudu. Ž 19,13 ZPROSŤ MĚ I VIN, JEŽ JSOU MI SKRYTY. To je něco jako generální úklid SZ? Jak to udělat dnes? Vypadá to jednoduše, ale cesta bude náročnější, že? To víš, že ano. Ze zkušenosti svého života vám řeknu, že postupně mě Bůh vedl krok za krokem, když mi ukazoval, co mu voní a co mu zapáchá. A postupně jsem musel mnohé věci opustit. Pokud ho miluji, On mě povede k dokonalosti. A dokonalost znamená, že je mnoho věcí, které jsem včera ještě neviděl, ale dneska jsem je pochopil a už je dělat nebudu.

17 Ročník 24, listopad 2012 Pokračování ze str. 12 PAVEL SLEPIČKA Jaká byla, Pavle, tvoje vize pro práci v ŽvK? Nezačínal jsem s vizí (klasickém slova smyslu), nemám ani tento výraz moc rád. Naučil jsem se něco lepšího: Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. (Př 16,3) Mým plánem od obrácení bylo jednoduše dát Bohu k dispozici vše, co mám, umím a co On se mnou dokáže. Byl jsem už tehdy povolán ke službě lidem v rámci sboru. Modlil jsem se za Boží vedení, vyškolení a praktickou přípravu do služby, postupně jsem poznával, že mě Bůh směřuje k vyučování a pastoraci. Věděl jsem už na gymnáziu, že jednou budu sloužit Bohu na plný úvazek, jen jsem musel ještě ujít kus cesty a prožít řadu Božích tajemství. Když jsem se před lety s Alešem sešel, abychom si promluvili o spolupráci, řekl jsem mu, že všechny organizační návrhy, prosbu o odbornou pomoc církvi s časopisem a zejména příležitost podílet se na Boží vinici v této konkrétní podobě, předložím před Hospodinem a dám brzy vědět, jak mi Bůh odpoví. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat a Bůh mi z několika stran znovu potvrdil to, co jsem od něj přijal již dříve, tentokrát s tím, že nastal správný čas. Ukončil jsem spolupráci s vydavatelstvím učebnic v Brně. Znamenalo to pro naši rodinu tenkrát sice pokles příjmů na % původního platu, ztrátu bonusů, výhod, ale byl jsem povolán Bohem, abych mu sloužil naplno se zaslíbením, že se o naše zázemí On sám postará. Stalo se a Bůh požehnal a žehná i nadále. Má účast na Životě v Kristu byla jeho cesta, abych získal praktické zkušenosti a mohl se tak přiblížit k Pánu a také efektivněji sloužit více lidem, než kolik jich tehdy ve sboru bylo. Přestože se mi to svého času vůbec nelíbilo, přijal jsem proroctví, že mě Bůh z redakce vytáhne k náročnějším úkolům. I další proroctví se začala plnit. Zanedlouho mě Bůh pověřil, abych byl Alešovi oporou v práci na záchraně a rozvoji prostějovského sboru. Sbor i časopis se pod Božím vedením rozvíjejí, Bůh své dílo chrání a žehná mu. Moje dosavadní praxe vedoucího redaktora, příp. manažera projektu se mi hodila, časopis se (snad) podle možností posunul kupředu, i když ne všechno se mi podařilo zrealizovat. Něco času mi zůstávalo pro službu lidem, za což jsem Bohu vděčný: V Hospodinu měj svoji rozkoš on touhy tvého srdce naplní! (Ž 37,4) Výzev, příležitostí a lidí ve sboru i okolí utěšeně přibývalo Bůh mi ukazoval, že prioritu vidí v pastorační péči o lidi a ve vyučování Božího slova. Práce na časopise byla k tomu všemu vynikající způsob, jak tuto službu nejen doplnit a rozvinout, ale též jak oslovit ještě další stovky čtenářů. Jaké byly největší výzvy, kterým jsi musel čelit, a jaké byly největší radosti, které ti časopis přinesl? Jako v celém mém putování s Hospodinem je pro mě největší výzvou vzdát se své představy o dalších krocích a přijmout jeho směřování. Možná