Platební karty a možnosti jejich využití

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Platební karty a možnosti jejich využití Bakalářská práce Autor: Petr Mixa Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Denis Biedermann, Ph.D. Praha Duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Platební karty a moţnosti jejich vyuţití zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury a odborných zdrojů. V Ústí nad Labem, dne Petr Mixa

3 Poděkování Rád bych poděkoval Ing. Denisu Biedermannovi, Ph.D. za připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

4 Anotace Bakalářská práce Platební karty a jejich vyuţití má za cíl analyzovat současný trh platebních karet a stanovit predikci moţností jejich vyuţití v budoucnu. Seznamuji čtenáře s platebními kartami, jejich vývojem od historie po současnost. V první části práce je popsán historický vývoj platebních karet. Dále jejich přehled v současnosti a určení výhod jednotlivých typů. Třetí část se zabývá současným vývojem platebních karet v Evropě, čtvrtá část současným stavem v České republice. Poslední část se zabývá moţnostmi jejich budoucího vývoje. Annotation The aim of the bachelor work Payment Cards and the Possibilities of Their Use is to analyse the current payment card market and foresee the future development of their use. The work informs readers about payment cards including their historical background up to present situation. In the first one, historical evolution of payment cards is described. The second part presents the survey of up-to-date payment cards and advantages of each type. The third part focuses on the present trends of development of payment cards in Europe while the fourth part deals with the situation in the Czech Republic. The last part analyses the possibilities of their future evolution.

5 OBSAH ÚVOD HISTORIE PLATEBNÍCH KARET ZAČÁTKY POUŢÍVANÍ PLATEBNÍCH KARET V USA Věrnostní platební karty Univerzální platební karty Bankovní karty ZAČÁTKY POUŢÍVÁNÍ PLATEBNÍCH KARET V EVROPĚ Velká Británie Francie Německo Česká republika PLATEBNÍ KARTY V SOUČASNOSTI ROZDĚLENÍ KARET VÝHODY A NEVÝHODY VYUŢÍVÁNÍ PLATEBNÍCH KARET BEZPEČNOST PLATEBNÍCH KARET Druhy rizik Ochrana platebních karet PLATEBNÍ KARTY VE SVĚTĚ V R SOUČASNÝ VÝVOJ PLATEBNÍCH KARET V EVROPĚ ZÁPADNÍ EVROPA TRENDY PLATEBNÍCH KARET VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ZÁPADNÍ EVROPY Norsko Dánsko STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPA PLATEBNÍ KARTY V ČR SOUČASNOST PLATEBNÍCH KARET Základní karty nabízené bankami u nás Cashback v ČR Placení kartou na internetu Slevy na kreditních kartách VÝHODY, KTERÉ PŘINÁŠEJÍ KREDITNÍ KARTY VÝVOJ TRHU PLATEBNÍCH KARET V ČR V LETECH 2007 AŢ BUDOUCNOST PLATEBNÍCH KARET ZÁVĚR PŘÍLOHY

6 Úvod Z historického hlediska jsou v masovém měřítku platební karty v České republice vydávány aţ v posledních dvou desetiletích, přesto u nás zcela zdomácněly a málokdo si bez nich dovede představit svůj běţný, kaţdodenní ţivot. Staly se prostředkem, jak se bezpečně a pohodlně dostat k financím na svém účtu, platit v kamenných i internetových obchodech doma i v zahraničí nebo čerpat úvěr, jak tomu je v případě kreditních karet. Budoucnost skýtá řadu moţností dalšího uplatnění a rozšíření. 1 Cílem bakalářské práce je podat srozumitelnou formou informace o vývoji platebních karet (dále téţ PK) z hlediska historie, analyzovat jejich současný trh a následně popsat moţnosti jejich vyuţití v současnosti. Práce je zaměřena na pouţívání platebních karet, na jejich druhy a rizika, které jejich pouţívání přináší a téţ moţnosti jejich ochrany. Dále se zabývá predikcí moţností jejich vyuţití v budoucnosti. Práce je rozčleněna do pěti kapitol. Při vypracování jsem vycházel především z publikace Pavla Juříka Encyklopedie platebních karet a dále jsem čerpal převáţně z internetových stránek komerčních bank a dalších tuzemských finančních institucí. V práci se věnuji historickému vývoji platebních karet. Zaměřuji se na jejich vznik ve Spojených státech amerických, kde vznikla většina mezinárodních platebních systémů a technických řešení. Dále se zabývám jejich vývojem ve vybraných evropských zemích a vývojem platebních karet v České republice, která nevědomky přeskočila jednu vývojovou etapu privátního bankovnictví zaloţenou na šecích a stala se rovnou uţivatelem platebních karet. Věnuji se současné situaci na trhu PK. Analyzuji jejich výhody a nevýhody a jejich dělení dle různých kriterií. Dále uvádím moţnosti rizik spojených s pouţíváním platebních karet a moţnosti, jak těmto rizikům předcházet pomocí různých ochranných prvků. Zabývám se současným vývojem platebních karet v Evropě, dále platebními kartami v České republice a jejich dynamickým vývojem. V závěrečné části se zaměřuji na budoucnost platebních karet a na predikci moţností dalšího vývoje u nás i ve světě z hlediska nových technologií i bezpečnosti. 1 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing, a.s., s., ISBN

7 1. Historie platebních karet Kolébkou platebních karet jsou Spojené státy americké. 1.1 Začátky používaní platebních karet v USA Věrnostní platební karty První věrnostní platební kartu začala vydávat americká telegrafní a telefonická společnost Western Union Telegraph Company v roce 1914 (viz Příloha č. 1, obr. č. 1). Společnost se tímto krokem snaţila zvýšit poptávku po jejích sluţbách. Nabídla je vybraným zákazníkům a umoţnila jim telefonovat a posílat telegramy bez okamţité platby. Zákazník na konci kaţdého měsíce dostal výpis sluţeb a zaplatil šekem, nebo převodem z účtu. Karta byla vyrobena ze ţeleza a podobala se vojenským identifikačním štítkům, proto se jim také říkalo metal money. V roce 1910 americký obchodní řetězec Sears Roebuck nabídl svým zákazníkům pod tlakem konkurence moţnost platby na splátky v zásilkovém obchodě. Tomuto systému se začalo říkat CHARGE IT neboli připište to na účet. V roce 1924 na tento systém navázala síť čerpacích stanic General Petroleum Corporation of California (později Mobil Oil), která začala vydávat Countersy Card. Tato karta slouţila k nákupu náhradních dílů a pohonných hmot. 2 S rozmachem systému, který je jinak nazývaný buy now, pay later se začaly karty objevovat u ostatních čerpacích stanic. Tyto platební karty se podobaly malým plíškům, které měly vyraţené jméno klienta a příslušné identifikační číslo. Při placení se otiskly pomocí imprintéru (mechanický pákový snímač) a kopírovacího papírů na pokladní doklad. Karty byly uloţené v koţeném obalu se znakem vydávající společnosti nebo v dekorativním plechovém pouzdru. Postupem času prestiţ kreditních karet ještě vzrostla. Jejich vlastníci je povaţovali za znak své prestiţe. Rozmach zastavila aţ hospodářská krize ve 30. letech a následně druhá světová válka. Roku 1942 vydal Federal Reserve Board zákaz pouţívání platebních karet z důvodu omezení úvěrů, které odčerpávaly 2 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

