MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra politologie. Strana zelených ve vládní koalici po parlamentních volbách 2006

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra politologie Strana zelených ve vládní koalici po parlamentních volbách 2006 Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Vlastimil Havlík Roman Skopal (81659) Politologie Mezinárodní vztahy Bakalářské kombinované studium Imatrikulační ročník 2003 V Praze dne 6.května

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Strana zelených ve vládní koalici po parlamentních volbách 2006 zpracoval sám a uvedl v ní všechny použité prameny. V Praze dne 6. května Mgr. Roman Skopal 2

3 Motto: Non scholae, sed vitae discimus. Rád bych poděkoval Mgr. Vlastimilu Havlíkovi za laskavé vedení této práce a Mgr. Janu Hebnarovi za pomoc při jazykové úpravě práce. 3

4 Obsah 1. Úvod Teorie koalic...8 Americká tradice...9 Evropská tradice...10 Vládní koalice...10 Hráči a jejich motivy...11 Office-seeking přístup...12 Policy-seeking přístup...13 Srovnání Politický a stranický systém Politický systém Stranický systém Relevantní politické strany v ČR Volby do Poslanecké sněmovny Analýza volebních programů...23 Volební program ODS...25 Volební program KDU-ČSL...26 Volební program ČSSD a jeho vztah k SZ...27 Volební program SZ Koaliční smlouva...28 Principy koaliční smlouvy Analýza promítnutí volebního programu Strany zelených do koaliční smlouvy Analýza fungování koalice Exekutivní koalice Legislativní koalice Shrnutí Závěr Seznam použité literatury

5 Tabulka č Tabulka č Tabulka č Tabulka č Graf č

6 1.Úvod V roce 2006 proběhly v České republice čtvrté volby do dolní komory Parlamentu ČR v její novodobé historii. V těchto volbách se do Poslanecké sněmovny ČR dostal nový politický subjekt, a to Strana zelených. Její vstup do vrcholové politiky, resp. zisk parlamentního zastoupení, nebyl díky předvolebním prognózám a průzkumům veřejného mínění ničím neočekávaným. Předvolební kampaň v ČR se nesla nejen ve znamení ostrého boje dvou nejsilnějších politických stran, ale i v duchu jejich jistého zezelenání, tedy programového zdůraznění ekologických otázek. Právě díky předvolebním ukazatelům, které Straně zelených přisuzovaly až 10% volební zisky, musely ostatní strany, pomýšlející na budoucí sestavování vlády, začít brát v úvahu nového hráče 1, nového potencionálního partnera pro koaliční jednání. Strana zelených se v průběhu své existence změnila z čistě ekologického hnutí, které svým charakterem, tedy spíše pravicovou členskou základnou 2 a poměrně malou spoluprací s ekologickými hnutími, se zcela vymykalo z všeobecně fungujícího modelu evropských ekologických stran, v moderní postmaterialistickou stranu. Tato strana po jistém úspěchu v parlamentních volbách 1992 prošla více než desetiletím politické marginalizace, vnitřních otřesů a hledáním sama sebe. Nové vedení s sebou přineslo svěží vítr, který strana proměnila v historický úspěch, byť s poněkud hořkou dohrou v podobě počtu reálně získaných mandátů 3. Strana zelených zaznamenala skutečně výrazný volební úspěch, a to v podmínkách ne příliš přejícím novým politickým subjektům. Komunistická strana Čech a Moravy (dále jen KSČM ) a Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová (dále jen KDU-ČSL ) mají svou stabilní a věrnou voličskou základnu. Právě vyhrocená volební kampaň přispěla k volebnímu výsledku, který by poměrů neznalý čtenář bez sebemenšího 1 V práci budu částečně vycházet z Teorie her, proto se nebráním použít tento nepříliš politologický název. 2 Pečinka, P (2002): str Viz. dále. 6

7 zaváhání zařadil do systému spíše bipartijního 4. Tedy i přes mobilizaci voličstva dvou nejsilnějších stran a blokaci části hlasů pro dvě menší strany, se podařilo Straně zelených ve volbách prosadit 5. Povolební pat pak přinesl zdlouhavá a obtížná jednání o sestavení nové vlády, která vyústila v utvoření koalice Občanské demokratické strany (dále jen ODS ), KDU-ČSL a právě Strany zelených. S použitím přístupu teorie racionální volby, resp. teorie her a teorie koalic se pokusím ověřit mnou stanovenou hypotézu, že policy-seeking přístup byl motivací Strany zelených pro účast v minimální vítězné koalici. V úvodu mé práce rozeberu a popíšu výše zmíněné teoretické přístupy, definuji mnou používané pojmy, zejm. policy a office-seeking, minimální vítězná koalice, exekutivní a legislativní koalice. Následovat bude krátký popis českého stranického systému se zaměřením na Stranu zelených. Dále pak rozbor parlamentních voleb 2006 a následných jednání o sestavení vlády s důrazem na obsazení ministerských křesel. V další kapitole mé práce vymezím programové priority politických stran a jejich vliv na koaliční smlouvu. Důraz práce bude kladen právě na analýzu promítnutí volebního programu Strany zelených do koaliční smlouvy. Byť z funkčního období vlády uběhlo pouze něco málo přes rok, budu se zabývat i postavením Strany zelených ve vládní koalici v tomto období, a to jak z hlediska exekutivní tak i legislativní koalice a pokusím se nastínit budoucí otázky, které se mohou ukázat pro soudržnost koalice jako silně konfliktní, možná až destruktivní. Jako základní prameny pro tuto práci poslouží monografické práce, zejména vysokoškolské učebnice a jiná odborná literatura, články z periodického tisku a elektronické zdroje z internetu. Pro psaní této práce jsem zvolil empiricko-analytický přístup s využitím deskriptivní a systematické metody analýzy. 4 Např. součet hlasů pro dvě nejsilnější strany ve Velké Británii činil 67,5 % hlasů, což je o 0,2 % méně než součet volebních zisků ODS a ČSSD. 5 Tato práce si z důvodu omezeného rozsahu neklade za cíl, byť by to bylo velmi zajímavé, zjistit, co vedlo voliče k hlasování právě pro Stranu zelených. Autor je však toho názoru, že se jednalo o velkou osobní zásluhu nového předsedy, výbornou volební kampaň, kdy se strana prezentovala nejen jako čistě ekologické uskupení, ale jako jistá alternativa pro nerozhodnuté nebo znechucené voliče, alternativa s komplexním politickým programem a vhodný výběr kandidátů z regionálních osobností. 7

8 2. Teorie koalic Teorie koalic navazuje na teorii her, resp. teorii racionální volby. Byť jsou tyto přístupy v evropské politologii chápány spíše jako doplňkové, jejich aplikace může přinést zajímavá zjištění. Kritika těchto přístupů jim vyčítá snadnou empirickou vyvratitelnost, zjednodušování, nízkou míru realismu a nekomplexnost 6. I přes tyto nedostatky a s jejich vědomím jsem se však rozhodl právě tyto přístupy použít pro vysvětlení postavení a motivací Strany zelených. Strana zelených je novým subjektem na české politické scéně, proto její chování nelze zkoumat v delším časovém horizontu, nelze tak použít behaviorálních metod. Presumpce racionality jednání subjektů, se kterou tyto přístupy pracují, dává možnost, byť s jistými omezeními v podobě např. toho, že politické subjekty se vždy nechovají jen racionálně se snahou o maximalizaci zisku, kdy se do jejich jednání promítají i jiné hodnotové vzorce 7, vysvětlit jejich chování. Teorie racionální volby, resp. v našem případě teorie veřejné volby, se zabývá vztahem státu a společnosti, chováním zájmových skupin, volebním chováním jednotlivců a politických stran. Vychází z premisy, že subjekty se chovají racionálně a snaží se vždy svým jednáním maximalizovat své zisky z co možná nejmenšími náklady. Model racionality jednání subjektů je základem pro tzv. teorii her. Tato teorie staví na předpokladu racionality jednání, na neměnnosti a všeobecné známosti pravidel a na informovanosti o možných ziscích, resp. ztrátách. Jako normální, žádaný vztah mezi hráči je jejich vzájemné soupeření, vztah čistého konfliktu. Tento vztah ústí v tzv. hru s nulovým součtem, kdy zisk jednoho hráče se rovná ztrátě hráče druhého. Jako do jisté míry defektní situace jsou dle teorie her pojímány vztahy částečné či dokonce čisté spolupráce mezi hráči, nazývané též hry s nenulovým součtem. Teorie her se zaměřuje spíše na situace při dvou hráčích, její koncepce je poněkud slabší při vysvětlování hry s větším počtem hráčů. 6 Říchová, B. (2000): str Jsem si je vědom tohoto omezení, nicméně jsem názoru, že pro tuto práci je koncepce racionality dostatečně vysvětlující. 8

