červen 2014 Modlitba stárnoucího Filip a ministr Sk 8,4-7; 28-40

Transkript

1 Modlitba stárnoucího sboru Církve bratrské v Hradci Králové Filip a ministr Sk 8,4-7; Máme před sebou pro tuto chvíli setkání Filipa s etiopským dvo-řanem, ke kterému došlo v době krátce po Ježíšově ukřižování. Vznikající církev se začala šířit díky činnosti takových svědků, jako byl právě Filip. Nejednalo se o apoštola Filipa, ale o jedno-ho z prvních diakonů jeruzalémského sboru, o kterých čteme ve Sk 6,5. Byl to obdarovaný Boží svědek, jehož službu jak jsme slyšeli z našeho textu Bůh mimořádným způsobem potvrzo-val: byli uzdravováni mnozí posedlí, ochrnutí a chromí. Při pro-následování církve, které propuklo po Štěpánově mučednické smrti, přinesl Filip evangelium do Samařska, a proto se mu také z důvodu odlišení od apoštola stejného jména říká Filip evangelista. Po setkání s etiopským dvořanem působil v Azótu, což byl filistinský Ašdod v dnešním pásmu Gazy a odtud cesto-val dál na sever, až se dostal do přístavu Cesarea, kde se prav-děpodobně usadil. Ve Sk 21 čteme tuto poznámku z cesty apo-štola Pavla: Druhý den jsme se vydali na cestu a přišli do Ce-sareje. Tam jsme navštívili Filipa, kazatele evangelia a jednoho ze sedmi jáhnů, a ubytovali se u něho. Byl to tedy známý a požehnaný svědek evangelia. Druhým účastníkem setkání byl muž, označovaný v našem textu jako etiopský dvořan, správce všech pokladů etiopské královny. Pokud jde o Etiopii, jednalo se o zemi označovanou v Bibli jménem Kúš, která ležela o něco severněji než dnešní Etiopie. Byla to nejjižnější část někdejší perské veleříše v době jejího největšího rozmachu; od Indie až po Kúš čteme ve SZ. Už v té době tam byla židovská diaspora. Tito Židé, tzv. Falašové, sami sebe považují za potomky jednoho z 10 ztrace-ných kmenů Izraele (konkrétně to mělo být pokolení Dan), roz-ptýlených po zničení Šalamounova chrámu. Později v 7. sto-letí se pod tlakem islámu přesouvali dále na jih, střed dnešní Etiopie je od té biblické Kúš vzdálený asi km Pane, cítím, že stárnu, tuším, že budu patřit mezi staré. Ty to víš také. Opatruj mne před vším, co činí staré tak protivnými. Chraň mne před upovídaností. Nedovol mi, abych si myslil, že se musím při každé příležitosti ke všemu vyjadřovat. Dej mi nahlédnout, že občas také nemívám pravdu. Osvoboď mne od marnivé snahy chtít dávat do pořádku věci svých bližních. Zdržuj mne, abych nezatahoval druhé do podrobností svých všedních dnů. Přispoř mi trpělivosti, když si mi druzí stěžují na své bolesti, ale zapečeť mé rty, kdykoli bych se chtěl šířit o svých rostoucích trápeních a nesnázích. A když už o tom přece budu hovořit, pak učiň, aby tím nebyla zastíněna tvá dobrota. Čiň mne ochotným pomáhat, ale ne vměšovat se, pečovat, ale ne mentorovat. Nakonec ale nenech, abych zůstal osamělý. Potřebuji několik přátel, Pane, dobrých přátel, Ty to také víš. Ale především potřebuji Tebe. Prosím, utvářej mne ve svůj obraz, nech mne zrát a těšit se na věčnost. Amen.

