doplnit něco! Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt Strip Anketa Dutý Komenský Soutěž o lístky do kina! Potlesk patřil všem! Opět bodujeme v Enersolu

Transkript

1 Ročník I Číslo 0 Červen 2013 SZŠ 5. května 51 Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt Dutý Komenský Redakce školního časopisu zjistila šokující skutečnost, která poslední měsíce neviditelně hýbá školou: busta učitele národů je postupně vynášena ze školy ven a zpeněžována v jednom ze zlatnictví v centru hlavního města! Telefonátem bylo do redakce oznámeno, že do nejmenovaného zlatnictví docházejí žáci naší školy a prodávají zde kousky zlata. Ve škole se tomuto oznámení zprvu nepřikládal velký význam, dokud prof. Prelátová, která je známá svým nad míru vyvinutým pozorovacím talentem, neodhalila pravdu! Při jednom z povinných školních dozorů v mezipatře u Komenského, zpozorovala podivuhodný úkaz. Sluneční světlo, které se po několika zamračených dnech konečně ukázalo, prosvítilo bustu Komenského a vykreslilo podivuhodný obrazec na podlahu chodby. Tohle se mi tady ještě nikdy nestalo, a to už tady hlídám několik školních roků, řekla redakci rozrušená učitelka. Při bližším ohledání se zjistilo, že učitel národů je zcela dutý! Zlato, o kterém dosud nikdo nevěděl a které překrývá jiný kov, studenti dlabali ze spodu busty a drze pronášeli přes vrátnici. V nejbližších dnech by podle všeho mělo začít vyšetřování, které vnese do této kauzy ještě více světla a vše bude nad slunce jasné. Zatím se do pátrání na vlastní pěst pustili aktivní pedagogové. (viz foto) Anketa Co by nemělo chybět správnému školnímu časopisu? Anna, 2.LA : Neměly by v něm chybět nějaké pikantnosti! Jana, 4.E: Já za celé čtyři roky školní časopis ještě neviděla. Tak třeba bych tam chtěla rozhovor s profesorem nebo anglickou stranu. doplnit něco! Strip Soutěž o lístky do kina! Až nás o prázdninách překvapí deštivé počasí, jistě se hodí lístky do kina. Zkuste si o ně zasoutěžit! Ve hře jsou dva lístky do kina Aero, Bio Oko či Světozor. Vaším úkolem je doplnit strip na téma Balíš, balím, balíme!, jehož hlavním hrdinou je Cyril, který oslovuje slečny v ulicích. První pokus se Cyrilovi nezdařil (doplněný dialog je prací studenta v hodině českého jazyka). Úkol: Doplňte Cyrilův druhý (úspěšnější) pokus. Své návrhy vhazujte napsané na lístečcích do schránky umístěné u naší nástěnky, tj. vedle učebny A210. Kromě správné odpovědi nezapomeňte napsat své jméno, třídu a ovu adresu. Uzávěrka je 21. června a jména vítězů budou viset na nástěnce. O předání výhry budou vítězové informováni em. Josef, 1MA: Drby, kdo s kým chodí, či jaké byly vtipné odpovědi v písemkách. Irena, učitelka jazyků: Řešení momentálních problémů studentů na škole. Jak by si studenti představovali výuku a případné připomínky k výuce. Mirek, kuchař: V časopise by se měli zmínit o školní jídelně a o jídle, které zde vaříme. Jindra, školník: Měly by tam být sprostý vtipy rozhovory se zajímavými studenty. a také Milí čtenáři, vítejte na stránkách nového školního časopisu, jehož název vás možná trochu překvapil. Jak si poradit se schizofrenním písmenkem uprostřed? Je to b, nebo p? Ať už se jedná o Drobky či o Dropky, výslovnost je naštěstí stejná (p). Nicméně vám rádi vysvětlíme, co nás k tomuto hybridnímu názvu vedlo. V našem časopise se chceme věnovat zejména dění ve škole. Články nechť jsou drobnými, ale trvalými pozůstatky toho, co se u nás děje a na co by se časem mohlo zapomenout. To, co na našich stránkách najdete, jsou tedy drobky z událostí, akcí a školního života vůbec. A protože jsme škola se zdravotnickým zaměřením, shodli jsme se na tom, že by to mělo být patrné už z našeho názvu. A toho jsme docílili naprosto jednoduše - změnou prostředního písmenka na Dropky. Jak všichni víme, drop je anglicky kapka. A jaké jiné slovo bychom mohli protkat všemi našimi obory než právě toto? Nejsou snad kapky jednou z nejužívanějších lékových forem? Nepoužívají maséři pár kapek masážního oleje a nedávkují tak kosmetičky séra? A co nutriční terapeuti? Jak ti při přípravě pokrmů označí nejmenší množství tekutých ingrediencí? Opět jsou to kapky! Na závěr naše jedno velké přání: chtěli bychom, aby náš časopis v příjemné atmosféře propojoval všechny obory a sloužil ke vzájemnému poznávání a spolupráci. Straníme se bulváru a nechceme nikomu dávat kapky, jak by se podle názvu mohlo zdát. Výjimkou je tajemný pan T. Shirt, který rád fejkuje, šokuje či pranýřuje. Takže pozor na něj! Za celou redakci Pavlína Vočková Opět bodujeme v Enersolu 6. března se v pražském Centru odborné přípravy technickohospodářské (COPTH) konalo krajské kolo již devátého ročníku soutěže Enersol a naše škola na něm rozhodně nesměla chybět. SZŠ 5. května reprezentovala Lucie Bartoušková, která studuje druhým rokem zdravotnické lyceum. Mezi její koníčky patří fotbal, rodina, přátelé a v neposlední řadě také studium. Lucie se se svou prací na téma Automatický kotel na uhlí umístila na krásném pátém místě a diváci hodnotili její prezentaci jako velmi zdařilou. Patří nám nástěnka vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme také prostřednictvím u: redakce@szs5kvetna.cz A o co v této soutěži vlastně jde? To nejlépe vysvětlila právě sama Lucie: Enersol je soutěž zaměřena na úsporu energie a obnovitelné zdroje energie. V soutěži jde o to, najít si vhodnou věc, která s touto tématikou souvisí, zjistit o ní co nejvíce informací a napsat seminární práci. Lucie se věnuje životnímu prostředí i ve svém soukromí, proto jsme se jí zeptali, čím k jeho ochraně ona sama přispívá. Třídíme doma odpad a snažíme se využívat ekologické prostředky, jímž je například právě automatický kotel." Drob/pky školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce SZŠ a VOŠ 5. května 51 vychází jednou za školní čtvrtletí nulté číslo červen 2013 počet výtisků 50 vydává SZŠ a VOŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová, Tomáš Niederhafner, Pavlína Vočková (senioři) a Kateřina Domínková, Lucie Fendrychová, Matěj Řehoř, Anna Rýdlová, Kristýna Veinlichová (junioři). Externí přispěvatelé: Anna-Maria Bartels, Barbora Davidová, Gabriela Chyská, Eva Roučková, Eliška Rybenská. Nejtěžší pro Lucii bylo zjistit, co je pro její práci nejdůležitější, a dát vše dohromady tak, aby text dával smysl. I když přiznává, že práci věnovala hodně času - asi dvě hodiny denně po dobu Kateřina Domínková