Uznávání kvalifikací

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro evropskou integraci Uznávání kvalifikací Bakalářská práce Autor: Lenka Káčerková, DiS. Veřejná správa a EU Vedoucí práce. JUDr. Pavla Stavinohová, PhDr. Praha březen

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Petrově Lenka Káčerková 2

3 Poděkování: Děkuji touto cestou vedoucí bakalářské práce, JUDr. Pavle Stavinohové, PhDr., za odborné vedení, informace a věcné připomínky, které mi pomohli ke zdárnému dokončení bakalářské práce. 3

4 Anotace Předmětem bakalářské práce Uznávání kvalifikací je analýza systému uznávání kvalifikací v Evropské unii a České republice doplněná o příslušnou judikaturu. Práce popisuje oblasti uznávání profesních kvalifikací pokryté směrnicí 2005/36/ES působící v EU. Je zde popsán pojem regulovaná činnost, obecný a sektorový systém uznávání odborných kvalifikací. Jedním z témat je i volné poskytování sluţeb. Předmětem práce je i legislativa platná v této oblasti v České republice V poslední kapitole jsou popsány jednotlivé pomocné nástroje uznávání vzdělání i odborných kvalifikací, které poskytují ţadatelům moţnost jak své vzdělání, schopnosti a dovednosti získané v jiném členském státě přiblíţit a nabídnout srovnání s kvalifikacemi získanými v hostitelském členském státě. Annotation The Bachelor Degree Thesis Recognition of Qualification is analysis of system recognition of qualification in European Union and Czech republic, suplemented of relevant case law. This work describes the recognition of qualifications covered by Directive 2005/36/EC in the EU. There is described concept of regulated activities, general and sectoral system of recognition of professional qualifications. One of the topic is the free provision of services. The subject of labour legislation is in force in this area in Czech Republic in the last chapter decribes the various auxiliary instruments for the recognition of professional qualifications and training to provide applicants the opportunity to get your education, abilities and skills acquiret in another member state to offer a closer comparison with qualifications obtained in host member states. 4

5 Obsah 1. UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ V EU POHLED DO HISTORIE UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ OBECNĚ Akademické uznávání kvalifikací Uznávání odborných kvalifikací SMĚRNICE 2005/36/ES Oblast působnosti směrnice 2005/36/ES Regulovaná povolání Obecný systém uznávání kvalifikací Uznání kvalifikace Oborový systém uznávání odborných kvalifikací Volné poskytování služeb PROBLEMATIKA V ČR UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ PŘED ROKEM PROFESNÍ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACÍ Cíl a předmět zákona Regulovaná činnost Prokazování způsobilosti Systém uznávání odborné kvalifikace Uznávání jiné způsobilosti Řízení o uznávání odborné kvalifikace Poskytování služeb Výjimky z obecné úpravy Přezkum rozhodnutí NÁSTROJE UZNÁVÁNÍ ENIC NETWORK NARIC NETWORK NARIC V ČR Národní ústav odborného vzdělávání EUROPASS EVROPSKÝ KVALIFIKAČNÍ RÁMEC SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č

6 ÚVOD Právo občanů Evropské unie usadit se nebo poskytovat sluţby kdekoli v EU je jednou ze základních svobod. Vstupem České republiky mezi členské státy Evropského společenství se také našim občanům otevřel ( i kdyţ s omezeními) pracovní trh v těchto zemích. EU nedávno reformovala systém uznávání kvalifikací. Jejím cílem je napomoci tomu, aby byl trh práce pruţnější a oblast poskytování sluţeb liberálnější. Touto reformou chce podpořit automatické uznávání kvalifikací a zjednodušit administrativní postupy. Pro bakalářskou práci jsem si zvolila téma uznávání kvalifikací. Mému rozhodnutí přispěla skutečnost, ţe několik mých známých má zájem pracovat v některé z členských zemí EU. Tímto způsobem jsem jim chtěla pomoci v získávání informací o moţnostech, které mají k dispozici a také o problémech, s jakými se mohou setkat. V prvních dvou kapitolách jsem uvedla systémy uznávání kvalifikací v Evropské unii a v České republice. Uznávání kvalifikací můţeme rozdělit na uznávání akademické kvalifikace a uznávání odborné kvalifikace. I kdyţ se zdají být tyto podsystémy vzájemně zaměnitelné, má kaţdý z nich jiný základ, jejich obsahem jsou jiné právní rámce. Kapitoly jsem doplnila o judikaturu, která ilustruje proces implementace příslušných směrnic do právního řádu jednotlivých členských zemí. Úředníci Evropské unie si uvědomují potřebu zjednodušování přístupu k informacím pro občany všech členských států, a proto jsem v poslední kapitole popsala jednotlivé iniciativy a rámce, které slouţí k tomu, aby schopnosti a kvalifikace občanů byly lépe pochopeny a bylo moţné je uznávat jak v souvislosti se studiem tak i na trhu práce a sluţeb. Mým cílem je zjistit, za jakých podmínek je moţné migrujícím osobám dostat se na evropský trh práce a sluţeb. Zajímala mne náročnost tohoto procesu. Při zpracovávání tématu jsem si ale uvědomila, ţe nutností se stává celoţivotní vzdělávání a učení vzhledem k rychlým technologickým a ekonomickým změnám a stárnutí obyvatelstva. Evropská unie si uvědomuje tento proces a jejím cílem je, jak se zdá, zjednodušovat administrativní postupy tak, aby podpořila mobilitu občanů. 6

7 1. Uznávání kvalifikací v EU 1.1 Pohled do historie Římskou smlouvou (1957) byl zakotven jako hlavní úkol zakladatelských států vytvoření vnitřního trhu oblasti bez vnitřních hranic - v níţ by byly propojeny trhy zboţí, sluţeb, pracovníků a kapitálu. Do konce roku 1969 byl uvolněn pohyb pracovníků mezi členskými zeměmi zákazem diskriminace ale zůstal regulovaný přístup k mnoha profesím. Byl uvolněn také pohyb sluţeb přes hranice avšak jeho rozvoji bránilo mnoţství odlišných národních předpisů, které bylo nutné dodrţet. 1 Zakotvení principu volného pohybu pracovníků je v platnosti od roku Byl to velmi revoluční poţadavek, protoţe ţádné jiné integrační seskupení takový krok neudělalo. Překročení hranic do té doby podléhalo kontrole platného pasu a víza, osob a zavazadel. Odstranění těchto překáţek mělo usnadnit hledání lepších pracovních a ţivotních podmínek, zvyšování kvalifikace a bylo spojeno s právem pracovat, usadit se a ţít v kterékoli členské zemi. Mělo dojít také k pohybu pracovníků na pracovním trhu. Ti měli odcházet pracovat tam, kde je dostatek pracovních příleţitostí. Zásady uplatňované u volného pohybu pracovníků se vztahují také na právo vstupu a pobytu ţivnostníků, obchodníků a řemeslníků, podnikatelů a příslušníků svobodných povolání. Svoboda volného pohybu pracovníků se propojuje se svobodou volného poskytování sluţeb. Volný pohyb pracovníků poukázal na problematiku uznávání odborných kvalifikací získané v jiném členském státě. Mezi zeměmi existují rozdíly, pokud jde o poţadavky nutné k získání určité kvalifikace a tím i oprávnění vykonávat určitou činnost. Do konce 80.let převládal sektorový přístup byly přijímány směrnice, které stanovovaly podmínky pro uznávání diplomů a vysvědčení získaných jiných členských zemích. Šlo o regulovaná 1 rniho-trhu/ k

