Úloha devizových kurzů pro exportní strategii podniku.

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Úloha devizových kurzů pro exportní strategii podniku. Diplomová práce Autor: Bc. Dagmar Kodytková Finance Vedoucí práce: Ing. Petr Musil, Ph.D. Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Olomouci, dne 5.dubna 2013 Bc. Dagmar Kodytková

3 Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Petru Musilovi, Ph.D. za ochotu, věcné i odborné připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat vedení firmy JUTA a.s., závod Olomouc, za praktické rady, pomoc a vstřícný přístup při mém působení na obchodním oddělení v době, kdy jsem sbírala data k vypracování praktické části mé práce.

4 Anotace Diplomová práce Úloha devizových kurzů pro exportní strategii podniku s cílem analyzovat dopady změn devizových kurzů do exportní strategie vybraného podniku a využití finančních instrumentů pro eliminaci rizika a posílení exportu-schopnosti podniku se v teoretické části zabývá popisem historického vývoje měnového systému, měnových vztahů a vzniku peněz. Dále popisuje problematiku devizového kurzu, kurzového rizika, jeho řízení a metody jeho minimalizace. Praktická část je zaměřena na analýzu měnové situace vybraného podniku, v tomto případě firmy JUTA a.s., závod 10, Olomouc a na následná doporučení, vyplývající z provedených analýz. Klíčová slova: devizový trh, devizový kurz, kurzové riziko, měna, finanční deriváty, prognóza Annotation Theme of exchange rate in the export strategy with a view to analyze impacts of its changing for the selected export company. Inferential options of the financial instruments for elimination of the risk and competitive advantage consolidation. The theoretical part describes the historical development of the monetary system, monetary relations and the creation of money. Also explains the problematic of exchange rate, exchange rate risk and its management. The theoretical part also describes methods for minimalization of the exchange risk. The practical part intents on the analysis of the monetary situation for selected company JUTA a.s., plant 10 in Olomouc and the following recommendations based on this analyzes. Key words: foreign exchange market, exchange rate, exchange rate risk, currency, financial derivatives, prognosis

5 Obsah Úvod Mezinárodní měnový systém Obecné vymezení pojmu Vývoj mezinárodních měnových vztahů Období kovových peněz Systém papírových peněz Devizový kurz Definice kurzu Stanovení směnných kurzů Teorie parity kupní síly Systémy devizových kurzů Stručná charakteristika Sledování změn devizových kurzů Metody řízení kurzu Faktory ovlivňující devizový kurz Kurzové riziko Řízení kurzového rizika Minimalizace kurzového rizika Finanční deriváty Externí metody zajištění kurzového rizika Interní metody zajištění kurzového rizika Analýza měnové situace firmy JUTA,a.s Charakteristika firmy Základní analýza dat

6 4.2.1 Identifikace kurzových zisků a ztrát Identifikace obchodovaných měn tvořících tržby Identifikace měn používaných k nákupům Závěr k identifikaci měn Doporučení č.1: HEDGING Analýza vývoje kurzu hlavní měny pro JUTA,a.s Identifikace vývoje Prognóza kurzu Závěr k prognóze vývoje kurzu hlavní obchodované měny EUR: Analýza CASH FLOW firmy Doporučení č.2: LEADING a LADDING Doporučení č.3 : EVROPSKÝ FORWARD PLUS Doporučení č.4 : VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Závěr Seznam použité literatury Seznam zkratek Seznam použitých grafů Seznam použitých tabulek Seznam obrázků

7 Úvod Vývoj hospodářství v České republice v posledních desetiletích otevřel nové možnosti uplatnění pro mnoho podnikatelských subjektů. Z pohledu exportních možností pro české firmy se sametová revoluce v roce 1989 stala mezníkem, od kterého se Česká republika začala více zapojovat do mezinárodních obchodních struktur. Na rozdíl od doby před rokem 1989, kdy byl zahraniční obchod řízen centrálně několika státními organizacemi, které řídili vývoz českých výrobku či služeb se s nástupem tržní ekonomiky otevřela českým firmám možnost samostatně a aktivněji obchodovat se zahraničím bez omezujících podmínek a regulativ. Díky globalizaci světové ekonomiky se vytvářejí další a další příležitosti pro začlenění nových společností na světové trhy. Pro české firmy, které ve srovnání s národními a nadnárodními koncerny ekonomicky vyspělých států spíše patří v mezinárodním měřítku k menším subjektům, to znamená možnost posílení své konkurenceschopnosti. V případě, že se vzájemné pohledávky a závazky mezi spolupracujícími společnostmi z různých států na světovém trhu budou vyrovnávat v rozdílných měnách, pak bude vždy existovat riziko případných ztrát z důvodu výkyvů kurzu předmětné měny. Případné škody, které z této situace mohou vzniknout, je možné minimalizovat pomocí vhodných zajišťovacích metod a nástrojů, které trh v dnešní době nabízí. Celkový rozsah a kvalita zajišťovacích nástrojů na daném trhu závisí nejen na úrovni devizového trhu, ale také na kvalitě bankovního systému dané ekonomiky. Téma diplomové práce je Úloha devizových kurzů pro exportní strategii podniku a cílem práce Analýza dopadů změn devizových kurzů do exportní strategie firmy JUTA, a.s., závod Olomouc a využití finančních instrumentů pro eliminaci rizika a posílení exportu-schopnosti tohoto podniku. Diplomová práce je zaměřená na využití metod vedoucích k minimalizaci hrozby kurzových ztrát a také k využití některých zajišťovacích nástrojů, které jsou nabízeny na českém bankovním trhu pro zajištění kurzového rizika u vybrané české exportní společnosti JUTA, a.s., závod Olomouc. Tento olomoucký závod je součástí akciové společnosti JUTA a.s. se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, která je v současné době považována za největší českou textilku. Akciová společnost JUTA dosahuje ročně obratu cca 5,5 mld. Kč 7

8 a zaměstnává 1800 zaměstnanců. Jedná se o společnost exportní, pro kterou je kurzové riziko velmi aktuálním a důležitým tématem. Továrna v Olomouci pak patří mezi nejvýznamnější světové výrobce syntetických motouzů a přízí a v rámci akciové společnosti JUTA je pravidelně hodnocena jako čtvrtá největší továrna z celkového počtu čtrnácti továren. V praktické části mé diplomové práce se budu tedy věnovat analýze měnové situace, ve které se olomoucký podnik v současnosti nachází a pokusím se na základě této analýzy identifikovat příčiny vedoucí k opakovaným výskytům kurzových ztrát a navrhnout v rámci svých doporučení řešení, které by vedlo k jejich následné minimalizaci. Tato část mé diplomové práce by pak měla být použita jako podklad pro některé z bodů podnikové strategie, které se zabývají právě řízením kurzového rizika. 8

9 1 Mezinárodní měnový systém 1.1 Obecné vymezení pojmu Mezinárodní měnový systém můžeme charakterizovat jako souhrn vzájemných vazeb mezi měnami a měnovými systémy jednotlivých států a oblastí (tzn. národními měnami a národními měnovými systémy). Historicky, jako systém, vznikal od poloviny 19. století jako důsledek a současně podmínka rozvoje světového trhu. (Kalínská, 2007, str. 156) 1.2 Vývoj mezinárodních měnových vztahů První formy spolupráce v měnové oblasti vznikaly již o několik století dříve, nejednalo se však o standardní měnové systémy. V závislosti na existující formě peněz, lze vývoj v podstatě rozdělit na dvě období. 1. období kovových měn (bimetalické a monometalické) 2. období papírových peněz Období kovových peněz Měnové standardy Systém měnových standardů lze chápat jednak jako systém, kdy zlato či stříbro nejprve pronikalo do platebního systému a později z něj postupně ustupovalo. Lze tak charakterizovat emisi peněz z hlediska krytí měny zlatem. Dále se měnové standardy chápou jako systém devizových kurzů, kdy se každá ze zemí zapojených do tohoto systému zavázala k výměně své měny za určité množství zlata, postupně s vyššími omezeními. Devizové kurzy byly v období měnových standardů v podstatě neměnné a k tomu musela centrální banka držet 9

10 odpovídající zásobu zlata. Byl to systém, který měl nastavit zásadní prvek stability v mezinárodním obchodě tak, aby se předcházelo kurzovým rizikům. Tento systém přispěl v období před I. světovou válkou k rozvoji mezinárodního obchodu a investic. Zlato prošlo během dlouhého časového období dvěma protichůdnými fázemi monetizací a demonetizací. Monetizace zlata znamená proces pronikání zlata do peněžních operací. Tato fáze zahrnuje postupný nástup zlata jako platebního prostředku až do momentu, kdy plnilo funkci peněz. Demonetizace zlata znamená proces postupného nahrazování zlata v úloze peněz jinými substituty, zejména mincemi, státovkami, bankovkami, bezhotovostními penězi. Proces demonetizace prošel základními stádii tzv. standardy 1. (Černohorský, 2011, stránky 39-40) a) Zlatý standard standard zlaté mince Charakteristika systému: Volná ražba mincí Úplná směnitelnost bankovek za zlato Volný vývoz a dovoz zlata Oběh zlatých mincí Fixní charakter kurzu Množství peněz bylo pružně regulováno, protože při nadbytku mincí se v oběhu část mincí měnila automaticky v poklad a při nedostatku se naopak ze slitků razily mince. Úplná směnitelnost bankovek za zlato zaručovala, že se jejich hodnota neodchylovala od hodnoty zlata. Směnu peněz za zlato prováděla každá banka, avšak pouze jedna z nich, na základě vládního rozhodnutí, měla právo razit zlaté mince a emitovat papírové peníze dané země. Tato 1 Každý následující standard znamená nižší využívání zlata v peněžních operacích. 10

11 banka se označuje jako emisní, respektive cedulová banka. Ta se pozdějším vývojem přeměnila v centrální banku. Problém v tomto systému spočíval v otázce nemožnosti tisknout další peníze v případech vyšších výdajů, např. financování válek. V těchto případech byl systém buď na určitý čas, nebo úplně opuštěn. 2 (Černohorský, 2011, str. 40) b) Standard zlatého slitku Charakteristika systému: Postupné znehodnocování mincí Existuje směnitelnost bankovek za zlato, avšak jen za celý slitek 3 (cihly, pruty, apod.) Čím vyšší hmotnost byla slitku, tím nižší možnost výměny bankovek za zlato Tento standard byl zaveden po roce 1914 c) Standard zlaté devizy Charakteristika systému: Byla zrušena volná ražba mincí Změněna směnitelnost bankovek za zlato. Ty nebyly směnitelné za zlato přímo, ale prostřednictvím tzv. zlaté devizy Po II. světové válce zůstal směnitelnou měnou za zlato pouze americký dolar Roku 1971 byla směnitelnost dolaru za zlato zrušena Tím také došlo k úplnému oddělení peněz od zlata, jenž přestalo být i základem kurzu měn. 2 Období Zlatého standardu existovalo zejména v letech Váha slitku odpovídala 12,4 kg, což bylo finančně dostupné jen pro kapitálově silné firmy nebo jednotlivce. 11