a Anna Rýdlová, 3.KA 12 Potlesk patřil všem! Již potřinácté vyhlásil časopis Sestra soutěž, ve které odborná porota uděluje ocenění Sestra roku. Vyhlášení výsledků za rok 2012 padlo na sychravou středu 20. března. Ačkoliv jsme na Žofín, kde se slavnostní večer konal, dorazily jako nestranné novinářky, neubránily jsme se osobním preferencím a po celou dobu jsme držely palce své favoritce Mgr. Janě Uhrové, která na naší škole vyučuje odborné předměty. Moderátoři Tomáš Krejčíř a Iva Kubelková se večera ujali s lehkostí a netajili se svým upřímným obdivem k náročnému zdravotnickému povolání. Hned na začátku poděkovali mediálním partnerům, bez kterých by se večer nemohl uskutečnit, a také představili odbornou porotu. V porotě, jíž předsedala Mgr. Alena Šmídová z MZ ČR, zasedla např. MUDr. Kateřina Cajthamlová, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. či náměstek pro zdravotní péči MUDr. Ferdinand Polák. Záštitu nad akcí převzala Mgr. Dagmar Havlová za Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Na galavečeru Dagmar Havlovou zastoupila řádová sestra SM. Angelika z řádu sv. Karla Boromejského. pokračování na straně 2 jednoho a půl měsíce účasti v soutěži rozhodně nelituje a příští rok se určitě znovu přihlásí! Lucii tímto gratulujeme k úspěchu a děkujeme za skvělou reprezentaci naší školy. Kristýna Veinlichová, 3. LB 1

2 Zprávy z domova Soutěžilo se ve třech kategoriích. První kategorie byla lůžková a ambulantní péče, druhá komunitní a sociální péče a třetí management a vzdělávání. Pokaždé se promítnul medailonek, který nám přiblížil práci, zaměření a úspěchy finalistek. Čím více medailonků, tím těžší bylo rozhodování! Posuďte sami: je záslužnější pracovat s HIV pozitivními lidmi, nebo na ulici léčit bezdomovce? Zaslouží si ocenění sestra, která zasvětila svůj život obětavé a neveselé práci v hospicu, nebo některá jiná? Není třeba zdůrazňovat, že v této soutěži není poražených a že potlesk patří všem nominovaným sestrám. Aby porota měla snadnější rozhodování, byl medailon doplněn ještě krátkým příspěvkem od nadřízených nominovaných sester. Ti vyjádřili podporu a poděkování své favoritce a také uvedli důvod, proč by se právě tato finalistka měla stát Sestrou roku. Zklamáním pro nás bylo vyjádření MUDr. Zdeňka Schwarze, který pronesl, že jeho podřízený Bc. Alan Ryba, Dis. při školení začínajících záchranářů napravuje chyby školství! Narušil tak přátelskou atmosféru celého večera a svému favoritovi bezesporu výtečnému záchranáři i pedagogovi připravil nepříjemnou chvilku. Vždyť Alan při vyhlašování seděl vedle své bývalé pedagožky Mgr. Jany Uhrové! Naštěstí se oba dva dokázali nad nešťastný výrok povznést a oba dva vypadali, že si večer skvěle užívají. Teprve po příspěvku svého nadřízeného byl nominovaný či nominovaná pozvána na pódium. Všichni adepti oplývali skromností, což k jejich povolání patří, ale také vtipem, čímž překvapili jak moderátory, tak porotu i publikum. Jejich spontánní vystupování o nich mnohdy prozradilo víc, než se vešlo do čteného medailonku. Po hromadném vyhlášení vítězů všech tří kategorií, jimiž se stali Dagmar Šperlová, Mgr. Lenka Šetelíková a sestra Bc. Alan Ryba, Dis., byla udělena cena za celoživotní dílo v ošetřovatelství Bc. Libuši Koppové, která se navíc stala také vítězkou ankety Sestra mého srdce, volené širokou veřejností přes internet. O hudební doprovod se postaral Miro Žbirka, jenž ze svého repertoáru vybral písně, které se k večeru tematicky hodily. Nejprve to byl známý hit Čo bolí to prebolí a i když nebylo úterý ani čtvrtek, tak jsme si mohli poslechnout znělku z Ordinace v růžové zahradě Tvůj svět je můj. Slavnostnímu večeru, který trval bezmála tři hodiny, chybělo jediné, a sice svižné tempo. Možná by pořadatelé měli zvážit, zda by nebylo vhodnější vyhlásit vítěze vždy po každé kategorii zvlášť. Po zhlédnutí devíti medailonů je totiž těžké orientovat se v tolika životních příbězích a vzpomenout si, čím vším si vítěz své ocenění zasloužil. Naše drobné výhrady nic nemění na tom, že jsme si večer moc užily a těšíme se na další ročník soutěže, ve které opět rády uvidíme nějakou známou tvář. Možná, že vás už teď napadá, kdo by si z naší školy ocenění Sestra roku 2013 zasloužil. Barbora Davidová, 4.A a Pavlína Vočková Kdo si píše, nezlobí Sestra roku vítězové Lůžková a ambulantní péče Dagmar Šperlová pracuje v Hospicu Dobrého Pastýře v Čerčanech Komunitní a sociální péče Mgr. Lenka Šetelíková je vrchní sestrou popáleninové kliniky FN KV, Praha založila sdružení Bolíto, zaměřené na pomoc dětem po prodělaném popáleninovém traumatu Management a vzdělávání Bc. Alan Ryba, DiS. je vedoucím Vzdělávacího centra Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství Bc. Libuše Koppová Sestra mého srdce Bc. Libuše Koppová Jmenuji se Lucie Fendrychová a považuji se za velmi naivní optimistku. Již třetím rokem studuji na naší škole obor zdravotnické lyceum. Mezi mé oblíbené předměty patří patologie a matematika. Ráda posedím s přáteli, kreslím, sportuji a píši poezii. Dívám se z té výšky dolů, lehce zmírním dravý let. Vzpomínám, jak létali jsme tenkrát spolu, roztáhli ty křídla, oblétli snad celý svět. Ve školním časopise bych chtěla dát prostor všem, kteří stejně jako já rádi píší, proto uvítám vaše texty na ové adrese: LucieFendrychova@seznam.cz. Nikdo jiný, jen my dva a chtíč, odletět od všeho co nejdál, pryč. Ten vlažný vítr na svých lících, a veselý výkřik uvnitř v plicích. Tentokrát jsem rubriku zaplnila svými texty, ale pro příště doufám, že tam budou i ty vaše! Neváhejte a ozvěte se, ať je celé škole jasné, že ještě nenastal konec básníků v Čechách! Divoká krev proudí naším tělem, ticho noci protrhne tvůj smích. Miluješ prudký pohyb dravých šelem, oči rozšířené, vzrušení zrcadlí se v nich. V úsměvu se mi to vrací, vím, že je to důkaz pravý. Zcela mi tohle to stačí, opět zrychlím svůj let dravý. Zpanikařím, ohlédnu se, a pro tebe natáhnu se. Na prázdno však svou dlaň sevřu, bolest v srdci tím tak zavřu. Jsi Fadila se nebála, a vyhrála! Tak jako každý rok se i letos naše škola zúčastnila Psychologické soutěže. Tentokrát bylo zadané téma Hodnoty a životní styl. Školní kolo se uskutečnilo 8. února. Z každé třídy (kromě maturantů) byla vybrána nejlepší práce, kterou poté její autor prezentoval ve školní posluchárně. Publikum a příjemnou atmosféru tvořili studenti a vyučující školy. Na prvním místě se