8 povolání ve zdravotnickém sektoru a architektů. Členské státy si vzájemně uznávaly diplomy na základě předchozí harmonizace. Od 90. let byl sektorový přístup nahrazen přijímáním rámcových (obecných) směrnic. Tak bylo rozhodnuto o vzájemném uznávání vysokoškolských diplomů o úspěšném zakončení tříletého studia (1990), o vzájemném uznávání vysvědčení o uzavření středoškolského nebo odborného vzdělávání (1992). Konsolidovaná směrnice 2005/36/ES sjednotila 15 starších směrnic týkajících se regulovaných profesí Uznávání kvalifikací obecně Uznávání kvalifikací se dělí obecně na akademické uznávání kvalifikací a na profesní uznávání kvalifikací. Způsob uznávání je velmi odlišný a nelze jej zaměňovat. V případě profesního uznávání kvalifikace se uznávají schopnosti konkrétní osoby, zatímco v případě akademického uznávání kvalifikace se posuzuje obsah studia Akademické uznávání kvalifikací EU respektuje odpovědnost členských států za obsah výuky a organizaci vzdělávacích systémů. Akademické uznávání je tak ponecháno v kompetenci jednotlivých členských zemích a neexistuje tak evropský systém akademického uznávání 4. V oblasti akademického uznávání kvalifikací jde o uznávání diplomů, studijních programů a jejich částí mezi vzdělávacími institucemi nebo orgány státní správy. Můţe být také spojeno s uznáním akademické hodnosti nebo titulu (například pro případ zapsání do osobních dokladů ). Je charakterizované detailním porovnáváním studijních plánů. V praxi je nutné toto uznávání pro přijetí k dalšímu studiu nebo na tomto základě nemusí student opakovat část studijního programu v zahraniční škole k k k k

9 Výsledkem procesu akademického uznávání je rozhodnutí, zda vzdělání získané v jednom členském státě je rovnocenné vzdělání poskytovanému v jiném členském státě. Postupuje se podle dvoustranných smluv mezi jednotlivými státy a na základě mezinárodních smluv uzavřených v rámci Rady Evropy. Stěţejní smlouvou je: Úmluva o uznání kvalifikací ve vysokoškolském vzdělávání v evropském regionu ( Lisabonská úmluva), přijatá v roce V této úmluvě se přihlíţí na jiţ dříve přijaté úmluvy: Evropská úmluva o rovnocennosti dokladů umoţňující přístup na vysokou školu, přijato v roce 1953 Evropská úmluva o rovnocennosti částečného studia na vysokých školách z roku 1956 Evropská úmluva o akademické uznávání univerzitní kvalifikace, přijato v roce 1959 Úmluva o uznání studií a diplomů týkající se vysokého školství ve státech evropského regionu z roku 1979 Evropská úmluva o všeobecné rovnocennosti částí vysokoškolského studia, přijata v roce k

10 1.2.2 Uznávání odborných kvalifikací Obecně se uznávání odborných kvalifikací zaměřuje na posouzení znalostí a schopností konkrétní osoby. Znalosti a schopnosti mohou být doloţeny doklady o formální kvalifikaci, tedy o vzdělání a přípravě, ale také mohou být doloţeny dokladem o faktickém výkonu dané činnosti nebo jinými doklady. Výsledkem procesu profesního uznávání je rozhodnutí o tom, zda dotyčná osoba má nebo nemá dostatečné předpoklady pro výkon konkrétního povolání nebo činnosti 7. Profesní uznávání potvrzuje právo drţitele kvalifikace vykonávat povolání a mít odpovídající profesní postavení. V EU je uznání pro profesní účely definováno jako právní akt, prostřednictvím kterého příslušný orgán hostitelského členského státu uznává, ţe kvalifikace získané ţadatelem, které v tomto státě umoţňují výkon povolání nebo činností a jsou regulovány právními předpisy, jsou dostatečné pro výkon povolání i v hostitelském státě. 1.3 Směrnice 2005/36/ES Základem pro reţim uznávání odborných kvalifikací se v EU stala směrnice 2005/36/ES. Sjednotila 15 starších směrnic a ponechala v platnosti obecný a oborový (sektorový) systém uznávání odborných kvalifikací 8. Tato konsolidovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady vstoupila v platnost a povinnost provést ji měly členské státy do Směrnice 2005/36/ES sjednotila: 7 k emneho_uznavani_odborne_kvalifikace_ve_statech_eu_cz_.pdf k ods.9 k

11 Směrnici Rady 89/48/EHS o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení odborného vzdělávání a přípravy v trvání nejméně tři roky. Směrnici Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS. Směrnici Evropského parlamentu 1999/42/ES, kterým se stanoví postup při uznávání dokladů o dosaţené kvalifikaci pro profesní činnost, o kterou se doplňuje obecný systém uznávání kvalifikací ( uznávání kvalifikací pro řemesla a některé sluţby). Dvanáct odvětvových směrnic pro povolání lékař a zdravotní sestra, zubní lékař, veterinární lékař, porodní asistentka, architekt a farmaceut Oblast působnosti směrnice 2005/36/ES Směrnice 2005/36/ES se vztahuje na všechny státní příslušníky členských zemí EU a na státní příslušníky zemí Evropského hospodářského prostoru, kteří chtějí vykovávat regulované povolání včetně svobodných povolání, jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec, v jiném členském státě, neţ ve kterém získal svou odbornou kvalifikaci. 10 Svobodná povolání spadají pod tuto směrnici, pokud jsou regulovaná. Takové povolání je vykonáváno osobou, která na má odpovídající odbornou kvalifikaci a povolání vykonává osobně, na vlastní odpovědnost. Odborně a nezávisle poskytuje duševní sluţby v zájmu klienta a ve veřejném zájmu. Samotný výkon svobodného povolání můţe v členských státech podléhat právním omezením ze strany státu nebo příslušného profesního sdruţení odst.1, k odst.43 k