12 1.2.2 Systém papírových peněz Další rozvoj peněžního systému časem ukázal, že ke zprostředkování směny a oběhu zboží není přítomnost zlata nebo stříbra nevyhnutelná. Mince z drahých kovů začaly být v peněžním oběhu postupně nahrazovány neplnohodnotnými penězi ve formě papírových peněz a neplnohodnotných kovových mincí. Od používání plnohodnotných k používání neplnohodnotných peněz však prodělal peněžní systém dlouhý vývoj, v jehož průběhu bylo nejprve zlato nahrazováno papírovými penězi krytými zlatem a za zlato směnitelnými. Krytí bankovek zlatem však bylo v průběhu vývoje postupně omezováno. Bankovky byly původně vydávány velkými bankami jako potvrzení o uložení určitého množství zlata (plnohodnotných peněz) v bance. Jinou formou neplnohodnotných papírových peněz se staly státovky, které emitoval stát. Na rozdíl od bankovek nebyly státovky kryté zlatem a nebyly směnitelné za zlato.jejich oběh byl vynucen státem, který garantoval jejich kupní sílu. Po zrušení směnitelnosti bankovek za zlato rozdíl mezi bankovkami a státovkami zcela zanikl. (Polouček, 2009, str. 47) 12

13 2 Devizový kurz 2.1 Definice kurzu Vyjadřuje poměr, ve kterém je směňována jednotka domácí měny za měnu zahraniční. Devizový (měnový) kurz je cena měny vyjádřená v jednotkách měny jiné. Měny různých zemí se směňují na devizovém (měnovém) trhu, kde se setkává nabídka dané měny s její poptávkou. Výsledkem interakce nabídky a poptávky je cena měny, tedy měnový kurz. To se však týká pouze plně konvertibilních měn. 4 (Žák, 2006, str. 28) Měnový kurz nominální reálný Nominální měnový kurz ε definujeme jako počet jednotek domácí měny, za které lze nakoupit jednotku měny zahraniční. Pokles této veličiny je označován jako nominální posílení či apreciace měny. V režimu pevného kurzu je snížení kurzu ε označováno jako revalvace. Nárůst této veličiny je označován jako nominální oslabení či depreciace měny. V režimu pevného kurzu je zvýšení kurzu označováno jako devalvace. Reálný měnový kurz Q definujeme jako podíl domácí cenové hladiny a cenové hladiny v zahraničí, kde zahraniční cenová hladina je převedena na jednotky domácí měny přes stávající nominální měnový kurz. Formálně tedy Q = P d /( ε*p z ), P d značí domácí cenovou hladinu 4 Konvertibilitou měny rozumíme, že je tato volně směnitelná za jinou měnu nebo zlato. 13

14 P z značí zahraniční cenovou hladinu. Tento kurz nám tedy říká, kolikrát více zboží a služeb lze za danou částku koupit v zahraničí (po směnění za danou cizí měnu) než na domácím trhu. V praxi jsou důležité spíše změny této hodnoty v čase než její absolutní úroveň. Nárůst Q znamená posílení, či apreciaci reálného kurzu, pokles naopak jeho oslabení či depreciaci. Na rozdíl od nominálního kurzu je reálný kurz vždy "plovoucí', a to proto, že i v režimu pevného nominálního kurzu ε může docházet k pohybu Q přes cenové hladiny.reálné posílení (apreciace) znamená nárůst reálného kurzu Q, zatímco nominální posílení (apreciace) znamená pokles nominálního kurzu ε. Pro potřeby posouzení kurzových vlivů na mezinárodní obchod je vhodnější zvážit reálný kurz, nežli se soustředit pouze na kurz nominální. Pro jednoduchost si představme, že domácí cenová hladina vzroste o 10 %, cenová hladina v zahraničí se nezmění a domácí měna nominálně oslabí o 10 %. Pak bude reálný měnový kurz, tzn. poměr cen doma a v zahraničí, bez výrazných změn, ačkoli došlo k významnému oslabení pozice domácí měny. ( 2.2 Stanovení směnných kurzů Devizový kurz velmi výrazně ovlivňuje ekonomiku jednotlivých zemí, a to po stránce jak makroekonomické, tak mikroekonomické. Proto jeho stanovení je jeden z nejdůležitějších aspektů. Devizový kurz ovlivňuje ceny a tím i hodnotu ekonomických vstupů i výstupů. Také vysokou měrou ovlivňuje saldo platební bilance. Pro exportně zaměřené společnosti je jedním z hlavních faktorů, které mají vliv na jejich tržby, náklady a tím výnosy z jejich exportních aktivit. Obchodní výsledky exportních společností ovlivňované devizovým kurzem mají přímý vliv také na ceny i na domácím trhu Teorie parity kupní síly Na vztahu cen a devizových kurzů je založena teorie parity kupní síly. Tato teorie má dvě základní verze: Absolutní 14

15 Relativní 1. Absolutní teorie parity kupní síly Tato verze vychází z předpokladu, že devizový kurz mezi dvěma měnami (A,B) je dán poměrem cenových hladin v příslušných zemích. ER ( A / B ) = PA / PB Vychází z pravidla jedné ceny v mezinárodním obchodě, kdy ceny stejného zboží ve dvou zemích se po přepočtu devizovým kurzem rovnají. Platí tedy: PA,i = PB,i * ER ( A / B ), kde PA,i, PB,i jsou ceny i-tého statku v zemích A, B. (Černohorský, 2011, str. 188) 2. Relativní teorie parity kupní ceny. Tato verze teorie parity kupní ceny vychází rovněž z pravidla jedné ceny. Nesnaží se však vysvětlit výši měnových kurzů, ale pouze změny měnových kurzů. Změna měnového kurzu je způsobena změnou cenových hladin. Když cenová hladina v zemi A vzroste o 10%, zatímco cenová hladina v zemi B se nezmění, dojde k depreciaci měny země A vůči měně země B. Kdyby cenová hladina v zemi A vzrostla o 10% a cenová hladina v zemi B o 4%, měna země A by depreciovala o 6% vůči měně země B. Lze to vyjádřit: D A/B = P A PB kde D A/B je procentní změna kurzu měny A vůči kurzu měny B, P A je procentní změna cenové hladiny v zemi A a P B je procentní změna cenové hladiny země B. Pokud domácí cenová hladina vroste více než zahraniční cenová hladina, dojde k depreciaci domácí měny. Naopak pokud vzroste zahraniční cenová hladina, dojde k apreciaci měny domácí. Přitom rozsah změny kurzu je dán rozdílem ve změně cenových hladin. (Holman, 2011, str. 561) Tato mnohostrannost působení kurzu v ekonomice pak vede zpětně k tomu, že kurz není vždy určován jen tržními faktory, o jeho výši často rozhodují také zásahy centrální banky 15

16 na devizovém trhu. V jednotlivých zemích existují různá pravidla a různé instituce, upravující mechanismus fungování kurzu a způsoby jeho použití pro platby do zahraničí nebo pro inkasa ze zahraničí. Každá země volí takový kurzový systém, který relativně nejlépe vyhovuje potřebám jejího jak politického, tak ekonomického a sociálního vývoje v daném období. Konkrétní uspořádání kurzových vztahů v jednotlivé zemi je výslednicí postavení a úlohy vlády a centrální banky a míry vlivu trhu na tyto vztahy, jejich určování, stabilitu a pružnost. Různé kurzové systémy působí jinak na přizpůsobování vnitřních a zahraničních cen, na platební bilanci i na vývoj devizových rezerv. Vytváří nestejné předpoklady pro monetární a fiskální politiku i pro rozhodování exportérů a importérů. Působí i různým způsobem na vznik a řízení devizových rizik v mikrosféře. Jednotlivé měny nabývají při svém mezinárodním pohybu podoby deviz bezhotovostní forma zahraniční měny a valut hotovostní forma cizí měny. Česká legislativa až do novely devizového zákona v roce 1995 tyto termíny používala zcela oficiálně, zák. 219/1995 Sb., kterým byl devizový zákon novelizován, byly tyto termíny nahrazeny souhrnným pojmem devizové hodnoty. V odborné literatuře se však bez ohledu na jazyk zákonů výrazy devizy i valuty dále používají. Je-li základním předpokladem, že se devizový kurz, jako cena deviz, tvoří na devizovém trhu 5, zdálo by se přirozené, že výše devizového kurzu by se měla měnit pružně podle toho, jak se mění vztah poptávky a nabídky příslušné devizy na tomto trhu. Při splnění tohoto předpokladu by se kurz volně pohyboval a existoval by pouze jediný systém devizového trhu, tj. floating. Ekonomická realita je ale podstatně složitější, kromě floatingu existují i jiné systémy devizových kurzů..( ( 5 Devizový trh je místo, kde se směňují jednotlivé národní a nadnárodní měny v bezhotovostní formě 16

17 2.3 Systémy devizových kurzů Stručná charakteristika Pravidla upravující mechanismus fungování a používání kurzu v ekonomice charakterizují systém devizového kurzu. Mezi tato pravidla patří zejména: vymezení základní úrovně kurzu a jeho změn způsob a oscilace kurzu způsob intervence centrální banky na devizovém trhu formy regionální či nadregionální spolupráce centrální banky při determinaci kurzu řízení jeho změn Mezi nejrozšířenější systémy devizových kurzů patří: a) Floating - systém volně pohyblivých kurzů, které se pohybují volně, bez omezení, přizpůsobují se změnám nabídky a poptávky na devizovém trhu a zcela přirozeně reagují na vývoj inflace, úrokových sazeb a ostatních tržních faktorů, které ovlivňují a předurčují jejich úroveň. b) Řízený floating systém kurzů s řízenou pohyblivostí, jehož pružnost je řízena na základě intervencí, které provádí centrální banka, aniž by k takovým opatřením byla zavázána dohodou o pevně stanovených a předem vymezených pásmech oscilace. Prostřednictvím zmíněných intervencí realizuje centrální banka své záměry v měnové a kurzové oblasti. Protože jde i kompromis mezi volným pohybem kurzů a systémem pevných kurzů s širokými pásmy oscilace, umožňuje tento systém na jednu stranu krátkodobě stabilizovat kurz a snížit rizika a nejistoty v investování i v obchodě, na druhou stranu si ponechává možnost pružně, bez omezení reagovat na tržní faktory, které kurz ovlivňují. 17

