EVALUACE PODPORY SOCIÁLNÍHO A INKLUZIVNÍHO PODNIKÁNÍ V OPLZZ

Transkript

1 EVALUACE PODPORY SOCIÁLNÍHO A INKLUZIVNÍHO PODNIKÁNÍ V OPLZZ Průběžná zpráva I. SAMOSTATNÁ TECHNICKÁ PŘÍLOHA verze PODPORUJEME VAŠI BUDOUCNOST

2 IREAS centrum, s. r. o. Mařákova 292/ Praha 6 Česká republika Verze

3 OBSAH SEZNAM ZKRATEK ÚVOD SECONDARY ANALYSIS DEMOGRAFIE STÁTU TRH PRÁCE EKONOMIKA STÁTU DYNAMIKA PODNIKATELSKÝCH AKTIVIT PODPORA PRO ZAČÍNAJÍCÍ PODNIKATELE A SP Vymezení odpovědností a kompetencí na národní úrovni Vymezení nabídky podpory pro zájemce o zahájení vlastního podnikání Zaměření programů na cílové skupiny Ostatní iniciativy Podpůrné veřejné programy pro zahájení SP a InP Regionální programy podpory Národní programy podpory Regionální strategie ve smyslu InP a SP SOUHRN POZNATKŮ DLE JEDNOTLIVÝCH DOKUMENTŮ RELEVANTNÍ DOKUMENTY K TÉMATICE SP A INP Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost , MPSV, revize č. 3, Strategická evaluace ESF s důrazem na OP LZZ ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA, Průběžná dlouhodobá (longitudinální) studie účinků podpory OP LZZ na cílové skupiny programu Organizace evaluačně expertních fokusních skupin OP LZZ OPERAČNÍ PROGRAM ZAMĚSTNANOST Hodnocení efektivity programů APZ a doprovodných nástrojů a projektů politiky zaměstnanosti v roce Hora, O., Sirovátka, T Srovnání efektů aktivní politiky zaměstnanosti v České republice v období růstu (2007) a během první fáze krize (2009) Global entrepreneurship monitor 2011 Podnikatelská aktivita v ČR, Podkladové studie pro přípravu ČR na využívání fondů EU Dodatek č. 1 Sociální podnikání a sociální ekonomika Analýza možností poskytování mikropůjček IREAS Začleňující podnikání v ústeckém kraji Zpráva ze semináře MPSV Výsledky mezinárodních sítí ESF na podnikání znevýhodněných COPIE2 a sociálního podnikání NBFSE MPO Koncepce podpory malých a středních podniků na období let Výsledky dotazníkového šetření v sociálních podnicích v České republice EC (2010). European Employment Observatory Review. Self-employment in Europe 2010, soubor EUL14138_EN_ OECD, EC (2012). Policy Brief on Senior Entrepreneurship. Entrepreneurial Activities in Europe. ISBN OECD, EC (2012). Policy Brief on Youth Entrepreneurship. Entrepreneurial Activities in Europe OECD, EC (2012). Policy Brief on Social Entrepreneurship. Entrepreneurial Activities in Europe EK, COM(2012) 795. Akční plán podnikání Opětovné probuzení podnikatelského ducha v Evropě NBFSE (2012). Results of the Network Better Future of Social Economy NBFSE Learning for change: Better Future of the Social Economy Baseline Study GLE, Redeco Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky v EU a možnosti jejich aplikace v ČR TESSEA Studie infrastruktury sociální ekonomiky v České republice

4 Potter, J. (2012). THE MISSING ENTREPRENEURS: ENTREPRENEURSHIP AND SOCIAL INCLUSION IN EUROPE. INCLUSIVE ENTREPRENEURSHIP: OBSTACLES AND OPPORTUNITIES FOR JOB CREATION MÉNĚ RELEVANTNÍ DOKUMENTY K TÉMATICE SP A INP Hodnocení přínosů projektů OPRLZ k aktivní politice zaměstnanosti, Horáková, Hora, Vyhlídal: VÚPSV, Vyhodnocení plnění monitorovacích indikátorů OP LZZ zjišťovaných evaluací McKinsey Global Institute The social economy: Unlocking value and productivity through social technologies CIRIEC (2012). Sociální ekonomika v Evropské unii SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

5 Seznam zkratek Zkratka Význam zkratky APZ Aktivní politika zaměstnanosti COPIE Community of Practice on Inclusive Entrepreneurship CS Cílová skupina ČR Česká republika ČSÚ Český statistický úřad EK Evropská komise ERDF European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje) ESF Evropský sociální fond EU Evropská unie IOP Integrovaný operační program InP Inkluzivní podnikání KP Konečný příjemce MSSF Monitorovací systém strukturálních fondů NNO Nestátní nezisková organizace OP Operační program OPLZZ Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost RLZ Rozvoj lidských zdrojů ŘO Řídící orgán SF Strukturální fondy SP Sociální podnikání ÚP Úřad práce 5

6 1. ÚVOD Tento dokument představuje samostatnou technickou přílohu Průběžné zprávy I., která byla vytvořena v rámci realizace projektu Evaluace podpory sociálního a inkluzivního podnikání v OPLZZ. Hlavním cílem této technické přílohy je uvést detailní popis postupu, metodologie a dílčí analýzy provedené v rámci desk-research. V rámci této samostatné technické pozornosti je specifická pozornost zaměřena na rešeršní analýzu problematiky sociálního podnikání (SP) a inkluzivního podnikání (InP) dle: 1. Struktury COPIE D. T. (Secondary analysis) a to dle dosavadních výsledků desk-research. Části analýzy problémů a potřeb, pro které je nutný terénní výzkum, budou aktualizovány a doplněny v dalších evaluačních zprávách. 2. Jednotlivých dokumentů zařazených do rešeršní analýzy Ad 1) Využití COPIE D. Tool a struktury Secondary data analysis V rámci připomínkového řízení zadavatele ke vstupní zprávě tohoto projektu vyplynuly 2 požadavky, které se týkají zpracování Průběžné zprávy I., tj. aby evaluační úkol 1 byl zpracován v dikci COPIE D. Tool, a dále aby byly zpracovány první verze stromů problémů pro SP i InP. Průběžná zpráva I., resp. její technická příloha, tudíž musí obsahovat analýzu situace SP a InP dle struktury Secondary data analysis. Pro zpracování analýzy situace dle struktury COPIE D.T. byly dle desk-research využity zejména následující dokumenty a zdroje, které různým způsobem (přímo i nepřímo) popisují stav SP a InP v ČR: MPSV (2013b). Operační program Zaměstnanost , verze 28. červen 2013 DHV, NVF (2012). Strategická evaluace ESF s důrazem na OP LZZ, Závěrečná zpráva, březen 2012 Naviga 4, HOPE-E.S. (2013). Příloha č. 3 Průběžné zprávy ex-ante evaluace programového dokumentu ESF, duben Lukeš, M., Jakl, M. (2012). Global entrepreneurship monitor 2011 Podnikatelská aktivita v ČR, 87 stran, název souboru GEMCR2011_CZ_FINAL Jetmar a kol. (2012). Podkladové studie pro přípravu ČR na využívání fondů EU Dodatek č. 1 Sociální podnikání a sociální ekonomika, 113 stran - (Pozn.: data o počtech projektů apod. nejsou správně). MPO (2012). Koncepce podpory malých a středních podniků na období let , 130 stran statistiky ČSÚ Účelem analýzy sekundárních dat dle struktury COPIE D. T. je poskytnutí širšího pohledu na problematiku SP a InP v daném státě či regionu. Popisná analýza je dle metodiky tohoto nástroje zaměřena na identifikaci míry relevance nutnosti řešení SP a InP, popis 6

