Mmm. lil. Ire. WWlKM. k, ^V. slili. fa8 8f',íV. wrhunnbma. ^v,lfl. M,:' í. to- r HUÍ. Pifit

Transkript

1 ; : Mmm wrhunnbma ih :. WWlKM dr ^v,lfl slili H HH k, ^V Ire I H lil to- r HUÍ M,:' í MB fa8 8f',íV Pifit

2 Book V2

3

4

5

6

7 MLUVNICE LATINSKÁ pro 71 všecky tidy gymnasialní. Sestavil Václav Vojáek. v PRAZE. Nakladatel Theodor Mourek, 1873,

8 liskeiu Jindí. Mercy-ho v razó, A n? <*>

9 Pedmluva, V sestavování spisu tohoto ídil jsem se nejvíce latinskou mluvnicí Goszrauovou (Lateinische Sprachlehre von G. W. Goszrau. Quedlinburg, Druck und Yerlag von G. Basse Téhož: Lateinische Elementargraramatik, tamtéž). V rhytmice a metrice následoval jsem Dr, J.H. H. Schmidta (Leitfaden in der Khythmik und Metrik der classischen Sprachen fr Schulen etc. von Dr. J. H. H. Schmidt Leipzig F. C. W. Vogel 1869). Že jsem zení ml k mluvnicem Dr. Fr. Šohaje, V. Svobody a J. Kosiny, neteba dokládati. Záslužným práem jejich tato kompilace zastovati nemže ; ale aspo vždy k objasnní nkterých stránek latinské skladby a rhytmiky poslouží. Pvodní a vdecky dokonalé mluvnice latinské na základ jazyka eského vzdlané oekávejme od budoucnosti. Y Praze, v den sv. apoštola Jakuba Václav Vojáek.

10

11 vocales Tvarosloví. hláskách. 1. Jazyk latinský má písmen jedenmecítma: A, B, C, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, V, X. a, b, ó, d, e, f, g, h, i, k, 1, m, n, o, p, q, r, s, t, v, x. Pozn. V písm nynjším rozeznává se obyejn i (I) a j (J), u (U) a v (V). Y a ^jen v cizích slovech vyskytují se, proež písmeny latinskými nejsou. Písmen velikých užívá se na zaátku vt a veršv a jmen vlastních i samostatných i pídavných, ano na mnoze i píslovce jmen vlastních velkými písmeny zaátenými psána bývají : Latinus rex, sermo Latinus, Latine (neb latine) loqui. 2. Písmena jsou: I. samohlásky (vocales), a) prosté', a, e, i, o, ut, b) dvojhlásky, diphthongi: au, ae, oe; poídku vyskytují se ei, eu, ui. Pozn. Jestliže ae a oe dv slabiky tvoí, kladou se nad e dv teky (dvojteky, puncta diaereseos): nikoli aer, poeta. II. souhlásky. Z tch oo jest složené (es, ks); h jest pouhý pídech, souhláska. Prosté souhlásky rozdlují se jednak dlé ústrojí mluvních, kterých k vyslovování jich hlavn potebujeme, jednak dlé toho, zdali bud jen pomocí samohlásek, aneb samy o sob slyšitedlné jsou: Dlé mluvidel gutturales hrdelnice linguales jazynice labiales retnice 09 o ns >áe»» oo e a ca *«> Si Semi- II. Mutae nmé I. polohlasné a. mediae, stední b. tenues, tenké neb temné c. aspiratae, dyšné... g c (k, qu) ch a. liquidae, tekuté b. spirantes, vanuté... d t th 1, n, r b P ph, v f Pozn. c, g, q} k šlovou též podlební, palatinae; s, z dentales, zubnice. Voj áek: Mluvnice latinská.

12 ;: : 2 Výslovnost. Slabik dlení. Pízvuk slovný. 3. Yýsloynost. Samohlásky a dvojhlásky jako v eštin vyslovují se takž i souhlásky. C ped souhláskami i ped a, o, u, au zní co k, ped e, i, ae, oe jako c. T zní jako t, ale ti ped samohláskou vyslovují ci, le pedchází-li ped ti souhláska s nebo t: altius = alcius, ale justius, Att i u s. 4. Slabik déleni. 1. Z dvou samohlásek vedle sebe stojících každá patí k jiné slabice: me-us. 2. Souhláska mezi dvma samohláskama patí k slabice následující a-mo, lau-do, fi-li-us. 3. Dv souhlásky mezi dvma samohláskami patí tehdy ob k slabice následující, když jima slova latinská zaínati mohou. Takové možné spežky náslovné jsou: bl, cl, fl, gl, pl, gn, br, cr, dr, fr, gr, tr, se, sp, sq, st, ser, spi, spr, str. 4. Ze tí souhlásek dv patí k slabice následující; všecky ti, jen když jsou nmá s tekutou a když ped nima pedchází c, p nebo s: no -sti, mon-strnm, mul-ctrum, praece-ptrix. 5. Dv souhlásky, jimiž slovo zaínati nemže, ani slabiku nemohou zaínati, proež prvjší patí k slabice prvé, druhá k druhé: men-sa, cul-ter, al-nus, al-ter, ar-bor. 6. Proež dvé stejných souhlásek rozdluje se tak, aby jedna k prvjší, druhá k druhé slabice pipojena byla: ar. nus, mit-to, il-le, oc-ca, of-fa, os-sa, stup-pa. 7. V složeninách slova rozdlují se tak, jako jsou složena : a b - e o, circum-do, inter-est. Jest-liže složená slova úpln v sebe splynula, slabiky jejich jako nesložených rozdlují se: ani-madverto, lon-gaevus, ma -gna-nimus, pae-nultimus, po-tes, ve-neo. D k zamezení przvu (hiatus) do slova vložené svým pvodem patí k slabice první red-eo, prod-eo, sed-itio. Jestli z dvou stejných souhlásek jedna složením vypadla, za to má se. že vypadla prvjší z nich a pozstalá patí k slabice následující: su-spicio, di-sertus, transeribo, nikoli sus-picio a t. d. 5. Píznak slovný: 1. Jednoslabiná slova mají pízvuk na této jedné slabice. 2. Dvouslabiná mají pízvuk na slabice první. 3. Tí- a víceslabiná, má-li pedposlední slabika samohlásku krátkou. kladou pízvuk na tetí slabiku od konce: hornin s, ténébrae; na pedposlední slabiku, když má pedposlední slabika samohlásku dlouhou jako humnus, tenebrosus. Jen pedposlední slabika psobí v pízvuk, nikoliv ale poslední. Mezivtní znaménka ítai táž jsou, která v eštin.

