Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu

Transkript

1 Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu

2 [ Ministerstvo obrany ČR Agentura vojenských informací a služeb, 2005]

3 [ Česká republika] [ Armáda České republiky] [ Výcviková zařízení vojenského újezdu]

4 Velký státní znak Malý státní znak Státní vlajka Státní barvy Státní pečeť Vlajka prezidenta republiky 4

5 Česká Česká republika republika [ Základní údaje ] Česká republika je nezávislý, jednotný a demokratický právní stát. Jako samostatný státní útvar vznikla rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR), historicky navazuje na Československou republiku. Skládá se z historických zemí Čechy, Morava a jihovýchodní části Slezska. Hlavním městem České republiky je Praha. Oficiální název: Česká republika Státní zřízení: republika v čele s prezidentem, volený dvoukomorový parlament Nezávislost/vznik státu: vznik Československa (státní svátek) vznik České republiky (státní svátek) Správní rozdělení: územní samospráva Územní samosprávné celky: 14 krajů (vyšší územní samosprávné celky) obcí (základní územní jednotky) Rozloha území: km 2 Geografická poloha: střední Evropa Počet obyvatel: 10,2 milionu Hlavní město: Praha (496 km 2, 1,2 milionu obyvatel) Úřední jazyk: čeština Měna: česká koruna (Kč, CZK) = 100 haléřů Mezinárodní zkratka: CZE Státní poznávací značka: CZ Podnebí: mírné Časové pásmo: GMT + 1 hodina Česká republika 5

6 Celková délka státních hranic: km Sousedící země (délka společné státní hranice): Německo Polsko (810,3 km) (761,8 km) Rakousko (466,3 km) Slovensko (251,8 km) Státní symboly: velký státní znak malý státní znak státní vlajka státní barvy státní pečeť vlajka prezidenta republiky státní hymna (Kde domov můj píseň od Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla ze zpěvohry Fidlovačka z roku 1834) Důležité adresy na Internetu: [Zapojení České republiky do mezinárodních organizací (výběr)] Organizace Členství České republiky Organizace spojených národů (OSN) od * Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) od Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) od Evropská unie (EU) od * Československo bylo jedním ze zakládajících členských států OSN dne Středočeská krajina 6

7 Česká republika Pražský hrad národní kulturní památka ] Státní zřízení ] Česká republika je unitárním státem v čele s prezidentem. Ústavněprávní vztahy, státní zřízení a práva a povinnosti občanů upravuje Ústava České republiky ze dne Součástí ústavního pořádku republiky je i Listina základních práv a svobod. Státní moc je v České republice vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Orgány státní moci Moc zákonodárná Parlament České republiky nejvyšší zákonodárný orgán; tvoří ho dvě komory: Poslanecká sněmovna (200 poslanců, funkční období je čtyřleté) Senát (81 senátorů, funkční období je šestileté; každé dva roky se volí třetina senátorů) Moc výkonná Prezident republiky hlava státu, funkční období je pětileté volí ho Parlament ČR na společné schůzi obou komor Vláda vrcholný orgán moci výkonné je odpovědná Poslanecké sněmovně skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů [ ] Moc soudní vykonávají ji jménem republiky nezávislé soudy prostřednictvím nezávislých soudců působnost a organizace soudů je stanovena zákonem 7

8 Sídlo vlády České republiky Pražský hrad sídlo prezidenta republiky 8

9 Česká republika Budova Senátu Budova Poslanecké sněmovny ] Systém veřejné správy ] Principy veřejné správy rovněž vycházejí z Ústavy České republiky. Veřejná správa se dělí na státní správu a samosprávu. Státní správa je výkonem státní moci. Orgány státní správy Stát ústřední orgány státní správy: a) ministerstva b) další ústřední orgány státní správy Kraje krajské úřady vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zákonem jsou nadřízeným orgánem pověřených obecních úřadů a obcí s rozšířenou působností na úseku státní správy Obce obecní úřady vykonávají státní správu v přenesené působnosti v rozsahu daném zákonem [ ] Podle Ústavy České republiky jsou základními územními jednotkami samosprávy obce a vyššími samosprávnými celky kraje. V současnosti existuje v České republice obcí a 14 krajů. Kraje se řídí samostatným zákonem o krajích. Jsou veřejnoprávními korporacemi, které mají vlastní majetek a příjmy a hospodaří podle vlastního rozpočtu za podmínek stanovených zákonem. Kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje; dalšími orgány jsou rada kraje, hejtman a krajský úřad. Obce jsou z hlediska jejich samosprávné funkce nezávislé a řídí svou činnost příslušnými zákony, mimo jiné i samostatným zákonem o obcích. Státní moc může intervenovat pouze tehdy, porušuje-li obec zákon. Podle Ústavy České republiky jsou obce veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek, s nímž pak hospodaří podle vlastního rozpočtu. Zároveň mají své vlastní finanční prostředky a zdroje a hospodaří s nimi nezávisle při respektování podmínek daných zákonem. Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce; jejími dalšími orgány jsou starosta, rada obce, obecní úřad a zvláštní orgány obce. 9

10 Město je obec, která jím byla v historickém slova smyslu před schválením zákona o obcích. Statutární města (České Budějovice, Karlovy Vary, Plzeň, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava a Havířov) mají právo uspořádat si své poměry vlastním statutem, na jehož základě si mohou rozdělit svá území na městské části a čtvrti. Město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dále jsou jeho orgány starosta (v případě statutárního města primátor), rada města, městský úřad (u statutárního města magistrát) a zvláštní orgány města. Městská část má obdobné orgány jako obec. Hlavní město Praha je současně krajem a je spravováno na základě samostatného zákona. [Kraje vyšší územně správní celky České republiky od ] Název kraje Zkratka Název kraje Zkratka Hlavní město Praha PHA Královéhradecký HKK Středočeský STČ Pardubický PAK Jihočeský JHČ Vysočina VYS Plzeňský PLK Jihomoravský JHM Karlovarský KVK Olomoucký OLK Ústecký ULK Zlínský ZLK Liberecký LBK Moravskoslezský MSK 10

11 Česká republika ] Obyvatelstvo a charakter osídlení] Česká republika se vyznačuje relativně rovnoměrnou hustotou osídlení a poměrně hustou sítí malých a středních měst. Pro velikostní strukturu obcí je charakteristický velký podíl malých obcí do obyvatel. V některých regionech (zejména v západních a jižních Čechách a na západní Moravě) se však nachází značné množství obcí s 500 a méně obyvateli. Tato roztříštěnost pak přináší určité problémy z hlediska profesionalizace jejich veřejné správy i z hlediska jejich financování. 1. Praha, hlavní město obyvatel (k ) 14 9 [Největší města pořadí podle počtu obyvatel] 6 2. Brno 3. Ostrava 4. Plzeň 5. Olomouc 6. Liberec 7. České Budějovice 8. Hradec Králové 9. Ústí nad Labem 10. Pardubice 11. Havířov 12. Zlín 13. Kladno 14. Most 15. Karviná 16. Opava