12 Tato směrnice se však nevztahuje na povolání, která nejsou regulovaná a můţe je vykonávat kaţdý bez splnění jakýchkoli podmínek. Pokud v členském státě EU můţe povolání vykonávat kterýkoli občan příslušného státu, pak ho můţe vykonávat i občan jiného státu. Příkladem takového povolání je uklizečka, novinář, recepční, poštovní doručovatel. Tato směrnice se také nevztahuje na povolání, která mají vlastní reţim uznávání odborných kvalifikací. Jako příklad mohu uvést advokáty nebo dispečery letového provozu Regulovaná povolání Kaţdý stát reguluje výkon určitých povolání a činností. V kaţdém se počet regulovaných povolání a stupeň regulace liší. Členské státy si samy stanovují, která povolání budou regulovat a která ne a kaţdý stát má vlastní seznam těchto povolání. Počty regulovaných profesí se můţe v jednotlivých zemích výrazně lišit. 12 Důvodem, proč jsou v hostitelských zemích povolání nebo činnosti regulované, je zajistit potřebnou kvalitu výkonu povolání, aby nedošlo k ohroţení zdraví a bezpečnosti občanů. Je to činnost, se kterou je spojeno vysoké riziko pro okolí např. činnost v jaderné energetice, práce s výbušninami, nebo pro uţivatele sluţby (sluţby ve zdravotnictví, dopravě, přepravě). Kvalifikační poţadavky jsou na výkon určitých povolání kladena tam, kde je moţnost zneuţití sluţby nebo poznatků ke kterým má provozovatel sluţby přístup ( bankovnictví, pojišťovnictví, právní sluţby). V EU existují velmi rozdílné poţadavky týkající se kvalifikace. Míra regulace v jednotlivých členských zemích se výrazně liší. Jako příklad velmi liberálního přístupu lze uvést skandinávské země, kde existuje pouze několik desítek regulovaných povolání. Naopak Německo, Rakousko, Česká republika regulují několik stovek povolání k k

13 Ve výčtu regulovaných povolání vţdy najdeme povolání lékaře, stomatologa, farmaceuta, všeobecné zdravotní sestry, porodní asistentky, veterináře, architekta, učitele, advokáta, auditora atd. Proto jsou pro výkon takového povolání nebo činnosti, právními předpisy stanoveny určité podmínky: kvalifikační předpoklady (vzdělání určitého stupně a typu, jiná odborná příprava, praxe) zdravotní způsobilost finanční způsobilost bezúhonnost členství v profesním sdruţení nebo registrace Jako velký problém je v této oblasti vnímán fakt, ţe se různí definice obsahu jednotlivých regulovaných povolání. V různých členských zemích mívá jedno povolání odlišný název a velmi často odlišný rozsah. Systém uznávání odborných kvalifikací zavedený směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací dává moţnost ţádat o uznání částečné kvalifikace. Tato moţnost uznání částečné kvalifikace je zavedena proto, ţe v jednom členském státě stačí jen část kvalifikace potřebné pro výkon určitého povolání v jiném členském státě Obecný systém uznávání kvalifikací Základem obecného systému je vzájemná důvěra, protoţe po členských státech je poţadováno, aby uznávaly kvalifikace, které se vzděláním a praxí výrazně neliší. To znamená, aby důvěřovaly členskému státu, ve kterém ţadatel získal kvalifikaci a byl tím oprávněn vykonávat určité regulované povolání, ţe nestanovil podmínky k výkonu regulovaného povolání příliš měkké a regulované povolání nevykonávala osoba s nedostatečnou kvalifikací k

14 Zavedením tohoto obecného systému se zjednodušují pravidla pro přístup k mnoha regulovaným povoláním, pokud ţadatel o uznání kvalifikace regulované povolání přiměřeně dlouhou dobu vykonával 15. Tento systém se také vztahuje na všechna povolání, na které se nevztahují zvláštní pravidla pro uznávání a vztahuje se na situace, kdy migrující profesionál nesplňuje podmínky stanovené v jiných směrnicích. Účelem tohoto obecného systému není harmonizovat kvalifikační poţadavky jednotlivých členských států. Kaţdý členský stát si můţe stanovit jiné i přísnější kvalifikační poţadavky u určitého povolání neţ jiné členské státy. Směrnice rozlišuje pět úrovní odborné kvalifikace: 1. Prokázání kompetence, která odpovídá obecnému základnímu a střednímu vzdělání, dokazující, ţe ţadatel má obecné znalosti odpovídající této úrovni v dané členské zemi. 2. Certifikát, který dokazuje ukončené středoškolské vzdělání odborné i všeobecné ( maturita v České republice). 3. Doklad (diplom), který potvrzuje úspěšné dokončení odborné přípravy na postsekundární úrovni v délce alespoň jednoho roku (vyšší odborné vzdělání). 4. Doklad (diplom), který potvrzuje úspěšné dokončení odborné přípravy na vyšší a vysokoškolské úrovni v délce nejméně tři roky a nejvýše čtyři roky. 5. Diplom, který potvrzuje úspěšné ukončení vysokoškolského vzdělání v délce nejméně čtyři roky k

15 Kompenzační opatření Obecný systém ale zásadně stanoví povinnost členského státu uznat kvalifikaci ţadatele o výkon tohoto přísněji regulovaného povolání, pokud je pro stejné povolaní, i kdyţ mírněji regulované, kvalifikován v jiném členském státě nebo ho zde vykonával. Pokud jsou výraznější rozdíly v poţadované kvalifikaci a v kvalifikaci, kterou ţadatel má, pak v rámci obecného systému existují tzv. kompenzační opatření: důkaz o odborné zkušenosti (praxi) se poţaduje, pokud je příprava ţadatele minimálně o jeden rok kratší, neţ je poţadováno v hostitelském členském státě vyrovnávací opatření -rozdílová zkouška nebo adaptační období je poţadováno, pokud existují podstatné rozdíly ve vzdělání a neexistuje harmonizace minimálních poţadavků na odbornou přípravu. Vyrovnávací opatření Pokud existují podstatné rozdíly mezi kvalifikacemi, stanovuje obecný systém vzájemného uznávání odborných kvalifikací moţnost předepsat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti v těchto případech: délka odborné přípravy, kterou prokazuje ţadatel je nejméně o jeden rok kratší neţ doba, která je poţadována hostitelským státem, ţadatelem absolvovaná odborná příprava se zásadně liší od obsahu osvědčeného dokladem o dosaţené kvalifikaci, který je poţadován hostitelským členským státem. Poţadavky na odbornou přípravu vyţadované hostitelským členským státem se významně liší v délce nebo v obsahu a nelze předpokládat, ţe ţadatel má znalosti nezbytné pro výkon povolání, regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí poţadovaného povolání v domovském členském státě ţadatele. 15