7 makroekonomických souvislostí daného státu, stavu a trendů na trhu práce, popisu dynamiky vývoje podnikatelských aktivit a vymezení forem stávajících podpor veřejných i neveřejných pro SP a InP. Sestavení stromu problémů pro SP a InP - V nabídce tohoto projektu evaluátor předpokládal zpracování stromu problémů pro SP a InP v závěru evaluace, tj. po provedeních všech potřebných analýz v jednotlivých úkolech. Zadavatel v rámci připomínkového řízení ke vstupní zprávě však vznesl požadavek, že je potřeba zpracovat schematicky strom problémů již v této Průběžné zprávě I., aby bylo možné jej dále v průběhu evaluace konfrontovat a komunikovat s názory expertů, programátorů a věcných garantů OPZ. Evaluátor této připomínce vyhověl a sestavil první průběžné verze stromů problémů jak pro SP, tak InP, a to s vymezením problémů, příčin a důsledků, které jsou součástí Průběžné zprávy I. Dle desk-research vyplynulo, že k tematice sociální ekonomiky byly již zpracovány různé stromy problémů či intervenční logiky relevantních intervencí a byly tudíž využity pro zpracování první průběžné verze stromu ústředních problémů pro SP a InP. Jedná se zejména o tyto dokumenty: DHV, NVF (2012). Strategická evaluace ESF s důrazem na OP LZZ, Závěrečná zpráva, březen 2012 relevantní je str. 29 (strom problémů pro nízkou zaměstnanost), str. 42 (strom problémů pro nezaměstnanost a dlouhodobou nezaměstnanost), str. 49 (strom problémů pro nesoulad počtu a struktury volných pracovních míst) Naviga 4, HOPE-E.S. (2013). Příloha č. 3 Průběžné zprávy ex-ante evaluace programového dokumentu ESF, duben strom problémů pro InP (20 64 let, str. 2), 2.1 strom problémů SP (str. 6) Jetmar a kol. (2012). Podkladové studie pro přípravu ČR na využívání fondů EU Dodatek č. 1 Sociální podnikání a sociální ekonomika intervenční logika SP (str. 50) výstupy NBFSE, Annex 2, stromy problémů pro různá témata SE. Ad 2) Analýza dle jednotlivých dokumentů zařazených do rešeršní analýzy Úkolem evaluátora je detailně vymezit, resp. dále specifikovat a doložit, ústřední problémy v oblasti rozvoje sociálního a inkluzivního podnikání a identifikovat jejich důsledky. V rámci řešení této evaluační otázky byly v první fázi evaluačního projektu (tj. do konce července 2013) využity dostupné zdroje navržené v zadávací dokumentaci, rozšířené o další dokumenty, resp. informace z webových stránek detailní doplněný seznam dokumentů je uveden v seznamu použitých zdrojů. Desk research má v této technické příloze Průběžné zprávy I. podobu stručné sumarizace za každý dokument, kde je vždy uveden cca na 1-6 stránek souhrn (podle rozsahu) a obsahuje. Název dokumentu; Typ problému, na který se dokument zaměřuje; Členění a specifikace problémů a jejich příčin dle cílových skupin či typů SP; Odlišnosti v problémech, jejich příčinách a potřebách mezi jednotlivými kraji ČR Popis důsledků problému; 7

8 Ideální stav (co by mělo být) a mechanismy jeho dosažení (řešení problému a podproblémů) formou tabulky. Tabulka 1 Ideální stav (cíl) Způsob řešitelnosti Mechanismy řešení Časový rámec řešení Vymezení ideálního stavu (cíle) řešení problému/podproblému Uvést, zda je to řešitelné veřejně politickými nástroji (které?) Pokud ne, tak uvést nelze řešit veřejně politickými nástroji popsat navrhované mechanismy řešení problému, které jsou v daném dokumentu analyzovány. Pokud daný dokument nenavrhuje žádné mechanismy, nebo jsou jen velmi obecně formulované, tak uvést kritickou poznámku na daný dokument. Specifikovat časové možnosti řešení zda lze uvedeným mechanismem řešit okamžitě, nebo v řádu let s podmínkou změny legislativy apod. S ohledem na to, že ne všechny analyzované dokumenty měly vysokou míru relevance vůči tématice SP či InP, tak jsou v tomto dokumentu rozděleny na relevantní a méně relevantní. V rámci dosavadního řešení tohoto projektu byly využity dostupné zdroje navržené v zadávací dokumentaci, rozšířené o další dokumenty, resp. informace z webových stránek detailní doplněný seznam dokumentů je uveden v seznamu použitých zdrojů této Průběžné zprávy. 8

9 2. SECONDARY ANALYSIS 2.1 Demografie státu Česká republika je středně velký stát s rozlohou necelých 80 tis. km 2 a 10,5 mil. obyvatel. Z pohledu regionálního rozvoje je státem s velkými vnitřními disparitami v oblasti ekonomické i sociální. Česká republika se administrativně dělí na 14 krajů (NUTS III), jejichž základní charakteristiky jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. č. 1: Základní údaje o krajích ČR (data k ) kraj rozloha (km 2 ) počet obyv. hustota (obyv./km 2 ) % žen index stáří Praha 496, ,0 51,4 129,2 Středočeský , ,3 50,6 97,4 Jihočeský , ,3 50,7 113,2 Plzeňský 7 561, ,7 50,5 119,2 Karlovarský 3 314, ,0 50,7 108,7 Ústecký 5 334, ,0 50,6 100,8 Liberecký 3 163, ,6 51,0 105,2 Královéhradecký 4 758, ,2 50,9 120,5 Pardubický 4 518, ,3 50,6 113,1 Vysočina 6 795, ,2 50,4 116,2 Jihomoravský 7 194, ,4 51,1 118,4 Olomoucký 5 266, ,1 51,1 116,5 Zlínský 3 963, ,3 51,1 121,1 Moravskoslezský 5 427, ,0 51,0 112,5 ČR , ,3 50,9 113,3 Zdroj: veřejná databáze ČSÚ 1, vlastní dopočty Kraje České republiky se vyznačují velkými rozdíly z hlediska rozlohy (Praha vs. Středočeský kraj), počtu obyvatel (Středočeský vs. Karlovarský kraj) i hustoty obyvatel (Praha vs. Jihočeský kraj). U ukazatele podílu žen nejsou rozdíly mezi kraji výrazné, ve všech krajích ČR tvoří ženy nadpoloviční většinu obyvatel. Ve všech krajích s výjimkou Středočeského je index stáří vyšší než 100, což znamená převahu obyvatel starších 65 let nad dětskou složkou (0-14 let). Hodnoty pod průměrem ČR (113,3) vykazují, vedle Středočeského, ještě kraje Ústecký, Liberecký, Karlovarský a Moravskoslezský. Výjimečné postavení má hl. město Praha, které je krajem s malou rozlohou, ale s druhým největším počtem obyvatel, nejvyšší hustotou zalidnění, nejvyšším podílem žen a také s nejvyšší hodnotou indexu stáří. Vývoj počtu obyvatel České republiky ukazuje následující graf. 1 ČSÚ, veřejná databáze on-line, [cit ], ldsel0=1&cislotab=dem1030cu&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp 9