12 Demografický vývoj je v České republice obdobný jako ve vyspělých evropských státech vyznačuje se stárnutím populace, prodlužováním střední délky života, poklesem porodnosti a záporným přirozeným přírůstkem (tj. úbytkem) obyvatelstva. Počet obyvatel: (k ) Průměrná hustota osídlení: cca 130 obyvatel na km 2 Průměrná délka života: muži 72 let, ženy 79 let Národnostní složení: Češi (81 %) Moravané (13 %) Slováci (3 %) Poláci, Němci, Slezané, Romové a ostatní (3 %) Náboženské vyznání obyvatelstva: 44 % věřících převážně římští katolíci (zhruba 40 %), evangelíci (příslušníci různých protestantských církví 4 %), pravoslavní aj. (0,2 %) 40 % bez vyznání 16 % obyvatelstva se nevyjádřilo Nejvýše položené obydlí: meteorologická stanice na Pradědu (Hrubý Jeseník) m nad mořem Nejníže položené sídlo: Hřensko (region Děčín) 130 m nad mořem Nejvýše položené sídlo: Filipova Huť (Modrava, region Klatovy) m nad mořem Největší obec: Praha (hlavní město 1,2 milionu obyvatel) Nejmenší obec: Rubakov (region Mladá Boleslav 17 obyvatel) 12

13 Česká republika Kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí je skvělou ukázkou českého baroka ] Hlavní město České republiky Praha Letecký snímek Prahy s pohledem na Pražský hrad, Malou Stranu a Vltavu s Karlovým mostem Čertovka rameno Vltavy vytváří v okolí ostrova Kampa idylická zákoutí ] 13

14 Staroměstský orloj byl vytvořen kolem roku 1410, zdokonalen mistrem Hanušem okolo roku 1490 Vitráže v katedrále sv. Víta navrhovali přední čeští malíři: Max Švabinský, Karel Svolinský, Alfons Mucha a další Rudolfinum novorenesanční stavba dvojice architektů Zítek-Schulz byla zbudována v letech ; za první Československé republiky zde zasedal parlament, dnes slouží svému původnímu účelu jako centrum kultury 14

15 Česká republika Budova Národního divadla postavená podle projektu architekta Josefa Zítka v letech a dokončená architektem Josefem Schulzem je skvělou ukázkou novorenesanční české architektury 19. století Královský letohrádek založený v roce 1538 je nejčistším projevem italské renesanční architektury na sever od Alp 15

16 Staronová synagoga zbudovaná na Starém Městě v druhé polovině 13. století připomíná bohatou a pohnutou historii židovského obyvatelstva na území Prahy Horní část Václavského náměstí je uzavřena novorenesanční budovou Národního muzea, která byla postavena v letech podle projektu architekta Josefa Schulze; jezdecká socha sv. Václava se čtyřmi patrony českého národa je dílem sochaře J. V. Myslbeka Dům U Zvonu na Staroměstském náměstí je gotickou stavbou ze 14. století, která prošla mnoha přestavbami, s ním sousedící palác Golz-Kinských, nejkrásnější architektura pražského rokoka, pochází z let a je v něm umístěna grafická sbírka Národní galerie 16

17 Česká republika ] Geografická charakteristika a přírodní podmínky Česká republika je vnitrozemským státem ležícím v západní části euroasijského kontinentu, ve střední Evropě. Nachází se v klimaticky příznivé poloze mírného pásu severní zemské polokoule mezi a severní zeměpisné šířky, východně od 0 poledníku mezi 12 06' a 18 52' východní zeměpisné délky. [ Maximální vzdálenosti na ploše České republiky spojnice nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu je 278 km spojnice nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího bodu je 493 km spojnice maximálně odlehlých bodů je 493 km maximální rozměr (délka) ve směru poledníku je 276 km maximální rozměr (délka) ve směru rovnoběžek je 452 km ] [ Povrch České republiky je tvarově i výškově rozmanitý. Z hlediska fyzicko-geografického leží její území na rozhraní dvou různých horských soustav, systému Hercynského a Alpsko-Himalájského, které se od sebe liší stářím i geologickým a geomorfologickým vývojem. Západní a střední část republiky (Čechy) lemuje a pokrývá Česká vysočina, která vznikla v podstatě koncem prvohor a má převážně ráz pahorkatin a středohor. Vnitřní část tohoto území tvoří především vrchoviny a pahorkatiny Českého masivu a nížiny a roviny České tabule. Ohraničují je horské masivy a hraniční pohoří Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Českomoravská vrchovina. Do východní části státu (Morava, Slezsko) zasahují Západní Karpaty (s pohořím Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty), které nabyly své nynější podoby v třetihorách. Rozhraní mezi Českou vysočinou a Západními Karpaty vyplňuje pásmo úvalů a povodí řeky Moravy. Sníženina mezi oběma horskými systémy se nazývá Moravská brána. 17

18 [Nejvyšší hory v pohořích České republiky] Pohoří Nejvyšší hora Výška (v m nad mořem) Krkonoše Sněžka m nad mořem Jeseníky Praděd m Králický Sněžník m Šumava Plechý m Boubín m Moravskoslezské Beskydy Lysá hora m Krušné hory Klínovec m Šumava Nejvyšší hora České republiky Sněžka Nejvyšší bod: Sněžka (v pohoří Krkonoše) m nad mořem Nejnižší bod: hladina Labe u Hřenska 115 m nad mořem Nejrozsáhlejší horopisný celek: Českomoravská vrchovina (nevysoké pohoří na rozhraní Čech a Moravy) asi km 2 18 Podnebí České republiky je mírné a vlhké. Odpovídá její poloze v severním mírném pásmu, kde se střetávají a střídají vlivy oceánické od západu (malé sezónní i denní rozdíly teplot vzduchu, hojnost srážek) s vlivy kontinentálními od východu (velké teplotní rozdíly, málo srážek). Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách; na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Kromě toho má velký vliv na podnebí republiky nadmořská výška a reliéf zemského povrchu. Srážky přinášejí především západní větry. Množství srážek ovlivňuje zejména nadmořská výška a v horách i orientace svahů vůči větrům. (Vlivem silných dešťů se na území České republiky vyskytly také rozsáhlé povodně například v roce 1997 v povodí řeky Moravy a v roce 2002 v povodí řek Vltavy a Labe; povodně na Vltavě v některých místech dokonce překročily tisíciletou vodu.)