16 Ţadatel má moţnost vybrat si mezi těmito dvěma moţnostmi: rozdílová zkouška neboli zkouška způsobilosti - hodnotí odborné znalosti ţadatele. Uznávací orgán stanoví seznam oblastí, jejichţ znalost je základním předpokladem pro výkon dané regulované činnosti a které nejsou podle předloţeného dokladu (diplomu)součástí kvalifikace ţadatele. Zkouška hodnotí schopnosti ţadatele a jeho kompetenci vykonávat určité povolání. Můţe se také týkat stavovských předpisů, které se týkají předmětné činnosti v hostitelském členském státě, adaptační období znamená výkon regulovaného povolání v hostitelském členském státě pod dohledem odpovědné osoby, která je sama plně kvalifikována pro výkon takového povolání. Na závěr adaptačního období zhodnotí odpovědná osoba jeho průběh. Upuštění od vyrovnávacích opatření Hostitelský členský stát můţe upustit od vyrovnávacích opatření a to na základě zohlednění zásady proporcionality. Hostitelský členský stát musí nejprve zjistit, zda znalosti, které ţadatel nabyl během odborné praxe, mohou zcela nebo zčásti vyrovnat rozdíly v odborné přípravě. Další moţností upustit od vyrovnávacích opatření jsou společné platformy. Je to soubor kritérií pro odborné kvalifikace, které mohou vyrovnat podstatné rozdíly zjištěné u poţadavků na odbornou přípravu u daného povolání Uznání kvalifikace Uznání kvalifikace znamená, ţe osoba, jejíţ kvalifikace pro výkon regulovaného povolání byla uznána, má stejná oprávnění jako osoba, která dosáhla kvalifikace v hostitelském státě. Zahraniční kvalifikace je zrovnoprávněna s kvalifikací tuzemskou. 16

17 Zásadou je uznávat vzdělání a praxi, pokud se činnost, kterou chce ţadatel provozovat, shoduje s činností, kterou je oprávněn provozovat ve svém domovském státě a vzdělání a praxe se v podstatě neliší. Uznání kvalifikace je časově neomezené. Ze směrnice 2005/36/ES ale nevyplývá, ţe je povinností členských států uznávat rozhodnutí jiných členských států o uznání odborné kvalifikace. Judikatura Jako příklad můţe slouţit rozhodnutí o předběţné otázce Soudního dvora 16 : italský státní příslušník, který je drţitelem diplomu stavební inţenýr se specializací na hydrauliku, podal ţádost ke španělskému ministerstvu o uznání svého diplomu, aby mohl vykonávat povolání inţenýra pro cesty, kanály a přístavy. Španělské ministerstvo mu povolilo přístup k tomuto regulovanému povolání, ale profesní komora ( Colegio ) se ohradila a podala ţalobu pro neplatnost. V průběhu řízení byl zkoumán obsah vzdělání a ţaloba profesní komory byla zamítnuta. Odvolací soud ale zjistil, ţe rozdíly ve vzdělání jsou podstatné a obrátil se na Soudní dvůr. Soud rozhodl, pokud mezery ve vzdělání dotyčné osoby vzhledem ke vzdělání poţadovaném v hostitelském členském státě jsou vyplněny pouţitím vyrovnávacích opatření, pak nic nebrání členskému státu, aby neposkytl částečný přístup k regulovanému povolání, poţaduje-li to ţadatel a rozdíly ve vzdělání jsou tak značné, ţe by bylo nutné získat úplné vzdělání. Odmítnutí tohoto částečného přístupu by mohlo být odůvodněno pouze naléhavými důvody obecného zájmu. V tomto případě byl porušen čl.4, odstavec 1, směrnice 89/48/EHS o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení odborného vzdělávání a přípravy v trvání nejméně tři roky k

18 V rozsudku Evropského soudního dvora 17 C - 274/05 soud rozhodl, ţe Řecko nesplnilo své povinnosti podle směrnice 89/48/EHS tím, ţe odmítlo uznat diplomy,vydané příslušnými orgány jiného členského státu na základě franchisingové smlouvy. Řecko porušilo povinnosti vyplývající z dané směrnice také tím, ţe ukládalo vyrovnávací opatření ve více případech, neţ bylo nezbytně nutné a provádělo kontrolu úrovně vzdělávání v instituci, která vydala diplomy. Další porušení směrnice 89/48/EHS shledal soudní dvůr v tom, ţe ve veřejném sektoru následkem neuznání diplomů, zaměstnanci pracovali na niţších pozicích, neţ na které měli nárok, kdyby jejich doklady o vzdělání byly uznány. Ţaloba podaná Komisí Evropských společenství 18 C-84/07 na porušení směrnice 89/48/EHS. Řecká republika odmítla přezkoumat a uznat diplomy optiků, které vydalo italské vzdělávací zařízení na základě franchisingové smlouvy uzavřené s řeckým vzdělávacím zařízením. Řecké uznávací orgány porušily také směrnici tím, ţe zavazovali ţadatele o uznání diplomu optika, který získali v Itálii, aby absolvovali adaptační období. Podle směrnice 92/51/EHS měli zahraniční ţadatelé právo volby mezi absolvováním adaptačního období nebo sloţením zkoušky způsobilosti Oborový systém uznávání odborných kvalifikací Tento systém uznávání kvalifikací je zaloţen na základě automatického uznávání dokladů (diplomů, osvědčení a dokladů o vzdělání) o dosaţené kvalifikaci. Podkladem jsou koordinované minimální poţadavky na odbornou přípravu. Podstatou oborového přístupu je harmonizace minimálního obsahu studia. Toto uznávání kvalifikace je automatické na základě profesní praxe v některých průmyslových, řemeslných a obchodních aktivitách. V tomto případě se bere v úvahu především délka profesní praxe v daném sektoru. K profesnímu vzdělání se přihlíţí pouze, pokud je certifikováno. Příslušné obory, kterých se tento systém týká jsou vyjmenovány v příloze IV směrnice EN&guiLanguage=en k k