9 Právě teorie koalic rozpracovává situace při třech a více hráčích se zaměřením na vznik politických koalic. Koalicí v politologickém smyslu se rozumí spojení či sdružení několika politických stran či hnutí ke společnému postupu. Politologie rozeznává zejména předvolební koalice, jejichž výsledkem je společná kandidatura ve volbách, povolební koalice směřující ke společnému postupu po volbách a vládní koalice, které spojují strany, popřípadě politická hnutí, účastí ve vládě 8. Dalším možným druhem koalice je koalice legislativní. Exekutivní koalice je tedy spojení více, tedy alespoň dvou politických stran či hnutí k účasti ve vládě. Legislativní koalice jsou pak více či méně stálá spojení hráčů tvořená pro hlasování v dolní komoře parlamentu. Koalice jsou tvořeny na základě racionálního jednání subjektů. Koalice mohou vznikat ne jen v souvislosti s volbami, ale o vzniku nové koalice mluvíme také ve spojení se změnou premiéra, se změnou stranického složení vlády či koalice, nebo se vznikem vlády nové, obsahově stejné. Ve studiu teorie koalic lze vysledovat dvě poměrně odlišné tradice, a to americkou a evropskou. 2.1 Americká tradice Americká tradice studia teorie koalic se váže především se jménem Williama H. Rikera, který rozpracoval teorii her. Hráči jsou pojímání jako subjekty snažící se maximalizovat svůj zisk co největším podílem na výkonné moci. V situaci kdy ani jeden z hráčů nezískal dostatečný počet mandátů, který by mu zajistil legislativní většinu, jsou ti nuceni pro zajištění této většiny ke spolupráci. Jako nejracionálnější míra spolupráce se jeví pak ta, která v minimálním možném počtu zajistí legislativní většinu, tedy tzv. minimální vítězná koalice 9. Každý další člen koalice nad míru nutnou k získání legislativní většiny je neracionální, neboť k jeho získání a udržení je třeba vynaložit jisté náklady, tedy zmenšovat svůj zisk. Velikost zisku je v této tradici měřena množstvím křesel ve vládě. Výsledkem koaličních jednání je pak hra s nulovým součtem, kdy navenek se účast ve vládě pojímá 8 Adamová, K. (2001): str viz. dále 9

10 jako zisk jejích členů rovnající se ztrátě opozice, uvnitř koalice pak pro jednoho zisk každého z ministerských postů rovná se zároveň jeho ztrátě pro druhého. Nadbytečné vládní koalice, či koalice nedosahující na legislativní většinu jsou tímto modelem pojímány jako spíše nežádoucí, popírající racionalitu jednání Evropská tradice Evropská tradice pak chápe jednání hráčů jako ovlivněné nikoli jen ziskem v podobě postů, ale k jeho posouzení bere do úvahy i charakter vazeb mezi potencionálními koaličními partnery, společenský kontext, význam politické kultury či politickou tradici. Motivem pro účast ve vládní koalici je snaha o prosazení svého politického programu. Tato tradice pak právě díky širšímu hodnocení motivace subjektů nepohlíží na nadměrné či nedostatečné koalice jako na pouze defektní, ale jejich vznik dokáže vysvětlit, byť model minimální vítězné koalice také považuje za nejideálnější Vládní koalice Podle počtu členů koalice a součtu jejich mandátů lze rozdělit koalice na: - minimální vítězné koalice (Minimal Wining Coalition) jsou tvořeny dvěma a více stranami, jejichž součet mandátů jim zajišťuje legislativní většinu. O minimální vítěznou koalici se však jedná pouze pokud je každý z členů nutný k udržení této legislativní většiny, resp. odchod jednoho každého člena by znamenal ztrátu této legislativní většiny. Jako ideální se tato koalice jeví pro office-seeking přístup, kdy každý další nadbytečný člen koalice znamená zbytečnou ztrátu pro její další členy. Za situace, kdy každý člen je pro efektivnost koalice nezbytný, se tento model jeví poněkud 10 Říchová, B. (2000): str Říchová, B. (2000): str

11 problematický. Pro zachování existence takové koalice je nutná jistá ideologická blízkost jejích členů. - Nadměrné či velké koalice (Oversized Cabinet) jsou tvořeny z počtu většího, než je nutný k zisku legislativní koalice, a to o jednoho či více členů koalice. Tento model v sobě skrývá riziko obtížnějšího hledání programové shody ve větším počtu hráčů, nicméně tato koalice není závislá na loajálním přístupu každého svého člena. Za určitých podmínek tak mohou v jejím rámci vznikat ad hoc koalice, které se obejdou bez některého člena, který s daným postupem nevyjádří souhlas. Tento model je z pohledu officeseeking přístupu defektní, jelikož nadbyteční členové nepřináší žádné potřebné zdroje, naopak koalici stojí zbytečné náklady. Je však výhodným modelem při nízké stranické disciplíně Menšinové koalice (Undersized Cabinet) jsou tvořeny takovým počtem aktérů, který součtem svých zdrojů nedosahuje legislativní většiny. Exekutivní koalice tak musí spolupracovat s opozicí a vytvářet ad hoc legislativní koalice. 2.4 Hráči a jejich motivy Subjekty účastnící se koaličních vyjednávání o sestavení vlády jsou zejména politické strany, které ve volbách získaly zastoupení do dolní komory parlamentu. Při koaličních vyjednáváních vystupují strany jako unitární aktéři 13. Motivací strany, která jako zdroje přináší své mandáty, k účasti ve vládní kolaci je tak především snaha o maximalizaci svého zisku, který lze pojímat jako policy-seeking či office seeking 14. Vliv na koaliční jednání má i fakt, že po uplynutí ústavou stanoveného funkčního období vlády, proběhnou volby nové. Účastníci tak uvažují o své účasti v koalici pouze tehdy, pokud tím neohrozí svou vnitrostranickou podporu nebo stabilitu strany, či s ohledem na výsledek dalších voleb neztratí své specifické rysy. Právě obava před zevšedněním či před ztrátou své identity vysvětluje 12 Říchová, B. (2000): str Tamtéř, str Oba tyto přístupy budou detailněji vysvětleny dále. 11

12 vznik často ideologicky nepříliš koherentních koalic, byť daný politický systém nabízí možnosti zdánlivě ideologicky bližších uskupení, a tedy i životaschopnějších. Právě tato snaha o zachování identifikační odlišnosti vede často hráče ke kladení důrazu na specifické otázky. Příliš velká míra schody programů může vést ke ztrátě výlučnosti, k ohrožení identity a ke splynutí s ostatními hráči. Pokud tak motivem strany není pouze zisk křesel ve vládě, ale reálné prosazení jejího programu, avšak s vědomím nutnosti zachování vlastní identity pro následující volby, nebude tato strana uzavírat koalici s ideologicky příliš shodnými hráči. Ideální tak pro ni je jistá míra ideologické shody, zejm. v základních otázkách fungování koalice, umožňující prosazení jejího programu, nicméně ponechávající dostatečný programový odstup zachovávající jí jistou míru výlučnosti či exklusivity, a to i za cenu, že pro prosazení stěžejních otázek svého programu bude muset v jiných otázkách svým koaličním partnerům slevit. Postavení a vyjednávací sílu hráče či člena koalice lze vyjádřit tzv. Banzhafovým indexem moci. Tento index vyjadřuje skutečnost, že každý hráč má v dané koalici určitou moc, měřenou jeho schopností svým odchodem změnit vítěznou koalici v koalici menšinovou. Banzhafův index měří politickou sílu jednotlivých hráčů, resp. členů v dané koalici. Míra reálné moci se neodvíjí jen od výše získaných mandátů jednotlivých hráčů, ale právě i od jejich rozložení. Tak i hráč s relativně malým počtem získaných mandátů může mít vyjednávací sílu nepoměrně vyšší, jeli jeho zdrojů, tedy mandátů, třeba k vytvoření vítězné koalice. Samotný index je pak matematickým vyjádřením počtu koalic, kterých se musí daný aktér účastnit, aby byly vítězné, a to z celkového počtu všech možných koalic. Snadnost vytváření koalic v systému pak lze vyjádřit tzv. indexem agregace. Ten je podílem procentuálního vyjádření získaných mandátů nejsilnější strany a počtem stran v poslanecké sněmovně. Čím je toto číslo vyšší, tím snadnější by mělo být utváření koalic Office-seeking přístup (dále OS ) Office-seeking přístup je spojován s americkou tradicí, kdy hlavním motivem hráčů je zisk co možná největšího počtu postů ve vládě či jiných 12

