GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GIS

Transkript

1 VYSOKÉ UENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ LADISLAV PLÁNKA GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GIS MODUL 02 KARTOGRAFICKÁ INTERPRETACE

2 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

3 Ladislav Plánka, Brno 2006

4

5 Obsah OBSAH 1 Pedmluva Úvod Cíle Požadované znalosti Doba potebná ke studiu Klíová slova Kartografická interpretace Teorie kartografického jazyka Vývoj jazykové koncepce mapy Obecné vlastnosti kartografických znak Znaková zásoba Klasifikace mapových znak Bodové znaky Znaky árové (liniové) Znaky plošné (areálová metoda) Piazování mapových znak (mapová signace) Základní principy mapové signace Pravidla piazování mapových znak Morfografie mapových znak Morfografické operace Projektování kartografických znak Mapová syntaxe Typizaní syntaxe Komponentní syntaxe Stratigrafická syntaxe Mapová stylistika Kompozice mapy Interpretaní metodika Interpretace polohopisu Interpretace bodových jev Interpretace liniových jev Interpretace plošných objekt a jev Kartografická anamorfóza Zpsoby tvorby anamorfovaných zobrazení Interpretace výškopisu Metoda výškového kótování Metoda vrstevnic Hypsometrická (batymetrická) metoda Metoda šrafování Metoda stínování (tónování) Fyziografické metody (111) -

6 Kartografie a základy GIS Modul Metody kartografického modelování (fyzické modely georeliéfu) Speciální metody Digitální modely georeliéfu Interpretace popisu Grafická stránka popisu Klasifikace písem Umisování popisu Obsahová stránka popisu Jazykový tvar popisu Barevné ešení map Závr Shrnutí Studijní prameny (111) -

7 Pedmluva 1 Pedmluva CS spoleenský týdeník REFLEX. 32/2006 uveejnil na str. 3 krásný úvodník svého šéfredaktora, který si dovoluji použít jako pedmluvu k druhé ástí mého pojednání o kartografických dílech. Píše se v nm: Mapa je základ. Avšak neposlouží každému. Na okrajích silnic potkávám cyklisty zírající do papír, chodci vyznavasky upírají zraky k barvám na stromech a ladí je s tím, co si nosí v batohu. Turisté stojí na pražských ulicích a zírají do map a plán msta. Závidím jim. To první ponoení do neznámého organismu, jenž se zdá chaotický, ale ve skutenosti má hlubokou logiku! Chvíle, kdy se vám vyjeví zákonitost dosud neznámé krajiny nebo msta, se dostavuje až po delším úsilí a je odmnou jako každé osvícení. Mapa vám tlumoí genetický kód místa. Mapa není potištný papír, nýbrž zpráva o stavu tvrího zámru nebo naopak touhy niit. Krajina se neubrání zmnám cest, msta snášejí demolice i nové stavby, dálnice porcují kopce jako dorty a je na mapách, aby s neochabující trplivostí a mravení pílí zaznamenávaly stet lidí se zemským povrchem a vedly nás k nadhledu. Mapy nás uí, že dležitost i nicotnost vcí jsou otázkou zvoleného mítka. Jsou povahy, které se nezdržují detaily, žijí v pesvdení, že tu nejsou od toho, aby se zabývaly prkotinami. Jiní naopak stavjí svj svt od malikostí a vdí, že celek se skládá z detail. Každý z tchto typ prost jezdí podle jiné mapy. Když se nedostaneme k map, jež odpovídá našemu vnitnímu nastavení, bývá to v život problém, protože pak tžko hledáme pohodu. Znáte lidi, o kterých všichni íkají, jak jsou talentovaní a schopní, ale pak pijde povzdech a dovtek, jenže si nerozumjí. Nevdí, co chtjí. lovk s mapou v ruce nehledá cíl. lovk s mapou v ruce ví, co chce, jen hledá, jak toho dosáhnout. Z toho plyne malé prázdninové pouení: Mapa pomže jen cílevdomým lidem. Výše uvedený text již komentá nepotebuje. Petr Bílek, šéfredaktor. - 7 (111) -

8 Kartografie a základy GIS Modul 02 2 Úvod 2.1 Cíle Velmi obtížnou ástí tvorby kartografických dl je kartografická interpretace, tj. metodika a prostedky petvoení objektivní reality pomocí kartograficého jazyka do grafické podoby. Jejím výsledkem musí být technicky dokonalé, obsahov vrn a pitom esteticky vyvážené tivé dílo. Pro velkou vážnost a velký rozsah je tematice kartografické interepretace vnován samostatný oddíl. 2.2 Požadované znalosti Studium kartografické interpretace není možné bez základních znalostí obsažených v modulu 01 (Úvod do kartografie). 2.3 Doba potebná ke studiu Pro zvládnutí celého rozsahu pedmtu jsou v denním studiu plánovány jen v letním semestru 3 hodiny pednášek a 3 hodiny cviení. Pi délce trvání semestru 13 týdn to odpovídá 13 x 6, tj. 78 hodin ízeného studia pro všechny moduly. Prezentovaný rozsah látky proto není zvládnutelný bez samostudia a urité specializace, která je závislá na konkrétním zamení studenta, resp. jeho bakaláské práce. 2.4 Klíová slova Kartografické vyjadovací prostedky, kartografický jazyk, interpretace bodových, liniových a plošných objekt (polohopisu, výškopisu a popisu)). - 8 (111) -

