PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT. Informační příručka pro pedagogy k výuce problematiky ekonomických a právních aspektů fungování domácností v ČR

Transkript

1 PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT Informační příručka pro pedagogy k výuce problematiky ekonomických a právních aspektů fungování domácností v ČR

2

3 Úvod Dům Techniky Pardubice spol. s r.o. je realizátorem projektu PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT Další vzdělávání pedagogických pracovníků středních škol v Pardubickém kraji v oblasti ekonomických a právních aspektů fungování domácností v ČR (CZ.1.07/1.3.46/ ). Partnerem projektu je Sdružení SPES, které se zabývá prevencí a pomocí při předlužení. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočten ČR. Projekt PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT je určen pedagogům vyučujícím na gymnáziích, středních školách a SOU v Pardubickém kraji ekonomické a společenskovědní předměty. Publikace, kterou máte před sebou, je základním informačním materiálem, podle kterého probíhají akreditované vzdělávací kurzy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a který je současně koncipován tak, aby sloužil jako pomůcka pro pedagogy při přípravě výuky finanční gramotnosti na středních školách. Důležitou pomůckou pro pedagogy jsou i další dvě publikace, které vznikly v rámci projektu PŘI- PRAVIT PRO ŽIVOT. Jedná se o publikaci s příklady aktivit na podporu praktické výuky vybraných témat finanční gramotnosti na středních školách a o publikaci s příklady pracovních listů pro studenty středních škol k procvičení vybraných témat z finanční gramotnosti. Obsah všech publikací je rozdělen do tří kapitol, jejichž názvy korespondují s názvy i obsahem jednotlivých akreditovaných vzdělávacích kurzů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jedná se o kapitoly Založení a správa základního hospodaření domácnosti, Investice a pojištění domácnosti, Vybrané smlouvy uzavírané domácnostmi. Více informací o projektu PŘIPRAVIT PRO ŽIVOT je možno získat na internetových stránkách projektu 1

4 2

5 Poděkování Realizátoři projektu děkují všem členům konzultační skupiny složené z pedagogů vybraných středních škol v Pardubickém kraji za jejich cenné poznámky a připomínky k obsahu jednotlivých publikací. Členové konzultační skupiny: Mgr. Zuzana Erlebachová Ing. Irena Ježková Mgr. Barbora Suchánková Ing. L ubica Smitková Ing. Zdeňka Šimůnková Ing. Iva Klimendová Mgr. Lea Bednaříková Hotelová škola Bohemia s.r.o., Chrudim Hotelová škola Bohemia s.r.o., Chrudim Gymnázium Pardubice Mozartova Střední škola automobilní Holice Střední průmyslová škola chemická Pardubice Obchodní akademie Chrudim Střední průmyslová škola elektrotechniká Pardubice 3

6 4

7 Kapitola číslo 1. Založení a správa základního hospodaření domácnosti

8 1. Domácnost obecně Pokud si chceme založit novou domácnost, musíme si ujasnit, co vlastně pojem domácnost znamená. Je nutné vědět, že pojem domácnost je vymezena legislativou a každá domácnost má svá práva a povinnosti. Při zakládání domácnosti je i důležité uvědomit si, kdo vlastně tvoří domácnost a jaké formy společného soužití mohou být v rámci domácnosti realizovány. Pojem domácnost u nás vymezuje občanský zákoník. Uvádí se v něm, že domácnost tvoří osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Jinými slovy tedy jde o soužití více osob, které sdílejí společnou domácnost, společně hospodaří, společně uspokojují své potřeby. Domácnost však v poslední době tvoří stále více jen jedna osoba. Při soužití více osob rozlišujeme několik forem společného soužití, a to: Partner a partnerka Tento vztah byl dříve definován jako druh a družka. Toto označení již dnes oficiálně neexistuje. Tento vztah není přímo uveden v zákoně o rodině, netýká se ho tedy právní úprava. Všechny vazby, práva a povinností, právní následky se vyvozují z jednotlivých ustanovení občanského zákoníku, která se týkají domácnosti či osob, které spolu žijí v určitém vztahu. Registrované partnerství Registrované partnerství (dále jen partnerství ) je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 239/2008 Sb. (dále jen zákon o partnerství ). Partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Prohlášení se činí před matrikářem na základě otázky položené těmto osobám, zda chtějí spolu vstoupit do partnerství. Do partnerství může vstoupit každý, komu to zákon o partnerství nezakazuje. Partnerem se rozumí osoba, která uzavřela partnerství. Podmínkou vstupu do partnerství je, aby alespoň jedna z osob vstupujících do partnerství byla státním občanem České republiky. Vstup do registrovaného partnerství mezi osobami, nemají-li trvalý pobyt na území České republiky, je zpoplatněn Kč. Partneři mají v partnerství stejná práva a povinnosti. Partneři jsou oprávněni zastupovat se v běžných záležitostech a takové jednání zavazuje oba partnery společně a nerozdílně. Toto platí i pro závazky vzniklé v době trvání partnerství. Partneři rovněž jako manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Manželství Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, který je upraven zákonem o rodině č. 94/1963 Sb. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství, učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci, (dále jen matriční úřad ) nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy novela občanského zákoníku zachovává obě možnosti, tedy lidé si mohou vybrat mezi civilním sňatkem a sňatkem uzavřeným před církví, která je k tomu oprávněná. Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně. Vznikem manželství vzniká i institut společného jmění manželů viz 3 kapitola). Zákon o rodině upravuje mimo jiné i další vztahy mezi manželi, jako například: Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. 6