13 :; ásti ení. Rozvrh podstatných. Rod podstatných 3 Nauka o ohýbání slov. 6. O ástech ei. Jazyk latinský rozvrhuje slova nejprve na tré Nomen, verbum, particulae, jméno, asoslovo, ástice. Z tch jméno ti rozdíly, ástice tvero obsahuje, tak že se poítá ástí ei (partes orationis) osmero. I. Nomen 1) substantivum, podstatné, 2) nomen adjectivum, pídavné, 3) nomen pronomen, zájmeno, námstka. II. 4) Verbum, slovo, asoslovo. III. Particulae, ástice tak nazývané na rozdíl od ástí ei hlavních, 5) adverbium, píslovce, 6) praepositio, pedložka, 7) conjunctio, spojka, 8) interjectio, mezislovce neb citoslovce. 7. Rozvrh jmen podstatných. Podstatná jsou: c on c ret a srostitá, jimiž se jmenují pedmty paterem smysl postižitedlné neb skuten jsoucí abstracta, odtažitá, jimiž se jmenují pedmty jen myslí pedstavované (vlastnosti, innosti, stavy) : pulchritu do krása, a cti o jednání, honestas poestnost. Concreta jsou: 1) Nomina pro pria, jména vlastní: Róma ím; Cicero. 2) Nomina appellativa, jména obecná: urbs msto, domus dm, homo lovk. 3) Nomina collectiva, hromadná: grex stádo, exercitus vojsko, cla s sis lodstvo. 4) Nomina materiál ia, látená: aqua voda, ferrum železo, pul vis prach. 8. Rod jmen podstatných. Masculina, rodu mužského, jsou jména všech mužv a bytostí mužských (proež i národ), msícv a vtr, nejvtším dílem i potokv, ek a hor. Feminina, rodu ženského, jsou jména všech žen a bytostí ženských, strom, nejvtším dílem i rostlin (planta), mst (urbs), ostrov (i n sul a) i zemí (terra). Neutra, rodu stedního, jsou všecka nesklonná, t. j. pád žádných tvoiti nemohoucí. Masculina. Jména msíc jsou pídavná, pi nichž se mensis (msíc) pirozumívá. Jména potokv a ek jsou mužská, nemají-li koncovku, která by vždycky a urit jinému rodu pináležela, tedy jména v er, us sklonní druhého; eky v a sklonní prvého jsou vtším dílem masculina; málo jich jest rodu ženského jako: Albula, Allia, Matro na, Duria (Dora) jsou fem.; ale Duria (Duero) jest rodu mužského. Jména hor též jsou rodu mužského, pokud toho koncovka dopouští. Rodu ženského jsou Alpes, ium, r. stedního Soracte. Feminina. R. mužského jest oleaster, oliva planá. Rodu stedního jsou plodové rostlin, ovoce, devo jejich nebo vbec to, co z rostliny k užitku lidskému dobýváno a zdláváno bývá anebo pro se rostlina sází. Tudy se nkdy užívá tvaru v um, kde by vlastn us býti mlo: buxus, zimostráz, pušpan, buxum, devo pušpanové; malus, jablo, malum, jablko; nardus, f. nard, smilka; nardm, olej nardový. Jména mst jsou rodu ženského, pokud mají koncovku, která také ženskému rodu náležeti mže; r. mužského a stedního jsou, jestliže koncovka jiného rodu nepipouští. Proež jsou feminina všecka v <r, ae; ae, arm; us, i] o, inis: Róma, Athenae, Corin-

14 4 Rod podstatných. thus, Carthago. R. mužského jsou jen msta v i, orum: Argi; v as, antis: Acragas, Taras; v us, untis: Pessinus, Hydrus, Selinus; v es, etis: Tunes; v o, onis: Hippo Regius, Narbo Martius, Croto, Sulmo, Frusino. R. stedního jsou jména v a, orum: Leuctra, Arbela; v um, i: Paestum, Agrigentum; v e, is: Reate, Praeneste, Bibracte, Tergeste; v ur, uris: Tibur; barbarská jména v er, ir, l, t, i, y: Tuder, Gadir, Hispal, Nepet, Illiturgi, Aepy v latin nesklonná. Jména zemí koní se tém všecka v a, gen. ae, us, gen. i, jsou tedy feminina; jen Hellespontus, Bosporus, Pontus, jež jsou vlastn jména moí na zem pe nesená, mužskými zstávají; jména v um jsou r. stedního: Latium, Samnium. Neutra. Písmena jsou rodu stedního: a longum, e breve; le pimýšlíme-li slovo litera, lze íci: a longa, e brevis, c tertia. Nejdležitjší jména nesklonná jsou: fas právo; nefas nepravost; instar podoba; necesse teba, potebí; nihil nic. 9. Mobilia šlovou jména podstatná, jež vyznamenávají zamstknání, pomr, postavení ní a jinou koncovku pro mužský rod, jinou pro ženský mají. Tak amicus amica, deus dea, filius filia, libertus liberta; dominu s, herus domina, hera; coquus coqua; avus - avia, nepos neptis, magister magistra, puer puella, socer socrus, antistes antistíta; hospes hospita, rex regina, victor victrix, fidícen fidicína, citharista citharistria. *) 10. Communia šlovou jména podstatná, jež vyznamenávají zamstknání, pomr nebo stav ní a nemníce tvaru o mužském i o ženské pravena býti mohou: conjux manžel i manželka; custos strážce i strážkyn, comes prvodce i prvodkyn, sacerdos knz i knní (knhyn), parens otec i máti atd. 11. Epicoena (pospolná) šlovou jména zvíat jediného mluvnického rodu, jehož se o samci i o samici užívá, jako pas ser m. vrabec, alauda fem. skivan, vulpes fem. liška, mus mase. myš, raná fem. žába, turdus mase. drozd. Latiník jmény zvláštními rozeznává taurus v a cca, bos jest commune; verres serofa; catus felis, též commune ; ar i es, vervex o vis; hircus capra; haedus capella. **) Pozn. Tato pravidla o rodech platí vždycky; pravidla podlé koncovek v skloováních 14, 16, 20, 28, 30, platí jen pokud neodpírají pravidlm tuto položeným od 8. poínajícím. *) Deus Bh, amicus pítel, filius syn, do minus pán, herus hospodá, coquus kucha, avus dd, nepos vnuk, magister mistr, puer chlapec, socer tchán, antistes pedstavený, hospes host, rex král, victor vítz, fidicen hudec, citharista citerník. **) Taurus býk; bos hovado, hovdce; vacca kráva; verres kanec; porcus kanec, prase; catus kocour; aries beran; vervex skopec; hircus kozel; haedus kzle; equus k; mulus mezek; lupus vlk; cervus jelen; asinusosel; agnusjehn; vitulus telec, býek; caper kozel; gallus kohout; leo lev.

15 íslo. Pády. Skloovaní jmen. Skloování (declinatio) jmen podstatných a pídavných. 12. íslo (numerus) jest dvojí: jednotné (singularis) a množné (pluralis). Pádv (casus) jest šestero. 1. Noniinativus k otázce kdo? vyslovuje pedmt, o nmž se nco praví. a jejž mluvíme. 2. Genitivus k otázce í, o pedmtu, jehož nco jest. 3. Dativus k otázce komu; o pedmte, jemuž se nco dje. 4. Accusativus k otázce koho o pedmte, na njž se innost táhne zasahuje. 5. Vocativus jmenuje pedmt, na njž voláme nebo k nmuž 6. Ablativus k otázce odkud neb ím? jmenuje pedmt, jímž se in koná. Nominativ a vokativ šlovou pádové pímí (casus re cti); genitiv, dativ, akkusativ, ablativ pádové nepímí (casus obliqui). 13. Pehled všech sklonní. Substantiva. Num. singularis. I. II. III. IV. V. f. m. n. m. f. n. m. (f.) n. f. N. á us (er, ir) um Koncovek kolikero e, o, c, 1, n, r, s, t, x s u s G. ae i is ús i D. ae i ui i A. ám um em jako nom. um u m V. á (er, ir) um e, o, c, 1, n, r, s, t, x s u s Abl. á ú * Pluralis. N. ae T á es a (ia) us uá s G. arm orum um (ium) uum erum D. ís Is ibus ibus (bus) bus A. as os á s a (iá) us ua es V. ae í á s á (iá) us ua s Abl. ís is ibus ibus (úbus) bus

16 1 1 Skloování jmen. Skloování první. Adj. 3 východ dlé sklonní 1. a 2. adj. Adjectiva. 3 vých. dlé sklon. 3. adj. 2 vých. dlé sklon. 3. adj. 1. východu dlé 3. sklonní Sing. Sing. Sing. Sing. m. f. n. m. f. n. r m. f. n. m. f. n. N. ús(er,ur) á íím ís ís 1, r, s, x stejné ve Tsech rodecb G. i ae i is 1 D. o ae o I A. um am um em e em 1, r, s, x V. e (er, ur) á um er is e is e 1, r, s, x is _L_i I 1 em e Abl. o á o i i i(e) Pluralis. N. i ae a es ia es ia es ia (a) G. orum arm orum ium ium ium (um) D. is is is ibus ibus ibus A. os as a es ia es ia es ia (a) V. i ae a es ia es ia es ia (a) Abl. is is is ibus ibus ibus Adjectiva jednoho, dvou a tí východ sklonní tetího sklánjí se jedním a týmž zpsobem krom v nominative ísla jednotného. Skloování první. 14. Ro d. Jména skloování prvního v nominative koní se v a, v genitiv v ae. Všecka jsou rodu ženského vyj mouce jména muž jako auriga vozka, nauta plavec, scriba pisa atd. Rodu mužského jest: Adria moe adriatské. 15. Obty b á ní. Singularis. N. scrib á pisa mens á stl G. scrib ae pisae mens ae stolu D. scrib ae pisai mens ae stolu A. scrib ám pisae mens ám stl V. scrib á pisai mens á stole Abl. scrib á písaem Pluralis. mens a stolem N. scrib ae pisai mens ae stoly G. scrib arm písav mens arm stolv D. scrib Ts písam mens is stolm A. scrib as pisae mens as stoly V. scrib ae pisai mens ae stoly Abl. scrib is pisai mens TS stoly is

17 s! li Skloování druhé. 7 Pozn. 1. Obyejn pravilo se paterfamil i as, materfamilia*, otec elední, hospodá, máti elední, hospodyn, místo familia«. (J básník též se nachází starožitná koncovka genitivu ai: aquai, t. j. aquae. Pozn. 2. Substantiva dea, filia a feminina íslovek duo (dva) i ambo (oba) tvoí o. i abl. plur. rbus: deabus, ^iliabus a duabus, ambabus. T^zn. 3. Vedle uiuphorarum a též mphorum a drachmum. drachmar um vyškytá se, avšak jen s ísly Skloování druhé, 16. Rod. Jména sklonní druhého koní v nominative v er, ir, ur, us, um, v genitiv v i. Jména v er, ir, ur, us, jsou mužská, v um stední; tudy jména jen v ísle množném užívaná (pluralia tantum) v i jsou mužská, v a jsou stední. V us jsou ženská alvus, colus, domus, humus, vannus, carbasus; stední virus, vulgus, pelagus. *) Pozn. V ir koní se jen jméno vir muž a složeniny jeho; v ur toliko pídavné satur syt. 17. Ohýbání. 1) Jména v u s S. N. erv us jelen P. N. cerv i jeleni Gr. cerv T jelena cerv oruml jelenv D. cerv " -lenu j cerv ts jelenm A. cerv um jelena cerv os jeleny V cerv o jelene cerv t jeleni! Abl. cerv o jelenem cerv "i s jeleny 2) Jména v er S. N. puer chlapec 1 Lber kniha Gr. puer i chlapce 1 ibr i kni hy D. puer o chlapci 1 ibr o knize A. puer um chlapce 1 Lbr um knihu V. puer chlape 1 [ber kniho Abl. puer o chlapcem. br o kn hou P. N. puer i chlapci 1] br i knihy Gr. puerorum chlapcv 1] b r orum knih D. puer i chlapcm Ll b r i s knihám A. puer os chlapce li br os knihy V. puer i chlapci 1] br i knihy Abl. puer is chlapci li br is knihami *) alvus bich, colus peslice, domus dm, humus pda, zem, vannus opálka, carbasus plátno, kment; virus jed, vulgus lid, pelagus moe.

18 Skloování druhé. koní se, 3) Jména v ir S. N. vir muž G. vir i muže D. vir o muži A. vir um muže V. vir muži Abl. vir o muže: Jména v um S.N. vin um víno P.N. viri muži vir orum mužv vir is mužm vir os vir i vir is vm a muže muži muži vina G. vin i vína ví n orum vm D. vin o vínu vin is vínm A. vin um víno vin a vína V. vin um víno vin a vína Abl. vin o vínem vin is víny Tímto skloováním jdou jména rodná (gen til i a), která všecka v ius jako Julius, Cornelius, Pompejus, Canulejus atd. N. Julius Pompejus G. Julii Pompeji D. Julio Pompejo A. Julim Pomp ej um V. Juli Pompéi Abl. Julio Pompejo PÍ. Julii, Juliorum, Juliis, Julios, Julii, Juliis; Pompeji, Pompejorum etc. Pozn. 1. Toho skloování následuje deus bh takto jda: S. deus dei deo deum deus deo P. dei, dii, rci di deorum deis, diis, rcidis deos dei, d i i, di deis, diis, Pozn. 2. Jména v er v genitiv vymítají e, tedy liber má libri, ager agri; y genitiv podržují jména, v nichž jest ono ástkou kmene, ta jsou adulter, gener, sócer, presbyter, puer, vesper; pak složeniny z fro a z gro, jako signifer i armiger a pídavná asper, lacer, liber, miser, prosper, tener a gibber. Dexter má dextri i dexter i. *) dis. Pozn. 3. Vlastní jména v íus mají vokativ v i; taktéž filius má *) Ager role, adulter cizoložec, gener ze, socer tes, presbyter starší, puer pachole, vesper soumrak, signifer praporeník, armiger zbrojnoš, humerus plece, numer us poet, uterus život, asper drsný, lacer zdípán, strhán, liber svoboden; odtud liberi svobodní v eledi a rodin, což mimo hospodáe a hospodyni jen dti jich byli; všickni druzí byli otroci. Miser bídný, prosper zdailý, tener útlý, gibber hrbat.

19 Skloování druhé. 9 fili, meus mi, tedy mi fili synu mj! deus zstává deus. Druhá jména obecná a pídavná v ius mají ie: fluvie, pie. Pozn. 4. V genitiv. množ. místo o rum mívají též um jména mincí, mr a valí: nummum, modium, talentm, sestertium, denarium; dále vir ve jménech úadv: duumvirum, triumvirm, decemvirum, centumvirum; taktéž úadní jména pra efectus fabrum, praefectus socium, obyejn ísla podílná (distributiva) jako senm, denum a duo v složeninách jako duumvirum. Pozn. 5. Colus, domus, laurus etc. z ástky jdou sklonním tvrtým. Pozn. 6. Ze jmen v r us neodvrhla us jména humerus, numerus, uterus, properus, praeproperus, praeposterus *); též prosperus vyškytá se mimo p r o s p e r. Jména pídavná. 18. Kdo se nauil prvému a druhému skloování, umí tudyž sklánti pídavná tí východ v us, a, um jako bonus, a, um a er, a, um jako pulcher, a, um, jakž ukazují vzorce tyto shodující se úpln s skloováním jmen podstatných. 1) Pídavná v u s, a, um: S. N. G. D. A. V. bon ws dobrý boni dobrého bono dobrému bouím dobrého bone dobrý bona dobrá bonae dobré bonae dobré bonám dobrou bona dobrá A b 1. b o n o dobrým bona dobrou P. N. boni dobí bonae dobré bona dobrá G. honor um dobrých honarum dobrých honorum dobrých D. bonwm dobré bonz dobrého bono dobrému bonwm dobré bonwm dobré bono dobrým bonis dobrým honis dobrým bonis dobrým A. bonos dobré bonas dobré bona dobrá V. boni dobí bonae dobré bona dobrá A b 1. b o n i s dobrými b o n i s dobrými b o n i s dobrými Tak jdou všecky superlativy a všecka participia v us, a, um. 2) Pídavná v er, a, um: S. N. pulcher krásný pulchra krásná G. pulchri pulchrae D. pulchro pulchrae A. pulchrwm pulchram V. pulcher pulchra Abl. pulchro pulchra pulchrwm krásné pulchri pulchro pulchrwm pulchrwm pulchro Properus opáitý. kvapný praeproperus úkvapliv, praeposterus pevrácený,

20 b ; jako 10 Skloování tetí. P. N. pulchri pulchrae pulchra G. pulchrorwm pulchrartím pulchrorwm D. pulchris pulchrís pulchris A. pulchros pulchras pulchra V. pulchrz pulchrae pulchra Abl. pulchris pulchris pulchris Anebo prosper, prospera, prosperum ; gen. prosperi, prosperae, pro sper i, v. 17, 2. 3) Pídavné v ur, a, um: satur, satura, saturnm, gen. saturi, saturae, saturi etc. 4) Jen nkterá adjectiva zajmenná v genitiv a dative. jednotného rozdíln skloují se. Unus, solus, totus, ullus, uter, alter, neuter, nu 11 us i a li us ve všech tech rodech tvoí genitiv v ius, dativ v i. Tedy u.nus, a, um, gen. unius, dat. uni, acc. unum, unam, unum, abl. uno, una, uno. Skloorání tetí. 19. Nominativi jmen skloování tetího koniti se mohou hláskami, o. c l. n, r, s ^x). t Toto skloování obsahuje jména, jejichž kmeny zaveny jsou spolu - hláskou (kmeny souhláskové) a jména, jejichž kmeny samohláskou i re koní. Ježto /.* kci ovkou aenitivu jest a ke kmeni se pipoj \v r. na p. arhor arboris, urb? s. jménm km mi zavených v ixenk.vé s.amka. p ibývi. Jména kinen-y souhláskovýcii jsou tedy njrotnoslabiná, imparisyllaba. Ve jménech kmen hláskou i ukonených již jest hláska i, proež genitivm slabiky nepebývá, na p. na vis, na vis; jména kmen v i jsou tedy rovnoslabiná, parisyllaba. Kterýž rozdíl co do skloování jest dležit. Sklánéjí se imparisyllaba: N. neuritý parisylla ba: X. Is, es Neutr, G. IS G. is D. í D. T ' A. m; sted.. nom. A. im (em)... e Abl. Abl. } (e) T P. N. es neb á X. es ia G. um G. ium D. íbus D. íbus A. es.. a A. s (neb T s).. ia Abl. ibus Abl. ibus. Podobnost byla píinou, že ob ty tídy v jedno skloování pojaty jsou (jakož i nkterá jména k obma patí, na p. scobs i scobis); krom toho i nemnohé ty rozdílné tvary jako em a im, a, ia, um,, ium na mnoze zmtený jsou i z takového rozliných tvar se promšování vznikají nepra-

21 . Skloování tetí 11 videlnosti sklonní tetího. Jména grus gruis, sus suis skloují se jako kmeny souhláskové. *) 20. Rod. Skloování tetí obsahuje všecky ti rody. 1) Mužská jsou jména, která se koní v nominative v o, or, os, er, en genit. enis a v es, kterým v genitiv o slabiku pibývá. Výjimky: 1. Rodu ženského jest car o carnis. Ženská jsou jména v do, go a w, na p. consu etudo, origo, regio. Ze jmen v do mužskými zstávají: car do, cudo, ordo, udo, unedo; v go jsou mužská: ligo, margo, harpago; v io jsou nu : pugio, scipio, titio, septentrio, unio a jména zvíecí jako cur cul i o, formio, papilio, scorpio, stellio, struthio, vespertilio. 2. V or jsou neutra aequor, ador, cor, m ar mor. 3. V os jsou feminina cos, os; neutra os oris, os óssis. 4. V er jsou neutra cadaver, iter, uber, ver, verber a jména rostlin v er, jako acer, cicer, papaver, piper, siser, suber, tuber. Mužského i žen. rodu jest linter. 5 Z nerovnoslabiných v es j sou feminina compes, mrce s, merges, seges, teges, quies i requies. (Sted, rodu jest aes aeris kov.)**) Pozn. Aleš gen.- a li tis okídlenec a quadi upes, gen. dis tveronoh jsou adjectiva rodu bud mužs. nebo žen., dlé toho, mají-li samce neb samici vyznamenávati. Významem docela obecným a les bývá bráno v rodu mužském, quadrupes v r, ženském. 2) Ženská jsou jména v as, is, aus, x i s, ped^nímž souhláska pedchází; dále jména v es, jichž v genitiv o slabiku nepibývá a jména v us, jež v genitiv u podržují. Výjimky. 1. V as jsou mužská: as assis libra (též jména ástek a násobin asu) a jména, kterých genitiv jest antis: adamas, elephas, gigas. R. stedního jsou: vas, vasis nádoba; nesklonná fas, nefas. ***) 2. V is jsou mužská vecka v guis, mis, nis; 2) ta, jež v genitiv koní se v ínis a v ris; 3) anguis, axis, callis, canalis, cassis, *) Grus jeáb, sus svin, car o maso, consuetudo obyej, origo pvod, regio krajina, car do stžeje, cudo hemelín, ordo ád, udo plstka (obuv plstná), unedo sten moská, ligo motyka, margo kraj, harpago hák, pugio dýka, scipio berla, titio hlavn, septentrio sever, unio perla, curculio pilous, formio mol, papilio motýl, scorpio štír, stellio bleskavec (rod ještr.), struthio pštros, vespertilio netopýr. **) aequor hladina moská, ador špalda, cor srdce, m ar mor mramor, cos brus, dos vno, os, oris ústa, os, os sis kos, cadaver mrtvola, iter cesta, pou; uber vemeno, verber šleh, švih, acer javor, cicer cizrna, papaver mák, piper pep, siser mrkev, suber strom korkový, tuber smrže, linter lun, compes pouta, merces mzda, merges snop, seges šíje, teges cihla, 7 qui es pokoj, ^ requies odpoinek. ***) adamas diamant, elephas slon, gigas obr.

22 12 Skloování tetí. caulis, collis, ensis, fascis, follis, fustis, glis, lapis, mensis, orbis, piscis, postíš, scrobis, sentis, torquis, torris, vectis. *) Mužská jsou ješt pídavná v alis i v aris, jež opuštním substantiva rodu muž. teprve mužskými stala se, jako: annales (libri) letopisy, molaris (lapis) žernov, molaris (dens) tenovec, stolika, natalis (dies) den rodný, pugillares (codicilli) deštky zápisné. 3. Jména v aus bez výminky. 4. Ze jmen v x jsou vyata a rodu mužs., v ex: grex; v ix: calix, ornix, larix; v ux: tradux; v x, ped nímž jest souhláska: calx kamének vrhcábní; ale calx vápno i pata, jest r. ženského. 5. Ze jmen v s, ped nímž jest souhláska, jsou r. mužského: dens, ffons, mons, pons, adeps (toto vyškytá se i v rodu ženském). Složené s dens: bidens kopá dvouzubý, t r i d e n s tízubec ; ale b i d e n s (se. ovis) dvouletá ovce, jest rodu ženského; též oriens, occidens, confluens, torrens, rudens, jež jsou vlastn píestí. Tak a nim aus, pimyslíš-li homo, bude r. mužského; pimyslíme-li bestia, bude r. ženského. Rodu obojího jest seps ještrka a serpens had. 6. Jednoslabiná v ús, gen. úris jsou r. stedního v. 21, E, g; jen mus myš jest r. mužského. 3) Rodu stedního jsou jména v e, c, l, t, mn, en, gen. ínis krom pecten m. heben, ar, úr, s a toliko v. množném užívaná v a. Výjimky. 1. V l jsou mužská sol, sal. mužského. 2. V ar jest par dvé, pár, rodu stedního, par druh, spoleník, rodu 3. V ur jsou mužská furfur, turtur, vultur. 4. V us jest mužské lepus. R. ženského jsou grus, sus. **) Tvary nominativu a genitivu. 21. Genitiv se tvoí pipojením koncovky is ke kmeni v. 19. Takto se poznává z genitivu istý kmen. Nominativ tvoí se pi jménech r. mužského a ženského pipojením osobného význaku s k samému kmeni, pi jménech rodu stedního bez význaného s pouhým kmenem. Proež nominativem pouhý kmen anebo kmen genitivu mnn bývá, což kterak se dje, ukazují pravidla tato: *) anguis had, axis osa, callis pšina, canalisrýha, cassis teneto, caulis lodyha, collis-chlum, ensis me, follismch, fustiskyj, glis plch, lapis kámen, mensis msíc, orbis kruh, pis cis ryba, postis veej, scrobis jáma, dl; sentistrn, torquis náhrdlec, torris'hlave, vectis páka, grex stádo, calix pohár, fornix oblouk, larix modín, tradux hízenice, rozvod; dens zub, fons pramen, mons hora, pons most, adeps sádlo, oriens východ, occidens západ, confluens stoka dvou ek, torrens bystina, ruej, rudens láno. **) Sol slunce, sal sl, furfur otruby, turtur hrdlika, vultur kán, lepus lepóris zajíc, mus mris myš, grus jeáb, sus svin.

23 Skloování tetí. 13 A) Koní-li nominativ v 8, ped nímž jest hláska podnebná, vzniká os. 1) g: rex regis (a), grex grgis (b), strix strígis, Allobrox Allobrogis, conjux conjugis, (frux) frugis remex remígis. a) Tak ješt lex b) tak aqu ilex studná; Lelex. 2) c: pax pacis (a), fax fácis, alex alcis(b) rosol; nex ncis (c), cornix cornicis (d), pix pí cis (e), velox vel o cis (f), praecox praecocis (g), lux lucis (h), duxdcis(i), (faux) faucis, vibex (neb ix) icis prouha, Šlickta, judex j udí cis. a) Tak všecka mimo fax l) tak ve rve x c) tak fenisex senosek, aabl. pece, plur prces d) tak všecka mimo strix a mimo jména pod e položená, zvlášt jména v trix, vyjmouc histrix jezovec, natrix e) tak appendix, calix, coxendix kyel, filix, fornix, fulix (= fulica), larix, salix, várix -- f) tak všecka, krom tch pod g g) tak Cappadox h) tak Pollux i) tak crux, nux, redux, tradux, trux k) tak všecka krom jmenovaných pod b a c i krom docela odchylných senex senis, supellex supellectilis. 3) v: nix ní vis, ale genitiv bovis patí k nominativu bos. B) Retnice ped s, jímž se nominativ koní, zstává nezmnná. 1) b: trabstrábis, plebsplebis, scobs scobis (a), urbs urbis, chalybs chalýbis, coelebs coelíbis. a) Tak ješt scrobs. 2) p; seps sepiš, stips stípis, stirps stirpis, (ops)ópis, manceps mancipis (a), auceps aucupis, triceps- tricipitis. 3) m. : hiems hiemis. a) Takž adeps, forceps, princejps. C) V nominative, který se koní v s, zubnice na konci kmene mizí. 1) d: vas vádis, pes pdis, heres heredis (a), lapis lapídis (b), custos custodis, pecus pecdis, palus paludis (c), praes praedis, laus laudis (d), glans glandis (e), obses obsídis (f). a) Tak ješt merces h) tak bellis sedmikrása, capis uchá, cassis, cuspis, promulsis, ibis a tigris genitiv mají v is, ale též id is c) tak incus, subscus pich d) tak fraus e) tak juglans, frons listí, lens hnida, libripens, nefrens zubu ješt nemající a concors, discors, excors (složená z c o r) /jpraeses, deses, re ses. 2) t: anas anátis, aetas aetatis (a), ariés aritis (b), seges segtis (c), quies quietis (d), lis li tis (e), compos co Tupot i s (í), cos co tis (g), salus salutis (h), nox noctis, ars artis (i), miles milítis (k). á) Tak jdou všecka v as, vyjmouc anas i as, assis b) tak abies, paries c) tak indiges, interpres, teges pokrov, hebes, perpes = perpetuus, praepes? teres d) tak inquies, requies, lebes, tapes, locuples, mansues e) tak Dis, Quiris, Samnis /) tak imp os g) tak dos, nepos, sacerdos h) tak juventus, senectus, servitus, virtus i) tak Mars, pars, puls a všecka v ns, mimo

24 14 Skloování tetí. jména pod 1. e k) tak všecka ves mimo pes a mimo jména pod 1. a, f, 2. b, e, d i pod F. b. Pozn. Jen málo jest jmen konících souhláskami nmými, tak aby nižádného s nepijímala. 1) Nmá, ped níž jest samohláska, zstává: halec halecis, caput capitis. 2) Nmá, ped níž jest souhláska, odpadá: cor cordis, lac lactis. D) K nominativu, koní-li v tekuté l, n, r, hláska s se nepipojuje. 1) l\ sal salis (a), cervical alis (b) poduška, pugil pugílis, sol sólis, consul consulis (d), mel mellis (e). a) Tak jména punská Hannibal, Hasdrnbal etc. b) tak vectigal, animal, tribunál, vesms všecka jména v al c) tak v i g i 1, mugil ryba moská, nyní nepovdomá; Tanaquil má gen. Tanaquílis d) tak exsul, praesul e) tak fel; avšak jména hebrejská v el mají gen. elis, jako Daniel Daniélis, Gabriel Gabrilis. 2) n: 1) n zstává: ren renis (a), nomn nomínis (b). a) tak lien slezina, li eben lišejník, splen slezina (a), attagen jeábek, Sirén, Troezen b) všecka druhá v en. 2) n mizí v nomin. rodu mužského i ženského a nominativ koní v o: homo hominis (a), praedo praedonis, Anio Aniénis. a) Tak nemo, turbo, Apollo, jméno v do, zvlášt všechna v tudo a v go, mimo jména pod b b) tak cerdo emeslník, cudo, udo, undo, harpago, ligo, mango otroník i všecka v io a jiná všecka v o, krom jmen pod a. 3) Vedle km. en jest nom. is: sanguis sanguinis. 3) r: par páris (a), calcar calcáris (b), hepar hepátis, far farris, pater pati s (c), anser ans ris (d), ver veris, aequor aequóris (e), honor honoris (f), ebur eboris (g), vultur vultiiris (h), fur fíiris. a) Tak lar, baccar, jubar, nectar, Caesar, Arar, Hamilcar b) tak laeunar, torcular een, cochlear lžice má též cochleare c) tak všecka v ter, mimo later cihla, imber i jména msíc v ber; všecka pídavná v er, mimo celer, d e- gener, pauper, puber, uber, jež mají ris d< tak všecka mimo ver a mimo jména pode; iter má itineris, Jupiter Jovis e) tak a rbor, marmor a ecká rhetor, Castor, Nestor, Hector; memor, bicorpor etc. /) všecka druhá, zejména všecka v tor: lector; cor má cordis g) tak femur, jecur, robur - h) augur, tur tur, fulgur, guttur, murmur, sulfur, astur rod jestáb. E) Koní-li již kmen v s, ped nímž jest samohláska, nominativ druhého s nepijímá a závrené s pechází v genitiv v r, krom ve vas v a sis i as assis. Mas máris, aes aeris, Cerés Cerris (a), cinis cinris (b), glis gliris, arbos arboris, honos honoris (c), os óris, onus oneris (d), corpus corpóris (e), Ligus Liguris (f), crus cruris (g). a) Tak pubes, ale impubes má impubris a impubis b) tak pulvis, v o m i s (nom. též vomer), cucumis má gen. cucumeris i cucumis c) tak f 1 o s, glos švakrová, labos, lepos, mos, ros d) tak acus pleva, foedus, funus, genus, glomus, latus, munus, olus, onus, opus, pondus, rudus, scelus, sidus. uleus. Venus, vulnus, vellus, viscus e)takdecus, dedecus, facinus. ferus. frigus.

25 regíbus pede Skloování tetí. 15 lit us, nemus, pectus, pecus, penus, pignus, stercus, tempu s, torgus f) má i Ligur; takž i Lemures (jen v. množném obyejné) g) tak jus,!pus, rus, tus, též mus i tellus A) tak bes bessis, semis semissis a os ossis kost. F) Koní-li nominativ v s s pedcházející samohláskou a má-li genitiv týž poet slabik, t. j. koní-li se kmenové v i, jsou pípadnosti toliko dv, ježto is nkdy sklesává v es: navis navis (a), nubes nubis (b). a) tak všecka mimo glis a Eb, Clb, jichž celkem jest asi 80, a pídavná v is, na p. levis levé b) tak všecka mimo E a, C 1 a, f. 2 b, c, d, k i pes, na p. ai des, caedes, cautes, clades, fames, eles, fides, labes, lues, moles, palumbes, tabes, vates, vehes fra, proles, pubes, rupes, sedes, saepes, strues, soboles, verres, vulpes; z nichž mnohá mají vedlejší tvar v is, jakož i mnohá v is mají vedlejší tvary v es. G) Jestliže kmeny v i koní a nominativ žádného s nepijímá, sklesává i v nominativu v e a genitiv má is: i mae maris, monile monilis, tibiale tibialis obinadlo holenné, všecka pídavná dvou a tí východ v rod stedním. 22. Vzory. S. N. rex král j u d e x soudce urbs msto G. re gís krále j u d í c i s soudce urbis msta D. regi králi j u d i c i soudci urbi mstu A. re gem krále j u d i c e m soudce urbem msto V. rex králi j u d e x soudce urbs msto Abl. regé králem j u d i c e soudcem urbe mstem' P.K reges králové judices soudcové urbes msta G. regm král j udicum soudcv urbi um mst D. regíbus králm j u d i c i bus soudcm urbibus mstm A. reges krále judices soudce urbes msta, V. reges králové j udic es soudcové urbes msta Abl. králi j udici bus soudci urbibus msty S. N. pes noha aes tas léto mil es voják ars umní G. pedis aes tátis milítis artis D. pedi aes táti militi arti A. pedem aes tatem mji litem artem V. pes aes tas miles ars Abl.. a esitate milite arte P.N. pedes aestate s milites artes G. pedum aes tatm militum artium D. pedibus aes tatibus militibus artibus A. pedes aes tates milites artes V. pedes aes tates milites artes Abl. pedibus aes tatibus militibus artibus

26 IQ Skloování tetí. S.N. ar bor (arbos) strom honor (honos) est consul konsul G. arboris honoris con sulis D. arbori honori consuli A. arborem honorein consulem V. arbor honor consul Abl. arbore honoe consule P.N. arbores honores consules G. arborum honorum consulum D. arboribus honoribus consulibus A. arbores honores consules V. arbores honores consules Abl. arboribus honoribus consulibus S.N. páter otec pas ser vrabec lintr lun G. pátris passris lintris D. pati passeri lintri A. patrem passerem lintrem V. pater passer linter Abl. pate passere lintre P.N. patres passeres 1 i n t r e s G. patrm passerum lintrium D. patribus passeribus lintribus A. patres passeres lintres V. patres passeres lintres Abl. patribus passeribus lintribus S.N. natio národ homo lovk G. nati-o-nis hom-í-nis D. nati-o-ni hom-í-ni A. nati-o-nem hom-í-nem V. natio homo Abl. nati-o-ne hom-i-ne P.N. nati-o-nes hom-i-nes G. nati-o-num hom-i-num D. nati-o-nibus hom-i-nibus A. nati-o-nes hom-i-nes V. nati-o-nes hom-i-nes Abl nati-o-nibus hom-i-nibus S.N. aurís ucho nubs G. auris nubis D. auri nubi A. aurem nubem V. auris nubes Abl. aue nube

27 Skloování tetí. 17 P.N. aures nubes G. aurium nubium D. auribus nubibus A. aures nubes V. aures nubes Abl. auribus nubibus S. N. corpus tlo máe moe G. corporis maris D. corpori mari A. corpus mae V. corpus mae Abl. corpore mari P.N. corpora maria G. corporum marium D. corporibus maribus A. corpora maria V. corpora maria ani mál živoich animalis animali animal * animal animali animalia animalium animalibus animalia animalia Abl. corporibus maribus animalibus Pamatuj jména s genitivy zvláštními: caro car ni s, bepar hepatis játra, j ecur jecinoris játra, iter itineris cesta, suppellex suppelectilis náadí, Jupiter Jovis, senex senis staec, bos bovis hovado. 23. Jako jména podstatná skloují se i pídavná, i jsou v tetím skloování 1) pídavná v er, is, e. m. f. n. S.N. acer ostrý acris acre G. aeris acris acris D. acri acri acri A. aerem aerem acre V. acer aer is acre Abl. acri acri acri P.N. acres acres acri& G. a c r i u m šbcrium acriwm D. acri6ws aeribus Sbcribus A. acres acres aeria V. acres acres aeria Abl. acri bus a,cribus a,gtíbus Takých pídavných jest 12: acer, alacer, celeber, celer, saluber, volucer, campester, paluster, silvester, terrester, equester, pedester, z nichž jediné celer podržuje e, tedy celeris, celere. Vojáek: Mluvnice latinské. 2

28 levi 18 Skloování tetí. 2) Pídavná dvou východ, t. j. v is m. f., e n. m. f. n. S.N. levis lehký levé G. levis levis D. levi levi A. levém levé V. levis levé Abl,, levi Tím vzorem jde veliké množství pídavných. m. f. n. S. N. major majus G. majoris D. majoi A. majorem m a j u s Abl. majore m. f. n. P.leves levium levibus leves leves levibus levia levium levibus levia levia levibus Dvou východ jsou též srovnávatelé (comparativi) rodu m. a ž. v or, sted, v us. 3) Pídavná jednoho východu. Pozn. m. f. n. PÍ. majores majora majorm majoribus m a j o r e s majoribus m a j o r a Pídavná jednoho východu jsou všecka pídavná kmen souhláskových, která tedy všecka pijala osobný význak s, krom pídavných v l a v r, která hlásku s odmítá í. Jsou tato: v ens, entis jako diligens a všecka píestí v ns, též Vejens, Laur ens, ax, ácis jako audax, tenax, ex, icis jako simplex, supplex, ix, Tcis jako felix, pernix, ox, ócis jako atrox, ferox, jen praecox má praecócis, ux, úcis má trux, as, átis jako nostras, Arpinas, es, tis jako hebes, praepes, locuples, tis i tis, es, ítis jako dives, sospes, es, ídis mají deses a reses, es, ris mají pubes a impubes, avšak v gen. též pubis a impubis, er, ris jako pauper, degener, uber, ar, áris jako par, impar, dispar, or, óris jako memor a složená z corpus; or, óris mají složená z color. Ojedinlá jsou: caelebs, ibis, cicur, ris, compos a impos, otis, dis, ditis; oscen, Inis; vetus, vetris; vigil, His. S.N. V. felix šastný simplex jedno- diligens dbalý vetus starý duchy G.felicis simplícis diligentis vetris D.felici simplíci diligenti veteri A.felicem simplícem diligentem veterem n. felix n. simplex n. diligens n. vetus Abl,felice a i simplici a e diligenti a e vetere

29 Skloování tetí. 19 P.N.Ac.V. felices simplices diligentes veteres n. felicia n. simplicia n. diligentia n. vetera G.f elicium simplicium diligentium veterum D. Abl. felicibus simplicibus diligentibus veteribus Pídavná tetího skloování jednoho, dvou, tí východ liší se mezi sebou jen v nominative ísla jednotného, nikoliv ale skloováním, viz vzorec Pravidla o jednotlivých pádech.. jednotné. 1. Akkusativ nestejnoslabiných (imparisyllaba) vychází toliko v em; ze jmen stejnoslabiných (parisyllaba) mají im 1) všecka vlastní jména vis, jako: Neapolis, a zvlášt jména ek, jako AI bis, Tiberis; 2) jména podstatná amussis, buri s, cannabis, ravis, sitis, vis, cucumis (cucumim neb cucumerem). 3) astji im než em mají febris, pelvis, puppis, restis, securis, turris. 4) astji emnež im mají classis, clavis, cutis, messis, navis, strigilis, sementis, aqualis. Pozn. Dlé Tib rim též jména barbarská tvoí im, jako: Arar, Liger, acc. Ararim, Ligerim. Všechna pídavná, i která jsou stejnoslabiná, mají em. 2. Ablativ nestejnoslabiných vychází ve, z tch, která jsou stejných slabik, mají i: 1) jména mající v akkusativ im; 2) jména r. stedního v e, al, ar mající v genitiv alis, aris, jichž tedy nominativ jest vlastn ale, are, proež sem nepatí far (farris), baccar, jubar, nectar (aris), hepar (átis); 3) pídavná tí i dvou východ, proež i jména msíc, jež jsou pídavná k mensis, tedy mense Decembri. Pozn. Pídavná, jakmile v substantiva pešla, ablativ též v e skoncují: Aedile, juvene; proež jména vlastní vždycky mají e: Annale, Juvenale, Laterense, 3. Y ablativ mají i neb e: 1) Podstatná, která v akkusativ im i em míti mohou; 2) pídavná jednoho zakonení, píestí a srovnávatelé (comparativi), avšak i z tch pídavná, která v substantiva pešla, mají toliko e, jako adolescente, infante, oriente, zvlášt jména vlastní Felice, Constante, Clemente, Pertinace. Taktéž píestí v -ns, jestliže pouhými píestími zstávají, podržují toliko e, jako regnante Komulo; stanou-li se pídavnými, též i pijímati mohou. Srovnávatelé správnji mívají e než i. Pozn. 1. Z pídavných jednoho zakonení mají pouze i: par, memor, immemor, anceps, princeps, inops, hebes, teres; jen e mají: ales, caelebs, compos, impos, deses, dives, hospes, pauper, puber, princeps, sospes, superstes. Pozn. 2. Nkterá stejnoslabiná koní abl. hláskou i v jistých reních, jako aqua 2*

30 20 Skloování tetí. et igni interdicere do klatby dáti, ferro ignique vastare meem i ohnm hubiti. Pednost mají tvary nav i, clavi, pelvi, puppi, securi, též supellectili; jedin pravé jest canali, strigili; naproti tomu febre, reste, classe, messe, cute. íslo množné. 1. V nominative, v akkusativ, vokativ mají a ta jména rodu sted., která mají v ablativ e; která však i mají neb míti mohou, tvoí ia, tedy pídavná všecka. Vyata jsou jen vetus vetera, liospes hospita, bicorpor bicorpora. Komparativy mají vždycky a. 2. V genitiv mají ium: 1) Všecka podstatná, kterých ablativ koniti mže v i, 2) všecka stejnoslabiná mimo cánis, ápis, strigílis, juvnis, stres, vates; 3) všecka jména, jichž genitivní koncovku pedcházejí ti souhlásky, jako imbrium, lintrium; též jména o dvou souhláskách ped koncovkou genitivní, a nejsou-li ty souhlásky nmá s tekutou, jako fratrum, patrm, mat rum; nikoliv ale tekutá s nmou, jako parentium, fontium, ani tekutá s tekutou, j ako c a r n i u m ; 4) všecka jména národ v as átis, is His: Arpinatium, Quiritium, a také Quiitum; viz 5) mnohá jen v. množném obyejná v es v. 33, 4, 5, a všecka v i a, tamtéž. 6) ium mají ješt glis, lis, mas, nix, tedy glirium, litium, marium, nivium; ženská jména v as, atis mají um i ium, jako civitas civitatis civitatum i civitatium. Pídavná dvou zakonení (také tí, celer vyjímajíc), jsou-li stejnoslabiná, tvoí genitiv v ium; z pídavných jednoho zakonení mají jen um: bipes, tripes, quadrupes, bicorpor, caelebs, cicur, compos, impos, deses, degener, dives, hebes, inops, memor, immemor. praepes, pugil, supplex, teres, uber, vetus, vigil, nehledíc ani k tomu, zdaliž ablativ koní v i, na p. memor i. 7) Jména svátk v alia místo alium genitiv tvoí v aliorum; tak Saturnalia, Bacchanalia, Compitalia mají Saturnalior u m atd. *) *) vis násilí, amussis pravídko, buris ertadlo, plaz, cannabis konop, si tis žíze, tussis kašel, ravis chraptivost, cucumis okurka, febris zimnice, pelvis medenice, puppis zadek lodní, krma, restis provazec, se curi s sekyra, turris vže. clavis klí, cutis kže, messis že, navis lodí, strigilis hbílko, sementis setba, aqualis kropenice, canali s céva, roura, far obilí, bac car odolen, hepar játra, nectar nektar, adolescens mládenec, infans nemluvn, par stejný, memor pamtliv, immemor nepamtliv, anceps obojetný, princeps pední, hebes tupý, teres oblý, a 1 e s kídlatý, caelebs bezženný, compos mocen neho, i m- pos bezmocen, deses zaháliv, dives bohat, hospes hostinný, pauper chudý, puber dosplý, sospes zachovalý, superstes naživu pozstalý, bicorpor dvoutlý, canis pes, apis vela, strues halda, lis pe, mas mužský, vates vštec.

31 Sklo, ecká, Sklo, tvrté. 21 (masculina). První skloování ecké. 25. Mnohá jména pvodu eckého koní v nominative v e (feniiuina), v as i v es S. N. epitóm výtah (z knihy) Aeneas comt s vlasatico G. epitoms Aeneae cometae D. epitomae Aeneae cometae A. epitomn Aene am (an) cometn V. epitom Aene a comet a Abl. epitom Aeneá comet(á) Množné íslo sklouje se dlé prvního skloování latinského. Pozn. Jména v des, jako Aeacides Eakovi, Alcídes Alkeovi mají voc. sing. v e (též 5) Aeacide, Alclde. ecká jména národ mívají gen. plur. zhusta v um, na p. Crotoniátum. Druhé skloování eoké. 26. I) ecká jména v og (mase. neb fem.) a v o v (neutr.), gen. v o v, mívají koncovky latinské us a um již v nominative; avšak v nom. i v akkus. koncovky os a on, místo us a um, pipouštjí, na p. nom. Delos i Delus, akk. Delon i Delum; Ilion neb Ilium. 2) ecká jména vlastní v eus takto skloují se: Orpheus, Orphi, Orpho, Orphum i Orpha, Orpheu, Orpho; taktéž Perseus, místo ehož jest nom. též P e r s e s dlé sklo, prvního, dat. bývá také P e r s i. Tetí skloování ecké. 27. ecká jména skloují se nejvtším dílem jako latinská, jen v nkterých pádech užívá se tvar eckých. 1) Gen. sing. bývá nkdy vos místo v is; tak Pan (bžek pastýský) má obyejn Panoš. Heros, Minos a Tros mají gen. v ois. Fem. v o, jako Dido, echo, Sappho mají gen. ecký v ús, ostatní pády rovné nominativu, avšak i oni, onm, o ne. 2) ecký acc. sing. v a bývá asto podržen, zvlášt pi jménech vlastních, na p. tyrannída, Lacedaemóna, Marathona, Salamina, obyejn pi aer vzduch, aether vyšší vzduch a Pan, tedy aera, aethra, Pana. ecká jména v is a ys místo im a ym mívají také in a yn. ecká vlastní jména v es, gen. is mívají v acc. nkdy en místo em, na p. Aeschinen, Socraten. 3) Voc. sing. jmen v as gen. antis bývá v a, jako Atlas Atla; jména v -es, jako Socrátes, Damócles mívají vocativ i v es i v e, tedy Socrates i Socrate; jména v is a v ys odmítají s. 4) ecký acc. plur. vás místo v s nachází se zvlášt ve jménech vlastních, na p. Cyclopas, Macdonas. Skloování tvrté Jména skloování tvrtého mají nominativ ua a u, gen. v us t 2. Jména v us jsou mužská, v u stední. K. ženského jsou : acus, colus, domus, manus, porticus, tribus nix snih, civitas obec, bipes dvounohý, celer rychlý, cicur krotký, degener odrodilý, juvenis mladý, praepes bystroletý, pugil pstník, pstitiuk, supplex prosebný, uber úrodný, vigil bdlý.