9 Kartografická interpretace 3 Kartografická interpretace Odborníci širokého spektra profesí získávají informace o krajin, které kartograf petváí a vyjaduje v kartografickém díle tak, aby toto dílo v jednotlivostech i vzájemné souvislosti poskytlo široké veejnosti zptn maximální informace o zobrazovaném prostedí. Kartografický zpsob vyjádení objektivní reality oznaujeme jako kartografickou interpretaci. Zájmovou složku objektivní reality v nm vyjadujeme pomocí smluvených symbol pevážn grafické povahy. Specifický grafický zpsob komunikace (informaní výpovdi), který je založen vtšinou na pdorysném grafickém zobrazení trojrozmrného prostoru (vtšinou) v rovin oznaujeme jako kartografické vyjádení. K tomu, abychom se mohli kartograficky vyjádit, máme k dispozici kartografické vyjadovací (výrazové) prostedky (kartografické znaky, mapové znaky/znaky). Jestliže se kartografické vyjádení týká jen prvk obsahu mapy, které mají reálnou a naší pedstavivosti pístupnou názornost (nap. vyjádení georeliéfu stínováním), pak hovoíme o kartografickém znázornní. Nesprávn se tento termín užívá i pro vyjádení abstraktních prvk obsahu mapy, které nemají fyzický obsah, nap. index úrodnosti pdy, tlak vzduchu aj. V širším smyslu slova mžeme jak kartografické znázornní, tak kartografické vyjádení oznait pojmem kartografická prezentace, nebo kartografické zobrazení. Druhý termín je však historicky i v obecném povdomí souástí odborné terminologie matematické kartografie. Kartografické znaky jsou základními stavebními prvky tzv. kartografických jazyk. Interpretací kartografického díla (interpretací mapy) pak rozumíme chápání (vysvtlování si) obsahu kartografického díla pi jeho tení, které je založeno na vnímání jeho obsahu, jež je zprostedkováno použitými mapovými znaky, vetn souvislostí vyplývajících z významu znak, jejich polohy v mapovém poli a vztahu k ostatním znakm. Informace, které jsou tímto procesem získány, nejsou s to vytvoit v oích uživatel kartografického díla absolutní pedstavu o objektivní realit. Kartografem vytvoené dílo totiž pedstavuje jen více i mén zdailý model skutenosti, který je sestaven z odpozorovaných informací. Úrove interpretace kartografického je však pímo úmrná úrovni (kartografické gramotnosti) jeho uživatele. Úlohou kartografických znak je kartografická interpretace (zobrazení, reprezentace) pírodních a spoleenských jev, jejich vývoje v prostoru a v ase. Problematika kartografické interpretace spoívá ve vytvoení metodicky ucelené soustavy grafických prvk, útvar, pístup a možností pro zobrazení kvantitativních i kvalitativních charakteristik zmínných jev. Pitom je teba mít na zeteli, že kartografické dílo pedstavuje znan zmenšený a pedevším úelov znan generalizovaný grafický záznam odrazu reality, pro jehož objektivizaci je nutno respektovat adu matematických, psychologických, fyziologických a semiologických zákonitostí. Dsledná analýza a systematizace metod kartografické interpretace patí mezi základní úlohy teoretické kartografie, v jejímž rámci se úspšn rozvíjí i teorie jazyka mapy, s aplikacemi zásad semiologie (semiotiky) na grafické znakové systémy. Grafická semiotika je ást semiotiky, která se zabývá znaky a znakovými systémy, jejich vlastnostmi, strukturou, fungováním ve spolenosti - 9 (111) -

10 Kartografie a základy GIS Modul 02 a jejich vztahy k myšlení. Za jejího zakladatele je považován francouzský kartograf Jacques Bertin (1918). Teorií tvorby a užitím speciáln (kartografických) znak se zabývá (kartografická) semiologie 1. Obrácen lze hovoit o semióze mapy v pípadech, kdy kartografické znaky v ní obsažené fungují jako semiotické znaky, resp. znakové systémy, tzn. že lze tyto mapové znaky zkoumat i z pozice semiologie (semiotiky). Metody kartografické interpretace lze lenit podle ady kritérií. Pi navrhování kartografických znak jakékoli povahy je možné lenit zobrazované prvky mapované reality (obecn jevy) podle následujících hledisek: a) kvalitativní, tj. vyjádení druhu jevu, resp. jeho píslušnosti k urité tíd objekt b) kvantitativní, tj. vyjádení íseln kvantifikovatelné charakteristiky objektu i jevu c) topologické, tj. bodové, liniové i plošné (areálové) jevy d) lokalizaní, tj. geometricky pesné umístní jev do prostoru v rámci vhodného souadnicového systému, schematické umístní nebo zcela petvoená lokalizace (nap. kartografická anamorfóza) e) vývojové, tj. zachycení zmny jevu v prostoru a v ase f) významové, tj. sledující poet význam jevu g) strukturální, tj. zachycení jevu jako souásti uritého celku, vetn rozlenní na dílí složky h) asociativní, tj. vyvolání druhové pedstavy o zobrazovaném jevu i) systémové, tj. vyjádení struktury pedlohy a logických vazeb mezi jeho dílími složkami j) estetické, tj. navození harmonického vjemu pi pozorování mapy, emotivní psobení kresby na podvdomí Jednotlivé metody kartografické interpretace nelze použít izolovan, ale vždy v kombinaci. To znamená, že znaka jako základní výrazový prostedek zmínných metod musí být schopna grafickým zpsobem vyjádit vtšinu uvedených hledisek. 3.1 Teorie kartografického jazyka Vývoj jazykové koncepce mapy Záznam, penos a zpracování jakékoliv odborné informace se provádí pomocí formálních jazyk. Jsou to odborné skupinové jazyky, urené pro jednoznaný a hutný popis urité speciální problematiky v rámci uritého 1 Semiologie (semiotika), nebo-li vda o znacích, zahrnuje gramatiku (zabývá se pravidly kompozice znak do vyšších celk), syntaktiku (zabývá se vzájemnými vztahy znak), semantika (zabývá se vztahy znak k obsahu toho, co tyto znaky oznaují), sygmatiku (zabývá se vztahy znak k funkci objekt, které oznaují), pragmatika (zabývá se vztahem uživatel znak k znakovým sestavám) aj. dílí disciplíny (111) -

11 Kartografická interpretace oboru. Formální jazyky mají exaktní a omezený soubor pravidel pro tvorbu pípustných výraz (gramatika jazyka). Technikm je nap. nejbližší jazyk matematiky a programovací jazyky poíta. První pokusy, pirovnávající mapový zpsob vyjadování k jakémusi mapovému pravopisu nebo mapové gramatice se objevují až po skonení druhé svtové války. Byla to však jen metaforická pirovnání k bžnému hovorovému jazyku. Vážnjší pokusy o pojímání mapy jako grafického i jazykového systému pocházejí až z let Koláný, A. (1967) vypracoval pi ešení problému penosu kartografických informací schéma kartografické komunikace, ve které ml mapový jazyk (zde kartografický jazyk) významné postavení, nebo se podílel jak na tvorb mapy i na tak na jejím využívání. Kartografický jazyk byl chápán, v té dob ješt jako hypotetický, systém mapových znak a pravidel jejich používání. Bertin, J. (1967) studoval v rámci grafické semiotiky problematiku obraz, tabulek, graf, diagram a sítí, ale také kartogram, anamorfních zobrazení aj. Každý, kdo se chce graficky vyjádit má, podle J. Bertina, k dispozici njaký grafický element, který má šest variabilních vlastností grafických promnných, a to tvar, velikost, sytost (intenzitu), strukturu (texturu), barvu a orientaci. Tyto promnné mají pt signifikantních charakteristik, a to proporcionalitu (kvantitu), ordinaci (uspoádání), selekci (výbrovost), asociaci (shoda, podobnost) a disociaci (kvalitativní rozdíl). Promnné a signifikantní charakteristiky vytváejí 63 kombinací, které jsou použitelné i pro mapové vyjadování. Ve smyslu teorie J. Bertina tak tvoí kartografické znaky velmi vyhrannou skupinu grafických znak. Prostednictvím grafických promnných se pak realizuje schopnost znaku být nositelem rzných význam. Kartografická semiotika v plné míe pebírá základní grafické promnné podle J. Bertina, ale v souvislosti s rozvojem digitálních technologií je jejich poet rozšíen. Aslanikašvili, A. F. (1968) považoval mapový jazyk (v jeho pojetí jazyk mapy) za objektový jazyk kartografie, resp. za specifický znakový systém, který tvoí velký poet znak, vyjadujících pedmt poznávání kartografie (konkrétní prostor objekt a jev skutenosti vetn jejich zmn v ase), a z princip a metod operování s tmito znaky v souladu s asoprostorovými zmnami kartograficky vyjadované skutenosti. Mapa je podle Aslanikašviliho aktem seberealizace jejího autore pomocí jazyka mapy. Freitag, U. (1971) publikoval další semiotický pístup k map, pi nmž rozlišoval kartografickou syntaktiku, sémantiku a pragmatiku. Kartografická syntaktika se podle nj zabývá skladbou mapových znak, kartografická sémantika studuje vztahy mapových znak a mapovaných objekt a kartografická pragmatika se zabývá vztahem mapových znak a jejich uživatel. Posledn jmenovaná si však všímá také funkce mapy jako informaního média, psychologických až filosofických problém vnímání znak, rozlišovací schopností mapového obrazu, otázkami zaplnnosti mapy aj., tedy otázkami jež smují k rzným požadavkm na mapy. Nkterými teoretiky kartografie byl k pístupu Freitaga pidán ješt tvrtý aspekt, sigmatický, který byl zúžen na problematiku názv na mapách. Freitagv pístup zstal jen v teoreticko-hypotetické rovin jako návod na novou systemizaci tch kartografických poznatk, které se týkají znakového - 11 (111) -

12 Kartografie a základy GIS Modul 02 vyjadování. Ve svém dsledku vyústil v pokusy definovat tzv. pirozený kartografický jazyk. Ratajski, L. (1973, 1976) pohlížel na jazyk mapy jako na systém morfologie a skladby (gramatiky), tj. jako na systém výrazových forem a prostedk jejich azení do vt. Za výrazové formy považoval kartografické znaky, které reprezentují urité tídy prvk obsahu mapy (eky, msta aj.). Bodové, arové a plošné znaky mapy z formálního a funkního hlediska rozlišoval podle pti kvalitativních forem vyjádení (podle tvaru, orientace, barvy, struktury a intenzity). Pro vyjadování kvantity rozlišoval pímý a zprostedkovaný zpsob. Ratajského pístup byl velmi podntný pro další rozvoj koncepce mapového jazyka nap. tím, že rozlišil složky znaku na hlavní (hlavní morfémy) a doplkové (doplkové morfémy, které tvoilo nkolik druh afix). Rozeznával také dva zpsoby kompozice znaku (ekvivalentní, subordinaní) a syntaktiku mapy, kterou vymezil jako soustavu pravidel skládání výraz a jejich zmn /transformací). (a) (b) Obr. 3-1 Tídy odlišnosti ("litery" abecedy jazyka mapy) podle Ratajského,L. (1976) pro vyjádení kvalitativních charakteristik (a) a pro vyjádení kvantitativních charakteristik (b) - 12 (111) -

13 Kartografická interpretace Jazykové aspekty mapy studoval dále Meine, K. H. (1974), který vyslovil názor o existenci kartografické abecedy a Board, Ch. (1976), který rozšíil poet liter v Ratajského schématu z 15 na 23, piemž využil rozšíení Bertinových promnných ze 6 na 8. Podle Arnbergera, E. (1978) netvoí mapové znaky (signatury) žádnou kartografickou abecedu, nebo nezastupují litery, ale pojmy (a asto velmi složité). Bodové znaky dlí na názorné, jazykové a abstraktní. V novjší práci (1978) pak Arnberger rozlišuje v mapových znacích vlastní mapové znaky (signatury) a pomocné grafické prvky. Pojmenoval také dležité vyjadovací vlastnosti mapových znak, a to jednoduchost formy, zetelnost a lehkost vnímání, schopnost mnit rozmry, odvozovat varianty, vstupovat do kombinací a vyjadovat hierarchii pojm. Obr. 3-2 Složené (vícevýznamové) mapové znaky Z výše uvedeného vyplývá, že postupem asu vykrystalizoval názor, podle kterého jsou mapové znaky dlitelné na menší složky, nebo-li že adu kartografických znak mžeme považovat za složené (vícevýznamové) mapové znaky. Zajímavý, by nedokonený, pístup k mapovým znakm prezentovali Nebeský, L. a Palek, B. (1980, 1990). Z jejich teorie vyzdvihuji pedevším tu pasáž, v níž definovali mapu jako produkt njakého jazyka, ve kterém lze rozlišit ti roviny jazyka. První rovinu tvoí body, linie a areály, do druhé roviny patí diagramy a rastry, které vyjadují vlastnosti objekt a jev první roviny a do tetí roviny zaadili další charakteristiky objekt a jev druhé roviny, nap. jevy vyjadované výseky kruhových diagram. Prostedky první a druhé roviny mapy chápali jako jazykovou jednotku a nazvali ji molekulárním znakem. Z teoretického hlediska není vyloueno, aby si každý kartograf vytvoil svj systém znak - kartografický jazyk. Tyto by se od sebe lišily zejména drazem jednotlivých tvrc na výše uvedené obecné vlastnosti kartografických znak. Dlouhý vývoj kartografie však podobu kartografického jazyka ustálil tak, že v souasné dob v podstat existují dv skupiny jazykových teorií v oboru kartografie, v jejímž rámci se projevují jen jemné národní, resp. firemní nuance. Jedná se o: interpretaní teorie ve smyslu L. Ratajského - 13 (111) -

14 Kartografie a základy GIS Modul 02 teorie pirozeného kartografického jazyka. V souasné dob exploze automatizované tvorby kartografických dl nelze vylouit, že se prosadí další jazykové teorie, vycházející z "poítaové" kartografie. Pomocí mapového jazyka vyjadujeme (interpretujeme) vstupní odbornou informaci. Nevýhodou této interpretaní teorie jej její uritá násilnost, vyplývající z pedbžné a pouze geometrické schematizace a klasifikace mapových znaek, založené na jejich pdorysné povaze. Kartografický jazyk (jazyk mapy, mapový jazyk, mapový symbolismus, mapová abeceda, mapová gramatika)2 je specifický systém kartografických znak a metodika jeho užívání, který umožuje vyjádit se formou kartografického díla, pochopit jeho obsah tohoto díla a využívat ho. Jde o specifický formalizovaný jazyk pevážn grafické povahy, zobrazující pomocí kartografických (mapových) znak zájmové objekty a jevy. Kartografický jazyk umožuje penos informací o objektech a jevech v jejich asovém urení i zmn pomocí kartografického díla. Vytvoení kartografického jazyka spoívá v sestavení systému kartografických znak, urení zpsobu jejich zobrazení v map a pesné definici jejich významu. Podle H. Schlichtmanna (1985) se jedná o mapový symbolismus, tj. specificky strukturovaný systém znak, který je charakterizován následujícími tezemi: Každý znak, tedy i znak v map má dv ásti, a to konceptuální (obsah, význam) a vnímatelnou (forma, tvar, grafický výraz). Obsah a výraz jsou spojené pomocí souboru korelaních pravidel nebo konvencí, tj. prostednictvím kódu. Bez kódu znak neexistuje. Vnímatelná ást, jako taková, pedstavuje signál: je to potenciální nebo skutený výraz? Pedmt, nebo událost, ke kterým se znak vztahuje, je referent znaku. Znaky v map se charakterizují dvma dichotómiemi. První se týká substanciální a polohové informace, druhá polohové a na poloze nezávislé (pdorysné a nepdorysné) informace. Znaky jsou bu motivované nebo nemotivované. Kartografický semiotický systém se skládá z makroznak, text a minimálních znak. Makroznak je uritý komplex, který obsahuje jednu polohovou a jednu pdorysnou pozici, jež s definují souadnicemi. Makroznak je tedy lokalizovaný znak (topéma). Makroznaky se spojují do komplex, které je vhodné nazývat texty, ale jejich organizace je v porovnání s pirozeným jazykem úpln odlišná. Minimální znaky jsou nejmenší formální jednotky, které jsou nositeli významu (korespondují s mapovými morfémami v koncepní variant mapový jazyk). Mapový symbolismus má syntaxi, tj. kombinatoriku znak. Existuje lokální a nadlokální syntaxe. Lokální syntaxe se týká vnitní struktury lokalizovaného znaku. Nadlokální syntaxe se vztahuje k uspoádání lokalizovaných znak a jejich integrace do mapových text. Dva nebo 2 Jedná se o varianty jazykové koncepce mapy, které jsou ve svtové kartografii dostaten rozpracované. Protože se od sebe liší jen v detailech, pokládáme je v širším smyslu slova za synonyma (111) -

15 Kartografická interpretace více znak se spojují pomocí vztah, které platí mezi jejich obsahy. Tyto vztahy jsou souástí významu složeného znaku. Výsledné spojení znak mže opt vstupovat do kombinací atd. Souástí kombinací mohou být i segmenty nebo zvláštní významové rysy. Vztahy mezi segmenty definují uspoádání. Existují formální prostedky, které signalizují jednotu složeného znaku. Podle A. A. Lutého (1988) diskutovaný systém kartografických znak oznauje jako jazyk mapy, který se zakládá na tchto základních tezích: Mapové znaky tvoí semiotický systém, ve kterém se rozlišuje sémantika, syntaxe (autor používá výraz syntaktika ) a pragmatika. V systému mapových znak existují strukturní komponenty: slovník, tj. soubor prvk - znak, a gramatika, tj., pravidla kombinace znak (ímž tento pístup zeteln potvrzuje svj lingvistický charakter). Systém mapových znak je jazyk mapy a mapa je text zakódovaný v mapových znacích. Systém jazyka mapy tvoí: podjazyk I, který sousteuje prostedky vyjadující polohu objekt a jev v map (jejich prostorovou urenost), podjazyk II, který sousteuje prostedky vyjadující kvalitativnkvantitativní stránky objekt a jev v map (jejich obsahovou urenost) a podjazyk III, tj. jazyková vrstva názvosloví (geografické názvy a termíny), na které se dá pohlížet i jako na vrstvu, která patí do pirozeného jazyka. Podle J. Pravdy (1982, 1990, 1997) lze také považovat za mapový jazyk formalizovaný znakový systém, který se skládá ze ty subsystém (z lingvistického hlediska rovin): mapové signiky, morfografie mapových znak, mapové syntaxe a mapové stylistiky. V dalším textu je tomuto pojímání kartografického jazyka vnována zvýšená pozornost Obecné vlastnosti kartografických znak Kartografický (mapový) znak je libovolný grafický prostedek nebo soubor prostedk, který je schopný být nositelem významu (informace) a který v map nco vyjaduje. Jedná se v podstat o jednoduché grafické struktury, mající vzhledem k uživateli kartografického díla uritý význam, které jsou potenciálním nositelem informace, zaznamenané kartografickým zpsobem. Užití znak v map nazýváme kartografickou interpretací jev. Z abstraktního hlediska jsou kartografické znaky rovinné grafické struktury (jednotky), které samy o sob nemají žádný smysl. Ten získávají až lokalizací v map a svojí konkrétní aplikací, závislou na úelu mapy, pi které dostávají svoji informaní schopnost, stávají se nositelem významu a presentují kvalitativní a kvantitativní parametry objektu a jevu. Znaky v kartografickém díle zastupují uritý konkrétní objekt reality, tzn. že jsou jeho grafickým modelem. Tento model v ad pípad nemusí být závislý na skutené podob a velikosti reálné pedlohy. Kartografický znak tedy má ti základní atributy, a to formu (tvar), obsah (význam) a polohu (lokalizace v map) a nese dva typy informací polohové a popisné (111) -

16 Kartografie a základy GIS Modul 02 Mapový znak (znaky) 3 je základní jednotkou mapového jazyka (jazyka mapy), za který mžeme pokládat specifický znakový systém, kterým vyjadujeme konkrétní objekty a jevy v jejich asovém urení nebo zmn, resp. formalizovaný znakový systém mapy ovládaný syntaktickými a sémantickými pravidly, jimiž je realizován proces kartografického sdlování informací. Tyto pojmy, tj. mapový znak, resp. mapový jazyk (jazyk mapy) jsou pokládány za podmnožinu pojm kartografický znak, resp. kartografický jazyk. Tabulka 3-1 Grafická jednotka, znak a mapový znak Grafický útvar Význam Oznaení Píklad slovní grafický bez polohy bez významu Grafická jednotka bez polohy s významem znak krajské msto s polohou s významem mapový znak BRNO BRNO Kartografické znaky mohou mít velmi rozdílnou konkrétní podobu (formu, tvar). Z obecného hlediska však u nich mžeme vymezit rzné morfologické vlastnosti, jež lze definovat uritým souborem grafických promnných. Tyto pak dovolují znanou variabilitu nasazení kartografických znak jak pro kvalitativní tak pro kvantitativní interpretaci objektu i jevu. Pi akceptování výše uvedeného pak z praktického hlediska mezi základní grafické promnné mapového znaku adíme: tvar, který je dán jeho obrysovou arou a ve smyslu promnné se chápe jako dostupný sortiment znak a jejich ástí (grafém, morfém). Tvar kartografických areál a prbh linií jsou dané jejich topologií, a proto nejsou grafickými promnnými. velikost, která je obvykle udávaná jedním vhodným rozmrem (nap. výškou, prmrem, nebo v pípad liniových znak šíkou). V uritých pípadech to mže být i plocha znaku, i jeho objem (objemové znaky). Velikost znaku je obvykle mírou kvantity jevu i jeho prostorového rozložení. Spolu s proporcionalitou je dležitá pi vnímání diagramových znak. Velikost kartografických areál je dána jejich topologií, a proto není grafickou promnnou (tou ale je velikost grafických prvk, tvoících vnitní strukturu areálu). orientace, která oznauje umístní znaku nebo textury vzorku kartografického areálu v uritém smru (horizontáln, vertikáln, ve smru os souadnicových sítí aj.), piemž každý smr musí být identifikovatelný a odlišitelný od ostatních aplikovaných smr. má 3 Mapový znak bývá v názvoslovných normách oznaován jako mapová znaka, tzn. že oba pojmy pokládáme za synonyma. Pi respektování terminologie semiotiky by ml být preferován a respektován pojem znak (111) -

17 Kartografická interpretace smysl i u znaek vyjadujících vývoj jevu podél urité trasy nebo v urité ploše (tematické mapy). Orientace vlastního liniového znaku (eka, hranice, cesta apod.) není grafickou promnnou, protože je daná je topologickými vztahy. struktura (vzorek pattern), tj. vnitní grafické rozlenní bodového, liniového i plošného kartografického znaku, které vyjaduje kvantitativní relace mezi jednotlivými složkami tvoícími jev jako celek. Skládá se z bodových a liniových grafických prvk rzného tvaru, velikosti, barvy, orientace. Mže mít, a nejastji také má, význam pouze estetický, když slouží ke snadnjšímu rozlišování jednotlivých kartografických znak. S pojmem vzorek (struktura) se asto zamuje pojem textura, která znamená rozlišování hustoty prvk vzorku (vyjadované obvykle potem prvk/ar na 1 cm), zpsobu uspoádání prvk (do pravidelných ádk odtud textura, do kižujících se ádk mížkovitá textura, aj.), orientace uspoádání prvk (horizontální vertikální, diagonální aj.) aj. Nkdy je souástí struktury znaku i výpl. výpl, která mže být tvoena barvou, šrafurou nebo bitovou mapou (rastrovým obrázkem). Barva, z níž jsou využívány pedevším tón, který je dán vlnovými délkami viditelného pásma sluneního svtla a prvoplánov uruje barevný vjem (nap nm barva zelená, nm barva ervená), sytost, která udává procento chromatické barvy na bílém pozadí (resp. intenzita, která udává pro achromatické barvy procentní zastoupení erné na bílém pozadí) a uruje tak výraznost barevného projevu (jednotlivé intervaly sytosti, resp. intenzity seazené sestupn nebo vzestupn oznaujeme jako gradaci, nebo též stupn, nap. šedé) a jas (svítivost), nebo-li istota barvy, která je pi kartografických pracích prakticky nezmitelná, a proto se s ním pracuje pouze empiricky. Tón a intenzita (sytost) považujeme za samostatné grafické promnné, které jsou objektivn pesn zmitelné. pozice, která udává polohu hlavního (vztažného) bodu znaku, nap. rohu, geometrického stedu, stedu základny apod. Polohu znak volíme tak, aby nedocházelo k pekrývání jednotlivých symbol (pokud pekrytu nemžeme zabránit pokládáme menší znaku pes symbol vtší). Poítaové programy poskytují také jiné možnosti konstrukce prakticky libovolných znak v klasické grafické podob, tj. s rozmanitým tvarem, velikostí, strukturou aj. vlastnostmi, nebo v neklasické form, která je možná pouze pi prezentaci mapového díla na monitoru poítae. Jedná se o takovou formu, která není dosažitelná dosavadními grafickými technikami na klasických mapách a u kterých nelze sestrojit triviálním zpsobem tezaurus v klasické papírové podob. Jedná se zejména o: pohyblivé znaky (po áe, po kivce i uzavené), rotující znaky, blikající znaky, - 17 (111) -

18 Kartografie a základy GIS Modul 02 pulzující, resp. kmitající znaky, znaky stejné tvaru, mnící své vlastnosti (tón a sytost barvy, struktura, textura), znaky pecházející z jednoho tvaru do druhého apod. Význam znaku je z hlediska mapového vyjadování relevantní vlastnost objektu i jevu, která je reprezentovaná pojmem. Znak mající formu a význam se stává mapovým znakem až po nabytí polohy v map. Poloha znaku se udává nap. pomocí souadnic (zempisných, pravoúhlých aj.), nebo pomocí situaních souvislostí, tj. logických (topologických) prostorových vztah k jiným znakm mapy. Mapový znak lze synonymn oznait i jako mapová syntagma. Tento termín je vhodný nejen pro oznaení mapového znaku lokalizovaného v map, ale i pro oznaení znaku s vysvtleným významem v legend mapy (tj. znaku bez polohy v map) a pro grafické struktury (jednotky) (tj. bez polohy a významu) v poloze potenciálního znaku, resp. mapového znaku nap. ve vzorníku, albu, seznamu apod. V nmecké kartografii se za synonymum termínu mapový znak považuje termín signatura. Mapový znak je ve vtšin pípad složeninou. Tento závr vyplývá jak z jazykového popisu významu, který nese (nap. dvoukolejná železnice), tak z jejího grafického ztvárnní, pi kterém lze obvykle mapový znak považovat za grafickou složeninu Znaková zásoba Znaková zásoba (mapová signika) je strukturní rovina mapového jazyka, která se zabývá vymezením mapových znak, jejich klasifikací a shromažováním (tezaurací) vetn a tvorbou seznam (katalog, pehled) mapových znak. Do reálné znakové zásoby mapového jazyka se adí všechny znaky, které se až dosud na mapách použily. Potenciáln tam mžeme zaadit také všechny grafické prvky (útvary), které mají pedpoklady funkci mapového znaku plnit. Jestliže považujeme smluvené znaky za slova kartografického jazyka, musíme mít pro jejich porozumní (tj. tení mapy) k dispozici výkladový slovník, pisuzující jednotlivým znakám jejich smysl. Kartografické znaky bývají shromažovány a úeln tídny do rzných katalog (vzorkovnic, kartografická signa), které si vyhotovuje nebo má k dispozici zpravidla každé významnjší kartografické pracovišt. Katalogy se vyhotovují pro bodové znaky, pro liniové znaky, pro barvy a rastry, pro písmo apod., obvykle jsou však komplexní. Je-li znak málo, lze popsat jejich smysl pímo v map formou vhodn umístné legendy (vysvtlivek), nap. jako souást mimorámových údaj. U rozsáhlejších mapových dl, jakým je nap. státní mapové dílo, kde se setkáváme s velkým potem znak, se vytváí seznam mapových znak/znaek (znakový/znakový klí, klí mapy, seznam mapových znak). Ten bývá obvykle vydáván jako samostatná publikace kartografických nakladatelství a pedstavuje soubor mapových znak jen pro urité mapové dílo, nkdy také i pro vybrané intervaly mítkových ísel, s vysvtlením jejich významu a popisem textových a grafických atribut (111) -

19 Kartografická interpretace Všechny uvedené formy katalog tedy pedstavují jakýsi pekladový slovník mezi kartografickým jazykem a pirozeným jazykem významu (kartografickým znakm piazujeme njaký význam). Mezi legendami rozlišujeme: klasifikaní legendu, která souasn s vysvtlením význam znak provádí i jejich klasifikaci. pímou legendu, nebo-li bžné (obvyklé) vysvtlení význam, reprezentovaných kartografickými znaky, slovní legendu, která užívá výraz typu 1 bod reprezentuje 1000 obyvatel, zprostedkovanou legendu, která využívá zprostedkující ísla, písmena, zkratky nebo zkrácené výrazy k oznaení znak, které se vysvtlí na jiném míst mapy (nap. v textu pod obrázkem nebo v jiném doprovodném textu), tabulkovou legendu, která je vytvoena v podob tabulka (viz Quitt, Mezoklima), trojúhelníkovou legendu, která je tvoena v podob rovnostranného trojúhelníku, na jehož stranách jsou naneseny hodnoty tech závisle promnných a v ploše trojúhelníku se pak vzájemné kombinace hodnot vyznaují píslušnou kombinací kartografických znak (obvykla e s využitím barev, šrafování apod.). Legenda slouží k výkladu použitých mapových znak, ostatních kartografických vyjadovacích prostedk a barevných stupnic. Musí být: úplná (obsahuje všechny prvky nutné ke kompletnímu sdlení informace), uspoádaná (prvky seazené do logických skupin), srozumitelná. Její tvorba je velmi nároná a vyžaduje znané zkušenosti. Ze starších znakových klí stojí za zmínku Znakový klí 1872, resp. 1875, pipravený pro soudobá vojenská mapování, znakový klí z roku 1926 (ruský) aj. Pro mapy souadnicového systému roku 1946 (Besselv elipsoid) byl zpracován znakový klí Topo-IV-3. Znakový klí Topo-IV-4 Smluvené znaky, vzorky písma a zkratky topografických map mítek 1:25 000, 1: a 1: (MNO, 1954) byl uren pro vojenské topografické mapy urených mítek v souadnicovém systému roku 1952 (Krasovského elipsoid), jejichž výšky byly pipojeny na baltský systém. Byla-li v mítku 1: zakreslena území cizích stát, bylo sice použito souadnicového systému roku 1952, ale znaky, písmo a zkratky jsou pevzaty z klíe Topo-IV-3. Topo-IV-4 obsahuje znaky asto vysvtlované v hromadných zobrazeních, resp. i s píklady spojování smluvených znaek. Pro jednotlivá mítka jsou uvedeny nutné metrické rozmry znaek, vetn rozmr v pracovním mítku 1: Piloženy jsou i ukázky úpravy mapového rámu (111) -

20 Kartografie a základy GIS Modul 02 V roce 1961 byly k tomuto znakovému klíi vydány Doplky a zmny ke smluveným znakám topografických map mítek 1:25 000, 1: a 1: (Topo-IV-4 z r. 1954). Obr. 3-3 Znakový klí a vzory písma map stabilního katastru Celá ada znakových klí je urena pro speciální kartografická díla. Nap. standardizované kartografické znaky pro mstské plány urené zrakov postiženým stanovené Evropskou komisí v Bruselu v roce 1983 (EURO- TOWN-KIT, Standardized Symbols for Making Tactual Maps Standing European Commission for Tactual Town Maps, Deitsche Blindenstudienanstalt e. V. Marburg, 1999), nebo International Specification for Sprint Orienteering Maps (ISSOM), tj. znakový klí pro Mapy pro mezinárodní závody v orientaním sprintu vydaný mapovou komisí IOF (INTERNATIONAL ORIENTEERING FEDERATION). Z jeho eského pekladu provedeného mapovou radou eského svaz orientaního bhu jsou i uvedené ukázky v Tabulka 3-2. Všechny kartografické znaky lze klasifikovat podle velkého množství kritérií, jejichž píklady jsou uvedeny v následujících kapitolách. Krom klasifikace je však nemén dležitá jejich tezaurace. Tezaurus je podrobný, vyerpávající slovník z urité oblasti. V kartografii plní úlohy takovýchto tezaur nap. vzorníky, seznamy, alba, pehledy mapových znak (znakové klíe), vzorníky písem, barev rastr aj (111) -

21 Kartografická interpretace Tabulka 3-2 Výbr z ásti 5.3 Voda a bažiny eského pekladu znakového klíe pro Mapy pro mezinárodní závody v orientaním sprintu vydaného mapovou komisí IOF (eský svaz orientaního bhu, 2006) Grafické vyjádení Kód a oznaení 303 Jáma s vodou Nepekonatelné vodní tleso (zákaz pekonávání) Pekonatelné vodní tleso 306 Pekonatelný malý vodní tok 307 Malý vodní píkop Popis Vodou naplnná jáma nebo vodní plocha píliš malá pro zobrazení v mítku. Znaka je orientována k severu. Barva: modrá. Oblast hluboké vody jako je jezero, rybník, eka nebo nádrž, která mže pedstavovat nebezpeí pro závodníka, nebo je do ní zakázán vstup. Tmav modrá barva a okrajová erná ára indikují, že objekt nemže nebo nesmí být pecházen. Minimální rozmr je 1 mm². Barva: modrá 100% nebo 75% (min. 60 linek/cm), erná. Je zakázáno pekonávání nepekonatelného vodního tlesa! Závodníci, kteí porušili toto pravidlo, budou diskvalifikováni. {Zpsob potrestání pi závodech SOB urují sportovn technické dokumenty SOB.} Oblast mlké vody jako je rybník, eka nebo nádrž, která mže být pecházena. Vodní tleso musí mít hloubku menší než 0,5 m a musí být prbžné. Je-li vodní tleso neprbžné, musí být znázornno znakou nepekonatelné vodní tleso (304.1). Pokud žádná liniová znaka netvoí okraj pekonatelného vodního tlesa, bude okraj zobrazen modrou arou. Barva: modrá 30% (min. 60 linek/cm), modrá. Pekonatelný vodní tok (vetn vtších odvodovacích píkop) široký mén než 2 m. Barva: modrá. Pírodní nebo umlý malý vodní píkop {vodote}, který mže obsahovat vodu pouze obas. Barva: modrá. 308 Úzká bažina 309 Nepekonatelná bažina (zákaz pekonávání) 310 Bažina Bažina nebo vodní prsak, které jsou píliš úzké pro znázornní znakou bažina (310) {užší než asi 3 m}. Barva: modrá. Bažina, která je nepekonatelná, nebo mže pedstavovat nebezpeí pro závodníka. Okrajová erná ára indikuje, že objekt nemže nebo nesmí být pecházen. Barva: modrá, erná. Je zakázáno pekonávání nepekonatelné bažiny! Závodníci, kteí porušili toto pravidlo, budou diskvalifikováni. {Zpsob potrestání pi závodech SOB urují sportovn technické dokumenty SOB.} Pekonatelná bažina, obvykle s výrazným okrajem. Znaka mže být kombinována se znakami pro porost ke znázornní prbžnosti a otevenosti. Barva: modrá (111) -

22 Kartografie a základy GIS Modul 02 Obr. 3-4 Píklad znak používaných na synoptické (povtrnostní) map Klasifikace mapových znak Tvorba mapových znak - liter kartografického (mapového) jazyka, vychází z pedpokladu, že pevážnou ást obsahu kartografických dl lze konvenn rozložit na bodové, liniové nebo plošné (areálové) znaky. Tato konvence je ovlivnná pedevším pdorysem zobrazovaných objekt a jev, ale i subjektem jejich vyhodnocovatele a možnostmi jejich kartografického záznamu (111) -

23 Kartografická interpretace Z formálního hlediska je i kartografický jazyk tvoen množinou slov, jež mají konenou délku a k jejichž sestavování se používá konená množina pípustných symbol - znak, tj. abeceda jazyka. Souhrn pípustných slov tvoí defininí obor (slovník jazyka). V tomto tídní se konzervoval stav minulého kartografického poznání, který byl navíc utvrzen i jeho vdeckým popisem v dílech L, Ratajského. Z pohledu teoretické kartografie již takové tídní nepostauje nejen z praktického hlediska, ale i z hlediska gnozeologického a terminologického. Termín bodový znak ze sémantického hlediska vbec neodpovídá, nebo i nejmenší mapový znak ve tvaru teky (tedy kruhu o prmru nejmén 0,2 mm), který je akceptovatelný z hlediska grafické pesnosti a rozlišovací schopnosti lidského oka, v map uritou ploch zaujímá. V nkterých pípadech to mže být plocha dokonce znaná (nap. pi použití lokalizovaného diagramu) Obdobné výhrady lze mít z teoretického hlediska i k vymezení plošných znak, nebo všechny i bodové a liniové mapové znaky mají nenulové rozmry a zabírají tedy uritou plochu v map, tj. pispívají ke grafické zaplnnosti mapy. Pro bodové a liniové mapové znaky lze užít oznaení mimomítkové znaky, protože jejich velikost není pímo závislá na mítku mapy. Z praktického hlediska však toto dlení pln vyhovuje. Mapové znaky lze také z praktického hlediska dlit na jednoduché a složené. Jednoduché mapové znaky (typické mapové syntagmy) reprezentují jen jeden význam, by jsou graficky komplikované a rozložitelné na jednodušší ásti. Složené mapové znaky, a už diskrétn i spojit, reprezentují víc jak jeden význam. Jejich významová složenina (a dlitelnost) koresponduje s grafickou složeninou (a dlitelností). Lze je oznaovat jako mapové synsyntagmy. Jednoduché mapové znaky se z geometrického hlediska dlí na bodové, liniové a areálové (plošné). Každá z tchto skupin má své zvláštní vnitní dlení. Složené mapové znaky dlíme na diskrétn složené (nap. segmentované kruhy v socioekonomických mapách) a spojit složené (nap. zobrazení keového a travinného porostu na podmáené pd). Jiné kritérium rozdluje kartografické znaky na kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní znaky (vyjadují vlastnosti statistických jednotek, které se popisují slovem, nap. národnost nebo vzdlání). Kvantitativní znaky charakterizují vlastnosti, které se vyjadují íseln, fyzikálními jednotkami apod.). Mohou být bu extenzivní (znázorují absolutní velikost jevu) nebo intenzivní (vycházejí z extenzivních veliin, ale jsou vztaženy k jiné jednotce, nap. na 1 obyvatele, je plochu území apod.) a z jiného zorného úhly spojité (nabývají v rámci uritého intervalu všech hodnot) nebo nespojité, nebo-li diskrétní (nabývají pouze konkrétních hodnot) Bodové znaky Znaky bodové povahy zobrazují v mítku kartografického díla pedmty a jevy bodového charakteru. Tzn. že takto mohou být zobrazeny jak skutenosti, které mají bodový charakter samy o sob (vrchol hory, trigonometrický bod), tak skutenosti, které bodový charakter nabudou až generalizací pi velkém zmenšení (nap. intravilán obcí v mapách malých mítek). Bžn jsou - 23 (111) -

24 Kartografie a základy GIS Modul 02 aplikovány na objekty, jejichž rozmr v mítku mapy zaniká graficky (studny, prameny, pomníky apod.). Interpretované charakteristiky matematických (nap. body geodetických sítí), geografických (nap. vrcholky hor, prameny) a socioekonomických objekt (sídelních jednotek) lze vyjádit bodovou znakou lokalizovanou polohov pesn. K tomu úelu se u každého znaku definuje jeho pata, tj. sted spodního okraje, nebo jeho levý i pravý dolní roh, kterým se lokalizuje do bodu (místa) výskytu toho významu, který oznauje v map. astým pípadem je bodová lokalizace údaj vztažených k plochám rzných územních jednotek. V rámci tchto statistických areál (plošných jednotek vymezujících oblast šetení údaj, které jsou pedmtem kartografického znázornní) je zvolen defininí bod areálu, který slouží k lokalizaci píslušné bodové znaky. Tyto defininí body plošných útvar lze urovat konvencí, nap. se mže jednat o polohu administrativního centra píslušné oblasti, nebo geometrickou konstrukci jako nap. tžišt vymezené plochy. Od bodových znaek je možné požadovat nejen vyjádení polohy objektu, ale i jeho kvantitu a kvalitu. Jednoduché bodové znaky podle podoby a jejich interpretaního pojetí dlíme podle: A. motivovanosti a tvaru B. podle barevnosti C. podle výpln a struktury Podle motivovanosti a tvaru lze rozlišit bodové znaky: 1. nemotivované geometrické znaky konvexní (kružnice, elipsa, plkruh, n- úhelníky atd.) a nekonvexní (nap. hvzdice, šipka aj.), kterých se využívá k vyjádení objekt exaktní bodové povahy (nap. trojúhelník = trigonometrický bod, kížek = vrchol hory aj.) a asto i k vyjádení kvantity jevu i objektu, nebo jejich velikost se jí snadno pizpsobuje pes plochu nebo pes objem (matematickými operacemi nebo graficky velikostními stupnicemi). Protože je lze vnitn morfologicky modelovat, lze je využít i pro kvalitativní rozlišení. alfanumerické znaky (a to alfabetické, numerické nebo kombinované), které íslem, íslicí, písmenem, slovním oznaením nebo kombinací všech možností lokalizují výskyt urité skutenosti (nap. chemické znaky na mapách pro veejnost a na tematických mapách malých mítek vyjadují existenci nalezišt vhodných kov pro získávání daných chemických prvk) - 24 (111) -

25 Kartografická interpretace (a) Obr. 3-5 Geometrické (a) a písmenkové (b) bodové znaky s rznou strukturou a výplní (b) 2. motivované (asociativní) symbolické znaky, tj. schematizované obrázky mají pedevším asociativní povahu. Svým grafickým provedením vyvolávají u pozorovatele pedstavu objektu i události) (nap. dopisní obálka = poštovní úad, kotva = pístavištm zkížená kladiva = dl aj.). Tyto znaky se používají pedevším na mapách pro veejnost, djepisných mapách ale i mapách topografických. Pokud znaky pedstavují symbolické zobrazení lidí nebo zvíat oznaují se takové znaky jako siluetové (figurální). piktogramové znaky (a) Obr. 3-6 (a) Symbolické (horní dva ádky) a siluetové (dolní dva ádky) znaky a (b) piktogramy obrázkové znaky, neboli znaky ikonografické (nárysné, siluetové) pedstavují zobrazovaný objekt v jeho charakteristické (b) - 25 (111) -