umístila Fadila Mehič z 3.ZB, která na toto téma natočila velmi zajímavé desetiminutové video, uvedla paní profesorka Vladimíra Kršková a dodala: Předsedkyni poroty dělám první rok, ale i tak mohu říci, že každý rok se kvalita účastníků i prezentací velmi zvyšuje. Fadila nám o svém vítězném videu řekla, že v něm vystupovalo pět lidí ve věku od 18 do 51 let, protože každá věková skupina má na životní hodnoty jiný názor. Druhé místo obsadila Andrea Drekslerová z 2.LB. Ta svou práci pojala jako osobní příběh o svém bratrovi, kterému pomáhá na střední škole. Jako třetí skončila Ilona Bednářová z 2. ZA, autorka filozofické práce. Porota se na vítězích shodla a naše názory se nelišily, řekla profesorka Kršková a vysvětlila nám, že se u všech prací hodnotí obsah, smysluplnost, kreativita a osobní vklad, jazyková čistota, kultura vystupování a využití odborných zdrojů. Regionální kolo proběhlo 15. března opět na naší škole. Zúčastnilo se ho dohromady devět soutěžících, a sice z každé školy tři nejlepší. Vyhrál Petr Polák ze SZŠ Ruská. Další kolo a sice celostátní se bude konat v Šumperku. A co radí paní předsedkyně poroty všem soutěžícím? Chce to hodně velkou dávku odvahy a sebevědomí. Poprat se s trémou, ale i obětovat mnoho času. Fadila se nebála, bylo to interaktivní, ptala se na názor publika. V šedi noci s pocitem marnosti, uvědomuji si své nevšední slabosti, kdy smáčí slza mé řasy s pocitem něžnosti, že aspoň ona je v mé bezpečné blízkosti. Avšak s bolestí kreslím tíživé obrazy, kde výjevem jsou mé osudové nárazy, které i přes chladnou netečnost, tvoří mou jedinou společnost. V dlani místo štětce držím své srdce, co velmi slabě udává mé další tahy, a i kdybych snad chtěla kreslit prudce, marnost zahalí mě opět záhy. Ona vždy zničí moje smělé plány. Se vzpomínkou na budoucnost, plane ve mně známá vroucnost, a za zavřenými víčky vidím štěstí, co si ke mně cestu klestí, a už je u mě, už mě vítá, ale je pozdě, opět svítá Jsi jako chladné jarní ráno, jsi jednou kapkou rosy na lopuchu, jsi kámen, co spadl na dno oceánu, jsi slova, co šeptám si tajně v duchu, jsi vlažný vítr cuchající moje vlasy, jsi dravec vědci nepoznané rasy, jsi oheň letních táboráků, jsi pírkem v křídlech tažných ptáků, jsi melodií mého zlomeného srdce, jsi jablkem, co jiným chutná velmi trpce, jsi jako stéblo luční trávy, jsi klíčem, pro mě neznámé brány, jsi tenkou strunou chvějící se, jsi hurikánem, tiše blížící se, jsi ostrý náboj z revolveru, jsi kružnicí neznámého poloměru, jsi můj stálý věrný společník, jsi bílou koulí tvořící kulečník, jsi jako rudá záře na obloze, jsi hnací motor v mé úvaze, jsi podzimním listem ve větru, jsi jedním dílkem na metru, jsi tichá ryba ve vlnách, jsi bolest v mnoha podobách, jsi palčivé teplo v mém hrudníku, jsi příkladnou postavou z Bídníků, jsi zimní vločka na mé dlani, jsi osika, co se mi ve větru klaní, jsi známá píseň neznámého, jsi dílem básníka nepravého, jsi jako měsíc v úplňku, jsi malým dítkem na dvorku, jsi rozlehlý vesmír daleký, jsi mým cílem navěky, jsi důvodem úsměvu mého, jsi půllitrem piva plného, jsi jako pozdní jarní červánky, jsi kouskem naší pohádky. Lucie Fendrychová, 3. LB 2 11

3 SZŠ má talent Světluška, kytička i pastelka aneb Naše škola v tom jede taky Kung-fu panda Míša Lukáčová Asi se nenajde člověk, který by si při sledování filmů s čínským bojovým uměním alespoň jednou neřekl, že by chtěl umět totéž, co mistři jako Bruce Lee, Jackie Chan nebo třeba Donnie Yen. Měl jsem příležitost seznámit se na škole s Míšou Lukáčovou, která již od deseti let usilovně trénuje kung-fu. Přivedl ji k tomu bratr, který sám dělá bojové sporty. Míša se věnuje chen tchaj-ťi čchuan, což je styl kung-fu, který se rozvíjí přibližně od roku 1620 a vychází převážně z shaolinského umění. Sestavy jsou specifické střídáním pomalých a prudkých pohybů, nízkými postoji a vysokými kopy, přičemž se využívá otáčivých pohybů těla, ze kterých vychází síla. Cvičení mohou provozovat lidé ve kterémkoli věku, i lidé s zdravotními indispozicemi, například s dýchací potížemi. U starších lidí se preferují vyšší postoje a cviky převážně pro relaxaci a zlepšení zdraví. Mladší lidé se více věnují fyzické části - posilování a protahování za účelem zlepšení technik úderů, kopů a postoje. Většina studentů trénuje dvakrát týdně, ale Míša cvičí každý den dvoufázově ráno a odpoledne přibližně šest hodin denně! Velice důležité je i psychické cvičení zvané cchi kung. Je to osm snadných cviků, při kterých se člověk soustředí na proudění energie v těle. Dále je oblíbený postoj wuti nehybný cvik, ve kterém člověk trénuje dech a uvolnění celého těla. Touto cestou se ale ubírají spíše lidé, kteří nemohou nebo nechtějí dělat bojové umění, ale chtějí se věnovat duševnímu a zdravotnímu cvičení. Míšinými mistry jsou Sifu Zhu Tiancai, který v Číně patří mezi nejuznávanější mistry tchaj-ťi. Pravidelně se za ním jezdí trénovat do Číny a on občas zavítá do ČR. Dále Míšu vedou Radek Kolář, ředitel jejich školy, a Petr Donát, který se věnuje bojovým uměním od dětství. Ten v roce 1999 začal cvičit u Zhai Hua, od které se o rok později dostal k výše uvedenému Sifu Zhu Tiancai. K největším úspěchů Petra Donáta patří účast na mezinárodní soutěži v Číně, kde několikrát získal stříbrné ocenění. Takové ocenění je jistě velkou motivací i pro jeho žáky! Míšiným největším snem je otevřít si jednou vlastní školu a aby se tchaj-ťi zařadilo mezi olympijské disciplíny. Už si z řady soutěží, které se konaly převážně v Číně, odvezla pokaždé nějakou medaili a spoustu užitečných zkušeností. I letos se tam chystá a my všichni jí budeme držet palce! Matěj Řehoř, 3.MA Příště: Portrét Jany Lackové, která je zlatá ve floorballe. Celebrity ve škamnách Potkáváme je snad na každém rohu. Prodávají nejrůznější předměty v rámci charitativních projektů. Nákupem můžeme pomoci lidem s handicapem, týraným zvířatům nebo třeba přispět na nové lékařské přístroje do nemocnic. Podmínkou je vhození požadované částky do zapečetěné kasičky a to je kámen úrazu. Mnoho kolemjdoucích automaticky mávne rukou a rychle odchází pryč. Jednoduše nevěří. Takovým lidem se ale nemůžeme divit. Vždyť kolikrát se v médiích objevila zpráva o falešných pomahačích charitě. Ale najdou se i tací, kteří na tuto formu podpory nezanevřeli a neváhají přispět. Naše škola se těchto charitativních projektů účastní již mnoho let. Dobrovolníci z řad