13 úřadů. Strany jsou v tomto přístupu pojímány jako racionální aktéři snažící se na úkor jiných a s co nejnižšími náklady získat největší počet ministerských křesel na co možná nejdelší dobu. Hráč jehož motivací je tento přístup tak v závislosti na reálné možnosti zisku postů je ochoten měnit svou politiku. Samozřejmě, že i zde platí výše zmíněné omezení v podobě příštích voleb, tedy nutnosti udržení si zájmu a preferencí svých voličů. Pro tento přístup je typická hra s nulovým součtem, kdy zisk jednoho aktéra je roven ztrátě jiného. V office-seeking přístupu lze vysledovat dva odlišné směry, které využívají různých postupů 15. Prvním z nich je použití prioritního ukazatele moci, který vyjadřuje tezi, že zisk určitého počtu mandátů se nemusí rovnat reálně získanému počtu křesel. Tedy stana s malým počtem mandátů potřebná k účasti na většinové koalici má jistý vyděračský potenciál získat podstatně větší zisk. Druhý směr se orientuje na postavení dominantní strany. Jeho podstatou je existence tak velké strany 16, která může vytvořit vítěznou koalici s dalšími stranami, ale ty nejsou zároveň schopny bez této strany takovou koalici vytvořit. Office-seeking přístup v sobě skrývá slabinu v podobě nerozlišování hodnoty jednotlivých úřadů. Tento přístup pojímá úřady či posty čistě kvantitativně bez zohlednění jejich kvalitativní stránky Policy-seeking přístup (dále PS ) Tento přístup je pak typický převážně pro evropskou tradici teorie koalic, resp. teorie her. Právě historie vzniku evropských stran, které vznikly na ideologickém základu, byla vodítkem pro začlenění do úvah o motivech hráčů ideologické roviny. Tento přístup klade důraz na snahu hráčů o získání voličské podpory k prosazení jejich programu. Účast ve vládě je tedy spojena se snahou o prosazení programu, posty či úřady jsou tímto přístupem chápány pouze jako prostředky pro jeho prosazení. Hráč se tak bude účastnit jen takové koalice, ve které má reálnou možnost ovlivnit její politiku, a to tak, 15 Parma, J. (2007): str Velikost strany je zde měřena počtem získaných mandátů. 13

14 aby došlo k naplnění jeho programového prohlášení. Tedy jistá dávka ideologické blízkosti je zde kruciální, byť i v tomto přístupu platí výše zmíněná snaha o udržení si vlastní identity. Popřípadě se hráč takové koalice účastnit nebude a svůj program se bude snažit prosazovat cestou blokace vládních návrhů v opozici. Předpokladem pro takové jednání je opět i zde skutečnost, že hráč se musí chovat v souvislosti se svým programem, neboť se budou konat volby další. Právě podle schopnosti prosadit svůj program se koalice dle tohoto přístupu děli na životaschopné a efektivní 17. Životaschopnou koalicí se rozumí ta, jež získala důvěru poslanecké sněmovny, ale není schopna prosazovat svůj program. Efektivní vláda je pak tvořena exekutivní a zároveň i legislativní většinovou koalicí umožňující jí prosazovat její program. Policy-seeking přístup pak pracuje s premisou, že určití hráči preferují určité úřady, tedy ty, prostřednictvím kterých jsou schopni prosadit klíčové body svého programu Srovnání Odlišit tyto dva přístupy však není jednoduché, v řadě případů se prolínají či doplňují. Těžko si také lze přestavit, že aktér motivovaný čistě office-seeking přístupem, bude toto veřejně deklarovat, čímž by patrně přišel o většinu svého voličstva. Proto se tito aktéři snaží vystupovat jako policyseeking aktéři. Naopak policy-seeking aktér snažící se dostat k moci, tedy snažící se získat možnost prosadit svůj program, se může jevit jako čistě office-seeking aktér. Lze tak zásadně rozlišit čtyři možné přístupy politických stran 18 : 1) důležitý je vládní post sám o sobě 2) vládní post je nahlížen jako prostředek prosazení programu 3) program je nahlížen jako prostředek získání vládního postu 4) program je sám o sobě cílem 17 Říchová, B. (2000): str Cabada, L. (2006):str

15 Pro posouzení, zda SZ byla motivována policy či office-seeking přístupem považuji za nutné popsat proces vzniku této koalice a postavení jednotlivých členů v ní. Pomocí teorie koalic se tedy pokusím o vysvětlení vzniku koalice ODS, KDU-ČSL a SZ. Modely koalic vycházející z této teorie mi pak poslouží k výpočtu Banzhafova indexu moci, který je vodítkem k bližšímu pochopení postavení a role SZ v této koalici a její vyjednávací síly. Pro odlišení těchto přístupů tak využiji zejména analýzy a následného srovnání volebního programu strany s koaliční smlouvou. Tímto bych měl získat představu o tom, jak moc se podařilo SZ dodržet svůj předvolební program, tedy do jaké míry se jí podařilo tento program prosadit vůči ostatním partnerům do koaliční smlouvy. Programové priority dále srovnám se získanými posty a, samozřejmě s ohledem k uplynutí teprve jedné třetiny volebního období, také s dosaženými výsledky. Mnou zvolená metoda je tedy následující (vysvětlivky kurzívou ve stručnosti shrnou zásadní rozdíly policy a officeseeking přístupu): 1) Na výsledku voleb 2006 a s pomocí teorie koalic popíši jednotlivé varianty koaličního partnerství. Ty pak upravím dle ideologických profilů jednotlivých stran. Účelem tohoto rozboru je snaha zjistit, zda a jaké varianty povolební spolupráce připadly pro SZ v úvahu. Tedy zda jí výsledky voleb vůbec umožňovaly uplatnit PS přístup a vyjednávat tak, aby mohla reálně prosadit svůj program, resp. kolik takových možností měla. V této fázi je však ještě nemožné oddělit PS a OS přístup, neboť motivace aktérů zde ještě není dostatečně odhalena. 2) Výsledné možné kombinace pak porovnám s výsledným produktem koaličního vyjednávání. Složení vládní koalice mi pak odpoví na otázku, zda se aktéři chovali při jejím sestavování racionálně, tedy zda uzavřeli minimální vítěznou koalici, zda ta je ideologicky blízká. Kritériem pro posouzení, zda se jedná spíše o PS nebo OS přístup, bude ideologická blízkost subjektů koalice. Čím větší je ideologická vzdálenost, tím hůře lze prosadit program, tedy se jedná spíše o 15

16 OS přístup. Pokud je zvolena koalice nadměrná či minimální ukazuje tento fakt na spíše PS přístup. Ovšem i v této fázi se jedná spíše o náznaky, které je nutno doplnit další analýzou. 3) Výpočtem Banzhafova indexu moci stanovím vyjednávací sílu jednotlivých hráčů, resp.schopnost prosadit svůj program, či obsadit ministerské posty. 4) Analýzou volebních programů stanovým priority jednotlivých stran. Pro správné určení, zda strana byla motivovaná ziskem postů či prosazením svého programu je nutné znát její programové priority. Zároveň je nutné znát programové priority i dalších subjektů, aby mohlo dojít k posouzení, zda jejich prosazení je osobní zásluhou aktéra nebo výsledkem kolektivní schody. O programových prioritách mluvím záměrně, neboť je nutné odlišit otázky pro stranu významné od těch, kterých neprosazení by znamenalo menší ztrátu. 5) Analýzou koaliční smlouvy zjistím, do jaké míry se jednotlivým stranám, resp. SZ, podařilo prosadit svůj program v rámci koalice. Klíčová pasáž, která porovná produkt koaličního jednání s volebními programy. Čím více stana investuje své zdroje do promítnutí svých programových priorit, tím více jí těchto zdrojů ubývá k jejich přeměně v křesla ve vládě. Tedy z kvantity, ale zároveň i kvality prosazených otázek lze dovodit přístup, který daná strana zvolila. 6) Analýzou složení exekutivní koalice zjistím, do jaké míry odpovídají obsazené posty programovým prioritám jednotlivých stran. OS přístup vede k zisku obecně klíčových ministerstev a k zisku co možná největšího jejich počtu. Naopak PS přístup vede ke snaze o zisk ministerstev do jejichž resortu spadají klíčové otázky stranického programu, tak aby bylo možno efektivněji dosáhnout jejich prosazení. 7) Z výroční zprávy vlády, z analýzy hlasování v poslanecké sněmovně a z přijatých legislativních návrhů zjistím, do jaké míry se SZ reálně daří prosazovat program. Tato část slouží ke kontrole, zda nedošlo pouze k předstírání PS přístupu. Tedy pokud se daří skutečně straně prosazovat svůj program, dá se z toho usuzovat, že byla skutečně vedena PS motivy. 16

