Katedra církevních dějin

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra církevních dějin Bakalářská práce 2010 Zdeňka Plocová, DiS.

2 Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra církevních dějin Charitativní a sociální práce Zdeňka Plocová, DiS. Maltézský řád v Čechách Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. PhDr. Miloslav Pojsl 2010

3 Děkuji vedoucímu práce Prof. PhDr. Miloslavu Pojslovi za odborné vedení mé práce a za spolupráci. Dále mé poděkování patří členům řádu, především PhDr. Ursule hraběnce Czerninové, Ing. Tomáši Czerninovi, Margaretě hraběnce Waldsteim-Wartenberg a RNDr. Františku Skřivánkovi, kteří byli ochotni podělit se o informace a své životní osudy, ale i osudy svých kolegů, členů maltézského řádu, kteří již bohužel nejsou mezi námi a své osudy mi vyprávět již nemohli.

4 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce

5 Obsah ÚVOD HISTORIE ŘÁDU MALTÉZSKÝCH RYTÍŘŮ... 3 SPIRITUALITA ŘÁDU... 4 KYPR, RHODOS... 5 MALTA... 6 VALLETTA NEMOCNICE, POSLÁNÍ ŘÁDU... 7 OD DĚJIN PO SOUČASNOST MALTÉZŠTÍ RYTÍŘI V ČECHÁCH VZNIK JOHANITSKÝCH KOMEND V ČECHÁCH ŘÁD V OBDOBÍ HUSITSKÝCH VÁLEK A 18. STOLETÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE A SANITNÍ SLUŽBA ŘÁD V 20. STOLETÍ ČESKÁ MALTÉZSKÁ POMOC OPUS MELITENSE BOHEMIAE ČESKÁ MALTÉZSKÁ POMOC PO ROCE POSLÁNÍ, CÍLE A ČINNOST ČMP LURDY POZVÁNÍ, PŘÍPRAVY A ODLET POUTNÍ MÍSTO LURDY LURDY A OSOBNÍ ZÁŽITKY Z VÝPRAV DO LURD SETKÁNÍ S ČLENY ŘÁDU HRABĚNKA DAISY WALDSTEIN-WARTENBERG BAILLI FRA KAREL PAAR ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ... 43

6 Shrnutí V bakalářské práci je zachycen všeobecný přehled historie řádu Maltézských rytířů, působení řádu v Čechách a jeho činnost prostřednictvím Maltézské pomoci, o. p. s., v neposlední řadě osobní zkušenost s péčí o nemocné v Lurdech a setkání s členy řádu. Práce je rozdělena do čtyř základních kapitol. První kapitola se zabývá historií řádu Maltézských rytířů od vzniku řádu v 11. století pod názvem Johanité, Špitálníci svatého Jana nebo jako Špitální bratři po současnost. Ve druhé kapitole jsou zahrnuty informace o působení řádu Maltézských rytířů v Čechách. Třetí, stěžejní kapitola je zaměřena na vznik, vývoj a činnost České maltézské pomoci, kde mezi jednu z významnějších akcí patří pomoc dobrovolníků při pouti Suverénního řádu Maltézských rytířů do Lurd s nemocnými. V této kapitole je popsáno prostředí Lurd a osobní zkušenost a zážitky autorky práce s nemocnými v Lurdech. Poslední čtvrtá kapitola zachycuje životní příběhy dvou významných osobností řádu Maltézských rytířů paní hraběnku Daisy Waldstein-Wartenberg a velkopřevora řádu Frá Karla Paara se kterými se autorka osobně setkala.

7 Summary In my bachelor thesis I describe a general overview of the history of the Order of the Knights of Malta, an influence of the Order in Bohemia and its activity through the charitable trust Maltézká pomoc (Malteser International), and last but not least the personal experience with a nursing care in Lourdes and meeting the members of the Order.The thesis is divided into four main chapters. The first chapter deals with the history of the Order of the Knights of Malta from its establishment in the 11th century under the name of Knights of Malta or Hospitallers, up to these days. The second chapter includes information about activities of the Order of the Knights of Malta in Bohemia. The third, principal chapter is focused on the establishment, development and activity of the Czech branch of Malteser International Maltézká pomoc, one of the most significant actions of which is a help of volunteers during the pilgrimage of the Sovereign Order of the Knights of Malta to Lourdes accompanying the ill. In this chapter I describe the environment in Lurdes and my personal experience with nursery care in Lurdes. The last, fourth chapter captures the histories of two outstanding personalities of the Order of the Knights of Malta, countess Daisy Waldstein- Wartenberg and grand duke of the Order Frá Karel Paar both of whom I met in person.