9 O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud. O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. Manželé mají vyživovací povinnosti k dětem. Ale i předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (tedy ze zákona je povinnost poskytnout finanční podporu rodičům ve stáří). Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí. Vybrané životní události a jejich vypořádání v rámci jednotlivých typů soužití: V současné době mladí lidé stále častěji dávají přednost společnému soužití bez uzavření manželství. Jmenujme základní životní situace, na které má vliv způsob soužití a které mohou být problematické: Práva a povinnosti v rámci manželství existuje více nezbytných povinností, které musí manželé respektovat. Mimo manželství existuje nižší právní ochrana, ale i méně povinností. Příkladem může být nárok na přispívání manžela/ky na společnou domácnost, podílení se na nákladech na chod domácnosti a podobně. Daňové úlevy stát umožňuje manželům výhodnější daňové úlevy, tedy tzv. sleva na manžela/ manželku. Tato úspora v praxi může činit řádově i několik tisíc za kalendářní rok. Dávky ze strany státu dříve bylo výhodné soužití parterů z důvodu většího nároku na dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi. V současné době se však používá pojem společně posuzované osoby, tedy osoby žijící ve společné domácnosti bez ohledu na vazby mezi nimi (např. vyživovací povinnost babičky ke svým vnukům). Pokud mají partneři přiznáno společné trvalé bydliště, mohou ztrácet nárok na jednotlivé dávky. Z praxe víme, že úřady práce kalkulují se společně posuzovanými osobami, a není tedy pro výplatu sociálních dávek rozdíl mezi uzavřeným manželstvím a partnerským soužitím. Úprava majetkových poměrů majetky mezi manžely jsou upraveny zákonem, jak jejich nabývání, tak jejich vypořádání. V případě života na hromádce musí být majetkové poměry upraveny např. dohodou mezi partnery. V praxi často narážíme na problematiku nároků na majetek nabytý ze společných peněz partnerů. Je obtížné prokazování vlastnictví k jednotlivým věcem nabytým za dobu společného soužití. Většinou je situace taková, že majetek zůstává ve vlastnictví osoby, která je má v držbě. Máme tedy například situace, kdy žena opustila společnou domácnost z důvodu domácího násilí a neumí následně prokázat vlastnictví k věcem, které zůstávají v majetku partnera. Přechod nájmu v případě nájemní smlouvy na jednoho z partnerů existují problémy s převedením smlouvy na druhého partnera, který sdílí společnou domácnost, a to i přesto, že v daném nájmu má trvalé bydliště. Samotné trvalé bydliště nezakládá nárok na převod nájemní/podnájemní smlouvy. Jedná se o jeden ze základních problémových bodů v praxi. V případě rozchodu či úmrtí partnera/ ky se dostává druhý z páru do problému s bydlením. Je zatížen nutností hledat si nové bydlení, staré opouští v krátké době bez jakýchkoli nároků. Vyživovací povinnosti mezi partnery neexistuje vyživovací povinnost jako na ni zákon pamatuje mezi manžely či mezi rozvedenými manžely. Tedy pokud jeden z partnerů opustí domácnost a druhý není schopen hradit nezbytné náklady spojené s domácností, nemá tento partner nárok na výživné ze strany bývalého partnera. Vdovský/Vdovecký důchod na tuto dávku má nárok pouze manžel/manželka. Neexistuje právní nárok partnera i po dlouholetém soužití. V případě úmrtí partnera dochází k výraznému snížení 7

10 příjmů celé domácnosti. Tento výpadek příjmů je v rámci manželství kompenzován právě nárokem na vdovský/vdovecký důchod. Při soužití partnerů tento nárok nevzniká. V běžném životě je pak velmi obtížná právě kombinace snížení příjmů bez nároku na důchod a toho, že nevzniká nárok na práva k bytu. Tito lidé jsou ve velmi obtížné situaci, nemají kde bydlet a zároveň hospodaří s nižšími příjmy. Dědictví mezi partnery nevzniká nárok na dědictví po zesnulém partnerovi, a to ani po několikaletém soužití. Při úmrtí jednoho z partnerů narazíme i na problematiku společných bankovních účtů, jejich blokaci a nemožnost dostat se ke společně uloženým finančním prostředkům. (Dědictví je podrobně popsáno ve 3. kapitole.) Před založením domácnosti dvou osob je tedy nezbytné stanovit si, jakou formu společného soužití zvolíme. Je nutné stanovit si priority, zvážit, zda nám vyhovuje partnerství, či práva a povinnosti vyplývající z manželství. 2. Formy získání zázemí pro domácnost Druhým důležitým bodem v procesu založení domácnosti je výběr a pořízení vlastního bydlení. Tedy rozhodování se o tom, zda si domácnost pořídí nemovitost do svého vlastnictví, či zda využije formu nájmu. Toto rozhodování je velmi důležité a vyžaduje důsledné promyšlení všech možných variant. Rozhodnutí je závislé na rozpočtu domácnosti a je nutné si uvědomit, že toto rozhodnutí bude domácnost provázet a ovlivňovat dlouhá léta jejího fungování. V závislosti na vlastníkovi dělíme nemovitosti (byty, domy) do tří, resp. čtyř základních kategorií: 1) byt v osobním vlastnictví (tento typ v České republice převládá) byt patří konkrétní osobě a nemovitost je zapsána v katastru nemovitostí na jméno této fyzické osoby, nebo na jména více fyzických osob. S nemovitostí pak může majitel/é nakládat v rámci svého uvážení, ale v souladu se zákonem. Výhodou je možnost poskytnout nemovitost do zástavy. Majitel nemovitosti se musí o majetek starat tak, aby neohrozil lidi a věci v okolí, je tedy zodpovědný za svůj majetek. 2) družstevní byt vlastníkem bytu je bytové družstvo, členové družstva mají na základě stanov právo nájmu k bytu, mají také poměrně velké právo s tímto bytem disponovat a družstevní vlastnictví se tak fakticky blíží vlastnictví přímému. Důležité je však si uvědomit, že při koupi družstevního bytu nenabýváme právo k bytu samotnému, ale kupujeme si podíl v družstvu. Zásadním rozdílem tedy je nemožnost dát do zástavy podíl v družstvu, tímto podílem nelze ručit například u hypotečního úvěru. Členové družstva mají zároveň možnost prostřednictvím svého členství ovlivňovat chod družstva, proto jejich vliv na nakládání s bytem je výrazně vyšší než u nájemního bytu. Člen družstva platí družstvu nájem a podílí se na společných nákladech. 3) nájemní byt (státní, obecní, soukromý) zde nájemce bytu není ani vlastníkem ani není členem družstva. Obyvatel bytu je nájemník, který obývá byt na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel s vlastníkem bytu. Dnešní zákonná úprava výrazně chrání práva nájemců před právy vlastníků bytů (občanský zákoník 685 a násl.). 4) ostatní zvláštní kategorii bytů tvoří tzv. služební byty nebo podnikové byty, nájem v těchto bytech je vázán na výkon práce pro zaměstnavatele. 2.1 Pořízení bytu do osobního/družstevního vlastnictví: Pořízení bytu do osobního vlastnictví vyžaduje vysoké vstupní náklady, ovšem nižší provozní náklady. Na trhu existuje řada produktů nabízejících možnost pořízení vlastního/ družstevního bydlení. Základní rozdíly jsou vysvětleny výše. Doplňujeme informace o instituci, která byt může poskytovat. 8

11 Bytové družstvo má své stanovy a orgány (členská schůze, představenstvo a kontrolní komise). Rámcová právní úprava družstev je uvedena v obchodním zákoníku, ale každé družstvo může ve svých stanovách práva a povinnosti upravit. Členové mají možnost hlasovat na členské schůzi a ovlivnit činnost družstva. Společenství vlastníků jednotek (SVJ) vzniká podle zákona v každém domě s nejméně pěti byty, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to nezávisle na vůli vlastníků bytových jednotek. SVJ má také své orgány (shromáždění a výbor) i stanovy. Právní úprava společenství vlastníků jednotek, její orgány a činnost jsou uvedeny v zákoně o vlastnictví bytů. Platby spojené s (družstevním/vlastním) bytem Členové družstva platí nájemné, které zahrnuje poplatky za služby, fond oprav a případně splátku anuity. Vlastníci za byt logicky neplatí žádné nájemné, hradí poplatky za služby (elektřina, plyn, vodné, stočné), ale také platby spojené se správou domu a do fondu oprav, v němž se shromažďují prostředky na údržbu, opravy a rekonstrukce společných částí domu. V praxi vznikají problémy s (ne)existencí tzv. fondu oprav. Pokud je fond oprav, ať už v rámci družstva či společenství vlastníků, pak jsou do tohoto fondu pravidelně odváděny finanční prostředky, které budou sloužit k úhradě nezbytných oprav. Domácnost tak není jednorázově zatížena náklady na opravy v domě (například rekonstrukce výtahů). Pokud fond oprav není či daná domácnost v domě do něj nepřispívá, pak je ovšem povinna jednorázově uhradit náklady spojené s opravami. Stává se tedy, že domácnosti je doručena faktura za danou opravu, která je rozpočítána podle počtu bytových jednotek v daném domě. Domácnost je tedy povinna uhradit celou částku jednorázově. Prodej a převod bytu (vlastnictví/družstevní podíl) Převod členství v bytovém družstvu můžete prodat bez souhlasu družstva. Převod členského podílu nepodléhá dani z převodu nemovitostí. Vlastník může se svým bytem nakládat libovolně, ovšem jeho prodej podléhá zdanění. Daň z převodu nemovitosti platí prodávající, příjem musí vykázat v daňovém přiznání a cenu bytu navíc doložit znaleckým posudkem. Při prodeji bytu v osobním vlastnictví je nutné vyhotovit nový znalecký posudek. Rozdíly mezi osobním vlastnictvím a družstevním existují a při volbě druhu bydlení musíme zvážit, která forma nám bude více vyhovovat. Ohled se musí především brát na: způsob pořízení družstevní byt nelze pořídit na hypotéku (i když některé banky tuto možnost nabízejí, ale je nutné zajistit úvěr jinou nemovitostí, tedy požádat jinou osobu, která vlastní nemovitost, aby dala tuto nemovitost do zástavy bankovnímu subjektu) výše nájmu byt v osobním vlastnictví je spojen s nižšími náklady než družstevní bydlení (v rámci družstva je téměř vždy povinnost hradit částky do fondu oprav, obvykle je také stanoven nájem) fond oprav v rámci družstevního bydlení je měsíčně hrazena částka do tzv. fondu oprav, z kterého jsou kryty jednotlivé stavební úpravy. V případě, že neexistuje společenství vlastníků či nevytváří fond oprav, je nutné stavební úpravy hradit z úspor vlastníka podnájem bytu v případě, že není byt pořizován pro účely vlastního bydlení, ale k nájmu pro třetí osobu, musí existovat souhlas družstva s podnájmem (v případě vlastnictví bytu, nemusí být udělen žádný souhlas s podnájmem jiné osobě) pravděpodobnost ztráty bydlení je důležité vzít v úvahu velikost a důvěryhodnost družstva, případně zvážit výši jeho zadlužení (pokud družstvo špatně hospodaří, stává se v praxi, že dojde k exekuci majetku družstva, tedy ke ztrátě nároku na užívání bytu) Finanční produkty k pořízení vlastního bydlení Pořízení vlastního bydlení je ve většině případů je otázkou zadlužení. Není pravděpodobné, že bychom byli schopni ušetřit na pořízení vlastní nemovitosti či podílu v družstvu. Pokud zakládáme domácnost, chceme mít otázku bydlení vyřešenou okamžitě a nečekat dlouhé roky na pořízení. Je tedy 9

12 více než pravděpodobné, že nové domácnosti musí využít nějaké formy zadlužení. Na trhu v současné době existuje celá škála produktů, které se mohou zdát vhodné pro pořízení bydlení. Základními produkty však jsou dva níže uvedené: Hypotéka Hypotéku definuje zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., a to tak, že hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Jedná se tedy o produkt, který je určen k financování bydlení. Jde o úvěr na vysokou částku s dlouhou délkou splácení. Protože se jedná o účelový úvěr se zástavou, úroková sazba bývá poměrně nízká. Hypotéku může poskytovat jakákoli banka, pokud vydává hypoteční zástavní listy. Hypotéka slouží ke: koupi nemovitosti či stavebního pozemku stavbě nemovitosti rekonstrukci, opravě či modernizaci získání vlastnického podílu k nemovitosti V současné době je konkurence na trhu s hypotékami velmi vysoká a tento produkt je velmi oblíbený. Úrokové sazby jsou již několik let na minimu a stále klesají. V praxi poradenství pro dlužníky se často setkáváme s hypotečními smlouvami. Obecně se nedá říci, že hypotéky samy o sobě jsou problémem. Většina domácností je v praxi schopna splácet své závazky plynoucí z hypotéky, ale rozpočet domácnosti zatěžují další závazky. Schopnost splácet hypotéku v praxi také často ovlivňuje výše úrokové sazby, která se ve výročí fixace mění. Navýšení úrokové sazby vede i k navýšení měsíční splátky. Stavební spoření Stavební spoření v České republice vzniklo za účelem podpory řešení bytové situace občanů. Stavební spoření je poskytováno na základě zákona č. 96/1993 Sb. a smí je poskytovat pouze stavební spořitelny. Stavební spoření může mít každý, laicky řečeno každé rodné číslo. Výhodnost stavebního spoření spočívá ve státní podpoře. Státní podpora se vypočítává z 10 % uspořené částky, maximálně však z Kč, a to vždy ročně. Před podpisem smlouvy je potřeba si ujasnit: jakou sumu peněz hodláte do stavebního spoření vkládat pokud je tato částka vyšší než Kč ročně, je výhodnější uzavřít smlouvy i na ostatní rodinné příslušníky při výběru konkrétní stavební spořitelny klaďte důraz na výši úroků, zvýhodnění při nečerpání úvěru a samozřejmě i na výši veškerých poplatků - úhrada za uzavření smlouvy, poplatky za vedení účtu, za výpisy atd. Výhodou financování bydlení ze stavebního spoření je možnost koupě družstevního bytu. Většina společností poskytující tento produkt nevyžaduje zástavu nemovitostí, ale poskytne úvěr i na koupi podílu v družstvu. Nevýhodou je požadavek na zajištění další osobou, tedy ručitelem či spoludlužníkem. Tuto variantu obvykle společnosti vyžadují, pokud není zástava nemovitosti a úvěr přesahuje částku pět set tisíc korun českých. 2.2 Pořízení bytu formou nájmu/ podnájmu V rámci nájemního bydlení má povinnost udržovat a spravovat nemovitost vlastník osoba, obec, stát. Existuje zde dobrá zákonná ochrana -nájemní smlouva s majitelem. Nájemce platí majiteli nájem a další náklady spojené s bydlením. Nájemní smlouvu lze ze strany vlastníka vypovědět. Nájemce je povinen byt udržovat, nemá právo dělat zásahy do bytu bez povolení majitele. Dá se tedy říci, že 10

13 nájemní bydlení má daleko nižší pořizovací náklady než bydlení ve vlastním či družstevním bytě. Pořizovací náklady jsou tvořeny tzv. vratnou kaucí. Ovšem je nutné pronajímateli hradit nájemné, což oproti vlastnímu bydlení podstatně zvyšuje provozní náklady. Právní úprava Nájemní vztah vzniká na základě písemné smlouvy, kterou pronajímatel (vlastník) přenechává nájemci do užívání, a to na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Ze zákona musí nájemní smlouva obsahovat, jinak je neplatná (stačí uvést odkaz, kde tyto údaje najdu, např. protokol o převzetí bytu, evidenční list apod.): označení bytu konkrétní vymezení příslušenství (sklep, půda) rozsah užívání (jeden pokoj s kuchyní, koupelnou; celý byt) způsob výpočtu nájemného a úhrady spojené s nájmem (energie, úklid společných prostor) Nájemní smlouva musí být uzavřena písemně (od do mohly být nájemní smlouvy uzavírány ústně). Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník výslovně stanoví, že pokud nájemce užívá byt v dobré víře po dobu tří let, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou a neplatnost smlouvy nemůže být vůči nájemci namítána pro nedostatek formy. Zabraňuje se tak jednání pronajímatelů, kteří neuzavřou s nájemci nájemní smlouvu písemně, a poté není nájemce chráněn, když se pronajímatel rozhodne nájem ukončit. Výše nájemného se sjednává dohodou mezi nájemcem a pronajímatelem. U regulovaného nájemného pak při postupné deregulaci může pronajímatel jednou ročně vždy k zvýšit jednostranně nájemné zvláštní předpis upravuje, jakým způsobem a v jaké výši lze toto nájemné zvyšovat. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje zvyšování nájemného. Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného. Pokud si to neujednají, má pronajímatel podle 2249 právo jednou ročně navrhnout zvýšení nájemného až do výše místně obvyklého nájemného, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. Pokud nájemce do dvou měsíců nesouhlasí se zvýšením nájemného, může pronajímatel dát návrh soudu ke zvýšení nájemného. Peněžní prostředky k zajištění nájemného (tzv. vratná kauce ) Pronajímatel je oprávněn po nájemci tuto částku při uzavírání nájemní smlouvy požadovat. Tyto prostředky slouží k zajištění nájemného a úhrad plnění poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných závazků v souvislosti s nájmem. Výše těchto prostředků nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Po skončení nájmu je pronajímatel povinen tyto prostředky vrátit nájemci (nebo jeho právnímu nástupci) nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce byt vyklidil a pronajímateli předal. Práva a povinnosti plynoucí z nájmu bytu Ze vztahu pronajímatel nájemce plynou pro obě strany určitá práva a povinnosti. Ve zkratce základem je, aby pronajímatel poskytl nájemci byt způsobilý k řádnému užívání a nájemce měl právo na klidný a nerušený výkon práv spojený s užíváním bytu. Oznamovací povinnost nájemce je povinen písemně oznámit pronajímateli veškeré změny v počtu osob, které žijí s nájemcem v bytě, a to do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Pokud tuto povinnost nájemce nesplní do jednoho měsíce, považuje se to za hrubé porušení povinností. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje nové členy domácnosti. Pronajímatel si může ve smlouvě vyhradit, že musí souhlasit s přijetím nového člena domácnosti nájemce (pokud se nejedná o osobu blízkou nebo případy zvláštního zřetele hodné). Nově je možné, aby nájemce poskytl část bytu do podnájmu, pokud sám v bytě trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele (pokud nebydlí, musí získat souhlas pronajímatele). 11

14 Přístup do bytu nájemce je povinen po předchozí písemné výzvě umožnit pronajímateli či jím pověřené osobě přístup do bytu za účelem provedení instalací, údržby měřicích a regulačních zařízení apod. Stavební úpravy nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad. Zánik nájmu bytu Nájemní vztah může zaniknout třemi způsoby: Výpověď dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, písemnou výpovědí (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník mění výpovědi z nájmu, tedy rozlišuje mezi výpovědi s výpovědní lhůtou a bez výpovědní lhůty u nájmu na dobu neurčitou), uplynutím doby při nájmu sjednaném na dobu neurčitou. Lze dát pouze z důvodů uvedených v zákoně a to dvěma způsoby: 1. bez přivolení soudu Pokud nájemce: a) hrubě porušuje dobré mravy (i přes písemné upozornění pronajímatele) b) hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu (zejm. nezaplacením nájemného) c) má-li nájemce dva nebo více bytů d) neužívá-li nájemce byt bez vážného důvodu a e) jde-li o byt zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci a musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta a poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci přísluší bytová náhrada, tak také závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Má-li nájemce právo na náhradní byt či ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo ubytování. Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. 2. s přivolením soudu V uvedených případech může dát pronajímatel nájemci výpověď pouze, pokud na základě žaloby pronajímatele vydá soud rozhodnutí ve formě rozsudku, a to z těchto důvodů: potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, své děti, vnuky, zetě nebo snachu, rodiče nebo sourozence nájemce přestal pro pronajímatele pracovat potřebou veřejného zájmu nelze s domem naložit tak, že byt nelze užívat jde-li o byt související stavebně s nebytovými prostory určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostor chce tento byt užívat Písemná výpověď musí být doručena nájemci, jinak nebude účinná, ve výpovědi musí být uveden důvod výpovědi a výpovědní lhůta. Nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování. 12

15 Podnájem Jedná se o přechodné či dočasné řešení bydlení v bytě, který má někdo jiný v nájmu. Tedy nejedná se o uzavření smlouvy přímo s majitelem bytu, ale najímatelem daného bytu. Zákonná ochrana podnájemníka spočívá v úpravě práv a povinnosti v rámci podnájemní smlouvy s nájemcem. Platbu za podnájem určuje nájemce. Úhrada pronájmu je obvykle daleko vyšší než úhrada prostého nájemného. Je nutné si uvědomit, že pronajímatel musí uhradit samotné nájemné, které hradí nájemce, tak i obvykle i provizi nájemci za poskytnutí bytu. K podnájmu musí dát písemný souhlas majitel bytu, jinak je smlouva neplatná. Lze dát výpověď bez uvedení důvodu s výpovědní lhůtou tři měsíce (pokud není ve smlouvě dohodnuto jinak). Smlouva o podnájmu skončí také s ukončením nájemní smlouvy bytu. Společný nájem bytu (společné ustanovení pro všechny formy bydlení) Byt v nájmu může mít i více osob, tzv. společní nájemci, tito mají stejná práva a povinnosti. Společný nájem bytu více osob může vzniknout pouze u nájemních bytů (obecních, státních a v domech soukromých majitelů). U družstevních bytů může vzniknout společný nájem pouze mezi manžely, pokud bydlí v družstevním bytě partneři, je nájemcem pouze jedna osoba. U služebních bytů nikdy nevzniká společný nájem. Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Je-li některý z manželů nájemcem bytu, uzavřením manželství vzniká oběma manželům společný nájem bytu. Totéž platí, má-li jeden z manželů právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Ten, kdo uzavřel registrované partnerství s nájemcem bytu, má právo po dobu partnerství tento byt užívat. Uzavřením partnerství společný nájem bytu nevzniká. 3. Na co nezapomenout při založení/stěhování domácnosti: V tuto chvíli jsme ve fázi, kdy již máme zvolenou formu bydlení, tedy zda jsme se rozhodli pro koupi, či nájemní bydlení. Existují společné kroky, které je nutné učinit vždy, pokud člověk zakládá domácnost či se stěhuje. Důležité body při založením/stěhováním Pro všechny typy bydlení platí: podepsat novou kupní/nájemní smlouvu, případně oznámit současnému pronajímateli, že odcházíte dohodnout si předání bytu (jste-li v podnájmu) zřízení odběru elektřiny u energetických závodů zřízení odběru plynu u plynárenských závodů zavést či převést pevnou telefonní linku u telefonního operátora zřídit příjem kabelové televize u provozovatele založit si tzv. SIPO u České pošty a současně zajistit platby za rozhlas a televizi oznámit novou adresu na poště kvůli dosílání zásilek (poplatek 100 korun měsíčně) oznámit změnu adresy zaměstnavateli (do osmi dnů od změny) založit či změnit pojištění domácnosti změnit adresu u předplatného novin a časopisů měníte-li si také trvalé bydliště, je nutné vyřídit nový občanský průkaz a informovat všechny instituce o změně adresy. Některým z nich nahlásit také nové číslo občanského průkazu. 13

16 oznámit změnu adresy zaměstnavateli, zdravotní pojišťovně, vaší bance (-kám), vaší stavební spořitelně, katastrálnímu úřadu, leasingové společnosti, mobilnímu operátorovi, změnu adresy na živnostenský úřad, správu sociálního zabezpečení a finanční úřad (pokud podnikáte) a dalším, se kterými jste ve styku při stěhování provést odečet stavu tzv. poměrového měřidla na vodu - hlavní vodoměr je totiž pouze jeden pro celý dům, proto se nepřehlašuje SIPO Soustředěné inkaso plateb obyvatelstva V rámci zakládání domácnosti je téměř nezbytnou součástí zřídit si i tzv. SIPO, přes které probíhá většina plateb. SIPO je obstaravatelská činnost České pošty, s. p. spočívající v inkasování plateb od fyzických osob ve prospěch právnických a dalších osob, které s poštou uzavřely smlouvu o obstarávání SIPO. SIPO slouží k úhradě např. nájemného, elektřiny, plynu, vody, rozhlasových a televizních poplatků, kabelové televize, předplatného tisku, ale i stavebního spoření, životních a jiných pojistek. SIPO Vám umožní sdružit všechny pravidelné platby (voda, plyn, nájem, telefon, pojistné, předplatné novin atd.) do jedné jediné platby. Každý měsíc samozřejmě dostáváte podrobný přehled jednotlivých předepsaných plateb, takže máte kontrolu za co a kolik platíte. SIPO je moderní platební nástroj, který vám šetří čas, starosti a peníze. Zájemci o službu SIPO mohou požádat o přidělení spojovacího čísla na kterékoli poště. Spojovací číslo obdrží na počkání. Na kterékoli poště můžete požádat o trvalé nebo časově omezené zřízení tzv. kontaktní adresy, na kterou vám budou doklady SIPO zasílat (např. do místa přechodného bydliště). Na kterékoli poště můžete požádat o vystavení náhradního nebo částečného platebního dokladu SIPO (potřebujete jakýkoli doklad SIPO, kde je vaše spojovací číslo uvedeno). Spojovací číslo, které máte nebo nově získáte, již nebude vázáno na adresu a místo bydliště, ale na vaši osobu. Pokud se přestěhujete, změníte příjmení apod., spojovací číslo vám zůstane. Výhodou neměnnosti spojovacího čísla je, že na něj můžete navázat všechny platby, které hradíte prostřednictvím SIPO kdekoliv v České republice, a tím je soustředit do jednoho platebního dokladu (např. odběr elektřiny v bytě i odběr elektřiny na chatě). Poplatky za rozhlas a televizi (ČRo + ČT) Poplatníkem televizního poplatku je podle zákona č.348/2005 Sb. v platném znění fyzická osoba, která je vlastníkem televizního přijímače nebo jeho uživatelem, pokud není poplatníkem vlastník. Televizní poplatek platí fyzická osoba z jednoho televizního přijímače, z druhého a každého dalšího televizního přijímače se poplatek neplatí. Poplatek se neplatí rovněž z televizního přijímače, který je v držení fyzických osob žijících s poplatníkem v téže domácnosti (dle 115, obč. zákoníku). Televizní poplatek platí i účastník televizního kabelového rozvodu, protože televizní poplatek není součástí platby za kabelový rozvod. Pokuta za nepřihlášenou televizi je ,- Kč. Osvobozen může být (nejdéle vždy na dobu 6 měsíců) poplatník, u něhož celkový čistý příjem jeho domácnosti nepřesáhl v uplynulém čtvrtletí 2,15 násobek životního minima. Domácnosti a samostatně žijící jednotlivci mají povinnost platit rozhlasový poplatek za jediný rozhlasový přijímač, který vlastní nebo déle než 1 měsíc užívají. Při vlastnictví či držení více přijímačů v domácnosti je povinnost hradit pouze poplatek za jediné rádio. Rozhlasové přijímače jsou zařízení technicky způsobilá k příjmu rozhlasového vysílání, tj. zejména radiomagnetofony, autorádia, radiobudíky, počítače vybavené FM nebo DVB-T kartou atd. Při porušení povinností poplatníka vymezených zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích je provozovatel vysílání oprávněn předepisovat přirážky ve výši 1000 Kč nebo 5000 Kč. Od placení rozhlasových poplatků jsou zcela osvobozeny osoby, které jsou postiženy trvalou slepotou nebo hluchotou. Domácnosti nebo jednotlivci s příjmem do 2,15násobku životního minima jsou od placení poplatků osvobozeny na 6 měsíců ode dne, kdy doložili své příjmy. 14

17 Zapojení rozhlasových a televizních poplatků, jejich zrušení a změny (výše poplatků činí u televizního poplatku 135 Kč, u rozhlasového poplatku 45 Kč) za vás zařídí pošta. K přihlášení a zrušení ČRo a ČT a k osvobození od placení poplatků potřebujete zvláštní tiskopisy a jakýkoli doklad se svým spojovacím číslem. Tiskopisy získáte na kterékoli poště a kterákoli pošta s vámi přihlášku, odhlášku nebo osvobození projedná. 4. Rozpočet domácnosti Rozpočet domácnosti je základním přehledem všech příjmů a výdajů. Svůj rozpočet by měla znát a vést každá domácnost. Začít by měla vždy nová domácnost, ale i již dlouhodobě fungující domácnosti by měly získat přehled o svém hospodaření. Jistý individuální rozpočet je nezbytností i u jednotlivých členů domácností. Rozpočet je tvořen příjmovou a výdajovou části. 4.1 Příjmová strana rozpočtu Příjmová strana rozpočtu je především tvořena příjmy ze zaměstnání, příjmy ze strany státu a mimořádnými příjmy Příjmy ze zaměstnání V rámci pracovní kariéry se můžeme setkat s několika variantami zaměstnávání a s různými smlouvami. Může se jednat o práci v rámci i mimo hlavní pracovní poměr. Veškeré vztahy vznikající v rámci pracovního poměru jsou upravovány Zákoníkem práce. Smlouvy uzavírané mimo hlavní pracovní poměr Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu. Zde hovoříme především o dvou možnostech uzavírání smluv, kterými jsou Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) a Dohoda o provedení práce (DPP). Dohoda o provedení práce Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá. Dohoda o pracovní činnosti Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce bude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. Není-li sjednán způsob zrušení dohody o pracovní činnosti, je možné ji zrušit dohodou smluvních stran ke sjednanému dni; jednostranně může být zrušena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti může být však sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Společné ustanovení Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci. Dohodu o provedení práce nebo dohodu o pra- 15

18 covní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak jsou neplatné; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci. Hlavní pracovní poměr Postup před vznikem pracovního poměru Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci nebo od jiných osob, jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. V případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce. Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoně stanoveno jinak. Pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně; totéž platí o změně pracovní smlouvy a o odstoupení od ní. Zkušební doba Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než a) 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru ( 36), b) 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru ( 36) u vedoucího zaměstnance. Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Zkušební doba musí být sjednána písemně. Vznik pracovního poměru Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Povinnosti vyplývající z pracovního poměru Od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou, nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Pracovní poměr na dobu určitou Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže 16

19 od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží. Skončení pracovního poměru Pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby. Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance. Zánik pracovního poměru v případě smrti zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, upravuje 342 odst. 1 Zákoníku práce. Dohoda Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru. Výpověď, výpovědní doba a výpovědní důvody Výpověď z pracovního poměru musí být písemná. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v 52. Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď ( 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Výpověď může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany; odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musí být písemné. Skončení pracovního poměru na dobu určitou Byla-li doba trvání tohoto pracovního poměru omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň 3 dny předem. Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době musí být provedeno písemně; pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější. Odstupné Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně: a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. 17

20 Mzda, plat a odměna z dohody Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených zákoníkem práce, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je a) stát, b) územní samosprávný celek, c) státní fond, d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, (Tato novelizace nabývá účinnosti 30. prosince 2012.) e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, (Tato novelizace nabývá účinnosti 30. prosince 2012.) s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky. Minimální mzda Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu podle 3. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy a platu se pro tento účel nezahrnuje mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Minimální mzda byla zavedena především jako nástroj sociální ochrany před nepřiměřeně nízkým oceněním práce zaměstnance, ale zároveň by měla motivovat občany, aby se jim víc vyplatilo pracovat než pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky. Zaručená mzda Zaručenou mzdou podle 112 Zákoníku práce je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, výměru mzdového nebo platového. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Zaručená mzda, která na rozdíl od minimální mzdy stanoví nejnižší cenu práce s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce. Jedná se o mzdu nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle Zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového nebo platového výměru za stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. Mzda Mzda se sjednává ve smlouvě, nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem, anebo určuje mzdovým výměrem. Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, sjednává s ním mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených 18