studentů pomáhají takovým nadacím, jakými jsou Srdíčkové dny, České dny proti rakovině neboli Kytičkové dny, nadace Anety Langerové Světluška a v neposlední řadě Bílé pastelka. O hladký a poctivý průběh akcí se již druhým rokem stará paní profesorka Milada Synková, která tuto aktivitu převzala po kolegyni Ivaně Frantové. Já sama za sebe se domnívám, že je nutné se na takovýchto projektech podílet, a profesně si také myslím, že je vhodné studenty právě zdravotnické školy zapojit do prodeje různých předmětů už jen z důvodu, že by i jako prodejci měli umět kupující poučit o chorobách a hlavně o prevenci, sdělila názor Mgr. Synková a dodala: Nejvíce se prodá na Kytičkových dnech, ale nedomnívám se, že se rok od roku prodává více produktů. A jak můžeme charitativní akce hodnotit z hlediska výtěžků? Rok 2012 byl pro naší školu opravdu úspěšný. Obzvláště desátý ročník Světlušky, který se konal 22. října 2012, velmi překvapil. Vybralo se Kč! Zatímco méně známá Bílá pastelka obdržela od našich dobrovolníků korun, které se podařilo nasbírat 17. října téhož roku. A protože již tradičně patřím k zapáleným prodejcům, zajímalo mě, jaká kritéria Mgr. Synková při výběru dobrovolníků z řad našich studentů uplatňuje. Výběr prodejců jsem pro minulý i pro tento rok zvolila ve spolupráci s třídními učiteli, takže se domnívám, že to nejsou nějací problémoví žáci, ale že to jsou, a tuto zkušenost mám, zodpovědní a velmi šikovní prodejci, kteří v prodeji nevidí jen možnost nebýt nějakou dobu ve škole, vysvětlila organizátorka akce. A mně nezbývá než doufat, že i v příštím roce budu mezi vybranými studenty také já, protože si žádný z charitativních dnů nechci nechat ujít. Lucie Fendrychová 3. LB Norská invaze Naši školu každý rok navštěvují zahraniční studenti. Letos v březnu zde byla čtveřice dívek z Norska. Lillemy, Maria, Hanne a Catherine měly díky programu Leonardo Da Vinci zařízený pobyt a praxi v pražské porodnici, kde si mohly vyzkoušet různé přístroje, ke kterým by se v Norsku před ukončením školy vůbec nedostaly. S nadšením nám vyprávěly o svých zážitcích a dojmech z práce s novorozenci. Také několikrát navštívily naši školu, nahlédly do tříd nutričních asistentů, masérů a kosmetiček. Pro několik vybraných tříd připravily ke konci svého pobytu prezentaci o své škole a norském vzdělávacím systému. Dozvědli jsme se, že mají stejně jako my dva měsíce letních prázdnin, ale své maturity završují velkým svátkem, při kterém musejí plnit všemožné úkoly, jako je snězení hamburgeru na dvě kousnutí nebo různé hry zahrnující spoustu alkoholu. Ve volném čase se dívky věnovaly především prohlídkám města a nakupování. S jedním spolužákem jsme je měli možnost provést po Vyšehradě a týden poté jsme s nimi vyrazili na bowling. Na obou akcích jsme se my i dívky dověděli spoustu zajímavostí o vzájemných kulturách. O svém pobytu Norky zveřejňovaly příspěvky na blogu na adrese kde se rozepisovaly o svých zážitcích z praxe, procházek po městě a návštěv školy. Na pobyt v Česku prý stále velice rády vzpomínají.,,it was great and we all miss it." Matěj Řehoř, 3.MA Nečekaný striptýz studentek Ptáme se slavných osobností, jak vzpomínají na svá školní léta. Petr Nedvěd, 41, hokejista Chodil jsem v Liberci do sportovní školy, kde byli jen kluci, takže si dokážete představit, jak to tam vypadalo. Jenom kluci, žádné holky. To nás určitě ovlivnilo, takže jsme pak byli vůči holkám víc stydliví. Tedy alespoň já ano. Dvakrát v týdnu jsme měli ráno tréninky, takže jsme ve škole začínali dýl a o to dýl jsme i končili. Bylo to celkem prosté: neznali jsme nic jiného než školu a sport. Jsem moc rád, že jsem nevyrůstal v počítačové době, protože dneska jsou děti víc u počítače než venku. Petr Nedvěd - během juniorského turnaje v Calgery v lednu 1989 se rozhodl kvůli hokejové kariéře emigrovat - v roce 1993 získal kanadské občanství, jak připomíná číslo 93 na jeho dresu - v NHL odehrál 15 sezón - od sezóny 2008/2009 hraje v české extralize za HC Bílí Tygři Liberec - v roce 2012 se ve svých 40 letech stal vítězem kanadského bodování Extraligy ledního hokeje Lucie Fendrychová, Kristýna Veinlichová, 3.LB a Pavlína Vočková 10 Klub přátel Prahy obnovil svou činnost a na poslední sobotu letošní zimy naplánoval výlet do Památníku na Vítkově. Při zdolávání Vítkova jsme se díky dlouhé cestě do kopce s několika překážkami pěkně zapotily. Ano, čtete správně: zapotily, nikoliv zapotili! Výletu se totiž kromě pedagogického dozoru taktéž ženského pohlaví zúčastnily jen studentky třetího ročníku Zdravotnického asistenta. Ale náladu jsme si tím zkazit nenechaly, ba naopak! Dalo by se i říci, že jsme si užily dámskou sobotní jízdu. Počasí nám vyšlo ideálně. Zimu jsme sice ještě pociťovaly, ale na cestu nám krásně svítilo sluníčko a věřte nebo ne, některé z nás se dokonce svlékly do plavek! A to ne do ledajakých! V rámci expozice o vývoji našeho sportu na našem území jsme si mohly vyzkoušet na vlastní kůži (a to doslova!), v čem se sportovalo před sto lety. Navzdory rozpačitým pohledům ostatních návštěvníků jsme odhodily svršky a vyzkoušely, co se dalo. Vžily jsme se do role sportovkyň v dobách minulých. Možná jsme tímto zpestřily expozici jak samy sobě, tak i ostatním návštěvníkům. Na výstavě bylo mnoho dalších zajímavých věcí, které jsme si mohly prohlédnout, dozvědět se něco nového a rozšířit tak naše vědomosti z české historie. Především jsme obdivovaly jezdeckou sochu Jana Žižky, která je třetí největší bronzovou sochou na světě. Poté, co jsme si prošly celou expozici, jsme se těšily, až si své dojmy sdělíme v místní kavárně s výhledem na Prahu. Bohužel tam bylo plno. Ale ani to nám nezkazilo dobrou náladu. Rozhodly jsme se tedy, že zajdeme někam jinam, a usadily jsme se v restauraci Mlsná kavka, kde jsme probraly své dojmy. Odcházely jsme s pocitem, že jsme si skvěle užily poslední sobotu letošní zimy. Eva Roučková, 3.ZB 3