19 Česká republika Katastrofální povodně v roce 2002 Průměrné roční teploty vzduchu: nejvyšší 9,5 C / nejnižší 0,1 C Nejchladnější měsíc roku: leden (průměrné teploty kolem 2 C) Nejteplejší měsíc roku: červenec (průměrné nejvyšší teploty v horských oblastech 8 až 12 C, v nížinách 18 až 21 C) Průměrné roční srážky: v horách od 900 do mm, v nízkých polohách od 450 do 650 mm Vodstvo České republiky představují hlavně řeky, jen v malé míře vodní nádrže, rybníky a jezera. Územím České republiky procházejí hlavní evropská rozvodí, která ji rozdělují do tří úmoří Severního, Černého a Baltského moře. Rozvodním uzlem těchto tří moří je Králický Sněžník (1 423 m nad mořem). Hlavními říčními osami jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě především Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a na severu Moravy a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). V zemi se také nachází množství minerálních pramenů, které jsou často využívány k léčebným účelům (nejvýznamnějšími lázněmi v Čechách jsou Karlovy Vary a Mariánské Lázně, na Moravě Luhačovice). Největší plocha povodí: Labe km 2 (jen na území ČR) Nejvodnatější tok: Labe průměrný průtok u Hřenska 308 m 3.s -1 Největší objem vody ve vodní nádrži: Orlická přehrada (na řece Vltavě) 720 mil m 3 vody Nejteplejší minerální pramen: Vřídlo v Karlových Varech 72 C Nejkratší vzdálenost od moře: 326 km (Šluknov Štětínský záliv v Baltském moři) 19

20 [Nejdelší řeky] Délka v km Průtok v m 3.s -1 Úmoří * Vltava (ústí do Labe) Severní moře Labe (státní hranice) Severní moře Dyje (ústí do Moravy) Černé moře Ohře (ústí do Labe) Severní moře Morava (soutok s Dyjí) Černé moře Berounka (ústí do Vltavy) Severní moře Sázava (ústí do Vltavy) Severní moře * Do Baltského moře odvádí vody z Hrubého a Nízkého Jeseníku řeka Odra, která má na území České republiky pouze svůj horní tok. [ Největší vodní plochy] Plocha v ha Maximální hloubka v m Přehradní nádrže (na řekách) Lipno (na Vltavě) Orlík (na Vltavě) Švihov (na Želivce) Nové Mlýny III (na Dyji) Slapy (na Vltavě) Rybníky (v jižních Čechách) Rožmberský (u Třeboně) 489 6,2 Horusický (u Veselí nad Lužnicí) Bezdrev (u Hluboké nad Vltavou) Jezera (na Šumavě) Černé 18,4 40 Čertovo 10,3 37 Plešné 7,5 18 Přehradní nádrž Orlík a Žďákovský most s největším rozpětím ocelového oblouku v republice 20

21 Česká republika Půdy, rostlinstvo a zvířena úzce závisí na různosti jednotlivých složek zeměpisného prostředí (klimatických podmínkách, výškové členitosti povrchu) a jejich vzájemném působení. Půdní pokryv České republiky se vyznačuje značnou variabilitou a to jak zrnitostním složením půd, tak i rozšířením jednotlivých půdních typů. Nejběžnějším typem půd jsou hnědé půdy. Zemědělská půda nejvyšší bonity se vyskytuje v říčních úvalech zejména v Polabí v Čechách a v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjsko-svrateckém úvalu na Moravě. Flora a fauna vyskytující se na území České republiky svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. V prehistorické době pokrývaly více než 90 % území České republiky lesy. Šlo převážně o lesy smíšené, v jejichž skladbě se projevovalo uspořádání do výškových stupňů. V současné kulturní krajině je lesní pokryv výsledkem lidské činnosti, původní porosty se zachovaly jen vzácně v odlehlých a nepřístupných místech. Lesy dnes zaujímají pouze zhruba 30 % celkové rozlohy republiky jedná se hlavně o uměle pěstované lesy jehličnaté s převahou smrku a borovice. Květena České republiky zahrnuje více než druhů cévnatých rostlin. Podle polohy státu rozlišujeme tři oblasti květeny: Česká vysočina patří svou polohou do oblasti středoevropské lesní květeny. Nížiny s teplým podnebím jsou oblastí stepní panonské květeny. V karpatských pohořích se setkáváme s karpatskou květenou. Podle výškové členitosti vytváří květena na území České republiky šest výškových vegetačních pásem: pásmo nížinné s teplomilnou květenou, pásmo pahorkatin a vrchovin, pásmo lesostepí s listnatými lesy, pásmo podhorské s převládajícími smrkovými monokulturami, pásmo horské se smrkem a bukem, pásmo subalpinské. 21