10 Počet obyvatel v mil. Obr. č. 1: Vývoj počtu obyvatel ČR, Zdroj: Vlastní graf podle údajů ČSÚ Z grafu vyplývá pokles počtu obyvatel v 90. letech 20. století, který pokračoval i na začátku 21. století. V roce 2005 nastal růst počtu obyvatel, který by ovlivněn zejména populační vlnou, jež dosáhla svého vrcholu v r. 2008, kdy se v ČR narodilo téměř 120 tis. dětí 2. Podle projekce ČSÚ 3, bude počet narozených dětí klesat a zároveň bude narůstat podíl seniorů na obyvatelstvu ČR. Předpokládá se celkový úbytek obyvatelstva, viz následující graf 2, přičemž pokles přirozenou měnou by měl být do určité míry kompenzován migrací. Obr. č. 2: Predikce vývoj počtu obyvatel ČR, Počet obyvatel ,1 7, nízká varianta střední varianta vysoká varianta 6,1 Rok 2 ČSÚ, veřejná databáze on-line, [cit ], 8&cislotab=DEM0060PU_KR&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp 3 ČSÚ, Projekce obyvatelstva České republiky do r on-line, [cit ], 10

11 Zdroj: ČSÚ, Projekce obyvatelstva České republiky do r on-line, [cit ], Vývoj počtu cizinců na území ČR od r. 1993, kdy vznikla Česká republika, ukazuje graf 3. V podstatě lze konstatovat, že počet cizinců s trvalým nebo dlouhodobým pobytem v ČR s malými výkyvy roste v celém sledovaném období, od r osciluje kolem hodnoty cca 430 tisíc osob. Obr. č. 3: Vývoj počtu cizinců v ČR, Zdroj: ČSÚ, on-line, [cit ], Podle údajů MV ČR 4 k byli v České republice zastoupeni cizinci s povoleným přechodným či trvalým pobytem ze všech kontinentů. Následující tabulka 2 zahrnuje nejvíce zastoupené národnosti. Tab. č. 2: Cizinci v ČR podle země původu cizinci celkem Pobyt k k přechodný trvalý celkem % cizinci celkem Ukrajina ,9 Slovensko ,1 Vietnam ,0 Ruská federace ,6 Polsko ,4 Německo ,1 Zdroj: MVČR 5, vlastní dopočty 4 MV ČR, Cizinci 3. zemí se zaevidovaným povoleným pobytem na území České republiky a cizinci zemí EU + Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska se zaevidovaným pobytem na území České republiky k , on-line, [cit ] 11

12 Cizinci jsou v České republice rozmístěni nerovnoměrně, jak vyplývá z tabulky 2. Cizinci se koncentrují do velkých měst, která jsou ekonomickými, sociálními, kulturními a vzdělávacími centry, a jejich okolí. Zcela dominantní je v tomto smyslu postavení Prahy, kde jsou zastoupeni v podstatě cizinci všech národností v ČR. Z blízkosti Prahy pak profitují přilehlé okresy Středočeského kraje (zejm. Praha východ a Praha západ). Dalším významným místem koncentrace cizinců ve Středočeském kraji je okres Mladá Boleslav, jako centrum prosperujícího automobilového průmyslu. Cizinci se soustřeďují také v dalších velkých městech ČR - v Brně, Plzni, Ostravě a jejich okolí. Výrazněji jsou cizinci zastoupeni také v Ústeckém kraji, což ovlivňuje do značné míry vietnamská komunita, či v Karlovarském kraji (Vietnamci a Rusové) 6. Tab. č. 3: Cizinci se zaevidovaným povoleným pobytem v krajích ČR k kraj počet osob podíl v % Praha ,7 Středočeský ,0 Jihočeský ,4 Plzeňský ,5 Karlovarský ,3 Ústecký ,0 Liberecký ,8 Královéhradecký ,1 Pardubický ,6 Vysočina ,8 Jihomoravský ,5 Olomoucký ,3 Zlínský ,8 Moravskoslezský ,3 ČR ,0 Zdroj MV ČR, online, [cit ], vlastní dopočty 5 MV ČR, Cizinci 3. zemí se zaevidovaným povoleným pobytem na území České republiky a cizinci zemí EU + Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska se zaevidovaným pobytem na území České republiky k , on-line, [cit ] 6 Podle údajů z veřejné databáze ČSÚ (k ). 12

13 2.2 Trh práce Trh práce je v České republice regionální diferencován, na jedné straně existují regiony, které vykazují velmi dobré charakteristiky trhu práce, na straně druhé jsou zde dlouhodobě problémová území, která se potýkají s celou řadou ekonomických a na ně navazujících sociálních problémů. Následující graf zachycuje míru ekonomické aktivity v ČR, od jejího vzniku do současnosti, tj. v letech Lze konstatovat, že míra ekonomické aktivity se s malými výkyvy pozvolna snižuje, v posledních 5 letech osciluje kolem hodnoty 58,5 %. Ekonomická aktivita mužů je v celém sledovaném období vyšší než u žen, ale zatímco u mužů neustále klesá, u žen od r mírně stoupá. Obr. č. 4: Vývoj míry ekonomické aktivity v ČR, , v % 73,0 68,0 63,0 58,0 celkem muži ženy 53,0 48,0 Zdroj: Vlastní graf podle údajů ČSÚ 7 Tento ukazatel je regionálně diferencován, jak zachycuje tabulka X. Dlouhodobě nejvyšších hodnot dosahuje míra ekonomické aktivity v hl. m. Praze, a to jak celkově, tak u mužů i u žen. Nad celorepublikovým průměrem se pohybuje míra ekonomické aktivity ve Středočeském, Plzeňském a Karlovarském kraji, Jihomoravský kraj dosahuje průměru ČR. Nejnižší mírou ekonomické aktivity se vyznačuje kraj Vysočina, celkově lze konstatovat, že tento ukazatel dosahuje nižších hodnot na Moravě. Porovnáme-li míru ekonomických aktivity podle pohlaví, opět nejvyšších hodnot dosahují hl. m. Praha a Středočeský kraj, naopak nejnižší hodnoty mají u mužů Moravskoslezský a Královéhradecký kraj, u žen pak Ústecký kraj a Vysočina. 7 ČSÚ (2013): Trh práce v ČR , on-line [cit ] 13