4 Jazyková infúze Téma čísla: LÉTO Pozor na paprsky! Přichází léto a my se nemůžeme dočkat, až svá těla vystavíme slunci. Teplé počasí nám určitě zlepší náladu, ale co naše kůže? Pokud chceme mít čokoládově hnědou pokožku, neměli bychom zapomínat také na ochranu. Proto jsme se jako studentky oboru Kosmetické služby rozhodly, že vám poradíme, jak si bezpečně užívat sluníčka. Pokud se chceme opalovat zdravě, měli bychom pamatovat na krémy na opalování, péči po slunění a také doplňky výživy, které je nutné užívat delší dobu. Většina z nás sáhne pouze po přípravku na opalování, a navíc ho použije, až když se sluní. Což je ovšem špatně, protože bychom se měli natřít s předstihem, a ne teprve ve chvíli, kdy ležíme na koupališti. Co bychom měli vědět o opalovacích krémech? Jejich hlavním úkolem je ochrana proti slunečnímu záření. Raději volíme co nejvyšší ochranný faktor. Např. jsme-li typ II (máme světlé vlasy, modré oči a na slunci naše pokožka Zdravá hermelínová večeře Mezi nejoblíbenější letní pokrmy patří saláty. Kromě těch tradičních, ve kterých bývá především rajče, okurka a paprika, jsou vyhledávané i ty, v nichž se společně se zeleninou objevuje i nějaké ovoce, například hrušky. A pokud máte rádi i hermelín, pak je následující recept právě pro vás! Potřebujete hermelín, hrušky, hlávkový salát a na dochucení ocet balsamico, citrónovou šťávu a salátové koření. Nemusíte se příliš zabývat tím, v jakém poměru ingredience smícháte, řiďte se svými chutěmi, ale mějte na paměti, že čím víc sýru do salátu dáte, tím bude kaloričtější. Postup je naprosto jednoduchý. Hrušku a sýr nakrájejte na kostičky. Opláchnutý hlávkový salát natrhejte na kousky. Salát nazdobte na talíř, přidejte nakrájenou hrušku a kostičky hermelínu. Zakápněte octem balsamico smíchaným se salátovým kořením. Na závěr dochuťte citrónem a podávejte s bagetkou nebo s jiným pečivem. Během několika minut máte zdravou večeři hotovou a můžete si nechat chutnat! Eliška Rybenská, 3.NA Velká sýrová soutěž! Pokud o hermelínu víte víc, než jen jak chutná, bude pro vás hračka zodpovědět naši soutěžní otázku. Hrajeme o sýrovou odměnu, a sice o sadu nožů na tři druhy sýrů i s prkénkem. Otázka: Jaký je původní význam slova hermelín? Odpovědi vhazujte napsané na lístečcích do schránky umístěné u naší nástěnky, tj. vedle učebny A210. Kromě správné odpovědi nezapomeňte napsat své jméno, třídu a ovu adresu. Uzávěrka je 21. června a jméno vítěze bude viset na nástěnce. O předání výhry bude vítěz informován em. 4 rudne a loupe se), můžeme se paprskům bezpečně vystavovat po dobu 10 min. S opalovacím krémem s faktorem 12 můžeme tuto dobu prodloužit na 120 minut. Při nákupu bychom měli vždy zkontrolovat, zda má krém UVA i UVB filtr. Krémy po opalování slouží ke zklidnění a regeneraci kůže a obnovují její vlhkost a pružnost. Můžeme si vybírat mezi hydratačními mléky, oleji a spreji. Záleží pouze na tom, která forma nanášení nám vyhovuje. Doplňky výživy, které se polykají, se nejčastěji vyskytují v podobě tablet. Jsou důležité, protože chrání pokožku tím, že nám dodávají nezbytné živiny a vážou nadbytečné volné radikály. Vhodnými antioxidanty jsou vitamíny A, E, C a prvky selen či zinek. Mezi nejoblíbenější doplňky výživy patří betakaroten. Pokud se vám už stalo, že jste se spálili, máme pro vás na závěr radu, jak nepříjemné následky pobytu na slunci zmírnit. Nejjednodušší a nejlevnější "první pomocí" je obklad z černého či zeleného čaje, který necháte vychladit. A doufáme, že se pro příště budete držet našich rad! Kateřina Domínková a Anna Rýdlová, 3.KA Proč chodit bosi? Léto je období, kdy bychom kromě svršků měli občas odložit i boty. Máme k tomu totiž hned několik důvodů. Tím prvním je fakt, že lidská noha stojí na dvou klenbách, podélné a příčné, které jsou důležité pro držení celého těla a při každém kroku jseu velmi namáhány. Většina bot nemá vhodný tvar pro jejich podporu, proto je občas dobré boty zout a nechat nohám trochu volnosti. Ovšem ne všechna místa jsou pro chůzi bez bot vhodná, například na tvrdém chodníku dochází k otřesům kloubů, které mohou vést k artroze nebo dokonce poškození páteře. Na takovém povrchu boty rozhodně nesundávejme, protože chrání naše nohy. Naopak nejvhodnějším místem pro chůzi naboso jsou pláže z písku nebo oblázků, které dostatečně podporují nožní klenby a napomáhají celému pohybovému systému. Takže procházet se v létě bez bot po pláži je nejen velmi příjemné, ale i prospěšné pro naše tělo. A pokud se letos k moři nechystáte, zkuste svým nohám dopřát trochu volnosti na zahradě, v parku či na louce. Zkráta tam, kde je povrch bezpečný a měkký a kde můžeme bez obav vnímat půdu pod nohama. A pokud si ráno přivstanete, určitě nám dáte za pravdu, že chladivá rosa prospěje nejen vašim nohám, ale osvěží i vaši mysl. Matěj Řehoř, 3.MA Geld als Belohnung für Anwesenheit Für den wer Schweden noch nie besucht hat ist es wohl nur das Land der Fleischbällchen, billigen Möbelstücken und langen Polarnächten. Falls ihr bis jetzt derselben Meinung wart möchte ich euch überzeugen, dass Schweden vielseitiger ist und definitiv sehenswert. Letzte Woche habe ich meinen Freund Arvid in Göteborg besucht und neue Erfahrungen gesammelt um die ich euch bereichern möchte. Schweden und Tschechien ist nicht so weit von sich entfernt und doch stehen zwischen diesen Länder Welten. Die Schweden achten sehr auf Ordnung und Gesetzte, zwischenmenschliche Beziehungen und gesunden Lebensstyl. Sie sind sehr hilfsbereit und freundlich zu Ausländern und haben nicht das kleinste Problem mit Fremden auf der Straße ins Gespräch zu kommen. Bei der Arbeit mit Kunden muss man lächeln und sympathisch wirken. Der Kleidungsstyl ist völlig unwichtig es muss vor allem bequem sein. Sie hassen Konfliktsituationen und vermeiden lieber Streit. Kinder und die Jugend stehen an erster Stelle der Eltern und überhaupt des ganzen Staates. Das Motto heißt Våra ungdomar är vår framtid das bedeutet Unsere Jugend ist unsere Zukunft bedeutet. Das spiegelt sich auch am Schulsystem ab. Meine Freundin Samantha besucht in Göteborg ein Gymnasium wo ich die Gelegenheit hatte eine Wochen mit ihr hinzugehen. Mich hat sehr überrascht dass die Lehrer-Student Beziehung auch freundschaftlicher Basis steht. Die Lehrer werden von den Studenten mit Vornamen angesprochen. Das finde ich viel persönlicher und es fördert eine gute gegenseitige Beziehung. Das was mich aber wirklich überrascht hat oder eher schockiert hat war, dass alle Studenten kostenlos ein Notebook, Monatsfahrtkarte für öffentliche Verkehrsmittel, sowie Bücher und Mittagessen in der Schulkantine bekommen. Man kann zwischen vegetarischen-, schwedischen- und Gerichten für Muslime (kein Schweinefleisch) wählen. Damit die Schüler motiviert sind in die Schule zu gehen bekommen sie monatlich 1000SEK für 80% Unterrichtsanwesenheit. Na sagt schon, ist das nicht besser als mit