to zní jako křesťanské klišé, ale většinou, když už si myslím, že to zvládnu sám, že chápu Boží záměry, připraví Bůh na koleji výhybku a sleduje, jestli si dám říct a nechám si naplánovanou cestu změnit. Otevřeně přiznávám, že změny nemám rád, těžko si zvykám, ale na druhou stranu se můžu přesvědčovat o tomto: Mé smýšlení není vaším smýšlením a vaše cesty nejsou mými cestami, praví Hospodin. Jako je vysoko nebe nad zemí, tak jsou mé cesty nad vašimi cestami, tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením. (Iz 55,8 9) Chvála Pánu, že má se mnou tolik trpělivosti a že tříbí mou důvěru v jeho vedení. Nyní přichází kvůli organizačním změnám v redakci čas loučení s časopisem i zaměstnáním v církvi. Další výzva, další změna, se kterou se musím vypořádat, ale když vím, že s ním se nemám čeho bát, mohu mít pokoj a naději, že nová práce v sekulární sféře a nutné organizační změny přispějí k rozvoji a růstu v mém životním poslání. Bůh ví o mé touze zajistit naše rodinné zázemí v co možná nejkratším čase, aby mi zbylo dost prostoru a sil na službu lidem ve sboru, kam mě postavil. Výzvy a radosti? Asi bych sem jako jeden z mnoha příkladů zařadil práci na obrázkových vyučovacích seriálech, Pavel a Eva Slepičkovi to byla pro mě opravdu výzva převést mé odborné semináře a kupu materiálů do srozumitelné řeči doplněné obrazovým materiálem bylo nejednou opravdovým dobrodružstvím. Na druhou stranu jsem vděčný zejména za zpětnou vazbu řady čtenářů právě k těmto obrázkovým vyučováním. Posunulo mě to nejen zase blíž k Pánu, pomohlo mi to řadu myšlenek doplnit a upřesnit, což si Bůh požehnaně používá k budování svého království. Tak z toho třeba mám radost, ale výčet radostí by byl dlouhý Bůh mi připravuje různé radosti na každý den. Jaké vize, cíle a plány máš nyní před sebou? Vize pro můj osobní, rodinný, sborový, pracovní život má Hospodin ve své ruce, tam jsou v nejlepších rukou. Z toho, co mi Bůh ukazuje pro nejbližší dobu, bych uvedl asi vytvoření takového pracovního místa, kterým zajistíme nejen naše rodinné zázemí, ale i zázemí spolupracovníků, které mi Bůh přidá. Dále mi již delší dobu Bůh klade na srdce zrealizování několika praktických kroků, kterými bychom mohli finančně zajistit dlouhodobou udržitelnost a rozvoj našich stávajících i připravovaných služebností v rámci sboru. Nakonec ale znovu hluboce v srdci poznávám, že na cestě s Bohem není až tak důležité, jestli jdeme údolím či přes horské hřebeny, ani to, co máme, umíme nebo co sami jsme, ale hlavně: s kým jsme. Vím, komu jsem uvěřil, komu jsem dal svůj život a čí tedy jsem. Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem! (1K 1,9) Děkujeme za odpovědi a přejeme vám oběma Boží požehnání do další služby. redakce Ze života církve 17

18 Izrael Izrael je země a národ zvláštní Všechno zvláštní, i lesy zvláštní Izrael je země a národ, který nepřestane poutat naši pozornost. Nejenom proto, že jsme křesťané a uznáváme, že Bůh si vybral Izrael za svůj lid. Izrael poutá pozornost všech lidí. Vždycky se tak či onak dostane do světových zpráv, a dokonce světové mocnosti se musejí touto zemí zabývat. Izrael je zvláštní jako žádný jiný lid (Ex 19,5). Letos jsem to mohl pozorovat na třech místech světa. Na letišti v Burgasu jsem vyhledal parkoviště, kde shořel autobus po výbuchu sebevražedného atentátníka. Kolik je na světě národů, jejichž příslušníky by někdo tak