8 peníze potřebné pro válku. Po válce byla omezení zrušena a společnosti začaly opět karty vydávat. Se změnou ţivotního stylu se měnily i karty. Díky rozvoji infrastruktury a sluţeb po druhé světové válce začali Američané hodně cestovat, toho vyuţilo několik ţelezničních společností a v roce 1947 vydaly tzv. Travel card, která byla zaměřena na obchodní cestující. Cílem této karty byla snaha udrţet zákazníky, kteří začali více pouţívat osobní automobily. Tato úvěrová karta umoţňovala koupi jízdenky pomocí telefonické objednávky a tím odpadla nutnost cestujících čekat fronty na nádraţí. Rezervace obsahovala číslo karty, jméno, datum a trasu, potom stačilo pouze nastoupit a zaplatit jízdenku přímo ve vlaku a to v hotovosti nebo pomocí karty. V témţe roce se spojilo také několik leteckých společností, které svým věrným zákazníkům nabídly Universal Air Travel Card (viz Příloha č. 2, obr. č. 2), tato kreditní karta byla určena pro placení letenek určených pro sluţební cesty podnikatelů. Karta byla vyústěním projektu Century Airlines ze 30. let minulého století. Tato společnost nabízela svým klientům kuponové kníţky v hodnotě 250 USD. Během druhé světové války byl výdej i těchto karet omezen, protoţe USA potřebovala peníze na válečné operace a karty ji odčerpávaly potřebné finance. Tomuto nařízení se říkalo Regulation W. Nevýhodou těchto karet bylo omezení, které se týkalo společnosti, která je vydala. Aţ univerzální karta překlenula tento nedostatek Univerzální platební karty Za zrod univerzální platební karty se povaţuje rok 1950, kdy s tímto nápadem přišel Frank McNamara. Panu McNamarovi se stala nemilá příhoda, pozval několik obchodních partnerů na večeři do restaurace Major s Cabin Grill, při placení zjistil, ţe nechal doma peněţenku. Majitel restaurace ho znal a nabídl mu, ţe můţe zaplatit později, ale to však odmítl a zatelefonoval manţelce, aby mu peněţenku donesla. Díky tomu ho napadla 3 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

9 myšlenka proč by lidé měli být omezeni svou hotovostí, kterou mají zrovna u sebe a s obchodním talentem jemu vlastním ji zuţitkoval. Na základě této události zaloţil klub DINERS CLUB, který vydával svým členům úvěrové karty pro placení ve vybraných restauracích, obchodech a hotelech, které s ním uzavřely smlouvu (viz Příloha č. 2, obr. č. 3). Karta byla vyrobena z obyčejného kartonu o velikosti peněţenky a byla poprvé pouţita ve stejné restauraci 28. ledna 1950 panem McNamarou k zaplacení obchodní večeře. Ta se zapsala do dějin jako First Supper (první večeře). O měsíc později tuto kartu dostalo přibliţně 200 podnikatelů, které McNamara znal osobně. Zisk za první měsíc činil pouze 140 dolarů, ale potvrdilo se ţe Diners club má budoucnost. Klub ručil za závazky svého člena, a ten je musel vţdy do dvou týdnů uhradit. S kartou vznikl poplatek MERCHANDISE DISCOUT CHARGE, který platil obchodník a podílel se tak na nákladech. Provize z obratu se pohybovala mezi 5 aţ 7 procenty. Karta v té době neměla ţádné limity výběru ani ochrany proti krádeţím, snad proto se klub po 3 letech ocitl ve ztrátě. Banka Sterling bank se rozhodla krýt tuto ztrátu aţ v době, kdy se klub stal dostatečně známý. Po překonání schodku začal klub skupovat svojí konkurenci Trip-Charge a Sheraton Central Credit Corporation. Během 60. let minulého století se karty Diners Club stávají vzorem a jsou oblíbené i mezi celebritami v Hollywoodu. Karta se stala známá díky častým reklamám a díky filmu The man from the Diners Club z roku Další významnou kartou byla Dine and Sign, která patřila Afledu Bloomingdaleovi. Přijímalo jí 25 restaurací a její roční obrat dosáhl USD. Diners club v této době uţ měl obrat přibliţně USD. 4 Nakonec se karta Dine and Sign spojila s kartou Diners Club. Zatímco karty Diners Club měly vytisknuté jména klientů strojem, karty Dine and sign měly jména napsané rukou, to vedlo k dalším nákladům, protoţe klienti se často podepisovali nečitelně a 4 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

10 společnost musela najímat grafology, aby rozluštila, komu má být naúčtována částka (většinou neúspěšně), proto karty byly nahrazeny tištěnými. V roce 1952 McNamara opustil Diners club a prodal svůj podíl Bloomingdalovi za USD. Později se McNamara stal ministrem obrany ve vládě prezidenta Kennedyho a svojí úspěšnou kariéru dokončil jako prezident světové banky IDA a IFC v roce Karta Diners Club se v roce 1952 stala první mezinárodní kartou, kterou začaly přijímat restaurace a hotely v Kanadě, na Kubě a ve Francii. Tento úspěch naznačil, ţe platební karty mohou slouţit nejen v regionech nebo jednotlivých státech, ale také mezinárodně. Během roku 1955 byla jiţ přijímána v Brazílii, Dánsku, Egyptě, Řecku, Bermudách, a v dalších zemích po celém světě. V roce 1961 Diners Club zavádí místo kartonových karet plastové, které se začínají podobat těm dnešním Bankovní karty V polovině 40. let minulého století karty začaly upoutávat pozornost amerických bank, které se začaly zajímat o moţnosti jejich vyuţití. Za průkopnickou formu bankovních karet lze povaţovat systém Charge-It který byl vyvinut specialistou na úvěry Johnem C. Biggesem, který pracoval pro newyorskou banku Flatbush National Bank. Celý systém spočíval v tom, ţe klienti dostávali papírový doklad, který akceptovala většina brooklynských obchodů, ty poslaly bance prodejní doklad a banka jim pohledávky proplatila a vyúčtovala je klientovi. První karta moderního typu byla vydána v roce 1951 v New Yorku bankou The Franklin National Bank a jmenovala se Franklin Charge Plan. Bylo v ní obsaţeno jméno klienta, výše limitu čerpání a byla vydávána zdarma a pouze důvěryhodným klientům. Provedené nákupy museli drţitelé karet uhradit do 30, 60 nebo 90 dnů, podle podmínek své smlouvy. Při placení obchodník vţdy telefonicky ověřoval finanční krytí u banky. 5 Během roku 1953 začalo karty vydávat několik desítek bank, které počítaly s okamţitými zisky, bohuţel jejich nepřipravenost a malé zkušenosti s jejich provozem jim přinesly velké ztráty, a proto mnoho z nich začalo od karet ustupovat. Špatně proškolený personál 5 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

11 nedokázal klientům vysvětlit, proč by karty měly pouţívat a objevovala se zde i neochota obchodníků je přijímat. V roce 1957 uţ kartu Charge card vydávalo pouze 26 bank. Bankám se začala vracet důvěra ke kartám teprve aţ po úspěchu Bank of America s kartou BankAmericard v 60. letech 20. století (viz Příloha č. 2, obr. č. 4). Základem nové koncepce kreditní karty bylo vyúčtování transakcí klienta ke konci kaţdého měsíce pomocí výpisu. Klient pak dostal moţnost zaplatit celou dluţnou částku do 30 dnů, nebo ji splácet po částech s úrokem. Pro stanovení výše úvěru si banka vzala za příklad vedoucí síť obchodních domů Sears Roebuck, která měla úrokovou sazbu 18% ročně. Pro kreditní kartu BankAmericard byl tento úrok přepočten na měsíční úrok 1,5%. Karty BankAmericard byly jako první vyrobeny z plastu (PVC), který zajišťoval delší ţivotnost a lepší ochranu proti padělání a usnadňoval placení pomocí mechanických snímačů imprinterů. S jejich pomocí se přes kopírovací papír otiskly údaje vyraţené reliéfním písmem na kartě a identifikačním štítku obchodníka na účtenku, čímţ se odstranila většina chyb při ručním opisováním. Banka nabídla klientům dva druhy kreditních karet: základní White Card s limitem 300 USD Gold Card pro vybrané klienty s limitem 500 USD. Úspěšnost kartového programu BankAmericard dokazuje skutečnost, ţe za rok po zavedení karty ji vlastnilo přes milion klientů a obrat dosáhl 75 milionů USD. Banky pod vedení Bank of America začaly hromadně vydávat platební karty. Díky chybám ve správě platebních karet, které v 60. letech byly běţné, se banky dostaly do velkých ztrát. Nezjišťovaly totiţ totoţnost klienta a zasílaly je bez ţádosti občas i dětem. V té době byly ztráty amerických bank vyčísleny na 115 miliard USD. V dalších letech si banky začaly uvědomovat problémy s nedostatečnými ochrannými prvky. Přibývalo krádeţí a padělání. Dalším problémem byl McFaddenův zákon. 6 Tento zákon z roku 1927 měl chránit malé místní banky před velkými bankami a tím měl zajistit bohatší nabídku. Banky mohly působit jen tam, kde měly své sídlo a v ostatních 6 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

12 částech země nemohly otevírat své pobočky. Tento zákon byl pozměněn a od roku 1995 mohou jiţ banky poskytovat své sluţby po celé USA. Banky tehdy začaly uvaţovat o propojeném systému. Postupem času vznikla 3 sdruţení: Midwest Bank Card Association, Eastern States Bankcard Association a California Bankcard Association. 1.2 Začátky používání platebních karet v Evropě Za průkopníky platebních karet v Evropě lze povaţovat Francii a Velkou Britanii Velká Británie Jeden z prvních evropských vydavatelů karet byla Velká Británie. První kreditní kartu zde vydala firma Finder Service v roce Majitele této společnosti inspirovala karta Diners Club. O několik let později se Finder Service spojila s Credit Card Service a zaloţila první pobočku Diners Clubu ve Velké Británii. Tím se pak Diner karta stala nejvýznamnější Charge kartou ve Velké Británii v 60. letech minulého století. National Provincial Bank vydala první plastovou kartu v roce O rok později BarcleyBank jako první neamerická banka koupila licenci od BankAmericard a začala vydávat svou vlastní kartu Barcley card. Ke konci roku 1966 vydává skoro milion karet a v roce 1967 zavádí první Evropské bankomaty tzv. Cash points. V roce 1977 se stává největším vydavatelem Visa karet mimo USA a zůstává jím aţ dosud. V roce 1988 se banka začlenila do asociace MasterCard. Kvůli Barcley card se spojily National Westminster Bank, Midland, Lloyds a The Royal Bank of Scotland a začaly vydávat vlastní kreditní kartu Access v roce 1972, která byla určena pouze pro Velkou Británii. V Anglii byl zprovozněn první bankomat na světě. Za jeho zrodem stál John Shepherd-Barron, který byl ředitelem De la Rue Instrument. Chtěl vytvořit přístroj, který by umoţňoval vybírání peněz i po uzavření banky. První bankomat v té době nazývaný jako Cash Dispencer nebo Cash Point byl uveden do provozu v Barclays Bank v Enfieldu v Londýně. 7 7 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing, a.s., s., ISBN

13 Tehdejší bankomat obsahoval otočné mechanické válce s nápisy Vloţte kartu a Vezměte si peníze, po zasunutí identifikačního děrného štítku (karty) a zadání PINu vypadla obálka s poskládanými penězi. Na vytvoření bezpečnostních mechanismů se v té době podílela bezpečnostní sluţba MI6. Nejdříve veřejnost povaţovala výběr z automatů za komplikovaný hlavně proto, ţe se obálky často zasekly uvnitř. Postupem času a dalším rozvojem technologie bankomatů si ho zvykla pouţívat. Během roku 1972 zavedla Lloyds Bank první on-line automat, který byl stále připojený na vnitřní sít banky a četl informace z magnetického prouţku na kartě. Vyuţíval systém DES (Data Encryption Standard). Kvůli náročným výrobním procesům na technologii potřebnou k výrobě a provozu bankomatů si trh výrobců bankomatů rozdělily tři společnosti, NCR, Diebold a Wincor-Nixdorf. S příchodem on-line bankomatů se přestaly pouţívat off-line bankomaty, které pracovaly jen s daty z magnetického prouţku karet. Ověřování u nich probíhalo pouze několikrát za den, coţ díky rostoucímu počtu transakcí přinášelo bankám velké komplikace. On-line bankomaty však byly schopny ověřit průběh transakcí a zůstatek na kontě během několika málo vteřin díky stálému připojení k centrálnímu systému. 8 V témţe roce zaloţily největší britské banky Roayal bank of Scotland, Midland a National Westmintster bank kreditní kartu Access Card, která měla konkurovat Americard a současně k této kartě vytvořily správní společnost Joint Credit Card Company. Zpočátku tato karta platila pouze ve Velké Británii a v Irské republice. V dubnu 1975 se britský národní systém Access stal členem Interbank Card Association (Master Charge) a tím dodal svým kartám mezinárodní platnost. V roce 1978 byly v Anglii přijímány karty Access, Barcleycard, American Express a Diners Club. Na Konci 70. let se banky ve Velké Británii začaly zajímat i o kreditní karty, které byly vydávány ve spolupráci s leteckými společnostmi pro soukromou i obchodní klientelu a také v síti čerpacích stanic a obchodních domů. 8 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

14 1.2.2 Francie Francii patří aţ druhé místo v rozvinutosti platebních karet. V roce 1967 vydala banka Société Marseillaise de Crédit karty, které byly ve své podstatě děrnými štítky a slouţily pro výběr hotovosti z prvních bankomatů. Société Générale, Crédit Lyonnaise, Banque National de Paris, Crédit Industriel et Comercial a Crédit Commercial de France se v roce 1967 rozhodly vytvořit mezibankovní skupinu Carte Bleue (Modrá karta). Během následujícího roku vydávají přes karet, které přijímá obchodů ve Francii. Do roku 1970 se počet karet zvýšil na 430 tisíc a počet obchodů dosáhl 39 tisíc. Postupem času vznikl další systém národních karet Carte Verde, který vznikl sloučením Crédit Agricole a Crédit Mutuel. V roce 1985 na nátlak francouzské vlády došlo k dohodě mezi Carte Bleue a Carte Verde (Zelená karta) o sjednocení do systému Carte Bleue. 9 Francie má velký podíl na modernizaci bankomatů. Carte Verde zavedla v roce 1971 na své karty magnetické prouţky (mezinárodní norma ISO byla přijata aţ o 3 roky později). Ve stejném roce začaly banky instalovat první bankomaty, nazývané ve francouzštině Distributeurs Automatiques de Billets. O rok později bylo ve Francii uvedeno do provozu 162 nových bankomatů a jejich počet do roku 1980 vzrostl na 245. Tyto bankomaty byly zapojeny do systému Carte Bleue. V roce 1974 se začal prvně aplikovat do karet vynález čipu, který pozvolna začal nahrazovat magnetický prouţek. Za vynálezem čipových karet stál Francouz Roland Moreno. Jeho technologie byla pouţita společností Carte Bleue na vytvoření elektronické peněţenky, která slouţila k placení parkovného v Lyonu. Tyto čipy s mikroprocesorem pouţíval i France Telecom na své telefonní karty Německo Tehdejší Německá spolková republika měla v 60. letech velmi negativní postoj ke kartám. Zcela odmítla kreditní karty a platební karty byly pouţívány jen ve velmi malém rozsahu. Místo karet byly preferovány zaručené šeky. Eurošeky zavedly německé banky 9 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

15 mezi své produkty k běţným účtům v roce Teprve koncem 70. let některé banky začaly vydávat karty Eurocard a aţ v roce 1986 byly zavedeny první off-line bankomaty. Další vývoj platebních karet je spjat se zaloţením společnosti Gesellschaft für Zahlungsysteme (dále téţ GZS) v roce Tato společnost zastupovala přibliţně 5000 německých bank a spořitelen. Do roku 1991 měla monopol pro vydávání karet Eurocard a také byla zpracovacím centrem. V roce 1996 začíná GZS vydávat také karty VISA a od roku 1999 zajišťuje akceptaci těchto karet v obchodech. V roce 1997 došlo k rozdělení společnosti na provozní společnost GZS, licenční a obchodní společnost Euro Kartensysteme. 10 Samostatnou kategorií byly poukázky na pohonné hmoty, které dala v Německu do oběhu firma DKV se sítí čerpacích stanic ESSO v roce 1954 (viz Příloha č. 3, obr. č. 5). Tyto poukázky byly prvním předchůdcem platebních karet pro nákup pohonných hmot v Evropě. DKV je v 60. letech začala rozšiřovat i do dalších zemí, např. do Dánska, Rakouska a Francie Česká republika Platební karty u nás před rokem 1988 byly pouze akceptovány, nikoliv vydávány. Výhradní právo pro příjímání kreditních karet měla cestovní kancelář Čedok, které jí bylo uděleno v roce Tato společnost přijímala karty American express a Dinners Club. Teprve na začátku 90. let se začal systém karet rozvíjet. První platební kartu u nás vydala v roce 1988 Živnostenská Banka, byla to dispoziční karta k tuzexovému účtu a slouţila k bezhotovostním platbám v prodejnách Tuzex a výběru tzv. bonů v pobočkách ČSOB a SBČS (viz Příloha č. 4, obr. č. 6). V roce 1989 vydaly první bankomatové karty Česká státní spořitelna a Slovenská štátná spořitelna, současně se zaslouţily o zprovoznění prvních bankomatů u nás. Jednalo se o off-line verze, které umoţňovaly pouze výběr hotovosti. V roce 1990 došlo k uvolnění v bankovním sektoru a bylo zrušeno výhradní postavení Státní banky československé v oblasti vedení účtů organizací, u spořitelen u vkladu 10 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

16 obyvatelstva a u ČSOB a Ţivnobanky u zahraničního platebního styku. Díky oddělení obchodních transakcí od úloh centrální emisní banky vznikla v Česku Komerční banka a Investiční banka a na Slovensku Všeobecná úvěrová banka. V dalších letech vzniklo více neţ padesát nových peněţních ústavů. Zájem bank o platební karty rostl, zejména o karty typu Cirrus, Mastercard a Eurocard. V roce 1990 byla zpracována marketingová studie systému platebních karet a její realizací byla pověřena I.S.C. MUZO a.s., jejímţ prvním bankovním akcionářem se stala Komerční banka. V roce 1991 zaloţila Komerční banka, Agrobanka, ČSOB, Investiční banka spolu se dvěma slovenskými bankami Všeobecnou úvěrovou a Tatrabankou Mezibankovní sdružení pro bankovní karty. 11 V roce 1992 Komerční banka vydala první platební karty Eurocard/Mastercard a současně byla vybudována první mezinárodní síť bankomatů v zemích bývalé RVHP. Po rozpadu Československé federativní republiky v roce 1993 jeho aktivity převzalo v česku Sdružení pro Platební karty a jeho slovenská obdoba Združenie pre platobné karty. Tuzemské banky v této době měly zájem převzít obchodníky Diners clubu a Visa od Čedoku, ale bohuţel se ukázalo, ţe zdaleka ne všechny jsou na tuto transakci dostatečně technicky připraveny. Jen dvě banky měly potřebné znalosti a technické vybavení. První z nich byla Komerční banka, která převzala obchodníky s Master Card v roce 1992 a Živnostenská banka, která se zaměřila na obchodníky Diners Club a Visa, které prodala v roce 1996 České spořitelně. Díky tomu Česká spořitelna a Komerční banka získaly velkou výhodu korporativní klientelu Platební karty v současnosti Platební karty jsou moderní nástroj bezhotovostního platebního styku, vyuţívané především k úhradě spotřebních výdajů a výběru hotovosti. Platební karta je plastová karta s údaji identifikujícími jejího drţitele. Její fyzikální vlastnosti a velikost je dána mezinárodní normou. Na přední straně platební karty je logo a název platebního systému, 11 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

17 logo banky, číslo platební karty, jméno drţitele karty a stále častěji je zde umísťován čip. Na zadní straně je místo pro podpis drţitele na podpisovém prouţku a magnetický prouţek. Podle pouţité technologie se platební karty dělí na elektronické, embosované, čipové a internetové. Vyrábějí se ze tří vrstev netoxické plastové hmoty. Pomocí karty je prováděna identifikace drţitele karty, jeho autorizace ke vstupu, úhradě sluţeb nebo zboţí, výběr z bankomatu apod. Počáteční čísla karty určují vydavatele karty, dalších pět čísel vydávající banku a ostatní čísla identifikují drţitele platební karty. V 60. letech byly karty otázkou prestiţe a byly vydávány pouze váţeným bonitním klientům. Avšak kvůli nedostatečné rozvinutosti výpočetní techniky byly velké prodlevy v zúčtování, a proto obchody byly ochotny ověřovat pouze větší sumy. Během 90. let se karty dostaly mezi širokou veřejnost. Zásluhu na tom má zejména velký pokrok ve výpočetní technice. I kdyţ se platební karty dostávají mezi širokou veřejnost, stále vypovídají něco o svém majiteli, jsou zárukou určité důvěryhodnosti klienta. 2.1 Rozdělení karet Karty lze dělit podle následujících kriterií: typu zúčtování typu provedení podle vydávající skupiny typu technologie podle moţnosti pouţitelnosti druhu klientely karty podle úrovně sluţeb podle rozsahu pouţití Karty podle typu zúčtování Kreditní karta S touto kartou můţe klient nakupovat zboţí nebo sluţby na úvěr. Úvěr se čerpá pomocí úvěrového nebo revolvingového limitu, který se obnovuje po splacení úvěru. Banka si stanovuje minimální výší splátek v rozmezí od 5 do 10 procent z dluţné částky a úvěrový 17

18 limit stanovuje podle solventnosti a bonity klienta, dále také stanovuje lhůtu, ve které je bezúročné zúčtování, během které můţe drţitel karty uhradit částku bez úroku. Úvěrový limit se obvykle stanoví podle: ročního přijmu věku a délky zaměstnání poskytnutých půjček majetkových poměrů Debetní karta Karta je vydávána k běţnému či spořícímu účtu a je s ní moţné hradit platby za sluţby a zboţí do výše zůstatku peněz na účtu. K zúčtování dochází poté, co proběhla samotná transakce. Banka odčítá sumu přímo z účtu klienta a můţe podle potřeby měnit limit výběru. Čerpání do mínusu není u těchto karet povoleno s výjimkou čerpání poskytnutého kontokorentního úvěru na běţném účtu drţitele. K těmto kartám mají přístup i klienti s niţší bonitou. U nás je tento druh vyuţíván nejvíce. Charge karta Funguje na podobném principu jako karta kreditní, jen s tím rozdílem, ţe klient nečerpá úvěr. Obvykle má stanovenu lhůtu od 2 týdnů do 1 měsíce, kdy musí uhradit dluţnou částku. S čerpané částky není účtován standardní úrok. Pokud částka není uhrazena ve stanoveném termínu, je úročena sankční (výrazně vyšší) sazbou. Nákupní uvěrové Jsou to kreditní karty vydávané nebankovními institucemi (např. Cetelem, Home Credit apod.). Jsou zaloţeny na principu revolvingu. Kaţdý měsíc je třeba vyrovnávat úvěr splátkou, jejíţ výše je limitována stanoveným minimem. Při zaplacení vyšší splátky se zkracuje doba splacení a zároveň se sniţuje i úročený dluh. Tento typ karet vyuţívají téţ leasingové společnosti. 18

19 Karty podle typu provedení Embosované karty Platební karty mají plastické písmo a umoţňují nakupovat i v prodejnách, které nejsou vybaveny elektronickým terminálem. Obchodník pouţívá imprinter, coţ je mechanický snímač, který otiskne všechny údaje vyraţené na kartě a zákazník je potvrdí svým podpisem. Poté se platba zaúčtuje. Výhodou těchto karet je širší moţnost pouţití neţ u elektronických karet. Nevýhodou je však větší pravděpodobnost zneuţití karet a větší poplatky v případě ztráty karty. Elektronické karty Nejpouţívanější karty, které vydávají banky k účtu zdarma. Karty slouţí k výběrům z bankomatu a pro platby u obchodníků, kteří mají elektronický platební terminál. Karty podle vydávající skupiny Nebankovní skupina: Vydává zejména karty Diners Club International, Japan Credit Bureau, American Express, tyto společnosti také zajišťují jejich přijímání v obchodech. Ostatní: Jsou to letecké společnosti, obchodní řetězce a telekomunikační společnosti atd. Bankovní skupina: Pouţívá kreditní a debetní karty typu Visa, Mastercard / Eurocard a Maestro. Karty podle typu technologie Karta s čipem Čipové karty patří k nové generaci karet, které ukládají informace do čipu. Tato technologie pochází z Francie a byla poprvé pouţita společnosti Carte Bleue jiţ v sedmdesátých letech minulého století. Čip v kreditních kartách je zataven do plastu a musí splňovat kriteria Europay-Mastercard-VISA standarts. Tento standart zaručuje kompatibilitu bankovního terminálu s čipem. Karty opatřené čipem také sniţují riziko padělání, protoţe při několika pokusech o zneuţití se čip automaticky zablokuje nebo 19

20 znehodnotí svoje data. Také díky větší kapacitě mohou pojmout více informací a fungovat v systémech Mastercard i VISA. Nevýhodou stále zůstává relativně málo míst, které je akceptují, coţ vede vydavatele k vydávání karet obsahujících jak čip, tak magnetický prouţek. 13 Karta s magnetickým proužkem Technologie magnetické pasky je poměrně stará, vynalezla jí počátkem 70. let společnost IBM, která záhy pochopila, ţe má technologické řešení pro platební karty. Vývoj probíhal v sekci Advance System Development, kde byly také vyvinuty první bankomaty. Magnetický prouţek se nachází na zadní straně karty a je pokován oxidem kovu. Skládá se ze tří vrstev. První dvě vrstvy identifikují klienta, třetí vrstva slouţí pro záznam dat, je plně přepisovatelná. Dříve tato vrstva byla vyuţívána off-line bankomaty, ukládala se zde informace o finančním limitu, který se sniţoval podle výběru klienta a po určitém čase se opět vrátil na původní úroveň. Ověřovací vrstva obsahuje informace v binárním jazyku, které autentizují kartu, také obsahuje datum exspirace karty, PIN, číslo země včetně měny. Páska je velmi náchylná na magnetická pole, v blízkosti magnetu se mohou znehodnotit data a karta přestane být funkční. V porovnání s čipem má daleko menší kapacitu pro záznam dat. Čtení karty v automatu funguje podobně jako u videa nebo u magnetofonové pásky, jen s tím rozdílem, ţe čtecí hlava je pevně uchycena a ke čtení slouţí pohyb karty při vloţení do bankomatu nebo protáhnutí čtečkou karet v obchodě. Hybridní karta Hybridní platební karty kombinují magnetický prouţek s čipem a často jsou i embosované. Mají výhody obou výše zmíněných karet a navíc jsou akceptovány po celém světě, proto dochází k jejich velkému rozšíření. Jsou to nejvšestrannější karty v obchodním styku. Karty podle možnosti použitelnosti Platební karty v dnešní době mohou zahrnovat výhody a doplňkové sluţby, jako jsou např. různá pojištění drţitele či jeho rodinných příslušníků, zavazadel, klíčů nebo 13 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN

21 samotné karty, různé asistenční sluţby, mezi nejdůleţitější funkce však stále patří přímé bezhotovostní placení. Počet platebních karet se neustále zvyšuje. K tomu, aby obchodník mohl přijímat platební karty, musí mít sjednanou smlouvu s bankou, která má licenci k této činnosti. Za zpracování transakce platí obchodník bance určitou provizi resp. procento z objemu transakce. Pro zákazníka je tento způsob platby výhodný, protoţe nenese skutečné náklady transakce. Přímé bezhotovostní placení probíhá dvojím způsobem: prostřednictvím mechanického přenosu údajů z embosované platební karty na prodejní účtenku pomocí imprinteru. Obchodník dostane proplacenou částku prostřednictvím své banky od emitenta karty po předloţení této prodejní účtenky. Prostřednictvím elektronického přenosu dat s vyuţitím platebního terminálu, který umoţňuje automatickou platbu. Výběr hotovosti v bankomatech: jednoúčelové bankomaty, které umoţňují pouze výběry hotovosti. víceúčelové bankomaty, které kromě výběru hotovosti nabízí další sluţby, jako je ukládání hotovosti, tisk výpisu z účtů, dobíjení kreditu mobilního telefonu apod. Současné bankomaty jsou on-line, to znamená, ţe se autorizuje on-line kaţdá transakce. Spojení s emitující institucí probíhá velmi rychle. K provedení transakce je třeba vloţit kartu do bankomatu a zadat PIN. Cash advance je výběr hotovosti na přepáţkách bank, ve směnárnách a mezinárodních hotelích. Drţitel karty musí předloţit kromě platební karty také průkaz totoţnosti. Tento způsob je pro drţitele méně výhodný, protoţe je obvykle zatíţen vysokým poplatkem. Pouţívá se tehdy, kdyţ není v dosahu bankomat nebo částka přesahuje výběrový limit. Cashback je nový způsob výběru hotovosti prostřednictvím platební karty při platbě v obchodě. Zákazník kromě platby za zboţí můţe zaţádat u pokladny o vyplacení určité peněţní částky v hotovosti. Transakce vyţaduje zadání PINu. Tato sluţba sniţuje drţiteli 21

22 karty náklady spojené s výběrem z bankomatu a obchodníkovi náklady spojené s odvodem hotovosti do banky. Karty podle druhu klientely Osobní karty - jsou určeny k osobnímu pouţití, jako je nákup zboţí či sluţeb. Služební karty - jsou určeny pro soukromé nebo státní společnosti a jejich pracovníky. Mají řadu výhod, mezi které patří především úspora času a peněz. Zaměstnanci nemusí navštívit banku nebo směnárnu a také odpadají poplatky při konverzi měn. Karty podle úrovně služeb Základní karty tyto karty jsou přístupné pro většinu klientů. Patří mezi ně karty pro výběr z bankomatů a pro bezhotovostní platby. Jsou součástí většiny běţných účtů. Výběrové karty jsou určeny pro velmi úzký okruh nejlepších bonitních a důvěryhodných klientů. Patří sem např. karty Platinové nebo Zlaté karty. Prestižní karty jsou určeny pro bonitní klienty, podmínky vydávání těchto karet jsou přísnější. Patří sem např. embosované karty. Karty podle rozsahu použití Tuzemské karty jsou určeny pro bezhotovostní platby v obchodech a pro výběr z bankomatů na území vydávajícího státu. Pomalu, ale jistě se od těchto karet ustupuje. Mezinárodní karty u těchto karet je rozšířena platnost i do zahraničí. Karty učené pouze pro vydávající obchodní řetězec tyto karty je moţné pouţít pouze v obchodech vydávající společnosti, protoţe není zajištěno propojení s ostatními skupinami. 22

23 Současný trh nabízí velké mnoţství typů platebních karet (PK). Dnes si můţe klient vybrat PK nejen podle druhu pouţití, ale i podle designu, který si můţe zvolit podle svých představ a doplnit třeba i o svou fotografii. V některých ekonomicky vyspělých zemích na Středním Východě (Omán, Dubaj, Saudská Arábie apod.) se vydávají PK pro bohaté klienty, např. VISA INFINITE EURASIAN DIAMOND CARD se zlatým rostlinným motivem a vsazeným 0,02 karátovým diamantem. Prestiţní karta je nabízena klientům s ročním příjmem přesahujícím USD Výhody a nevýhody využívání platebních karet Výhody Mezi největší výhody pro klienty patří jednoduché pouţití a vyšší bezpečnost, neboť klient sebou nemusí nosit hotovost. Karty mohou mít mezinárodní platnost, tudíţ odpadá nutnost návštěv směnáren. Mohou také zahrnovat doplňkové sluţby, jako je např. pojištění. Karty představují pro drţitele určitou prestiţ. Mezi nespornou výhodu patří také přehledný výpis transakcí. Nevýhody Významnou nevýhodou u nás vydávaných platebních karet jsou vysoké poplatky za výběry z bankomatů v tuzemsku, ale především v zahraničí. Další neduhem je, ţe se některé obchodní řetězce stále brání zavedení příjímání platebních karet. Z části na tom mají podíl banky a jejich poplatková politika. Prodejci proto musí řešit dilema zavést akceptaci karet a nést zvýšené náklady, nebo přijímat pouze hotovost a odradit potenciální klienty. Výhody čipových karet vyšší bezpečnost jsou lépe chráněný proti zneuţití, výrobě padělků, nebo podvodným duplicitním transakcím. V čipu můţe být uloţen PIN, digitalizovaný podpis apod. 14 Zdroj: Magazín Sdruţení pro bankovní karty [on-line], č 2/2009. Dostupný z WWW: < 23

24 nižší provozní náklady není nutné, aby při kaţdé platební operaci docházelo k on-line komunikaci s autorizačním centrem. Aplikace na kartě je schopna podle výše platby rozhodnout, zda je moţné provést autorizaci v reţimu off-line (například je-li platba niţší neţ tzv. floor limit) a i v tomto reţimu poskytnout vysokou míru bezpečnosti (autorizace prostřednictvím PIN, který je v zašifrované podobě uloţen na kartě). 15 doplňkové služby v paměti můţe být nahrána elektronická peněţenka. úvěrový management do paměti čipové karty mohou být uloţeny finanční limity transakcí Řešení 3-D Secure Toto řešení představuje placení a akceptaci platebních karet na internetu, umoţňuje klientům provádět platby bezpečněji. 3-D Secure představuje protokol na bázi XML, který byl vyvinut společností Visa pro online platby pomocí platebních karet. Zákazník, který nakupuje sluţbu nebo zboţí na internetu, je přesměrován ze stránek prodejce na stránky banky prodejce, a pokud je jeho platební karta zařazena do 3-D Secure, je zároveň přesměrován na stránky své banky. Po vyplnění formulářů s heslem, číslem karty a kódem je vrácen na stránky obchodníka. Veškerá citlivá data jsou šifrována a přenášena pomocí XML přes protokol SSL s délkou klíče 128 bitů. Řešení 3-D Secure poskytuje ověření drţitele karty jiţ v průběhu transakce. Číslo karty je zadáváno přímo na platebním portálu banky, čímţ je zajištěna maximální bezpečnost. Obchodník, který je do bezpečnostního systému zapojen ani jeho zákazník se tedy o své peníze bát nemusí. 2.3 Bezpečnost platebních karet Společnosti, které se dnes zabývají provozem platebních systémů, mají rozsáhlé týmy odborníků, kteří se věnují vyšetřování podvodných transakcí a přípravě nových ochranných prvků a technik. Ochranná opatření mají pouze dočasný účinek, a proto jsou stále zdokonalována. 15 Zdroj: Froněk Petr, Kdy přejdeme na čipové karty? Hospodářské noviny [on-line], [cit ]. Dostupný z WWW: < 24

25 Poţadavky vydavatelů na bezpečnost platebních karet je moţné rozdělit do následujících skupin: výběr vhodných klientů nenapodobitelnost karet ověření totoţnosti drţitele karty ověření oprávněnosti obchodního místa kartu přijmout Druhy rizik Úvěrové ztráty jedná se o ztráty, kdy drţitel karty není schopen uhradit výdaje realizované platební kartou. Zneužití karty cizí osobou zneuţití ztracených nebo odcizených platebních karet patří mezi největší ztráty vydavatelů. Velmi důleţité je, aby drţitel karty při její ztrátě nebo krádeţi neprodleně informoval svou banku. Banka poté provede stoplistaci karty. Odpovědnost za ztráty způsobené zneuţitím odcizené karty nese drţitel podle podmínek banky, která kartu vydala. V členských zemích EU je toto riziko omezeno určitou peněţní částkou, další škodu nese jako obchodní riziko vydavatel karty. Jednou z ochran platebních karet je moţnost zamykání karet pomocí SMS. Drţitel můţe pomocí odeslání SMS zablokovat svou platební kartu, která pak nemůţe být pouţita k autorizovaným transakcím (výběry hotovosti, platební terminály). Před placením je moţné opět kartu odblokovat. Zneužití nedoručené karty některé banky a nebankovní společnosti (HomeCredit) v rozvinutých zemích zasílají platební karty klientům poštou v oddělené zásilce od PINu. Takto doručované karty mohou být během poštovní přepravy odcizeny a následně zneuţity. Platební karta má čistý podpisový prouţek, takţe podvodník můţe podle jména klienta vytvořit vlastní vzorový podpis. Pro případ, aby tímto způsobem nedošlo ke zneuţití, je klient ţádán, aby telefonicky kontaktoval svojí banku a kartu aktivoval sdělením dojednaného hesla. Padělky karet ke znesnadnění padělání karet slouţí ochranné prvky jako je hologram, mikrotext, ceninový tisk či speciální podpisové prouţky citlivé na chemii a gumování. Výrazné zvýšení ochrany dnes přinášejí čipové karty s programovatelným 25

26 mikroprocesorem. Včasné zjištění výskytu padělku pomáhají odhalit téţ speciální detekční systémy bank a platebních systémů. Objednávkové služby zaplacení zboţí a sluţeb je moţné provádět vybranými druhy platebních karet, dále prostřednictvím telefonu, dopisu, faxu nebo internetu. Zde se sděluje dodavateli písemně nebo ústně číslo platební karty a konec její platnosti. U poštovní objednávky se potvrzuje i placená částka. Dodavatel provádí ověření transakce a své zúčtovací bance předává prodejní doklad. Podvodná žádost o kartu prevencí tohoto druhu podvodu je důsledné ověřování osobních dokladů klientů Ochrana platebních karet Ochranné prvky karet proti padělání: mikrotext hologram šifrovaný záznam dat na magnetickém prouţku UV barvy. Ochrana karet před zneužití cizí osobou: podpis klienta PIN. Systémové ochrany jsou počítačové programy, které mají za úkol ověřovat transakce a odhalovat pokusy o zneuţití karet. 26