unentschuldigten Stunden zu drohen? :D Nach dem Lob nun ein paar negative Dinge die mich an dem schwedischen System stören. Die Leute in unserem Alter gehen nicht oft in Bars oder Diskos. Der Eintrittspreis ist nämlich ziemlich hoch (100SEK) aber die Hauptsache ist, dass in die meisten Clubs man erst ab 23 Jahre darf. Ich hab sogar von welchen ab 28 Jahren gehört. Deswegen ziehen die jungen Leute Hemmafesten (Hausparty) vor. Da nimmt jeder sein eigenes Trinken und Essen mit. Wenn man älter als 18 Jahre alt ist könnt ihr euch nur Alkohol bis 2,25% kaufen. Um etwas härteres kaufen zu können müsst ihr bis zum 20. Geburtstag warten und dann das spezielle Alkoholgeschäft Systembologet besuchen. Damit wir unsere Reise durch Schweden nicht mit Alkohol beenden will ich noch erwähnen, dass Gesundheit, Sport und Outdoor zu den meisten Hobbys der Schweden zählen. Wenn sie sich für ein paar Tage Auszeit nehmen wollten, packen sie ihre Sachen und fahren auf eine der vielen Inseln. Sowie die Tschechen ihre Wochenendhäuser haben, hat fast jede schwedische Familien ein eigenes Boot. Gesund essen ist im Trend. Fleisch oder Fisch mit Kartoffeln und viel Gemüse oder Salat ist ein typisches schwedisches Abendessen. Im Sommer wird dann viel gegrillt auf den Inseln, im Park, im Garten oder auch auf dem Balkon. Na habt ihr wenigstens einen Grund gefunden warum ihr dieses Land besuchen oder näher kennenlernen möchtet??? Anna-Maria Bartels, 3.LB Competition for book! Do you want to improve your English and enjoy learning it at the same time? If so, we offer you an English book. The only thing you should do to win it is to decode the song. We have used the Google Translator to translate famous Czech song known by nearly everybody. Water roars across the meadows, Pinewoods rustle among crags, In the orchard in spring bloom, Earthy Paradise for the Eyes! Please, you can drop your answers (the name of the song) into our DROP BOX placed near the classroom A210. Do not forget to write your name, your class, your . The deadline is 21st June 2013! The name of the winner will be on the notice board near the room A210. 9

5 Přidejte se! Osobnost pod mikroskopem: Jana Uhrová Cenná pomoc, která nás nic nestojí Jednou z charitativních akcí, kterých jsme se na naší škole mohli zúčastnit, aniž bychom museli otevřít svou peněženku, byla sbírka víček. Akce trvala od ledna do května 2013 a byla určená dvanáctileté Kristýnce, která trpí dětskou mozkovou obrnou a je od narození na invalidním vozíku. Po nákladné speciální léčbě by se ale mohla naučit chodit. Kristýnce mohl pomoci každý, kdo hodil víčka od PET lahví, mléka, džusů a šťáv (ne od šamponů apod.) do modrého pytle, který byl umístěn v pátém patře budovy A. Akci na naší škole rozjela Lucie Bujoková ze 4.MA. Dozvěděly jsme se od ní, že pet víčka některé sběrny vykupují, ale není za to nějak moc peněz (za kilo víček je 10 Kč). Vyrábí se z nich pomůcky, které se pak prodávají. Někteří lidé tedy pomohli sběrem víček, jiní poslali Kristýnce přímo peníze. V době redakční uzávěrky akce vrcholila, rodiče si s Kristýnkou přijeli pro velký pytel víček, které odevzdají ve sběrně a získají za ně peníze. Ačkoliv se blíží prázdniny, nezapomeňme na Kristýnku a sbírejme dál. Po prázdninách se určitě v naší škole objeví sběrné nádoby. Gratulujeme vám k úspěšnému umístění. Co vám proběhlo hlavou ve chvíli, kdy jste se dozvěděla o nominaci a jak jste se o ní vlastně dozvěděla? V první etapě jsem na to zapomněla. Přihlásila mě kolegyně ze školy, ale já jsem si řekla, že sester v terénu je hodně, tak jsem to vůbec neřešila. To bylo někdy v listopadu. A najednou mi v lednu volá šéfredaktorka časopisu Sestra, paní Mgr. Pelikánová. Já jsem si myslela, že potřebují napsat nějaký článek, ale na druhé straně se ozvalo: Gratuluji vám, jste nominována a jdete do finále! Paní magistra mi vše vysvětlila a poté už mi všechny informace chodily na . Kateřina Domínková a Anna Rýdlová, 3.KA Markéta uvítá světové jezdce Fanoušci plochodrážního světa se dočkali! Speedway World Cup (SWC) míří do České republiky a s ním jak závod Race off (poslední šance), tak i samotné finále! 18. a se na pražské Markétě uskuteční hned dva závody SWC. SWC je každoroční plochodrážní akce konající se v různých zemích světa. Vůbec první závod tohoto fenoménu se jel v roce 2001, kdy nahradil léta sledovaný World Team. Minulý rok tento závod vyhrál tým z Dánska, kde hlavní hvězdou byl Nicki Pedersen. Většinu titulů však získalo Polsko, které má v plochodrážním světě velké postavení. Pokud vám plochodrážní mánie dosud nic neříká, zde jsou základní informace a pravidla, kterých se i letošní Speedway World Cup bude držet. Soutěží jezdci z různých zemí v týmech po dobu cca 1 týdne. Každý tým má zastoupení pěti jezdců, a to z důvodu zranění jednoho z nich. Protože se jedná o motoristický závod, tak jsou pády a zranění jeho součástí. Každé kolo odstartuje maršál zvednutím bílé pásky, do které nesmí žádný s plochodrážních jezdců najet. Pokud se tak stane, je z kola vyloučen. Závodníci se odlišují barvami povlaku na helmách (bílá, žlutá, červená, modrá), které na závodech družstev, jako je i SWC, jezdcům zůstávají po celý závod. Za každé kolo získá jezdec body, které se postupně sčítají. První místo znamená tři body, druhé místo dva, třetí jeden bod a čtvrté místo je bez bodu. Fanoušci si body poctivě zapisují do svých listin a napjatě sledují, jak vše dopadne. Počet jízd se pohybuje od šestnácti do dvaceti. Speedway World Cup jsem dosud nenavštívila, ovšem závod v Praze si nenechám ujít! I když v České republice není plochá dráha tak proslavená, jako je tomu v Polsku, Dánsku nebo Austrálii a občas se na závodech domácích jezdců setká jen pár fanoušků, závody typu Speedway World Cup či Speedway Grand Prix nedostatkem fanoušků rozhodně netrpí. Setkávají se zde různé národy a atmosféra je naprosto úžasná. Pokud se chcete přidat i vy, více informací zjistíte na Co pro vás znamenalo, že jste se v soutěži dostala až do finále? Je to určitě úspěch, protože je to ocenění práce. Takže si myslím, že je to určitě fajn. Jaký je váš dosavadní největší pracovní úspěch? V nemocnici je to určitě záchrana života pacientky, která při mé noční směně přestala dýchat a mně se podařilo nemocnou rozdýchat. Ale každé uzdravení a návrat do běžného života beru jako úspěch. A ve škole považuji za největší úspěch to, že studenti