nenáviděl, aby je pozabíjel v daleké zemi na dovolené? Dosud jsem se nikde nedočetl, kdo za tím vlastně byl. Izraelské tajné služby už to nejspíš vědí. V Bulharsku se šuškalo, že to mohl být bulharský občan. Žije tam početná muslimská komunita. V Praze jsem se zúčastnil konference KKL Židovského národního fondu. Je to ta organizace, která vlastní a obhospodařuje lesy v Izraeli. Má pobočky v mnoha zemích, odkud čerpá finanční pomoc od tamních Židů pro izraelské lesnictví, zemědělství a vodohospodářství. Žádný jiný lid nenajde pro svou krajinu tolik zdrojů v zahraničí. V Německu a ve Skandinávii tvoří významné dárce evangelikální křesťané. V národních pobočkách těchto zemí tvoří dary křesťanů až polovinu příjmů. Byl jsem překvapen, že židovští delegáti konference se vyznali v tom, kdo je kdo v křesťanském spektru. Jinými slovy, věděli, které denominace je podporují, a od kterých pomoc čekat nemohou. Byl jsem hrdý, že naše denominace patří mezi přátele Izraele. V samotném Izraeli jsme letos předali pomoc vás mnohých, kteří jste přispěli na projekt Pomoc lesům na Karmelu. Ve srovnání s loňskou brigádou byly letošní vztahy s lesníky a zaměstnanci KKL ještě bližší, plné oboustranné důvěry. Tento dojem se nám potvrdil na oficiálním setkání poblíž Jokneámu. Ředitel místních lesů řekl, že už pro ně nejsme dobrovolníci, ale spolupracovníci. Vedoucí polesí zase ocenil naše přátelství a lásku k Izraeli. A opravdu se k nám chovali jako k přátelům a spolupracovníkům. Svěřili nám auto k odvozu do práce, drahé pracovní vybavení a nechali nás pracovat zcela samostatně. To byl posun oproti loňsku. Snažili se nám ukázat co nejvíc z činnosti, kterou se sami zabývají. Zavezli nás na exkurzi do lesní školky, na slavnost svátku stromů, na konferenci o protipožárních lesních pásech, která zrovna probíhala. Celkově jsme pro ně mohli více udělat a sblížili jsme se. Proto mám v nitru touhu v projektu pokračovat a vyslat tam Ž I V O T V K R I S T U v lednu 2013 další tým. Mimo jiné tím dosvědčujeme, že Izrael nemá ve světě jen nepřátele, nýbrž i přátele. Ty, za něž Hospodin zaplatil, které vykoupil smrtí svého Syna z pohanského smýšlení a kterým vložil do srdce lásku. Nás. Pro Izraelce už nejsme dobrovolníci, ale spolupracovníci. Budete-li chtít pomoci, můžete. dační fond Nehemie sbírá příspěvky Nana projekt Pomoc lesům na Karmelu na účtu číslo /0300, variabilní symbol Vyčištěný protipožární pás budou spásat kozy Izraelský les není na dřevo Kdybych měl ještě těm, které to zajímá, popsat izraelské lesnictví, musel bych taky použít slovo zvláštní. Cílem izraelského lesnictví je, aby les existoval. Cílem českého lesnictví je, aby les produkoval dříví. Samozřejmě i u nás nabývají mimoprodukční funkce lesa na významu funkce rekreační, půdoochranná, ekologická. Ale v Izraeli na rozdíl od nás z lesa dřevo neočekávají. Vyjde jim levněji dovézt ho po moři odjinud, například z Rumunska. Upřímně řečeno, izraelské dřevo není kvalitní. Nemá dostatečnou 18 V yřezat křoviny v Izraeli je těžký oříšek