26 Kartografie a základy GIS Modul 02 podob formou siluety, perspektivního pohledu, fotografie, krátkého videozáznamu (nap. nárty orientan i kulturn významných budov v orientaních plánech mst a na vlastivdných mapách). Podle barevnosti se bodové znaky dlí na: achromatické (erné, bílé, šedé) chromatické (modré, ervené, atd.) barevn kombinované Podle výpln a vnitního lenní mžeme rozlišit nap. znaky: Obr. 3-7 Obrázkové znaky obrysové (prázdné nebo plné, tj. s barvou, rastrem nebo vnitní strukturou)) plné (pln vybarvené nebo vyplnné rastrovaným tónem barvy) lenné (dlené na segmenty) kombinované (i lemované podtrhnuté apod.) Obr. 3-8 Geometrické (levé dva sloupce) a symbolické znaky pro vyjadování vybraných prmyslových odvtví (další sloupce) - tžba uhlí, tžba ropy a zemního plynu, úpravárenský prmysl paliv, tžba kamene a zemin, keramický a skláský prmysl, strojírenství, devaství. Základní (skupinové znaky jsou dále lenny (111) -

27 Kartografická interpretace Lze pipustit i celou adu dalších typ lenní. Zcela specifickou skupinu nemotivovaných mapových znak tvoí diagramové znaky, kterým lze pisoudit i atributy výše uvedených lenní. Lokalizovaný (statistický) diagram (diagramový znak) pedstavuje rovinný i prostorový graf nebo diagram (složitjší forma grafu), který mže být umístn do bodového prvku (meteorologická stanice, prmyslový podnik, sídelní jednotka) nebo do plochy areálu. Jde o prostedek jazyka mapy, který umožuje v daném míst mapy, resp. v celé ploše kartografického areálu, vyjádit kvantitu, její vývoj v ase, smrové rozložení píp. další charakteristiky. Do mapy se umisuje pomocí jeho defininího (referenního, vztažného) bodu, kterým je obvykle poátek souadného systému diagramu, nebo geometrický sted diagramu, resp. podstavy. Kartografická praxe užívá lokalizovaných statistických diagram velice asto. Na základ jejich základních znak je mžeme dlit: podle potu vyjadovaných údaj na: jednoduché (prezentují pouze jeden jev) složené, resp. strukturní (prezentují jeden jev lenný na dílí složky nebo více jev) podle kompozice údaj na: sumární (vzniklé grafickým naítáním jednotlivých hodnot zobrazovaného jevu) strukturní (vyjadující relativní reakce mezi rznými parametry jevu) podle hlediska asu na: statické (zachycují jev k uritému datu) dynamické podle konstrukního hlediska na: diagramy situované v pravoúhlé nebo polární souadné soustav, a to bu s lineární nebo s nelineární stupnicí na souadných osách podle grafického provedení na: árové (grafy), sloupcové (histogramy), plošné, kdy se pevádjí zobrazované hodnoty vhodným matematickým vztahem nebo diagramovým mítkem na plochu jednoduchého plošného obrazce (tverce apod.) objemové, které interpretují údaje prostorovým zpsobem (krychle, axonometrický pohled na trojrozmrný histogram aj.) podle zpsobu lokalizace v map na: umisované do bodového prvku (nap. sídelní jednotky) - 27 (111) -

28 Kartografie a základy GIS Modul 02 umisované do plochy areálu zpravidla tak, aby se diagramové znaky minimáln pekrývaly. Obr. 3-9 Bodové znaky a jejich azení do liniových znak Znaky árové (liniové) Znaky liniové vyjadují takové jevy, u nichž pevládá délkový rozmr (hranice, komunikace, vodní toky, geografická sí, letecká linka apod.), tzn. že pro jejich polohový záznam je dležitá jejich podélná osa, která je jejich základním pdorysným znakem. V elementárním použití jsou pak kresleny tak, aby jejich podélná osa souhlasila s prbhem osy vyjadované skutenosti (silnice, eky aj.). Ve volnjším pojetí mže být nkdy tato vlastnost porušena (trasy leteckých linek, plavební trasy lodí aj.). Morfologie znak mže být jednoduchá (plná nebo strukturovaná ára v rzné síle) nebo složitjší, jako nap. soustava rovnobžných kivek (s možností strukturování a barevného rozlišení). árové znaky mohou být interpretovány i diagramov a vyjadovat i nkolik jev souasn (struktura dopravy na silnicích rzných tíd). Lze jim dát i dynamický charakter. árové mapové znaky dlíme : 1. podle potu ar 2. podle barvy 3. podle výpln 4. podle dalších kritérií. Podle potu ar se árové znaky dlí na: jednoárové, a to plné (souvislé), perušované (árkované, tekované, erchované), strukturované (složené z rzných vzork - struktur) a vzájemn kombinované dvoj- a víceárové (s árami stejné síly nebo s árami rzné šíky) - 28 (111) -

29 Kartografická interpretace Podle barvy se dlí na achromatické, chromatické a barevn kombinované obdobn jaké bodov znaky. Podle výpln se árové mapové znaky dlí na: svtlé (prázdné, bez výpln prostoru mezi arami) vyplnné, a to bu barvou (plným tónem rastrováním, odstínem aj.) nebo strukturovanou výplní (strukturním rastrem). Obr Píklady liniových mapových znak Podle dalších kritérií lze dlit árové mapové znaky nap. na: kontinuální (neperušované), nebo diskontinuální (perušované), zvlnné, lomené pozitivní, negativní smrované strukturované konstantní nebo promnlivé šíky (zesilování bu postupn nebo intervalovým skokem) - 29 (111) -

30 Kartografie a základy GIS Modul 02 lemovky, které pedstavují barevné, rzn široké, pípadn i rzn vzorkované pásy (pruhy), doprovázející (kopírující) prbh jiného liniového znaku. Slouží ke zvýraznní jevu vyznaeného doprovázeným znakem, nap. administrativní hranice rzných hierarchických úrovní. Obr Ukázka ešení struktury liniové znaky Liniový záznam mže být: a) geometricky pesný, a to v pípad, kdy interpretujeme jevy exaktní liniové povahy, jako nap. hranice, souadné sít, polygonové poady apod. b) topograficky pesný, a to u jev, jejichž píný rozmr zaniká v mítku mapy, jako nap. u silnic, malých vodních tok apod. c) schematický mezi pevnými body, kdy je pedmtem zájmu pouze existence a ohodnocení vazby mezi body d) schematický v ploše, kdy se jev v rámci uritého prostoru rozvíjí v njakém pevažujícím smru (nap. moské proudy) Liniové znaky lze rozlenit na: vlastní árové znaky, které se používají vtšinou ke znázornní administrativních a pírodních (nap. behové áry) hranic a ke znázornní všech geografických objekt, které mají pásový charakter (vodní toky, komunikace aj.). Lze je použít jak pro charakteristiku kvality, tak pro charakteristiku kvantity jevu (druh dopravy, intenzita pepravních proud apod.) - 30 (111) -