I místo má svou pamě. Po stopách historie mého regionu. Výběr prací středoškolských studentů v 7. ročníku dějepisné soutěže EUSTORY

Transkript

1 1

2 2

3 3

4 I místo má svou pamě Po stopách historie mého regionu Výběr prací středoškolských studentů v 7. ročníku dějepisné soutěže EUSTORY Občanské sdružení PANT

5 Občanské sdružení PANT Nábřežní 1272/2a Polanka nad Odrou A place can have memories too. Tracing my region s history. Series Eustory, Vol. 7 Občanské sdružení PANT, 2014 ISBN No part of this work may be reproduced in any form without permission in written form by the publisher. 5

6 Obsah Poznámka vyhlašovatele a hlavního organizátora...6 EUSTORY mezinárodní perspektivou...7 EUSTORY evropská historická soutěž pro studenty středních škol...8 Ohlédnutí za 7. ročníkem mezinárodní soutěže EUSTORY v České republice...10 Díky Eustory jsem se stal mnohem víc Evropanem Způsob a systém hodnocení prací v 7. ročníku soutěže EUSTORY...14 Havránek Jan Historie Sportovního domu v Chomutově...16 Boháčková Ester, Fričová Kateřina - Lucký mlýn v Chodovlicích...36 Poláčková Tereza Dějiny obce Černčice v dlouhém 19. století...49 Faistová Veronika Solnice č. p Feri Dominik Sesterská města Teplice a Šanov...69 Potužilová Tereza, Sedloňová Nikola Jak se město mění před objektivem...78 Trojan David Sběrný tábor Radiotrh PVV...85 Klůc Jiří - Sokolovo - Sokolov: spojitosti ukrajinské vesničky a města v z. Čechách...93 Krop David Vítkovice, dům č. p Vzestup a pád dobré adresy Jiříková Jana Budeč aneb Jak se žilo a žije pod hradištěm Pořadí nejúspěšnějších prací 7. ročníku středoškolské soutěže EUSTORY v ČR Abecední seznam účastníků 7. ročníku středoškolské soutěže EUSTORY v ČR Rady a tipy pro účastníky EUSTORY Téma pro VIII. ročník soutěže

7 Poznámka vyhlašovatele a hlavního organizátora Držíte v rukou sborník 7. ročníku studentské soutěže EUSTORY. Přináší nejlepší studentské práce a informace o soutěži jako takové, je ale také výrazem našeho poděkování všem, kteří se na tomto ročníku EUSTORY podíleli. Pochopitelně předně samotným účastníkům, tedy studentům, kteří věnovali své úsilí a snahu svým příspěvkům. Dále pak učitelům, kteří svým studentům pomáhali a radili. V neposlední řadě také hodnotitelům, organizátorům a partnerům. 7. ročník EUSTORY zaznamenal také určitou podstatnou změnu. Organizaci tohoto a dalších ročníků převzalo Občanské sdružení PANT. Poděkování dosavadním organizátorům, tedy Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd a Asociaci učitelů dějepisu se nejen sluší, ale zejména si to zaslouží. Dali soutěži vše podstatné život, lásku a správný směr. Velice si vážíme, že Ústav pro soudobé dějiny zůstane i nadále soutěži na blízku, a to v roli odborného garanta a partnera. My se nyní snažíme, aby soutěž EUSTORY byla více živá a atraktivní, více studentská, ale přitom si zachovala svou úroveň. Vytvořili jsme novou grafiku, webovou stránku, získali podporu ministerstva školství, zažádali o zařazení soutěže do programu Excelence, vyjednáváme o partnerství univerzit. Pochopitelně také hledáme a oslovujeme finanční partnery, bez jejichž pomoci by všechna snaha byla marná. Věřím, že se nám realizované i další plánované kroky vydaří a EUSTORY bude prestižní a zajímavá soutěž, o kterou bude zájem. Petr Pánek, předseda Občanského sdružení PANT 7

8 EUSTORY mezinárodní perspektivou Zkoumáním historie určitého místa je možné naučit se mnoho o hlubším smyslu místa samotného, jeho roli v dějinách a o tom, jak se tento smysl a role v průběhu času měnily. Každé místo má svou historii. Místa jsou svědky historických událostí, a to, že s místy nemůžeme hovořit, neznamená, že nemůžeme jejich historii převyprávět. Jediné, co potřebujeme, abychom historii místa uvedli v život, je pokusit se ponořit trochu hlouběji, do archivů nebo do paměti lidí, kteří ta místa obývají. Z rozhovorů s oceněnými soutěžícími během slavnostního předávání cen jsem zjistila, že výuka historie za pomoci průzkumu historie místa, kde studenti žijí, dělá obecné dějiny mnohem méně abstraktními a mnohem hmatatelnějšími, a to nejen pro studenty. Například zkoumáním historie jednoho sportovního domu, jak tomu bylo v případě vítěze tohoto ročníku, bylo možné zjistit celou škálu informací o dějinách jeho rodného města a vůbec celého státu. Po zabrání Sudet před 2. světovou válkou sportovní dům sloužil jako neformální místo k setkávání politické strany sudetských Němců. Po válce se pak dům změnil v soudní síň, ve které Češi soudili Němce podezřelé z kolaborace s nacisty. Školní výuka může zřídkakdy učinit historii takto přítomnou. Tina Gotthard, Program Manager, Eustory, Hamburg 8