2 otázek. Slyšel jsem kdysi jednoho baptistického kazatele, který v tomto ohledu řekl, že se ke své víře musel prokousat. Uvázlo mi to v pamě-ti, protože podobně to bylo i v mém životě. Obrátil jsem se až po období dlouhého hledání, kdy jsem navštěvoval různá obe-cenství, mluvil s různými lidmi, četl různé knihy, atp. Už jsem o tom několikrát mluvil, a tak to teď nebudu opakovat. A opět jiní lidé přicházejí z nevěřícího prostředí, jsou osloveni evange-liem, ale nějakou dobu jim trvá, než se ta jejich cesta k Bohu urovná. Četl jsem teď nedávno jedno takové svědectví ze sou-časnosti. Jeden mladý muž z ateistické rodiny utekl krátce před listopadem 89 do zahraničí, do západního Německa. Tam ho oslovilo křesťanské prostředí, nechal se pozvat na přednášky jednoho evangelisty a dostal se na cestu hledání. Mnoho věcí musel přehodnotit, nakonec se ale obrátil, vzal si věřící partner-ku a po převratu se i s rodinou přestěhoval zpět sem, kde stojí ve službě Bohu. Jeho svědectví bylo uveřejněno v knize onoho evangelisty, ve které jsou podobné příběhy z celého světa. Podobnou situaci vidíme u toho etiopského dvořana. Byl to hledající člověk. Měl vynikající společenské postavení, byl bo-hatý, ale přesto neměl v duši klid. To, co slyšel doma anebo třeba v sousedním Egyptě, ho neuspokojovalo. Bylo mu jasné, že nepřehledný zástup nějakých egyptských bohů, to že není žádné řešení. Táhlo ho to k Bohu jeho předků, k Bohu Izraele. Proto se rozhodl pro cestu do Jeruzaléma. To představovalo časově a finančně náročný podnik nějakých km ta-kovou cestu si tehdy nemohl jen tak někdo dovolit. Samozřejmě necestoval sám, měl sebou doprovod, nějakou ochranu, záso-by na cestu, musela to být velká karavana. Přes poušť dnešní-ho Súdánu až k deltě Nilu to bylo přes km, zbytek pak po pobřeží přes dnešní Suez a pásmo Gazy do Jeruzaléma. Účel cesty je v různých překladech vyjádřen trochu odlišně, jako tře-ba vykonat pouť, vzývat Boha atp. Bible 21 říká velice výstižčerven 2014 a vydrželi tam až do moderní doby. K tomu ale musíme dodat, že dnes už tam žádní Falašové nejsou po roce 1948 se postupně všichni dostali do Izraele, na základě izraelského programu o repatria-ci. Jedna velká letecká operace nazvaná Šalomoun se např. uskutečnila v roce 1991 v době občanské války v Etiopii a týka-la se asi 14 tisíc osob. Poslední zbytky Falašů přesunul Izrael v rámci jiného programu v letech Celkem se od roku 1948 jednalo asi o 120 tisíc osob. Za poznámku také stojí, že dnešní Etiopie je převážně křesťanská země k etiopské ortodoxní církvi se hlásí přes 50 % obyvatel. A tito křesťané po-važují za svého prvního misionáře právě toho dvořana z naše-ho textu. Pokud jde o společenské postavení tohoto dvořana, dnešní-mi slovy bychom řekli, že to byl etiopský ministr financí. Což je v dnešních vládách druhá nejsilnější pozice, hned po předsedo-vi vlády. Byl to tedy schopný a úspěšný člověk eunuch, který se vypracoval. Pocházel podle všeho z té židovské diaspory, ale pravý Žid už to nebyl. Byl zřejmě tmavé pleti, v kralickém překladu je označen slovem mouřenín řecké slovo aithiops znamená totiž spálená tvář. Ovládal hebrejštinu, protože si na svém voze četl Izajáše proroka, což byl nepochybně svitek v originálu, nějaké překlady tehdy neexistovaly. Obsahu toho, co četl, ale nerozuměl. Nějaký vztah k židovství ale podle všeho měl byl to přemýšlivý, hledající člověk. Proto se také vydal na cestu do Jeruzaléma. Hledající člověk to je ta první věc, kte-rou si chceme zdůraznit. Náš vztah k Bohu často začíná etapou hledání. Není to pra-vidlem, záleží na vnějších okolnostech i na osobních předpo-kladech. Někdo vyrůstá v motivujícím prostředí sboru a rodiny a je takového založení, že k pevné víře dozraje bez nějakých vni-třních krizí či zápasů. Jiný, přestože má stejné výchozí podmínky, projde obdobím pochybností a řešení různých s t r a n a 2

3 ně, že přijel do Jeruzaléma poklonit se Bohu. Můžeme dodat: Bohu, o kterém něco věděl, kterého ale dobře neznal. Přijel s velkým očekáváním jinak by takovou náročnou cestu nepod-nikl ale odjížděl podle všeho trochu zklamán. Jako cizozemec se nedostal vůbec do chrámu, a ze všech rozhovorů, které tam vedl, zjistil, že to ani s tou židovskou vírou není tak jednoduché. To mu kněží a farizeové, se kterými se tam určitě setkal, podrobně vysvětlili. Dověděl se od nich, že dostat se k tomu Bohu blíž znamená obrátit se k židovství a že Mojžíšův zákon klade na člověka veliké nároky. A když si potom na zpáteční cestě četl proroka Izajáše, vůbec tomu, o čem to prorok mluví, nerozuměl. V souhrnu můžeme říci, že on prostě při tom pobytu v Jeruzalémě nepotkal toho správného člověka. Možná, že o Ježíši, kterého tam krátce předtím Pilát nechal ukřižovat, něco i slyšel. Mohlo to být ale něco jen v tom smyslu, že to byl nějaký šarlatán, který se prohlašoval za Boha, a tak tomu nevěnoval pozornost. Přesto tu cestu nepodnikl nadarmo, protože Bůh o něm vě-děl. A při zpáteční cestě mu posílá do cesty svého služebníka Filipa: Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy. Zde je to druhé, co si dnes chceme zdůraznit: Že Bůh o nás při našem hledání ví, a že on si nakonec vždy nějakou ces-tu, jak nám při tom pomoci, najde. Naše životní situace jsou různého druhu, a také Bůh jedná s každým zvláštním způsobem. Jedno je ale jisté: že ten, který Boha hledá celým srdcem, se k němu nakonec i dostane. Neboť Bůh sám mu tu cestu k sobě nějakým způsobem otevře. V mém případě to bylo tak, že jsem jel bylo to během vojny vlakem zpátky na Slovensko, uvažoval jsem o své situaci, a najednou jako by mi Bůh otevřel oči. Všechno, s čím jsem si dlouhou dobu nevěděl rady, se mi během té noční cesty začalo skládat dohromady jako nějaká mozaika. Nikdo u toho nebyl, ale najednou se všechno změnilo. U toho muže z té knihy, o kterém jsem mluvil, to bylo skrze roční korespondenci s jeho budoucí manželkou z Anglie. Byla to baptistka a trápila se tím, že ji v Německu, kde učila angličtinu, zaujal nevěřící emigrant z takové divné země (bylo to v roce 1984). Odpoutala se od něho tím, že se vrátila do Anglie, zůsta-li ale v písemném styku, ve kterém mu pomáhala v jeho zápase o víru. Rok se neviděli, a skončilo to jeho obrácením, manžel-stvím a nakonec i společnou službou. Někomu tak Bůh pošle do cesty člověka, který mu na té cestě hledání pomůže. Tak to bylo i v případě toho etiopského ministra Bůh mu posílá do cesty Filipa právě takového svědka, kterého potře-boval. V Jeruzalémě nikoho takového nepotkal s tím pravým člověkem se setkává teprve na zpáteční cestě. Filip slyší, co si ten dvořan čte, a využívá toho k navázání rozhovoru a k vy-učování, jak to s tím Bohem Izraele ve skutečnosti je: Rozumíš tomu, co čteš? Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží? A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho To místo Písma, které četl, znělo: Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen. A Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Ano, tvoje návštěva Jeruzaléma měla svůj smysl, neboť spása je skutečně ze Židů abychom použili Ježíšova vyjádření při setkání se samařskou ženou (J 4). Ale s tím židovským Bohem je trochu jinak, než ti pověděli ti lidé u chrámu. To prorocké slovo se naplnilo v ukřižovaném Ježíši, Božím beránku, který nám svou obětí otevřel cestu k Bohu všem lidem bez rozdílu. Není nutné stát se Židem, aby ses mohl k tomuto Bohu přiblížit, v Ježíši Kristu není mezi Židem a pohanem žádný rozdíl. A další věc abychom tohoto Boha poznali, není nutné jezdit za ním do Jeruzaléma. Protože on je ve skutečnosti blízko každého z nás. Právě tak to vysvětloval apoštol Pavel pohanům z druhého konce světa, na shromáždění v aténském Areopagu: Bůh, který učinil s t r a n a 3

4 svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od nich sloužit... On není daleko od nikoho z nás. (Sk 17). Podobně to slyšíme z toho rozhovoru Ježíše se samařskou ženou. Ta mu řekla: Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy (židé) říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě! A na to jí Ježíš odpovídá: Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě... Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. Žena mu řekla: Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno. Ježíš jí řekl: Já jsem to ten, který k tobě mluví. Ve stejném duchu vysvětloval Filip Písmo tomu cizímu dvořanovi, když se ho ptal, o kom to ten prorok v tom jeho svitku vlastně mluví: Je to proroctví o Mesiáši, které se právě naplnilo. A srdce toho ministra bylo připravené. Jak Filipa poslouchal, tak postupně nabýval jistoty, že toto je odpověď na jeho otázky, že jeho hledání je u konce. A sám se zeptal na křest: Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn? Filip mu řekl: Jestliže věříš celým srdcem, nic tomu nebrání... Jak jsme si řekli, Bůh každého z nás volá na tu svoji cestu, naše problémy mají různou podobu. Pro všechny z nás má ale stejný cíl, a předpokladem pro to, že ho dosáhneme, je oprav-dová touha po Bohu. U proroka Jeremiáše čteme toto slovo: Neboť to, co s vámi zamýšlím... to jsou myšlenky o pokoji, ni-koli o zlu; chci vám dát naději do budoucnosti Budete mne hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. To je ta Boží podmínka: celým svým srdcem. Právě tak to řekl i Filip tomu dvořanovi: Jestliže věříš celým srdcem, nic tomu nebrání... On mu odpověděl: věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží. To Jeremiášovo slovo bylo určeno do situace izraelského lidu, který byl v babylonském zajetí. Dostal se tam pro svůj hřích, ale Bůh mu tam skrze proroka s t r a n a 4 posílá slo-vo naděje. To je obrazem situace všech nás, které náš hřích odděluje od Boha. Na začátku naší cesty z této situace je po-znání, že s naším životem není něco v pořádku. Dostaneme se tak na cestu hledání, a na ní platí ten Boží slib: Budete mne hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Někdy to může být cesta dost složitá. Ten etiop-ský dvořan podnikl náročnou pouť do Jeruzaléma a možná si pak říkal, zda to všechno nebylo zbytečné. Bůh o něm ale vě-děl, a na zpáteční cestě mu poslal do cesty evangelistu Filipa. Neboť to, co s vámi zamýšlím... to jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu; chci vám dát naději do budoucnosti. To je Boží slovo, které platí pro každého z nás. kázání J. Potočka Ze života sboru SBOROVÝ VÍKEND V JIZERKÁCH Začátkem května 2014 jsme strávili příjemné 4 dny v Albrechticích v Jizerských horách v penzionu Jany Hübnerové. Měli jsme zajištěnou polopenzi (snídaně a večeře v penzionu), a tak jsme mohli podnikat celodenní výlety. Jizerky jsou krásné a nabízelo se hned několik možností výletů - někteří z nás vyrazili pěšky, jiní na kole. Viděli jsme např. místo, kde Jára Cimrman pozoroval stavbu přehrady na Bílé Desné, odkud marně upozorňoval na nebezpečnost stavby a hrozící nebezpečí protržení. Přehrada se pak protrhla s tragickými následky. Zvláštní kouzlo má osada Jizerka, jedno z nejstudenějších míst naší země. I nedaleké občerstvení PROMENÁDA, kde si cenu zboží určuje zákazník, hned tak někde nenajdete. Ubytování i jídlo bylo výborné, počasí nám velmi přálo (až na první den, kdy jsme se vrátili trošku navlhlí). Večerní programy byly na téma: Výzvy v životě křesťana učit se mít správný vztah sám k

5 sobě, hledání rozměrů Boží lásky ve vztahu k věřícím a být otevřeni pro Boží povolání ve vztahu k nevěřícím. Při modlitbách jsme se přimlouvali hlavně za Recovy. Poezie Přesto jdem dál - vzpomínka na lidi, kteří se nikdy nezařadí Díky Pánu Bohu za krásné dny plné aktivního odpočinku, kdy jsme si mohli vyčistit hlavy od nepotřebného, nabrat povzbuzení jeden od druhého a potěšit oko krásami stvoření - Jizerky stály za to! M.+ P. Šnoblovi Výlet besídky Navzdory předpovědi počasí, která některé zájemce odradila, se sešla skupina nakonec 9 dospělých a 10 dětí ve Slatiňanech. Starší děti šiškami dobyly Kočičí hrádek a blízký altán, mladší si užívaly hřiště, objevili jsme zámeckou zahradu, některé jsme se nechali provést pro nové zámecké trase (stojí za doporučení a obsahuje několik unikátů) a skončili v blízké cukrárně. Tam nás zastihla krátká bouřka, což nám nevadilo. Děti si užily čas spolu a dospělí měli čas si po dlouhé době popovídat, a tak náš výlet splnil vše, co jsme od něj očekávali. Přežili jsme ho ve zdraví a s vděčností za krásnou rozkvetlou přírodu, stádo koní i nádherné počasí. Š. Potočková Kazatel sboru: Martin Legát tel Starší sboru: Jan Verner tel Jakub Škrobák tel Martin Polívka tel Josef Potoček tel Oldřich Rec tel Petra Stránská tel Kolikrát už člověk prošel kolem ubožáka, kolikrát už viděl člověka v bolesti? A přesto šel dál. Nemusel být ani odřený, ani krvavý. Bolelo ho to jinak. Zraněnému každý rád pomůže. "Honem, pomožte mu!" A co člověk ležící u bran našich srdcí? Prosí o pouhé vyslyšení. Prosí o možná jediný dotek lásky, který v životě zažije. Třeba jen jednou. Od vás. M. Šnoblová Sbor Církve bratrské v Hradci Králové V Kopečku 89, , Hradec Králové číslo účtu: /0800 Do tohoto čísla přispěli: J. Potoček, M. Legát, Marie Šnoblová, M.+P. Šnoblovi, L. Hušková a Š. Potočková Grafické zpracování, tisk: M. Čáslavský Jazyková korekce části SL: L. Geldnerová POZOR: uzávěrka dalšího čísla Příspěvky posílejte na adresu: cb.hkralove@tiscali.cz Prosíme o dodání příspěvků včas kvůli jazykové korekci a grafickému zpracování. Děkujeme. s t r a n a 5

6 Program sboru červen 2014 Datum Den Místo Čas Slovo Moderování Poznámka Narozeniny 1 Ne HK - VP M.Legát M.Legát.... Členské shromáždění cyklovýlet. 2 Po Šnoblová Alžběta 3 Út 4 St Klubíčko 5 Čt 6 Pá mládež Doležal Pavel 7 So 8 Ne HK R.Frimel.. Krček Vladimír, Doležal Ondřej 9 Po Staršovstvo M.Polívka 10 Út Nechanice M.Legát Bodlinka /klub maminek/ Všetečková Jaroslava 11 St Klubíčko Brada Tomáš 12 Čt 13 Pá mládež 14 So Frimel Roman 15 Ne HK M.Polívka..... Hořice J.Škrobák Po 17 Út 18 St Klubíčko 19 Čt 20 Pá mládež 21 So 22 Ne Dětská slavnost M.Legát. Palánová Miriam.. Hořice M.Legát Po 24 Út Nechanice M.Legát Čáslavská Jana 25 St Opatovice M.Legát Klubíčko Rec Oldřich 26 Čt 27 Pá Potočková Milena 28 So :English camp Boudyš Marek, Švajdlerová Věra 29 Ne HK M.Legát M.Legát.. 30 Po s t r a n a 6 Besídka Malá besídka Střední besídka Velká besídka 1/6 Noe Ochrnutý v Lystře Modlitba 8/6 Babylónská věž Timoteus Modlitba 15/6 Babylónská věž Lydie Misie 22/6 Vystoupení na závěr školního roku 29/6 Vlastní téma BESÍDKA NENÍ BESÍDKA NENÍ