22 Zvířena České republiky patří ke dvěma podoblastem paleoarktické oblasti: zóně hájů, zóně stepní (na jižní Moravě). Původní složení zvířeny se postupně změnilo vlivem hospodářské činnosti člověka ať už vyhubením některých druhů, nebo umělým chovem lovné zvěře a domácího zvířectva. V současné době žije na území státu zhruba živočichů, z toho 75 % hmyzu. Typickými zástupci zvířectva nejrozšířenějšího ve volné přírodě jsou například: srnec, daněk, muflon, jelen, divoké prase, liška, zajíc, tchoř, veverka, kuna lesní, sysel, křeček, ježek, krtek, holub, datel, žluva, káně lesní, jestřáb, kukačka, koroptev, křepelka, skřivan, sýkorka, stehlík, drozd, tetřev, užovka, zmije, ještěrka... ] Pokud jde o nerostné bohatství, surovinové zdroje České republiky jsou poměrně omezené a s výjimkou uhlí a stavebních surovin i značně vyčerpané. Nejvýznamnější nerostnou surovinou a zároveň i největším energetickým zdrojem republiky je uhlí, ačkoliv jeho těžba za posledních deset let značně poklesla a útlumový program stále pokračuje. Hlavní zásoby černého uhlí se nacházejí na severovýchodě Moravy (v ostravsko-karvinském revíru). Velké zdroje hnědého uhlí (těžitelné povrchově) jsou uloženy v podkrušnohorských hnědouhelných pánvích především v Mostecké a Sokolovské. Při okraji ostravsko-karvinského revíru a na jižní Moravě při ložiscích ropy (mezi Hodonínem a Břeclaví) se v malém množství těží rovněž zemní plyn. Dále má stát také poměrně značné zásoby keramických, žáruvzdorných a sklářských surovin, stavebního kamene, štěrků, cihlářských hlín a vápence. Ložiska kvalitního kaolínu jsou v západních Čechách na Karlovarsku a Plzeňsku. Kvalitní sklářské písky se nacházejí v severních Čechách na Broumovsku, Turnovsku a Jičínsku. Významná je těžba vápence v Českém krasu a Moravském krasu, žuly v Jeseníkách a na Českomoravské vysočině a říčních štěrkopísků na středních tocích řek Moravy a Labe. V útlumu je dnes kdysi velmi významná těžba uranových rud v současné době se v České republice již netěží. ] Nerostné bohatství] Úroveň životního prostředí ] V období centrálně řízené ekonomiky bylo životní prostředí značně poškozeno. Hlavním faktorem poškození bylo znečištění ovzduší kysličníkem siřičitým (a to nejen z elektráren v severních Čechách, ale i v důsledku imisí z elektráren ve východním Německu a jižním Polsku). Nejvíce byly postiženy severní Čechy, kde došlo k rozsáhlému poškození jehličnatých lesů. Oblast Severočeské hnědouhelné pánve byla navíc citelně postižena rozsáhlou devastací území v důsledku povrchové těžby. Vysoké bylo také znečištění řek, které vzniklo vypouštěním průmyslových odpadů a nedostatečnou kapacitou (někdy i absencí) čistíren odpadních vod. Týkalo se to zejména řek Labe, Ohře, Vltavy, Odry a Moravy. Od roku 1990 se úroveň životního prostředí ve všech ukazatelích zlepšuje. Je to jednak z důvodu omezování těžby černého i hnědého uhlí, hutnictví a některých odvětví těžkého průmyslu, jednak v důsledku uplatňování aktivní politiky zlepšování životního prostředí, aplikace odsiřovacích zařízení v hnědouhelných elektrárnách a výstavby čistíren odpadních vod na řekách. Rostou ale negativní dopady vyplývající z růstu automobilové dopravy (hluk, exhalace apod.). 22

23 Česká republika Kladenská průmyslová oblast v minulosti hrála významnou roli v hospodářství země Národní hospodářství Česká republika je již tradičně průmyslovou zemí už v období Rakousko-Uherska byly Čechy a Morava hospodářsky nejrozvinutější částí monarchie, která produkovala zhruba 75 % její průmyslové produkce. V letech byla ekonomika České republiky orientována ve shodě s celkovou politikou zemí východního bloku na rozvoj energetiky, hutnictví a těžkého průmyslu. Důsledkem bylo poškozování životního prostředí a vysoká energetická náročnost výroby. Po roce 1990 dochází k útlumu některých odvětví těžkého průmyslu (hutnictví železa, výroby lokomotiv a zbrojní výroby) a rozvíjí se naopak průmysl lehký (elektrotechnika a dřevozpracující, chemický a potravinářský průmysl). Ekonomika České republiky se stává integrální součástí ekonomiky světové s těsnými vazbami na státy Evropské unie, zejména na Německo. Dalším jevem je rozvoj služeb a s ním související přesun zaměstnanců ze sekundárního do terciérního sektoru. Ten je však doprovázen i strukturálními problémy a růstem nezaměstnanosti. ] ] Energetická síť České republiky je zapojena do evropské energetické sítě, energetického systému (výměny energie) sousedních států. Největší podíl vyrobené elektrické energie připadá stále na spalování uhlí v tepelných elektrárnách. Jejich provoz se však omezuje, protože jsou jedním z hlavních znečišťovatelů životního prostředí. Největší tepelné elektrárny se nacházejí v Mostecké pánvi při dolech s povrchovou těžbou málo kvalitního hnědého uhlí (Tušimice, Prunéřov). Značná část tepelné energie se také získává spalováním zemního plynu a ropy, přepravovaných na území republiky plynovody a ropovody z Ruska. V budoucnu budou zřejmě největšími výrobci elektrické energie jaderné elektrárny. První česká jaderná elektrárna byla vybudována v Dukovanech na Třebíčsku, další u Temelína v jižních Čechách. Vodní elektrárny mají význam pouze doplňkový vzhledem k nedostatku vody jsou využívány jen v době největšího zatížení energetické rozvodné sítě. Nejvýznamnější je kaskáda vodních elektráren na Vltavě, kde byly k jejich výstavbě nejlepší podmínky (Lipno, Orlík, Slapy). V malém množství a spíše výjimečně jsou elektrická energie a teplo získávány i z takzvaně netradičních zdrojů (větrných elektráren, slunečních kolektorů apod.). 23

24 Průmysl je soustředěn nejvíce v severní části Čech, zatímco jižní Čechy a pomezí s Moravou (kraj Vysočina) jsou především zemědělské oblasti. Morava má své průmyslové regiony jak na severu, tak i na jihu svého území. Hlavními středisky průmyslu jsou samozřejmě velká města a jejich okolí: Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Zlín K rozhodujícím průmyslovým odvětvím České republiky patří například průmysl strojírenský, a to hlavně výroba vozidel a zařízení pro potravinářský průmysl; dále průmysl kovodělný, chemický, elektrotechnický, textilní, oděvní, kožedělný, obuvnický, polygrafický či potravinářský. Tradiční je výroba skla, porcelánu, keramiky a bižutérie i průmysl dřevozpracující (včetně výroby hudebních nástrojů, tužek a zápalek). [Nejvýznamnější průmyslové metropolitní (městské) aglomerace a regiony] 24 Pražská středočeská aglomerace (cca 1,5 mil. obyvatel) soustřeďuje hlavně centrální funkce, školství, služby a vyspělý průmysl Ostravská aglomerace (cca 1 mil. obyvatel) ekonomika regionu byla založena zejména na těžbě černého uhlí a hutnictví železa, v současnosti prochází výraznou restrukturalizací Brněnská aglomerace (cca 0,5 mil. obyvatel) soustřeďuje školství, služby a strojírenský průmysl Hradecko-pardubická aglomerace (cca 0,3 mil. obyvatel) soustřeďuje průmysl chemický, elektrotechnický, strojírenský a potravinářský Severočeská aglomerace zahrnuje města Chomutov, Most, Ústí nad Labem a Teplice, ekonomika regionu je založena především na těžbě hnědého uhlí a chemickém průmyslu Liberecko-jablonecká aglomerace soustřeďuje textilní, sklářský a strojírenský průmysl Plzeňská aglomerace převažuje zde strojírenský a potravinářský průmysl Středomoravská aglomerace zahrnuje města Olomouc, Prostějov a Přerov, má průmyslový charakter, ale je také významným centrem školství Zlínská aglomerace soustřeďuje obuvnický, gumárenský a strojírenský průmysl