9 EUSTORY evropská historická soutěž pro studenty středních škol Od roku 2000 mají studenti středních škol České republiky možnost zapojit se do soutěže Eustory. V Evropě ji organizuje nadace Körber Foundation. Eustory je rozdělena na národní, zcela samostatné soutěže, jejichž vítězové se setkávají na mezinárodních letních akademiích. V současnosti se projektu účastní již 15 evropských států, mezi jinými např. Německo, Polsko, Rusko, Ukrajina, Švýcarsko, Slovinsko, Slovensko, Litva a Česká republika, které pravidelně vydávají hodnotící materiály, v nichž formulují přínos soutěže pro vlastní studenty a v širších souvislostech i pro vytváření evropského dialogu. Národní soutěže organizují jednotlivé země samostatně. Stanovují strukturu, organizační zajištění, způsoby zpracování projektů a jejich hodnocení, zapojení různých subjektů i témata. Körber Foundation poskytuje finanční pomoc a zajišťuje mezinárodní spolupráci. Cílem soutěže je nejen probuzení zájmu mladých lidí o historii a její studium, ale především na základě konkrétních historických bádání a vlastních závěrů mladých účastníků přispívá k pochopení národních odlišností i toho, co národy Evropy spojuje. Téma práce se vyhlašuje vždy pro daný ročník v každé národní soutěži. Poskytuje možnosti pro konkrétní badatelský výzkum v místě bydliště nebo studia soutěžících a vztahuje se určitým způsobem k současným problémům. Nejstarší tradici má soutěž v Německu. Zde je dokonce završena Cenou spolkového prezidenta, přijetím vítězů prezidentem a finanční odměnou pro pět nejlepších prací (a dalšími cenami). Výsledky soutěže jsou široce medializovány. Mezi tématy minulých ročníků nalezneme např. Německo: Každodenní život za nacionálního socialismu. Válečná léta v Německu; Příběhy Východ Západ; Od císařství k republice 1918; Od kolapsu k rekonstrukci. Každodenní život v poválečném Německu; Polsko: Každodenní život v epoše stalinismu; Občané versus státní moc v letech ; Nejdůležitější události v životě mého okolí. Svědci a vzpomínky ve 20. století; Rodina v dějinných bouřích 20. století; Rusko: Ruské dějiny v historii mé rodiny; Dítě a dějiny. Symboly dětství. Koncepce Eustory je prověřována již téměř 30 let. Mezi základní pozitiva soutěže patří: Pojetí soutěžních prací vybízí k maximálnímu využití nabytých znalostí z historie. Zaměření na moderní historii a její projevy v bezprostředním okolí studentů vedou k zájmu o samostatné studium současných problémů a hledání jejich řešení. 9

10 Klade důraz na ústní prameny, zapomenuté, opomíjené nebo neznámé zdroje rodinného dějepisu, na práci v regionálních archivech či knihovnách; to vyhovuje touze mladé generace po vlastním objevování dějin a působí pozitivně na růst zájmu o dějiny; zaměřením na konkrétní problémy z okolí studentů, jejichž vysvětlení často oficiální historie nenabídne, vznikne potřeba vyjasnit je vlastní interpretací a vysvětlením, což směřuje ke snazší orientaci ve vlastní minulosti. Témata podněcují k nacházení zapomenutých nebo potlačených historických epizod, které se ztrácejí na pozadí oficiálního výkladu historie; tento způsob bádání přispívá ke hledání alternativních způsobů myšlení o dějinách vlastní země, kraje, regionu. Obecná podpora historických aktivit, které mohou na základě poznání složitosti vlastních rodinných, regionálních či národních dějin vést k větší schopnosti pochopit tradice, odlišnosti i to, co může být společné v evropském dialogu, se jistě projeví v kvalitnější reflexi výsledků oficiálního výkladu dějin i v evropském rozměru. Vytváří se prostor i pro historii minorit, pro různé úhly pohledu na dějinné události. Neopominutelným je příspěvek k prohloubení vztahů mezi generacemi (spolupráce se svědky dějů) a k pochopení generačních stanovisek. Pojetí preferuje moderní metody historického bádání (práce s ústními prameny), forma historické studie poskytuje prostor pro rozvoj schopnosti samostatně formulovat závěry. Je třeba vyzdvihnout i příležitost k rozvoji osobních kontaktů se studenty z jiných zemí, poznání jejich práce, porovnání výsledků i seznámení se s historickými problémy z různých regionů a jejich pochopení. To vytváří tolik potřebný prostor pro formování povědomí o společné budoucnosti občanů Evropy. V České republice byl organizátorem prvních šesti ročníků soutěže Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s Asociací učitelů dějepisu ČR a pod záštitou čestného předsedy Akademie věd České republiky prof. Rudolfa Zahradníka. Dosavadních ročníků se zúčastnilo na 700 studentů z více jak 150 středních škol ze všech krajů České republiky. Od roku 2013 soutěž v ČR organizuje Občanské sdružení PANT. (zdroj informací: 10

11 Ohlédnutí za 7. ročníkem mezinárodní soutěže EUSTORY v České republice Do sedmého ročníku EUSTORY, který se konal pod záštitou MŠMT, se přihlásila téměř stovka soutěžících, padesát tři z nich nakonec v termínu odevzdalo soutěžní práci, která splňovala podmínky uvedené v pravidlech. Během prosince 2013 a ledna 2014 hodnotila odborná komise pedagogů a historiků soutěžní práce podle osmi formálních a obsahových kritérií. Autoři deseti nejlépe hodnocených příspěvků byli pozváni spolu se svými pedagogy na slavnostní závěrečný ceremoniál s vyhlášením nejlepších prací a oceněním vítězů, jenž se konal ve čtvrtek 20. února 2014 v v kavárně Krásný ztráty (Náprstkova 10, Praha 1) v Praze. Slavnostní dopoledne proběhlo za účasti zástupců ministerstva školství, Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, německé centrály EUSTORY, Ústavu pro studium totalitních režimů, partnerských nakladatelství, učitelské veřejnosti a členů Občanského sdružení PANT. Dopolední program zahájil předseda Občanského sdružení PANT Petr Pánek, který přivítal zúčastněné studenty, jejich učitele a vzácné hosty ze zahraničí i z domovských partnerských a spolupracujících institucí. Poté charakterizoval samotnou soutěž, její průběh, uvedl také potěšující počet odevzdaných prací (celkem 53), několikanásobný oproti poslednímu VI. ročníku. Následně na pódiu přivítal zahraničního hosta, Tinu Gotthardt z německé centrály EUSTORY v Hamburku. Ta představila veškeré aktivity mezinárodní sítě EUSTORY, studentům nabídla možnost účasti na mezinárodních táborech vítězů národních soutěží, které jsou pro vítěze jednou z dalších cen, protože jejich účastníci mají celý pobyt uhrazen z prostředků Körberovy nadace. V tomto roce vítězové vyjedou do Norska a Estonska, kde budou moci trávit dny se svými vrstevníky z dalších evropských zemí a věnovat se setkávání s pamětníky i vzdělávacím tvůrčím workshopům. Dalším řečníkem byl historik Zdeněk Hazdra (ÚSTR), který vzpomínal na svou účast v I. ročníku české EUSTORY a popřál studentům další úspěchy v historickém bádání. Za partnera soutěže (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR), který byl zároveň organizátorem předcházejících šesti ročníků soutěže, přítomné pozdravil historik Vojtech Čelko. Za hodnotitelskou komisi shrnul kritéria i kvalitu jednotlivých prací Milan Hes (Občanské sdružení PANT). Závěr této oficiální části slavnostního dopoledne obstaral s humorem sobě vlastním Zdeněk Svěrák, který pozdravil zúčastněné a pronesl úryvek z bohatého myšlenkového odkazu Járy Cimrmana, tentokráte na téma defenestrací v dějinách. 11

12 Poté již došlo na očekávané oceňování vítězů. Milan Hes postupně zval na pódium finalisty soutěže spolu s jejich pedagogickým doprovodem. V krátkosti byly přečteny charakteristiky vítězných prací. Pánové Zdeněk Svěrák a Petr Pánek všem srdečně blahopřáli a předali ceny. Slavnostní dopoledne bylo zakončeno společným fotografováním. Vítězem VII. ročníku se stal Jan Havránek s prací Historie Sportovního domu v Chomutově z Gymnázia v Chomutově. Vedoucím práce byl Mgr. Jan Dvořák. Kromě hlavních cen EUSTORY byla udělena rovněž Cena revue Dějiny a současnost za nejlepší literárně zpracovaný soutěžní příspěvek, kterou předávala šéfredaktorka ĎaSu Iveta Coufalová. Jejími laureáty se stali Jan Havránek z Chomutova a David Trojan z Prahy. V závěru slavnostního vyhlášení obdrželi tři letošní laureáti Cenu Evy Vláhové za svědectví o komunismu 50. let. Předal ji Petr Šimíček, člen Občanského sdružení PANT, které tuto cenu uděluje. I těmto oceněným blahopřál osobně Zdeněk Svěrák. Deset nejlépe hodnocených prací v VII. ročníku EUSTORY: 1. Jan Havránek - Historie Sportovního domu v Chomutově, Gymnázium Chomutov 2. Ester Boháčková, Kateřina Fričová - Lucký mlýn v Chodovlicích, Gymnázium Lovosice 3. Tereza Poláčková - Dějiny obce Černčice v dlouhém 19. století, Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína, Hradec Králové 4. Veronika Faistová - Solnice č. p. 47, První soukromé jazykové gymnázium, Hradec Králové 5. Dominik Feri - Sesterská města Teplice a Šanov, Gymnázium Teplice 6. Tereza Potužilová, Nikola Sedloňová - Jak se město mění před objektivem (historie Slaného zachycena na fotografiích), Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný 7. David Trojan - Sběrný tábor RADIOTRH PVV, Gymnázium Špitalská 700/2, Praha 9 - Vysočany 8. Jiří Klůc - Sokolovo - Sokolov: spojitosti ukrajinské vesničky a města v západních Čechách, Gymnázium Ostrov 9. David Krop - Vítkovice, dům č. p Vzestup a pád dobré adresy, AHOL - SOŠ, s.r.o., Ostrava-Vítkovice 10. Jana Jiříková - Budeč aneb Jak se žilo a žije pod hradištěm, Dvořákovo gymnázium a SOŠ ekonomická, Kralupy nad Vltavou Autoři tří nejlepších prací, které vybrala z deseti nejlépe hodnocených odborná komise profesionálních historiků partnerských institucí, byli oceněni chytrým telefonem (1. místo), dotykovým tabletem a řadou knižních cen. Autoři deseti nejlepších příspěvků obdrželi knižní ceny sponzorů soutěže EUSTORY: Barrister&Principal, Dějiny a současnost, Nakladatelství Lidové noviny, Albatros, Radioservis, Mladá fronta, Nakladatelství EPOCHA, František Emmert - Nakladatelství CLIO, Ústav pro studium totalitních režimů, Academia, Post Bellum a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. 12

13 Deset učitelů, jejichž studenti se umístili do desátého místa, získalo od partnera národního kola soutěže, kulturně historické revue Dějiny a současnost (NLN), roční předplatné, taktéž roční předplatné časopisu Paměť a dějiny (ÚSTR) a pestré knižní ceny od našich partnerů. Finalisté EUSTORY mohli spolu se svým doprovodem (pedagogy či rodiči) využít nabídku exkurze do Archivu bezpečnostních složek, kde se seznámili se zpracováním archivních svazků, chodem i celkovým posláním tohoto historického pracoviště. Téměř dvouhodinová exkurze se ke spokojenosti všech zúčastněných uskutečnila krátce po skončení slavnostního vyhlášení výsledků 7. ročníku středoškolské soutěže EUSTORY. Všem soutěžícím děkujeme za snahu a úsilí, které při vyhledávání či zpracovávání pramenů, samotném psaní i finální úpravě svých prací vyvinuli. Stejně tak si vážíme cenné pomoci a rad jejich učitelů, bez nichž by bylo bádání a sepisování jistě o poznání náročnější! V této publikaci, jež navazuje na původní ediční řadu vydávanou Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, jsou v plném znění zveřejněny první tři práce, následujících sedm textů (4. až 10. místo) bylo redakčně kráceno. Aktuální 7. svazek edice EUSTORY připravilo k vydání Občanské sdružení PANT. Informace o soutěži EUSTORY jsou všem zájemcům dostupné na internetových stránkách. Všem partnerům a sponzorům děkujeme za spolupráci. Vážíme si vaší přízně! Partneři, odborní spolupracovníci: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. Dějiny a současnost Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Ústav pro studium totalitních režimů Sponzoři cen pro vítěze: Barrister & Principal Nakladatelství CLIO Ústav pro studium totalitních režimů AWC Apple World Company Vydavatelství Mladá fronta Nakladatelství Lidové noviny Albatros nakladatelství literatury pro děti a mládež Radioservis, a. s. vydavatelství Českého rozhlasu Nakladatelství EPOCHA Nakladatelství Academia Post Bellum amethyst.cz, s.r.o. 13

14 Díky Eustory jsem se stal mnohem víc Evropanem Zamyšlení soutěžícího Ondřej Kolínský Přínos Eustory akademie bych rozdělil do tří oblastí; znalostní, osobní a společenské. Znalosti přicházejí v průběhu semináře prostřednictvím přednášek, rozhovorů, dokumentů, filmů, her i místa, kde se koná. V osobní rovině pro mě byla důležitá zkušenost týdne v zahraničí se skupinou do té doby neznámých vrstevníků, kdy jsem nemluvil jinak než anglicky. A konečně po stránce společenské jsem se seznámil se zajímavými lidmi z celé Evropy, s nimiž mnohdy zůstávám nadále v kontaktu a díky kterým jsem si o Evropě utvořil mnohem plnější a konkrétnější představu. To všechno může znít do určité míry banálně, ale ve všech třech bodech šlo o zážitek výrazně se vymykající mojí předchozí zkušenosti. Odborně jsem pochopil dějiny hlouběji z pozice badatele ve světle postupů a materiálů, které má k dispozici, a současně jsem si jasněji uvědomil, jak jednotlivé minulé události prorůstají do současnosti a tvoří tak něco jako charakter národa. Tyto aspekty historie lze pochopit v hodinách dějepisu, ale právě forma workshopu jim dodá na srozumitelnosti. Osobně jsem nikdy nezažil intenzivnější pracovní zkušenost. Sdílený zájem dával všem sílu se naplno účastnit aktivit trvajících až 12 hodin denně a po večerech se ještě scházet a probírat věci, na které přes den nezbyl čas. A konečně ostatní účastníci, se kterými jsem se zde seznámil, jsou nadaní myslící mladí lidé s chutí se učit a zájmem o své okolí, které člověk nehledá snadno ani ve vlastní zemi. Kdybych to měl shrnout, díky Eustory jsem se stal mnohem víc Evropanem. Seminář u mě zahájil proces, v průběhu kterého jsem se začal víc zajímat o evropské dění a chápat ho lépe v kontextu charakteristických rysů jednotlivých zemí i celého kontinentu. Čistě faktické znalosti ze střední a později i vysoké školy získaly hmatatelný obsah a osobní nádech a propojily se s mým vlastním životem. Všechno to vyžadovalo čas a aktivní přístup, který nemusí mít každý, ale i kdyby mělo jít jen o samotný týdenní seminář bez dalšího kontaktu jako jakýsi osamělý výkřik, pořád by to byla zajímavá a formující zkušenost. (zdroj informací: 14

15 Způsob a systém hodnocení prací v 7. ročníku soutěže EUSTORY Způsob hodnocení studentských prací 7. ročníku středoškolské soutěže EUSTORY vycházel z osvědčeného postupu předcházejících ročníků. Odborná komise hodnotitelů se skládala z historiků a pedagogů. Za historiky se práce posuzovatelů ujali doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D., Mgr. Vojtěch Vlček, Mgr. Tomáš Bursík, Mgr. Jiří Sankot, Mgr. Miroslava Ludvíková, Mgr. Jana Horáková a Mgr. Ondřej Kolář, Ph.D. Z řad učitelů v komisi pracovali Mgr. Milan Hes, Ph.D., Mgr. Svatava Kučíková, Mgr. Andrea Kantorová, Mgr. Marcel Mahdal, Mgr. Petr Šimíček a PhDr. Jiří Sovadina. Hodnotitelé při posuzování prací vycházeli z předem určených kritérií, která zaručovala maximální možnou objektivitu přístupu. Členové komise měli k dispozici shodné bodové stupnice, prostřednictvím kterých byly práce ohodnoceny. V prvním hodnoticím kole byla každá práce posouzena dvojicí učitel historik. Nezávisle na sobě oba hodnotitelé obodovali studentskou práci. Možné maximum, které mohla práce od hodnotitele získat, činilo 32 bodů. Body byly následně sečteny, tím vzniklo pořadí prací po prvním kole hodnocení. Do druhého kola postoupilo prvních deset prací. Tyto texty byly posouzeny dvojicí hodnotitelů. Na základě hodnocení PhDr. Oldřicha Tůmy, Ph.D., (Ústav soudobých dějin Akademie věd České republiky), a doc. PhDr. Michala Stehlíka, Ph.D., (Ústav českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy), bylo vytvořeno konečné pořadí deseti finálních prací. 15

16 Stručný přehled kritérií pro posuzování prací v 7. ročníku středoškolské soutěže EUSTORY I. Obsahová kritéria (maximum 20 bodů) 1) Původnost tématu, myšlenková úroveň, vnitřní soudržnost, samostatnost zpracování (maximum 5 bodů) 2) Práce s pramenným materiálem (maximum 5 bodů) 3) Schopnost zasazení tématu do obecných souvislostí, znalost literatury k tématu (maximum 5 bodů) 4) Stanovení a sledování cíle, celkový přínos práce (maximum 5 bodů) II. Formální kritéria (maximum 12 bodů) 1) Poznámkový aparát, vhodnost příloh a jejich využití (maximum 3 body) 2) Přehled pramenů a literatury (maximum 3 body) 3) Kompozice (úvod, stať, závěr), formální zpracování, rozsah (maximum 3 body) 4) Stylistická a jazyková úroveň (maximum 3 body) 16

17 Jan Havránek Gymnázium Chomutov Mostecká 3000, Chomutov Historie Sportovního domu v Chomutově Autor zpracoval zajímavé téma, které se dosud těšilo minimální pozornosti historii Sportovního domu v Chomutově od 19. století do současnosti. Ten má za sebou zajímavou, avšak téměř zapomenutou historii. Při bádání a psaní obsáhlé práce využil velké množství archivních pramenů, německy psaných periodik z první poloviny 20. století a literatury. Vedle regionální literatury se Jan opíral o základní literaturu týkající se vývoje sportu a života v pohraničí. Na počátku práce byl stanoven cíl, který autor po celou dobu pečlivě sledoval. Díky tomu působí kompozice textu kompaktním a vyrovnaným dojmem. Velmi kvalitně zpracoval rovněž poznámkový aparát, struktura textu a jeho formální i stylistická podoba jsou výborné. Úvod V práci, kterou právě čtete, jsem se rozhodl věnovat historii Sportovního domu v Chomutově. Tato budova má za sebou zajímavou, avšak téměř zapomenutou historii. Od dlouhého usilování chomutovského tělocvičného spolku o vlastní tělocvičnu, které začalo už v 19. století, přes výstavbu a slavnostní otevření ve 30. letech 20. století až po politické zneužití stranou SdP v předvečer mnichovské dohody a hrůzné excesy ve dnech bezprostředně po druhé světové válce. Důvodem k této volbě mi byla obyčejná zvědavost. Když jsem před pár lety narazil v jednom archivním spisu na jméno Jahnturnhalle, bylo pro mě zcela nové. Po pročtení literatury jsem zjistil, že se jedná o původní německý název chomutovského Sportovního domu ale téměř nic víc. O jeho roli v dějinách 30. let 20. století bylo napsáno jen velice málo, a i to pouze útržkovitě. Toto téměř nepopsané místo chomutovských dějin budilo můj zájem natolik, že jsem se pustil do vlastního bádání, jehož výsledkem je tato práce. Česká literatura tedy mlčela německá už byla sdílnější. Článek v Komotauer Jahrbuch se mi stal první odrazovou plochou. Dalšími zdroji mi byl hlavně dobový tisk spolu se zprávami chomutovské policie. Musíme však mít na paměti, že oba tyto zdroje byly zatíženy národnostní polarizací typickou pro svou dobu a že pravda leží nejspíše někde uprostřed. Bohužel ani archivní prameny nejsou úplné. Fond chomutovské policie je značně torzovitý a celkově se v okresním archivu nachází o Sportovním domě velice málo informací. Archiv chomutovského Turnvereinu se nedochoval a archiv TJ VTŽ 17

18 Chomutov, které nyní budova patří, po roce 1989 zmizel. Naštěstí se některé informace, včetně originálních plánů, dochovaly v archivu stavebního úřadu v Chomutově. Vzhledem k době, která od stavby Sportovního domu uplynula, a změnám, kterými chomutovské obyvatelstvo prošlo, nebylo bohužel možné najít žádného pamětníka z doby největší slávy této budovy. V této práci bude nejprve popsána historie německého tělocviku (turnerství), a to jak ve světě, tak v Chomutově. Následně zkusím popsat cestu, která vedla ke stavbě nové tělocvičny. Poté se pokusím z dobových pramenů o rekonstrukci toho, jak tělocvična v době svého vzniku vlastně vypadala a jak byla zařízená. Na to naváže kapitola o tom, jak byla v předválečné době využívána (a zneužívána). Na závěr budou uvedeny proměny, kterými si Sportovní dům prošel v poválečných letech. Hlavním cílem mé práce je zmapovat doposud v českém jazyce nesepsanou historii Sportovního domu v Chomutově, a to od prvních úvah o jeho výstavbě až po dnešní dny se zaměřením především na dobu před druhou světovou válkou. Dále bych se chtěl pokusit odpovědět na otázku, čím se stala nová tělocvična pro německé obyvatelstvo Chomutova v době svého vzniku tak významnou. Jazyková poznámka Veškeré německé tituly byly v textu zanechány v původním znění. Tam, kde to bylo možné, byly opatřeny hrubým českým překladem. Rovněž bylo použito německého označení pro členy tělocvičného spolku Turnbrüder (muži) a Turnschwester (ženy). Dále bylo užito zkratky 1. DTV Komotau 1864 pro chomutovský německý tělocvičný spolek Erster Deutscher Turnverein Komotau (gegründet) Stručná historie německého tělocviku Počátky Německé tělocvičné (turnerské) hnutí vzniklo na počátku 19. století, kdy Friedrich Ludwig Jahn ( ) začal pořádat veřejná cvičení. Konkrétně tak činil od roku 1811 a jeho ideje si záhy získaly velkou podporu napříč německými zeměmi, zejména mezi studenty. Zpočátku se cvičilo pod širým nebem, ale s rostoucí popularitou tělocviku začala města zakládat cvičiště (Turnplatz) a tělocvičny (Turnhalle). Vznikající tělocvičné spolky (Turnverein) měly vzhledem k francouzské okupaci v době vzniku často silné vlastenecké zaměření a jejich členové se účastnili bojů proti Napoleonovi. Heslem turnerů se stalo Frisch, Frei, Fröhlich, Fromm (svěží, svobodný, veselý, zbožný), což se promítlo i do jejich znaku turnerského kříže, který se skládá právě ze čtyř velkých písmen F. Charakteristický je pro ně i pozdrav Gut Heil. Jahnovy zásluhy však nekončí u zavedení veřejného cvičení. Přísluší mu vynález několikerého nového tělocvičného nářadí, přičemž turnerské hnutí je charakteristické právě důrazem na nářaďový tělocvik. Roku 1816 vydal učebnici tělocviku Die deutsche Turnkunst ( Německé umění tělocviku ), na které se podílel i jeho přítel Ernst Wilhelm Eiseln ( ). Jejich společné dílo se skládá z pěti oddílů: 18

19 - Tělesná cvičení - Tělocvičné hry - Zakládání a zřizování tělocvičného hřiště - Turnerská metodologie a ideologie - Tělocvičná bibliografie a výklad k plánu cvičiště Jak bylo zmíněno výše, turnerská ideologie byla silně vlastenecká, což je znát i z příslušného (čtvrtého) oddílu: Nejvyšší a nejsvětější povinností hochů a mladíků je, aby se stali a zůstali německými muži a mocně působili pro národ a vlast po vzoru svých předků, zachránců světa. 1 Dále je Jahnovým dílem i německé odborné tělocvičné názvosloví. Za všechny tyto zásluhy je často Němci nazýván otec tělocviku (Turnvater Jahn). Však i tělocvičné hnutí si brzy našlo své odpůrce. Ti argumentovali především ohrožením mravů a odtržením mládeže od školy a rodiny. Nejtěžší časy pro turnery však nastaly, když byl zavražděn pruský tajný rada von Kotzebue. Tento akt byl připsán právě jim, což vedlo k zákazu tělocviku v Prusku v letech (Turnsperre). Sám Jahn byl do roku 1825 vězněn za velezradu. Turnerské ideje však v této době úspěšně udržoval Ernst Eiseln. Po skončení zákazu pokračovalo hnutí v další nacionalizaci. Bylo to znát v odporu proti zahraničním tělocvičným systémům, zejména tomu švédskému. Zároveň se turnerství čím dál silněji militarizovalo. S růstem popularity turnerského hnutí vznikly i turnerské slavnosti (Turnfesty). První z nich se uskutečnil roku 1860 v Coburgu pod jménem 1. Deutsches Turnfest. Do první světové války jich bylo uspořádáno celkem 12. Roku 1868 pak vznikla první všeněmecká tělocvičná organizace Deutsche Turnerschaft (DT). Turnerské hnutí mezi světovými válkami Od roku 1917 zastřešoval sportovní spolky Německý říšský výbor pro tělesná cvičení (DRA). Do něj patřil i Deutsche Turnerschaft, který měl na chod výboru velký vliv. Německé bojové hry (Deutsche Kampfspiele) byly důkazem neklesající militantnosti a nacionalismu německých sportovních hnutí. Tyto hry byly pořádány DRA v letech 1922, 1926, 1930 a 1934, přičemž každý ročník se skládal z letní a zimní části. Hlavním cílem her byla demonstrace jednoty národa a schopností německé mládeže. Mimoto byly nadále pořádány Turnfesty. DRA byl zrušen po příchodu nacismu k moci roku Jako jeho náhrada byl o rok později založen Německý říšský svaz pro tělesná cvičení (DRL), do nějž byly dosavadní sportovní svazy začleněny jako odbory. 1. odbor byl utvořen z bývalého Turnerschaftu, který měl uvnitř svazu stále velký vliv. Olympijské hry konané roku 1936 v Garmisch-Partenkirchenu (zimní) a Berlíně (letní) přispěly svým úspěšným konáním k posílení nacistického režimu. 2 Ani Německá turnerská a sportovní slavnost pořádaná ve Vratislavi roku 1938 se neobešla bez politické manifestace kromě Adolfa Hitlera na ní vystoupil i Konrád Henlein. Na konci téhož roku se DRL přetransformoval v Nacionálně socialistický říšský 1 KRÁTKÝ, František. Dějiny tělesné výchovy I. Praha: Olympia, KÖSSL, Jiří, František KRÁTKÝ a Jaroslav MAREK. Dějiny tělesné výchovy II. Praha: Olympia,