úspěšně ukončí studium a zůstanou pracovat v oboru. Znala jste někoho z nominovaných? Tím možná naváži na předchozí otázku, proto za úspěch považuji i to, že se můj bývalý student - Alan Ryba, dostal v soutěži do stejné kategorie jako já. Jako další jsem znala vrchní sestru z popálenin, ale ta byla v jiné kategorii. Eliška Rybenská, 3.NA Byla jste během galavečera nervózní? Já ani tolik ne, protože jsem zvyklá přednášet. Když stojíte na podiu a svítí na vás reflektory, tak v podstatě stejně vidíte jen prvních deset řad a dál už nic. Moc jsem to neřešila. Řekla jsem si, že odpovím, na co se zeptají, a třeba vymyslím něco legračního, abych všechny pobavila. Nervozita byla spíše vidět na sestrách, které na to nejsou zvyklé. Poznejte barvy Ostravy Od 18. do 21. července se uskuteční mezinárodní multižánrový festival Colours of Ostrava, který se přestěhoval z města Ostravy do industriálního historického areálu Dolních Vítkovic, které mají nepolapitelné kouzlo. Ze známých českých kapel na hlavním pódiu uvidíme a hlavně uslyšíme: Tata bojs, objev roku Zrní, návrat Pražského výběru či Radůzu. Ze zahraničních se blýsknou elektronicky tajemné duo ze Švédska THE KNIFE a jazzový idol Británie Jamie Collum. Celý mumraj bude prošpikován spousty DJs a doprovodnými akcemi. Tomáš Niederhafner 8 Jaké jste vyhrála ceny? Vlastně jsme dostali skoro všechno jako vítěz. Cen od sponzorů bylo nesčetně. Například kufr na kolečkách, digitální tonometr, spousta kosmetiky, nádobí od Simaxu, forma na bábovku, nějaké skleničky, nádoby na těstoviny, něco z varného skla, vázy, několik kytic. Řekla jsem si, že jsou lidé, kteří to potřebují víc, takže jsem skleničky dala do nemocnice, kde pracuji, digitální tonometr jsem věnovala jedné babičce, která trpí hypertenzí, já ho nepotřebuji. Knížky jsme si rozdělily s kolegyní, protože jsem už některé měla. Také jsem dostala poloviční slevu na semestrální výuku cizího jazyka a nakonec voucher do přípravného programu International Healthcare Specialist kompletní předodjezdová tréninková příprava pro práci v Saudské Arábii, Bahrajnu nebo Kataru. Celou soutěž považuji za zajímavou zkušenost a všem budoucím finalistům přeji hodně štěstí a úspěšný život. Lucie Fendrychová a Kristýna Veinlichová, 3.LB Nominace Mgr. Jany Uhrové na Sestru roku Jana Uhrová spojila celý svůj profesní život se zdravotnictvím a zdravotnickým školstvím. V letech 2003 až 2011 působila jako odborná učitelka a posléze statutární a odborná zástupkyně ředitelky SZŠ a VOŠZ v Kladně, odkud přešla na pražskou zdravotnickou školu v ulici 5. května. Pro Janu Uhrovou však bylo vždy důležité udržovat přímý kontakt s praxí, proto paralelně pracuje jako sestra ve zdravotnických zařízeních v Praze. Jako garantku psychologie, respektive odbornou asistentku ji znají také studenti kladenské Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. Ve výčtu aktivit Jany Uhrové je nutné zmínit také její dlouholeté aktivní členství v Sekci chirurgické České asociace sester a od roku 2007 zastává post místopředsedkyně Celorepublikové předmětové komise odborných předmětů na zdravotnických školách v ČR. Před dvěma lety Jana Uhrová zahájila také doktorandské studium na Filozofické fakultě UK, kde si zvolila nelehké, ale zajímavé téma Vývoj zdravotnického školství v ČR a SR po roce 1989, s čímž úzce souvisí její bohatá publikační, překladatelská, recenzní a přednášková činnost. Aktivní je také na poli tvorby a realizace vzdělávacích projektů, programů a dalších odborných akcí nejen doma, ale i v zahraničí. Přes svoji bohatou pedagogickou a manažerskou činnost zůstává Jana Uhrová stále sestrou v pravém slova smyslu. Pro vysokou pracovní morálku, přátelské a optimistické jednání, schopnost empatie a velkou dávku entuziasmu je příkladem nejen pro své spolupracovníky, ale i žáky a studenty. S pochopením a láskou je nejen vyučuje, ale mnohdy i do dalšího života vychovává. Jak jste se připravovala na finálový večer? Nijak, protože nebyla potřeba žádná příprava. Řekli nám, kdy máme přijít, a já byla ještě dopoledne se studenty na praxi v nemocnici Na Františku. Sama jsem odcházela až v půl dvanácté a ve dvanáct jsme měli sraz na Žofíně. No a v průběhu celého odpoledne nám všechno řekli: kde budeme stát, jak to celé bude probíhat a na co se moderátoři budou ptát. Ti tam byli celou dobu přítomní a zkoušeli to s námi. Nicméně se nás večer stejně zeptali na něco jiného a já i něco jiného řekla. Takže nějaká extra příprava nebyla potřeba. Nějaké ty šaty a nalíčení, ale to já moc neřeším. Akorát jsem měla k dispozici studentku od kosmetiček Kačenku, moc šikovnou. Za tu jsem byla moc vděčná, protože se nemaluji a ona mě přijela nalíčit do nemocnice. A to bylo všechno, veškerá příprava. 5

6 Kulturní vpichy Kdo si zaslouží jedničku? Netradiční role muzikálové hvězdy Hurá, už brzy budou prázdniny! Kromě nás - žáků, studentů a učitelů - se jich nemohou dočkat také divadelní herci. Stejně jako my i oni se těší na dva měsíce volna, během kterých rádi zapomenou na své náročné role, kritické diváky i pedantské režiséry. Na rozdíl od nás však nedostanou žádné vysvědčení, proto jsme se rozhodli, že je oznámkujeme alespoň na stránkách našeho časopisu. Bude to však známkování jednostranné, protože se ptáme: Komu byste v této divadelní sezoně dali jedničku a za co? Byl to krok do neznáma! Šli jsme do divadla na představení, o kterém jsme vůbec netušili, jak bude vypadat. Věděli jsme jen to, že v něm hraje pouze jeden (!) herec a že vystřídá desítky (!) rolí. Ačkoliv je Divadlo Broadway známé svou muzikálovou produkcí, tentokrát v něm hostoval Radim Schwab s inscenací Mistero Buffo. Jednalo se o čtyři středověké příběhy, které sesbíral Dario Fo, nositel Nobelovy ceny. Kdysi tyto drobné scénky hráli jokulátoři na náměstích, jarmarcích, před hospodami. I když jsme se pohodlně usadili v moderní divadelní budově, měli jsme brzy po začátku prvního příběhu pocit, jako bychom se účastnili pravé středověké podívané. Přispěl k tomu jistě strhující výkon Radima Schwaba, ale také fakt, že všechna čtyři zpracovaná témata jsou odolná vůči zubu času a dokázala nás rozesmát a dojmout stejně jako diváky před tisíci lety. Rozhovor, který nám Radim po představení poskytnul, jsme nemohli začít jinak, než právě otázkami na mysteriózní představení, které nás pohltilo. foto: Martin Špelda Gabriela Chyská, 18, studentka 3.LB Myslím, že