25 Česká republika Zemědělství disponuje zhruba ha zemědělské půdy (zaujímá 55 % rozlohy státu) a je bezprostředně ovlivňováno přírodním prostředím republiky. Rostlinná výroba se zaměřuje na produkci obilovin (zejména pšenice, ječmene a žita), pícnin a krmných plodin (ovsa, kukuřice, řepy), technických kultur (cukrovka, řepka) a brambor nebo na pěstování luštěnin, zeleniny a ovoce. Na jihu Moravy se daří vinné révě, ve středních Čechách se pěstuje chmel. Živočišná výroba mírně převažuje nad rostlinou a jejím rozhodujícím odvětvím je chov skotu, prasat, drůbeže, ovcí a koní. Dlouholetou tradici má také chov ryb. Vedle přímé spotřeby je rostlinná a živočišná výroba důležitým dodavatelem surovin pro potravinářský průmysl, kde má významnou roli pivovarnictví. Vzhledem k omezené surovinové základně má pro hospodářství České republiky velký význam dovoz surovin především ropy a zemního plynu (z Ruska), železné a manganové rudy (z Ruska, Brazílie a Indie), soli a síry (z Polska). Dále se dovážejí hlavně krmiva, vlna a bavlna, kaučuk, surové kůže, léky, různé průmyslové a potravinářské výrobky či tropické ovoce. Ve vývozu republiky zaujímá rozhodující postavení průmyslové a potravinářské zboží: stroje a strojní zařízení, automobily, traktory, válcovaný materiál, železo, ocel, chemikálie, bižutérie, keramika, sklo, textil, pivo, maso, chmel, sladovnický ječmen a pšenice... ] Dovoz a vývoz] 25

26 ] Dopravní systém ] Díky své poloze je Česká republika křižovatkou důležitých dopravních cest. Hustota jak silniční, tak železniční sítě je v České republice poměrně vysoká, je však nutné zlepšit jejich technické parametry. Ve srovnání s vyspělou Evropou jsou totiž obě dopravní sítě zastaralé, s nedostatkem moderních kapacitních komunikací. Nejdelší tunel: silniční m Praha-Strahov železniční m na železniční trati Klatovy Železná Ruda Nejvýše položená železniční stanice: Kubova Huť na Šumavě 995 m nad mořem Nejdelší most: Žďákovský most (541 m) První delší železniční trať (v Čechách i Evropě): vedla z Českých Budějovic do Lince, postavil ji v letech inženýr František Antonín Gerstner pro koněspřežní železnici, byla dlouhá zhruba 129 km a měla rozchod 112 cm První elektrická úzkorozchodná železnice: byla vybudována z Tábora do Bechyně, projektoval ji inženýr František Křižík v roce 1902 a je dosud v provozu Železniční doprava České republiky je prostřednictvím sousedních států zapojena do evropského železničního systému. Mezistátní rychlíkové spoje vedou z České republiky přes Slovensko na Ukrajinu a do Ruska; mezistátní expresy (eurocity a intercity) napojují české území prostřednictvím německých a rakouských železnic na západoevropský železniční systém. Do budoucna se počítá s dalším rozšířením průjezdních (tranzitních) spojů rychlovlaků přes české území a modernizací tranzitních železničních koridorů (vysokorychlostní železnice). Cílem je zajistit kvalitní mezinárodní spojení České republiky s Berlínem, Vídní, Bratislavou, Varšavou, Norimberkem a Lincem i mezi jednotlivými regiony ČR. Silniční doprava České republiky má poměrně hustou síť, která se v současné době modernizuje staví se silniční obchvaty, objezdy a dálnice, hlavní silnice se napřimují a rozšiřují. Dálniční síť ČR by se měla v budoucnu stát součástí evropského dálničního dopravního systému. Zcela dokončena je však zatím pouze dálnice D2 z Brna na Slovensko, na níž navazuje hlavní česká silniční magistrála dálnice D1. Ta směřuje napříč republikou z Prahy do Brna a pak do Lipníku nad Bečvou. Zde by na ni měla navazovat dálnice D47, která odtud povede na hranici s Polskem. Další významná dopravní osa, plánovaná trasa dálnice D3 by měla vést z Prahy přes jižní Čechy do Rakouska. Směrem na západ je již kromě obchvatu Plzně téměř dokončena dálnice D5 z Prahy přes Plzeň do Německa. Dokončení dálnice D8, vedoucí z Prahy do Německa přes severní Čechy, zase naráží na problémy ochrany přírody spojené s průchodem chráněnou krajinnou oblastí Českého středohoří. Do prostoru hradecko-pardubické aglomerace a do Polska směřuje pak z Prahy dálnice D11. 26

27 Česká republika Mezinárodní letiště Praha-Ruzyně Železniční most u Horního Tanvaldu Dálnice Trasa (včetně hraničních přechodů českého/sousední země) [Dálnice České republiky Návaznost, další směr D1 Praha Brno Vyškov Hulín Přerov Lipník nad Bečvou D47 Ostrava, Polsko D2 Brno Břeclav/Brodské Slovensko Bratislava, Maďarsko D3 Praha Tábor České Budějovice Dolní Dvořiště/Wullowitz Rakousko Linec D5 Praha Plzeň Rozvadov/Waidhaus Německo Norimberk D8 Praha Lovosice Ústí nad Labem Petrovice/Breitenau Německo Drážďany D11 Praha Poděbrady Hradec Králové Trutnov Královec/Lubawka Polsko Štětín D47 Lipník nad Bečvou Ostrava Polsko Katovice, Varšava [ Letecká doprava České republiky má mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni a české i zahraniční aerolinie spojují republiku s významnými městy Evropy i ostatních světadílů. Letiště pravidelných linek a aerotaxi vnitrostátní letecké dopravy jsou také například v Ostravě, Brně a Karlových Varech. Říční doprava je provozována hlavně na dolním toku Vltavy (nákladní po Prahu a osobní po Slapskou přehradu) a na splavné části Labe (do Chvaletic). Potrubní doprava slouží zejména k dovozu ropy a zemního plynu z Ruska a rozvádí plyn do jednotlivých měst. Mimořádný význam mají v současné době spoje (instituce provozující a zajišťující spojové služby), které se starají o přenos televize a rozhlasu, o propojení telefonní a faxové sítě nebo o přenos různých druhů informací po celosvětových datových sítích (Internet). 27