27 Známé způsoby podvodů v bankomatech Libanonská smyčka Podvod spočívá v tom, ţe do snímače bankomatu je vloţena speciálně vytvořená zábrana, která brání vysunutí a vrácení karty klientovi. Zákazník v bankomatu zadá PIN, jenţ je blízko stojícím podvodníkem odpozorován a následně zneuţit k vybrání peněz. Prevencí proti tomuto podvodu je zakrytí klávesnice při zadávání PINu rukou. 16 Skimming Je to podvodný postup, při němţ dochází k okopírování originálních údajů z magnetického prouţku karty na jinou. Tato data je moţné pouţít při platbě bez přítomnosti původní karty nebo k výrobě padělku. Ochrana je velice obtíţná. Vykrádání účtů probíhá on-line. Banky radí vybírat pokud moţno u stejného bankomatu, který vizuálně známe nebo zkusit zahýbat jeho podezřele vyhlíţejícími částmi Platební karty ve světě v r Tabulka č. 1 Globální počty a objemy transakcí General Purpose PK v r Systém Objem (mld. USD) Transakce (mld.) Karty celkem platby výběry celkem platby (mil) Visa 6 405, , ,94 77,85 62, ,4 MC 2 533, ,50 633,69 29,88 26,34 980,6 AmEx 683,30 673,19 10,11 5,26 5,20 92,4 JCB 67,85 62,95 4,90 0,67 0,64 60,2 DC 31,00 29,88 1,12 0,17 0,16 7,2 Celkem 9 720, , ,76 113,84 94, ,7 Zdroj: Magazín Sdružení pro bankovní karty [on-line] č. 3/2009, strana 17, vlastní úprava. Dostupný z WWW: < 16 Zdroj: JUŘÍK, P.: Velká Encyklopedie platebních karet , 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., s., ISBN Zdroj: Kopírování karty se neubráníte, můţete jen podat reklamaci a čekat. Magazín MF Dnes [on-line] [cit ]. Dostupný z WWW: < 27

28 3. Současný vývoj platebních karet v Evropě Evropou se rozumí 49 zemí kontinentální Evropy. Celkový počet debetních, kreditních a předplacených karet značek American Express, Diners Club, MasterCard a Visa dosáhl na konci roku 2008 hodnoty 696,6 milionu, coţ představuje meziroční nárůst o 10,8%. Z celkového počtu činí podíl karet MasterCard a Visa na evropském trhu podle následujícího grafu 94%. Graf č. 1 Podíl karet na evropském trhu v roce % 1% 66% 28% Visa Mastercard Amex Diners Club Zdroj: Magazín Sdružení pro bankovní karty [on-line] 4/2009, strana 22, vlastní tvorba. Dostupný z WWW: < V Evropě má nejrozvinutější trh platebních karet Velká Británie, následuje Francie a Německo. Velká Británie se stala první evropskou zemí, která zavedla šekové záruční a kreditní karty, zároveň je největším trhem kreditních karet v Evropě. Francie patří v platebních kartách téţ mezi nejrozvinutější evropské státy. Je kolébkou a průkopníkem karet čipových. V souvislosti se současným ekonomickým vývojem v Evropě je třeba se zmínit o jednotné oblasti pro platby v (SEPA) a uvést poţadavky SEPA na PK a platební převody. 28

29 SEPA a SEPA převod SEPA (Single Euro Payment Area) je jednotná oblast pro platby v eurech. Zahrnuje všechny země Evropského hospodářského prostoru tj. země Evropské unie, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. SEPA převod je převod prováděný v eurech při dodrţení následujících podmínek: Převod realizovaný v rámci jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA). Částka převedena mezi účty plátce a příjemce v plné výši (výše částky není omezena). Číslo účtu plátce a příjemce je uvedeno ve formátu IBAN a banka plátce a příjemce je uvedena ve formátu BIC. Je automaticky zpracován prostřednictvím evropského clearingu. Platební karty SEPA Zajištění poţadavků SEPA v oblasti platebních karet je náplní činnosti pracovní skupiny EPC Karty WG Cards. Základním zpracovaným dokumentem je SEPA Cards Framework ( SCF ), který definuje výchozí cíl: karty vydané v zemi EU mají být akceptovány za stejných technických a finančních podmínek v jiných zemích EU. Hlavním poţadavkem na vydavatele PK je SEPA compliance od Vydávané karty od tohoto data musí mít technologii čip+pin. Postup migrace na technologii čip+ PIN se v jednotlivých zemích značně různí. Banky v ČR si v tomto směru vedou poměrně dobře Západní Evropa Společnost Detail Banking Research vydala studii Payment cards Western Europe 2006, která popisuje stav platebních karet v zemích západní Evropy. Podle této studie bylo vydáno nejvíce platebních karet ve Velké Británii a s SRN. Dominující pozici tvořily platební karty debetní. V současnosti v těchto zemích vzrůstá významně počet platebních terminálů. 18 Zdroj: Magazín Sdruţení pro bankovní karty [on-line], č. 3/2009, strana 21. Dostupný z WWW: < 29

30 3.2 Trendy platebních karet ve vybraných zemích západní Evropy Norsko V Norsku je téměř 11 milionů vydaných platebních karet, jeho trh je pátý nejmenší v západní Evropě. Norsko má však vlastní kartový systém. Všechny debetní karty pro domácí pouţití nesou známku Bankaxept a 80% karet nese známku VISA pro pouţití v zahraničí. Po silném růstu v minulých letech obsadily kreditní karty plnou třetinu trhu, přičemţ bankovní karty k tomuto podílu přispěly čtyřmi pětinami. Zbývající podíl představují karty zákaznické. Mezi největší vydavatele patří GE money bank a IKANO Finans. Graf č. 2 Podíly podle druhu karet na norském trhu 10,4% 5,3% 2% 1,6% 1,0% 53,0% Visa MaterCard BankAxept Visa Electron Diners Club Maestro American Express 27% Zdroj: Magazín Sdružení pro bankovní karty [on-line] 4/2009,strana 32, vlastní tvorba. Dostupný z WWW: < Charge karty vytvářejí 14% podílu, vydávají se převáţně na nákup pohonných hmot od společností EXXON Mobil a YX Energi. V poslední době je trend konvertovat tyto karty na co-brandované bankovní karty, jako jsou např. produkty Esso MasterCard nebo Statoil vydávané bankami Nordea a Europay Norge. Celkový objem plateb v roce 2006 dosáhl 43 miliard EUR, to je pětinásobný nárůst za uplynulých 10 let. Průměrná hodnota ročních plateb na dospělou osobu dosáhla výše ,- EUR a je nejvyšší v celé západní Evropě. Více neţ polovina bankomatů 30

31 v Norsku je instalována v bankovních pobočkách. 96% bankomatů bylo konvertováno na standart EMV a 95% má 3-DES zabezpečení. Norsko dosahuje v pouţívání karet na druhé místo na světě hned po Islandu. Ve srovnání s ČR počet plateb na kartu za rok silně převyšuje počet plateb v Česku. Procentní vyjádření počtu plateb k výběrům tak v Norsku činí 90% a v ČR jen 53%. Norský platební systém vykazuje téţ velmi nízký podíl podvodů Dánsko Dánové v roce 2004 vyuţívali více neţ 6,8 mil PK, jejich trh je druhý nejmenší v západní Evropě. Podíl plateb PK vzrostl v současné době na 60% a PK se staly nejoblíbenějším platebním prostředkem. Graf č. 3 Podíly podle typu PK na dánském trhu 21% 53% 26% Kreditní karty Charge karta Debetní karty Zdroj: Magazín Sdružení pro bankovní karty [on-line], č 2/2009, strana 25, vlastní tvorba. Dostupný z WWW: < 31