19 Automatický systém se týká povolání lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta. Kaţdý členský stát automaticky uznává profesní diplomy získané v jednotlivých členských zemích dle seznamů dokladů v příloze V směrnice. Směrnice také stanoví minimální poţadavky na odbornou přípravu na výkon výše jmenovaných profesí. 19 Harmonizace se ale netýká organizování výuky, protoţe ta je v kompetenci kaţdého jednotlivého členského státu. Judikatura: Komise Evropských společenství podala v roce 2007 ţalobu na Španělské království 20, z důvodu, ţe nepřijalo ve vztahu k povolání nemocniční farmaceut opatření nezbytná k provedení směrnice Rady 89/48/EHS. Protoţe španělský diplom nemocničního farmaceuta je diplomem vydaným příslušným orgánem a prokazuje tříleté postsekundární vzdělání vzhledem k tomu, ţe k získání diplomu je nutno být drţitelem univerzitního diplomu s titulem bakalář v oblasti farmacie. Dle tohoto má drţitel odbornou kvalifikaci a ve smyslu směrnice 89/48/EHS je nemocniční farmaceut regulovaným povoláním a Španělské království tak nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze zmíněné směrnice Volné poskytování služeb Směrnice rozlišuje mezi svobodou poskytování sluţeb a svobodou usazování na základě kriterií, která stanovil Soudní dvůr: délka, četnost, pravidelnost a nepřetrţitost poskytování sluţeb k věc C-39/07,EUR-Lex-C2007/082/33 k

20 Sluţba je výkon poskytovaný zpravidla za úplatu a nepodléhá ţádné další svobodě (osob, zboţí, kapitálu), má dočasný charakter a přeshraniční prvek. Svoboda poskytování sluţeb spočívá v právu podnikatele z jednoho členského státu poskytovat na území hostitelského členského státu dočasně a příleţitostně sluţby, a to na základě oprávnění získaného v zemi sídla (místa podnikání), aniţ by se musel tento podnikatel v hostitelském členském státě usadit (zaloţit podnik, ţivnost). Nezbytnou podmínkou je, aby daná sluţby byla poskytována i v zemi původu. Nepřípustné je, aby poskytovatel sluţby dlouhodobě a pravidelně (například jedenkrát v týdnu nebo vţdy týden v měsíci) vyjíţděl a poskytoval danou sluţbu v jiné zemi v rámci přeshraničního poskytování sluţeb. Svoboda usazování, také svoboda volného pohybu osob, zaručuje právo zaloţit podnikání za účelem provozování ţivnostenské, průmyslové nebo zemědělské výdělečné činnosti či výkonu svobodného povolání v jiném členském státu za stejných podmínek, jaké musí splnit podnikatelé v hostitelské zemi. Svoboda usazování nebyla dotčena přechodným obdobím. Pokud poskytování sluţby nesplňuje podmínky dočasnosti, musí se podnikatel v dané zemi usadit. Při zaloţení podniku nebo ţivnosti v regulované profesi je nutné ţádat o uznání kvalifikace. Jakýkoli státní příslušník členského státu EU legálně usazený v jiném (hostitelském) členském státě, můţe poskytovat sluţby dočasně a příleţitostně v jiném členském státě v rámci svého profesního označení, aniţ by musel ţádat o uznání své odborné kvalifikace. Musí ale poskytnout důkaz o odborné praxi, kterou vykonával nejméně dva roky, pokud tato profese nepatří v jeho domovské zemi k regulovaným. 20

21 Poskytovatel sluţeb nemusí v hostitelském státě ţádat o povolení, registraci nebo o členství v profesní organizaci, ale musí dodrţovat disciplinární předpisy platné pro osoby, které zde vykonávají stejné povolání. 21 Požadavek ohlášení Hostitelský stát můţe poţadovat ohlášení před prvním poskytnutím sluţby, ale poţadavky na ohlášení musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a nesmí vést k nepřiměřenému zatíţení poskytovatele sluţby a nemělo by bránit volnému poskytování sluţby. Doklady, které jsou poţadovány k ohlášení před prvním poskytnutím sluţby: doklad o státní příslušnosti poskytovatele sluţby, osvědčení, které potvrzuje, ţe je ţadatel usazen v domovském členském státě za účelem výkonu činnosti a ţe mu výkon činnosti není zakázán a to ani dočasně doklad o odborné kvalifikaci, v případě, ţe činnost není regulována v domovském členském státě, ale je regulována v hostitelském členském státě důkaz o tom, ţe dotyčnou činnost vykonával po dobu nejméně dvou let v předcházejících deseti letech pro povolání související s bezpečností doklad o tom, ţe ohlašovatel nebyl odsouzen za spáchání trestného činu, prohlášení o tom, ţe stejné sluţby poskytuje v domovském členském státě k

22 Hostitelský stát můţe poţadovat formální registraci u příslušného profesního sdruţení. To ale musí být automatické na základě předání spisu ţadatele. Hostitelský členský stát můţe také poţadovat informace o pojištění proti finančním rizikům, vyplývající z jeho profesní odpovědnosti. Ohlášení má platnost jeden rok a je nutné jej opakovat ale jiţ bez doprovodných dokumentů, pokud nedošlo ke změnám. Pokud ohlášení nesplňuje zákonné podmínky, uznávací orgán je povinen to oznámit ţadateli. V případě, ţe by podnikatel poskytoval sluţby v regulované činnosti, jde o neoprávněný výkon povolání a ten je potrestán pokutou. Některé členské státy EU zatím postup ohlášení pro přeshraniční poskytování sluţeb nezavedly vůbec. Směrnice jim tuto povinnost neukládá a záleţí na členské zemi, zda tuto proceduru uplatní nebo ne. 22 Ověření odborné kvalifikace Uplatňuje se u profesí, jejich výkon můţe ohrozit bezpečnost, zdraví a ţivot osob. Kladné rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace je vydáno, pokud ţadatel doloţí, ţe splňuje soubor poţadavků na odbornou kvalifikaci nebo vlastní doklad o dosaţené kvalifikaci, který je v EU automaticky uznáván. Pokud úřady nedoručí ţadateli své stanovisko do tří měsíců, má se za to, ţe uznávací orgán vydal kladné stanovisko. Jde v podstatě o podobný proces jako pro uznávání kvalifikace, ale uznávací orgán má omezenou tříměsíční lhůtu pro vydání rozhodnutí. 23 V případě, ţe ţadatel nesplňuje dostatečně všechny podmínky, vyţaduje uznávací orgán sloţení rozdílové zkoušky nebo zvolí jiné vhodné vyrovnávací opatření k k