20 svaz pro tělesná cvičení (NSRL), který přímo podléhal NSDAP. Proces militarizace německého tělocviku byl plně završen s druhou světovou válkou. Stručná historie chomutovského tělocviku Nejstarší tělocvičná událost v oblasti se datuje k Toho dne uspořádali obyvatelé měst Chomutova a Marienbergu německou slavnost, na které marienbergští předvedli s přineseným nářadím ukázkové cvičení. Organizovaný tělocvik byl v Chomutově zaveden roku 1894 a je spojován se jménem učitele Franze Albla. Ten od roku 1850 vyučoval na chomutovských školách tělesnou výchovu podle učebních osnov. Původně cvičení probíhalo v sále střelnice, později se přesunulo na špitální dvůr. Když si však gymnazista Vogtmann při cvičení zlomil nohu, muselo být cvičiště uzavřeno. Franz Albl kromě školské výuky pořádal každoroční ukázková cvičení, a to až do roku 1860, kdy odstoupil. Franz Albl byl sice zakladatelem, ale chomutovský tělocvik zaznamenal vzestup, až když se jej roku 1862 ujal tehdejší ředitel chomutovského gymnázia Thimoteus Faßl. Gymnázium mělo obecně na tehdejší tělovýchovu velký vliv. V té době dala městská rada cvičencům k dispozici přízemní halu radnice. Roku 1864 vznikl z iniciativy tehdejšího starosty Josefa Johna chomutovský Turnverein; toho roku proběhla volba jeho předsednictva. Tak byl položen základ 1. Deutscher Turnverein Komotau 1864 (1. německý tělocvičný spolek Chomutov 1864), který později stál za stavbou Sportovního domu. Pevné obrysy tento spolek nabral roku 1868 za působení Švýcara Jacoba Reymanna jako Turnwarta a Vorturnera (předcvičovatele) a mistra sklenáře Karla Schimedela. Na konci 19. století je Jacob Reymann zmiňován jako teoreticky i prakticky vynikající turner a je spojován s největším rozmachem spolku. 3 Probíhal nábor nových členů, hlavně na různých letních a tělocvičných slavnostech. Roku 1892 vznikla výstavbou školy císaře Františka Josefa Na Příkopech tělocvična odpovídající všem požadavkům nové doby. 4 V ní probíhala pravidelná cvičení gymnastických družstev. K počátku první světové války čítal spolek na 400 členů. Během bojů 25 z nich padlo. Po válce, roku 1919, začali Anton Hößl, Franz Keßler, Julius Feiler a Franz Tippmann s masivní náborovou kampaní. Na počátku roku 1920 čítal spolek na 1300 členů. Za Sprechwarta Bobba (rytmistr Richard Bobbe) a stavitele Kehrera byla později téhož roku uspořádána v Chomutově první slavnost poválečného Turnvereinu. Jednalo se o slavnost německých tělocvičných spolků župy Horní Poohří (Turngau Ober-Eger) a konala se od 10. do 12. července. V té době čítal spolek už 1790 členů, z toho 1250 mužů a 540 žen téhož roku bylo na hřišti 1. DTV Komotau 1864 otevřeno kluziště na přírodní led. Následující léta se pak nesla hlavně ve znamení budování nové tělocvičny. Toto období je popsáno v následující kapitole. Konec pro chomutovský Turnverein nastal během prvních pár měsíců po obsazení města Německem, kdy byl, stejně jako všechny ostatní spolky, zrušen. Jako náhrada za něj byla založena Turngemeinde Komotau (Tělocvičná obec Chomutov). 3 Heimatskunde des politischen Bezirkes Komotau. V překladu Zdeňka Vachaty. Chomutov: Im Verlage des Deutschen Bezirkslehrervereines, Ibid. 20