18 c) Systém fixních kurzů vyznačuje se tím, že má svou základní úroveň vymezenou pevnou vazbou k jiné měně nebo k měnovému koši a pohyb kurzu je vymezen hranicemi oscilace, pásmem oscilace. 6 V současné době jsou obvykle hranice oscilace vymezeny na základě mezinárodních dohod a centrální banka příslušné země zabezpečuje dodržení pohybu kurzu své domácí měny v rámci těchto dohodných pásem oscilace prostřednictvím devizových intervencí na devizovém trhu. Obr. 1: Vývoj devizového kurzu v systému fixního kurzu při pásmu oscilace Zdroj: (Černohorský, 2011, str. 189) d) Systém kurzů s postupnými změnami parit v tomto systému se kurz měny pohybuje v rámci stanovených hranic oscilace, přičemž základní úroveň kurzu se plynule mění ve vazbě na zvolený ukazatel nebo soubor ukazatelů. Do doby změny základní úrovně kurzu ústředního kurzu - provádí centrální banka intervenční politiku pro udržení kurzu v rámci hranic oscilace. Tento systém posuvných parit je uplatňován především v zemích s vysokou mírou inflace, prioritním momentem je stanovení okamžiku pro změnu ústředního kurzu. e) Systém vázaných kurzů - se vyznačuje způsobem vymezení základní parity domácí měny ve vazbě na jinou měnu, resp. měny, resp. na měnový koš. Se změnou kurzu této základní měny dochází ke změně měny vázané. ( 6 Oscilace měnového kurzu je pohyb tržního kurzu kolem jeho rovnovážné úrovně. 18

19 2.3.2 Sledování změn devizových kurzů Měnové kurzy konvertibilních měn s čistým nebo řízeným floatingem jsou pohyblivé v závislosti na nabídce a poptávce po měně na mezinárodních devizových trzích. Možné případy: přímý kurzovní záznam - kurz je vyjádřen jako určité množství jednotek domácí měny za jednotku měny zahraniční (x Kč za 1 USD) nepřímý kurzovní záznam kurz je vyjádřen jako určité množství zahraničních jednotek za jednotku domácí měny (x USD za 1 Kč) Změny kurzu mohou mít charakter: Depreciace - znehodnocení domácí měny ve vztahu k měně zahraniční, oslabení domácí měny, dochází k poklesu kurzu. Apreciace - zhodnocení domácí měny ve vztahu k měně zahraniční, posílení domácí měny, kdy dochází k vzestupu kurzu. Devalvace snížení úředně stanoveného poměru dvou měn Revalvace zvýšení úředně stanoveného poměru dvou měn 2.4 Metody řízení kurzu Podle toho, jakou politiku centrální banka uplatňuje vůči pohybům reálného kurzu národní měny rozlišujeme : 1. Politika fixního kurzu znamená, že se centrální banka snaží udržet rozdíly mezi paritou měny a devizovým kurzem na minimu. Nevýhodou tohoto systému je, že centrální banka může zareagovat pozdě, nebo jí chybí zdroje na provádění intervenční politiky a neprovede včas potřebnou změnu kurzu. Od ledna roku 2002 jsou kurzy devizového trhu vyhlašovány Českou národní bankou stejně jako dosud na základě sledování jednotlivých měn a jejich vývoje na mezibankovním devizovém trhu. Zveřejňované kurzy vybraných měn odpovídají tomu, jak se jednotlivé měny 19

20 obchodovaly na devizovém trhu ve 14:15 místního času. Kurzy devizového trhu slouží ve smyslu zákona o účetnictví a dalších právních norem pro neobchodní účely (ohodnocování závazků a pohledávek, daňová a celní řízení apod.). 2. Politika volného kurzu znamená, že centrální banka neprovádí intervence ve prospěch národní měny a kurz kolísá podle nabídky a poptávky v závislosti na obchodní a finanční bilanci země. 3. Politika řízeného kurzu (floatingu) znamená, že centrální banka stanovuje rozmezí, v němž se může reálný kurz pohybovat Faktory ovlivňující devizový kurz Charakteristickým rysem devizových a peněžních trhů obecně je jejich kolísavost s častými, někdy i několikaprocentními změnami kurzu během krátkého časového období, přičemž faktory změn a výkyvů kurzů jsou rozmanité, jak ryze exaktní, předvídatelné, tak i velmi emocionální a spekulativní. Mezi takovéto faktory patří: vývoj ekonomické situace jednotlivých zemí změny úrokových sazeb jednotlivých měn pravidelně zveřejňované výsledky důležitých ekonomických ukazatelů operace centrálních bank, včetně intervencí ve prospěch kurzu domácí měny ekonomické prognózy mezinárodně uznávaných institucí změny na politické scéně jednotlivých zemí válečné konflikty nebo jejich přípravy živelné pohromy spekulativní nákupy či prodeje měn velkými obchodníky, fondy apod. 20

21 Dostatek informací je tak jen jedna z cest k eliminaci kurzových rizik a tím dopadů změn kurzů, neboť různé zprávy, popřípadě jejich kombinace mohou mít na devizový trh různý vliv v různých okamžicích. Pro konkrétní subjekt, který je v pozici potencionálního ohrožení v důsledku změn kurzů jednotlivých měn, je důležitá dostupnost výše uváděných informací, a to jak z hlediska času, tak z hlediska ceny. Ne každá firma si může dovolit zaměstnávat odborníka s příslušným vzděláním a praxí v dané oblasti, jehož cena na trhu práce bude dostatečně vysoká, navíc, ne každá firma může takovému člověku zajistit zpětnou vazbu, tj. příslušný profesní růst. Firmy proto velmi často využívají odborných služeb a informací specializovaných institucí, hlavně bank.( Základními faktory ovlivňující devizový kurz jsou: 1. Vliv úrokového diferenciálu na devizový kurz Významnou roli hraje vliv reálných úrokových sazeb, jejich rozdílná výše v různých zemích (úrokový diferenciál) Peníze hledají zhodnocení v zemích s vysokými úroky - tzv. horké peníze (hot money) Při kladném úrokovém diferenciálu (úrokové sazby v tuzemsku jsou vyšší než v zahraničí) budou zahraniční investoři nakupovat tuzemskou měnu, aby mohli nakoupit tuzemské cenné papíry, poroste poptávka po dané měně a ta bude posilovat Při záporném úrokovém diferenciálu budou domácí investoři poptávat zahraniční měnu a investovat v zahraničí, přičemž budou prodávat tuzemskou měnu, přičemž bude klesat poptávka po národní měně a ta bude oslabovat. V krátkém období je právě činitel úrokových sazeb (úrokového diferenciálu) považován za nejdůležitější nástroj ovlivňující změnu kurzu měny. Úrokové sazby jsou měřítkem ceny peněz. Určují, jakou část jistiny musí dlužník za stanovenou dobu zaplatit věřiteli za půjčku. Firmy porovnávají úrokové sazby na finančním trhu s výnosností svých projektů. Pokud vynášejí více než nabízené úrokové 21

22 sazby, pustí se do investice. Čím jsou úrokové sazby nižší, tím více projektů je rentabilních a tím více si firmy půjčují. Více úvěrů si berou i domácnosti, kterým nižší splátky tolik nezatíží rodinný rozpočet. Do ekonomiky se dostane více peněz a hospodářství roste. Z ekonomického pohledu se rozlišují nominální úrokové sazby a reálné úrokové sazby. Nominální úrokové sazby jsou sazby uváděné ve smlouvách o úvěrech, v sazebnicích bank či v reklamách na spořící produkty a půjčky. Reálné úrokové sazby ukazují, jak se změní kupní síla vložených či půjčených peněz. Spočítají se tak, že se od nominálních úrokových sazeb odečte míra inflace. Při nízkých nominálních úrokových sazbách a vyšší inflaci mohou být reálné úrokové sazby záporné. To znamená, že hodnota peněz sice díky úročení roste, nicméně neroste tak rychle, aby tento růst dokázal pokrýt tempo, jakým se peníze kvůli inflaci znehodnocují. Ve výsledku tak vložená či půjčená suma ztrácí kupní sílu. Tento stav je výhodný pro dlužníky, kterým klesá reálná hodnota dluhu, naopak je nevýhodný pro věřitele, kterým klesá reálná hodnota půjčených peněz. Úrokové sazby bank se odvozují od úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Ty zase reagují na nastavení základních úrokových sazeb centrální banky. Krátkodobé úrokové sazby centrální banka ovlivňuje dvoutýdenní repo sazbou, kterou centrální banka úročí vklady, které u ní mají komerční banky. Čím vyšší je tato sazba, tím větší motiv mají banky ukládat peníze u centrální banky, místo aby je půjčovaly firmám a domácnostem. Do ekonomiky se tak dostane méně peněz a tempo jejího růstu se zpomalí. Další klíčovou úrokovou sazbou centrální banky je diskontní sazba, kterou se úročí vklady, jež banky uloží přes noc. Jde zároveň o dolní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb. Třetí úrokovou sazbou, kterou vyhlašuje centrální banka, je lombardní sazba. Je to úroková sazba účtovaná komerčním bankám za půjčky, které jim centrální banka poskytne přes noc. Banky si za tuto sazbu půjčují zpravidla tehdy, když na mezibankovním trhu si už nemohou půjčit. Výši sazeb na mezibankovním trhu podle délky splatnosti určuje takzvaný PRIBOR 7, za kterou si banky mezi sebou půjčují. Její aktuální výše pro jednotlivé splatnosti lze najít na stránkách České národní banky. 7 PRIBOR znamená Prague Interbank Offered Rate, neboli pražská mezibankovní úroková sazba 22