8 Úvod Téma své bakalářské práce jsem nazvala Maltézský řád v Čechách. Touto prací navazuji na svoji absolventskou práci na CARITAS-VOŠ v Olomouci a rozšiřuji ji o další poznatky. Název mé absolventské práce zní Historie a současnost řádu Maltézských rytířů. Z této absolventské práce jsem použila některý nastudovaný materiál i do své současné bakalářské práce. Při psaní práce mi pomohly i rukopisné texty, které nebyly vydány knižně, např. práce pana RNDr. Františka Skřivánka. V této práci se chci zaměřit se na činnost řádu v Čechách od historie po současnost. K vybrání tohoto tématu mne přivedl hlavně můj osobní zážitek ze setkání s členy řádu a jejich bližší poznání. Naskytla se mi možnost osobně se účastnit výpravy do Lurd s Maltézskou pomocí v Praze a jako člen teamu se moci starat o nemocné po celou dobu pobytu Lurdech. Takto jsem navštívila Lurdy dvakrát a byl to pro mne tak velmi silný a nezapomenutelný zážitek, že jsem se rozhodla ve svém psaní o Maltézských rytířích pokračovat i ve své bakalářské práci. Popisuji zde vznik, historii a současnost řádu Maltézských rytířů, začátky řádu a jeho působení v Čechách, činnost Maltézské pomoci, o. p. s., charitativní a humanitární organizaci řádu. Chci se podělit se čtenáři mé práce o zjištěné poznatky, popsat konkrétní pomoc a její výsledky, kterou maltézská pomoc v Čechách poskytuje. V neposlední řadě, bych chtěla ve své práci přiblížit ony zmiňované Lurdy, jejich sílu, kterou mají na lidi, kteří je s vírou ve své uzdravení navštíví, a kterou jsem osobně zažila a hlavně viděla. Při návštěvě Lurd jako členka teamu jsem měla možnost nejen se osobně celodenně starat o nemocné klienty, ale i osobně mluvit a poznat čestné členy řádu. Je mi velkou ctí, že jsem se do Lurd mohla jako laik s výpravou Maltézské pomoci podívat a zažít si vlastní zkušenost s tímto řádem. Přestože se pohybuji a mám praxi v sociálních službách na různých postech 13 let, tato zkušenost se běžně v praxi pravděpodobně nedá zažít. Osm let jsem pracovala v pečovatelské službě. Od terénního pracovníka, dále v denním stacionáři a následně také v administrativě. Podstatnou část času jsem pobývala často s velmi postiženými klienty v jejich domácnostech. Tato práce přinášela mnohdy velmi náročnou fyzickou práci u klienta v domácnostech, spoustu nadějí, radosti, ale často i smutných událostí patřících k životu smrt. Často jsme byli jediní, kdo se o klienty 1

9 staral, jelikož rodina se stavěla k péči odmítavě. Pro tyto klienty, kteří se bez naší pomoci v domácím prostředí neobešli, jsme byli často jedinou veselejší událostí. Následně jsem dělala čtyři roky ergoterapeutku v domově pro seniory. Vymýšlela jsem pro klienty celodenní aktivizaci. Také zde byli klienti různě fyzicky a psychicky nemocní a ani tato práce nebyla snadná, tentokrát hlavně po psychické stránce. Pracovalo se i s ležícími klienty na lůžku. Mnohdy to byla velmi pomalá a náročná práce. Ale i tentokrát se po čase dostavily výsledky i u klientů, u kterých tomu část zdravotního personálu nevěřila. V současné době pracuji na postu sociálního pracovníka ve státní správě. Pracuji s klienty, kteří se dostali do tíživých finančních situací a dále s klienty, kteří potřebují péči oděné fyzické osoby. I tato práce je psychicky velmi náročná, jelikož každý jedinec a klient znamená individuálně řešenou konkrétní situaci. Myslím si, že v sociální oblasti mám celkem bohaté zkušenosti s prací s různorodými klienty, přesto, když jsem mohla sama zažít a zúčastnit se výprav do Lurd s Maltézskou pomocí a Maltézskými rytíři, být členem jejich teamu, byla to pro mne velká čest. Uplatnila jsem zde svoje zkušenosti při péči o nemocné klienty a spoustu nových zkušeností mi tyto výpravy přinesly. Ke zpracování této práce jsem použila metodu kompilace informací z nastudované literatury a metoda deskripce a rozhovoru. Cílem této práce je shrnutí vzniku, působení a činnost řádu Maltézských rytířů od historie po současnost se zaměřením na Čechy. Dále podchycení charitní a sociální činnosti řádu v Čechách a seznámení s péčí o nemocné v Lurdech. 2

10 1 Historie řádu maltézských rytířů Maltézský řád je jedním z duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského jeruzalémského království ve Svaté zemi. Již od 6. století putovalo do této země značné množství poutníků, kteří chtěli navštívit všechna posvátná místa křesťanů. V roce 603 existoval v Jeruzalémě dům pro poutníky špitál 1 s kostelem Panny Marie. 2 Byly zde zajišťovány ubytovací, stravovací, ale také lékařské služby. Lékařská péče spočívala v základním zaopatření potravinami, vodou a v uspokojení nejzákladnějších potřeb poutníků. Tato péče pro některé poutníky znamenala zázrak přežití. Kolem roku 1048 převzali správu tohoto nevelkého špitálu kupci a námořníci z italského Amafi, přebudovali ho a rozšířili. V roce 1099, po dobytí Jeruzaléma křižáky, tento špitál, který se nacházel nedaleko Božího hrobu, neformálně spravovalo bratrstvo podle benediktinské řehole. 3 Zázemí v tomto špitále mohlo najít až 2000 nemocných, především z řad poutníků. Po příchodu křižáckých vojsk se špitální bratrstvo rychle rozmáhalo. Špitál byl zasvěcen významnému světci, Janu Křtiteli. 4 Došlo k rozšíření špitálu a k personálu se přidala řada rytířů křížové výpravy. Patřil mezi ně i Gérard, který zorganizoval špitální bratrstvo do společenství laických bratří. Tito bratři přijali řeholi svatého Augustina a do podvědomí lidí se dostali pod názvem Johanité, Špitálníci svatého Jana nebo jako Špitální bratři. Gérard první představený tohoto útulku, navázal na dřívější špitální služby poskytované poutníkům a zraněným z křížových válek a vytvořil organizaci, která si vedle charity vzala za úkol ochranu křesťanství a boj proti muslimům. 5 V roce 1113 potvrdil papež Paschal II. bratrstvo jako církevní řád, jehož patronem se stal svatý Jan 1 Špitál řidčeji také hospital z lat. hospitale je označení pro středověké, ale i pozdější útulky pro nemocné, přestárlé a chudé. Tento výraz se dodnes používá jako zastaralé nebo expresivní označení nemocnice nebo hospice. Špitály byly zřizovány zejména při klášterech, kde je provozovali mniši a řeholnice (členové špitálních bratrstev a řádů (hospitalitů), jako např. johanité, lazariáni nebo křižovníci). 2 Buben, Milan: Řád maltézských rytířů v historii a současnosti:praha1993, s Řehole obsahuje v 73 článcích návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Řehole obsahuje duchovní nauku o mnišství i praktické pokyny pro uspořádání života v komunitě. Projevuje se v ní Benediktova znalost lidských povah, jeho schopnost duchovního vedení i moudrého rozlišování věcí a situací. 4 Katechismus číslo paragrafu 523: Svatý Jan Křtitel je bezprostředním předchůdcem Páně, který byl poslán, aby mu připravil cestu. Jako prorok Nejvyššího Lk 1,76) převyšuje všechny ostatní proroky, je poslední z proroků, zahajuje evangelium; zdraví Kristův příchod už v lůně jeho matky a nachází potěšení v tom, že je ženichův přítel (Jan 3,29), kterého jak označí za Božího beránka, který snímá hříchy světa (Jan 1,29). Jde před Ježíšem v duchu a moci Eliášově (Lk 1,17) a vydává mu svědectví svým kázáním, svým křtem obrácení a nakonec svou mučednickou smrtí. 5 Skřivánek, František: Maltézský kostel Panny Marie pod řetězem. Praha 1991, s. 1. 3

11 Křtitel. Papež zaručil řádu právo svobodné volby představených řádu bez vměšování se církevních nebo světských autorit. V roce 1120, krátce po své smrti, byl zakladatel řádu Fra 6 Gérard, blahořečen. V té době začali do řádu vstupovat v hojném počtu šlechtici, jelikož obdivovali Fra Gérarda a z vděčnosti k jeho dílu milosrdenství. Druhým představeným řádu byl Fra Raymond du Puy. Jelikož muslimské nájezdy téměř neustávaly a situace v Jeruzalémě byla nestabilní, bylo třeba střežit poutníky na cestě od pobřeží ke svatým místům. V té době uskutečnil Fra Raymond du Puy transformaci řádu a přijal novou vojensko-rytířskou funkci. Přijetím vojenské role se řádu zvýšila prestiž a privilegia. 7 Ačkoliv rytíři byli omezeni příslibem jejich samotné chudoby, řád byl jako celek nesmírně bohatý. Rytíř mohl nakládat pouze s 1/5 svého majetku tak jak on sám chtěl, zbývající 4/5 svého bohatství musel odkázat řádu. Řád díky těmto darům mohl postavit vlastní hrady, mít své jezdecké oddíly a vznikla tak první stálá západní armáda. Řád rychle pronikal do evropských zemí, kde budoval celou síť útulků a komend. 8 Spiritualita řádu Spiritualita řádu se utvářela během vlády prvních dvou představených řádu. Tato spiritualita nezaznamenala do dnešní doby výrazných změn. Zpočátku byli johanité skutečně nadnárodním řádem s čtyřstupňovou správní organizací. Nejmenší sídelní a hospodářskou jednotkou byla komenda, několik komend tvořilo bailivu, v jejím čele stáli bailli (úředníci v rytířských řádech). Větší seskupení komend se nazývalo převorství v čele s generálním převorem a velkopřevorství v čele s velkopřevorem. 9 Členové, kteří pocházeli z celého křesťanského světa, byli rozděleni na bratry rytíře, řádové kaplany a sloužící (pomocné) bratry. U bratrů rytířů byla podmínka šlechtický původ. Měli vlastní finanční zdroje, v čele rytířů stál preceptor. 10 Velmistr Fra Raymond du Puy zavedl pro řád znak bílý osmihrotý kříž, který představoval osm 6 frater = bratr, dále jen Fra 7 Buben, c.d., s Komenda (z lat. comes druh, společník) nebo také komturie, komturství či komtura je označení pro středověké sídlo rytířského či křižovnického řádu, například templářů, johanitů, německých rytířů nebo křižovníků s červenou hvězdou, komenda a komturie je pak přeneseně i označení pro komunitu v dané komendě sídlící. V čele komend stál komtur. Komenda svým charakterem odráží výjimečnou pozici rytířských řádů jako kombinace mnišství a rytířství. Obsahuje části běžné pro klášter, například kapitulní síň, klášterní kostel, křížovou chodbu, refektář, ale přitom je opevněná a má charakter hradu, zahrnuje také dům komtura. Součástí komend byly také hospodářské objekty a špitál. 9 Buben, c. d., s Preceptor (latina, zastaralé) je domácí učitel nebo učitel vůbec, který vyzdvihuje určité tradice. 4

12 evangelních ctností. Kříž je emblémem řádu dodnes. v heraldické terminologii je nazván tento kříž křížem maltézským. 11 Kypr, Rhodos V roce 1187 byl dobyt Jeruzalém sultánem Saladinem a johanité byli nuceni přenést své sídlo na pevný hrad Margat a poté do Akkonu. Posledním velmistrem ve Svaté zemi byl Fra Jean de Villiers. Dne dobyl egyptský sultán Al-Ašuf Akru poslední křižáckou pevnost Akkon ve Svaté zemi. Johanité se uchýlili na Kypr, kde se rozhodli zůstat s myšlenkou boje proti šíření islámu. Řád vybudoval válečné loďstvo a s pomocí janovských kupců s ním v letech dobyl na byzantské říši strategické souostroví Rhodos při jihozápadním pobřeží Malé Asie. Na něm Johanité, kteří si začali říkat rhodští rytíři, založili hospodářsky a politicky silný stát. Ten byl až do začátku 16. století významným opěrným bodem křesťanské Evropy proti turecké expanzi ve východním Středomoří. V 15. století čelil řád výrazným útokům Turků. V roce 1506 přišel útok egyptských Osmanů a osudný nápor na Štědrý den roku 1522, kdy už nebyla obrana možná, byli rytíři nuceni čestně kapitulovat. Sultán velkoryse povolil, aby velmistr se všemi vojenskými poctami opustil dne Rhodos. 12 Sultán velmistrovi navíc povolil odvést z ostrova řádový archiv a poklad včetně nejcennějších relikvií 13 řádu obrazu Panny Marie z hory Philermos 14, pravé třísky z Kristova Kříže a pravé ruky svatého Jana Křtitele. Zbytek řádového loďstva s velmistrem a konventem vytrvale hledal nová útočiště. 11 Takzvaný Maltézský kříž (dnes bílý osmišpičatý kříž na červeném poli) je znakem Řádu satého Jana v Jeruzalémě (dnes Maltézský řád). Maltézský kříž je jako symbol používán zejména Maltézským řádem a Řádem Johanitů, mimo to i dobročinnými organizacemi, které byly těmito řády založeny. Červená barva pozadí byla zavedena až roku 1259; do té doby nosili rytíři přehozy barvy černé. Osm špiček kříže má symbolizovat osm blahoslavení z kázání na hoře (Nový zákon, evangelium Matoušovo), o čemž měl rozhodnout druhý velmistr řádu, Raymond du Provence. Forma kříže se během doby značně měnila, což vyplývá jak ze soudobých kreseb, tak i z reliéfů na různých stavbách a ze zobrazení na mincích. Dnešní forma pochází zřejmě z 15. resp. 16. století. 12 Buben, c. d., s Pojem relikvie (ostatky) označuje zejména tělesné pozůstatky světců, ale také předměty s životem svatých spojené (např. zbytky jejich šatů a jiných osobních předmětů). Mezi věřícími jsou uchovávány v úctě a někdy je jim přičítána zázračná moc. 14 Titul Panna Maria z Philermosu je odvozen od svatyně na hoře Philermos na Rhodu, kde byla asi od roku 1000 po Kristu uchovávána mariánská ikona přenesená sem z Jeruzaléma. Jejím autorem byl podle zbožné tradice svatý Lukáš. Ikona byla předmětem zvláštního kultu tamního obyvatelstva a po příchodu johanitů (později Maltézských rytířů) na Rhodos počátkem 14. století se stala předmětem úcty také tohoto řádu, který ikonu po odchodu z Rhodu přenesl na Maltu. Svátek své řádové patronky si Maltézští rytíři připomínají 8. září z vděčnosti na památku ukončení tureckého obléhaní Malty v den Narození Panny Marie roku

13 Malta Po vyhnání řádu z Rhodu roku 1522 se rytíři řádu usídlili na Maltě, která jim byla věnována jako svobodné a suverénní léno na věčné časy. Začínají zde budovat opevnění, částečně za finanční pomoci římsko-německého císaře Karla V. 15 Smyslem nebylo jen vybudovat nový styčný bod pro řád, ale chránit západní Středomoří před sílícími výpady osmánské říše a jejích vazalů na severním africkém pobřeží a s nimi spojených pirátů. Přibližně po roce 1540 byla turecká a arabská vojska stále aktivnější i v západní části Středozemního moře. Pod dojmem těchto přepadů urychlovali rytíři budování opevnění maltského souostroví, které pro tyto účely poskytovalo navíc i výbornou strategickou polohu. Značnou roli zde hraje v roce 1558 zvolený velmistr řádu Jean Parisot de la Valette. Ten se zasazuje zejména o urychlenou stavbu opevnění v přístavu. Mimo pevnost St. Elmo se jednalo o opevnění městeček Senglea a Birgu, vjezd do přístavu byl chráněn i napříč natáhnutým řetězem, částečně i několika palisádami 16, které měly zamezit vylodění bojovníků. Světovou proslulost si řád vydobyl hrdinskou obranou Malty v roce 1565, jejíž obležení trvalo téměř celé čtyři měsíce. 17 Pod velením velkovezíra Mustafy 18 se před pobřežím Malty shromažďuje flotila, která má 140 galér 19 s muži v posádce. Obrana se skládala pouze z asi 700 rytířů a z 8500 maltských bojovníků. Útok osmánského vojska se nejprve soustředil na pevnost, St. Elmo 20, která byla vystavena silné dělostřelbě. Dne 6. června 1565 padla část opevnění, 23. června 1565 následoval další útok, končící dobytím pevnosti. Obě strany utrpěly těžké ztráty. 15 Císař Karel V. věnuje johanitům Maltu jako léno. Johanité se zde r usazují (jsou pak nadále známi i jako Maltézští rytíři resp. Maltézský řád) a mají chránit Evropu před vpádem Osmánců. 16 Dřevěné kůly, které jsou zaraženy do země vedle sebe v těsné blízkosti. Palisáda může být doplněna příkopem a může být i několik metrů vysoká. Dřevo bylo dostupný materiál a stavba byla poměrně jednoduchá a rychlá. 17 Roku 1565 byla Malta, tehdy pod nadvládou Maltézského řádu, obléhána osmánským vojskem. Po dlouhém obležení (Great Siege), které trvalo od 19. května do 8. září 1565, se rytíři řádu prosadili a udrželi si maltské souostroví na dalších 233 let. 18 Kara Mustafa ( prosince 1683) byl turecký velkovezír a vojevůdce. 19 Galéra je typ lodi veslice s pomocným oplachtěním. Byla využívána pro obchodní i válečné účely. Galéra konstrukčně vycházela z lodí antického světa. Jednalo se o nízkou, m dlouhou štíhlou loď, s ponorem 1,5 2 m. Byla poháněna jednou řadou vesel, u kterých ale sedělo několik veslařů. Galéry mívaly i stěžně, na něž se napínaly pomocné plachty. Plachty byly obvykle trojúhelníkové, latinského typu. Válečné galéry byly obvykle vybaveny klounem pro prorážení nepřátelské lodi. Tento kloun také někdy sloužil jako most pro útok vojáků na dobývanou loď. 20 Pevnost St. Elmo je jedna z prvních pevností, které rytíři řádu svatého Jana po příjezdu na Maltu postavili. Dokončena byla roku Ve sklepení se dalo skladovat až pět tisíc tun potravin, a tak je chránit jak před deštěm a před sluncem. 6

14 Osmánské vojsko ztratilo asi vojáků, z obránců pevnosti přežilo bitvu jen 9 rytířů, kteří byli popraveni. Poté se osmánské vojsko soustředilo na obléhání Birgu s pevností St. Angelo a Senglea s baštou St. Michaels. Dne 15. července 1565 došlo po delší dělostřelbě k útoku na obě opevnění, které z počátku za velkých ztrát ztroskotalo. Až 7. srpna 1565 se podařilo dobýt baštu St. Michaels, ze které se však krátce nato muselo osmánské vojsko stáhnout. Začátkem září 1565 přišla konečně dlouho očekávaná posila. Pod velením španělského vicekrále přistává ze Sicílie vypravená flotila s muži na palubě. Osmánské vojsko se sice flotile postavilo, avšak vysíleno dlouhými a těžkými boji nakonec podlehlo. Dne 8. září 1565 se menší části osmánského vojska podařil útěk. Celkové ztráty na osmánské straně obnášely okolo mužů, kteří byli zabiti či zraněni. Na straně obránců bylo kolem 5000 mrtvých a zraněných, mezi nimi 200 řádových rytířů. Než dorazila španělská posila, byla Malta obhajována jen asi 800 obránci. Půl roku poté byl položen základní kámen na výstavbu nového konventního města Valletta 21. Na počest vítězství nad Turky, byl konvent Birgu přejmenován na Vittoriosa. Koncem 16. století platila Malta jako nejlépe opevněný ostrov Středozemního moře. Valletta nemocnice, poslání řádu Valletta nebyla budována pouze jako pevnost, ale jako město, které v případě nouze mohlo ochránit místní obyvatele i s dobytkem nebo stoupence řádu, kterých na ostrov přicházelo stále více. Dne došlo u přístavu Lepanto 22 k rozhodující námořní bitvě, kde Turci utrpěli drtivou porážku, a tím byla definitivně zlomena jejich vláda ve Středomoří. Při vší světské slávě řád Maltézských rytířů nezapomínal na své původní špitální povolání. V La Vallettě vybudoval rozsáhlý špitál, který snesl srovnání s nejlepšími v Evropě. Sacra Infermeria měla více jak 600 lůžek a byla známá v celé Evropě. Víra členů řádu Maltézské rytíře zavazovala k tomu, opatřit a starat se o nemocného ať již je nemocný jakéhokoli vyznání a víry. Pečovalo se také o otroky. Jedinou výjimku tvořili katolíci, ti byli umisťováni na speciální samostatná lůžka. Pacienti byli ošetřováni členy řádu. Nad personálem nemocnice stál vždy vrchní lé- 21 Valletta, také La Valletta, je hlavní město ostrovního státu Malta ležící na východním pobřeží mezi zálivy Grand Harbour na jihu a Marsamxett Harbour. Město bylo založeno během tureckých přepadů ostrova v 16. století velmistrem johanitů Jeanem de la Valette a je vystavěno převážně z kamene. 22 Bitva u Lepanta byla poslední velkou bitvou veslových lodí. Proběhla 7. října 1571 u řeckého ostrova Naupaktos (Lepanto). Střetla se v ní loďstva Svaté ligy a osmanské říše. Bitva skončila vítězstvím Svaté ligy. 7

15 kař, který navštěvoval nemocnici nejméně jednou týdně a obcházel všechny doktory. Pro větší renomé nemocnic byla většina nástrojů vyrobena z vysoce kvalitního stříbra. Samozřejmostí byly základní zásady hygieny, které byly pečlivě sledovány a dodržovány. Řádoví chirurgové zde zvládali náročné operace, které se týkaly například vyndávání kamenů z močového měchýře, odstraňování šedého zákalu z oka stejně dobře jako amputace končetin nebo léčba ran. Nemocnice měla možnost transportovat nemocné do budovy přímo z lodí. Bylo zde 11 sálů, největší sál byl přes 150 metrů dlouhý, dále lékárna, prádelna, sklad prádla, knihovna, kaple, byty pro zaměstnance. Řád Maltézských rytířů není misionářský řád, který si dává za úkol, kázat slovo Boží, obracet nevěřící na víru a zlepšovat morálku. Tím se zásadně odlišuje od jiných mladších řádů. Řád rytířů se neomezuje jen na zdokonalování náboženského života, ale je navíc aktivní ve vykonávání víry. Chrání ty, jež jsou Kristu nejblíže chudí, slabí a nemocní. Heslo Suverénního řádu Maltézských rytířů zní: Tuitio fidei, obsequium pauperum, ochrana víry a péče o chudé. 23 Toto heslo a cesta je pro členy vždy aktuální. Maltézští rytíři se snažili a snaží plnit cíle a úkoly, stanovené jejich zakladateli, prostředky přizpůsobenými době. V každé době budou existovat chudí, slabí, nemocní, ale také i nepřátelé křesťanství, kteří brání křesťanům ve výkonu jejich náboženství. 24 Od dějin po současnost Dějiny řádu zaznamenaly období vzestupu, prodlev a úpadků. Velký vrchol zažil řád v období křížových výprav. Později založením suverénního státu na Rhodu a Maltě. Hrdinská byla obrana obou ostrovů. V roce 1798 přistál na Maltě Napoleon 25. Pod zástěrkou, že chce pouze doplnit zásoby před cestou do Egypta, se dostal až do hlavního města a následně Maltu obsadil. Velmistr řádu před ním prakticky okamžitě kapituloval. Jako důvod uvedl, že členové řádu nesmí pozvednout meč proti jiným křes- 23 Bailli Fra Karel E. Paar: Zpravodaj Českého Velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů a České maltézské pomoci: Praha 15/ Waldstein-Wantenberg, Berthold., Ein leben für den orden, Napoleon Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio, Korsika 5. května 1821 Longwood House na ostrově Svatá Helena) byl francouzský generál a císař ( Napoleon I.) ( a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva. 8

16 ťanům. Po roce 1798, řád živořil. Hlavní činnost řádu se poté přesunula do Ruska, kde car Pavel I. 26 poskytl azyl poměrně početné skupině rytířů. Ti ho z vděčnosti poté zvolili velmistrem. Toto rozhodnutí však nebylo nikdy oficiálně schváleno církví. Od 1805 řád neměl velmistra, jen náměstka. Řád ztrácel jednu provincii za druhou. 27 Řád neměl trvalé sídlo své vrcholné administrativy. Obnova postupovala pouze pomalu. V Itálii byla zřízena tři velkopřevorství, v roce 1834 přesídlilo představenstvo řádu do Říma, ale chyběli zde rytíři a kněží, kteří byli zavázáni slibem. Jelikož řád neměl dostatečné množství majetku, nemohl si rytíře a kněží vydržovat. Rok 1870 lze považovat za rok opětného znovuzrození řádu a jeho českého velkopřevorství. V roce 1872 byla obnovena hodnost velmistra a řád nabyl opět na významu. V 19. Století vznikly nové řádové sbory a do drobných válek mohly být v té době nasazovány maltézské sanitní čety, které pečovaly o raněné. Dvacáté století nebylo pro řád obdobím rozkvětu a plného obnovení činnosti řádu, jehož suverenita byla uznávána postupně několika státy. Následky první světové války opět zvrátily rozvoj řádu zpět. Následovala hospodářská krize 28, národnostní boje, politická nejistota. Po příchodu Hitlera 29 do Rakouska byl řád v této zemi zakázán. Řád rozdělil staré velkopřevorství na české a rakouské, aby se zabránilo nepříznivým následkům pro ČSR. Toto opatření velmi nepomohlo. V roce 1939 obsadil Hitler ČSR a řád rozpustil. V letech 1945 a 1950 následovalo krátké oživení politické situace, ale řádu neposkytovalo téměř žádné další možnosti. Řádu byla opět zakázána činnost. Přes všechny zákazy činnosti dokázal řád i po toto období udržet kontinuitu. V Rakousku a ostatním západním světě se řád rozvíjel i nadále svobodně a brzy se rozšířil do celé Evropy, Severní a Jižní Ameriky a také do Austrálie. Další organizace vznikly na Filipínách a Libyi. Pomocné služby řádu poskytovaly pomoc nejen ve vlastních zemích, ale při katastrofách v zahraničí. Řád se zabýval potíráním lepry 26 Pavel I. (1.října března 1801) byl panovníkem Ruska v letech V letech 1810 a 1811 zrušila například pruská vláda braniborskou balivu a všechny jí podřízené konventy. Řádové statky se staly majetkem pruského státu. 28 Velká hospodářská krize je označení pro velký propad akcií na americké burze a následovný hospodářský kolaps v roce V důsledku tohoto krachu se de facto zhroutily ekonomiky po celém světě mimo SSSR. Velká hospodářská krize byla překonána až v polovině 30. let 20. století a všeobecně se soudí, že právě ona byla jednou z hlavních příčin druhé světové války. 29 Adolf Hitler (20. dubna dubna 1945) byl německý nacistický politik, vůdce Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), od 30. ledna 1933 do své smrti německý kancléř, od března téhož roku vybavený diktátorskými pravomocemi, od roku 1934 rovněž hlava státu. Jakožto Vůdce (německy Führer) vybudoval v Německu militaristický totalitní stát, byl odpovědný za genocidu některých skupin obyvatelstva, zejména holokaust Židů, vyvražďování postižených a brutální pronásledování dalších skupin osob. 9

17 v Africe, Asii a Jižní Americe. 30 Neustále i v současné době přicházejí žádosti k řádu o pomoc, to je způsobeno nepředpojatou pomocí řádu všem lidem trpícím nouzí bez ohledu na národnost a náboženské vyznání. Pomocné prostředky a zkušenosti, má tento řád díky svým mezinárodním vztahům. Řád se tyto žádosti, vzhledem ke své řeholi, snaží uspokojovat. V současné době má řád čtyřicet národních sdružení, z nichž je osmnáct v Evropě, osmnáct v Americe, dvě v Asi, jedno v Africe a jedno v Austrálii Waldstein-Wantenberg, Berthold. Maltézský řád dnes. Janov nad Nisou: 1995, s Tamtéž, s

18 2 Maltézští rytíři v Čechách V roce 1147 se český kníže Vladislav II. vydal bojovat, s velkým počtem českých a moravských pánů ve vojsku, do svaté země proti Saracénům. Tato II. křížová výprava nedopadla šťastně a Vladislav II. se po roce vrátil zpět do Prahy. Vladislav II. se však při své výpravě do zámoří setkal s Raymondem du Puy, který byl představený johanitů. Seznámil se zde s činností tohoto nového řádu. Jeho dojmy musely být velmi silné, protože se rozhodl řád uvést do Čech. 32 Vznik johanitských komend v Čechách První johanitská komenda byla zřízena v roce 1158 na základě podnětu vyšehradského probošta a kancléře Gervasia. Ten byl vynikajícím Vladislavovým diplomatem. 33 Král Vladislav na výstavbu daroval potřebné pozemky. Centrem byl chrám Matky Boží pod řetězem. Označení ukazovalo na skutečnost, že chrám byl první budova na této straně pražského mostu. 34 Z jedné strany chrámu v Praze přistavěli rytíři budovu komendy pro laické řádové rytíře a konvent pro duchovní. Z druhé strany chrámu byl přistavěn špitál s útulkem pro nemocné, tak aby se svatyně nacházela uprostřed. Špitál pečoval o poutníky a pocestné, kteří přicházeli do tehdejšího města. Vše bylo obehnáno hradbami a tam, kde nebyly chráněny Čertovkou, vodním ramenem Vltavy, byly vyhloubeny vodní příkopy. Do takto opevněného areálu, v kterém se nacházely ještě další obytné a hospodářské stavby, mlýn a hřbitov, vedly nejméně tři brány přes vodní příkop. Brána nejblíže kamenného Juditina mostu přes Vltavu, dnes Karlův most, se uzavírala před ruchem na předmostí řetězem. Proto je chrám nazván chrám Matky Boží pod řetězem. 35 V roce 1182 byl špitál i kostel zasvěcen svatému Janu. Díky přízni feudálů mohl řád zakládat i další komendu v Manětíně ( ). Zde měly zastoupení také johanitky (již před rokem 1182). Byly to vdovy po těch, které Pán povolával k sobě i během bojů za svatou věc. Často tyto ženy zasvětily svůj další život službě právě o nemocné a mnohé z těchto žen nalezly své místo 32 Buben, c. d., s Pořízka, Jiří: Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě Olomouc: 2002, s Buben, c. d., s Skřivánek, Maltézský kostel, c. d., s. 1 11

19 mezi johanitkami, ženskou odnoží řádu Maltézských rytířů. 36 Hlavním posláním řeholnic byla péče o nemocné ve špitálech. Obě sídla zanikla během husitských válek. Johanitky pobývaly také ve Velkém Boru. Následně byly budovány komendy ve Stříbře, Kadani, kde byl vystavěn kostel zasvěcený Panně Marii, byl zde provozován špitál 37 ( ), Ploskovicích a Kladsku (1184). Díky zvláštní přízni rodu Bavorů ze Strakonic, získali johanité v roce 1243 část bavorského hradu ve Strakonicích, který se tak stal nejstarším řádovým rytířským hradem na sever od Alp. Tento hrad byl sídlem řádu až do 20. Století, kdy musel být z hospodářských důvodů prodán. České velkopřevorství mělo později komendy v Mladé Boleslavi ( ), ve Světlé pod Ještědem 38 ( ) a v Žitavě. Komenda v Žitavském kraji se stala centrem duchovním, špitálním, ale i hospodářským, a která proslula také svou školou. Určitým specifikem žitavské komendy bylo, že nikdy neměla rytíře, pouze duchovní. Ve 12. a 13. století se řád dále šířil ve Slezku Velký Týnec (1170), Hrobníky (1280), Kladsko (1184), Makov a Opolí (1224) a další. Úkolem řádového osídlování nebyla v té době pouze péče o nemocné a pocestné, ale i ochrana cest, stavba kostelů a jejich duchovní správa. Takto vznikly i řádové fary, kterých je do dnešní doby mnoho zachováno. Typickými komendami spojenými s péčí o nemocné byly Strakonice, Mladá Boleslav, Brno a Opava. Komendy měly různé úkoly, z důvodu této různosti byly obsazovány rytíři pro ochranu cest, kněžími pro duchovní službu a sloužícími bratry pro péči o nemocné. Tam kde johanité přímo nehospodařili, zajišťovali alespoň duchovní správu. Síť slezských komend a far se špitály a školkami doprovázená statky a vesnicemi a také užitky jejich částí, vytvářela do husitských válek ojedinělé zemské soustředění řádu johanitů. 39 Ve 14. století působilo v pražském konventu devatenáct kněží a deset rytířů, kteří se společně starali o školu a starobinec. V roce 1301 obdržel převor pražského kostela Panny Marie pod řetězem od papeže Bonifáce III. právo pontifikálií. 40 V roce 36 Dachovský, Karel: Zpravodaj Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů a České maltézské pomoci. Praha 20/2007, s Skřivánek, František: Rytířský řád johanitů v severních Čechách. Praha: 1998, s Uváděno ve starších pramenech, nacházela se v dnešním Českém Dubu, kde jsou v současné době odkryty zbytky řádové komendy 39 Skřivánek, František: Rytíři svatého Jana Jeruzalémského u nás. Praha1995, s Biskupské insignie, odznaky a roucha 12

20 1393 se řádový konvent stal svědkem scény, kdy se na neutrální půdě sešli vznětlivý král Václav IV. a arcibiskup Jan z Jenštejna. Král metropolitu urážel a ponižoval. 41 Následně se na arcibiskupa rozhněval a obětí tohoto hněvu byl arcibiskupův generální vikář Jan Nepomucký 42, který se stal mučedníkem. Generální převor Markold z Vrutic byl pak později na Karlštejně zavražděn. V roce 1402 vykoupil řád světskou polovinu hradu i panství ve Strakonicích. 43 Řád v období husitských válek Strakonický mistr-představený johanitů v Čechách se v čele rytířského a královského vojska střetl s husity u Sudoměře. 44 Starý způsob válečnictví, založený na osobní statečnosti, podlehl nové Žižkově taktice a strategii boje. Rozvoj činnosti řádu byl přerušen husitskými bouřemi. V květnu roku 1420 byla zničena pražskými hejtmany johanitská komenda na Malé Straně a konvent lehl popelem. Naštěstí byli členové řádu včas varováni a přesunuli se do Strakonic na panství rodu Bavorů, příznivců johanitů. Stihli si vzít sebou i řádové cennosti a naštěstí nikdo z řádu nezahynul. Části statků johanitů byly drancovány husity, část byla zastavena králem, který potřeboval peníze pro vydržování žoldáků. Nedostatek peněz přinutil řád zastavovat a následně prodávat další statky. Řád tak ztratil Kounice, Orlov s Orlovicemi a Ivanovice. Stav řádu byl po skončení husitských válek v Čechách velmi žalostný. Husitské války a následné období, které bylo poznamenáno rozvratem dosavadní církevní organizace. Majetek řádu se ztenčil na Strakonice a fary na ně vázané, Prahu, Pičín a Opavu. V roce 1512 přiznal papež Julius II. strakonickým převorům právo pontifikálií 45, ale jen do doby znovuzřízení pražského konventu. V roce 1519 byl v Praze opraven kostel, který byl opětovně zničen ohněm v roce Opraven byl jen chrám a kůr, v prostoru nedokončené chrámové lodi za vstupní bránou a věžemi vznikl řádový hřbitov. Čeští rytíři se také, sice pouze v malém počtu, zúčastnili obrany Malty 41 Buben, c. d., s Sv. Jan Nepomucký ( )Působil jako farář u sv. Havla v Praze, později se stal generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Byl zpovědníkem královny Žofie. Pro věrné plnění povinností a neprozrazení zpovědního tajemství byl králem Václavem IV. mučen a utopen ve Vltavě. 43 Buben, c. d., s První větší vítězné střetnutí husitů s panským vojskem a strakonickými johanity. 45 Slovem pontifikálie v církevní praxi označujeme insignie velekněze (odznaky s roucha), v prostředí katolické cirkve se jedná také o činnosti, které provádí biskup během bohoslužby. 13