19 Ročník 24, listopad 2012 V Negevu byste našli i Český les. tloušťku, je často křivé a sukaté. Proto nesledují produkci dříví. Pro Izrael je les výrazem vlastnictví. Kde je les, to už není beduínů nebo Arabů, to patří Židům. Pro Izrael je les výrazem kulturní krajiny. Tohle asi nejlépe pochopí ten, kdo navštívil Blízký východ. Suchopár je tam častý, les vzácný. Pro Izrael je les způsobem, jak vytrhnout zemi ze zajetí sucha a učinit ji zelenou a příjemnou. Ve fantazii bychom mohli předběhnout čas a představit si celý Izrael jako krajinu zalesněnou a obdělanou. A k tomu oni zřejmě směřují. V Negevu na jihu Izraele zalesňují veliká území. Mimo jiné byste tam našli i Český les, vysazený za peníze dárců z České republiky. Obrovské plochy pouští a polopouští v Negevu však ještě čekají na zalesnění. Pokud k tomu dojde, změní to klimatické a srážkové poměry, úrodnost půdy a obyvatelnost krajiny. Mnoho nových imigrantů by mohlo stavět města tam, kde se dnes ještě nedá žít. Izraelské lesnictví je tedy zaměřeno na výsadbu, nikoli na těžbu. Lesní školky jsou na vysoké úrovni a produkují kvalitní sadební materiál. Těžební mechaniza- ce jako lesní kolové traktory, harvestory, odvozní soupravy však chybí. Výchova mladých lesních porostů spočívá v prořezávkách, dřevní hmota z nich je většinou poštěpkována a rozmetána zpět do porostu. Na rozdíl od našich jsou izraelští lesníci vybaveni hasičskými auty pro případ požáru. Znamená to opět, že jejich snahou je les zasadit a udržet. Skladba dřevin je jiná než v našich lesích. Bible o tom píše, jak bude citováno na konci článku. Pokud je vláha, zejména na horách, vysazují cenné cedry. Karmel je zase většinou pokrytý borovicemi. Váží si listnatých dřevin, jako je dub, planá oliva, rohovník (svatojánský chléb). Podél Galilejského jezera a Jordánu, kde je vlhko, rostou rozložité eukalypty. Jiné, suchomilné eukalypty, se sázejí ve stepích kolem Berševy. Lesy doplňují nejrůznější křoviny, zejména na prudkých svazích. Jsou často trnité a neprůchodné. Dnešní Izrael se mění do podoby, kterou bude mít po příchodu Mesiáše. Prorok o tom napsal: V poušti dám vyrůst cedrům, akáciím, myrtě a olivám, na pustině vysadím cypřiš, platan i zimostráz spolu, aby viděli a poznali, přesvědčili se a všichni pochopili, že toto učinila ruka Hospodinova a že to stvořil Svatý Izraele. (Izajáš 41,19 20) Karel Káňa, AC Břeclav Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi tvýma očima. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány. (Dt 6,4-9) Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha. A každý, kdo miluje Otce, miluje i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká. (1J 5,1-3) Říká se, že Desatero je srdcem celého Zákona, celé Tóry, a Šema (Slyš, Izraeli... hebrejsky: Shema Jisrael, Adonai Eloheinu, Adonai echad... ) je srdce Desatera. Šema je nejvroucnějším vyjádřením víry Židů, které používají minimálně dvakrát denně až dodnes. Poprvé zaznělo toto vyznání do světa plného všelijakého modlářství a uctívání démonů, jelikož Egypt byl tehdy jedním z nejvíce modlářských národů. Stejně modlářské bylo i území Kanaánu, do kterého Víra v Trojici, to že Mesiáš je tělesným vyjádřením Boha, není jen nějaký katolický konstrukt, ale je jasným učením Nového zákona, které se opírá o Starý zákon. Slyš, Izraeli vstupovali. Byla tam různá království (města) a každé z nich mělo svá božstva a své modly. Kdybyste studovali Tóru, uvědomili byste si, jak zvláštní je ta výzva: Miluj Hospodina, svého Boha... Lásku si totiž nepředstavujeme tam, kde má být poslušnost. Nám, Čechům, zní slovo zákon podobně, jak zní v řečtině slovo nomos. Hebrejskému pojetí je to však dost vzdálené. Tóra totiž neznamená zákon v tom našem chápání. Není to zákon, podle kterého vám policista dá pokutu za překročení rychlosti o 5 km v hodině. Tento zákon uznáváme, ale není nám příjemný. Tóra znamená instrukci, učení, návod a Židé byli nadšení tím, že jim Bůh tyto instrukce, toto učení předal. Nemají pocit, že je to nějaký restriktivní zákon. My bychom si měli uvědomit, že přikázání jsou negativní jen pro ty, kteří je porušují. Já děkuji Bohu za přikázání jako nekraď, necizolož... Sice se to zdají být příkazy a zákazy, ale mám radost, že Izrael, Desatero pro 21. století 19