17 3. Politický a stranický systém v ČR Politický systém Česká republika je parlamentní demokracií. Legislativní pravomoc má v ČR dvoukomorový parlament složený z Poslanecké sněmovny a Senátu. Poslanecká sněmovna se skládá z 200 poslanců volených na 4 roky v tajných volbách na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Česká republika je pro volby rozdělena do 14-ti volebních obvodů. Od roku 2002 se pro přepočet hlasů používá d Hondtova metoda volebního dělitele, která umožňuje rozdělení všech mandátů v jednom skrutiniu. Uzavírací klauzule pro získání poslaneckých mandátů je 5% na celostátní úrovni pro jednu stranu, pro dvoučlennou koalici 10%, 15% pro tříčlenné a 20% pro čtyřčlenné koalice. Kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny jsou vázané. Volič má právo hlasovat pro jednu kandidátní listinu a může udělit až dva preferenční hlasy, které však nelze kumulovat. Pokud kandidát získá alespoň 7% preferenčních hlasů, postoupí na první místo kandidátní listiny 20. Od roku 2002 volí čeští občané v zahraničí, jejich hlasy jsou přičteny k losem vybranému volebnímu kraji. Volby do Senátu se konají každé dva roky, přičemž se volí jedna třetina z 81 senátorů, a to většinovým systémem. Pro přijímání běžných návrhů (t.j. i ke schválení zákona) je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Při změnách v Ústavě je vyžadována dvoutřetinová většina přítomných zákonodárců v obou komorách Parlamentu ČR. Legislativa v ČR je založena na modelu asymetrického bikameralismu, neboť kompetence Poslanecké sněmovny jsou ve srovnání se Senátem rozhodující. 21 Vlády ČR je nejvyšší orgán výkonné moci a skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. Premiéra jmenuje a odvolává prezident republiky. Prezident jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády jednotlivé ministry. 19 Zmíněny zde budou pouze instituce a strany pro práci významné. 20 Novela zák. č. 247/1995 Sb. č. 480/2006 Sb. změnila počet preferenčních hlasů na 5%, nicméně tato hranice se použije až pro volby v roce Strmiska, M. (2005):str

18 Jmenovaná vláda je povinná do 30 dnů předstoupit před parlament s programovým prohlášením a požádat o vyslovení důvěry. O vyslovení důvěry, resp. nedůvěry, může požádat vláda, nebo skupina nejméně 50 poslanců kdykoli po dobu svého funkčního období. Z toho vyplývá, že je vláda odpovědná parlamentu. Pokud vláda podá demisi, demisi přijímá prezident. Výkonem funkce je stávající vláda pověřena až do jmenování vlády nové. Vláda je usnášeníschopná pokud je přítomna nadpoloviční většina ministrů. K přijetí rozhodnutí je třeba nadpoloviční většina. 3.2 Stranický systém O českém stranickém systému lze hovořit jako o systému relativně konsolidovaném 22. Dle Sartoriho klasifikace jej lze zařadit mezi umírněný a polarizovaný pluralismus. Český stranický systém se nachází na rozhraní těchto dvou Sartoriho stranických typů. Pro Českou republiku je podobně jako pro umírněný pluralismus typické koaliční vládnutí, nicméně se zde nachází, díky neformální dohodě o vyloučení, antisystémová strana KSČM. 23 Ideologická vzdálenost obou hlavních politických subjetktů, resp. polarizace systému, se také nachází někde mezi silnou polarizací a ideologickou blízkostí politických stran. Pro stranický systém je dále typický již delší dobu stabilní počet relevantních politických stran. Od voleb v roce 1998 se do poslanecké sněmovny dostalo pouze pět politických stran, z nichž vždy čtyři byly strany z koaličním 24 (vládním) potenciálem a jedna strana s potenciálem vyděračským Relevantní politické strany v ČR 26 Komunistická strana Čech a Moravy je přímou pokračovatelkou předlistopadové KSČ. Od listopadu 1989 je nepřetržitě parlamentní stranou 22 Strmiska, M. (2005): str Byť její pozice se s časem mění, některé strany již zmírňují ostrý tón protikomunistické rétoriky. 24 Říchová, B. (2002): str Strmiska, M. (2005): str V této kapitole bude zmíněna jen základní charakteristika stran pro účely následné klasifikace. US-DEU není díky své nynější marginalizaci zmíněna vůbec. Pro práci potřebné body programů stran budou rozebrány dále. 18

19 s volebními výsledky v rozmezí 10-20% hlasů. Jedná se o ortodoxně komunistickou, antisystémovou stranu, která odmítá současný demokratický politický systém 27. Program KSČM vychází z marxistické teorie, prosazuje větší podíl občanů na rozhodování prostřednictvím referend, důraznou odluku státu od církve, zakotvení práva na práci a bydlení, plnou zaměstnanost. Ostře vystupuje proti členství ČR v Evropské unii i v NATO. Mezi ostatními politickými stranami panuje jistá shoda o politické izolaci této strany. Česká strana sociálně demokratická se hlásí k principům svobody, demokracie, sociální spravedlnosti, solidarity a ekologické odpovědnosti cestou parlamentní a přímé demokracie 28. Prosazuje odpovědnost státu za zdravotní péči, vzdělání, sociální služby, aktivní roli státu v ekonomice. Je zastáncem vstupu ČR do EU a NATO. Jedná se tak o stranu levého středu. Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová se hlásí ke křesťanským základům politiky, vymezuje se proti liberálním i sociálnědemokratickým hodnotám, v těchto otázkách není sama vnitřně jednotná. Prosazuje silnou roli rodiny a církve, soukromé vlastnictví, solidaritu. Jedním ze stěžejních témat je odpor vůči registrovanému partnerství a interupcím. Strana podporovala vstup ČR do EU i do NATO. Občanská demokratická strana sama sebe definuje jako pravicovou stranu, stavějící na konzervativních společenských hodnotách, obohacených řadou liberálních principů 29. Strana je zastáncem svobodné soutěže politických stran, individuálních svobod, podnikání, soukromého vlastnictví, minimální angažovanosti státu v ekonomice. Strana silně podporuje transatlantické vazby, co se týče EU je strana poněkud zdrženlivější. Sami představitelé Strany zelených odmítají pravolevé dělení politické scény a tvrdí, že nejsou pravicoví ani levicoví, ale zelení. Některé ekonomické názory Strany zelených lze chápat spíše jako liberální (mírné snížení celkové daňové kvóty prostřednictvím snížení přímých daní a vedlejších nákladů práce 27 Vodička, K. (2003): str Strmiska, M. (2005): str. 449, či čl. 2 stavov ČSSD ( 29 Vodička, K. (2003): str

20 jako sociální pojištění, zjednodušení a zefektivnění úřadů), jiné spíše jako levicové (úloha státu v regulaci aktivit nepříznivých vůči životnímu prostředí a trvale udržitelnému rozvoji). 4. Volby do Poslanecké sněmovny 2006 Volby do dolní komory parlamentu v roce 2006 proběhly ve dnech druhého a třetího června. Do volebního klání se zapojilo celkem 26 politických stran a hnutí 30. Z tohoto počtu získalo mandát v Poslanecké sněmovně pět politických stran. ODS získala ve volbách 35,38% hlasů, čímž vytvořila nejlepší volební výsledek ve své historii, což představovalo zisk 81 mandátů. Jako druhá se umístila ČSSD s výsledkem 32,32% hlasů a tedy 74 mandátů, který i pro ni znamenal její historický úspěch. V pořadí další pak byla se ziskem 12,81% hlasů a 26 mandátů KSČM. Jako čtvrtá se umístila KDU-ČSL se ziskem 7,22% hlasů a 13 mandátů. Pátou stranou, která překročila 5% uzavírací klauzuli pak byla Strana zelených se ziskem 6,29% hlasů a s 6 mandáty. Je pak zajímavé porovnat výsledky páté SZ a čtvrté KDU-ČSL. Rozdíl v počtu získaných hlasů je pouhé necelé jedno procento, ale rozdíl v počtu získaných mandátů je celých 7. To je způsobeno poměrně rovnoměrnou volební podporou SZ v rámci jednotlivých volebních obvodů a naopak kumulací voličů lidovců v některých regionech. Pozn.: číslo v závorce vyjadřuje Banzhafův index moci Počet mandátů Počet Počet hlasů v mandátů v % % ODS (A) 81 (50%) 40,5 35,38 KDU-ČSL 13(25%) 6,5 7,22 (C) SZ (B) 6(25%) 3 6,29 ČSSD (D) 74(75%) 37 32,32 KSČM (E) 26(75%) 13 12,81 30 V roce 1998 to bylo 18 a v roce politických stran či hnutí. 20

21 Tabulka č.1: Volby Velmi zajímavá je pak analýza volebních výsledků, kterých strany dosáhly hlasováním českých občanů v zahraničí. Voleb se v zahraničí zúčastnilo asi pět tisíc voličů, přičemž jejich hlasy byly připočítávány k výsledkům v Jihočeském kraji. Toto číslo se v porovnání s celkovým počtem platných hlasů jeví jako zanedbatelné. Při bližším pohledu však zjistíme, že právě hlasy zahraničních volitelů silně ovlivnily výsledek voleb a vývoje povolebních vyjednávání. Zahraniční volitelé odevzdali 50,2 % hlasů ODS, 15,8 % ČSSD, 15,7 SZ, 10,1 % KDU-ČSL a pouhé 2,1% KSČM. V Jihočeském kraji, ke kterému se přičítaly hlasy ze zahraničí, stačilo ČSSD získat pouhých 338 hlasů a získala by další mandát, a to na úkor ODS, což by jí umožnilo sestavit menšinovou vládu s podporou KSČM o celkové síle 101 mandátů. Tedy právě hlasy zahraničních volitelů rozhodly volby, neboť mnohem ti častěji hlasovali pro pravici 32. Index agregace ,4 7 8,1 Tabulka č. 2: Výpočet indexu agregace po volbách v letech 1998, 2002 a Z hodnot indexu agregace je patrný jeho poměrně výrazný vzestup oproti roku 2002, což by mělo znamenat větší koncentrovanost systému a tedy snazší vytváření koalic. Možnosti, které přinesl výsledek voleb v roce 2006, byly 33 : a) Minimální vítězné koalice AD(155), AE(107), BDE(106), CDE(113) Lebeda, T. Volební zákon pomohl levici. Lidovky.cz, ( ověřeno Grafická úprava a model analýzy převzat z Říchová, B. (2000): str

22 b) Koalice s nejmenším počtem křesel BDE(106). c) Koalice s nejmenším počtem členů AD(155), AE(107) d) Koalice s nejmenší programovou vzdáleností členů BDE(106), CDE(113). Dle Banzhafova indexu moci se jako aktéři s největší politickou mocí jeví ČSSD a KSČM, bez jejichž účasti nemůže vzniknout ¾ koalic. Nicméně tento model narazil na politickou realitu 34. Za této nelehké situace pověřil dne prezident vyjednáváními o sestavení vlády předsedu vítězné strany Mirka Topolánka. Toto vyjednáváni však komplikovaly volební výsledky, kdy ideologicky poměrně kompaktní koalice ODS, SZ a KDU-ČSL měla dohromady pouze 100 mandátů a narážela na odmítavý postoj KSČM a ČSSD. Jiná varianta ani nemohla přicházet v úvahu, jelikož díky vyhrocené předvolební kampani došlo prakticky k vyloučení možnosti spolupráce ODS a ČSSD. KSČM byla, snad až na jisté uvolnění ze strany ČSSD, resp. vyjádření ochoty jednat o tiché podpoře, stále v politické izolaci. Tato skutečnost vedla k nucené rezignaci tehdejšího předsedy KDU-ČSL na tento post pro vyjednávání s ČSSD o utvoření koalice s tichou podporou KSČM a k razantnímu odmítnutí SZ spolupracovat s KSČM. Vznikla tak patová situace, která na několik měsíců znemožnila ustanovení vlády opírající se o důvěru Poslanecké sněmovny. Menšinová vláda předsedy ODS Topolánka byla prezidentem jmenována dne , ale dle předpokladu nezískala důvěru Poslanecké sněmovny 35. Prezident republiky Václav Klaus poněkud neočekávaně 36 pověřil novým sestavením vlády opět předsedu ODS. ČSSD již, a to zcela oprávněně, kalkulovala s možností, že ani tento pokus nebude úspěšný a prezident ve třetím pokusu jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Tím se stal člen ČSSD poslanec Miloslav Vlček. Nová vláda 34 Viz. dále. 35 Což se v historii samostatné ČR stalo vůbec poprvé. 36 Alespoň pro předsedu ČSSD Paroubka. Jakou roli při tom sehrála bývalá stranická příslušnost Václava Klause pak navždy patrně zůstane jen předmětem spekulací. 22

23 ODS, KDU-ČSL a SZ byla jmenována dne a proti předpokladům získala, díky odchodu dvou poslanců ČSSD ze sálu, důvěru vlády. Situace se tak změnila následovně 37 : ODS Mandáty 81+2 KDU- ČSL 13 SZ ČSSD KSČM 6(100%) 72(0%) 26(0%) (100%) (100%) Tabulka č.3: Počet mandátů jednotlivých stran po hlasování o důvěře vládě. Za této situace a s přihlédnutím k faktu, že jediná ČSSD byla ochotna jednat o podpoře s KSČM, a že obě největší strany jasně deklarovaly neochotu ke vzájemnému konsensu, tak z předešlých možností jako jediná možná minimální vítězná koalice připadla v úvahu právě koalice ODS, KDU- ČSL a SZ. Získání dvou nových hlasů tak umožnilo vznik nové minimální vítězné koalice, která je i ideologicky poměrně koherentní. Právě díky těmto omezením se výrazně změnila i hodnota Banzhafova indexu moci. Jak plyne z jeho vyjádření v tabulce č. 3, jsou všechny strany pro koalici nutné, tedy tyto strany mají teoreticky stejnou hodnotu, což se projevuje ve zvýšení jejich vyjednávacích pozic. KSČM má naopak nulovou hodnotu, a to z důvodu, že jediným možným partnerem pro ni je ČSSD, spolu však netvoří legislativní většinu. ČSSD má pak také nulový koaliční potenciál, jelikož vyloučila možnost uzavřít koalici s ODS, další dvě malé strany deklarovaly neochotu spolupráce ještě s KSČM a samy o sobě netvoří minimální vítěznou koalici. 5. Analýza volebních programů 38 Volební programy jednotlivých stran se v mnohém liší. V prvé řadě se jedná o obsahové otázky, jejíchž rozdíly plynou z odlišných politických 37 Pro zjednodušení budu přičítat hlasy těchto dvou přeběhlíků ODS, jelikož ti s ní poměrně disciplinovaně hlasují. Jsem si vědom, že se jedná o poněkud nestandardní řešení, nicméně toto zjednodušení je díky omezenému rozsahu této práce nutné a zároveň nebrání naplnění jejího cíle. 38 Program KSČM zde nebude rozebírán vůbec. Program ČSSD jen okrajově. 23

24 postojů jednotlivých stran. Pro účely analýzy je vhodné se zaměřit na to, v jakém pořadí jsou jednotlivé otázky upraveny, jakým způsobem a v jakém rozsahu. Toto srovnání by mělo přinést seznam priorit jednotlivých stran. Tyto prioritní otázky je pak nutné konfrontovat s realitou koaličního vyjednávání v podobě koaliční smlouvy. Tím získáme představu, jak úspěšný byl daný hráč při koaličním vyjednávání, jaký byl jeho zisk a ztráty na úkor ostatních a zároveň, zda se mu podařilo uchovat si jistou dávku svébytnosti. Pro český stranický systém je typickou a vůdčí linií štěpení hospodářská politika, tedy linie vlastníci-pracující. Tuto konfliktní linii obsazují ODS podporující radikální hospodářské reformy 39, liberalizaci trhu a privatizaci a její opozice v podobě ČSSD a KSČM. KDU-ČSL pak obsazuje konfliktní linii stát-církev a částečně také město-venkov. Nový parlamentní subjekt, Strana zelených, pak přestavuje konfliktní linii materialismuspostmaterialismus 40. V závislosti na těchto liniích štěpení, které nám ukazují na klíčové oblasti zájmu stran koalice, bude postaven i rozbor jednotlivých programů vládních stran, tedy zejm. na sociálních a hospodářských otázkách. Jelikož se pozornost této práce upíná ke Straně zelených, bude větší pozornost věnována ekologické politice. Volební programy jsou poměrně vágní dokumenty psané spíše literární formou, je tak často těžké v nich nalézt konkrétní a jasná stanoviska Volební program ODS 42 Občanská demokratická strana šla do voleb pod heslem Společně pro lepší život. Tento dokument je členěn na 14 kapitol, které v zásadě kopírují působnost jednotlivých ministerstev. Dle charakteru ODS není divu, že ústřední pozice je věnována hospodářské politice, reformě veřejných financí, 39 Vodička, K. (2003):str Klíma, M.(2003):str Viz. např. otázka zavedení školného v programu ODS. 42 Volební program ODS. ( 24

25 podpoře podnikání a samozřejmě minimalizaci úlohy státu a její zefektivnění. V této oblasti je prioritní zavedení rovné daně průběžně až na sazbu 15%, jednotná sazba DPH ve výši 15 % (čímž by mělo dojít ke zlevnění více než poloviny všech cen), zjednodušení daňového systému a daňového přiznání, rušení některých daní, zejm. daně dědické, darovací a z převodu nemovitosti(u kterých jsou náklady na jejich správu vyšší než výnosy z nich), zrušení minimální daně pro živnostníky, roční daňové prázdniny, zrušení registračních pokladen, snížení odvodů na zdravotním a sociálním pojištění a zejm. ozdravění veřejných financí (do roku 2013 požaduje ODS vyrovnané rozpočty). Další velmi důležitou oblastí je pak reforma důchodového systému, tak aby pomalu docházelo k jeho změně. Kdy by část nákladů systému státe nesl stát, výpadky v podobě mladých lidí neúčastnících se jej, by byly sanovány z privatizace či odprodeje státního majetku. Klíčovou je i změna sociálního systému tak, aby nebylo možné jej zneužívat a pomoc byla adresnější. Mezi další změny patří uzákonění otcovské dvoutýdenní dovolené, možnost přivídělku při rodičovské dovolené a dosažení výše poloviny průměrné mzdy u rodičovského příspěvku. Dále pak ODS prosazuje společné pojištění manželů, zdravotnickou reformu v podobě zavedení poplatků u lékaře a poplatků za položku na receptu (s nastavenou horní hranicí), poplatků za pobyt v nemocnici a transformaci nemocnic v akciové společnosti. ODS se ve svém programu zabývá i ekologickými otázkami, byť jejich umístění na předposlední místo v jejich programu napovídá o nepříliš velké důležitosti této oblasti. Hlavní důraz je kladen na snížení spotřeby energií a zmírnění dopadů činností člověka na životní prostředí. Jako řešení vidí podporu ekologického podnikání, rozvoj technologií a ve změně legislativy. I ODS se kladně, byť jen velmi omezeně, staví k otázce využití obnovitelných zdrojů, zařazené poněkud zvláštně do podkapitoly kvalita života na venkově. 25

26 5.2 Volební program KDU-ČSL 43 Lidovci pro volby zvolili heslo Volte rozum. Tento program je, podobně jako program ODS, členěn do 15 kapitol, které kopírují jednotlivá ministerstva. Dle hierarchie rozsáhlosti jednotlivých témat je patrný důraz na hospodářství a sociální a rodinou politiku. I v preambuli tohoto programu je zdůrazněna obava z rostoucího vlivu KSČM. KDU-ČSL je pro zachování progresivního daňového systému, snížení sazeb DPH na 9 a 18 %, při zachování nízké sazby pro sociálně citlivé položky, zrušení daně z nemovitosti u zemědělské půdy atd., snížení poměru přímých daní (do roku 2010 na 10 %), zavedení daňových odpočtů a slev na dani v rámci rodiny. V sociální oblasti, která se u lidovců velmi prolíná s hospodářskými tématy, je pak důraz kladen na zjednodušení vyplácení dávek, založení ministerstva pro rodinu, zvýšení příspěvků na mateřské dovolené, poněkud problematické zavedení vyšších odvodů do důchodového systému pro bezdětné, zachování státního systému důchodů (při částečné možnosti odvodů do soukromých systémů), dřívější odchod žen do důchodu, podpora pracujících důchodců. Z hierarchie témat je pak patrno, že na ekologické otázky kladou lidovci větší důraz než ODS. Nicméně obsahem je jejich program plný prázdných prohlášení. 44 Jako cíl je stanovena podpora ekologické výchovy, snaha po úspory energií, zachování těžebních limitů, podpora prevence vzniku odpadů, podpora ekologického podnikání. Co se týče využití obnovitelných zdrojů, je tento požadavek ze strany lidovců kladen vícekrát. 5.3 Volební program ČSSD 45 a jeho vztah k SZ Program této strany s názvem Jistoty a Prosperita sám obsahoval úpravu ekologických otázek. ČSSD deklarovala svou snahu o podporu 43 Volební program KDU-ČSL. ( 44 Např. Ekologicky odpovědného chování dosáhneme zejména vlastním příkladem. 45 Volební program ČSSD. ( 26

27 investic do ekologie, zejm. díky zdanění činností životnímu prostředí škodících, tedy zavedení jisté formy ekologické daně, to vše při udržení rozpočtové neutrality. ČSSD v předvolebním období doplnila svou ekologickou politiku o Ekologický manifest, který se poměrně široce zabýval touto tématikou. Díky načasování a předvolebním preferencím Strany zelených se patrně jednalo o snahu o její přiblížení a zvýšení svého kreditu pro povolební vyjednávání Volební program SZ 47 Strana zelených šla do voleb s programem jménem Hlas pro kvalitu života. SZ se tímto programem snažila prokázat, že mimo ekologických témat, která jsou pro ni samozřejmě zásadní, nabízí řešení i ostatních celospolečenských témat. Svou hospodářskou politiku staví SZ na ekologické daňové reformě, spočívající ve zdaňování zejm. energií, v růstu podílu nepřímých daní, ve snížení celkové daňové kvóty na úroveň 35 % HDP, zjednodušení daňové soustavy, využití výnosů z ekologických daní ke krytí části odvodů do sociálního a zdravotního systému. SZ dále preferuje snížení počtu investičních pobídek pro zahraniční či velké ekonomické subjekty a zvýšení jejich podílu pro střední a malé subjekty, podporu tzv. brownfieldů, zrušení minimálních daní pro živnostníky, zkrácení doby nutné k založení firmy na dva týdny. Zelení jsou pro zákaz jízdy kamionů o víkendech od pátku 15:00 do neděle 24:00 a zvýšení tlaku na přepravce, aby bylo více využíváno železniční nákladní přepravy, s tím pak spojuje požadavek na snižování závislosti na ropě přechodem k vodíkové ekonomice a rozvojem biopaliv, využitím zemního plynu a zvýšením konkurenčního prostředí prodejem ČEZu. Dalšími body jejich programu jsou mimo jiné rozvoj ekologického 46 Paroubek to však s odůvodněním, že zájem o ekologii je mu vlastní, a že právě díky jeho osobní iniciativě se ČSSD více zabývá touto tématikou, odmítl. Nicméně jisté sblížení se do jisté míry podařilo. Sám předseda SZ Bursík se před volbami vyjádřil, že k jeho straně má blíž program ČSSD než ODS. Dodal však, že jedna věc je program a druhá jeho naplňování. Dle jeho slov je to proto, že ČSSD nyní lakuje oranžovou tak trochu na zeleno. Viz. Hradilek, L.: Bursík: Zelení mají blíž k ČSSD než k ODS. Aktuálně.cz, ( ověřeno k Volební program SZ. ( 27

28 podnikání, zavedení některých poplatků ve zdravotnictví, regulace prostituce, nutnost důchodové reformy, přijetí antidisriminačního zákona, výrazné omezení poslanecké a senátorské imunity, boj s korupcí, zavedení Úřadu pro ochranu spotřebitele, zákaz topení uhlím do roku 2010, až jedno procento ze státního rozpočtu kultuře, snížení věkové hranice pro volební právo na 16 let a prosazení přímé volby starostů, hejtmanů a prezidenta. Ze sociální oblasti to pak jsou zejména podpora placeného hlídání dětí, státní půjčky pro rodiny s dětmi, podpora pružné doby pro pracující rodiče, společná rodičovská dovolená pro oba rodiče do 6 týdnů dítěte a zavedení stejné věkové hranice pro odchod do důchodu ve věku 65 let. 6. Koaliční smlouva 6.1 Principy koaliční smlouvy 48 Koaliční partneři se dohodli na vládě, která bude mít 18 členů se zastoupením ODS, KDU-ČSL a SZ v poměru 9 : 5 : 4 ministerských postů. Strany se zavázaly, že po celé volební období budou postupovat jednotně a v plné počtu svých poslanců při hlasování o vyslovení důvěry. Premiér má právo navrhovat prezidentu jmenování a odvolávání členů vlády, pro takové kroky je však povinen hledat podporu příslušné koaliční strany. Za koaličně dohodnutý se má takový návrh a takové usnesení, které podpořila alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany. Strany se dále zavázaly, že klíčové reformní kroky spojí s otázkou vyslovení důvěry vládě. 6.2 Analýza promítnutí volebního programu Strany zelených do koaliční smlouvy 49 Z povahy koaličních stran a z jejich programů by měl být programový průnik u ODS nejvíce zřejmý v hospodářských otázkách, u lidovců v sociálních a u zelených samozřejmě v ekologických. Tomuto rozdělení by 48 Koaliční smlouva. ( 49 Programové prohlášení vlády ( 28

29 odpovídala i důležitost 50 jednotlivých témat v kontrastu ke zdrojům, které koalici jednotlivý partneři přináší. Nicméně jak jsem demonstroval prostřednictvím Banzhafova indexu moci, síla všech tří subjektů se díky nutnosti jejich přítomnosti pro zachování legislativní většiny výrazně srovnává. Navíc ekologické otázky u SZ silně zasahují do svobody podnikání tak přísně střežené ODS, v sociální oblasti pak svým liberalismem naráží na silně konzervativní lidovce. Jelikož vládní koalice vznikla s programově nepříliš vzdálených subjektů, nebudu jmenovat veškeré programové úspěchy SZ, které jsou všem společné 51, ale pouze ty, které nesou jasný rukopis SZ, či kterými si SZ vynutila ústupek ostatních stran, nebo naopak sama ustoupila. Již v preambuli koaliční smlouvy je závazek koaličních partnerů dbát ekonomické, sociální a ekologické odpovědnosti. V hospodářské oblasti se podařilo SZ prosadit jí požadovanou hranici 34 % HDP pro složenou daňovou kvótu, přesunutí části ekologických paliv do kategorie snížené sazby DPH, pro SZ zásadní závazek k zavedení výnosově neutrální ekologické daně, jejímiž výnosy budou kryty některé položky sociálního systému. Výrazným úspěchem bylo prolomení systému investičních pobídek ve prospěch domácích podnikatelů, zejm. regionálních, středních a malých. Byť o nutnosti důchodové reformy panuje mezi koaličními partnery shoda, její koncepci má každý mírně jinou. V koaliční smlouvě je koncepce důchodové reformy postavena na třífázovém modelu SZ a i hranice pro odchod do důchodu je stanovena dle jejích požadavků na 65 let pro muže i ženy, což lze chápat, zejm. s ohledem na požadavek KDU-ČSL, za výrazný úspěch. Jedním z klíčových bodů v programu SZ bylo omezení kamionové dopravy. I tento požadavek se podařilo SZ do koaliční smlouvy prosadit, byť s jistým ústupkem v podobě nekonkrétně určené doby, která má být předmětem dalších jednání. V koaliční smlouvě je i závazek k snižování 50 Zde autor vychází čistě ze subjektivního hodnotového srovnání, kdy do popředí klade ekonomické otázky, pak sociální a nakonec ekologické. 51 Jedná se o celou řadu otázek jako zrušení registračních pokladen, zrušení minimální daně, boj proti korupci atd. 29

30 úhrad za železniční cesty tak, aby došlo k efektivnějšímu zapojení železnice do systému nákladní dopravy. Podporovány a ekonomicky zvýhodněny mají být nákupy ekologických prostředků veřejné dopravy, a to i proti dopravě individuální. Vláda také převzala závazek k podpoře obnovitelných zdrojů energií, k novelizaci zákona o hospodaření s nimi a k přijetí opatření, která budou snižovat emise skleníkových plynů. Významným ziskem pak je určitě závazek k privatizaci ČEZu určený ke zvýšení konkurenceschopnosti trhu s elektřinou a závazek neplánovat a nepodporovat výstavbu nových jaderných bloků. Straně zelených se také podařilo, byť poměrně vágně 52, včlenit do koaliční smlouvy požadavek na zvýšení ochrany proti diskriminaci. V rámci historického kontextu, zejm. snah ODS a ČSSD z přelomu tisíciletí o změnu volebního systému směrem k většinovému, a k volební deziluzi zelených z počtu získaných mandátů, lze považovat za obrovský úspěch prosazení požadavku na úpravu volebního systému. Tato změna má garantovat větší míru proporcionality. Termín ihned byl stanoven koaliční smlouvou jako lhůta pro zahájení diskuzí o přímé volbě prezidenta. Straně zelených se podařilo prosadit i otevření diskusí o přímé volbě starostů a reformě samosprávy. Za úspěch lze také považovat zakotvení bezplatného základního, středního a vysokého školství. Závazek podpory pružné pracovní doby pro rodiče s dětmi či posílení role otce v péči o dítě. A zejména pak zvýšení podílu výdajů státního rozpočtu pro ministerstvo kultury až na 1 % státního rozpočtu. K radě výše zmíněných zisků je nutno připočíst celou řadu dovětků, které byly přidány k programovým prioritám ostatních partnerů, a které se týkají ekologické roviny způsobu jejich řešení. Oproti ziskům SZ v koaliční smlouvě, tedy částem programu, které se jí podařilo do smlouvy prosadit, je výčet jejích ztrát 53 podstatně kratší. 52 SZ ve svém programu požaduje přímo přijetí antidiskriminačního zákona. 30

31 Jistou ztrátou pro zelené je prohlášení o novelizaci zákoníku práce, ve kterém se promítá snaha ODS o liberalizaci vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel. Strana zelených musela ustoupit ze svého požadavku lékové politiky bez příplatků. Poněkud problematickou se jeví úprava podpory budování silniční a dálniční sítě. Kdy vláda sice zmiňuje ochranu životního prostředí, ale u staveb již rozestavěných hovoří pouze o snaze k ekologickému kompromisu, čímž se očividně vyhýbá ožehavým otázkám vedení některých dopravních tras. Z dalších programových priorit, ze kterých museli zelení slevit, je úplný zákaz topení uhlím do roku Koaliční smlouva řeší pouze závazek zachování stávajících limitů pro těžbu uhlí. V koaliční smlouvě se také neobjevil závazek prosadit stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN pro Evropskou unii. 7. Analýza fungování koalice V kapitole 6. jsem rozebral programový průnik volebního programu Strany zelených do koaliční smlouvy. Abych však mohl zodpovědně posoudit, zda bylo motivací SZ pro vstup do vládní koalice policy či officeseeking, bude třeba zohlednit i složení a fungování exekutivní koalice a její soudržnost při legislativním procesu. V této kapitole tak nejprve rozeberu složení vlády, popíšu její dosavadní fungování a možná rizika, která jí do budoucna hrozí. Na základě dosavadní činnosti pak popíši a analyzuji funkčnost koalice legislativní. 7.1 Exekutivní koalice Koaliční smlouva počítá s rozložením křesel v poměru 9 : 5 : 4, a to v pořadí ODS, KDU-ČSL a SZ. 53 Za ztráty nepovažuji ty body, které prosadily ostatní strany, ale které program strany neupravuje. Viz. např. jednoleté daňové prázdniny pro živnostníky. 31

32 Počet mandátů Mandáty v Počet % 54 křesel ODS 81 81% 9 50% KDU- ČSL 13 13% 5 28% SZ 6 6% 4 22% Křesla v % Tabulka č. 4: Poměr mandátů k počtu získaných křesel v rámci koalice. Pokud se podíváme na údaje v tabulce č. 4 zjistíme, že potvrzují výše zmíněnou skutečnost, že díky nutnosti setrvání každého jednoho člena koalice v ní, se výrazně zvýšila hodnota právě menších členů, a to na úkor největšího člena koalice. ODS přišla o více než 30% zdrojů, které rozdělila mezi ostatní koaliční partnery. Nejvyšší úspěch pak zaznamenala Strana zelených, když své zisky více než zečtyřnásobila. Tedy Strana zelených je jistým vítězem co se týče kvantitativního vyjádření zisků. Rozbor jeho kvalitativního obsahu je pak poněkud složitější, a to z důvodu, že lze jen omezeně odhadovat preference, které dané strany jednotlivým postům přičítají. Strana zelených obsadila posty ministra životního prostředí (dále jen MŽP ), ministra zahraničních věcí (dále jen MZV ), ministra školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠ ) a ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny (dále jen MLP ). Zisk MŽP se u SZ dal předpokládat a dalo by se říci byl i povinností. Životní prostředí je stěžejní téma pro SZ a tedy i kontrola tohoto resortu je zásadní. O tomto postu tak v podstatě bylo rozhodnuto dopředu a s jeho rozdělením nebylo větších obtíží, jelikož téma ekologie je pro ostatní partnery okrajové. MLP bylo nově zřízeno a tento post obsadili právě zelení. Jejich program klade velký důraz na osobní svobodu jedince, na rovné zacházení s muži a ženami, na práva dětí, homosexuálů či rodičů. Vznik tohoto ministerstva a jeho zisk je pak zajisté velkým úspěchem zelených. 54 Procentuální vyjádření počtu mandátů v rámci koalice. 32

33 U dalších dvou ministerstev je možnost hovořit o úspěchu poněkud problematičtější, byť i tato jsou programově blízko zeleným. Otázkám školství sice věnují zelení velkou pozornost, ale tento resort je chápán spíše jako nepříliš cenný. MVZ je bráno jako jedno z klíčových ministerstev, proto by jeho zisk měl být chápán jako nadmíru velký úspěch. S tímto se však neztotožňuji a myslím si, že zde se SZ nechala poněkud omámit zvučným jménem tohoto resortu. Paralelně s tímto resortem byl vytvořen post místopředsedy vlády pro evropské záležitosti. Tím došlo k odebrání poměrně zásadní části agendy MZV, čímž se pochopitelně snížila jeho hodnota. Nicméně i přesto se jedná o velice prestižní post. Dle programu SZ se jeví ministerstvo vnitra, ministerstvo pro místní rozvoj, obrana, zdravotnictví, spravedlnost, legislativa a evropské záležitosti jako posty pro zelené nezajímavé. Finance mají vždy specifické postavení a jejich zisk je obzvláště ceněn, je tak s podivem, že byl přenechán KDU-ČSL. Ministerstvo průmyslu a obchodu a doprava získala ODS, tyto ministerstva by dozajista byla cenným skalpem pro SZ. Jejich zisk by však koalici patrně přinesl spíše potencionální problémy, jelikož se dá očekávat, že by SZ byla více zelená než by ostatní koaliční partneři, zejm. ODS, byly ochotni snést. Jako poslední pak zbývá, pominu-li post premiéra, ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento resort by bylo možno v případě jeho obsazení SZ hodnotit jako výrazný úspěch. Pokud se tak podíváme na resortní zisky SZ lze konstatovat, že tři z nich jsou obsazeny dle programových priorit a MZV je pak postem spíše prestižním. Vládní koalice za téměř rok a půl své existence prošla několika krizovými momenty a již teď se dá odhadnout, že další ji v budoucnu čekají. Jak tedy fungovala vládní koalice a před jakými obtížemi stojí? 33

34 Volba prezidenta ČR 55. Byť tato otázka byla záměrně vynechána z koaličních jednání, dalo se předpokládat, že bude velmi obtížné najít shodu v rámci koalice. ODS jasně deklarovala svou podporu jejímu čestnému předsedu Václavu Klausovi, SZ zase jako protikandidáta navrhla Jana Švejnara, KDU-ČSL v této otázce nevystupovala jednotně a volbu svých zástupců ponechala na jejich uvážení. Volba prezidenta se nesla v nepřátelském duchu, kdy došlo na vyhrožování a urážky některým členům SZ. Nakonec byl v 3. kole 2. volby opět zvolen Václav Klaus. Po komplikacích s jeho volbou se část poslanců ODS rozhodla nepodpořit již delší dobu SZ připravovaný návrh zákona 56. Návrhem Jana Švejnara chtěla SZ získat prezidenta jim názorově bližšího. Kauza Čunek. Jako velký problém se také ukázala otázka návratu předsedy KDU-ČSL do vlády. Na tomto kroku lidovci trvali, SZ, zejm. pak MZV Schwarzenberg to však rezolutně odmítali. Dokonce se vyjádřili tak, že by všichni podali demisy. Nakonec se však v této otázce podařilo najít shodu a předseda Čunek se vrátil na post Ministra pro místní rozvoj. Návrat Čunka do vlády byl však podmíněn, ve shodě s programovým prohlášením SZ o boji s korupcí, detailním auditem. Zdravotnictví. Jako velmi problematické se ukázalo zavedení poplatků u lékaře. Zejm. lidovci, ale i část zelených nedodrželi termín stanovený vládou pro přehodnocení systému poplatků a se svými požadavky na změnu vystoupili dříve. Radarová základna. Na Bukurešťském summitu se dohodla ČR s USA o umístění radaru v Brdech. S tímto postupem však vyjádřila ostrý nesouhlas republiková rada SZ, která dokonce požadovala odstoupení jejich nejoblíbenějšího politika, ministra Karla Schwarzenberga. SZ pro umístění radaru v ČR požaduje vypsání referenda, kdežto ostatní koaliční partneři jsou proti. Vláda sama hodnotí své působení v prvním roce jako velmi úspěšné. Vláda České republiky na základě svého programového prohlášení schválila 184 projektů, které podrobně rozpracovávají cíle administrativy pro funkční období do června Na 181 projektech již kabinet začal pracovat, což představuje 98 % 55 Tuto otázku záměrně řadím do oblasti exekutivy, nikoli do kapitoly č Ti však po osobní intervenci premiéra od své msty upustili. 34

35 vládou stanovených cílů. Během prvních dvanácti měsíců vláda naplnila či schválila 64 projektů, tedy 35 % z celkového počtu 57. Sama SZ však své působení ve vládě takto úspěšně nevidí a její vnitřní opozici představované Danou Kuchtovou a Matějem Stropnickým se podařilo na jednání republikové rady prosadit seznam podmínek pro zachování účasti SZ ve vládní koalici. Jedná se o seznam klíčových otázek programu SZ, které strana musí v následujícím období prosadit, jinak by měla z vlády odejít 58. K uspokojivě plněným otázkám dle jednání republikové rady patří ekologie, vyjma zvířat a oblasti energetiky, částečně plněna jsou lidská práva a školství, nedostatečně hospodářství a doprava, neplněno vůbec pak je zdravotnictví, sociální politika, zahraniční politika a kultura. Tyto dvě hodnocení jsou tak v příkrém rozporu. Pro účel této práce však budu vycházet spíše z hodnocení samotné vlády, jelikož to je dle mého názoru v souladu s koaliční smlouvou a přijatou legislativou. Hodnocení republikové rady spíše vychází z vnitrostranických půtek a delší dobu trvající snaze vnitrostranické opozice o oslabení pozice jejího vedení. 7.2 Legislativní koalice Graf. č. 1: Statistika předložených vládních návrhů v období od 19. ledna 2007 do 19. ledna Jak plyne z grafu č. 1 předložila vláda Poslanecké sněmovně v prvním roce své činnosti 105 vládních návrhů. Z tohoto počtu jich bylo schváleno 49, 12 je na 57 Výroční zpráva vlády za rok ( 58 Zápis z jednání RR 02/2008. ( 59 V tomto grafu nejsou uvedeny vládní návrhy, které sama vláda během legislativního procesu vzala zpět. 35