23 Z těchto mezibankovních sazeb odvozují banky výši úrokových sazeb pro klienty. U úvěrů k nim připočítávají sazbu nákladů banky, rizikovou přirážku daného produktu, rizikovou přirážku podle bonity klienta, rizikovou přirážku podle splatnosti produktu, přirážku nákladů na kapitál a ziskovou přirážku banky. Tabulka 1: Aktuální prognóza úrokových sazeb ČNB, zveřejněná : Ukazatel rok ve výši ,0% úrokové sazby 3M PRIBOR ,2% ,6% Vějířový graf zachycuje nejistotu budoucího vývoje kurzu. Graf 1: Vějířový graf nejistoty budoucího vývoje kurzu Zdroj : Nejtmavší pásmo kolem středu prognózy odpovídá vývoji, který nastane s 30% pravděpodobností. Rozšiřující se pásma zobrazují postupně vývoj s pravděpodobností 50 %, 70 % a 90 %. 23

24 2. Vliv salda obchodní bilance na devizový kurz Na změnu kurzu působí řada faktorů ovlivňujících nabídku a poptávku po konkrétní měně. Nejdůležitější faktorem je vývoj zahraničního obchodu, respektive jeho saldo. Platební bilance je bilancí devizových inkas ze zahraničí a devizových plateb určité země do zahraničí za 1 rok. V širším pojetí jde o bilanci všech ekonomických transakcí (nejen devizových) určité země se zahraničím za 1 rok, která tak zahrnuje i obchodní bilanci. Saldo znamená rozdíl mezi kladnými a zápornými položkami. Používá se také ve smyslu konečného stavu pohledávek, účtu nebo dluhu. Saldo platební bilance: aktivní - devizové příjmy převyšují výdaje pasivní - devizové výdaje převyšují příjmy Obchodní bilance je přehledem o vývozu i dovozu zboží a obchodních služeb bez ohledu na to, kdy bude zaplaceno. Saldo obchodní bilance: aktivní export zboží a služeb je větší než import pasivní import převyšuje export vyrovnané export = import 3. Vliv inflačního diferenciálu na devizový kurz Značný význam na vývoj kurzů má i vývoj kupní síly měny, tj. její inflační znehodnocení. To působí rovněž obousměrně - na jedné straně, jestliže roste domácí inflace rychleji než v ostatních zemích - kladný inflační diferenciál - má kurz tendenci k oslabení. Je tomu tak proto, že roste-li cenová hladina ve světě pomaleji než v tuzemsku, budou domácí subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím poroste poptávka po zahraniční měně a domácí měna bude oslabovat. 24

25 Opačně působí záporný inflační diferenciál. Na druhé straně inflace představuje růst všech cen, tedy i ceny peněz, což vede k nominálnímu zhodnocení domácí měny. Působení inflace na vývoj měnového kurzu však může být oslaben protekcionistickou obchodní politikou (cla, kvóty aj.). Svou roli hrají i spotřební zvyklosti a i fakt, že řada výrobků není předmětem zahraničního obchodu Inflaci chápeme jako opakovaný růst cen v ekonomice. Ceny jednotlivých druhů zboží se v čase zvyšují (platí zákon nabídky a poptávky, tudíž se ceny mohou samozřejmě i snižovat) = cenová hladina roste. Cenová hladina je zjednodušeně řečeno "průměrná cena zboží". Zdražování, které vidíme na zvyšující se ceně benzínu, jídla, bydlení a dalšího zboží je tedy změnou cenové hladiny, tedy inflací. Inflaci u nás počítá Český statistický úřad jako vážený průměr celkem 775 položek. Vahou je významnost (důležitost) položky na celkové spotřebě domácnosti. Jednotlivé položky souhrnně nazýváme spotřebitelský koš. Ze všech položek je 117 tzv. regulovaných. Stupně inflace Inflace mírná (jednociferný roční růst míry inflace) - nevytváří vážnější potíže v ekonomice. Je považována za přijatelnou. Pádivá inflace (dvou až trojciferný roční růst míry inflace) - vyvolává vážné ekonomické potíže. Hyperinflace (více než trojciferným ročním růstem míry inflace) - vede k rozpadu peněžní soustavy. Důsledky inflace Inflace negativně ovlivňuje mzdy, jejichž kupní síla klesá. Nepostihuje vlastníky hmotných statků, protože cena majetku roste stejně jako inflace. Z toho důvodu inflace více postihuje sociálně slabší skupiny obyvatel. Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra, klesá hodnota vkladů a půjček. Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Vysoká úroveň inflace vede ke snížení poptávky, což způsobí celkové snížení odbytu a tedy i reálného produktu. 25

26 Graf 2: Vývoj inflace v ČR do roku 2012 Zdroj : Tabulka 2: Aktuální prognóza ČNB (zveřejněná ) ukazatel horizont ve výši meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen 4. čtvrtletí ,3% 1. čtvrtletí ,6% Zdroj : 26

27 Graf 3 Vějířový graf meziročního přírůstku indexu spotřebitelských cen Zdroj : 4. Vliv ekonomického růstu na devizové kurzy Významný vliv na devizový kurz má i ekonomický růst. Vykazuje li země dlouhodobě vyšší tempa růstu, je přitažlivá pro zahraniční investory, roste zájem o domácí cenné papíry a tím i poptávka po domácí měně, což vede k posilování kurzu. Současně ale je růst ekonomiky spojen s rostoucím dovozem, který se projevuje oslabováním měny. Hrubý domácí produkt (HDP, Gross Domestic Produkt - GDP) je základním národohospodářským ukazatelem užívaným pro měření výkonnosti celé ekonomiky a vyjadřuje se v peněžních jednotkách. Je to suma celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období (obvykle jeden rok) na určitém území. Jedná se o součet korunové hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů a čistých vývozů. Měření HDP je založeno na systému národních účtů, které jsou obvykle zpracovávány jednotně podle metodiky OSN. To také umožňuje kromě analýzy i mezinárodní srovnávání jednotlivých zemí. Zjednodušeně se jedná o pět účtů: podnikový, domácností, státu, styku s cizinou a kapitálový účet. V rámci každého účtu se vlastně srovnávají vstupy a výstupy, resp. příjmy a výdaje. 27

28 Protože různé výrobky a služby vyjadřujeme v peněžních jednotkách, ceny jsou faktorem, který může díky inflaci ukazatel HDP zkreslovat. Rozlišují se proto dvě kategorie hrubého domácího produktu dle způsobu jeho ocenění: Nominální HDP Reálný HDP Zatímco nominální HDP je ukazatel v běžných (skutečných) cenách, reálný HDP představuje ukazatel ve srovnatelných (stálých) cenách (např. v cenách určitého výchozího, základního roku. Ukazatel je tedy očištěný od inflace a zvýšení reálného HDP naznačuje skutečný nárůst fyzického objemu produktu během daného období. Hrubý národní produkt a hrubý domácí produkt Hrubý národní produkt (Gross national product, GNP) představuje veškerou finální produkci v peněžních jednotkách (celkový objem výrobků a služeb), vytvořenou za určité období (zpravidla jeden rok) národními výrobními faktory dané země, bez ohledu na to, ve kterém státě působí (doma i v zahraničí). Finální produkce je taková produkce, která je vyrobena a prodána, aby byla spotřebována domácnostmi, státem, použita na investice nebo vyvezena jako export. Hrubý domácí produkt (Gross domestic product, GDP) vyjadřuje celkový objem finální produkce v peněžních jednotkách, vytvořené v určitém období výrobními faktory působícími na území dané země, bez ohledu na vlastnictví či původ kapitálu (na státní příslušnost jejich majitelů).( 28

29 Tabulka 3: Prognóza HDP ukazatel rok ve výši ,9% meziroční růst reálného HDP ,2% ,9% Zdroj : Graf 4: Vějířový graf meziročního růstu reálného HDP Zdroj : 29

30 3 Kurzové riziko Je zřejmé, že pokud jsou aktiva, pasiva nebo budoucí peněžní toky podniku vyjádřeny v zahraniční měně, jsou vystaveny riziku, že jejich hodnota v domácí měně se vlivem pohybu devizových kurzů může změnit v prospěch, či neprospěch daného podniku. V této situaci se hovoří o kurzovém riziku. (Režňáková, 2010, str. 170) Kurzové riziko je spojeno pouze s neočekávanými změnami měnových kurzů. Negativní vývoj kurzu vystavuje podnikatelské subjekty potenciálnímu riziku ztráty konkurenceschopnosti. Velikost kurzového rizika je závislá jak na velikosti kurzové expozice 8, tak variabilitě měnového kurzu. (Lacina, 2007, str. 84) Kurzové riziko je veličina, která charakterizuje, jakým způsobem přispívá riziko neočekávané změny kurzu, měřené rozptylem neočekávaných změn kurzu k riziku změn reálné hodnoty aktiva, pasiva či peněžního toku v domácí měně měřené rozptylem. Pokud bychom chtěli vyjádřit kurzové riziko formálně, použijeme následující vzorec: var ( RV ER ) b ER = var ( SR UE ) přičemž: b ER = kurzové riziko SR UE = absolutní změna kurzu RV ER = absolutní změna reálné hodnoty aktiva, pasiva nebo peněžního toku Riziko je třeba specifikovat podle situace, ve které vzniká: Transakční riziko 8 Kurzová expozice definuje, které položky ( aktiv a pasiv ) a v jakém objemu jsou vystaveny kurzovému riziku. (riziko - variabilita, expozice citlivost) 30

31 Translační riziko Ekonomické riziko Transakční riziko Vzniká v případě, že firma účtuje své operace v zahraniční měně. Tyto operace vyžadují pozdější konverzi zahraniční měny do domácí. Operace, při nichž vzniká transakční riziko jsou následující: Pohledávky a závazky v zahraniční měně Půjčky Investice v zahraniční měně Transakčnímu riziku je v podniku věnována největší pozornost, protože má přímý dopad na příjmy a cash flow. Translační ( účetní ) riziko Vzniká tehdy, jestliže firmy účtuje svá aktiva i pasiva v zahraniční měně. Na rozdíl od transakčního rizika nemá přímý dopad na cash flow podniku. Rozeznáváme dva druhy translačního rizika: Rozvahové Výsledovkové Rozvahovému riziku jsou vystaveny nadnárodní společnosti, které mají více poboček v zahraničí. Riziko vzniká v důsledku ocenění aktiv a pasiv na začátku a konci účetního období v zahraniční měně. Jestliže v této době ke změně kurzu domácí měny, realizuje společnost účetní zisk nebo ztrátu. (Lacina, 2007, str. 85) Výsledovkové riziko vzniká v důsledku převádění zisku nebo ztrát zahraničních poboček nebo dceřiných společností na konsolidovaný účet. Jedná se o rozdíl mezi očekávanou 31

32 hodnotou hospodářského výsledku v domácí měně a jeho skutečnou hodnotou po konverzi do domácí měny. Ekonomické ( strategické ) riziko Je ovlivněno zeměpisnou strukturou podnikatelské aktivity, měnami, ve kterých účtuje konkurence a současně je ovlivněna náklady na import meziproduktů, které přímo působí na hospodářský výsledek podniku. Toto riziko je ze všech nejhůře identifikovatelné, ale přesto může výrazně ovlivnit hospodaření podniku (Lacina, 2007, str. 86). 3.1 Řízení kurzového rizika Absolutní ochrana před dopadem kurzového rizika neexistuje, lze jej pouze řídit a usměrňovat natolik, aby jeho hrozby nebyly pro podnik větší hrozbou, než je nezbytně nutné. (Režňáková, 2010, str. 166) Proces řízení kurzového rizika zahrnuje několik základních fází, jimiž jsou: identifikace rizika otevřená devizová pozice zajištění kurzového rizika. Podstatu identifikace rizika - otevřené devizové pozice si vysvětlíme na jednoduchém příkladě tzv. transakčního rizika: - Předpokládejme, že fiktivní firma A vyvezla zboží v celkové hodnotě eur na otevřený účet. Vystavená faktura je splatná Aktuální kurz k činí 28,25 CZK/EUR. Firmě tedy z dané obchodní transakce vznikla pohledávka v cizí měně, jejíž korunová hodnota v účetnictví firmy činí Kč. - Uvažujme dále, že ke dni splacení faktury dojde například ke zhodnocení kurzu koruny na 27,90 CZK/EUR. Firma tak inkasuje částku Kč. Záporný rozdíl ve výši Kč tvoří kurzovou ztrátu. Posílení domácí měny tedy snižuje korunovou hodnotu pohledávky a vede ke kurzové ztrátě. - Předpokládejme nyní, že v daném období dojde ke znehodnocení koruny na 28,30 CZK/EUR. Firma v tomto případě inkasuje částku Kč. Kladný rozdíl 32

33 ve výši Kč je zaúčtován jako kurzový zisk. Oslabení domácí měny tak zvyšuje korunovou hodnotu pohledávky v cizí měně a má za následek kurzový zisk. Kurzovému riziku jsou ovšem vystavena i jiná aktiva v cizích měnách jako např. zahraniční akcie, nakoupené dluhopisy, zůstatky na devizových účtech apod. I zde platí, že se zhodnocením domácí měny klesá korunová hodnota aktiv, což při jejich prodeji či přecenění povede ke kurzové ztrátě. Oslabení domácí měny pak analogicky implikuje růst korunové ceny těchto aktiv a kurzový zisk. V případě závazků v cizích měnách se změny kurzu domácí měny promítají do hospodářského výsledku firem přesně opačně. Zhodnocení domácí měny vede ke kurzovému zisku v důsledku poklesu korunové hodnoty pasiv v příslušné cizí měně, kdežto oslabení domácí měny implikuje kurzovou ztrátu v důsledku růstu korunové hodnoty pasiv v dané cizí měně. ( 3.2 Minimalizace kurzového rizika Termín kurzové riziko je velmi široký a podle identifikace kurzového rizika jsou voleny nástroje působící na jeho eliminaci. Celá problematika zajišťování kurzových rizik je zúžena na řízení a zajištění kurzového rizika z pohledu transakční devizové expozice, tj. pozornost je upřena na možnosti eliminace rizik plynoucích z faktu, že hodnota transakce denominovaná v cizí měně v čase t se může v budoucnosti, tj. čase t+x lišit v důsledku změny devizového kurzu. Pokud jsou zmiňovány transakce, jsou tím míněny: transakce obchodní - transakce přímo spojené s vývozem nebo dovozem zboží, výrobků, služeb, transakce neobchodní - např. platby nebo inkasa dividend nebo podílů na zisku obecně, platby nebo inkasa poplatků, honorářů apod., transakce kapitálové - poskytování, resp. splácení úvěrů nebo půjček, platby úroků z těchto úvěrů a půjček apod. 33

34 Jaké má podnik možnosti kurzové riziko minimalizovat? Jestliže se rozhodne pro zajištění proti kurzovému riziku, tzv. hedging 9, může využít různé zajišťovací strategie. Mnohé z nich jsou spojeny s operacemi a nástroji devizového trhu. Podle techniky prováděných obchodů můžeme devizový trh členit na spotový termínový Na spotovém devizovém trhu dochází k vypořádání uzavřených obchodů zpravidla do dvou pracovních dnů od jejich uzavření a to při dohodnutých spotových kursech. Nákup a prodej obchodovaných aktiv (měny) se dohaduje za spotové (momentální, promptní) tržní ceny. Jedná se o tzv. spotové kontrakty, tedy transakce, kde se cizí měna oceňuje současnou cenou s tím, že platba a jejich dodávka se uskuteční od dnešního dne za několik dní. Obchody na termínovém devizovém trhu jsou vypořádány v termínu dohodnutém při jejich uzavírání. Pro tyto obchody je charakteristické, že všechny podmínky obchodu, včetně ceny, jsou sjednány při jejich uzavření. Mezi nejvýznamnější obchody realizované na termínových trzích patří forward, futures, opce a swap. 9 Hedging- investiční metoda zaměřená na snížení rizika při obchodování 34

35 3.2.1 Finanční deriváty V současnosti lze obchodovat s deriváty 10, jejichž podkladovým aktivem jsou různé komodity (potraviny, drahé kovy, ropa, zemní plyn), akcie, dluhopisy, měny, úrokové sazby apod. Derivátový kontrakt je založen na dohodě zúčastněných stran, která umožňuje zafixovat cenu, za kterou bude podkladové aktivum nakoupeno, resp. prodáno k určitému datu v budoucnu. (Polouček, 2009, str. 182) Forward Forward je nejstarším typem derivátů. Kupující se zavazuje koupit určité předmětní finanční aktivum (akcie, obligace aj.) ke sjednanému dni za předem stanovenou cenu (bývá též nazývána realizační cena). Smlouva je závazná pro obě strany (tzn., že forward patří mezi smlouvy typu musí musí ). Podmínky smlouvy jsou specifické, jedinečné, pro každý obchod jiné; proto lze forward velmi obtížně prodat před jeho vypršením, neboť podmínky smlouvy nemusí vyhovovat novému kupujícímu. Tento rys vede k tomu, že se s forwardy obchoduje nikoli na burze, ale na mimoburzovních trzích (např. OTC trh over the counter market) ( Hlavní výhody forwardových kontraktů: Jsou uzavírány na volném trhu, např. prostřednictvím banky nebo mezi bankami, a mají tedy tu výhodu, že nejsou standardizovány a mohou být tzv. ušité na míru. Možnost využití k uzavření otevřených devizových pozic. Fixní cena, která je dána forwardovým kursem a nejsou s ní již spojeny žádné další poplatky nebo provize. Možnost předem přesně kalkulovat s příjmy a výdaji ze zahraniční směny. Je to mimobilanční položka a nezatěžuje rozvahu. 10 Derivát je finanční nástroj, jehož hodnota se odvíjí od aktuální ceny podkladového aktiva 35

36 Nevýhodami forwardových obchodů jsou: Individuální sjednávání forwardového kontraktu mezi dvěma stranami značně omezuje jeho likviditu, tzn, že není snadno obchodovatelný. Existuje totiž jen malá pravděpodobnost, že by bylo možné najít před termínem splatnosti kontraktu třetí stranu, která by závazek převzala, resp. dodala nebo odebrala sjednané množství měny v dohodnutém čase. Nemožnost odstoupení od kontraktu neumožňuje využít příznivějšího vývoje kursu na spotovém trhu. Neexistuje žádná garance smluvního plnění, což znamená, že pokud jedna smluvní strana nebude schopna dostát svému závazku, k plnění nemusí dojít. Forward se hodí jako zajišťovací strategie zejména pro jednorázové dodávky velkých objemů, ale není vhodný pro zajišťování kurzového rizika při opakujících se dodávkách v pravidelných kratších časových intervalech Futures Futures jsou oproti forwardům historicky mladší termínové kontrakty. Jejich podkladovým aktivem je nějaký finanční nástroj. Na rozdíl od forwardů, smluvní podmínky futuritních kontraktů jsou standardizovány 11 a jsou obchodovány na organizovaných burzách (např. New York Futures Exchange). V dnešní době se obchodují finanční futures založené například na dluhových nástrojích či na měnách. To znamená, že podkladovým aktivem se stává obligace, pokladniční poukázka nebo cizí měna. Futures je obchod, ze kterého vyplývá pro kupujícího povinnost odebrat a pro prodávajícího povinnost dodat podkladové aktivum v době splatnosti a za cenu dohodnutou na burze. 11 Ke standardizaci dochází především u objemu,splatnosti, podkladového aktiva nebo cenových pohybů futures kontraktů. 36

37 Při obchodování s futures nemusí obchodníci hledat protistranu pro svůj obchod. Na druhé straně obchodu vždy stojí burza, respektive její vypořádací (clearingové) centrum 12, což rovněž podporuje likviditu futures a jednoduchost obchodování. (Polouček, 2009, str. 186) S tím, jak jsou futures obchodovány na organizovaných burzách, je pro zajišťování solventnosti obchodníků požadováno splacení marže ještě před zahájením obchodování. Během obchodování (obchodník má ve futures otevřenou pozici) musí obchodník udržovat minimální zůstatek na svém maržovém účtu. V průběhu platnosti futures dochází ke každodennímu oceňování (marking-to-market) a zisky/ztráty z obchodování jsou připisovány /odepisovány na/z účtu obchodníka. Zatímco forwardový kontrakt je ukončen dodávkou podkladového aktiva téměř vždy, futures jsou naopak téměř vždy uzavřeny ještě před dobou splatnosti a ke konečnému vypořádání tak zpravidla nedochází 13 (Polouček, 2009, str. 189) Tabulka 4: Srovnání forward a futures. Forvard Kontrakt mezi dvěma stranami ( např. banka-klient), který není obchodován na trhu Uzavření ani podmínky kontraktu nejsou známy dalším subjektům Dodávka podkladového aktiva a finanční plnění v době splatnosti Žádné hotovostní toky v průběhu existence kontraktu Možnost dohodnout specifické podmínky včetně objemu kontraktu, data splatnosti Neexistuje garance plnění Futures Obchodován na organizovaných burzách Informace o uzavřených obchodech jsou okamžitě k dispozici ostatním obchodníkům na trhu Kontrakt z pravidla uzavřen před dobou splatnosti (99% případů) Denní vyrovnání zisků a ztrát z obchodování Vysoce standardizovaný kontrakt Plnění garantováno clearingovým centrem, které vždy stojí na druhé straně kontraktu Zdroj: (Polouček, 2009) 12 Clearingové centrum může být samostatnou institucí nebo součástí banky. 13 Uzavření futures před dobou splatnosti je velice jednoduché. Obchodníkovi stačí vstoupit do opačné pozice ve futures kontraktu, čímž dojde ke kompenzaci a uzavření původní operace. Jelikož na druhé straně obchodu stojí vždy clearingové centrum, nemusí obchodník pro uzavření pozice hledat protistranu a celý proces je tak velice rychlý a efektivní. 37

38 Každý kontrakt typu forward a futures má stranu kupujícího a prodávajícího. Ve finanční terminologii se běžně pozice kupujícího označuje jako dlouhá (long position) a pozice prodávajícího jako krátká (short position). Obecně dlouhá znamená zisk, když cena roste a krátká pozice vydělává, když cena klesá Swapy Swap představuje dohodu dvou stran o vzájemných periodických platbách. Dohoda obsahuje měny, ve kterých se platby uskuteční (nemusí se jednat o stejné měny), úrokové míry (pevné nebo proměnlivé), časový plán plateb a další ujednání. Swap zavazuje dvě strany k výměnám určitých podléhajících aktiv v určitých intervalech v budoucnosti. U většiny swapů se výměna aktiv redukuje na pravidelné vyrovnávací platby k pevně stanoveným datům v budoucnosti. Vývoj měnových kurzů, úrokových mír a cen ovlivňuje, zda první partner platí druhému nebo naopak. Jde vlastně o dva nebo více forwardů, které jsou spolu navzájem smluvně spojeny. Podmínky kontraktu jsou podrobně popsány ve smlouvě. Jsou stanoveny vzorci a hodnota plateb závisí na hodnotě podléhajícího aktiva k určitému datu v budoucnosti. Například v případě úrokového swapu může být podléhajícím aktivem určitá peněžní částka s tím, že vyrovnávací platba závisí na rozdílu referenční (tržní) úrokové míry a pevné (dohodnuté) úrokové míry. Se swapy se obchoduje na trzích OTC, i když některé burzy se snaží o jejich standardizaci a zavedení na svůj trh ( Swapy patří mezi nejvýznamnější mimoburzovní deriváty. Swapů existuje několik druhů nejznámějšími jsou: devizový swap měnový swap měnově úrokový swap. Vedle zde uvedených existuje ještě mnoho dalších druhů a variací těchto základních druhů swapů. 38

39 Opce Měnová opce je smlouva, která kupujícímu opce (držiteli) zaručuje práva, nikoli závazek, koupit anebo prodat stanovené množství daných deviz za předem pevně stanovenou cenu k předem vymezenému budoucímu termínu. Upisovatele opce zavazuje koupit nebo prodat devizy za dohodnutou cenu. Opce na rozdíl od forwardů, futures a swapů dává vlastníkovi opce nikoli povinnost, ale právo k nákupu nebo prodeji určitého aktiva k určitému dni nebo po určitou dobu v budoucnosti za stanovenou cenu a závazek prodávajícího, opce prodat nebo koupit dané aktivum za týchž podmínek. Podmínky kontraktu jsou podrobně popsány ve smlouvě. Cena každé opce má tři prvky: 1. excercise nebo strike price, tj. kurz, při kterém mohou být devizy koupeny nebo prodány 2. prémii, což je vlastní cena, náklad vynaložený na získání práva devizu při tomto kurzu koupit (prodat) 3. aktuální kurz na promptním trhu.( Opce dělíme podle termínů splatnosti na : Americké - umožňující držiteli opce využít opci v kterémkoli okamžiku mezi datem upsání a termínem splatnosti opce. Evropské - může být využita pouze v termínu splatnosti, nikoli před tímto termínem. Opci můžeme definovat jako termínový kontrakt, který představuje právo držitele opce koupit/prodat podkladové aktivum: k dohodnutému datu v budoucnu v dohodnutém množství za cenu, která je stanovena dnes 39

40 jestliže je to pro držitele opce výhodné. Pokud v době splatnosti opce není smluvený obchod výhodný, majitel opce může odstoupit, své právo nevyužít a kontrakt vyprší. (Polouček, 2009, str. 191) Existují dva základní druhy opcí: kupní opce (call options) prodejní opce (put options). 1. Kupní opce - zaručuje právo devizy při stanovených podmínkách koupit. Podnik bude využívat kupní opci např. tehdy, jestliže očekává apreciaci zahraniční měny, ve které má v budoucnosti uhradit své závazky. 2. Prodejní opce zaručuje držiteli opce právo devizy za stanovených podmínek prodat. Podnik může využít prodejní opci např. tehdy, jestliže bude v budoucím termínu inkasovat od zahraničního odběratele v měně, u které se očekává depreciace. Držitel má vždy právo opce nevyužít musí však vždy zaplatit upisovateli opce opční prémii Opční prémie - stanovena na jednotku podkladové měny. Cena, kterou majitel zaplatí za celou opci, je dána součinem opční prémie a množství podkladové měny, na kterou opce zní. Pokud se finanční management rozhodne otevřenou devizovou pozici zajistit (uzavřít), má k dispozici celou škálu nejrůznějších metod, které můžeme rozdělit na externí a interní metody zajištění kurzového rizika. 1. Externí metody eliminace kurzových rizik: uzavření devizové pozice s využitím služeb peněžního trhu zajištění (tzv. hedging) měnovými deriváty, 2. Interní metody eliminace kurzových rizik: přirozený hedging, 40

41 časování plateb, měnovou diverzifikaci, změnu struktury aktiv a pasiv, tzv. netting, příslušné úpravy kupních smluv Externí metody zajištění kurzového rizika Podstata uzavření devizové pozice s využitím služeb peněžního trhu spočívá v tzv. spárování budoucích finančních toků v cizích měnách. K otevřené devizové pozici, která vyplývá např. z obchodní činnosti firmy,může finanční manažer otevřít na peněžním trhu novou pozici, která generuje protisměrné finanční toky v dané cizí měně se stejnou splatností a ve stejné nominální výši. Celý proces si vysvětlíme na příkladě. Předpokládejme, že česká firma, zabývající se vývozem součástek pro automobilový průmysl, pohledává eur se splatností 3 měsíce. Při neexistenci pasiv v eurech se firma nachází v dlouhé devizové pozici. Vystavuje se tedy riziku zhodnocení domácí měny. Toto riziko může eliminovat tím, že budoucí finanční toky z eurové pohledávky spáruje s protisměrnými finančními toky ve stejné výši prostřednictvím přijetí eurového úvěru se stejnou splatností. Firma si však nemůže vypůjčit eur, protože v budoucnu bude muset splatit nejen jistinu, nýbrž i úroky. Kolik si tedy má firma vypůjčit? Firma si musí vypůjčit tolik, aby za 3 měsíce splácela přesně eur včetně úroků. Jestliže tedy může získat eurový úvěr za úrokovou sazbu například 8 % per anum, vypůjčí si přibližně tuto částku: -vycházíme ze vzorce hodnota pohledávky A ( 1+ IR B ) A IR B je úroková sazba půjčky v cizí měně. 41

42 Přijetím úvěru v tomto rozsahu došlo ke spárování finančních toků v eurech. Za 3 měsíce firma inkasuje eur, která zároveň použije na splacení úvěru. Devizová pozice je tak uzavřena. Jakého však firma dosahuje efektivního kurzu? To záleží také na výši aktuálního měnového kurzu a na výši domácích úrokových sazeb. Předpokládejme, že aktuální měnový kurz činí 28,00 CZK/EUR a že firma má možnost prostředky uložit za úrokovou sazbu 4 % per anum. Firma tedy půjčená eura převede do korun aktuálním směnným kurzem a uloží. Za 3 měsíce inkasuje v korunách tuto částku: - Vycházíme ze vzorce hodnota pohledávky SR A ( 1+ IR ) Z B B ( 1+ IR ) D - - B IR D domácí úroková sazba B SR je kurz domácí měny Operacemi na peněžním trhu si firma fixuje efektivní kurz pro inkaso pohledávky v přibližné výši 27,73 CZK/EUR. Celá transakce je pro přehlednost zachycena na obrázku. 42

43 Obr. 2: Průběh zajištění dlouhé pozice přijetím úvěru v cizí měně Zdroj.: ( Zajištění otevřené pozice prostřednictvím přijetí úvěru v cizí měně je velmi flexibilní, jelikož firma může nominální výši i splatnost úvěru přesně přizpůsobit zajišťované pohledávce. Navíc lze vhodně propojit problematiku řízení rizika s otázkami financování. Tak například v našem případě může firma zmíněných eur směnit do korun a promptně použít k financování dalších aktivit. Dodejme pro úplnost, že rovněž v krátké devizové pozici je možné eliminovat kurzové riziko s využitím služeb peněžního trhu. Uvažujme, že česká firma má závazek ve výši eur se splatností 3 měsíce. Jestliže chce eliminovat kurzové riziko spárováním finančních toků v eurech, uloží již dnes eura v bance na 3 měsíce. Ukládá přitom takovou částku, aby v době splatnosti inkasovala včetně úroků přesně eur. Po uplynutí 3 měsíců firma uhradí závazek ve výši eur, což je zároveň částka, kterou inkasuje ze svého bankovního vkladu. Finanční toky v eurech jsou tudíž spárovány a devizová pozice uzavřena. Efektivní kurz transakce pak závisí na výši aktuálního měnového kurzu a na výši úrokových sazeb z úvěru realizovaného v domácí měně, jímž je vklad v eurech financován ( 43

44 Hedging (zajištění) je obchod nebo posloupnost obchodů, pomocí nichž dochází k neutralizaci výchozí otevřené devizové pozice uskutečněním opačného obchodu na spotovém nebo termínovém trhu s cílem eliminace kurzového rizika. Devizové pozice uzavírají ty ekonomické subjekty, které se obávají toho, že by jim otevřená devizová pozice vzhledem k očekávanému vývoji devizového kurzu přinesla ztrátu a nebo ty subjekty, které nedovedou s dostatečnou pravděpodobností odhadnout budoucí vývoj kurzu a nechtějí být vystaveny riziku z pohybu tohoto kurzu Interní metody zajištění kurzového rizika a) Leading and lagging časování plateb Metoda časování plateb je založena na pružném časovém přizpůsobení plateb a inkas v zahraniční měně očekávanému vývoji měnového kurzu. Někdy se v této souvislosti používají pojmy leading a lagging. Při této technice tedy firma podle předpokládaného vývoje devizového kurzu na trhu přizpůsobuje v čase svoje platby a také inkasa. Strategie leading spočívá v urychlování plateb a inkas v cizí měně. techniky můžeme provést na příkladě: Vysvětlení této Předpokládejme, že česká firma dluží za nakoupené zboží zahraničním dodavatelům eur se splatností 2 měsíce. Finanční management firmy očekává v důsledku nestabilní politické situace výrazné znehodnocení kurzu koruny, a tak uhradí závazek již dnes, aby se vyhnul případnému růstu korunové ceny závazku v důsledku znehodnocení kurzu koruny. Firma tedy použije strategii urychlení platby, aby omezila kurzové riziko. Předpokládejme nyní naopak, že česká firma pohledává eur se splatností 3 měsíce za výrobky vyvezené do zahraničí. Finanční ředitel očekává v důsledku pozitivní hospodářské situace a možného vstupu významného investora na český trh značné posílení kurzu koruny. Zhodnocení koruny však bude mít za následek pokles korunové hodnoty pohledávky. Firma se tedy může pokusit o urychlení inkasa tím, že zahraničním odběratelům poskytne slevu z kupní ceny za včasné uhrazení pohledávky. 44

45 Strategie lagging spočívá v oddalování plateb a inkas v závislosti na očekáváních ohledně budoucího vývoje kurzu. Předpokládejme, že domácí firma má vyplatit mateřské společnosti dividendy v eurech. Finanční management přitom očekává, že následující týden dojde po zveřejnění výsledků o českém hospodářství k posílení kurzu koruny. Oddálení platby tak může v tomto případě výrazně snížit její korunovou hodnotu. Oddálit lze samozřejmě i inkaso pohledávky v zahraniční měně, očekává-li finanční management firmy v brzké době výrazné znehodnocení kurzu koruny. Z finančního hlediska však nemá smysl prodlužovat dobu poskytnutí dodavatelského úvěru zahraničnímu odběrateli nad nezbytně nutnou míru. Lepší bude v tomto případě oddálit konverzi inkasované cizí měny, kterou může firma zatím přechodně ponechat na svém eurovém účtu. b) přirozený hedging cross hedging Přirozený hedging spočívá v tom, že podnikatelské aktivity příslušného subjektu přirozeně generují uzavřené devizové pozice. Jako příklad můžeme uvést firmu, která na jednu stranu pravidelně inkasuje příjmy v eurech, na stranu druhou hradí své běžné nákupy výrobních vstupů a případně i splátky úvěru rovněž v eurech. Pozice v tomto případě nebude pravděpodobně zcela uzavřená, avšak pokud je v důsledku běžné podnikatelské činnosti firmy podstatná část aktiv v cizí měně kryta pasivy v této měně s přibližně podobnou splatností, je problém kurzového rizika ve finančním řízení firmy do značné míry přirozeně vyřešen. Kontrakty forward, stejně tak jako futures a opce, jsou dostupné pouze u vybraného okruhu měn, těch, které hrají v mezinárodním platebním styku rozhodující roli. Pokud má firma závazky nebo pohledávky v měně, ve které výše uvedené instrumenty nelze použít, může zvolit strategii cross hedging. V tomto případě firma identifikuje jinou měnu, ve které je forward či jiný hedgingový instrument dosažitelný a která se vyvíjí obdobným způsobem jako naše měna. Jestliže mají obě měny těsnou korelaci, vyvíjejí se ve vztahu k domácí měně obdobně. Jestliže tedy firma např. nakoupí tuto druhou měnu na forward, aby zajistila svou budoucí platbu, může ji při splatnosti forwardového kontraktu konvertovat do naší měny na promptním trhu. Úspěšnost této strategie závisí na těsnosti pohybu kurzů obou měn proti domácí měně. Firma se také může snažit proniknout se svou produkcí na zahraniční trhy, na nichž bude inkasovat příjmy v měnách, ve kterých hradí své závazky. 45

46 Jakkoliv může být tato metoda účinným nástrojem eliminace kurzového rizika, vždy je potřeba hledat určitou rovnováhu mezi obchodními a finančními rozhodnutími firmy tak, aby byla zajištěna celková maximalizace čistých budoucích očekávaných finančních toků firmy. Tak například nemá smysl upřednostnit zahraničního dodavatele před domácím dodavatelem, jenž nabízí srovnatelné výrobky za výrazně nižší cenu, jenom kvůli eliminaci kurzového rizika.( c) Měnová diverzifikace Měnová diverzifikace aktiv a pasiv je účinným nástrojem k eliminaci kurzového rizika vzhledem ke skutečnosti, že velikost kurzového rizika je závislá na korelaci 14 jednotlivých měn. Pokud má firma na straně aktiv (pasiv) více cizích měn, je kurzové riziko tím nižší, čím méně jsou kurzy těchto měn navzájem korelovány. Jestliže má pak firma aktiva denominovaná v jedné cizí měně a pasiva v druhé cizí měně, je naopak kurzové riziko tím nižší, čím vyšší je korelace obou měn. Velké transnacionální společnosti výrazně snižují svou expozici vůči kurzovému riziku právě diverzifikací svých obchodních aktivit mezi velký počet zemí (měn). Výsledkem této techniky tedy je, že podnik usiluje o diverzifikaci svého měnového portfolia a pak pochopitelně podstatná apreciace (zpevnění kurzu) či depreciace (pokles kurzu) jedné měny nebude mít tak intenzivní vliv na hodnotu devizových aktiv, pasiv a cash flow vyjádřených v domácí měně. d) Netting Metoda, jež se často používá především ve velikých transnacionálních společnostech. V podstatě jde o vzájemné zúčtování pohledávek a závazků. Rozlišit přitom můžeme dvoustranný systém zúčtování, jenž zahrnuje zúčtování mezi dvěma podnikatelskými jednotkami (obvykle mateřskou a dceřinou společností nebo dvěma dceřinými společnostmi), a mnohostranný systém zúčtování, který zahrnuje větší počet majetkově propojených podnikatelských subjektů. Transnacionální společnosti používají netting k účinné redukci transakčních nákladů. Systém je obvykle centralizován a řízen mateřskou společností. Využívá se přitom tzv. matice vzájemných pohledávek a závazků mezi jednotlivými dceřinými společnostmi, s jejíž pomocí se stanovují čisté závazky a pohledávky jednotlivých 14 Korelace znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. 46

47 účastníků systému vůči zúčtovacímu centru. Vysvětlení této metody je provedeno na následujícím příkladě: Předpokládejme tři sesterské společnosti, z nichž první má sídlo v ČR, druhá v USA a třetí v Polsku. Mateřská společnost sídlí v Rakousku. Jednotlivé společnosti mají vůči sobě navzájem různé pohledávky a závazky v různých měnách. Schématicky jsou tyto vztahy zachyceny na obr. 2. Obr. 3: Struktura pohledávek a závazků společností bez nettingu Obr. 4: Struktura pohledávek a závazků po mnohostranném pettingu. Zdroj: Z obr. 3 je patrné, že ve schematicky znázorněném systému majetkově propojených společností existuje celá řada různých pohledávek a závazků ve třech měnách. Tak například česká firma má závazek vůči mateřské společnosti v eurech, vůči sesterské společnosti v USA v amerických dolarech a vůči sesterské společnosti v Polsku v polských zlotých. Současně má 47

48 ve vztahu ke všem těmto firmám pohledávky v českých korunách. Celkově má dojít ke 12 platbám. Při mnohostranném nettingu (obr. 4) dojde k ocenění všech pohledávek a závazků v jedné měně. Tím každé společnosti vznikne pouze buďto čistá pohledávka nebo čistý závazek vůči zúčtovacímu centru v dané zúčtovací měně. Počet i nominální hodnota transakcí výrazně klesají, čímž dochází k významnému snížení kurzového rizika, jakož i konverzních a dalších transakčních nákladů.( e) Úpravy kupních smluv Kurzové riziko lze snížit také vhodnou úpravou kupní smlouvy. Exportér může do kupní smlouvy prosadit například kurzovou doložku, jež stanovuje, jakým způsobem bude určena cena v závislosti na vývoji měnového kurzu. Doložka může mít tu podobu, že například při zhodnocení předem stanoveného referenčního kurzu české koruny ke dni splatnosti faktury o více než 3 %, dochází k navýšení kupní ceny o 3 % apod. Část kurzového rizika je tak přesunuta na zahraničního odběratele. Ideálním řešením je pak samozřejmě uzavření kupní smlouvy přímo v českých korunách, čímž se kurzové riziko přenáší zcela na zahraničního odběratele. V podmínkách ostré konkurence jsou však možnosti českých exportérů při uzavírání kupních smluv se zahraničními odběrateli v tomto ohledu značně omezené. 48

49 4 Analýza měnové situace firmy JUTA,a.s. 4.1 Charakteristika firmy JUTA a.s. závod Olomouc je výrobce polypropylenových motouzů, který je jedním ze 14 výrobních závodů JUTA a.s., se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem. JUTA a.s. je v dnešní době se svým ročním obratem ve výši 5,5 mld. Kč považována za největší tuzemskou textilku s ryze českým kapitálem. Výrobní sortiment JUTA a.s. je určen zejména pro dvě oblasti, kterými jsou stavebnictví a zemědělství. Mezi nejvýznamnější výrobky JUTA a.s. patří podstřešní fólie, hydroizolační fólie, podkladové geotextilie ve stavebnictví a balicí síťovina, velkoobjemové vaky, tkané a rašlové pytle, polypropylenové motouzy v zemědělství. JUTA a.s. také zahájila výrobu umělých trávníků a zařadila se s tímto výrobkem mezi největší výrobce v Evropě. JUTA a.s. závod Olomouc ve svém oboru patří do první trojice největších výrobců v Evropě z celkem 28 stejně zaměřených firem. Se svou kapacitou výroby v objemu 9200 tun motouzů zabezpečuje cca 9% potřeb evropského trhu a dodává i menší objemy do zámoří a další mimoevropské trhy. V tomto oboru je velmi tvrdé konkurenční prostředí a zisky firem jsou minimální. V závodě JUTA a.s. v Olomouci pracuje 100 zaměstnanců v nepřetržitém provozu. Z tohoto počtu je 15 technicko - hospodářkých pracovníků. Závod v Olomouci patří mezi dva závody ze všech 14 závodů JUTA a.s., který má samostatný prodej svých výrobků a částečně i ekonomiku. Závod je řízen výrobním ředitelem a obchodní část obchodním ředitelem. Závod JUTA a.s. v Olomouci dosahuje ročně obrat cca 430 mil. Kč, z něhož je přibližně 80% realizováno na zahraničních trzích a tím se pravidelně řadí mezi významné továrny akciové společnosti JUTA. Při ročních výdajích firmy v objemu cca 403 mil. Kč bylo vedením firmy rozhodnuto realizovat restrukturalizační plán zaměřený na minimalizaci nákladů a rizik. Jedním z bodů je minimalizace kurzových ztrát, které, jak popisuje následující graf, dosáhly od roku 2009 částky 6,5 mil. Kč a nedaří se jí tyto ztráty účinně eliminovat. S vedením závodu jsem se dohodla, že se ve své praktické části diplomové práce 49

50 pokusím identifikovat kurzové riziko pro rok 2013 a navrhnu doporučení, jak toto riziko minimalizovat. 4.2 Základní analýza dat Identifikace kurzových zisků a ztrát Na základě dat z detailních účetních dokladů, které jsou archivovány obchodním ředitelem závodu, jsem zjistila, jakých kurzových zisků, resp. ztrát, závod dosahuje od roku Výsledky prezentuji v následujícím grafu. Graf 5: Vývoj kurzových zisků a ztrát od roku 2008 Zdroj: vlastní 50

51 Jak je patrné z grafu, firma měla obrovský nárůst kurzových ztrát od roku 2009, v období světové finanční krize, kdy byla velká nestabilita měnových kurzů. Kurzové ztráty se nedaří až dosud eliminovat do takové míry, aby firma z těchto devizových operací dosahovala aspoň minimálního zisku Identifikace obchodovaných měn tvořících tržby Na základě dat z účetního software firmy jsem z úlohy Pohledávky zjistila, jaký je podíl jednotlivých měn na tržbách závodu a kterým měnám se tedy firma musí prioritně věnovat. Výsledek je uveden v následujícím grafu: Graf 6: Podíl jednotlivých měn na prodeji za rok 2012 Zdroj: vlastní 51

52 Z tohoto grafu vyplývá, že hlavní měnou, ve které probíhají fakturace zákazníkům firmy a jejich následná inkasa je EUR s podílem téměř 80% ze všech měn. Při celkových tržbách firmy v objemu 432 mil. Kč tato měna tedy zabezpečuje celkový objem cca 345 mil. Kč. Ostatní měny, které musí být konvertovány do domácí měny Kč, neboť s nimi firma neplatí za materiály či služby, pak představují objem cca 10% tedy cca 43 mil.kč Identifikace měn používaných k nákupům Ve stejném účetním software firmy jsem z úlohy Dodavatelé zjistila, jaký je podíl jednotlivých měn na platbách závodu za materiály, služby a realizaci úplných vlastních nákladů. Z tohoto výsledku opět vyplývá, kterým měnám se tedy firma musí prioritně věnovat. Graf 7: Podíl jednotlivých měn na nákupech za rok 2012 Zdroj: vlastní 52

53 Z následujícího grafu vyplývá, že hlavní měnou, ve které probíhají nákupy materiálů a služeb do firmy, je také EUR. Reprezentuje objem s podílem 63,5% všech nákupů částkou cca 180 mil. Kč. Zbývající část nákupů probíhá v Kč s podílem 36,5 % na celku, tedy v objemu cca 104 mil. Kč. Celkové výdaje firmy činily v roce 2012 cca 403 mil. Kč, z čehož vyplývá, že firma vynakládá dalších 119 mil. Kč na úhradu úplných vlastních nákladů výroby. Celkem tedy firma ročně zaplatí cca 223 mil.kč v českých korunách Závěr k identifikaci měn Z uvedené analýzy vyplývá, že firma ročně obdrží od svých zákazníků cca 345 mil. Kč v měně EUR a dalších cca 43 mil. Kč v dalších měnách, ale v českých korunách inkasuje pouze 47 mil. Kč. Z toho vyplývá výrazný nepoměr, poněvadž firma musí ročně uhradit své závazky v českých korunách ve výši 223 mil. Kč a je tedy nucena konvertovat z cizích měn objem ve výši cca 176 mil. Kč. Tato částka představuje celkem 41 % z celkových příjmů firmy a je tedy pro firmu velmi riziková z hlediska možnosti vzniku kurzových ztrát. Doporučení č.1: HEDGING Za jedno z nejdůležitějších doporučení mé diplomové práce považuji systematickou práci na aplikaci zásad metody přirozeného hedgingu (cross hedging), který spočívá v tom, že se firma bude snažit přirozeně generovat uzavřené devizové pozice. V praxi to bude znamenat podrobnou analýzu platebních podmínek všech dodavatelů firmy za účelem identifikace těch dodavatelů, kteří firmě fakturují v českých korunách. Z těchto dodavatelů by pak měla být vybrána skupina, jejíž roční obrat bude odpovídat částce cca 180 mil. Kč. Nákupní manažer firmy a také výkonný manažer firmy by pak měli v co nejkratší lhůtě zabezpečit, aby tito dodavatelé firmě fakturovali v EUR namísto v Kč. Tím by mělo dojít k minimalizaci kurzové ztráty z titulu nutné konverze do Kč. 53

54 Zde by však mohlo hrozit nebezpečí, že se dodavatelé pokusí tohoto využít ke zvýšení svých cen při výkyvech kurzů, pokud své vlastní zdroje pořizují v Kč. Toto riziko by mělo být sníženo vhodnými úpravami kupních smluv. Firma JUTA a.s. by v takových případech měla do rámcových kupních smluv s dodavateli prosadit tzv. kurzovou doložku, jež stanovuje podmínky, za kterých bude možné nákupní cenu navýšit anebo snížit, v závislosti na vývoji měnového kurzu. Doložka by měla mít např. tu podobu, že při zpevnění předem stanoveného referenčního kurzu české koruny ke dni splatnosti faktury o více než 3 %, dochází ke snížení dodavatelských cen o 3 % a naopak. 4.3 Analýza vývoje kurzu hlavní měny pro JUTA, a.s Identifikace vývoje Z databáze ČNB jsem sestavila graf vývoje hlavní obchodované měny EUR vzhledem k české koruně. Tento vývoj je zobrazen od roku 2003 až do konce roku Na základě těchto informací se pokusím určit budoucí dlouhodobý trend vývoje tohoto měnového páru. Graf 8: Vývoj měnového páru Eur/Czk od roku Zdroj: 54

55 Z následujícího grafu jsem identifikovala dlouhodobý trend zpevňování české koruny vůči EUR. Každoroční minimum je cca o 1Kč nižší než předešlý rok, stejně jako maximum. Podle toho by se dalo usuzovat, že kurz EUR/CZK by měl dosahovat hodnot mezi 24 Kč a 26 Kč, pokud bude trend pokračovat. Kurz EUR/CZK by tedy měl v průměru oscilovat kolem hodnoty 25 CZK za 1 EUR. Pro přesnější prognózu je také nutné brát v úvahu prognózu hlavních faktorů ovlivňujících devizový kurz. Podle prognóz ČNB pro rok 2013, které jsou uvedeny v teoretické části mé diplomové práce, je očekáván následující vývoj. Úrokové sazby by oproti roku 2012 měly poklesnout z 1% na očekávaných 0,2 %, inflace by měla poklesnout z 3,5 % v roce 2012 na 2,3%, HDP by měl růst z -0,9% v roce 2012 na 0,2 %. V neposlední řadě je tu saldo zahraničního obchodu ČR, kde je sice trend snižování dovozů i vývozů, ale výsledek, nebo-li saldo, je kladný, s meziročním růstem mezi 1,5 2%, který je očekáván i v roce Z uvedených prognóz hlavních faktorů lze usuzovat, že by mělo dojít k oživení české ekonomiky v roce 2013, k hospodářskému růstu, růstu investic a tím k posilování české koruny. Na základě těchto dat se zdá být odhad hodnot měnového páru mezi Kč za 1 EUR jako velmi reálný. Prognóza, kterou jsem stanovila na základě rozboru vývoje devizového kurzu a hlavních faktorů, koreluje s oficiální prognózou ČNB, kterou uvádím zde: Prognóza kurzu Tabulka 5: Prognóza kurzu CZK/EUR ukazatel rok ve výši ,1 kurz CZK/EUR , ,2 Zdroj: 55

56 Graf 9: Prognóza kurzu CZK/EUR Zdroj: Vějířový graf zachycuje nejistotu budoucího vývoje kurzu. Nejtmavší pásmo kolem středu prognózy odpovídá vývoji, který nastane s 30% pravděpodobností. Rozšiřující se pásma zobrazují postupně vývoj s pravděpodobností 50 %, 70 % a 90 % Závěr k prognóze vývoje kurzu hlavní obchodované měny EUR: Z uvedené analýzy vyplývá, že v roce 2013 je očekáváno mírné oživení české ekonomiky a udržení hodnoty koruny vzhledem ke snižující se výkonnosti eurozóny. Bylo identifikováno předpokládané rozpětí mezi 24 až 26 Kč/EUR, se střední hodnotou 25 Kč/EUR. Hranice 25 Kč/Eur bude tedy zvolena jako strategická pro přepočty plánů a obchodní strategie firmy. 56

57 4.4 Analýza CASH FLOW firmy Z účetních dat firmy jsem z úlohy Pohledávek a závazků zjistila, jaký je faktický tok peněz ve firmě, resp., kdy firma platí své závazky a naopak, kdy zpravidla inkasuje platby od svých zákazníků. V následujícím grafu jsou tyto platby znázorněny v letech 2011 a 2012,a to ve vztahu k vývoji kurzu CZK/ EUR. Graf 10: Srovnání cen nakoupených a prodaných objemů s vývojem kurzu EUR/CZK Zdroj: vlastní Z uvedeného grafu vyplývá, že firma JUTA,a.s.,závod Olomouc, měla vzhledem k vývoji kurzu CZK/ EUR nevhodnou strategii časování plateb a inkas, která je založena na pružném 57