20 Ž I V O T V K R I S T U Desatero pro 21. století 20 Bůh má stejný názor na zloděje jako já. Má stejný názor na cizoložství, jako mám já. Já nechci, aby se někdo snažil získat mou manželku. Ovšem láska je rozhodnutím, ne pouhým záchvěvem citů. City jsou skvělým doprovodným jevem, ale dokážou být krutým pánem. City se nesmí stát řídícím faktorem našeho života. Pokud je naše křesťanství založeno na emocích a zážitcích, tak to bude fungovat pouze do doby, než nám někdo ukáže silnější zážitky. Přikázání jsou návodem k životu, jsou instrukcí od toho, který nás stvořil. Učí nás jak žít, abychom měli plnost života. Pán Ježíš odpověděl v Novém zákoně (ne Mojžíš ve Starém) jednomu zákoníku, se kterým rozmlouval: Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ. (L 10,28) Trojjedinost Boží První věta ve vyznání Slyš, Izraeli je, že Bůh je jeden. My křesťané však víme, že jedinost Boží se vlastně zjevuje v trojjedinosti. Vyznáváme Boha ve třech osobách, které se zjevují jak ve Staré, tak i v Nové smlouvě. Ne každý však rozumí tomu, že křesťané věří v jednoho Boha a přitom vzývají tři jména. Klasický judaismus používá toto zvolání Slyš, Izraeli jako jeden ze silných argumentů proti křesťanství a ukazují, že už v tomto základu křesťané vyznávají trojbožství. Stejně tak, kdybyste chtěli mluvit o Pánu Ježíši Kristu s muslimy, jejich první námitka bude, že Bůh je Duch a proto nemůže mít Syna. Muslimové pětkrát denně vyznávají, že Alláh je jediný bůh a Mohamed je jeho prorokem. Tato podobnost není dána tím, že by židé kopírovali islám, jelikož Šema byla dána asi 2200 let dřív, než vznikl islám. Spíše to je tím, že muezzin používá obdobu toho, co v židovství bylo vždy. My křesťané chápeme trojjedinost často do té doby, než nám někdo naše chápání zpochybní. Mě se to stalo, když nás začali navštěvovat svědkové Jehovovi. Já nejsem člověk, který jen tak lehce něčemu věří. Já chci mít pádné argumenty, mě nestačí jen někomu otlouct Bibli o hlavu. Tehdy jsem byl donucen se více do této problematiky ponořit a zjistit, jestli je Nový zákon konzistentní ze zjevením Starého zákona. Známý apologeta judaismu, Tovia Singer, se nad otázkou Trojice jen začne usmívat. Nechápe, proč my protestanti, jsme ten výmysl katolíků přijali. Podle něj nemá Trojice opodstatnění ve Starém ani v Novém zákoně. Před pár lety se však stala velmi zajímavá věc. Jeden z nejvíce ctěných rabínů Ischack Kaduri (zemřel ve 108 letech) měl zaslíbení, že bude žít tak dlouho, až na vlastní oči uvidí Mesiáše. V roce 2005 se velice změnilo jeho chování a začal stále mluvit o Mesiáši a o tom, že se blíží jeho příchod. Ještě na posledním shromáždění, bylo to na svátek Jom Kipur, mluvil o tom, že je třeba se připravit na Mesiáše, a že se brzo dozví jeho jméno. Také napsal dopis, který mohl být otevřen až rok po jeho smrti. Asi dva roky před svou smrtí mluvil se svým synem a říkal