23 Ověření nebude vydáno, pokud je rozdíl mezi kvalifikací ţadatele a odbornou způsobilostí poţadovanou v hostitelské zemi takového rozsahu, ţe by mohl ohrozit ţivot, zdraví či bezpečnost osob. Judikatura: V této souvislosti zmíním rozhodnutí Komise proti Francii 24. Francie podmínila provozování průvodcovských sluţeb průvodci, který doprovází turistické skupiny z jiného členského státu v určitých departmentech licencí, získanou sloţením zkoušky. V tomto případě tím, ţe Francie omezila volné poskytování sluţeb průvodce licencí, porušila čl.49 Smlouvy o EHS o volném poskytování sluţeb. Ustanovení tohoto článku se pouţije tehdy, kdy sluţbu poskytující osoba nabízí tyto sluţby v jiném členském státě, neţ ve kterém je usazena. Rozhodnutí Komise 25 podat ţalobu na Belgii, Řecko, Francii, Lucembursko, Rakousko a Německo k Soudnímu dvoru z důvodu diskriminace přístupu cizích státních příslušníků k povolání notáře. Dle názoru Komise se jedná o omezování svobody usazování podle článku 43 Smlouvy o ES z důvodu státní příslušnosti. Soudní dvůr rozhodl, ţe účast na výkonu státní moci musí být přímá a konkrétní. Podle Komise to neplatí o výkonu notářů, kteří nemohou prosadit rozhodnutí proti vůli jedné ze stran. Notáři nepřijímají rozhodnutí a proto nemohou být povaţováni za orgán státní moci. Rozdělení regulovaných profesí v členských zemích U velkého počtu členských zemí není u regulovaných profesí přesně vymezeno, které spadají do reţimu ověření a na ty, kde stačí ohlášení kvalifikace. Probíhají jednání mezi jednotlivými členskými státy a Evropskou komisí. Členské státy se snaţí, aby počet regulovaných profesí pro ověření byl co největší. Oproti tomu Evropská komise má zájem přesně opačný. Podle směrnice 2005/36/ES lze ověření kvalifikace poţadovat pouze u 24 Komise vs.francie, případ C-154/89 celex-txt J htm, online k N&guiLanguage=en k

24 činností, jejichţ výkon můţe mít důsledky na ţivot, bezpečnost, zdraví osob, coţ jsou především zdravotnické profese. Kompetentní orgány v kaţdé členské zemi EU jsou způsobilé odpovědět na případný dotaz, pokud z informací o regulované činnosti není zřejmé, zda bude pouţit reţim ověření kvalifikace nebo zda je povinností ohlášení činnosti. Můţe se stát, ţe uznávací orgán informace nepodá. V tomto případě se doporučuje zaslat potřebné dokumenty podle poţadavků na ohlášení činnosti. Dalším krokem by měl uznávací orgán vyzvat ţadatele o doplnění dokladů pro účely ověření kvalifikace. V těchto členských státech EU je situace jasná a ověření kvalifikace je nutné u vymezených druhů regulovaných profesí: Finsko - ověření kvalifikace se vyţaduje u zdravotnických profesí a u profese veterinárního lékaře. Francie - ověření kvalifikace se vyţaduje u regulovaných profesí, jejichţ výkon potencionálně ohroţuje zdraví. Lucembursko - zdravotní profese a profese v oblasti veřejné bezpečnosti. Německo - zdravotnické profese mimo těch, u kterých se uplatňuje automatické uznávání kvalifikací, dále například zubní technik, optik, učitel autoškoly, kominík. Polsko - ověření kvalifikace se vyţaduje u činností z těchto oborů: zdravotnictví, hornictví, ostraha, jaderné obory, ţeleznice, atd. Rakousko - ověření kvalifikace je vyţadována u velmi širokého okruhu oborů a činností. Jako příklad uvedu profesi obstaravatele pohřbů, pedikéra, sklenáře, hrnčíře, kameníka, soukromého detektiva, hlídače, terapeuta. 24

25 Spojené království Velké Británie a Severního Irska - zde jsou uvedeny především zdravotnické obory a dále sociální pracovník, logoped, veterinární sestra. Švédsko - ověření kvalifikace se poţaduje jen u lékařských profesí a u profesí ostrahy objektů PROBLEMATIKA V ČR 2.1 Uznávání kvalifikací před rokem 2004 Oblast uznávání odborných kvalifikací pro účely výkonu povolání (profesní uznávání) nebyla v České republice do roku 2004 upravena ţádným právním předpisem. Jediným normativně upraveným postupem uznávání kvalifikace v ČR bylo akademické uznávání. Tento postup se pouţíval v případech, kdy bylo třeba pro účely výkonu povolání nebo jiné činnosti doloţit, ţe vzdělání získané v zahraničí odpovídá vzdělání poskytovanému v České republice. Evropská komise však směšování akademického a profesního uznávání kritizovala, protoţe kaţdý z těchto procesů má svá specifika. Vzájemné uznávání profesních kvalifikací je činnost vysoce individualizovaná, závisející na odborné kvalifikaci ţadatele (tj. nejen na jeho vzdělání, ale také na tom, jaké povolání chce vykonávat v hostitelské zemi, jakou má praxi, jaké poţadavky má hostitelská země pro přístup do určitého povolání, zda ţadatel dotčené povolání nebo činnost jiţ vykonával ve svém domovském státě atd.), a proto nelze stanovit obecně, které vysokoškolské diplomy a osvědčení odborných škol z členských států Evropské unie odpovídají českým. V tom se profesní uznávání podstatně liší od uznávání akademického. Při akademickém uznávání je předmětem porovnání pouze obsah vzdělávání, na jehoţ základě lze stanovit ekvivalenci či nikoli. Při uznávání dokladů o vzdělání se tedy Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy,jako uznávací orgán, zabývá výlučně 26 k

26 otázkou rovnocennosti, zatímco při uznávání profesních kvalifikací se vyuţívají také další mechanismy uvedené ve směrnicích obecného systému (adaptační období, zkouška způsobilosti, nutnost doloţit odbornou praxi). Profesní uznávání je v kompetenci toho orgánu, který stanovil určitý kvalifikační poţadavek. Bylo nutné tuto oblast upravit s ohledem na poţadavky Evropské unie spolu se zásadou volného pohybu osob a sluţeb a s cílem volného uplatnění na pracovním trhu. 2.2 Profesní uznávání kvalifikací Zákon č.18/2004sb., nabyl účinnost 1. května 2004, o uznávání odborných kvalifikací a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace) 27. Protoţe bylo nutné implementovat do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES, byl tento zákon v roce 2008 novelizován zákonem 189/2008 Sb. Jako u mnoha jiných států, došlo k této implementaci teprve aţ po ukončení závazné lhůty dané ve směrnici a po upozornění Komise. První základní zásadou uznávání odborných kvalifikací je poţadavek, ţe správní orgány, profesní komory a zaměstnavatelé, mohou od ţadatele poţadovat splnění jen těch podmínek, které předpisy vyţadují od občana České republiky a který v České republice získal odbornou kvalifikaci. Druhou zásadou při rozhodování je ochrana veřejného zájmu a zájmu fyzických a právnických osob. Jde o ochranu zdraví, ţivota, majetku, ochrana spotřebitele, ţivotního prostředí, národního kulturního pokladu, ochrana před porušováním právních předpisů. 27 tímto zákonem byly implementovány do českého právního řádu směrnice 89/48/EHS o obecné úpravě o uznávání vysokoškolských diplomů udělených po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělání, směrnice Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému uznávání odborného vzdělávání, která doplňuje směrnici 89/48/EHS, směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES stanovující mechanismus pro uznávání kvalifikací. [online]

27 Podstatou těchto zásad je vzájemná důvěra členských států v rovnocennost formálních kvalifikací a zajištění odbornosti výkonu příslušné činnosti. Obecně platí, ţe osobě, která je v jednom členském státě dostatečně kvalifikována k výkonu určitého povolání, musí být v zásadě povolen přístup ke stejnému povolání v jiném členském státě, a to i tehdy, pokud se poţadované vzdělání a příprava liší. Výjimkou je chráněný veřejný zájem, ale jen v míře nezbytné k zajištění jeho ochrany Cíl a předmět zákona Zákon o uznávání odborné kvalifikace zpracovává Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7.září 2005 o uznávání odborných kvalifikací a také články 39, 43, a 49 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství. Vychází ze základního principu volného pohybu osob, principu nediskriminace na základě státní příslušnosti a principu vzájemného uznávání kvalifikací. Ustanovení tohoto zákona se pouţijí, pokud zvláštní zákon neupravuje problematiku uznávání odborných kvalifikací a jiné způsobilosti pro výkon regulované činnosti jinak. Jde o případy, kdy byla odborná kvalifikace získána nebo tato činnost byla vykonávána v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci. Ţadateli se mohou stát příslušníci členských zemí EU a smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru ( Island, Lichtenštejnsko, Norsko ) a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci a také osoby ze třetích zemí s trvalým pobytem, dlouhodobým pobytem a azylem a jejich rodinní příslušníci, studenti, státní příslušníci jiného neţ členského státu s povolením pobytu Regulovaná činnost Kaţdý stát si sám určuje, která povolání nebo činnosti jsou regulovaná. Regulované povolání nebo činnost jsou takové, pro jejichţ výkon jsou našimi právními předpisy předepsány určité poţadavky. Bez splnění těchto poţadavků nelze vykonávat povolání 27

28 nebo provozovat činnost. Příkladem můţe být bezúhonnost, zdravotní způsobilost, obor vzdělání, stupeň vzdělání, praxe. Regulovaná činnost je odborná činnost nebo skupina odborných činností, pro přístup k nim a k jejich výkonu je právními předpisy stanoveno dosaţení určité odborné kvalifikace. Jsou to také povolání vykonávaná pod profesním označením, pokud je toto profesní označení vyhrazeno drţiteli dokladu o formální kvalifikaci nebo dokladu způsobilosti. Jsou to dále povolání vykonávaná výhradně členy v jednotlivých zemích právně uznaných profesních sdruţení a organizací. 28 Doklady o formální kvalifikaci se dělí do pěti stupňů: doklad pátého stupně prokazuje, ţe jeho drţitel poté, co získal střední vzdělání s maturitní zkouškou, úspěšně absolvoval více neţ čtyřleté studium na vysoké škole doklad o čtvrtém stupni prokazuje, ţe drţitel poté, co získal střední vzdělání s maturitní zkouškou, úspěšně absolvoval maximálně čtyřleté studium na vysoké škole doklad o čtvrtém stupni prokazuje, ţe drţitel získal střední vzdělání s maturitní zkouškou, popřípadě jiné vzdělání, které je potřebné v členském státě k přijetí na vysokou školu doklad o druhém stupni prokazuje, ţe jeho drţitel získal střední vzdělání a další vzdělávání a přípravu jako doplněk k tomuto vzdělání, popřípadě absolvoval odbornou praxi

29 doklad o prvním stupni prokazuje, ţe ţadatel ukončil základní nebo střední vzdělání, absolvoval vzdělávací kurz nebo zkoušku způsobilosti, vykonával předmětnou činnost po dobu nejméně tří let Jako doklad o dosaţené kvalifikaci můţe být uznán také doklad osvědčující dosaţenou kvalifikaci mimo členské státy EU, ale musí být uznána jeho rovnocennost v členském státě původu a doplněn o potvrzení, ţe předmětnou činnost ţadatel vykonávat nejméně tři roky na území členského státu. Kaţdý členský stát reguluje jiný počet povolání a činností a má jiný rozsah regulace. U kaţdého povolání a činnosti se poţadavky liší. Česká republika patří mezi státy s vysokým počtem regulovaných činností, je jich 390. Nejvíce jich je v oblasti průmyslu a obchodu. Tyto oblasti jsou upravené ţivnostenským zákonem č.455/1991 Sb.,ve znění pozdějších předpisů. Velká část regulovaných povolání patří do oblasti zdravotnictví, další jsou v oblasti báňského průmyslu, jaderné energie,zemědělství, dopravě a školství. 29 Při rozhodování o uznání odborné kvalifikace se uznávací orgány řídí veřejným zájmem a zájmy fyzických a právnických osob v míře nezbytně nutné, které by mohly být porušeny výkonem regulované činnosti osobami s nedostatečnou odbornou kvalifikací. Zároveň musí být dodrţena zásada nediskriminace. Judikatura: Rozhodnutí Komise 30 podat ţalobu na Českou republiku pro částečné provedení směrnic 78/686/EHS a 93/16/EHS, které měly být provedeny k Tyto směrnice se týkají 29 jemneho_uznavani_odborne_kvalifikace_ve_statech_eu_cz_.pdf k &guilanguage=fr k

30 vzájemného uznávání diplomů u zubních lékařů a lékařů zodpovědných za všeobecnou péči. Česká republika neprovedla opatření, která mají usnadnit dočasné poskytování sluţeb těmito odborníky Prokazování způsobilosti Odborná kvalifikace, tedy způsobilost k výkonu regulované činnosti, je prokazována dokladem o formální kvalifikaci, průkazem způsobilosti a dokladem o odborné kvalifikaci. Osvědčuje způsobilost k výkonu regulované činnosti. Dokladem o formální kvalifikaci je diplom, certifikát, vysvědčení, osvědčení nebo jiný doklad, který získá uchazeč po ukončení vzdělání a odborné přípravy. Tento doklad musí splňovat poţadavky, které stanovuje právní předpis členského státu jako podmínku k výkonu regulované činnosti. Získáním tohoto dokladu je tak občan členského státu odborně kvalifikovaný k výkonu regulované činnosti ve svém členském státě. Pokud není činnost v členském státě původu regulovaná, je dokladem o formální kvalifikaci potvrzení o absolvování vzdělání a přípravy. Průkaz způsobilosti je doklad, který osvědčuje o absolvování vzdělávacího kurzu a je vydáván na základě zjištění osobní způsobilosti, schopností nebo znalostí v případě, ţe je poţadován právním předpisem členského státu pro výkon regulované činnosti. Jinou způsobilostí jsou doklady osvědčující bezúhonnost, nebo skutečnost, ţe na majetek uchazeče nebyl prohlášen konkurz, ţe uchazeč nebyl postiţen za správní delikt, má finanční nebo zdravotní způsobilost, případně má pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu při výkonu činnosti. Tyto doklady předloţí ţadatel tehdy, pokud jsou poţadovány k výkonu regulované činnosti Systém uznávání odborné kvalifikace Obecná ustanovení v procesu uznávání odborných kvalifikací se pouţijí, je-li vyţadován doklad o dosaţené kvalifikaci pro výkon regulované činnosti, nebo je ţadatel drţitelem jiného dokladu o dosaţené kvalifikaci. 30