herce není možné známkovat, protože představení i výkony ovlivňuje například kostým, scéna i společnost ostatních herců na prknech, jež znamenají svět. Přesto bych ráda vyzdvihla herce, kteří mne oslovili svým výkonem. Jedná se o dvojici Jan Dolanský (Andy Fastow) a David Matásek (Jeffrey Skilling), kteří dokázali i mě, člověka neznalého hlubších ekonomických pojmů, přenést do finančních problémů, prostředí burz a následného krachu jedné z největších společností Enron. Ve stejnojmenné hře ve Stavovském divadle mě zaujalo, s jakou energií dokázali tito dva herci spolu s ostatními vtáhnout diváka do děje. Tereza Brychcínová, 31, vyučující Jedničku od mě dostávají všichni, kteří se podíleli na inscenaci Oněgin byl Rusák, která volně navazuje na divadelní hru Hrdý Budžes, v níž před lety excelovala Barbora Hrzánová. Protože jsem věděla, že v Oněginovi Hrzánová nehraje, šla jsem do Divadla v Dlouhé trochu s despektem. Autorka Irena Dousková ve spolupráci s režisérem Janem Bornou a výborným hereckým obsazením ale dokázali, že hra předčila má očekávání. Pokud se chcete přijít do divadla opravdu pobavit a zažít, jak vypadal reálný socialismus v 80. letech, nebudete litovat a možná stejně jako já nakonec zhlédnete tuto inscenaci vícekrát. (viz foto vlevo) Pavlína Vočková, 33, vyučující Určitě mladé herečce Petře Doležalové, kterou jsem viděla v muzikálu Chicago v Divadle pod Palmovkou. Žasla jsem, jak Petra umí hrát, zpívat i tančit. Pro mě je to hvězda, která nestaví svou popularitu na skandálech v bulváru ani na účinkování v druhořadých seriálech, ale na tom, co skutečně umí, proto jí moc fandím. Barbora Davidová, 19, studentka 4.A Kristýně Leichtové, která mě pobavila a překvapila svým odvážným hereckým výkonem v představení Kebab v divadle Komedie. Jedničku bych dala ještě Tomáši Dastlíkovi a Norbertu Lichému, kteří s Divadlem Petra Bezruče hostovali v Divadle v Dlouhé. Pražskému publiku se představili v komedii Zkrocení zlé ženy. Zajímavé bylo, že stejně jako v době shakespearově hráli všechny role jen muži. Tuhle dvojici jsem zhlédla už dříve v Ostravě a nikdy mě nezklamali svým vtipem a výborným vcítěním se do role. (viz foto dole) Jste unavený? Jaký máte pocit z dnešního představení? Unavený nejsem, ono vás to hraní zpětně nabíjí. Není to taková ta normální únava. Ta přijde až tak za dvě hodiny. A pocit mám dobrý. Nejdříve jsem se trochu bál, protože Divadlo Broadway je spíše muzikálové divadlo, takže i obecenstvo chodí hlavně na muzikál. Nevěděl jsem, jak diváci Mistero Buffo přijmou, ale snažil jsem se o to, aby si z dnešního večera něco odnesli, což se nakonec myslím podařilo, takže mám radost. Hra má čtyři části. Která z nich je vaše nejoblíbenější? Nemůžu přesně říct, která je nejoblíbenější. Já mám samozřejmě rád všechny, protože jsem si je vybral. Dřív jsem nejraději hrál Bonifáce a nejmíň rád jsem měl Komedianta. A asi není divu, protože když jsem s touto inscenací začínal, tak mi bylo něco přes dvacet. A v takovém věku se těžko vcítíte do muže, kterému znásilnili ženu a zabili děti. Dnes můžu říct, že Komedianta mám vážně rád. Mojí trvale oblíbenou částí je Svatební hostina v Kání, protože je velmi vtipná, diváci se smějí, ale na pozadí toho všeho jsou cenná moudra. Proč si myslíte, že středověké hry mohou i dnešnímu divákovi něco dát? Podle mě se lidé moc nemění. Je to aktuální, protože lidstvo je zkrátka nepoučitelné. Technika jde dál, ale lidé zůstávají stejní. Jak jste se na tuto inscenaci připravoval? Moc. Musíte perfektně umět text. Jsou sice pasáže, kde můžete krásně improvizovat, ale jsou tam naopak části, kde improvizovat naprosto nesmíte, protože by se v tom divák ztratil. Další věc je naučit se to všechno v gestech jako pantomimu, aby šly rozeznat charaktery postav. Ale nejdůležitější je do toho dostat ten podtext a hloubku. Proč a co kdo říká a proč to vůbec hrajete. foto: Tomáš Ruta 6 Jak se vám spolupracovalo s paní režisérkou Alenou Ambrovou? Vložil jste do inscenace i nějaké svoje nápady? Vložil, ale byly to dlouhé hádky. Dokonce jsme jednou přestali na tři týdny zkoušet. Ale pak jsme se zase sešli a pokračovali jsme. Já jsem to začal hrát, když mi bylo dvacet, takže jsem si samozřejmě myslel, že jsem sežral rozum. Naštěstí ona viděla, že jsem dítě, a usměrňovala mě. Jí se líbilo, jak hraju, ale zároveň mi nic neodpustila, takže mě posunula dál. Hodně jsme na tom makali a myslím, že to nakonec vyšlo. Paní režisérka bohužel před dvěma lety zemřela, ale já se rozhodl Mistero Buffo hrát dál, jak jen dlouho to půjde, a ctít tak její památku. V čem dalším vás mohou diváci vidět? Hraji ještě v Klíči králů, v Šumaři na střeše, ve Sto roků samoty, v Kytici. Teď je to docela v pohodě, ale byla doba, kdy jsem hrál třeba deset her najednou, to jsem si ani nemohl zapamatovat. Jaký je váš herecký sen? Co by jste si nejraději zahrál? Určitě Fantom opery, tam mám velmi rád děj i hudbu. Jméno Schwab je německého původu, máte tam nějaké předky? Co třeba dramatik Werner Schwab? Tatínek je sice Němec a žije v Německu, ale se slavným dramatikem příbuzný nejsem. I když jeden režisér mi s oblibou říkal Wernere, ale to si mě spíš dobíral, než aby si myslel, že jsem s Wernerem Schwabem příbuzný. Jaké máte při své náročné profesi koníčky? Rád si zajdu do fitka, když je na to čas. Tam se člověk odreaguje. Sice to vypadá hrozně banálně, zvedat činky, ale je pravda, že při takové činnosti člověk vypne. Je to takový reset, který občas potřebuji. Čeho jste se musel kvůli své profesi vzdát? Cigaret a večírků. Jinak bych totiž nemohl svou práci dělat dobře. A za to mi žádná párty nestojí, i když jsem člověk, který má rád společnost přátel a posedět do rána. S tím souvisí i to, že musím mít pravidelný režim, hlavně chodit brzy spát. To k mé profesi zkrátka patří. Jak vypadá váš běžný pracovní den? To záleží na tom, zda se zkouší, nebo ne. Pokud se zkouší, tak musím ráno brzy vstávat a jít na zkoušku. Když jsme zkoušeli Klíče králů, tak jsem ráno vstával v sedm a šel jsem si zaběhat. Od devíti se zkoušelo, a to třeba až do pěti. Pak jsem odehrál představení a do noci se učil nové texty. Máte při takovém vytížení vůbec čas na vztah? Ale ano. Nám už to funguje pět let. Na začátku vztahu vás štve, že se doma míjíte, ale po určitém čase zjistíte, že je to výhoda, protože si nemůžete lézt na nervy. (Smích.) Kristýna Venlichová, 3.LB a Eva Roučková, 3.ZB 7