14 Tab. č. 4: Míra ekonomické aktivity v krajích ČR v r kraj Míra ekonomické aktivity v % celkem muži ženy Praha 61,9 71,6 52,9 Středočeský 60,4 69,1 52,1 Jihočeský 57,8 66,5 49,4 Plzeňský 59,5 68,8 50,4 Karlovarský 60 68,9 51,4 Ústecký 56,8 66,8 47,1 Liberecký 57,6 67,3 48,4 Královéhradecký 57,8 65,6 50,3 Pardubický 58,5 67,3 50,1 Vysočina 56,8 65,8 48,1 Jihomoravský 58,6 68,3 49,5 Olomoucký 57,3 65,8 49,3 Zlínský 57,5 66,9 48,8 Moravskoslezský 57,2 65,4 49,4 ČR 58,6 67,7 50 Zdroj: ČSÚ 8 Pracovní síla v ČR je relativně vzdělaná; vzdělanostní struktura obyvatel starších 15 let podle nejvyššího dosaženého vzdělání se během 20ti let poměrně značně změnila, jak lze vidět z následujícího grafu. Došlo ke zdvojnásobení podílu osob s vysokoškolským vzděláním a zároveň k výraznému snížení osob pouze se základním vzděláním nebo bez vzdělání. K těmto pozitivním změnám přispěly nejen společenské změny a s nimi spojená větší otevřenost a dostupnost vzdělávání, ale i generační výměna. Obr. č. 5: Vzdělanostní struktura obyvatel ČR starších 15 let, 1993 a % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Vysokoškolské Střední s maturitou Střední bez maturity Základní vzdělání a bez vzdělání Zdroj: vlastní graf podle údajů ČSÚ 9 8 ČSÚ (2013): Trh práce v ČR , on-line [cit ] 14

15 I když celkově dochází ke zlepšování vzdělanostní struktury obyvatel České republiky, i v této oblasti se projevují poměrně výrazné regionální rozdíly. Nejvyšší podíl osob vysokoškolsky vzdělaných vykazuje hl. m. Praha, s odstupem následovaná Jihomoravským krajem. Naopak nejnižší podíly vysokoškolsky vzdělaných vykazují dlouhodobě kraje Ústecký a Karlovarský. K nejvýznamnějším charakteristikám trhu práce patří nezaměstnanost. Situace na trhu práce v ČR je v současnosti ovlivněna doznívající recesí, která následovala po krizi v r Vývoj míry obecné nezaměstnanosti podle údajů ČSÚ ukazuje následující graf. Obr. č. 6: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR, ,0 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 celkem muži ženy Zdroj: vlastní graf podle údajů ČSÚ 10 Z grafu je patrná dlouhodobě vyšší míra nezaměstnanosti žen. Míra obecné nezaměstnanosti relativně rychle rostla ve druhé polovině 90. let a dosáhla svého vrcholu v r Pak začala pomalu klesat s výrazným snížením v r. 2008, v současnosti se pohybuje na úrovni cca 7 %. Také tento ukazatel je výrazně regionálně diferencovaný, s velkými rozdíly nejen na úrovni krajů, ale zejména na úrovni okresů. Podle údajů MPSV11 bylo v červenci 2013 v ČR celkem uchazečů o zaměstnání, z toho je dosažitelných. Podíl žen na celkovém počtu uchazečů činil 50,9 % a v evidenci bylo osob se zdravotním postižením (11,2 % z celkového počtu nezaměstnaných). Absolventi škol a mladiství se podíleli na celkové nezaměstnanosti 5,3 %. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných (více 12 9 ČSÚ (2013): Trh práce v ČR , on-line [cit ] 10 ČSÚ (2013): Trh práce v ČR , on-line [cit ] 11 MPSV, Statistiky nezaměstnanosti za červenec 2013 on-line[cit ], 15

16 měsíců) na celkovém počtu nezaměstnaných ve 2. čtvrtletí činil 39 %, podíl uchazečů starších 50 let 27 %. Průměrný věk uchazeče o zaměstnání byl 39,3 let. Regionální diferenciaci nezaměstnanosti lze odvodit z následujícího kartogramu. Jako nejproblematičtější z hlediska nezaměstnanosti se jeví Ústecký kraj a vybrané okresy Moravskoslezského kraje (Ostrava-město, Karviná, Bruntál). Naopak Praha, a její zázemí, tj. okresy Praha- východ a Praha-západ se vyznačují nízkou nezaměstnaností, dále také okresy Mladá Boleslav, Plzeň-jih, Pelhřimov a Prachatice. Obr. č. 7: Podíl nezaměstnaných na počtu obyvatel k Zdroj: MPSV 13 Také dlouhodobá nezaměstnanost je regionálně poměrně významně rozdílná. Nejvyšší podíl osob nezaměstnaných více než 12 měsíců na celkovém počtu nezaměstnaných vykazoval ve 2. čtvrtletí 2013 kraj Ústecký (44,6 %) a Moravskoslezský (43,6 %). Více než 40% podíl se objevil v krajích Olomouckém, Jihomoravském, Karlovarském a v Kraji Vysočina. Nejnižší hodnotu dosahoval této ukazatel v hl. m. Praze (29,5 %) 14 a v krajích Jihočeském a Královéhradeckém (shodně 32,6 %) MPSV, Statistiky nezaměstnanosti za 2.čtvrtletí 2013 on-line[cit ], 13 MPSV, Statistiky nezaměstnanosti za červenec 2013, on-line[cit ], 14 MPSV, Statistiky nezaměstnanosti za 2.čtvrtletí 2013, on-line [cit ], vlastní dopočty 15 MPSV, Statistiky nezaměstnanosti za 2.čtvrtletí 2013, on-line [cit ], vlastní dopočty 16

17 osoby, místa v tis. Průměrný věk uchazeče o zaměstnání se po ve 2. čtvrtletí pohyboval v rozmezí 38,7-40,0 let, přičemž nejvyšší byl v Moravskoslezském a naopak nejnižší v Ústeckém kraji. Tomu odpovídá i zastoupení uchazečů starších 50 let, nejvyšší, s hodnotou 28,8 %, v Moravskoslezském kraji a nejnižší v Ústeckém kraji (24,5 %). Situaci na trhu práce lze charakterizovat také pomocí volných pracovních míst. Graf X naznačuje vývoj počtu uchazečů o práci ve srovnání s volnými pracovními místy v ČR. V podstatě lze vidět rozvírání nůžek mezi počtem volných pracovních míst a počtem uchazečů, a to zejména po r Obr. č. 8: Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst uchazeči o zaměstnání volná pracovní místa 0 Zdroj: MPSV 16 K nárůstu počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo dochází na úrovni celé ČR, nicméně i tento ukazatel je poměrně výrazně regionálně diferencovaný. V červenci 2013 připadalo v České republice na 1 volné pracovní místo 12,3 uchazeče. Nejhorší hodnoty tohoto ukazatele vykazovaly kraje Olomoucký (27,7 uchazeče na 1 VPM), Vysočina (25), Jihomoravský (23,2) a Ústecký (21,1), naopak nejnižší hodnoty dosahovalo hl. m. Praha (4,5) a dále kraje Plzeňský a Liberecký (oba shodně 8,1). Vzhledem k pokračující recesi nelze předpokládat výraznější změny z hlediska tohoto ukazatele. Podle MPSV 17 lze na trhu práce v ČR identifikovat následující problémy: Nízká míra zaměstnanosti a rostoucí míra nezaměstnanosti Nízká míra zaměstnanosti osob ve věku let v ČR, především žen Rostoucí míra nezaměstnanosti mladých lidí do 25 let v ČR Vysoká míra nezaměstnanosti nízkokvalifikovaných osob v ČR Nízká míra zaměstnanosti žen, především těch, které pečují o malé děti či žen ve vyšším věku 16 Převzato z MPSV, Statistiky nezaměstnanosti za červenec 2013, on-line [cit ], 17 MPSV (2013).OP Zaměstnanost, verze z , str