mu, že se ve vidění setkal s Mesiášem, a řekl mu určité věci, které se mají Izraelci dovědět. Když nastal čas, aby mohl být jeho dopis otevřen, našli v něm jméno Joshua (Ježíš), které bylo zakódováno kódovacím jazykem, jakým si rabíni předávají informace. Samozřejmě to byl velký šok a v Izraelských novinách to vyšlo jen jednou. Později však litovali, že to vůbec vypustili do světa. Víra v Trojici, to že Mesiáš je tělesným vyjádřením Boha, není jen nějaký katolický konstrukt, ale je jasným učením Nového zákona, které se opírá o Starý zákon. Všichni pisatelé Nového zákona byli pravověrní židé, šli ve šlépějích všech, kteří očekávali Mesiáše. Povšimněme si třeba neobvyklé návštěvy tří mužů, kteří přišli za Abrahamem. Dva z nich byli běžní andělé, třetí však jednal v první osobě jako Božská bytost. Abraham se nedohadoval s andělem, ale s Bohem. O tom, jestli zatratí město, jestli tam budou nějací spravedliví. Pak je tam napsáno zvláštní slovo, které zní divně i v hebrejštině: A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru déšť síry a ohně. Bylo to od Hospodina z nebes. (Gn 19,24) Hebrejsky, doslovně přeloženo, to vypadá takto: Jahve seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně od Jahve z nebes. Je Jahve, který posílá, je Jahve, Když věříte, že to maličké dítě, které sice je ještě tak maličké, ale už má srdíčko, a připravuje se vylodit na naší planetě, ještě není samostatnou lidskou osobou, pak nebudete mít problém s potraty. Uvědomil jsem si, jak skutečně záleží na tom, jak a čemu věřím, protože to, čemu věřím, má dopady na mnoho dalších lidí. který je poslaný. Je Otec a Syn. Je ten, který je zdrojem všeho a je Slovo a Moudrost Boží, která koná a jedná v tomto světě. Další zajímavostí v tom vyznání Shema Jisrael, Adonai Eloheinu, Adonai echad. je slovo echad, které vyjadřuje složenou jedinost. Pro jednoduchou jedinost má tvar jachid, které tam však není použito. Pravdou je, že byl ve středověku pokus to slovo zaměnit, kvůli křesťanství. Tóra však byla věrně zachována až do dnešního dne kvůli bázni židů dělat takové změny. Dr. Fruchtenbaum, mesiánský žid a odborník na hebrejštinu a řečtinu, hovoří o některých příkladech tohoto slova: např., když je psáno, že muž a žena se stanou jedním tělem, tak je použito právě slovo echad. Dr. Vernon Mc- Gee vysvětluje, že Židé mají jednotné číslo, množné číslo a pak také číslo, které bychom mohli nazvat duální. Když je použitá koncovka množného čísla im jako v slovu Elohim (Bůh), a není řečeno kolik toho množství je, pak zpravidla znamená počet 3. Slovo Elohim je od začátku Bible používáno pro označení Boha. I v Novém zákoně je několik příkladů, ale uvedu jen jeden, který je lehký na zapamatování: Příběh nevěřícího Tomáše. Když uviděl Pána Ježíše a jeho rány na těle, zvolal: Můj Pán a můj Bůh. (J 20,28) Svědkové Jehovovi si to vysvětlují jednoduše, že Tomáš uviděl Ježíše a v údivu zvolal (jak to mnozí dnes dělají): Pane Bože... Už nepřemýšlejí nad tím, že kdyby to takto řekl Tomáš, tak by vlastně zhřešil. Ani já vám nedoporučuji to takto říkat, na to je Boží přikázání A co Duch svatý? Důležitý příběh je o Ananiášovi a Safiře, kteří se dělají velikými sponzory Božího díla a realita bylo trošku jiná... Petr řekl: Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal jsi stranou část z výtěžku za to pole? Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem,