Robert Feldhoff SE1ZMOLOG. Přeložil Hugo Bokvas

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Robert Feldhoff SE1ZMOLOG. Přeložil Hugo Bokvas"

Transkript

1 Robert Feldhoff SE1ZMOLOG Přeložil Hugo Bokvas Perry Rhodan vstoupil na tajemný Most do nekonečna a znovu byl vtažen do konfliktů kosmických mocností. Přišel na stopu koalice Thoregon, narazil na národy Galomanů, a Nonggů - a nakonec byl v Baolinské deltě zasvěcen do tajemství Koalice. Od konce roku 1289 NGL je Perry Rhodan na cestách ve službách Thoregonu. A tento Thoregon nyní ohrožuje neznámý protivník. Ke svým nekalým rejdům využívá jakousi Shabazzu. Ta mimo jiné podnítila invazi Tolkandů, kteří v Mléčné dráze zabili miliardy inteligentních bytostí. Neomezovala se vsak jen na Mléčnou dráhu, roznášela smrt a zkázu i v jiných galaxiích. Jestliže Perry Rhodan a jeho druzi chtějí. proti tomu něco udělat, musí se nejdřív dostat Shabazze na stopu. Tou by mohl být SOL, bývalá pozemská lod, o níž je poslední zpráva z dvojité galaxie Whirlpool. SOL se má stát oficiální lodí Šestého posla Thoregonu. Ale pak skupinka přistane v galaxii Salmenghest, dostane se do kotlotřesení a na poslední chvíli unikne infernu. Umožní tak únik i mnoha jiným. Při tom se Pozemšťan setká s pozoruhodnou bytostí se SEI2MOLOGEM Střípky (1) Co pro mě to zatracené kotlotřesení znamenalo?to je otázka! Bud jsi strašně zvědavý, anebo velice hloupý! Přišel jsem o všecko, teď jsem běženec. A předtím jsem byl boháč. Celý život si jeden myslí, že to se stává jen druhým. Většinou to tak bývá, ale tentokrát se to stalo mně. Co teďa chceš ještě vědět? Jaké to je, takové kotlotřesení? Jak ti to mám říct? Vždyť jsem u toho nebyl! Samozřejmě jsem nastoupil do první lodi, která se naskytla. I když mě to stálo všechny mirokredity. Kdybych kotlotřesení zažil, nebyl bych už naživu. Logické, že? Jsi vážně blázen, tobě se musí všechno vysvětlovat po lopatě. Nechápu, proč bych se měl s tebou bavit. Nemáš něco k jídlu? Mám takový hlad, že bych... Ale co to povídám. Jen trošku jídla, prosím! Vážně nic nemáš? Tak mi dej pokoj! Mám dost co dělat s těmi mizernými formuláři. Co ty úřady tady všechno nechtějí vědět... To běženec nemá vůbec žádná práva? To tady je přistěhovalec absolutní nula? Obchodník Tilloor v soustavě Seemerg týden před exekuci pro majetkový trestný čin 2. Lod GLIMMER: Udělejte si pohodlí Ten skřet s ohnivými vlasy neměřil ani metr padesát. Měl modravou pleť a tělo mu halil černý plášť. Onen podivný kus oděvu připomínal pršiplášť. Že to je opravdu pršiplášť, o tom jsem si dovoloval pochybovat, Eismer Stormengord - ten zrzavý prcek -byl astronaut a v kosmických lodích zpravidla neprší. Trpaslík si říkal seizmolog, takže patřil v této galaxii k náramně důležité společenské skupině. Mohli jsme mluvit o Štěstí, že jsme se s ním setkali. Ale stejně na něm něco nehrálo a já si marně lámal hlavu co. Než mi opraví lod, pár týdnů to potrvá," hádal Stormengord. Přijde na to, jak dobře si tenhle dok poradí se seizmologickou technikou." A co když si s ní neporadí?" zeptal jsem se neklidně. Ale poradí, Perry Rhodane," ujišťoval mě. Jsi o tom nějak přesvědčený." Aby ne." Malý seizmolog se pobaveně zasmál., Jedno mi můžeš věřit. Propter se nás náramně rád zbaví." Byli jsme na Storrnengordovi dost závislí, protože jiného spojence s dálkovou lodí jsme neměli. Tahle galaxie se jmenovala Salmenghest. Jednalo se o menší část dvojité galaxie. Od Mléčné dráhy jsme mohli být tak 23,5 milionu světelných let. Náš úkol spočíval v tom, abychom ve větším dvojčeti Salmenghestu, tedy v sousední galaxii DaGlauši, nalezli stopu lodi SOL. Když jsme přišli o vlastní lod, připadalo nám, že už nemáme šanci. Přesto jsem stále věřil, že se do sousední galaxie dostaneme a SOL najdeme," Trup jachty GLIMMERU duněl jako zvon pod prudkými údery čehosi jako buchaní. Hologram uprostřed můstku ukazoval, co se děje venku. Právě dopravovali jakýsi strojní blok. Podle mého to byl lineární pohon, tedy velice cenný náhradní díl. Máme teď až příliš času," prohlásil seizmolog. Ale radši lod neopustíme. Ti technici tam venku nemají cizince rádi. Potom musíme popřemýšlet, jak je ubytovat. Na tolik osob nejsem zařízený" Pohlédl jsem na druhy. Můj nejstarší přítel Reginald Bull, fyzik Tautmo Aagenfelt, Ská Kijathe -jako vždy v oranžovém -, obrovský Ertrusan Poulton Kreyn, který zabíral místa jako menší kontejner. A maličcí Swoonové

2 Treul a Gorif se na ovládacím pultu opírali o zablokovaný spínač. Pohled jsem nakonec upřel na Mondru Diamondovou a jejího malého slona. Když jsem se tak díval na tu tmavovlasou krásku a Normana se vztyčeným chobotem, musel jsem se usmát. Pak j sem se opět obrátil na Eismera Stormengorda. Myslím, že bys mohl začít," vyzval jsem ho. Dobrá, zde je tedy příběh mého života, jak jsem slíbil," řekl seizmolog po chvíli. Nenarodil jsem se v Salmenghestu, ale v sousední galaxii. Právě tam, kam tolik chcete. Z toho hlediska by vás můj příběh mohl i zajímat. Co ty na to, Perry Rhodane?" Seizmolog se zasmál. Ale na odpověd nečekal a pokračoval: Ta galaxie se, jak známo, jmenuje DaGlauš." Když chtěl Perry Rhodan něco říct, zvedl seizmolog ruku. Ne, teď se mě na Džerry neptej. Ti nejsou v mém příběhu důležití." Udělal menší, důležitou pauzu. Můj příběh začíná na planetě Zlatavců, před dávnými, dávnými časy." Rozloučení s Jiskrovém Tomu malému je skutečně špatně," slyšel otce. Co jen pro něj můžeme udělat? Jestli je to skutečně centrální nemoc..." Nedořekl. Otec měl ve tváři vepsanou starost. Hleděl na synka tak něžně, jak to Eismer viděl jen málokdy. Potom se ten velký muž v návalu zlosti prudce otočil a upřeně se zahleděl na shromážděné lékaře. Tohle je můj syn!" zavrčel. Jediný prefektův syn. Jestli něco neuděláte, přijdete všichni o licenci! Je to jasné?" Lékaři v modrém se přikrčili. Ozvalo se bázlivé přitakání. Nikdo si netroufal rozhněvanému prefektovi odporovat. Otec byl impozantní muž, měřil metr Čtyřicet. Žádný ze Zlatavců mu nesahal ani po kotníky. Malý Eismer si to každopádně myslel, nezažil ho nikdy jinak než jako nadřazeného a vševědoucího. Jako hlavní správce Jiskrová měl otec značnou moc. Znakem jeho úřadu byl černý plášť, který jako by pohlcoval světlo. Nedokázal si představit, že jednou bude tak velký jako táta. Určitě ne v té chvíli, protože si myslel, že v noci určitě zemře. Neuměl si představit, jaké to je být mrtvý. Zřejmě všechno přestane a on si to ani neuvědomí. Ale být mrtvý možná i bolí. Otec se nad ním sklonil. Dnes večer přijde máma, Eismere. Myslím, zeje už v pod-zemce. Vydržíš tak dlouho vzhůru?" Eismer přikývl. Ze všech sil se snažil udržet oči otevřené. Vždyť to slíbil. Potom si všiml, že si táta něco šušká s lékaři. Vyměňovali si prudká slova, jejichž smyslu nerozuměl, a vypadalo to, že se každou chvíli porvou. To by táta samozřejmě vyhrál. Lékařům to bylo zřejmě jasné, protože se nakonec podvolili. Několikrát všichni videofonovali a jednou Eismer spatřil na obrazovce jakýsi cizí, jedovatě žlutý obličej, jaký nikdy v životě neviděl. To nebyl Zlatavec, Mluvil podivnou glauštinou. Znělo to jako bublání, asi jako zvuky pod vodou. Otec ukončil hovor a ve tváři měl úlevu. Přistoupil k Eismerově posteli a sedl si na dřevěný okraj., Pošleme tě do jedné země za hvězdami," vysvětloval mu. Někam, kde tě uzdraví. Právě jsem mluvil s Trouzzem Fu Gebertanem, má naxenoklinice volné místo - a ještě dnes letí linka ze Zlaté planety do Vroubem. Budeme-li mít jen kapánek štěstí..." Vrouber. Xenoklinika. Trouzzo Fu Gebertan. Ta slova byla Eismerovi naprosto cizí. V napůl zalehlých uších mu zněla jako nejasná hrozba. Nechtěl od táty a od mámy. Zvláště ne od táty, když teď poprvé viděl, jak ho má táta ve skutečnosti rád. Nechci být sám," zamumlal. Mluvit nahlas, na to už neměl sílu. Prosím, ať zůstanu tady." Otec se k němu sklonil. Podívej, Eismere... Těžko ti to vysvětlit, ale na Zlaté planetě není nikdo, kdo by tě uzdravil. Musíme tě dostat na kliniku ve Vroubeni. Pobyt tam bude tak drahý, že cestu a pobyt můžu zaplatit jen pro jednoho. Chápeš?" Eismer zavrtěl hlavou. Otec je mocný, všichni ho přece obdivují. Nechápal, že by se prefektovi nedostávalo peněz. Poslyš, hochu! Já a máma tady budeme na tebe Čekat. Za pár měsíců se vrátíš a budeš zase zdravý. A kdoví, za tu dobu určitě zas o kousek povyrosteš. Už teď se na to těším. A slibuji ti, že uděláme okružní let městem. Dokonce na observatoř, jestli ještě budeš chtít. Tam uvidíš miliony cizích hvězd, celý DaGlauš a dokonce i Kotel. Anebo půjdeme do zábavního parku. Ale nejdřív ze všeho se musíš uzdravit." Eismer sevřel rty, protože nechtěl před tátou brečet.' Nevěděl, co myslel tím kotlem a proč táta to slovo vyslovil tak uctivě. Ale co je observatoř, to už věděl. Už se na to tak těšil, že kdyby jen mohl, byl by se na místě uzdravil. A kdy?" zamumlal. Letí se za hodinu. Je to linka. Čas odletu nemůžeme ovlivnit." Eismer němě zaševelil rty slovo máma. Ale táta mu rozuměl. Je v podzemce," řekl. Potom bezbarvým hlasem dodal: Nestihne to." Najednou nevnímal slabost. To příšerné pálení v údech na okamžik ustoupilo do pozadí. Při představě, že bude

3 sám, se celý roztřásl. Táta mu položil ruku na Čelo. Prsty měl studené. Nepotrvá to dlouho. Ale dám ti něco s sebou. Vždycky ti to připomene Jiskrov a tvůj domov." Táta vstal a svlékl si plášť. Dávej na něj pozor! Budu rád, když mi ho přivezeš v pořádku." Složil plášť, až byl velký asi jako kniha, a položil ho synovi do postele. Za půl hodiny Eismera odvezli. Astroport na kraji Jiskrová byl obrovský. Eismer viděl pět lodí a každá byla veliká jako deset domů. Jedna z nich byla ta linková. Táta mu vysvětlil, že linková lod dopravuje cestující z planety na planetu podle pevného letového řádu, na dané trase a s maximálním bezpečím. Let takovou lodí však stojí tolik, že si jej mohou dovolit jen málokteří Zlatavci. Vrouber. Trouzzo Fu Gebertan. Kluzákem ho převezli přes plochu. Zblízka ho ještě napadlo, jak je ta linková lod omšelá, potom mu ztěžkla víčka a byla stále těžší a těžší, až je neudržel. Když se vzbudil, spatřil nad sebou žlutou tvar. K ní patřila podivná postava s neméně podivnýma rukama. Křivé prsty držely jakýsi papír. Pohled vyvalených, vodnatých, tmavohnědých očí tří! - klouzal po kostrbatém písmu. Poněkud ho to rozrušovalo. Nás malý pacient!" zabublala ta cizí bytost hlasem, z nějž ho rozbolela hlava. Tady jsi v bezpečí. Jen spi, Essmere. Brzy si tě vyzvednu, ať odejdeš kamkoli." Chtěl ještě říct, že není Essmer, ale Eismer. Cizinec má špatný papír. S někým si ho spletli! Zároveň ho začalo pálit v hlavě, že už jen řval a mlátil kolem sebe. 4. Za hvězdami Eismer Stormengord si vzpomínal na tisíce dnů, jež prožil mezi bolestmi a pocitem umírání. Někdy se díval do prapodivných tváří. Jedna byla žlutá a ošklivá, ostatní mu připadaly tmavé a nejasné. Jasně věděl, že to nebyla máma ani táta, a zase na ně zapomněl. Po nekonečně dlouhé době to měl za sebou. Když tentokrát otevřel oči, cítil se svěží a odpočatý. Přejel si jazykem po špičácích, byly naprosto čisté. Jeho pokoj měl poněkud větší postel, než na jakou byl zvyklý. Měl v ní mnohem víc místa. Ozdoby tu nebyly, žádné obrazy ani koberce. Pouze jedno okénko mu umožňovalo výhled ven. Obloha byla zelená a v dálce viděl hroty věží. Hned věděl, že není doma. Na jméno světa, na který jej táta poslal, si už nevzpomínal. Nad ním visela na stropě jakási niklová koule. Byl to nesmysl, ale měl pocit, že se ta koule na něj dívá. Ta věc vypadala jako kamera. Jsem vzhůru," řekl. Nečekal dlouho. Za pár minut se otevřely dveře a vešla podivná bytost. Eismerovi to připomínalo zlé sny, které ho tolik trápily, a pochopil, že to sny nebyly. Ten zlý sen byla skutečnost, ale zas ne tak strašná, jak se bál. Ona bytost měla plochý žlutý obličej s tréma očima a ústy na stojato. Neměla nos ani vlasy. Tlustá vodnatá hlava seděla na mohutném těle vysokém nejméně dva metry a určitě třikrát těžším než tělo Zlatavce. Pleť měla od krku dolů nazelenalý nádech. Víc vidět nebylo, protože větší část těla halila hnědá kutna. Eismer a bytost se na sebe upřeně dívali. Jsem Trouzzo Fu Gebertan. Tvůj ošetřující lékař." Bublavý tón zněl Eismerovi povědomě, ale neřekl ani slovo. Takže stav našeho malého pacienta se zlepšuje. To je dobře. Nyní si tě prohlédnu, Eismere Stormengorde. Neboj se, i když ti můj vzhled možná nahání strach." Bytost přistoupila blíž. Vycházel z ní jakýsi hořký pach. Z jedné kapsy vytáhla řadu nástrojů, pak Eismer cítil, jak ho probodl jakýsi odporně špičatý předmět. Neboj se, chlapče." Eismer ležel, ani se nepohnul, a strašně se bál, Myslím," řekl Trouzzo Fu Gebertan, že tady to ještě tak trošku bob'. - Vzpomínáš si ještě, odkud jsi?" Ze Zlaté planety," odpověděl Eismer automaticky." No vidíš! Vzpomínáš si! A to je dobře. Neřekl bych, že budeš mít po centrální nemoci následky. Jsi silný chlapík. Mluvil jsem s rodiči, volají každý týden. Příště s nimi už můžeš mluvit sám." Když Trouzzo Fu Gebertan mluvil o rodičích, Eismer se chtěl posadit, i když mu ten špičatý předmět provrtával prsa. Lékař ho dlouhýma rukama přitlačil do postele. Lež! Ty jsi nějaký vzpurný pacient, co? Víš ty, kde jsi?" Ne," odpověděl Eismer Stdrmengord.

4 Jsi v soustavě Vroubem, na druhé planetě Jembersu, šest světelných let od domova. Když jsi přiletěl, byl jsi skoro v bezvědomí a prakticky mrtvý. Teď jsi na Gebertanově xenoklinice. Jsme jediná klinika v okruhu deseti světelných let, která umí léčit centrální nemoc. Máme asi čtyřicetiprocentní úspěšnost. Když si uvědomíš, kolik různých národů tady máme, je to slušný výsledek." Kdy se vrátím domů?" Za čtyři neděle." Znělo to nezvratně a Eismer neměl odvahu ptát se dál. Je ti devět, že?" Ano." Dobrá. Umělé koma máš za sebou. Zkusím ti zajistit nějakou přiměřenou zábavu." Tím rozhovor zřejmě skončil. Trouzzo Fu Gebertan mu vytáhl přístroj z prsou. Eismer si všiml, že ta dlouhá špičatá věc byla ve skutečnosti zcela tupá a krátká a na kovu neviděl ani kapku krve. Další den začal prudkým světlem, které vnikalo okénkem. Než Eismer stačil zcela procitnout, stál před ním Trouzzo Fu Gebertan a zahlaholil: Dobré jitro, chlapče! Jsi připravený na rozhovor?" Eismer neodpověděl, protože nevěděl, co má říct. Je to tak. Tvoji rodiče nahlásili hyperkomový hovor. Za půl hodiny." Táta! Máma! Instinktivně se posadil. Poprvé vnímal trochu vyšší gravitaci. Přesto odhodil přikrývku. Vystrčil nohy z postele, postavil se - a skácel se. Neměl sílu stát. Byl to děsivý pocit, ale nedalo se nic dělat. Trouzzo Fu Gebertan ho zvedl a uložil nazpátek. Na cizím obličeji byl náznak hněvu. Opět páchl hořce, zřejmě to znamenalo rozrušení. Co to děláš za hlouposti, hochu? To se chceš zranit?" Eismerovi nezbývalo nic jiného než s tou bytostí mluvit. Ne," řekl neochotně, něco mě napadlo. Táta mi dal něco s sebou. Je to hrozně důležité. Musím vědět, jestli to tady ještě je." A oč se jedná?" O plášť. Takový černý." Aha." Trouzzo Fu Gebertan se sklonil k posteli. Eismer slyšel, jak postupně vytahuje několik zásuvek, potom ukázal úhledně složený předmět. Tohle?" Lékař věc opatrně rozložil. Byl to plášť jiskrovského prefekta. Ano," odpověděl Eismer s úlevou, to je ono." Trouzzo Fu Gebertan mu jej položil do postele. Eismer ho držel, dokud mu do pokoje nepřisunuli obrazovku. Léčení postupovalo rychle kupředu. Eismer se cítil den ode dne lépe a částečně za to vděčil i čtecím cívkám, které mu Trouzzo Fu Gebertan kdesi sehnal. Za dva týdny se dozvěděl o DaGlauši a druhé galaxii Salmenghestu víc než v Jiskrově za celý život. Zejména zajímavý mu připadal Kotel: ta oblast, kde se obě galaxie prolínaly. Dozvěděl se, že všechny galaxie letí vesmírem. Liší se jejich kurzy i rychlosti, A když se nějakou - velice nepravděpodobnou - náhodou se srazí, vyvinou se ohromné síly, které si normální bytost ani nedokáže představit. Síly v Kotli však byly něco zcela zvláštního. Vybíjely se z více než devadesáti procent do hyperprostoru. Nikde jinde ve vesmíru nebyly zjištěny energetické úkazy, které by se podobaly Kotli. Čím to bylo, nikdo nevěděl. Ještě žádná lod do Kotle nevnikla. Badatelé nevěděli, co se v Kotli děje. A to bylo podle Eis-mera Stormengorda pozoruhodné. Počátkem třetího týdne vylezl z postele a opustil pokoj. Centrální nemoc byla definitivně pokořena. Začínal se seznamovat s ostatními pacienty. Nejvíc na něj zapůsobilo setkání s Prolongidem. Jednalo se o humanoidní bytost, která měřila dva metry šedesát, tedy byla skoro třikrát větší než on. Prolongid byl velice statný. Pohyboval se těžkopádně jako nějaký stroj a měl hnědou svraštělou kůži. Oči mu hrály několika barvami. Hovořil štěkavě, skoro vždy agresivně. Říkalo se, že se prolongidští obři jednají často nevypočitatelně, zeje proto lepší držet se od nich dál. Ale Eismer Stormengord toho nedbal. Naopak, historky, které mu Prolongid vyprávěl, ho dokázaly upoutat na hodiny. Janthos, tak se ten Prolongid jmenoval, měl za sebou několik let jako žoldák a dostal se ledaskam. Ve východním sektoru DaGlauše znal každou druhou planetu od ospalého Thorrimu po obchodní svět Kristan, i nebezpečnou říši Hamaradů. Dokonce se setkal i s Džerry. Potom Janthos východní sektor opustil. Poslali ho blíž k centru do jakési marné války o nějakou planetu s množstvím surovin, sice za dobré peníze, ale se špatnými informacemi. Mohla za to jedna organizace, která si

5 říkala konsorcium Tampa. A Tampa byla prý příliš mocná, než aby ji někdo volal k odpovědnosti. Janthos skončil na Jembersu se zraněním, které postihlo celé pohybové ústrojí. Bylo ve hvězdách, jestli ještě někdy bude chodit. Eismer Stormengord se s Janthosem spřátelil. Janthos byl vlastně jediný, s kým mohl mluvit o stesku po domově a o Jiskrově. Janthos měl mladého Zlatavce zřejmě rád. Svým způsobem byl stejně osamělý jako Eismer. A tak vzniklo ideální kamarádství v nouzi. Po celou dobu se Eismer těšil domů. Někdy celé noci snil o ulicích, které jsou osvětlené i v noci a o zlatých polích kolem Jiskrová. Už za týden ho Trouzzo Fu Gebertan pustí domů! Potom přišla katastrofa, která změnila celý jeho život. Otec se na obrazovce choval zvláštně. Vyprávěl Eismerovi o nějakém seizmologovi, který přiletěl do Jiskrová. Co je seizmolog, to Eismer pochopitelně nevěděl. Zajímal se o úplně jiné věci -jaké je doma počasí, co dělají přátelé, co zvířata. A navíc měl co vyprávět o klinice. Máma byla naproti tomu úplně rozrušená. Bála se nějakého kotlotřesení, které Zlaté planetě zřejmě hrozilo. Eismer ten výraz už jednou slyšel, ale neměl ponětí, co znamená. Věděl jen, že kotlotřesení je něco strašného, -o čem se s dětmi nemluví. Když spojení skončilo, hned Šel za Janthosem. Prolongid mu vždycky řekl všechno, i ty sebestrašnější věci. Musíš mi pomoct," vychrlil na něj Eismer. Co je to kotlotřesení?" Zdálo se, že se Janthos směje. Obrátil k Eismerovi levou tvář, kde měl ústa, a řekl: Po kotlotřesení je po všem." Eismer netrpělivě čekal, že k tomu ještě něco dodá, ale Prolongid už neřekl ani slovo. A jak jako, Janthosi?" Prostě po všem. Všechno je zničeno, všichni zemřou. Otřásají se dimenze. Vybíjejí se energie. Slunce se nafukují, planety se rozpadají. Tak nějak, rozumíš?" Máma si myslí, že na Zlaté planetě bude kotí otřesení," řekl Eismer. Janthos na to jen pohrdlivě mávl rukou. To jsou jen hloupé historky, Eismere. Jenom tě straší. Ale skutečně nebezpečné to bude, až se ukáže nějaký seizmolog. Ti to zpravidla správně vytuší, jinak nikdo. Všechno ostatní je jinak hysterie." Seizmolog. Takže je to pravda? Eismer se začínal bát, že táta a máma si dělají starosti oprávněně. A... A co se dá při takovém kotlotřesení dělat?" Janthos se zasmál. Sednout na první lod a uletět. Radši dnes než zítra a co nejdál. Jinak vůbec nic." Eismer věděl, žena jiskroyském astroportu je vždycky pět až šest lodí, ale nemyslel si, že by stačily na to, aby odvezly do bezpečí větší počet Zlatavců. Navíc si vzpomínal, že táta měl stěží na to, aby ho poslal na Jembers. A ten seizmolog jim pomoct nemůže?" Já ti nevím. Nikdo se v nich nevyzná." Bylo vidět, že Janthos o seizmolozích mluví s nesmírným respektem. Ale proznívala tím i jistá nedůvěra., Ještě v životě jsem neslyšel, že by nějaký seizmolog někomu vědomě pomohl anebo úmyslně uškodil. Jsou jiní než my. Jsou někde nad námi." Té noci Eismer nespal. Nemohl se už dočkat, až bude zase mluvit s rodiči. Totéž se dělo následující den a další den zase. Trouzzo Fu Gebertan mu vyhrožoval, že dostane prášky na spaní, ale nebylo to nic platné. Eismer nedokázal myslet na nic jiného než na to kotlotřesení. Spojení se Zlatou planetou bylo stále horší. Eismer se bál, že je to zlé znamení. Onoho dne, kdy na Jembers přiletěla linková lod, se obavy staly jistotou: Nepustili ho na palubu. A přitom to mel být jeho poslední den na klinice. S Janthosem a ostatními se už rozloučil. Všechny lety na planetu Zlatavců byly zrušeny. Dokud bude hrozit kotlotřesení, žádná lod do Zlaté soustavy nepoletí. Večer si ho k sobě zavolal Trouzzo Fu Gebertan. Eismer jeho hlas slyšel jako z hlubokánské studny. Zlatá planeta je nyní kotletřesnou oblastí. Jiskrov už neexistuje. A slunce se prý během několika týdnů změní v novu. Jeho rodiče byli mrtví. Měl otcův černý plášť, příliš velký pro devítiletého Zlatavce, jinak nic. Eismer Stormengord se snažil pochopit, zeje na světě sám. 5. Pod zelenou oblohou Klinika se nacházela na okraji pouště. Půda se skládala z hrubého šedého písku. O zlatém lesku a jiskření, jako prakticky všude kolem Jiskrová, zde nemohlo být ani řeči. Bylo to poprvé, co Eismer vyšel z budovy. Vegetace na kraji sestávala ze zakrslých keřů. Jako by tam nic jiného nerostlo. Jembers ho přímo odpuzoval. O pár kilometrů dál rozeznával na jižním obzoru jakési velké město. Ani nemel chuť se do něj podívat. Vlastně se mu ani nechtělo opouštět kliniku, ale nemohl věčně posedávat na pokoji. Klinika byla součástí vědeckého komplexu. Vědě se věnovali členové rodu Geber-tanů, Trouzzo Fu Gebertan rozhodně nebyl mezi nimi tou nejdůležitější osobou, jen jeden lékař z mnoha. Společenství těchto lidí se jmenovalo Vrouberové. A co teď?

6 Eismer si sedl na vrchol jedné duny. Chvíli doufal, že duna bude putovat dál, že ho vezme s sebou až na obzor a ještě dál. Ale nevěděl, co za tím obzorem je, a ani ho to nezajímalo. Když se vrátil na pokoj, našel zprávu od Trouzza Fu Gebertana: CHCI S TEBOU MLUVIT, stálo tam úhlednými glaušskými písmeny. DNES VEČER, JDE O TVOU BUDOUCNOST Neměl z toho dobrý pocit. Počkal, až bude po vizitách, potom zašel do Gebertanovy pracovny. Chodby byly plné nemocných. Trouzzo Fu Gebertan ho pozval dál a nabídl mu křeslo. Musíme si promluvit," začala ta žlutá bytost a přísně na malého Zlatavce pohlédla. Přemýšlel jsem o tobě, Eismere Stormengorde. Jsi sirotek. Nemáš už příbuzné a v dosažitelné vzdálenosti není nikdo, komu bych tě mohl předat. Možná jsi jediný Zlatavec, který přežil. Tvůj národ nikdy nepronikl příliš hluboko do DaGlauše." Lékař se krátce odmlčel. Očima ho přibíjel do křesla. Eismer by se nedokázal pohnout ani za nic na světě. Máš ale štěstí v neštěstí, že jsi se octl na Jembersu. Naše kultura si zakládá na solidaritě. Nikdo tu nehladoví a nikdo se nezabíjí. Někdo tedy musí převzít za tebe odpovědnost. A podle situace přísluší tento úkol mně." Sirotek. Nevěděl, proč se ho to slovo tolik dotklo. Trouzzo Fu přece neřekl nic než pravdu. Takže tě adoptuji. Budu se o tebe starat a do veku, o kterém si ještě musíme promluvit, budu o tobě rozhodovat. Souhlasíš?" Eismer ani nedutal. Dobrá," řekl Trouzzo Fu Gebertan sarkasticky. Beru to jako souhlas." Lékař vstal a přešel k oknu. Nebeská zeleň ztrácela sytou barvu a na obzoru se ukázalo temné mračno, blížila se bouřka. Přemýšleli jsme tak trošku tom, jak by měla vypadat výchova malého Zlatavce. Nyní už máme nutná data o tvé kultuře a etice. Rodinu ti samozřejmě nenahradíme. Ale podle naší psychologické analýzy bychom mohli přísnou výchovou zabránit hrozící depresi." Lékař se na něj podíval. Od zítřka budeš chodit k vědcům do školy. Uvidíme, co tě dokážeme naučit. To je vše." Eismer Stormengord se odšoural na pokoj. Rád by se oknem díval na cizí světy, ale byla tma a na obloze neviděl ani světýlko. Ani slunce Zlaté' planety, napadlo ho smutně. Než na obloze Jembersu spatří novu, uplyne šest let. Brzy ráno ho vzbudil nějaký lékař. Šestiruký trup se skrýval v. jakési haleně, dolní končetiny se pohybovaly zas pod jakousi suknicí. Navíc měl sedm očí na pohyblivých stopkách. Takový obličej viděl Eismer poprvé. Ani nevěděl, k jaké rase patří. Co je?" zeptal se rozespale. Pojď. Potřebuji pomoct." V čem?" Neptej se a Pojď." Nebylo to daleko. Cesta je vedla na Prolongidův pokoj. Janthos se klepal na obrovské posteli. Paže mu držel robot. Druhý stroj mu fixoval hlavu na matraci, protože vzadu na hlavě měl dvě pulsující hadice. Tvůj přítel má právě recidivu," vysvětloval lékař. Nevíme, jestli ho udržíme. Prý jsi tady jediný, kdo s ním má něco jako "osobní vztah." Eismer bezmocně civěl na škubajícího se obra. Ale vždyť on se na mě ani nepodívá." Doufáme, že tě uslyší. Mluv na něj. Prostě mu něco povídej, jedno co." Eismer si přitáhl židli. Zatímco Janthose zklidnili, vyprávěl o Jiskrově. Napadaly ho nepodstatné, podružné scény, povídal o přátelích a rodičích. Ani si neuvědomoval, že pohybuje rty. Uvědomil si, že ty maličkosti pro něj znamenaly Štěstí a že to Štěstí už nikdy nepozná. Lékař se na Eismera letmo podíval. Mluv! Dobře to děláš. Určitě tě slyší," Prolongida podélně nařízli a odhalili mu orgány. Z rány na prostěradlo vytékala podivná, tmavomodrá tekutina. Bylo to poprvé, co Eismer Stormengord viděl vnitřnosti jiné bytosti. Samozřejmě nevěděl, co lékaři dělají. Viděl však, jak silně krvácející části vyčistili a spojili. Potom tělo opět zavřeli. Přestal vyprávět. Jak je mu?" zeptal se. Nejsme tady experti na Prolongidy. Ale myslím, že vydrží. Jak že se vlastně jmenuje? Jantaus?" Janthos," opravil ho Eismer. Správně. Takže Janthos už nikdy nebude chodit. Anebo až za několik let, až se mu nervová soustava zregeneruje sama od sebe. Těžko říct, každý národ reaguje jinak." Takže je ochrnutý?" Ano." Eismer Stormengord pohlédl na spícího obra. Tak velká, silná bytost - a všechno je najednou pryč. Umínil si, že se bude o Janthose starat. Následujícího dne měl Eismer poprvé co dělat s kolegy Trouzza Fu Gebertana. Dali mu najevo, že ho považují

7 za rušivý faktor, a dokázali mu, že neví zhola nic. Stačilo na to jen pár cílených otázek. V přírodních vědách to bylo obzvláště špatné, neměl základy. Vysvětlili mu, že na světech DaGlauše se požaduje výkon. Eisrner si občas říkal, proč to všechno dělá a jestli vůbec ještě chce žít. Často se den chýlil ke konci a on se nezlepšil ani o trošku. Jediný, kdo mu mohl pomoci, byl Janthos. Trvalo sedm týdnů, než se Prolongid konečně probral. Nejdřív se bavili jen tak o ničem, asi jako když Eismer asistoval při operaci. Ale potom si Janthos nechal vylíčit, co s ním lékaři dělali.» Takže si vážně myslíš, že dělali, co mohli?" zeptal se ležící obr. To se mi nechce věřit." No, aspoň to tak vypadalo. Proč tě to tak překvapuje?" Nám Prolongidům se ostatní radši vyhýbají. Platí je za naši smrt. Ale nestarají se o nás." Oni tě léčili!" Nikdy jim to nebudu moct zaplatit, chlapče." Janthos řekl několik slov jazykem, který Eismer ještě neslyšel. Slova zněla tak měkce, že i jinak strohý tón byl příjemný. Určitě to nebyla glaušština ani vokabulon Salmenghestu. Co jsi to říkal?" Starou modlitbu mého národa. My Prolongidi věříme v moudrého boha, který nám odpouští naši paličatost a který je s námi v nemoci a smrti." Janthos modlitbu zopakoval. Poslouchá se to moc hezky," řekl Eismer. Jestli chceš, naučím tě ji. Mám teď hodně času." Ale jo. Docela rád bych se naučil něco prolongidsky." Od toho dne se Eismer při každém setkání učil nová slova. Janthosovu modlitbu uměl brzy zpaměti. Jmenovala se Chvalozpěv na moudrého boha na nebesích". Většinu času však trávil matematikou a chemií a k tomu se přidávala primitivní fyzika. Uvědomoval si, zeje sirotek. Jednoho dne se bude muset postavit na vlastní nohy a každá znalost přijde vhod. Nejpřísnějším učitelem byl podle něj astrofyzik Bomicu Mes Gebertan. Bomicu Mes byl Vrouber stejně jako Trouzzo Fu. Astrofyzikovým největším přáním bylo, aby jednou patřil do gildy seizmologů. Každopádně o tom mluvil v dlouhých monolozích. Seizjnolog. Eismer Stormengord tak ono slovo slyšel už podruhé. Tentokrát šije nechal dopodrobna vysvětlit: seizmologové kotlotřesení nevyvolávali, jak se po celý čas domníval, ale upsali svůj život cíli, aby mu přišli na kloub. Seizmologové byli v první řadě vědci. Jak jejich práce přesně vypadala, to však nevěděl ani jeho učitel. Eismer se tomu divil. Když to neví někdo jako Bomicu Mes a ani se to nemůže dozvědět, musí to mít nějaký důležitý důvod. Vrouber začínal mít na Eismerovi jakýsi zvláštní zájem. Tím, že Eismer přisel o celý svůj národ, stal se součástí seizmického jevu. Bomicu Mes byl zřejmě rozený pedagog. Matematické úlohy, které Eismerovi zpočátku nešly, řešil najednou během několika minut - a to díky Bomicu Mes Gebertanovi. Začínalo se mu mezi vědci líbit. Už nevyhledával tak často hvězdy, místo toho trávil čas v astronomické databance. Jedna hvězdárna přijímala záběry tří teleskopů z oběžné dráhy. A v planetáriu se data převáděla do obrazů. Eismera nejvíc zajímala souhra galaxií DaGlauše a Salmenghestu. Bomicu Mes Gebertan mu velice jasně vysvětlil, proč"zrovna tam je příčina smrti jeho rodičů. Zatím Eismer slyšel jen slova jako Kotel a seizmolog, ale ta o pravdě příliš nevypovídala. Astrofyzika se chápala těžko. Bojoval o každý nový poznatek. Kdyby jednoho dne přesně věděl, co se vlastně stalo, snad by se konečně dokázal se vším vyrovnat. Větší galaxie DaGlauš měla průměr světelných let. Salmenghest jenom dvacet sedm tisíc. V běžné řeči se Salmenghest často opomíjel. Když se mluvilo o DaGlauši, myslely se zpravidla obě galaxie. Méně vyvinutý, pionýrský Salmenghest se považoval za bezvýznamný přívěsek. Ale i když se braly obě dohromady, vypadaly oproti průměrné galaxii maličké. Celkem do nich spadalo jen takových třicet miliard hvězd, pro bytost nepředstavitelný počet, ale v kosmickém měřítku maličkost. Přesto tu bylo něco, čím se DaGlauš a Salmenghest vymykaly ostatním galaxiím. Byl to Kotel. V nepravidelném pásmu o průměru asi 5000 světelných let se galaxie dotýkaly. Dala se tam pozorovat celá řada hyperfyzikálních jevů, které byly pro jakýkoli způsob kosmického cestování vážným nebezpečím. Nejenže se do Kotle nikdy nedostala průzkumná lod, ale ani zaměřovači přístroje do něj nepronikly hlouběji než na pár desítek světelných dní. Vědci absolutně nevěděli, co se děje v centru. Ale nebylo zas tak těžké přiblížit se k záhadě matematicky. Vycházelo se z toho, že v nitru se ustavičně

8 vytváří hyperfyzikální přetlak. Proto i Kotel. Tlak se pak vybíjel na celý DaGlauš, a to v oblasti největších gravitačních poli. Nejdůležitějšími producenty gravitace byly hvězdy. V jejich oblasti se časoprostorové kontinuum zakřivovalo nejsilněji, takže energetický tlak z hyperprostoru tam mohl odtékat nejsnadněji. A tomu se říkalo kotlotřesení. Takže za smrt rodičů, za konec jeho národa mohla kolize DaGlauše a Salmenghestu. Nezajímalo ho, že astronomové hovořili o Jedinečné anomálii", že podobný jev se nikde jinde ve vesmíru nevyskytuje. A jak to vědí? Vždyť se do nitra Kotle ještě ani nepodívali! Kotlotřesení mělo důsledky pro celou galaxii. Často zahubilo celé civilizace-jako Zlatou planetu. Prý právě proto v DaGlauši nikdy nevznikla velmoc. Kdykoli nějaké impérium existovalo déle než pár tisíc let, jeho části nevyhnutelně zničilo kotlotřesení. Kdy k němu dojde, byla zřejmě jen statistická otázka. Eismer si uvědomil, že měl na Jembersu hrozné štěstí. Osud normálního uprchlíka sestával z krátkého, prudkého boje, který pro neexistenci domovské základny končil smrtí. Kdo se stal obětí kotlotřesení, zasloužil si soucit - ale zřídkakdy se mu dostalo pomoci. Pomoc jich potřebovalo příliš, než aby se dala nouze skutečně zmírnit. Na Zlaté planetě žili vlastně v idylce. Ale za cenu naprosté izolace od galaxie. Eismer Stormengord se musel teprve postupně učit, co to je žít v DaGlauši. Už zítra mohlo Jembers postihnout neštěstí, a stejně tak jakoukoli jinou planetu. Veškeré peníze byly k ničemu, když se blížilo kotlotřesení, a nepomohli ani ti nejchytřejší vědci. Když se ohlásilo - většinou pár dní předem -, pak už zbývalo jen jediné - skočit do první lodě a co nejrychleji uletět. Ale jak evakuovat miliardy bytostí? Takovou možnost neměli prakticky nikde. Na jednoho utečence vždy připadalo skoro sto tisíc obětí. Bylo - pokud někdo nechtěl zcela opustit DaGlauš - pouze jediné skutečně bezpečné východisko. Ke kotlotřesením docházelo vždy v oblasti nějakého slunce. Ten, kdo si to mohl dovolit, trávil život výhradně na palubě lodi mimo jakoukoli soustavu. Eismer slyšel o sídlištích v kosmu, o létajících rájích pracháčů, o palácích s průměrem deset kilometrů a víc, kde se simuloval Život jako na planetě. V něčem takovém by žít nechtěl. Takové bytosti považoval za zbabělce. Jeho životním cílem nebylo utéct před kotlotřesením. Chtěl je zkoumat. A k tomu byla pouze jediná možnost. A ta je mu, jak konstatoval hořce, patrně uzavřena. Musím s tebou mluvit, Bomicu Mesi," řekl. O čem?" Taky se chci stát seizmologem." Vědec se na něj polekaně obrátil a upřeně se na něj zahleděl. Ten pohled byl zničující. Bomicu Mes k němu přistoupil, jako by ho chtěl zmlátit, a Eismer cítil jeho hořký pach. Z tebe nikdy seizmolog nebude. Berou jen ty nejlepší a k těm nepatříš.", Já vím, že mám ještě nedostatky, ale..." Může se ještě hodně naučit a taky se naučí, dokud ho bude učit Bomicu Mes Gebertan. Chtěl namítnout, zeje mu teprve třináct. Ale Vrouber ho už neposlouchal. Eismer si to se seizmoíogem dobře promyslel. Navíc věděl, že i Bomicu Mes si s tou myšlenkou pohrává. Takže co udělal za chybu? Nemá národ, příbuzné, má jen pár přátel. Co bude na Jembersu dělat? Považoval za rozumné, když.se bude zabývat něčím, co mu vzalo všechno. Ať si Bomicu Mes říká, co chce, stane se seizmologem a nikdo mu v tom nezabrání. O několik týdnů později hovořil s Trouzzem Fu Gebertanem. Řekl mu, jak se zachoval Bomicu Mes. Trouzzo Fu se pomalu posadil za stůl, upřeně se na Eismera zahleděl a potom řekl: Tvé přání mě nepřekvapuje. I když jsem nepočítal s tím, že se zrodí tak brzy. Jsou věci, které o Bomicu Mesovi nevíš. Upsal svůj život zkoumání kotlotřesení, to ano. Ale nemysli si, že se nikdy nepokusil stát se seizmologem." A co se stalo?" Nevzali ho. Nikdo přesně neví, jak takové přijímání probíhá. Jsou jen pověsti a pár historek. Kdo se toho zúčastnil, ten o tom nemluví. Dělají z celé té věci nesmírné tajemství. Ale jisté je, že Bomicu to zkusil a neobstál." Ach!" vydechl Eismer překvapeně. Ano. Přijímají jen ty nejlepší a k těm on nepatřil." A dnes ano?" zajímal se Eismer. To ti neřeknu. Nikdo toho o gildě seizmologů příliš neví. Trůní nad námi jako nějací bohové.-jsou vždy zvěstovateli smrti... Co bych ti tedy o gildě mohl říct?" Třeba o ní ví víc Bomicu Mes." Na tvém místě bych se ho na to neptal." Proč ne?" To odmítnutí se ho velmi dotklo. A já si myslím, že se potají připravuje na druhý pokus. Zeptej se ho, až se mu

9 to podaří." Ale pak už ho neuvidím. To bude pryč.4' Trouzzo Fu Gebertan vydal pobavený zvuk. To máš ovšem pravdu." Ani mi nechtěl říct, jak se to vůbec dělá. Chci se stát seizmologem a nikdo mi ne-řekne, jak se mám ucházet." Tuhle informaci náhodou mám," prohlásil Trouzzo Fu Gebertan. Seizmologové operují z jednoho společného centra. Soustava Zophengorn se nachází na galaktickém jihu DaGlauše, pět set světelných let od Kotle." Eismer pronesl prolongidskou kletbu, kterou se naučil od Janthose. Ale to je odtud dvacet tisíc světelných let! Jak se tam dostanu?" Lékař ho zdrtil pohledem. Eismere Stórmengorde, očekávám slušnost. A navíc ti radím jedno: Měj od svých představ odstup. Jsi mladý, můžeš si ještě najít jiný cíl. Do Zophengornu se nikdy nedostaneš. Nepustí tě ani do gornských člunů. Natož do Města Rekrutů." Eismer se snažil tvářit zkroušeně. Ano, Trouzzo Fu... Děkuji... Radši se budu učit." Nesměl na něm poznat, jak šílený nápad právě dostal. Janthos mohl pohybovat jen očima a ústy. V posledním roce se jeho stav spíš zhoršoval. Není tě moc vidět, Eismere," poznamenal. Můžu vědět proč?" Hodně jsem se učil." Dřívější byl jinací." To ne. Mám důvod. Chci složit jednu zkoušku.", A jakou?" To sám dost dobře nevím." Janthos se kousavě zasmál. Jak se chceš připravovat na zkoušku, o které vůbec nic nevíš? To je přece nesmysl, chlapče." Eismer Stormengord se rozhněval. Nikdo jiný než Janthos mu už chlapče neříkal. Měřil teď metr dvacet, do dospělého Zlatavce mu zbývalo pouhých dvacet centimetrů. Tak abys věděl, odletím na Zophengom. Chci dělat přijímací zkoušky na seizmologa." Ach!" Něco v Janthosových očích se změnilo. Takže ty chceš úplně nahoru, co?" Jo." A teď... Teď jsi se přišel rozloučit." Ano." Eismer chvíli nehybně stál nad lůžkem naprosto nepohyblivého Prolongida, pak řekl: Promiň." Janthos se zasmál, ale už to nebyl ten kousavý smích jako prve, ale mnohem měkčí zvuk. Jsi přece ze Zlaté planety, chlapče. V mé rodině bylo zlato vždycky symbolem štěstí, vlastně v celém národě. Určitě budeš mít štěstí. Přeji ti šťastnou cestu." Janthos se neptal, jak se chce dostat Eismer pryč. A Zlatavec by to Prolongidovi ani neřekl. Pořád myslel na onen symbol štěstí a napadlo ho, že jeho rodiče zahynuli na Zlaté planetě. Bude tedy lepší, když nebude na takové štěstí odkázán. Eismer měl na zádech pořádně naditý batoh. To nejdůležitější v něm byl samozřejmě tátův černý plášť. Vzal si s sebou ale i jiné věci, o kterých si myslel, že se mu mohou hodit: koncentráty, pití a nástroje. Navíc si naspořil několik mirokreditů, které platily skoro po celém DaGlauši. Jemberský astroport byl na poloviční cestě mezi klinikou a městem. Dostal se tam pěšky. Na oploceném prostranství stála jediná linková lod. Měla tvar polokoule, přičemž odříznutá plocha čněla vzhůru. Ze spodku trčely nožičky. Byla asi sto metrů vysoká. Zblízka vypadala jako obrovská ocelová hora. Nebýt těch nožiček, mohl by ji považovat za hodně velkou budovu. Opálené trysky svědčily o velice silném impulsním pohonu. Kosmický prach vyžral do pláště důlky podobně jako počasí do kamenné fasády. Eismer Stormengord neměl letenku a nechtěl nikoho na Jembersu okrást. Takže mu nezbývalo nic jiného než cesto vat jako černý pasažér. Obešel půl areálu. Na jedné straně přiléhal k astroportu lesík. A některé větve přesahovaly oplocení. Bezva," zabručel si, v dohledu nikdo." Usoudil, že elektromagnetické pole sahá vysoko nad oplocení a že každou změnu ohlásí automatickému hlídači. Větve nesměl v žádném případě použít, ale s tím ani nepočítal. Shodil batoh, přiložil k oplocení měřič, zjistil na různých místech sílu pole, potom deseti svorkami přemostil čtvereční metr oplocení. Molekulárnímu kleštěmi, to byl ten nejlepší nástroj, co si vzal, přeštípl drát. Otvorem nejdřív prostrčil batoh. Potom vlezl za ním. Nakonec vystřižený kus opět provizorně uchytil. S batohem na zádech se vydal k budovám. Jakmile bude uvnitř, už se žádné kontroly obávat nemusí. Po betonové ploše se pohybovalo asi dvacet cestujících. Někteří vypadali tak podivně, až se divil, jaké prostředí dokáže stvořit něco takového. Prošel těsně kolem kontrolního areálu. Jeho cílem byla nákladová sekce. Personál nikde neviděl. Ani strážní roboty. Bomicu Mes Gebertan získal před několika dny drahý přístroj, jednalo se o speciální teleskop pro Kotel. Eismer

10 věděl, že přístroj nedorazil ve funkčním stavu. A protože od včerejška v dílně chyběl, vycházel z toho, že ho vracejí dodavateli. Teleskop musí být tedy v nákladní sekci, v nějakém kontejneru. V jedné menší hale stála hromada beden. Eismer se rozhlédl, ubezpečil se, zeje sám a zatáhl za sebou dveře. Kontejner našel rychle. Stálo na něm, že obsahuje teleskop. Na víku byla navíc pečeť, to znamenalo, že kontrola již proběhla. Podruhé použil molekulární kleště. Oddělil pečeť, odložil ji opatrně na zem, potom oddělal bočnici. Zvenčí nebylo poškození ani vidět. Přístroj musel vážit aspoň tunu. S ním nepohne. Ale byl mnohem menší než například Bomicu Mes Gebertan a sedadlo pod okulárem vystačilo Eismerovi i na ležení. Připevnil pečeť na jedné straně dveří. Když dveře zavře, přitlačí se automaticky na stěnu. Vstoupil do kontejneru a zatáhl dveře za sebou. Poškozeným zámkem vnikal dovnitř kyslík, i když ne příliš. Odložil si batoh, odstrčil židli a lehli si ve tmě ke stěně. A čekal. Netrvalo to dlouho. Zvenčí slyšel hlasy, asi personál. Nikdo se nenamáhal, aby náklad ještě zkontroloval. Krátce nato kontejner zvedli, občas se zachvěl. Byl si jistý, že se dostal do nákladového prostoru lodi. Start proběhl ještě- týž den. Z hlubin lodi slyšel mocné, temné hučení. Potom dostal prudkou ránu. Trochu mu to připomínalo jeho první let, když ho táta poslal na Jembers. Povedlo se," zabručel si. Já to skutečně dokázal!" Neměl jasnou představu, jak se dostane na Zophengom. Neměl ani souřadnice. Doufal však, že se tam nějak probije. Půl dne se nic nedělo a vzduchu ubývalo. Potom velice opatrně otevřel dveře. Snažil se, aby nevydal ani zvuk. Ale nic naplat. Když vyšel ven, hleděl přímo do optiky strážního robota. S tím nepočítal. Skladem se rozječel poplach. 6. Střípky (2) Jo, přijali jsme všechny, co to přežili. Vím, zeje to nezvyklý. Uprchlíci musí normálně zemřít. Jestli se těch bezdomovců nebojíme? Že nám ukradnou naše domy a nebo k nám zavlečou neznámý nemoci? No, tak trošku jsme se zpočátku přece jen báli... Ale víš, ono to kotlotřesení propuklo v našem bezprostředním sousedství a my měli se Zlatavci vždycky dobrý vztahy. A pak přišli a poprosili o azyl. A co jsme jim měli říct? Že člun je plnej? Že není místo? Ne, nic nám neudělali. Ono jich taky moc nebylo, necelejch sto tisíc. Navíc pak bylo všecko jinak. Nenakazili Zlatavci nás, naopak. Krátce nato propukla ta epidemie. A všichni zemřeli. Proti našim nemocím neměli obranný látky. Ale je mi těch milejch lidí líto. Doufejme, že tady k tomu tak rychle zas nedojde. Kotlotřesení jsou mor. Jak říkám, statisticky bysme si už mohli být jistý, ne? Policista Partout, soustava Bwertz, svědek katastrofy 7. Hvězdní básníci Nakonec mohl být rád, že ho nevyhodili bez skafandru z lodi, protože i o tom comurská kapitánka uvažovala. Comurové patřili k humanoidům. Kapitánka Ptaná nebyla o moc větší než Eismer a zdálo se, že ho nechává naživu jen ze solidarity dvounožce s dvounožcem. Dali ho do strojovny. Musel ji čistit a být k ruce strojníkům. A COMURA XII rozhodně nezářila čistotou. Bylo tam tolik práce, že nikdy nebyl hotov, a když měl tvrdý den za sebou, ještě ho budili. Nesnášel strojníky. Hnusili se mu. Dokud ale dělal, nemusel s nimi prohodit víc než to nejnutnější. Byla mu věčně zima. Comurové prostě pocházeli z chladnější planety. A protože mu žádné ošacení nedali, chodil v tátově plášti. Považoval to za jeho zneuctění. A jeho kabina, to byl vtip. Obýval kutloch, ve kterém si mohl lehnout jen díku tomu, že byl mladý Zlatavec. Zpočátku ještě počítal s tím, že po pár týdnech nucených prací ho z lodě vyhodí. Ale pak si na něj strojničí zvykli a strážní zařízení ho nespouštělo z očí, takže jeho první a poslední pokus o útěk skončil pořádným výpraskem. Nepodařilo se mu spojit se s pasažéry. Cestující a posádka byli přísně odděleni. S nimi se stýkala jedině kapitánka a důstojníci. Potom to vzdal a srovnal se s tím. Snažil se z té dřiny vytlouct to nejlepší, ostatně nebylo zas tak nezajímavé vědět, jak fungují pohony a reaktory. Asi po roce, aspoň si to myslel, věděl o strojích víc než sami Comurové. Základní znalosti fyziky mu přišly vhod. Začínal se znovu vážně zabývat myšlenkou na útěk. V podstatě stačilo dozvědět se dost o pozitronických systémech a... Ale k tomu už nedošlo. Jednoho dne, bylí v prázdném interstelárním prostoru, se COMURA XII prudce otřásla. Eismer si nejdřív myslel, že vynechaly absorbéry. Pak najednou viděl, jak se celá strojovna hrne k východu.

11 Další otřes. Tentokrát tak prudký, že ho porazil. Piráti!" zařval na něj jeden Comur. Ostřelují nás. Zašij se někam!" Chtěl se ještě zeptat kam, ale strojník byl už pryč. Zmizel někam za reaktor. Byli uprostřed kosmu. Zbývaly záchranné čluny, a ty už jistě obsadili cestující. V té chvíli se rozletěly dveře a do strojovny vpadl jakýsi houfec. Stříleli kolem sebe a děsivě řvali. Ve strojovně se oteplilo a Eismer na vlastní oči viděl, jak jednoho Comura zastřelili. V první chvíli nic nerozeznával, protože ho oslnil blesk. Pak viděl, jak k zemi klesá zuhelnatělé tělo. Měl z toho šok, něco takového v životě nezažil. Na vteřinku nebyl schopen pohybu. Ten obraz se mu vpálil do mozku. Na zemi spálený uzlíček a kolem osm humanoidních bytostí a některé měly šátky na hlavě. Šest z nich mělo tak dva metry padesát a byli velice silní. Jeden vystřelil. Zbývající dva byli mnohem menší a zdálo se, že jsou to vůdci. Eismer si všiml, že nechodí po dvou, ale že mají vzadu ještě třetí, velice silnou nohu. Maskování nemaskování, považoval ty dva za Harnarady. Pocházeli z východního DaGlauše. V soustavě Hamarad vládla v současné době ta nejstrašlivější diktatura. Ti dva se zřejmě udělali pro sebe a přidali se k pirátům. Ticho pominulo. Padaly další výstřely, vzadu se ozval opět výkřik a Eismer viděl padat dalšího Comura. Schoval se za blok reaktoru. Odevšad se ozývaly výkřiky bolesti, výhružky. Bylo nesnesitelné horko. Už ani nemohl dýchat. Nechtě toho!" křičel. No tak!" Nikdo mu neodpovídal. Eismer Stormengord ztratil nervy. Klekl si, dal si hlavu do dlaní a skučel. Na útěk ani nemyslel. Když se nepodařilo utéct ani strojníkům... Kolem něj se míhali piráti, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Výrostek pro ně nepředstavoval nebezpečí. Navíc hrozilo, že by reaktor mohl vybuchnout, takže na reaktor se nestřílelo. Přesto mu bylo jasné, že umře. Dokud se střílelo, v jednom kuse skučel. Kdyby tak situaci zvládl důstojně... Dokud má černý plášť, nesmí dělat tátovi ostudu. A právě v té chvíli si vzpomněl na Janthose, který si ani nezanaříkal, když ochrnul. Začal odříkávat Chvalozpěv na moudrého boha na nebesích, několikrát za sebou, jak nejrychleji dovedl. Zdálo se, že skutečně má nějakou moc. Vycházela z něj jakási hypnotická síla a zvítězila nad pláčem. Najednou se nad ním někdo tyčil. Ten chlap měl v ruce paprskomet. Eismer pomalu zvedl hlavu. Řekni to ještě jednou," vyzval ho pirát. V Eismerovi se všechno sevřelo. Pochopil, zeje to tady. Tomu už neuteče. Co?" zeptal se nechápavě. Řekni to znovu!" Nebyl mocen slova. Chlap zvedl zbraň, kterou by Eismer neunesl ani oběma rukama, a namířil mu na hlavu. Stačilo jen stisknout spoušť. Automaticky spustil: Volám tě, moudrý bože na nebesích, vidím tě a cítím tě v temné noci jakož i za zářných dnů..." Ze strachu koktal, ale pirátovi to zřejmě nevadilo. Dokud mluvil, doufal, že bude žít. Když dospěl na konec chvalozpěvu, začal od začátku. Pevně věřil, že si toho pirát nevšimne. Mlč!" okřikl ho pirát.,,začátek znám." Potom si ten obr stáhl kapuci. Ukázala se beztvará hlava s dvěma obrovskýma očima, každým jiné barvy. Eismer by hojen stěží rozeznal od Janthose.. No ne!" vydechl pirát. Ten skrček mluví prolongidsky!" Potom ho pirát popadl a odnesl. Eismer viděl popravu kapitánky Ptaný a dvou důstojníků, to si vzal hamaradský náčelník na starost osobně. Potom přišli na řadu cestující. Náklad neuvěřitelnou rychlostí přeputoval energetickým tunelem do pirátské lodi: Bylo vidět, že v tom mají praxi. Nakonec přišel na řadu Eismer. Protongid ho celou dobu držel, ostatní se na něj podezřívavě dívali, ale nikdo nic neřekl. Pirátská lod byla válcovitá. Obě lodě se vznášely dlouho vedle sebe. Na palubě vládlo ustavičně tlumené světlo, aspoň v těch sektorech, kam se dostal. V prázdném skladišti se shromáždilo dvacet Prolongidů. Pirát strčil Eismera doprostřed kruhu. Obři se na něj podezřívavě dívali. Řekni to!" vyzval ho pirát. Eismer začal a když skončil, piráti se tvářili rozpačitě.. Jazyk umějí jedině Prolongidi," tvrdil jeden. Všichni jiní s námi mluví glaušsky. Proč ne tenhle skrček?" Třeba nám ho poslal nějaký bůh," nad- hodil jiný. Vyvolal tím menší zmatek.

12 Ale! - To ne! - Jen to jen Zlatavec, to nevidíte? - Blbost! - Zlatavci už přece nejsou!" Pirát, který Eismera zachránil, ho najednou zvedl. Takže nám to vysvětli. Jak to, že mluvíš řečí našeho národa?" Eismer se na chvíli zamyslel. Snažil se odpovědět prolongidsky. Na Jembersu jsem se... seznámil s Janthosem. Je to...," nevěděl, jak říct jeden z vás, muž z národa. Janthos se už němůže hýbat. Často jsme mluvili. Učil mě svůj jazyk." Bylo ticho.,a co bude dál?'' zeptal se za chvíli, když to už nemohl vydržet. Pojď sem," přikázal mu zachránce. Prolongid ho popadl za ruku a kamsi ho vlekl. Najednou byly před ním dveře a obr ho do nich strčil. Tady čekej!" Pak se dveře zabouchly a zavládla tma. Občas mu dali najíst a napít a to bylo všechno. Potřebu vykonával do kouta. Když byl unaven, lehl si na zem a tátův plášť mu sloužil za polštář. Nikdo mu neřekl, co s ním bude, nikdo nepromluvil. Nevěděl, jak dlouho to trvalo. Po neznámém počtu dní a nocí ho vytrhli ze spánku. Jakýsi Prolongid ho vynesl na chodbu. Co je?" zeptal se Eismer. Obr odpověděl hrozivým zabručením, zřejmě to mělo znamenat něco jako drž hubu. A tak Zlatavec mlčel. Poprvé ho štvalo, zeje trpaslíkem ve světě, kterému vládnou velké bytosti. Obr ho chabě osvětlenými chodbami a antigravitačními šachtami snášel kamsi dolů. Cesta končila ve východu. Eismer spatřil denní světlo, modrou oblohu a pronikavé slunce. Vypadalo to, že přistáli na nějaké planetě. Takže," prohlásil Prolongid, tvoje cesta s námi skončila." Postavil ho na nohy. Eismer vzhlédl k pirátovi. Jdi ven, prcku. Nemůžeme zabít nikoho, kdo hovoří prolongidsky. Padej, než..." Nedořekl. Eismer vykročil k východu. Podezřívavě se podíval ven. Země byla dobrých pět metrů pod ním a žebřík nikde. Za obrovským astroportem se rozkládalo město. Pod mlžným zvonem se pohybovaly kluzáky, musely jich být tisíce. Na jaké planetě je, nevěděl. Pirát do něj hrubě strčil, Eismer vykřikl, neudržel se, letěl, udělal ve vzduchu kotrmelec. Jen náhodou dopadl na nohy. V první chvíli si myslel, že má po všech chrupavkách v těle, ale Zlatavci něco vydrží. Po chvíli bolest pominula a začal doufat, že pád přečkal relativně dobře. Až na pár odřenin a krvácející ruce se mu nic nestalo. A leknutím si ukákl. Hlavně že to tátův plášť přežil. Otočil se a podíval se nahoru. Ze vchodu mu kynul Prolongid, který ho vyhodil. Výsměšně? Potom se otvor zavřel a hned nato se válec zrušenou gravitací odpoutal od země. Zažehly se impulsní pohony, blýsklo se, zaburácelo. A za pár minut se pirátská lod ztratila na obloze. Eismer se vzpamatoval, postavil se. Byl opět sám. Nebylo příliš lidí, kteří by se mohli chlubit tím, že přežili pirátské přepadení. A on k nim patřil. Co je proti tomu cesta na nějaký Zophengorn? Teď ho už nikdo nezastaví. Určil si cíl a vykročil. V relativně nízké přitažlivosti se mu šlo zpočátku snadno. Atmosféra celkem vyhovovala, pořád byla lepší než ten smrad na pirátské lodi. Euforie ho ale brzy přešla. Čím více se blížil k budovám astroportu, tím mu vše připadalo nepřehlednější. Tisíce robotů, bezpočet nosičů kontejnerů, humanoidi, nehumanoidi... Připadal si ztracený a nedokázal se orientovat. Pokoušel se navazovat kontakty, ale nikdo s ním nemluvil. Zdálo se, že přistál na nějakém bláznivém světě. Automatické dveře ho nikam nepouštěly, protože nemel nutnou kartu. Všechny ostatní východy byly chráněny vysokým oplocením a jeho molekulární kleště se vznášely kdesi ve vesmíru s troskami COMURY XII. Zatraceně!" vykřikl. Pomozte mi! Pomoc!" Kolem něj se mihla pětihlavá skupina Companeiů, olejovitými, šedými, svraštělými obličeji s propadlýma očima, těla ještě o něco menší než on. Ale nedívali se na něj. Odevzdaně si vzdychl. Dřepl si před jedny zavřené dveře a čekal, až se něco stane, jedno co. Trvalo to skoro celý den. Nakonec mohl být rád, že ho sebral policejní robot a odvedl na strážnici. Takže ta planeta se jmenovala Seemerg a byla 1201 světelný rok od Jembersu. Když vyprávěl o přepadení COMURY XII, vzbudil zájem, musel však přiznat, že toho neviděl zas tolik a ještě méně že slyšel. Jediná užitečná informace byla, že piráty vedli dva Kamarádi. Na základě toho se dal vytvořit jakýsi zatykač pirátské lodi. Protokol astroportu zachycoval každé přistání a každý start. Ale co to bylo platné mezi daglaušskými světy? Piráti zmizeli a nikdo je už nikdy nenajde. Eismer Stormengord byl bez prostředků, bez rodiny a bez přítele. Možná měl zůstat na Jembersu. Nevěděl jak

13 dál. Ujal se ho imigrační úřad. Sdělili mu, že má lhůtu tří dnů. Za tu dobu si bud sežene nějakou práci, anebo musí Seemerg opustit. Druhá možnost nepřipadala v úvahu, protože neměl na letenku. Navíc ho informovali, že když je přistěhovalec zcela bez prostředků, lze jej prodat do otroctví a tím se uhradí náklady imigračního úřadu. Eismer vzal varování velice vážně. Prostřednictvím úřadu požádal v pozitronické síti Seemergu o práci. První dva dny se nic nedělo. A třetí den, na poslední chvíli, se našlo místo v jedné výzkumné laboratoři. Uvědomil si, jakou cenu má pro něj vzdělání z Jembersu. Bomicu Mes Gebertan ho nutil k výkonům, které nebyly zcela samozřejmé. Umínil si, že jednou mu za to musí poděkovat. Na Seemergu byla všeobecná úroveň vzdělání dost nízká. Dva roky pracoval v malé laboratoři na okraji města, a to za mzdu, která byla hluboko pod místním průměrem. Teprve pak naspořil tolik, aby splatil dluhy a přestěhoval se do lepšího bytu ve městě. Jeho prácí se dostalo uznání. Pro Eismera to byl zcela nový pocit. Přátele neměl a osobním kontaktům se většinou vyhýbal, takže práce byla jedinou potěchou, kterou měl. Občas zažíval vysloveně hvězdné hodiny. Jako třeba vývoj nového zaměřovače. Hyperzaměřování totiž v DaGlauši patřilo k nejméně probádaným oborům. A proto bylo i jednoduché objevit něco nového, třebaže nepříliš významného. S úspěchem v patách nastoupil na nové místo, tentokrát v analytické laboratoři Tam-Py-Tam mu dávali tolik mirokreditů, že mu účet pěkně narůstal. Konsorcium Tampa se zabývalo obchodem. Byla to jediná organizace, která zahrnovala celý DaGlauš a zřejmě i část Salmenghestu. Tampa byla prostě všude. Konsorcium bylo mocnější než Džerrové nebo Hamaradi, ale bylo méně" než seizmologové. Vydělávali nejvíc a platili nejlépe. A že na Seemergu analyzovali produkty, byla jen šťastná náhoda. Eismer Stormengord po celou tu dobu neztrácel ze zřetele svůj cíl. Byl to stále Zophengorn, chtěl se stát seizmologem. Ale čím více se zajímal, tím byl nejistější. Nebyly dvě pověsti o Zophengornu, které by se shodovaly. A někdo takový, kdo tam byl osobně, zřejmě neexistoval. Trvalo další čtyři roky, než našetřil tolik, aby si zaplatil let do oblasti Zophengornu. Bylo mu už jednadvacet a tím byl dospělý. Tátův plášť nosil jen občas, většinou z nouze. Toho dne si jej však oblékl, protože si myslel, že si to zaslouží. Seizmologem ještě nebyl - ale dostal se na cestě tak daleko, že byl na to docela pyšný. 8. Střípky (3) Co že si o tom kotlotřesení myslím? No, pravděpodobnost je tak nepatrná... Proč bych si dělal starosti? 99,9 procenta lidí se to přece netýká. Zprávy na trivideu? Ne, moc se nekoukám... Jen to jen samý mord a zabíjení. Kdo by na to celý den civěl? A koho zajímá, jestli Hamaradi válčí? Hamar je daleko. To mi spíš dělají starosti Džerrové, co je zpozorovali poblíž." KlicktirfAnomyo, poslední rozhovor. 9. Zophengorn! Cesta mel a více zastávek. Linková lod, kterou letěl nejdříve, ho donesla na jižní stranu DaGlauše. Věděl, že Zophengorn je pět set světelných let od Kotle. Přesnější souřadnice se získat nedaly, ani od navigátora linkové lodi, á ani za úplatek. Zjistil jen to, že jediná cesta vede přes gornské čluny. To slovo už jednou slyšel, kdysi dávno od Bomicu Mese Gebertana. Bomicu Mes tenkrát zjevně dobře věděl, o čem mluví. Lodě létaly mezi Zophengornem a takzvanými Periferními soustavami. Těmi se myslelo sedm slunečních soustav, jež nebyly od Zophengornu příliš vzdáleny. Byly to spojovací body do Neznáma. Eismer se rozhodl pro soustavu Meihtard. Šestá planeta se ukázala jako horký džunglový svět, o něco menší než Jembers nebo zlatá planeta, ale měla dýchatelnou atmosféru. Hlavní město se jmenovalo Kuroffor. Když vystoupil, byl odkázán sám na sebe. Probíjel se davy k východu, což byl na malého Zlatavce úctyhodný výkon. Černý plášť mu jakýmsi těžko popsatelným způsobem dodával respekt. Venku se mu naskytl podivný pohled. Kuroffor nebyl v žádném případě moderní. Na první pohled mel pocit, že vidí nekonečnou řadu hmyzích kopců, jež vyrůstaly z bezbarvé, neúrodné půdy. Mezi nimi se pohybovaly odpovídající postavy: černý hmyz s krunýřem, s trhanými pohyby. Hlavy Plaquetů, jak se jmenovali, byly velice malé a šest končetin měli dlouhé a velice křehké. Eismer Stormengord usoudil, že s glauštinou se tady daleko nedostane.

14 Ale jeden Plaquet mu vybroušenou řečí řekl: Půjdeš doprava, obejdeš z třetiny astroport, pak uvidíš odbavovací terminál gornských člunů.". Dal se popsanou cestou. Na kurofforských ulicích bylo devadesát procent Plaquetů. Zbytek všemožné národy. Mezi nimi i několik Hamaradů, dokonce tu a tam nějaký Prolongid. Krátce nato minul dva Vroubery. Terminál byla vysoká betonová krabice. Mezi ta mraveniště se vůbec nehodila. Bylo jasné, že terminál nepostavili Plaqueti, ale nějaká jiná civilizace. U jediného vchodu byl velice živý dav. Eismer se nechtěl zaplést do nějaké hádky. Většina bytostí se nedala identifikovat, jejich charakteristiky neznal, a tak usoudil, že bude rozumnější, když se bude držet stranou. Jen dvě skupiny Companeiů mu byly známé. Companeiové byli považováni za nadané vědce. Pohybovali se nervními třaslavými kroky, jež se hodily k jejich trpasličímu vzrůstu. Na hlavách měli pokrývky připomínající čepice a z obličejů byla vidět jen vyčnívající spodní Čelist. Nikdo se s nim nepouštěl do hádky, ani v té tlačenici. Měli pochybnou pověst. Companei, který se cítil v tísni, bojoval až do smrti, než aby ustoupil o píd'. Občas se otevřely dveře. Neviděl, co se za nimi děje. Ale zdálo se, že uchazeče pouštějí jen po jednom. Rozhodl se, že Čekání stráví co nejklidněji. Měl za sebou dlouhý den. Vyhlédl si místo stranou, zdálo se mu, zeje tam měkčí země, rozložil si tátův plášť a skoro okamžitě usnul. Když se probudil, byla většina uchazečů pryč. U vchodu tábořilo jen takových šest osob. Pak už to netrvalo dlouho. Dveře otevřela vzdáleně humanoidní bytost vysoká metr osmdesát. Měla zelenou šupinatou kůži a jen jednu paži, která jí vyrůstala z hrudi a na konci byly dvě ohebné a zřejmě teleskopické ruce. Jmenuji se Tursen," oznámila mu ta bytost. A kdo jsi ty?" Jsem Eismer Stormengord. Z národa Zlatavců." Tursen se na něj překvapeně podíval. Já myslel, že Zlatavci vymřeli." Bylo kotlotřesení." Aha. Tak proto jsi tady." Tursen ho zavedl do pohodlné místnosti. Eismer se usadil v křesle, které jako by bylo uděláno pro něj, a odpověděl na několik desítek, většinou odborných otázek. Úroveň nebyla příliš vysoká. Usoudil, že má šanci. To by bylo zatím všechno, Eismere Stormengorde. Ještě tě čeká závěrečný pohovor." Tursen ho jinými dveřmi zavedl do sálu, kde byly desítky křesel. Když budeš mít hlad nebo žízeň, je tu automat." Děkuji." Skoro všechna křesla byla obsazena. Eismer opět viděl ony Companeie, ale i další. Našel si volné místo a pohodlně se usadil. Dotěrných otázek si nevšímal. Trvalo to celkem tři hodiny. Tursen si ho zavolal, když se čekárna už podstatně vyprázdnila.,prosím," zeptal se Eismer zdvořile,, jak to dopadlo?" Uspokojivě." Mohu znát podrobnosti?", Jistě. Vzpomínáš si na první hodiny v Kurofforu, když jsi spal před vchodem do terminálů?" Ano! Jak to víš?" Střežíme vchod holografickými kamerami," prozradila mu bytost., Je to součást testu. Kdo je netrpělivý, nemá u seizmologů co pohledávat. Kdo nepočká pár hodin, ten nebude celý život pozorovat hvězdy. Sledujeme, kdo si snaží vynutit vstup násilím. Kdo nedokáže dosáhnout svého cíle bez násilí, tomu Direktorium nesvěří lod." Tursen mu ukázal další scénu. Eismer se viděl sedět v čekárně mezi dalšími uchazeči. Ptali se ho, jaké měl otázky, ale on neodpovídal. To je Část třetí," hádal. Správně. Budoucí seizmolog nesmí Zophengorn podvádět." Takže jsem v těchto třech Částech obstál/' řekl spokojeně Eismer. Ano, ale počkejme, jak proběhne zbytek.", Jaký zbytek?" Vlastni zkouška. To, čím si můžeš zasloužit letenku. A Tursen dodal: Přirozeně požadujeme i veškeré tvé peníze. Ale to by pro tebe mělo být zřejmě podružné." Eismer Stormengord pomyslel na dva roky tvrdé práce a řekl: Samozřejmě." Nakonec patřil mezi vyvolené. Terminál opouštělo asi osmdesát osob. Uvědomil si, že tohle je jen jedna várka a že takhle to patrně vypadá denně. Zophengorn bud potřeboval značný přísun, anebo v cíli probíhal další výběr. Co se na ostatních šesti periferních planetách děje, to Eismer pochopitelně nevěděl. Ale usoudil, že všude to funguje podobně. Tursen po něm chtěl vše,.co měl, takřka tisíc mírů. Nechat si směl jen plášť a oděv. Z oblohy se snesl obrovský stín. Zdola vypadal jako ohromný kovový ovál. Eismer odhadoval, že gornský člun je dlouhý tak sto třicet metrů a širší než osmdesát. Zespoda se vysunulo dvanáct podpěr. Podivná zařízení, která trčela z trupu vedle, považoval za magnetické úchyty pro transport kontejnerů a podobně. Když lod dosedla, dala

15 se odhadnout i výška. Zhruba 30 m. Nastupovat!" ozvalo se. Stormengorda a ostatní rozdělili do mizerných kabin. Pryčna se nedala ke spánku ani použít. Let však naštěstí netrval dlouho. Meihíard VI se rychle vzdaloval. Lod zrychlila na dvě třetiny světelné rychlosti. Na monitoru sledoval nejdůležitější fáze letu. Následovala lineární etapa necelé dva světelné roky, protože Kotel byl dost blízko. Na lodi byla malá jídelna, kde dostali něco k zakousnutí. Ti, kdo měli zájem, si směli prohlédnout můstek. Eismer zájem neměl. Druhou etapou dorazili do cíle. Zophengorn! Eismer Stormengord očekával nějakou zvláštní podívanou, něco jako uvítání, ohromující tajemství - a byl zklamán. Přesně ve směru letu spatřil Kotel, žhnoucí množství hvězd poblíž centra. Ale pohled se příliš nelišil od pohledu nad Meihtar-dem VI. V dosažitelné blízkosti neviděl na monitoru jediné slunce, pouze jednoho hnědého trpaslíka. Na hvězdu byl malý a na planetu příliš velký. Zase nějaká orientační zastávka? přemýšlel. Ale pak přešli na oběžnou dráhu. Hned si všiml světlých skvrn na oběžné dráze. Byly to bdě a stanice. Celkem deset reflexů. Podle síly byly některé velké pouze jako kosmické lodě, zatímco jiné musely mít průměr přes dva kilometry. připravit k výstupu," ozvalo se z reproduktoru. Jsme na Prstenci!" Shromáždil se s ostatními u východu. Když se výstupy otevřely, shlížel na kruhovou plošinu, která mohla mít průměr tak kilometr. Na povrchu stálo několik gomských Člunů. Dva při otevřeném, prázdném a pozoruhodně velkém kontejneru. Nákladní šachtou se tam nakládaly strojní bloky. Eismer usoudil, že jsou pro Meihtard VI nebo jinou periferní planetu. Uprostřed plosiny si všiml dvou věžiček, které považoval za výtahové šachty. Lod klesala přímo podél věží. Zastávka Město Rekrutů," hlásil reproduktor. Prosím, opusťte lod a přesuňte se šachtami na druhou stranu plošiny. Tam se o vás postarají." Eismer a osmdesát ostatních vyskočili z východu. Nepatrná gravitace je táhla dolů. Přešli do šachy a antigrav je přesunul na druhou stranu. Plošina byla silná sto metrů. Uprostřed se změnil gravitační vektor -což nebylo nic příjemného. Když vyšli na druhé straně, naskytlo se jim úchvatné panorama. Celou plochu zabíralo město. Závratné věžovité konstrukce, mezi nimi skleněné, protáhlé stavby, jež vytvářely labyrint světelných odlesků. A na obloze jako obrovský kotouč hnědý trpaslík, svítící kruh hvězdného moře Kotle. Zatímco se plošina pomalu otáčela - dalo se to poznat podle pohybu hvězdné oblohy, spatřil další kosmickou stanici. Jak byla veliká, těžko soudit, ale domníval se; že ta podivná konstrukce měří ještě jednou tisíc metrů. Na první pohled mu to připomínalo proti sobě běžící ozubená kola. Na plochých stranách spatřil tisíce světel, která vypadala jako nekonečná řada okýnek. Chvíli sledoval kurz stanice. Uvědomil si, že se nejedná o jeden, ale o dva objekty. Ale v protiběžném otáčení udržovaly vždy stejnou vzdálenost. Ernpirium a Planetárium," zabručel vedle něj někdo uctivě. Už jsem o nich slyšel." Eismer se dál díval dopředu. Po ulicích Města Rekrutů se pohybovalo množství bytostí. Většina používala dopravní prostředky, jakési kabiny s průhlednou střechou. Ze šachty viděl nastupovat a vystupovat chodce. Tak tohle tedy byl Zophengorn, vlast seizmologů, tedy aspoň část. Eismer Stormengord se cítil ztracený a sám. Doufal, že tady nebudou muset Čekat dlouho. 10. Lod GLIMMER: přestávka na kávu Umíš si, Perry Rhodane, představit, co to pro mě znamenalo?" zeptal se malý Zlatavec. Tak dlouho jsem se tam snažil dostat. A pak mě poslali na tu stanici.", A co jsi očekával?" zeptal jsem se se zájmem. Normální planetu. Nemuselo to být zrovna něco známého, ale aspoň prostředí, ve kterém bych se vyznal. Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, do čeho jsem se to dal. Zlatá planeta, Jembers, pro mě za mě i Seemerg nebo periferní planeta - to všechno bylo bezvýznamné a provinční. Nevím, jestli jsi někdy viděl stanici vetší než kilometr. Myslíš si, že už to máš, ale ve skutečnosti je taková věc pořád větší a větší. - Zophengorn je centrum DaGlauše a já to jasně viděl."

16 GLIMMEREM zazněl děsivý hluk. Celý se zachvěl. Vzpomněl jsem si, že Propterové pořád ještě montují lineární pohon. A co se dělo pak, Eismere?" zeptal se Reginald Bull, který celou dobu napjatě poslouchal. Co bylo ve Městě Rekrutů? Co to slovo vůbec znamená?" Cítil jsem jisté zklamání. To důležité nám Stormengord totiž pořád zatajoval. A začínal jsem se ptát, zda vůbec jsou nějaké důležité věci". Možná bude lepší považovat jeho vyprávění za životní příběh, barvitý, ale bezvýznamný. Jaká je tady asi šance dozvědět se něco o Shabazzeovi a SÓLU? Pranepatrná. Ale jde spíš o Stormengordovu psýchu. Jestli chceme v DaGlauši něčeho dosáhnout, potřebujeme jeho pomoc. Čím lépe ho pochopíme, tím větší šance, že nás pak s GLIMMEREM odveze k cíli. Napadlo mě, proč jsme se s Bulíym nic nedozvěděli o kotlotřesení, když jsme galaxii už krátce navštívili. S kotlotřesením tomu patrně bude jako s nějakou nemocí, soudil jsem. Dokud vás nepostihne, nikdo o ní nemluví. Seizmolpg řekl: Myslím, že přijde vhod menší přestávka, Reginalde Bulle. A pak se chci taky podívat, jak pokračují opravy. -Pojďte semnou." Stormengord ukázal každému kabinu, ve které bude spát. Něj komfortněji byla ubytována Mondra Diamondová, protože potřebovala místo pro Normana. My ostatní jsme se spokojili s provizorními příbytky. Ertrusan Kreyn dostal místo ve vyprázdněném skladu. Swoonům stačila bedna. Stormengord jim dal měkkou deku, kterou měli použít jako lože. Potom nám ukázal možnosti své lodi, které jsme mohli používat, jako sprchy a jiná hygienická zařízení. Poprvé po celé věčnosti jsem se vysvlékl z modrého oděvu. Být ve skafandru je vždycky nepříjemný pocit. Na chvíli mě napadlo, že bych mohl navštívit Mondru a Normana, ale byl jsem strašně unavený. A tak jsem se rozhodl, že ten čas využiji ke spánku. Druhý den ráno jsme se sešli na můstku. Eismer Stormengord připravil horký nápoj, který skoro připomínal kávu. Reginald Bull se na mě ušklíbl. Už chybějí jenom sušenky a koláč." Zlatavec zřejmě nechápal, co znamenají sušenky a koláč, ale to se od bytosti, jež se narodila 23,5 milionu světelných let od Země, ani nedalo očekávat. Uvelebil se v křesle a pokračoval ve vyprávění. 11. Střípky (4) Ano, přežil jsem kotlotřesení. Trvalo to deset let. Jsi mladík. Vůbec si nedokážeš představit, co je to být uvězněný v takovém kotlotřesení. Slunce mění barvu. Jsi najednou lehoučký a pak hned zas vážíš tunu. Čas se křiví a kope jako nějaké zvíře... Myslíš si, že kecám?tváříš se tak. Ale já se na tebe nezlobím, protože tě chápu. Zahodíš všechno, co má něco společného s technikou a energií. Protože každá Částečka navíc znamená zdroj chyb, přitažlivý bod pro síly kotlotřesení. Potom se posunují klimatické osy. A najednou není léto. Je hrozná zima. Snažíš se protlouct zemědělstvím, ale obilí už nevzejde. Snažíš se vyhrabávat konzervy, ale země je zmrzlá. A pak ti umírají přátelé jeden za druhým. Dokud nepřijdeš na to, jak přežít... Ale tím to ještě zdaleka nekončí. Trvá to mnoho let. Tak dlouho, zeje už nepočítáš. A pak je to najednou pryč a nikdo neví proč. Že se tomu říká seizmické zajetí? A že jsi o tom už slyšel? Zvláštní. Já si předtím vždycky myslel, že takové kotlotřesení znamená vždycky konec." Jeden z těch, co přežili, soustava Permukat 12. Seizmologie Stormengordova kabina byla hluboko ve stanici a neměla okna. Jako dítě se díval na Jiskrov, i z kliniky na Jembersu viděl kousek přírody. Celý měsíc byl vyplněn přijímacími zkouškami. To na Meihtardu VI byl jen náznak. Byl vděčný za každičkou trošku vědění, kterou získal od Bomicu Mese, a přesto se mu často zdálo, že v podstatě neví nic. Osoby, se kterými přiletěl na Zophengorn, měl ustavičně na očích. Nebyli ubytováni daleko od sebe. Jeden ještěr měl přes deset let praxi jako rektor nějaké vysoké školy, vyznal se prakticky ve všech oblastech, skoro perfektně ovládal přírodovědné obory. Eismer ho považoval za jistého kandidáta. Znalosti však zdaleka neznamenaly všechno. Instruktoři předpokládali, že znalosti se dají získat kdykoli, důležitější byl spíš postoj. Proč se někdo chce stát seizmologem? Aby měl pocit, že se uplatní? Z nudy? Anebo z nějakého vnitřního puzení?

17 Po třiceti dnech se to dozvěděli, Eismer Stormengord obstál. Vysokoškolského ješ-těra vrátili s dalšími čtyřiceti dvěma na MeihtardVI. Od této chvíle si Eismer mohl říkat novic. A bude jím nejméně osm let. Avšak měl před sebou ještě to poslední a nejdůležitější rozhodnutí: Asi devadesát procent badatelů zůstávalo v Zophengornu a jejich úkol spočíval ve vyhodnocování dat, vyvíjení teorií a ve výchově noviců. Zbývající desetina dostávala lodě. To byli ti praví seizmologové. Jejich úkolem bylo po celý život sbírat data a měřit Kotel. Eismer Stormengord se bál představy, že by dřepěl v nějaké laborce. Předsevzal si, že bude patřit k těm šťastným deseti procentům. Následující měsíce strávil ve Městě Rekrutů. V desce byly sklady, systémy uchování života a obytné sekce. Dole přistávaly gornské Čluny s nováčky, nahoře se bádalo a učilo. Po roce znal každičkou budovu. Díval se z každého okna, dokázal pojmenovat každičké souhvězdí. Chtěl se o sluncích a planetách dozvědět co nejvíce. Od modrého obra po neutronovou hvězdu, vše v něm vyvolávalo neuhasitelnou žízeň po vědění. A to bylo právě to, o Čem se v počáteční době vůbec nemluvilo. Učili je základům fyziky - které vypadaly tak Šíleně, že se 0 nich nezmiňoval ani Bomicu Mes Gebertan, a cpal si do hlavy tabulky a vzorečky. Postupně se k tomu přidávaly zajímavé předměty. Učitelé však dokázali udělat 1 z astronomie nudu. V těch letech ztratila věda pro Eismera kouzlo. Půvab si zachovával jen Kotel, ona nebezpečný zóna překryvu. Stále ještě chtěl zjistit, co ho vlastně připravilo o mládí a vzalo mu rodiče. Jistě, byl to přírodní úkaz, ale nepochyboval o tom, že celý život s ním bude bojovat. Někdy se říkalo, že příroda je příliš veliká. Nemá se s ní bojovat, nesnažit seji přelstít, pouze plynout s proudem. Eismer si to nemyslel. Sám sice na kotlotřesení těžko něco změní. Mrtvé Zlatavce už nikdo neoživí. Ale za sto nebo za tisíc let bude všechno možná úplně jinak a to mimo jiné i díky práci dnešní generace badatelů. Jednou bude možné kotlotřesení nejen pozorovat. Podaří seje pozdržet nebo mu dokonce zabránit. Anebo je předpovědět natolik včas, aby byla možná evakuace. Ve třetím ročníku se výuka změnila. Kdo do té doby vydržel - takových Šedesát procent -, byl považován za člena zopherngornského společenství. Gilda seizmologů neměla nepřátele. Přesto však jistá nedůvěra byla standardem. Ke kodexu seizmologů patřilo, že o své Činnosti nikdy nemluví venku v DaGlauši. Totéž platilo pro Prstenec Zophengornu. Ten, kdo se musel předčasně vrátit, nesměl mít možnost vše prozradit. Pouze ten, kdo zůstal dlouhodobě, získal právo na vědění. Eismerovi trvalo dlouho, než poznal užitečnost utajování. Sám sebe považoval za poctivého Zlatavce, který vždy může zodpovědět své myšlenky i činy. V DaGlauši a Salmenghestu si však seizmologové získali jakési mytické postavem. Seizmolog nebyl nikde normálním občanem. Byla to mocná bytost, vypuzovaná a obdivovaná současně, s nevysvětlitelnými silami a znalostmi přinášejícími smrt. To samo už zajišťovalo vliv gildy. O činech seizmologa se nediskutovalo. Podporovali ho, když to bylo nutné, a byli rádi, když se jeho lod ztratila v lineárním prostoru - nejlépe navždy. Koncem třetího roku dostal Eismer poprvé čipový průkaz - takzvanou zetku čili zophengornskou kartu. Tím novicové získali přístup na systém zotraku, což znamenalo zophengornské transportní kabiny. Na zkratky si Eismer Stormengord musel zvykat. Nebylo mu to zatěžko, protože nyní byla konečně spousta Času na objevování. Venku v DaGlauši a Salmenghestu se pořád mluvilo o Zophengornském satelitu". Ve skutečnosti to včetně Města Rekrutů bylo deset stanic různé konstrukce a funkce. Interně se mu proto říkalo Prstenec Zophengornu". V neoficiálním středu, v Empiriu, sídlilo direktorium. Odtud se řídila gilda seizmologů. Krom toho byl v Empiriu bájný prstencový velkopočítač, nejvýkonnější pozitronika v DaGlauši a Salmenghestu. Zde se vytvářely manuály Zophengornu, jakési hypervysflačové oběžníky pro aktivní seizmology. V Planetáriu se náročně simulovala astronomická a astrofyzikální data. Eismer Stormengord na tom místě strávil nějaký Čas, ale jako novice třetího ročníku ho tam neviděli příliš rádi. Ze Situaria se řídilo deset stanic. Jejich kurzová data se ustavičně sladovala. V Situariu se navíc skrýval nejsilnějšíhypervy-sílač galaxie, Hlas Zophengornu, a kontrolní centrum Zophengornu - KCZ. Zaměřovači centra střežili okolní sektor, celé okolí až po periferní planety. Největší stanice ze všech byla samozřejmě Doky. Tam se stavěli lodě seizmologů, prováděla jejich údržba, opravovaly se a modernizovaly. Zásobování stanic zajišťovalo Hydroponické centrum. Eismer ten válec dlouhý metrů navštívil jen jednou, samozřejmě kabinou. Vysoce specializované zařízení produkovalo potraviny, k tomu patřily recyklační nádrže a molekulární úpravna vzduchu. Ty nejtajemnější stanice byly zároveň nejmenší, jednalo se o čtyři těžce vyzbrojené obranné pevnosti.

18 1-KO, 2-MA, 3-SEL a 4-GOB byly považovány za zakázané území. Eismer Stormengord nenašel jedinou kabinu, která by souhlasila s cílem obranná pevnost. Zřejmě by tam museí letět ve skafandru. Ale to nebyl zrovna inteligentní nápad. Pevnosti údajně měly přímo bájnou palebnou sílu. Eismer Stormengord si brzy začal myslet, že ve Městě Rekrutů bude bydlet už navěky. Zatím už dosáhl konečné velikosti 1 35 centimetrů, což na Zlatavce nebylo zas příliš. Ale už nebylo jiných Zlatavců, podle kterých by se mohl měřit. Jak pokračovala léta, získával specifické znalosti seizmologů. Astronauti DaGlauše a Salmenghestu o kotlotřesení věděli. Eismer slyšel od Bomicu Mese Gebertana spoustu věcí, hodně jich bylo správných, ale mnohé naopak mylné. Přehled měli jen seizmologové. Následující teorie byla považována za běžnou tezi. Obě dotýkající se galaxie DaGlauš a Salmenghest produkovaly svou kolizí takové množství energie, že větší část musela odtéct do hyperprostoru. Hyperprostor tuto energii předával dál jako kotlotřesení a za ventil sloužila slunce obou galaxii" Účinky těchto sil sahaly od pozměněné gravitace po posuvy v červené a modré. Slunce mohlo náhle změnit barvu, svítivost mohla kolísat. Mnohá slunce se stala novami - jako v případě Stbrmengordovy vlasti. Zatímco standardní galaxie měla v průměru současně tři novy, v Eismerově vlasti byla často aktivní až stovka. Planetami otřásaly nevypočitatelné gravitační skoky. Kůra postiženého světa se rozechvěla. Po povrchu běsnily děsivé bouře a tropily strašlivé škody. Eismer si dokázal živě představit, co se jeho rodičům a Zlaté planetě stalo, a byl rád, že to nevěděl už jako dítě. Zaměřovače v Jiskrově musely kompletně vypadnout. Jakékoli spojení se zřejmě přerušilo. A nakonec Zlatá planeta pukla. Takové katastrofy většinou postihovaly neobydlené světy, zejména dvojhvězdy bez planet. Ty se zpravidla rozpadly nebo se zhroutily do sebe. Po celém DaGlauši byly statisticky současně dva až tri tisíce seizmických zón. Zpočátku mu to připadalo jako fantastické množství. Ale při třiceti miliardách hvězd, jež byly z 99,9 % nebydleny, to bylo velice nepatrné nebezpečí. Jenže to byla jen statistika. Kotlotřesení mohlo kdykoli.zlikvidovat kvetoucí civilizaci. V takovém případě se dalo varovat většinou dva nebo tři týdny předem, mnohdy i jen jediný den, jak tomu bylo v případě Zlaté planety. V každém případě to bylo příliš málo na to, aby se dali obyvatelé evakuovat.. Možná se to zlepší, když se podaří varovat několik měsíců nebo let předem. Ale to byla hudba budoucnosti. K předpovědi by potřebovali Šestirozměrnou matematiku, ale tu neměli. Cestující seizmologové se především věnovali zaměřování a lokální analýze. Kotlotřesení se ohlašovalo řadou předzvěstí. Pětirozměrné kontinuum se už v předpolí otřásalo a každá seizmologická lod měla měřicí přístroje, které dokázaly takové zlomy zaregistrovat. K tomu se družila síť takzvaných seizmických hlásek: soustava stanic pokrývala DaGlauš a Salmenghest. Hlásky byly vybaveny citlivými 5D zaměřovači. Přístroje zpravidla pocházely z Doků, zatímco samotné stanice provozovaly, stavěly a udržovaly národy z nejbližšího okolí. Čím více stanic se nacházelo v blízkosti seizmické oblasti, tím přesnější byla prognóza. Veškerá data se každou hodinu předávala hypervysílačem regionálním satelitům. Regionální satelity je shrnovaly a předávaly velkopočítači v Empiriu. Počet hlásek byl však na neorganizovanou směsici národů DaGlauše příliš. Četné stanice byly v podstatě zralé do šrotu. Mnohé jen bezcílně putovaly kosmem a posádky je dávno opustily. Eismer Stormengord to považoval za ostudu. Za většinu dat seizmologové vděčili zvláštnímu jevu, takzvanému seizmickému zajetí. Byly případy, kdy civilizace v seizmické zóně se po deseti až dvaceti letech opět zjevila. Při slabším kotlotřesení a s troškou štěstí byla zničena jen pětirozměrná technika a zemědělstvím a chovem dobytka se dalo jakžtakž přežít. V Městě Rekrutů byly k dispozici tisíce životních příběhů. Očití svědci popsali dramata a poslali své zprávy do Zophengornu, někdy se seizmologové dotazovali přímo přeživších.. Eismera tento jev fascinoval. Být v zóně, na vlastní oči pozorovat, co se skutečně děje... To je nápad! Kdyby mu dali na vybranou - deset let seizmického zajetí nebo deset let Města Rekrutů - určitě by si vybral zajetí. Prý se už nejeden badatel nechal úmyslně překvapit kotlotřesením. Zda kotlotřesení bude silné nebo slabé, to se nedalo předpovědět. Ale když náznaky v předpolí ukazovaly na mírné kotlotřesení, vždycky se vyskytli další dobrodruzi. Ta myšlenka ho pronásledovala až do snů. Viděl sebe jako statečného reka s mečem na rameni, jak hledá čaroděje, který vyvolal kotlotřesení. Byl to však bohužel jen sen, dál trčel ve Městě Rekrutů a nevěděl, zda kdy zažije kotlotřesení zblízka. Seizmolog, který přežil zajetí, měl prý jasnovidecké nadání. Takoví veteráni už nepotřebovali přístroje, cítili

19 kotlotřesení i jeho povahu. Ale ani veteráni nedokázali říct, co je příčinou jevu. Kotel byl naprosto neprostupný i po osmi tisíci letech průzkumů. Na neprostupnosti Kotle nebylo nic mystického. Považovalo se to za logický následek astrofyzikálních stavů. Za normálních okolností, myslel si, by se tajemství Kotle už dávno vyřešilo. Ve dvou galaxiích se však nikdy nevytvořila skutečně velká i technicky mocná hvězdná říše. DaGlauš sestával z množství malých i středně velkých mocenských bloků. Jedna říše se stěží rozšířila na více než dvacet soustav. Vědecký pokrok často zmařilo kotlotřesení, regionální války nebo stěhování národů. Jinými slovy nutný výzkum i v budoucnosti závisel jedině na Prstenci Zophengornu. Dlouho si myslel, že rozhodující je otázka financování. Bádat se mohlo jedině, když bylo dost mirokreditů - a nezdálo se mu, že je tomu tak pořád. Vysvětlili mu však, že gildu financuje Konsorcium Tampa, a to z valné většiny. Ta informace ho šokovala. V první chvíli tomu nechtěl uvěřit. Mocní seizmologové jako přívěsek nějaké obchodní organizace? Ale přesto mu to připadalo celkem logické. Někdo přece musel Prstenec Zophengornu živit. Seizmologové si vlastní mirokredity stěží vydělali, takže musel být někdo, kdo jim zajišťoval prostředky.. Konsorcium mělo živý zájem o jejich práci. Čím dříve bude možno varovat, tím spíš budou mít pobočky Tampy možnost zachránit své nejcennější zboží. A jednoho dne se možná nad kotlotřesením zvítězí a pak už nebude nikoho, kdo by Tampu zastavil. K jmenování na seizmologa nastoupila necelá stovka noviců. Eismer Stormengord soudil, že jich začalo nejméně třikrát tolik. Kdo dnes stál na tomto místě, mohl být na to hrdý. Třebaže nebylo zima, vzal si tátův plášť. Od tohoto dne, říkal si, tni plným právem patří. Chtěl být toho pláště hoden. Hala Bandassu, kde jmenování probíhalo, se nacházela v centru Empiria nedaleko sídla direktorů a legendárního velkopocítače. Ve velkém oválu vypadalo sto osob skromně. Odhadoval, že by jich muselo být desetkrát víc, aby se hala jakžtakž zaplnila. Navíc tu byly balkony, sedm pater a na nich ani živáčka. Gilda si svých nejmladších členů příliš nevšímala. Každičký zvuk se rozléhal. Skoro ani nedýchal. Na pódium vystoupil jeden profesor a mírně shlédl na malý hlouček. Eismer se s tou modrou přikrčenou bytostí už dostal mnohokrát do sporu, připadalo mu, že s ním jedná vždy arogantně a nespravedlivě. Blahopřeji vám vše," pravil profesor jistým hlasem a neznělo to příliš slavnostně. Všichni jste dokázali něco, co možná není jedinečné-protože takových jako vy jsou spousty -, ale přesto jste zvládli velice obtížnou věc. Seizmologem se nestáváme z radosti pro věc. Tento krok se podniká z poslání. Většina vás bude sloužit na Zophengornských satelitech, možná v Planetáriu, možná u počítače, možná půjdou někteří jako já do Města Rekrutů a budou vychovávat novice. Neboť novici dneška jsou páteří gildy zítřka." Profesor se krátce odmlčel, Eismer měl pocit, že ho hodnotí. Zvážen a shledán vhodným? V Kotli DaGlauše vznikají energie, jež jsou pro nás dnes záhadou. Ale tak tomu nebude napořád. Před několika sty lety jsme před nebezpečím, jež ustavičně ohrožuje naši vlast, stáli naprosto bezmocní. Dnes jsme tak daleko, že můžeme dávat prognózy. Nedokážeme kotlotřesení zabránit. Ale můžeme už předem říct, že k němu dojde a kde." Eismer opět cítil, že ho zasáhl pohled. Profesor se na něj každou chvíli podíval a on nevěděl proč. Obyvatelům DaGlauše a Salmenghestu to nepřipadá zas tolik. My však víme, že jsme učinili první krok. Vědu a pokrok v obou galaxiích stále znovu maří chaos. Někdy se až zdá, jako by se Kotel zvědavcům bránil. My však pevně věříme tomu, že tvrdošíjností se té přírodní síle dostaneme k tělu. Jsou potřeba jen vhodné nástroje. Naším úkolem je takové nástroje objevit a prozkoumat." Profesor se napřímil, jako by chtěl novicům ukázat, jak je vysoký, symbol neporazitelného seizmologa. Někteří se domnívají, že jednoho dne postihne DaGlauš supertřesení. Potom obě galaxie zaniknou v ohni, který nezanechá jedinou uspořádanou strukturu ani život. Statistická pravděpodobnost této katastrofy narůstá s každým stoletím. Ale my se nesmíme vzdát. Je pouze na nás, zda budeme silnější než kotlotřesení, anebo zda nakonec podlehneme. Věřím v náš úspěch. Doufám, že tuto víru máte i vy. Vše ostatní je práce, kterou za svého života nedokončíme." Tím skončil. Ještě jednou se podíval na shromážděné novice a vytáhl z roucha seznam. Četl jména. Úkol většinou zněl vědecká služba", což znamenalo práci na Zophengornském satelitu. Eisrner nevěděl, kdy přijde na řadu. Byl stále vzrušenější. Když se už začínal obávat, že na něj zapomněli, jeho jméno přece jen padlo. Byl na seznamu až úplně poslední. Eismer Stormengord - seizmolog." Před ním se otvírala obrovská brána. Věděl, že za ní je jeho lod. Považoval tu chvíli za nesmírně povznášející. Ukázala se klínovitá jachta, na zádi široká 68 metrů a na přídi necelých čtyřicet. Na okrajích byly řady otvorů připomínajících střílny. Ale při bližším pohledu to byla okna. Lodě seizmologů nebyly ozbrojené. Měly za úkol

20 pozorovat a zkoumat, nikoli se zaplétat do bojů. Eismer Stormengord před ní dlouho stál. Potom řekl; Nazvu tě GLIMMEREM." Nikdo ho neslyšel. Ten okamžik byla jen jeho věc. Glima, neboli Jiskra, to slovo připomínalo Zlatou planetu a Jiskrov, západy slunce na dunách a záblesky a jiskření na střechách světa, který již neexistoval. Zjistil, že se k sobě dobře hodí, Eismer Stórmengord v černém plášti a tahle klínovitá lod. Toho dne opustil Zophengornský satelit. Kurz mu nikdo nedal. Seizmologové si museli najít cestu sami., 13. Poselství smrti GLIMMER letěl s pozitronickou podporou mezi hvězdami DaGlauše. Pokud se mohl vyskytnout nějaký problém, tak jedině samota. Jako dítě nikdy nebyl o samotě déle než pár hodin. Avšak představa, že by si vzal na cestu společníka, v něm vzbuzovala nelibost. Dlouhodobě vedle sebe nikoho nesnesl. Bytost, která se nezajímala o astrofyziku a Kotel, považoval za podřadnou. Jinak všichni ostatní byli seizmologové jako on, osamělí poutníci mezi hvězdami. V prvních letech se zdržoval poblíž Kotle. Hodiny, dny, měsíce hleděl do energetických rejů vznikajících kolizí dvou galaxií. V paměti GLIMMERU nabíhal bezpočet dat. Ta vysílal do Zophengornu v bláhově naději, že z nich snad někdo něco vyčte. Své první kotlotřesení zažil následující rok ve východním sektoru DaGlauše něco přes tisíc světelných let od říše Hamaradů. Zpočátku si nebyl jist, zda data odpovídají pravdě. Ale hlásky v okolí potvrdily to, co zachytily přístroje GLIMMERU. Eismer Stormengord předpověděl, že jedno bílé slunce bez planet se do týdne dostane do seizmické zóny. Dva dny před událostí se množily náznaky. Vydal oficiální seizmické varování, které se šířilo přes všechny hlásky a obydlené planety v okolí. Předpověděl kotlotřesení s odchylkou šesti hodin. Byl to slušný výkon. GLIMMER byla jedinou lodí, která se v rozhodujícím okamžiku nacházela nablízku. Eismer získal jakousi představu o něčem, co měl později vidět ještě mnohokrát: planoucí slunce, jež se brzy začne roztahovat. Kdyby byla poblíž nějaká planeta a civilizace, obě by byly zničeny. Pro Zlatavce to byl klíčový výsledek. Ten pohled nutně potřeboval, třebaže to vypadalo paradoxně. Konečně se mohl považovat za plnohodnotného badatele a konečně na vlastní oči viděl, co tak zásadně ovlivnilo jeho dětství a dospívání. Cesty ho nyní často vedly do sousední galaxie. Brzy objevil sedm seizmických zón. Všechny v okrajové části Sálmenghestu, kterou gilda opomíjela. Provoz mezi DaGlaušem a Salmenghestem byl stejně řídký. Přes Kotel lodě nemohly, takže se oblast musela vždycky obletět mezihvězdným prázdným prostorem. Výjimkou byli jen seizmologové, kteří pracovali v obou galaxiích, džerrské hordy, které si přemístily oblast podnikání", v řídkých případech i obchodní lodě Tampy. Eismer by v dalších letech rád překonal svou ostýchavost z kontaktu, ale nebylo to jednoduché. Jako seizmolog musel žít ve zvláštním statutu. Jeho předpovědi vyvolávaly vyklízení planet se všemi krutými následky od zničené ekonomiky po miliony obětí podle mentality té či které rasy. Místo na palubě lodi se stalo nejvyšším statkem, důležitějším než morálka či zákony. Už pouhý přílet seizmologa uvrhl mnohdy celou civilizaci do neštěstí. Co tady dělá? Blíží se kotlotřesení? Z toho se vyvinul kodex Zophengornu: nikdy veřejně nevarovat, dokud kotlotřesení nebude jisté na sto procent. Chybná předpověď by nejen poškodila nimbus neomylnosti, který seizmologové měli, ale vyvolala by i paniku, při níž by nesmyslně zahynuly miliony životů. Zlatavec si počínal s odpovídající bdělostí. Výsledky svých měření si vždy ověřoval okolními hláskami. Eismer Stórmengord si musel uvědomovat svou moc. Než zamířil k nějaké planetě, důkladně zvážil možné následky. Několikrát varoval příliš pozdě. Kdyby hlásil předpověď včas, zachránil by miliony životů. Ale co měl dělat? Na otázku, kdy se má varovat, nešlo jednoznačně odpovědět. Bolestně se naučil ignorovat neštěstí světa. Pro něj to byla otázka přežití. Zpočátku se ještě díval, zda by nemohl obětem a uprchlíkům nějak pomoci. Ale po dvacáté už ne. V DaGlauši a Sálmenghestu bylo tolik neštěstí, že si na ně zvykl. Pokud se nechtěl zhroutit jako mnozí před ním, musel se naučit zapomenout na ideály. Jeho úkolem bylo, aby jednoho dne zachránil celek, nikoli jednu civilizaci. Občas s GLIMMEREM zaletěl na Zophengorn. Seznámil se s jinými badateli, jejichž práce hromadila horu dat v Empiriu. Potom byli lidé v Prstenci a úplně nahoře Direktorium. Vzrůstala v něm jakási neurčitá, těžko vysvětlitelná nespokojenost. To vážně nic nepovede k cíli? To se skutečně musí tisíce let čekat, než se přijde na záhadu Kotle?

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Řekni mi pohádku Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright Autor: Petr Scheuer, 2013 Ilustrace: Daniela Scheuerová, 2013 Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-87976-23-4

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Téma: žák se seznamuje s úryvky knihy Kuky se vrací, odpovídá na otázky k textu, luští

Téma: žák se seznamuje s úryvky knihy Kuky se vrací, odpovídá na otázky k textu, luští VY_12_INOVACE_číslo přílohy 1_ČJ_5B_26 Úvodní část seznámení s cílem hodiny -kniha Kuky se vrací Svěrák Jan Hlavní část čtení s porozuměním, vlastní zpracování otázek, luštění křížovek Závěrečná část zpětná

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených vosách

Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených vosách AE News Alternativní zpravodajství a komentáře na aktuální témata z našeho (ro)zvráceného světa http://aeronet.cz/news Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER www.spankboy.cz Erasmus: SERVER Pracuji už osmý měsíc v IT společnosti a dá se říct, že jsem po všech stránkách spokojen. Práce je nejen dost dobře placená, ale i zajímavá. Pravidelně se mění povaha projektů,

Více

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Zavolali lékaře, ale lékař nemohl přijít, protože právě králi aplikoval dvacet čtyři baněk. Nu, musíme počkat, řekl nejstarší ministr, a zatím budeme

Zavolali lékaře, ale lékař nemohl přijít, protože právě králi aplikoval dvacet čtyři baněk. Nu, musíme počkat, řekl nejstarší ministr, a zatím budeme Úvod Když jsem byl takový, jako na této fotografii, přál jsem si udělat všechno o čem tady píšu. Potom jsem na to zapomněl, a nyní jsem již starý. Nemám už čas, ani sílu, abych bojoval a cestoval ke kanibalům.

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více