28 ] Pražský hrad Cestovní ruch, rekreace a lázeňství ] Zlatá ulička v Praze na Hradčanech Díky většinou půvabné krajině, proslulým léčivým a minerálním pramenům (léčebné lázně), bohatství lesů a přírodně chráněných území i množství historických a kulturních památek je Česká republika stále více vyhledávanou rekreační a kulturní oblastí, atraktivní pro zahraniční návštěvníky. [Nejvyhledávanější oblasti cestovního ruchu] Přírodní oblasti s národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a přírodními rezervacemi Krkonoše, Šumava, Beskydy, Jeseníky, Orlické hory Oblasti s přírodními zajímavostmi a zvláštnostmi krasové jevy: Moravský kras, Český kras Berounsko skalní města: Český ráj Turnovsko, České Švýcarsko Děčínsko, Adršpašsko-teplické skály Broumovsko Krajiny s vodními plochami jižní Čechy s rybníky (Třeboňsko) a velkými vodními nádržemi na Vltavě (Lipno, Orlík, Slapy) Máchovo jezero u Doks jižní Morava s vodními nádržemi na Dyji (Nové Mlýny, Vranov) Velká města a městské památkové rezervace s kulturněhistorickými památkami Praha, Brno, Plzeň, České Budějovice, Cheb, Olomouc, Ostrava, Tábor, Hradec Králové, Jindřichův Hradec, Liberec, Pardubice (zvláštní postavení z mezinárodních hledisek mají městské památkové rezervace vybrané mezinárodní organizací UNESCO jako světové kulturní památky Praha, Český Krumlov, Telč a Kutná Hora) 28 Lázně s léčivými a minerálními prameny nejznámější je západočeská lázeňská oblast Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Jáchymov, Františkovy Lázně

29 Česká republika Lázeňská kolonáda v Karlových Varech Šumavské hřebeny v okolí Srní ] Nejnavštěvovanější lázeňská města] Západní Čechy Karlovy Vary největší a nejvyhledávanější lázně České republiky s termálními prameny (72 C teplé Vřídlo) léčí se zde nemoci trávicího ústrojí, cukrovka aj. Františkovy Lázně se studenými minerálními prameny a slatinami léčí se zde nemoci oběhového ústrojí, srdeční a ženské choroby Mariánské Lázně se studenými minerálními prameny v krásné lesnaté krajině léčí se zde nemoci trávicího a pohybového ústrojí, výměny látkové aj. Jáchymov s termálními radioaktivními prameny léčí se zde zejména nemoci pohybového ústrojí Teplice léčí se zde hlavně nemoci pohybového ústrojí Severní Čechy Janské Lázně Střední Čechy Poděbrady Jižní Čechy Třeboň Morava Luhačovice nacházejí se v lesnaté krajině Krkonoš napravují se zde stavy po obrně léčí se zde srdeční choroby léčí se zde hlavně nemoci pohybového ústrojí největší moravské lázně léčí se zde především nemoci dýchacích cest 29

30 ] Ochrana přírody a kulturněhistorických památek ] Ochrana přírody má v České republice dávnou tradici a patří k nejvyspělejším na světě. Původní přírodní prostředí je chráněno v přírodních rezervacích a národních parcích. Ochrana kulturněhistorických památek zahrnuje nejvýznamnější objekty a výtvory lidské činnosti spjaté s historií území a jeho obyvatelstva. Jedná se tedy například o hrady, zámky, kostely a další architektonické a stavební památky, části měst chráněné jako městské památkové rezervace, umělecké (výtvarné, literární, hudební) i technické výtvory. Mezi místa, kde jsou soustředěny zvláště lidové stavební památky, patří muzea v přírodě skanzeny. Další doklady o přírodě a historii lidské společnosti jsou uchovávány a opatrovány v muzeích, galeriích i knihovnách. [Národní parky České republiky] Rozloha v km 2 Rok vyhlášení Národní park Šumava Krkonošský národní park České Švýcarsko Národní park Podyjí Národní park Šumava [Největší chráněné krajinné oblasti] Rozloha v km 2 Rok zřízení Beskydy České středohoří Šumava Jeseníky Bílé Karpaty Nejstarší přírodní rezervace, chráněná území: pralesní rezervace Žofínský prales a Hojná voda (v Novohradských horách), Boubínský prales (na Šumavě) Nejdelší jeskynní systém: Amatérská jeskyně Punkevní jeskyně v Moravském krasu v délce m Nejhlubší propast: Hranická propast Hranice na Moravě, okres Přerov (hloubka 244,5 m) Nejznámější nejrozlehlejší propast: Macocha (hloubka 168 m)

31 Česká republika [ Památky na území České republiky zapsané do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)] 1. Praha historické jádro Český Krumlov historické jádro Telč historické jádro Žďár nad Sázavou kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře Kutná Hora historické jádro s chrámem sv. Barbory 1995 a katedrála Panny Marie v Sedlci 6. Lednice, Valtice kulturní krajina (Lednicko-valtický areál) Holašovice (obec Jankov) barokní náves Kroměříž arcibiskupský zámek a zahrady Litomyšl zámecký areál Olomouc sousoší Nejsvětější Trojice Brno vila Tugendhat Třebíč bazilika sv. Prokopa, židovská čtvť a hřbitov 2003 [Muzea lidové architektury v přírodě skanzeny (výběr)] Muzeum vesnice v Kouřimi Muzeum lidové architektury v Kadově na Českomoravské vrchovině Polabské národopisné muzeum pro okruh dřevěného domu lidového středních Čech v Přerově nad Labem Muzeum lidové architektury v Třebízi Expozice zemědělských staveb jihovýchodní Moravy ve Strážnici na Moravě Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Valašské muzeum v přírodě vystoupení souboru Ondráš Historické centrum Českého Krumlova 31

32 Pražský hrad Národní divadlo [Nejznámější městské památkové rezervace a národní kulturní památky] 32 Památkové rezervace Praha Hlavní město Praha (historické jádro města) Střední Čechy Kutná Hora Jižní Čechy Tábor České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Třeboň Západní Čechy Domažlice Horšovský Týn Františkovy Lázně Cheb Národní kulturní památky Pražský hrad Vyšehrad Karlův most Karolinum Národní divadlo Národní muzeum Staroměstské náměstí Anežský areál Bílá hora (bojiště s letohrádkem Hvězda a oborou) Památník protifašistického odboje v Kobylisích Vlašský dvůr v Kutné Hoře hrad Karlštejn slovanské hradiště Budeč Lidice Sázavský klášter Tábor (historické jádro města) Kozí hrádek u Tábora hrad Zvíkov hrad Přimda hrad Rabí slovanské hradiště Hůrka ve Starém Plzenci