31 Uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci ţadatele: v případě, ţe má stejnou nebo o stupeň niţší kvalifikaci neţ jaká je pro výkon regulované činnosti poţadována, v případě ţe předmětnou činnost vykonával během dvou let na plný úvazek během předchozích deseti let a v členském státě původu není tato činnost regulována a je zároveň drţitelem dokladu příslušné kvalifikace. Kompenzační opatření Kompenzační opatření lze uloţit v těchto případech: délka vzdělání a přípravy pro výkon regulované činnosti je nejméně o jeden rok kratší, neţ je v České republice vyţadováno, v obsahu vzdělání a přípravy jsou podstatné rozdíly, ţadatel hodlá vykonávat soubor regulovaných činností, ale v členském státě původu vykonával jen některé z nich a zároveň jeho odborná příprava je podstatně rozdílná od přípravy poţadované v České republice. Kompenzační opatření není nutné, pokud ţadatelova odborná kvalifikace splňuje hlediska stanovená ve směrnici EU. Jde o tak zvanou společnou platformu. Touto společnou platformou se vyrovnávají podstatné rozdíly mezi vzděláním a odbornou přípravou, která je vyţadována pro výkon regulované činnosti. Ţadatel si můţe vybrat mezi jednotlivými kompenzačními opatřeními. Uznávací orgán můţe poţadovat splnění pouze jednoho kompenzačního opatření. Druhy kompenzačních opatření: adaptační období je období výkonu regulované činnosti pod dohledem odborně způsobilé fyzické osoby a součástí můţe být také další odborné vzdělávání nebo příprava. Uznávací orgán stanoví seznam oblastí, jejichţ 31

32 znalost je ţadatel povinen si doplnit, určí délku adaptačního období a způsob jeho vyhodnocení. Délka adaptačního období nesmí překročit tři roky. Po uplynutí poloviny stanovené doby můţe poţádat ţadatel o vyhodnocení adaptačního období. Účel adaptačního období je splněn, pokud ţadatel prokáţe znalost oblastí stanovených uznávacím orgánem, rozdílová zkouška je zkouškou, která má posoudit schopnosti uchazeče vykonávat regulovanou činnost v České republice. Probíhá před zkušebním zařízením. To můţe být profesní komora, správní orgán, vysoká škola nebo jiná vzdělávací instituce. Uznávací orgán stanoví opět seznam oblastí, jejichţ znalost je důleţitá k výkonu regulované činnosti a zároveň nejsou součástí odborné kvalifikace ţadatele a stanoví také průběh a způsob hodnocení rozdílové zkoušky. Rozdílová zkouška má ústní a písemnou část a skládá se v českém jazyce. Náklady s ní spojené hradí ţadatel Uznávání jiné způsobilosti Jinou způsobilostí se rozumí bezúhonnost nebo skutečnost, ţe vůči ţadateli nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, nebyl vůči němu prohlášen konkurz, nebyl odsouzen za správní delikt, disciplinární nebo kárné provinění. Mezi jiné způsobilost patří také finanční způsobilost, zdravotní způsobilost, pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu výkonem předmětné činnosti. Doklady, které tyto skutečnosti osvědčují, jsou buď odpovídající doklady vydané příslušným orgánem členským státem původu nebo potvrzení vydané peněţním ústavem nebo pojišťovnou. Pokud příslušné orgány v členském státě původu poţadované doklady nevydávají, nahrazují se čestným prohlášením učiněným před příslušným orgánem nebo před notářem usazeným v členském státě původu. Poţadované doklady nesmí být v době podání ţádosti starší tří měsíců Řízení o uznávání odborné kvalifikace Upravuje postup správních úřadů, profesních komor a veřejnoprávních zaměstnavatelů při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, která je vyţadována pro výkon 32

33 regulované činnosti v České republice. Proces uznávání odborné kvalifikace nezakládá uchazečům právní nárok pracovat v ČR v regulovaném povolání, které si vybrali, ale dává jim právo, aby jejich kvalifikace byla posouzena příslušným správním orgánem. Řízení probíhá na základě zákona č.500/2004 Sb., v platném znění (správní řád) a uznávací orgán musí rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 60 dnů ode dne předloţení všech dokladů potřebných k posouzení ţádosti. Ţádost je předkládána příslušnému uznávacímu orgánu. Uznávací orgán, který je kompetentní k vydání rozhodnutí je příslušný ústřední správní orgán České republiky do jehoţ působnosti regulovaná činnost spadá nebo je nejbliţší. Pokud chce ţadatel vykonávat činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, rozhoduje o ţádosti Ministerstvo průmyslu a obchodu. Uznávacím orgánem můţe být i profesní komora, pokud tak stanoví právní předpis. V ţádosti ţadatel uvede osobní iniciály ( jméno, příjmení, datum narození), adresu pro doručování, regulovanou činnost, kterou hodlá vykonávat v České republice a zamýšlenou formu výkonu regulované činnosti ( jako osoba samostatně výdělečně činná, pracovněprávní vztah ). K ţádosti přiloţí průkaz totoţnosti, doklad, který osvědčuje státní příslušnost, doklad o odborné kvalifikaci a doklad o jiné způsobilosti. Průkaz totoţnosti je předkládán v kopii, ostatní doklady jsou předkládány v kopii a musí z nich být zřejmé poţadované skutečnosti. Předkládají se spolu s překladem do českého jazyka. Uznávací orgán můţe poţadovat předloţení originálu dokladů k nahlédnutí. Součástí ţádosti je také doklad o zaplacení správního poplatku. Doklady vydané příslušným orgánem členského státu se povaţují za veřejné listiny. Výsledkem řízení je rozhodnutí vydané ústředním orgánem státní správy, proti kterému se lze odvolat. Řádným opravným prostředkem je rozklad ( 83 správního řádu) a rozhoduje o něm ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy ve lhůtách uvedených ve správním řádu. 33