18 Nedostatečné podmínky pro slaďování pracovního a soukromého života v ČR Diskriminace na trhu práce, vertikální a horizontální segregace a rozdíl v odměňování žen a mužů Nízká úroveň znalostí, dovedností a kompetencí pracovníků Nesoulad mezi kvalifikační úrovní pracovní síly a požadavky trhu práce Malá uplatnitelnost a nízká zaměstnanost osob sociálně vyloučených nebo sociálním vyloučením ohrožených na trhu práce Kvalita systému dalšího vzdělávání je nedostatečná Kapacita institucí trhu práce je nízká a poskytované služby neodpovídají zcela potřebám klientů Nastavení a dostupnost sociálních služeb neodpovídá potřebám osob vyloučených nebo vyloučením ohrožených pro jejich zařazení na trh práce Sociální ekonomika není dostatečně rozvinuta a neodpovídá tak potřebám osob sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených Nedostatečné zapojení místních samospráv a místních aktérů do prevence a řešení problémů v oblasti sociálního začleňování Nevyužívání potenciálu sociálních inovací v oblasti zaměstnanosti, sociálního začleňování a veřejné správy Nedostatečné využívání existujících zahraničních zkušeností v oblasti zaměstnanosti, sociálního začleňování a veřejné správy 2.3 Ekonomika státu Česká republika je země s relativně malým trhem a velkou otevřeností ekonomiky, která je spojena s vysokou subdodavatelsky podmíněnou závislosti na úspěšnosti především německého hospodářství 18. Česká ekonomika v současnosti prochází recesí. I když poslední údaje Českého statistického úřadu vyvolávají mírný optimismus z hlediska překonání důsledků hospodářské krize, Národní program reforem 2013 předpokládá mírný růst HDP o 1,2 % až v r Česká republika v rámci EU se řadí spíše k méně vyspělým státům, HDP/obyv. v PPS se pohybovalo v r na úrovni 80 % průměru EU 19. Vývoj HDP charakterizuje následující graf, z něhož je patrný pokles a následná stagnace české ekonomiky po r MMR (2013). Strategie regionálního rozvoje ČR , str ČSÚ. Statistická ročenka ČR 2012 (mezinárodní srovnání) on-line [cit ] 18

19 Obr. č. 9: Vývoj HDP v mld. Kč, b.c , , , , , , , ,0 500,0 0,0 Zdroj: Vlastní graf podle údajů ČSÚ 20 I v rámci relativně malé ČR existují území (kraje), která jsou ekonomicky výkonnější než ostatní, což je ovlivněno působením řady faktorů, navázaných na místní, specifické podmínky, historii vývoje ekonomiky daného území a jeho schopnost reagovat na vnější podněty (inovace) 21. Významnou roli pro regionální ekonomiku pak sehrávají velká města jako centra výzkumu a vývoje (VaV), inovací, vzdělání, kultury, služeb. Diferenciaci krajů České republiky lze dokumentovat na vybraných ekonomických ukazatelích HDP na 1 obyvatele (2011), které vyjadřuje celkovou ekonomickou úroveň, objem přímých zahraničních investic (kumulovaná data k ) na 1 obyvatele, který naznačuje investiční atraktivnost regionu, a čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele (2011), pomocí něhož lze charakterizovat životní úroveň domácností. V tabulce jsou uvedeny procentuální podíly těchto ukazatelů v jednotlivých krajích vůči celorepublikové hodnotě. Poslední sloupec pak ukazuje úroveň HDP/obyv. krajů ČR vůči průměru EU ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele on-line [cit ] 21 MMR (2013). Strategie regionálního rozvoje ČR , str. 9 19

20 Tab. č. 5: Vybrané ekonomické ukazatele v krajích ČR, 2011 Kraj HDP/obyv. v %, ČR=100 PZI/obyv.v %, ČR=100 ČDDD/obyv. v %, ČR=100 HDP/obyv., v %, EU27=100 Praha 214,8 442,3 131,3 172,3 Středočeský 88,2 87,0 108,6 71,6 Jihočeský 84,4 61,1 95,1 68,0 Plzeňský 89,0 56,9 98,6 68,0 Karlovarský 70,8 28,4 90,2 57,6 Ústecký 80,0 46,0 89,8 66,4 Liberecký 76,2 58,4 94,0 59,5 Královéhradecký 86,2 37,6 94,4 68,5 Pardubický 81,1 44,8 93,0 62,9 Vysočina 82,1 42,5 94,7 64,9 Jihomoravský 92,9 59,8 97,0 74,5 Olomoucký 76,5 21,2 90,6 60,1 Zlínský 84,5 37,0 93,5 66,8 Moravskoslezský 86,9 61,4 92,7 65,9 Zdroj: ČSÚ 22, ČNB 23, SRR 24, vlastní dopočty Z údajů tabulce vyplývá dominantní postavení hl. města Prahy, které je ve všech ukazatelích nejlepší, s velkým odstupem je následované Středočeským, Jihomoravským a Plzeňským krajem. Naopak nejhorší hodnoty (a to dlouhodobě) vykazují kraje Karlovarský, Ústecký a Olomoucký. Výjimečné postavení Prahy je, podle Strategie regionálního rozvoje , ovlivněno následujícími faktory 25 : Praha je centrální městský region, se všemi jeho vlastnostmi (tj. vysoce urbanizovaný prostor, s vysokou hustotou zalidnění), území regionu je vymezeno hranicemi města, nezahrnuje ani bezprostřední okolí, které je jeho spádovou oblastí. Díky denní dojížďce přispívá Středočeský kraj k vysoké ekonomické výkonnosti Prahy, jedná se o region s koncentrací hrubé přidané hodnoty, vytvořené sektorem vlády; koncentrací většiny bonitních odvětví služeb (peněžnictví, pojišťovnictví, telekomunikace), je zde soustředěn významný podíl mezinárodně akceptovaných vědecko-výzkumných institucí a vysokých škol, jsou zde lokalizovány ústředí zahraničních a nadnárodních firem s celostátní působností, zahrnuje vysoký podíl cizinců žijících a pracujících v Praze (37,7 % všech cizinců se zaevidovaným pobytem v ČR). Pokud jde o odvětvovou strukturu hospodářství, významnou roli v české ekonomice sehrává zejména zpracovatelský průmysl, přičemž dominantní postavení má průmysl automobilový a na něj navazující 22 ČSÚ on-line [cit ] 23 ČNB on-line [cit ] 24 MMR (2012). Strategie regionálního rozvoje ČR , str MMR (2012). Strategie regionálního rozvoje ČR , str. 9 20

21 obory. Nicméně i v odvětvové struktuře existují poměrně významné regionální disparity, které lze ilustrovat strukturou zaměstnanosti v krajích ČR. Tab. č. 6: Struktura zaměstnanosti podle sektorů NH v krajích ČR, 2011 Kraj zaměstnanost podle sektorů NH v % zem., lesn. a rybář. průmysl stavebnictví služby Praha 0,3 9,4 7,7 82,6 Středočeský 2,8 27,2 8,6 61,4 Jihočeský 5,4 31,2 10,6 52,8 Plzeňský 4,9 33,1 9,5 52,4 Karlovarský 2,6 31,0 8,6 57,9 Ústecký 2,5 32,6 11,3 53,6 Liberecký 2,1 40,4 8,9 48,6 Královéhradecký 4,2 32,1 8,8 54,9 Pardubický 4,6 35,8 9,0 50,6 Vysočina 5,6 36,3 8,5 49,6 Jihomoravský 2,9 27,2 8,7 61,2 Olomoucký 3,5 32,4 8,8 55,2 Zlínský 3,0 38,8 9,6 48,6 Moravskoslezský 2,0 36,3 7,3 54,3 Zdroj: ČSÚ 26, vlastní dopočty Z tabulky vyplývá odlišnost struktury zaměstnanosti v Praze, kterou lze charakterizovat vysokým podílem zaměstnaných ve službách. Více než 60% podíl zaměstnaných ve službách vykazuje Středočeský a Jihomoravský kraj (vliv krajského města Brna, 2. největšího města v ČR podle počtu obyvatel). Vysokým zastoupením průmyslu ve struktuře zaměstnanosti se vyznačují kraje Liberecký a Zlínský. Nejvyšším podíl zaměstnaných v zemědělství mají kraje Vysočina a Jihočeský. Strategie regionálního rozvoje pro období rozdělovala kraje České republiky podle hospodářské výkonnosti, dlouhodobého socioekonomického vývoje a míry koncentrace aktivit a geografické polohy do tří základních kategorií: rozvíjející se regiony: Praha, Středočeský, Plzeňský a Jihomoravský kraj; regiony s průměrnou nebo nižší dynamikou rozvoje: Jihočeský, Královehradecký, Pardubický, Vysočina, Zlínský a Liberecký kraj; zaostávající nebo jinak problémové regiony: Karlovarský, Olomoucký, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Pro období byly kraje v rámci SRR 27 hodnoceny z hlediska své konkurenceschopnosti: komplexně konkurenceschopné regiony - Praha, Středočeský a Jihomoravský kraj, regiony s možností rychlé akcelerace konkurenceschopnosti - Pardubický kraj, 26 ČSÚ. Vybrané ukazatele krajů on-line [cit ] 27 MMR (2012). Strategie regionálního rozvoje ČR , str

22 regiony se slabým transferem znalostí do ekonomiky - Olomoucký a Zlínský kraj inovativní, avšak celkově průměrné regiony - Kraj Vysočina, komplexně nekonkurenceschopné regiony - Ústecký a Karlovarský kraj, regiony s nejednoznačnými atributy konkurenceschopnosti Jihočeský, Plzeňský, Liberecký, Královéhradecký, Moravskoslezský kraj. Tato klasifikace regionů ukazuje na problémovost některých krajů České republiky z hlediska jejich dalšího dlouhodobého ekonomického rozvoje. Jedná se zejména o kraje Ústecký, Karlovarský a Olomoucký. 2.4 Dynamika podnikatelských aktivit Dynamika podnikatelských aktivit nejen v ČR souvisela a souvisí s makroekonomickým vývojem. Paradoxně ve sféře trhu práce sehrála hospodářská krize pozitivní vliv na vývoj míry podnikatelských aktivit v ČR. Podle analýzy a údajů ČSÚ (2013, str. 2) zcela neplatí teze o tom, že počty těchto firem narůstají s růstem ekonomické aktivity. Naopak: skutečnost, kdy zejména lidé ze skupiny sebezaměstnávajících zanechávali svého podnikání, byla v ČR spojena s nástupem konjunktury - segment velkých a zčásti i středních firem byl nastartováním silného růstu ekonomiky schopen absorbovat pracovníky formou zaměstnaneckého poměru. Mezi roky ubylo z nejmenších firem 105 tis. zaměstnaných osob, zatímco v ostatních větších firmách segmentu, ale i mimo něj, se zaměstnanost zvyšovala. Naproti tomu v krizovém roce 2009, ale i v roce 2010, přibylo v úhrnu 47 tis. zaměstnaných osob, díky 50tisícovému přírůstku osob samostatně výdělečně činných. Ostatní velikostní skupiny firem pracovní místa redukovaly. Za celý segment tak došlo mezi lety k úbytku počtu zaměstnaných osob o 64 tisíc. Plyne z toho, že mnoho pracovníků tak v dobách nepříznivého vývoje ekonomiky využívá samostatného podnikání jen jako náhražky nedostatečného uplatnění na trhu práce ve formě regulérního zaměstnaneckého poměru. Tento faktický únik do podnikání přitom není spojen s odpovídajícím růstem produktu. Tab. č. 7: Ekonomické subjekty podle vybraných právních forem (stav k ) Rok Celkem státní podniky z toho vybrané právní formy akciové společnosti soukromí podnikatelé podnikající dle živnostenského zákona Zdroj: ČSÚ (2013), 22

23 Poměrně velkou skupinou osob, která se podílí na zaměstnanosti segmentu malých a středních firem, je tvořena relativně širokým spektrem osob pracujících s různými statuty zaměstnanosti. Zahrnuje kromě osob samostatně výdělečně činných (OSVČ, tj. fyzických osob s IČ) také pracující majitele obchodních společností (tj. zejména veřejných obchodních společností, komanditních společností a společností s ručením omezeným), kteří nejsou ke společnosti v pracovním poměru a pro které je práce ve firmě jejich hlavní činností. Kromě nich patří do této skupiny také spolupracující členové domácnosti a skupina zaměstnanců, pracujících na dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Počty zaměstnanců převažují, přesto však podíl OSVČ spolu se zmíněnými majiteli obchodních společností, spolupracujícími členy domácností a lidmi pracujícími na dohody tvoří téměř třetinu celkového počtu zaměstnaných osob v malých a středních firmách v ČR. V roce 2003 přesáhl jejich počet třetinu (33,3 % celkově zaměstnaných), v roce 2010 klesl na 30,6 %. Nejnižší byl tento podíl v roce 2007 (27,9 %), jak je zřejmé z tabulky 9. Tab. č. 8: Počty osob samostatně výdělečně činných, pracujících majitelů obchodních společností, spolupracujících členů domácnosti, zaměstnanců na dohodu o provedení práce a pracovní činnosti v malých a středních firmách v ČR (v tis. osob) Celkem Zdroj: ČSÚ (2013) Tab. č. 9: Podíly skupiny osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), pracujících majitelů obchodních společností, spolupracujících členů domácnosti, zaměstnanců na dohodu o provedení práce a pracovní činnosti na celkovém počtu zaměstnaných osob v malých a středních firmách (v %, rozdíly za roky a v procentních bodech) změna podílu změna podílu Celkem 33,3% 32,3% 28,9% 28,0% 27,9% 28,0% 29,8% 30,6% -2,7 p.b. -5,4 p.b. Zdroj: ČSÚ (2013) 23

24 Tab. č. 10: Vzniklé a zaniklé ekonomické subjekty podle převažující činnosti Sekce CZ-NACE vzniklé zaniklé vzniklé zaniklé vzniklé zaniklé vzniklé zaniklé Celkem A Zemědělství, lesnictví a rybářství B Těžba a dobývání C Zpracovatelský průmysl D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu E Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi F Stavebnictví G Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel H Doprava a skladování I Ubytování, stravování a pohostinství J Informační a komunikační činnosti K Peněžnictví a pojišťovnictví L Činnosti v oblasti nemovitostí M Profesní, vědecké a technické činnosti N Administrativní a podpůrné činnosti O Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení P Vzdělávání Q Zdravotní a sociální péče R Kulturní, zábavní a rekreační činnosti S Ostatní činnosti T Činnosti domácností jako zaměstnavatelů; činnosti domácností produkujících blíže neurčené výrobky a služby pro vlastní potřebu U Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů nezařazeno Zdroj: ČSÚ (2013), Míra nové podnikatelské aktivity v ČR dosáhla v roce 2011 hodnoty 7,64%. Jinými slovy, z tisíce dospělých v produktivním věku se do nové podnikatelské aktivity pouští v ČR v průměru 76 lidí. V porovnání s rokem 2006, kdy byla nová podnikatelská aktivita na úrovni 7,85 %, došlo k jejímu velmi malému poklesu o 0,21%. (Lukeš a Jakl, 2012, str. 18) 24

25 Ovlivňujícím faktorem jsou i aspekty zaměstnanosti v dané zemi. Čím větší je podíl větších organizací na celkové zaměstnanosti, tím vyšší je možné očekávat výskyt podnikatelské aktivity vykonávané pro zaměstnavatele. Zároveň čím zajímavější a lépe placená pracovní místa v existujících firmách v dané ekonomice jsou, tím vyšší jsou oportunitní náklady nezávislého podnikání. Takto je ve vyspělých zemích nezávislá podnikatelská aktivita často nahrazena podnikatelskou aktivitou, kterou jedinci vykonávají pro svého zaměstnavatele. Lze očekávat, že čím je například zaměstnávání osob více regulováno a spojeno s vyššími odvody a vyšší úrovní zaměstnaneckých jistot, tím více se budou podnikaví jedinci zdráhat vstoupit do nejistého nezávislého podnikání a raději dají přednost realizaci podnikatelských aktivit v relativním bezpečí zaměstnaneckého postavení. Více bude o podnikatelské aktivitě zaměstnanců pojednáno v kapitole Podnikatelská aktivita zaměstnanců. (Lukeš a Jakl, 2012, str. 21) Oblasti podnikatelské aktivity - V České republice je hlavním sektorem, ve kterém jsou podle reprezentativního průzkumu obyvatelstva zakládány nové firmy (Lukeš a Jakl, 2012, str. 24), služby pro koncové uživatele (37,8%). Podíl tohoto sektoru oproti roku 2006 vzrostl o více než 10%. Tento podíl je o 7% vyšší než podíl sektoru mezi zavedenými firmami a indikuje relativní růst sektoru do budoucnosti. Na druhém místě se umístil průmysl včetně stavebnictví s 34,5% podílem na nové podnikatelské aktivitě. V porovnání s rokem 2006 se nicméně podíl nové podnikatelské aktivity v průmyslu a stavebnictví snížil, a to o více než 10%. Podobně mezi zavedenými firmami tvořil průmysl a stavebnictví 43% zavedených firem. Lze tedy očekávat, že podíl zejména výrobních firem se bude v dalších letech mírně snižovat. I přesto zůstává v mezinárodním srovnání průmysl v ČR významným sektorem, ČR se umístila ze sledovaných 54 zemí na šestém místě. Podrobnější pohled na četnost podnikatelské aktivity v konkrétnějších oblastech ekonomiky udává výše uvedená tabulka dle výzkumu GEM. Z tabulky je patrné, že v nové podnikatelské aktivitě, a to jak mezi jedinci, kteří dělají konkrétní kroky k zahájení podnikání, tak mezi vlastníky-manažery mladých firem, převažují čtyři konkrétní oblasti podnikatelské aktivity. Konkrétně se jedná o kadeřnické a kosmetické služby, stavební a zednické práce, stavebně montážní práce a pojišťovnictví a finanční zprostředkování. První místo u obou skupin přitom zaujímají kadeřnické, kosmetické a masérské služby s relativní četností 7,6%, respektive 9,4% u nových podnikatelů. Pro společnost je přínosná podnikatelská aktivita všech věkových skupin. Na jedné straně jsou mladí lidé s čerstvými nápady, znalostí jazyků, počítačů a bez hypoték a dalších závazků. Na straně druhé jsou starší lidé se zkušenostmi, kontakty a finančním zázemím, v řadě zemí též s dostatečnými znalostmi IT. Z lidí zapojených do nové podnikatelské aktivity v ČR představují lidé mladší 34 let celkem 47%. V porovnání s rokem 2006 došlo přitom k výraznému růstu nové podnikatelské aktivity u nejmladší skupiny ve věku od 18 do 24 let. Relativní podíl této věkové skupiny na nové podnikatelské aktivitě je 18,7% a ČR je v tomto měřítku mezi zeměmi na 12. místě, podobná situace je například v Německu. Vyšší podíl je například v Litvě. Na růst nové podnikatelské aktivity v nejmladší skupině pravděpodobně působí několik faktorů. Jedním z nich je zhoršení uplatnitelnosti na trhu práce, zejména pro absolventy středních škol, ke kterému došlo v souvislosti s ekonomickou krizí. Podnikání se tak jeví více zajímavou alternativou. Druhým může být rozšíření internetu, mobilních aplikací a sektoru informačních a komunikačních technologií obecně, ke kterému má mladá generace blíže a dokáže v něm nacházet dobré příležitosti. Konečně mohou hrát svou roli i předměty a vzdělávací aktivity zaměřené na podnikání, které se na vysokých a částečně i na středních školách v posledních letech rozvíjejí. Oproti tomu relativně nejhůře jsme na tom u podnikatelské aktivity lidí 25

26 v předdůchodovém věku, kde je ČR v nové podnikatelské aktivitě v mezinárodním srovnání až na 43. místě. Určitý pozitivní posun v porovnání s rokem 2006 je sice možné pozorovat, přesto by se na podporu podnikatelské aktivity této věkové skupiny měla též zaměřit podpora. (Lukeš a Jakl, 2012, str. 26) Slabá motivace k podnikání a nízká sebedůvěra znevýhodněných osob Vzhledem k motivaci GEM (Lukeš, Jakl, 2012, str. 12) klasifikuje podnikatele podle toho, jsou-li motivováni příležitostí nebo nutností. Rozdíl mezi těmito dvěma oblastmi motivace je v tom, že někteří lidé začínají podnikat, protože rozpoznali tržní příležitost, a jiní proto, že nemohou sehnat dobré pracovní místo. Toto rozdělení je pochopitelně vhodnější pro studium podnikatelů v ranějších stádiích podnikatelského procesu. Zástupci InP jsou motivováni většinou nutností. Lukeš a Jakl (2012, str. 5) tuto problematiku analyzovali i z hlediska sebedůvěry znevýhodněných osob. Naše populace má v porovnání s ostatními zeměmi nízkou sebedůvěru, pokud jde o přesvědčení, že má dovednosti, znalosti a zkušenosti potřebné pro zahájení nového podnikání. To může podvazovat podnikatelskou aktivitu v samém zárodku. Tato sebedůvěra je výrazně vyšší u mužů, u vysokoškoláků, u lidí z Prahy a Středních Čech a u domácností s vysokým příjmem. Pouze 39,2% obyvatel v ČR se domnívá (viz Lukeš a Jakl, 2012, str. 35), že má dovednosti, znalosti a zkušenosti potřebné pro zahájení nového podnikání. Tím se Česká republika umístila až na 41. místě z 54 zemí. Situace zůstává velmi podobná jako v roce Toto vlastní přesvědčení je přitom pro zahájení vlastního podnikání velmi důležité, neboť lidé, kteří si nevěří, kvůli tomu s podnikáním ani nezačnou, i když by třeba potřebné dovednosti a znalosti objektivně měli. Velký rozdíl u nás panuje mezi muži a ženami v sebedůvěře. Zatímco o svých předpokladech pro podnikání je přesvědčeno 48,4% mužů, o tomtéž je přesvědčeno pouze 29,9% žen. Výsledek je tak podobný jako v roce Tento rozdíl v sebedůvěře může do značné míry vysvětlit zřetelný rozdíl mezi podnikatelskou aktivitou mužů a žen. Z hlediska obav znevýhodněných skupin pro zahájení podnikání je podle Jetmara a kol. (2012) v dosavadních zdrojích opomíjen vztah k OPVK. Jedná se o vztah mezi podnikáním, jeho požadavky na posilování podnikavosti, na profilování odborného zaměření absolventů dle současné a očekávané poptávky na trzích práce (potřeby podnikatelské sféry). Opomenuty jsou tak vazby na vzdělávací aktivity realizované OP VpK v oblasti základního vzdělávání (podnikavost), sekundárního a terciárního vzdělávání podpora oborů, po jejichž absolventech je poptávka na stávajícím trhu práce a lze očekávat pokračování této situace i v dalších letech (učební obory, řemesla, technické a přírodní obory VŠ) + rozvoj podnikatelských dovedností (střední a vysoké školy), podpora technických a přírodních oborů VŠ. Nedostatečně je zohledněna i sféra dalšího vzdělávání a celoživotního učení. Dle DHV a NVF (2012, str. 249) by se mělo v příštím programovém období podporovat zakládání a rozvoj nových podniků a SVČ, podnikatelských činností OSVČ, dále také prohloubeny nástroje týkající se rozvoje poskytovatelů poradenských služeb pro začínající podnikatele. Dle MPSV (2013b) připadalo v roce na jedno volné pracovní místo 14,2 uchazeče o zaměstnání (oproti 2,5 uchazečům na jedno místo v roce 2007). Vzhledem k tomu, že při současném nízkém počtu volných pracovních míst mají problém s uplatněním na trhu práce i osoby bez znevýhodnění, představuje významnou příležitost pro začlenění osob ohrožených sociálním vyloučením nebo sociálně vyloučených zpět na trh práce rozvoj sociálního podnikání a sociálních podniků. Podpora 28 Data k 31. prosinci, zdroj: 26

27 podnikatelských dovedností rovněž obsahuje významný potenciál multiplikační tvorby dalších pracovních míst v nově vzniklých (mikro)podnicích, na která budou moci být umístěni uchazeči o zaměstnání, kteří sami nemají osobnostní předpoklady pro podnikání. Nicméně i přes některé úspěšné projekty, nelze označit rozvoj sociálního podnikání zatím za dostatečný, není plně využit jeho potenciál. Velký podíl na této situaci má malá informovanost široké veřejnosti o přínosech a podobě sociálního podnikání a rovněž nedostatečné povědomí o principech a přínosech sociálního podnikání mezi potenciálními zakladateli sociálních podniků. Sociální podnikání v ČR dle studie TESSEA (2011, str ) Situaci v ČR lze stručně charakterizovat následujícím způsobem: české pojetí sociálního podniku je široké a velký důraz kladen na to, aby ekonomický a sociální cíl (podnikání a sociální mise) byly v rovnováze, dobrý úmysl nestačí, sociální podnikání je stále podnikáním jako takovým a toto je vnímáno jako předpoklad úspěšného podniku; většina stávajících sociálních podniků v ČR se zaměřuje na zaměstnávání znevýhodněných osob (jedná se o tzv. integrační sociální podniky WISE); řada z nich má statut chráněné dílny, tj. zaměstnává osoby se zdravotním postižením; kromě výše uvedených integračních sociálních podniků se v ČR vyskytují také sociální podniky, které poskytují obecně prospěšné služby v oblasti sociálního začleňování a místního rozvoje včetně ekologicky orientovaných činností či prodeje fair trade výrobků; nestátní neziskové organizace (dále jen NNO) sociálně podnikají (nebo by chtěly začít) v rámci své doplňkové činnosti s cílem použit zisk pro financování své hlavní obecně prospěšné činnosti/svého poslání. Za zajímavé lze považovat také regionální rozložení sociálních podniků. Nejvíce aktivní jsou kromě Prahy hlavně Ústecký, Moravskoslezský a Zlínský kraj. Naopak Jihomoravský, Jihočeský kraj nebo kraj Vysočina v aktivitě za ostatními zatím zaostávají. Většina stávajících sociálních podniků v ČR zaměstnává osoby se zdravotním postižením, což je ovlivněno tradicí a poměrně jasně vymezenými nástroji i statutem tohoto typu znevýhodnění oproti jiným typům. Můžeme se však stále častěji setkat také s podniky, které zaměstnávají Romy, mladé lidi, kteří opustili dětské domovy, lidi bez domova, lidi s drogovou minulostí atd. Věříme, že tento trend (zaměstnávání lidí se znevýhodněním sociálním, ne jen tím zdravotním) je v ČR na vzestupu. Sociální podniky v ČR nabývají rozličných právních forem. Nelze jednoznačně říct, která z nich je nejvýhodnější. Vždy totiž záleží na konkrétních podmínkách, typu poskytovaných služeb/výrobků či na přístupu zakladatelů. Obecně lze konstatovat, že sociální podnikatelé v ČR (nebo většina z nich) pochází buď z podnikatelského prostředí (tzn., že již dříve podnikali a rozhodli se začít podnikat jinak, společensky prospěšně) nebo z neziskového prostředí (tzn., že dříve pracovali v nějaké nestátní neziskové organizaci). Podle toho, z jakého prostředí pocházejí, pak mohou narážet při realizaci svého podnikatelského plánu na specifické problémy. Sociální podnikatelé, kteří se etablovali z řad normálních podnikatelů, se většinou velmi dobře orientují v podnikatelském prostředí, umí pracovat s podnikatelským i finančním plánem, mohou disponovat kapitálem ze svých dřívějších podnikatelských aktivit, který nyní použijí např. jako vstupní investici do nové podnikatelské aktivity anebo jej pak použijí jako polštář, když nastanou horší časy (hospodářská krize apod.). Jako další 27