33 Česká republika Severní Čechy Terezín Kadaň Litoměřice Žatec Východní Čechy Pardubice Litomyšl Hradec Králové Jičín Josefov Kuks a Betlém Jižní Morava Znojmo Mikulov Jihlava Telč Kroměříž Severní Morava Olomouc Nový Jičín Štramberk Malá pevnost se hřbitovem v Terezíně hora Říp s rotundou sv. Jiří hrad Bezděz pietní území Zámeček v Pardubicích zámek v Litomyšli Babiččino údolí v Ratibořicích znojemská hradní rotunda hrad a pevnost Špilberk v Brně slovanské hradiště v Mikulčicích velkomoravské archeologické památky ve Starém Městě a okolí Průčelí katedrály sv. Víta na Pražském hradě Přemyslovský palác v Olomouci Bratrský sbor ve Fulneku (Památník Jana Ámose Komenského) Hrad Rabí Karlštejn hrad českých králů 33

34 ] Historický přehled] Doklady o nejstarším osídlení území České republiky jsou datovány do starší doby kamenné. Prvním historicky doloženým etnikem byly od 4. století před naším letopočtem keltské kmeny (např. Bójové). Na přelomu letopočtu Kelty vytlačily a zemi ovládly kmeny germánské (Markomané, Hermundurové, Kvádové aj.). Od 6. století pronikají na území Čech a Moravy z východu Slované a Avaři. V první polovině 7. století se na obranu proti rozpínavosti Avarů spojili západní Slované v kmenový svaz známý jako Sámova říše. Nejstarší doložený státní útvar, Velkomoravská říše, vznikl na Moravě v první polovině 9. století. Ve stejné době se na naše území také šíří z východofranské říše křesťanství. Po zániku Velkomoravské říše se centrum vytváření státnosti přesunulo do Čech, kde do té doby ( století) existovalo jen několik kmenových uskupení. Sjednocení těchto kmenových společenství a vytvoření českého státu (knížectví) se podařilo až koncem 10. století rodu Přemyslovců z kmene Čechů, když vyvraždili většinu členů dalšího významného a jim politicky konkurujícího rodu Slavníkovců. V kontaktech se sousedy, zejména pak německou říší, se český přemyslovský stát postupně stává významným mocenským faktorem ve střední Evropě. Detail opevnění Vyšehradu Románská rotunda sv. Martina na Vyšehradě v Praze [Český stát ve 14. století] 34

35 Česká republika Od 12. do 14. století tedy jak za vlády Přemyslovců (především Vladislava II., Přemysla Otakara I. a jeho vnuka Přemysla Otakara II.), tak i později v době panování Lucemburků (zejména českého krále a římského císaře Karla IV.) zažívají České a Moravské země značný politický, hospodářský a kulturní rozmach. Český stát se vnitřně upevnil, hospodářsky zesílil a zaujal přední místo mezi středoevropskými zeměmi, zároveň pak i dosáhl největšího územního rozsahu v celé své historii. V rámci kolonizace v té době přichází také velké množství Němců. První třetina 15. století byla obdobím husitských válek, které vypukly po upálení náboženského reformátora Jana Husa ( 1415). Jejich příčinou byla především již delší dobu trvající hluboká společenská krize. Toto masové hnutí však s sebou přineslo značný hospodářský úpadek. Středověký hrad Velhartice 35

36 Obležení Prahy Švédy roku 1648 Roku 1526 získali českou korunu Habsburkové a země Koruny české se staly součástí habsburské říše (jejich státoprávní statut se fakticky nezměnil až do 17. století a formálně ještě ani o století později, od roku 1867 se však staly součástí Předlitavska). Již na začátku roku 1547 vypukl první stavovský odboj proti nastupující habsburské centralizaci a absolutismu. Skončil však porážkou a oslabením moci nekatolické šlechty a měst. Po dalším neúspěšném povstání českých stavů v letech 1618 až 1620 (impulzem k němu byla pražská defenestrace a skončilo roku 1620 bitvou na Bílé hoře) a následné třicetileté válce ( ) nastalo období upevňování habsburské moci. Oslabení české státnosti v rámci habsburské říše provázel proces rekatolizace (bylo povoleno pouze katolické vyznání) a postupné poněmčování českých zemí, prosadil se absolutismus na úkor stavovského uspořádání státu. Koncem 18. století přichází spolu s nástupem kapitalismu a dalšími změnami obrození českého jazyka a kultury, začíná se formovat novodobé národní cítění, české národní uvědomění a v první polovině 19. století i moderní nacionalismus. Hlavní loď katedrály sv. Víta na Pražském hradě Památník národního písemnictví v Praze 36

37 Česká republika Na začátku 20. století, zejména pak během 1. světové války ( ), se objevily i první koncepce na rakouské monarchii nezávislého českého (později československého) státu. Oficiálním orgánem tehdejšího zahraničního protirakouského odboje se stala Česká (později Československá) národní rada v Paříži v čele s T. G. Masarykem. Po porážce a rozpadu rakousko-uherské monarchie došlo roku 1918 ke spojení historických českých zemí s částmi Uherského království (Slovenskem a Podkarpatskou Rusí) a k vytvoření samostatné Československé republiky, jednoho z následnických států Rakousko-Uherska. [Československo v roce 1920] Převrat roku 1918 v Brně První prezident Československé republiky T. G. Masaryk Nejmladší obránci vlasti 37

38 [Československo v roce 1939] Vývoj samostatného Československa násilně přerušily mnichovská dohoda a následná okupace fašistickým Německem. Separatistické tendence německé menšiny v českém pohraničí, podporované z nacistického Německa, vedly roku 1938 k přijetí mnichovské dohody a okleštění československého území Německem. V březnu 1939 Hitler obsadil i zbytek českých zemí a vznikl Protektorát Čechy a Morava ( ). Na Slovensku byl v té době vyhlášen samostatný stát (za 2. světové války satelit Německa). K aktivní spolupráci získali okupanti jen malou část českého národa, naopak velmi brzy začala pracovat řada odbojových organizací. V roce 1940 byla vytvořena i exilová vláda v Londýně v čele s Edvardem Benešem. Po ukončení 2. světové války v roce 1945 došlo k obnovení Československa, ale bez Podkarpatské Rusi (podle smlouvy se SSSR z byla pod názvem Zakarpatská Ukrajina připojena k Ukrajinské SSR a přeměněna na Zakarpatskou oblast). Zároveň byly v letech na základě takzvaných Benešových dekretů vysídleny ze země zhruba tři miliony etnických Němců. Pražské povstání v květnu Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze

39 Česká republika Poválečný demokratický vývoj Československa byl však zmařen komunistickým převratem v únoru Republika se stala součástí sovětského bloku a komunistická strana zde zavedla totalitní režim. V politických procesech probíhajících zhruba od roku 1949 do roku 1957 bylo popraveno nebo odsouzeno k dlouholetým trestům vězení mnoho představitelů opozice a církevních hodnostářů. V letech nesla země název Československá socialistická republika (ČSSR). Samotná 60. léta pak přinesla i určité reformy a liberalizaci kulturního a společenského života. Tento demokratizační proces vyvrcholil takzvaným Pražským jarem 1968, které ukončila v srpnu téhož roku vojenská intervence států Varšavské smlouvy a následná sovětská okupace. Dne přijalo Národní shromáždění zákon o federaci, který zakotvil rovnoprávné postavení českých zemí a Slovenska. V platnost však tento zákon vstoupil až na začátku roku 1969, tedy již ve zcela jiné politické situaci. V 70. a 80. letech probíhající normalizace znamenala stagnaci politického, hospodářského i sociálního života. 39

40 Česká republika Panoráma Prahy Procesy ve východní Evropě spojené s rozpadem sovětského bloku a sametová revoluce (masové demonstrace po brutálním zásahu proti studentské demonstraci v Praze) v listopadu 1989 vedly ke svržení komunistického režimu a následné demokratizaci politického života. V roce 1990 se uskutečnily pluralitní volby a stát byl přejmenován na Českou a Slovenskou Federativní Republiku (ČSFR). Další návrhy slovenské reprezentace na volnou konfederaci však vyústily v roce 1992 v rozdělení Československa na dva samostatné státy. Dne se tedy Česká republika a Slovenská republika vydaly již jako suverénní státy na cestu návratu k demokratickému systému a tržní ekonomice. Reprezentační prostory Pražského hradu 40

41 Armáda České republiky Obrana České republiky je souhrn opatření k zajištění státní svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Zahrnuje výstavbu systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému. Obrana republiky je záležitostí celé společnosti, každého jejího občana. Na jejím zajištění se společně, v součinnosti se státními orgány, orgány územních samosprávných celků a dalšími právnickými a fyzickými osobami podílejí ozbrojené síly i ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Za plánování a řízení obrany České republiky je odpovědná vláda a podílejí se na něm i ostatní ústavní orgány, činitelé a instituce, které k tomu mají příslušnými zákony vymezeny své úkoly. Vojenská obrana České republiky je založena na použití vlastních sil a prostředků a na bezpečnostních zárukách vyplývajících z členství v Severoatlantické alianci (NATO) a Evropské unii (EU). Působnost Ministerstva obrany České republiky (MO ČR) definuje 16 zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je Ministerstvo obrany ČR ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se MO ČR podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření Armáda České republiky 41

42 k zajištění obrany státu vládě, Radě obrany a prezidentovi České republiky a koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů i orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně. Řídí vojenskou zpravodajskou službu a vojenské obranné zpravodajství. Zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru České republiky a koordinaci vojenského letového provozu s civilním letovým provozem. Organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády České republiky, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby Armády České republiky. Kromě výše uvedených povinností také povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti, v rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států a vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech. Ozbrojené síly mají za úkol připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení tj. co nejefektivněji a nejlépe zabezpečit obranu jejího území s využitím zásad kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské úmluvy. Hlavní složkou ozbrojených sil je Armáda České republiky (AČR). Od , kdy Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance, je její armáda zapojena do integrované vojenské struktury NATO, do systému obranného, operačního a civilního nouzového plánování, do procedurálních a organizačních aspektů jaderných konzultací i do společných cvičení a operací. Jednotlivé druhy vojsk české armády jsou budovány v souladu s jejími závazky vyplývajícími z členství v NATO a ze zapojení do obranné a bezpečnostní politiky Evropské unie. V posledních letech bylo pak kromě mnoha změn vyplývajících z rozsáhlé reorganizace a modernizace ozbrojených sil významným mezníkem v životě Armády České republiky zejména ukončení základní vojenské služby (k ) a den, kdy se stala plně profesionální armádou ( ). 42

43 Armáda České republiky Budova Generálního štábu AČR Budova Ministerstva obrany ČR [ Organizační struktura ozbrojených sil České republiky] Ministerstvo obrany České republiky Generální štáb Armády České republiky Společné síly Velitelství společných sil pozemní síly vzdušné síly podpůrný komplet Přímo podřízené vojenské útvary a zařízení Síly podpory a výcviku Velitelství sil podpory a výcviku Ředitelství logistické a zdravotnické podpory Ředitelství výcviku a doktrín Ředitelství personální podpory Přímo podřízené vojenské útvary a zařízení Jednotlivé prvky struktury AČR jsou zařazeny z hlediska připravenosti k operačnímu použití do tří stupňů pohotovosti ve vazbě na jejich předurčení pro operace v rámci České republiky, NATO, EU, případně jiných koaličních nebo účelových uskupení. Jejich členění dále respektuje princip stupňované pohotovosti a bere do úvahy jejich dislokaci a schopnost mobility. [ Základní členění sil AČR podle stupňů pohotovosti] Síly vysoké připravenosti (budou připraveny do 90 dnů) jejich součástí jsou jednotky vyčleněné do sil rychlé reakce nebo sil rychlé reakce EU (ty budou připraveny do 5 až 30 dnů). Síly nižší připravenosti (budou připraveny do 365 dnů) mimo jiné budou využívány i pro rotaci sil s vyšší pohotovostí (ty budou v tomto případě připraveny do 6 měsíců). Síly dlouhodobě budované (budou vytvářeny mobilizačně a připraveny k použití nejdříve za 365 dnů). 43

44 ] Společné síly] Vznikly dne sloučením pozemních, vzdušných a specializovaných sil. Jsou určeny k zajištění vytváření, přípravy, rotace a rozpouštění úkolových uskupení určených pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů na území České republiky i mimo ně a k plnění dalších, zákony stanovených úkolů na teritoriu České republiky. Společné síly tvoří Velitelství společných sil, svazky a útvary pozemních sil, svazky, útvary a zařízení vzdušných sil a svazky a útvary podpůrného kompletu zabezpečujícího všechny druhy sil. [ Velitelství společných sil] Je určeno k zabezpečení plánování a řízení výstavby, přípravy, výcviku a vyčleňování podřízených sil a prostředků do úkolových uskupení k zajištění politicko-vojenských ambicí ČR a plnění z toho vyplývajících úkolů. Velitelství společných sil je členěno jako společné velitelství se stacionárním umístěním, jednotlivé sekce a odbory jsou společnými prvky pro všechny podřízené síly. 44