32 22 Skloování tvrté. a jména množného ísla Idus i Quinquatrfis, a dlé pravidel obecných v 8. jména strom, na p. quercus dub.*) 29. íslo jednotné. N. fructús plod cornii roh G. fructus cornus nebo cornu D. fructui cornu A. fructum cornu V. fr u c t ú s cornu Abl. fr uctii cornu íslo množné. N. fructus cornua G. fructuum cornuum D. fructíbus cornibus A. fructus cornua V. fructus cornua Abl. fructíbus cornibus Toto skloování obsahuje ty kmeny v u, v nichž u s koncovkami pádovými v jedno splývá, Gen. (uis =) us, D. ui (též u), A. (uem =) um, Abl. (ue=) w; plur. (ues=) us; kde se tak nedje, jméno jde sklo, tetím, jako: gr us jeáb, gruis, grui, gruem, grue, grues, gruibus. Pozn. 1. Jsou toliko ti slova, jichž nominativ se koní v w: cornu, genu, vru; gelu a peu vyskytují se jen v ablativ; též to ni tru, jež se zdá býti ablativ nominativu tonitrus nikde se nevyskytujícího. Pozn. 2. "V dat. a v abl. plur. mají ubus, nikoliv ibus: acus, lacus, artus specus, peu, partus tribus, vru, portus, též specus i arcus. Toto skloování má nkolik jmen, jež dílem následují sklo, druhého, z nichž jest nejdležitjší domus skloované dlé verše: Tolle (odejmi) m mi mu mis, si declinare domus vis, proež sklouje se: domus dm domus domus domuum i domorum domui zídka domo domibus domm domus i os domus domus domo domibus Pozn. Domi jest píslovce': doma; z domu slov domo, dom domm a domos. colus, gen. colus coli, dat. colo, abl. colu i colo. Plur. nom. colus, acc. colus i colos, druhé pády nejsou doloženy; cornus, gen. corni, dat. corno, abl. corno i cornu. PÍ. n. cornus. ficus, gen. fici, dat. fico, abl. fico i ficu. PÍ. nom. fici ficus, gen. ficorum, dat. ficis, acc. ficos a ficus. *; Acus jehla, colus peslice, domus dm, manusruka, porticus sloupoadí, tribus tribus, Idus 13. (15.) den msíce, Quinquatrus svátky Minerviuy.

33 Skloování páté. 23 laur us, gen. laurus laur i, dat. lauro, voc. laure, abl. laur o lauru. Plur. nom. lauri, laurus, gen. laurorum, dat. lauris, acc. lauros i us. pinus, gen. pini pinus, dat. pino, acc. pinum, abl. pinu. PÍ. n. pini, pinus, gen. pinorum, acc. pinos pinus, abl. pinis. quercus, gen. quercus etc. dlé tvrtého sklo., toliko gen. pl. quercorum. Na dat. i abl. pl. quercis, quercubus není dkladv. cupressus, gen. cupressus cupressi, dat. cupresso,' abl. cupresso cupressu; pl. nom. cupressi, cupressus, gen., dat.? acc. cupresso s cupressus.*) Skloování páté. 30. Jména sklo, pátého všecka v nominative koní se v s, v gen. v ei, a jsou rodu ženského. Pozn. Jen meridies jest rodu mužského i dies, slove-li den; pakli vyznamenává den uložený, uritý (rok), jest rodu ženského, jako: dieconstituta, erta. Diem -dicunt, qua die conveniant; is dies erat etc. 31. íslo jednotné. N. dies den res vc fides vrnost G. dii ri fidi D. dii ri fidei A. diem rem fidem V. dies rs fides Abl. die r fide íslo množné. N. dies res G. dierum rerum D. diebias rébus A. dies res V. dies res Abl. dieb 1as rébus Pozn. Jen dies a res vytvoují úplné. množné; jmen acies, facies, glacies, effigies, progenies, series, spes i species v množném ísle nacházejí se toliko tvary v es, druhá množného. nemají. Gen. a dativ ei vyškytá se nkdy skrácen v e, gen. ei, též v i, jako fide místo fidei, pernicii m. perniciei, plebi m. plebei. 2) Delší jména ves jako luxuries mívají jen nominativ sing., také i acc. sing. dlé skloování pátého: v druhých pádech jdou dlé prvního. Requies má gen. requietis dat. requieti, acc. requietem i requiem, abl. requie. *) gelu mráz, vru rože, lacus jezero, artus len, specus doup, peu dobytek, partus porod, portus pístav, cornus dín, ficus fík, laurus vavín, pinus smrk, quercus dub, cupressus cypiš.

34 24 Skloování nepravidelné. 32. Skloování nepravidelné. P o z n. Nepravidelnost záleží v tom, že nkteré pády ani v obyeji nejsou, aneb že jest k jednotlivým pádm nkolikero tvar, jež dlé rozliných skloování jsou tvoeny, aneb že jednotlivé pády a jednotlivá ísla sice jen v jednom tvaru vyskytují se, avšak rozliných í skloování následují. Defectiva casibus. 1) Jednotlivá slova v jediném tvarn vyskytují se v ustálených reních, j&ko: despicatui ducere míti nco v pohrdání, ostentui esse na odiv býti, derisui esse na posmch býti, homo frugi lovk poádný, venum dare dáti na prodej, infitias ire aliquid zapírati nco, suppetias ferre alicui pomocí pispti nkomu, ad incitas redigere aliquem do chobotu vehnati nkoho, macte esto na zdar! repetundarum accusare neb de repetundis z penz vydených žalovati. 2) Fas právo, nefas nepravost, nihil (vedle nhož jest i sklonitedlné nihilum, v. 60), i n s t a'r obraz, podoba, s e c u s pohlaví, n e c e s s e potebí, jen v stejných pádech svých se vyskytují ani genitivu ani dat. nemajíce, proež za nesklonná se považují i jsou rodu stedního. 3) Nkterá slova jen v nkterých pádech se vyskytují; tak lues luem lue nákaza, vis vim vi násilí, ale vires virium síly, má všecky pády, mane ráno jest nom., acc, abl., situs situm šitu plíse, ve sper vespere veer, nemo, gen. nullius, dat. nemini i nulli, acc. neminem, abl. nullo nikdo gen. precis, prec'i, precem, pece prosba gen. opis, opem, ope pomoc gen. vicis, vicem, vice stídání abl. sponte svobodnou, dobrou volí, proež mea sp., tua sp., sua sp. dobrovoln Pluralia tantum. A) Jenom v ísle množném bžná jsou jména ta, která významem svým jen mnohost pronášejí: a) jména nkterých pohoí a souostroví : Alpes, Acroceraunia, Baleares, Cyclades. b) mnohá jména mst vzniklých spojením nkolika sedlišf, jako: At hena e (12), Syracusae (5) aneb nazvaných dlé národu, í které bylo, jako: Treviri (Trier) praveno bývá místo úplného Augusta Trevirorum, Parisii m. Lutetia Parisiorum, aneb že byla prvotn jmény obecnými (appellativa), jichž se jen v množném. užívalo. A'quae Sextiae (Aix) Vody Sextiovy, Lautulae, Fundi, Ostia, Centumcellae. Sem patí též jména zemí, jejichž ástky týž název mly, který celá zem, jako: Galii a Narbonensis, Lugdunensis, proež i Gralliae praviti lze. c) Mnohá jména svátkv a slavností, ježto se každá z nkolika obadv, divadel a kratochvílí skládala, taktéž jména dn v kalendái: Pálil i a, Paganalia, Bacchanalia, Quinquatrus, Latinae Circenses, Megalesia Kalendae, Nonae, Idus nundinae. d) Mnoho jmen obecných, pi nichž se myslilo na mnohost, jen v množném ísle objevuje se, jako 1) ta, kterých v. jednotném ani mysliti nelze,