VENKOVNÍ A VNITŘNÍ OSVĚTLENÍ HISTORICKÝCH BUDOV. Ve světle znovuzrození staveb

Transkript

1 VENKOVNÍ A VNITŘNÍ OSVĚTLENÍ HISTORICKÝCH BUDOV Ve světle znovuzrození staveb

2 Ve světle znovuzrození staveb Venkovní a vnitřní osvětlení historických budov Vyspělost kultury dané země se pozná mimo jiné podle toho, jak se dokáže starat o odkaz předchozích generací a jak nakládá s památkami, které zdědila po předcích. V České republice jsme za poslední desetiletí ušli velký kus cesty a tisíce chátrajících památek, sakrálních staveb i historických budov prošly obnovou a znovu slouží svému účelu nebo jsou otevřeny veřejnosti s novými funkcemi. Téma památkové péče je komplexní obor, do něhož naše aktivity zasahují malou, nicméně podstatnou částí: osvětlení interiérů nebo exteriérů památkových objektů je finálním zakončením znovuzrození staveb. Za dvacet let jsme realizovali stovky projektů po celé České republice: od Prahy, přes většinu velkým měst až po zapadlé vesnické kostely Jsme rádi, že můžeme svými znalostmi a zkušenostmi přispívat ke znovuzrození staveb, jež jsme si také vytkli za titul této publikace. Seznamte se s projekty, které Etna iguzzini realizovala v oblasti památkové péče, navštivte nás, přizvěte ke konzultaci celý náš tým je připraven s vysokou odborností a nasazením řešit i Váš projekt v oblasti osvětlení památkových objektů. Ing. Miloslav Naděje a Vladimír Dohnal Obsah 2 Oblastní galerie Liberec 6 Bazilika a muzea Velehradu 9 Kostel Svaté Rodiny v Českých Budějovicích 13 Jezuitská kolej v Kutné Hoře 19 Klášter trapistů v Novém Dvoře 21 Muzeum barokních soch v Chrudimi, rekonstrukce kostela sv. Josefa 22 Zámek Pacov, regionální kulturní a společenské centrum 23 Kostel Narození Panny Marie, Želiv 25 Osvtětlení obrazu Poslední večeře

3 Oblastní galerie Liberec Nové výstavní prostory s nejmodernějšími LED osvětlením Architektonické řešení Ing. arch. Jiří Buček a spol., ateliér SIAL Návrh osvětlení Ing. Ladislav Tikovský Investor Statutární město Liberec Cena Grand Prix architektů 2014 Foto: Petr Janžura 1. Osvětlení vstupu a hlavních komunikačních prostorů replikami původních obloukových lamp 2. Výstavní sál pro krátkodobé výstavy s prosvětelným stropem Nově zrekonstruovaná historická budova městských lázní se stala novým sídlem Oblastní galerie Liberec. Vedle výstavních prostorů pro stálou expozici i krátkodobé výstavy, jsou součástí budovy také místnosti pro edukační programy, knihovna, kavárna, prodejna katalogů a prostory pro zázemí galerie jako jsou kanceláře, archív, depozitář, fotoateliér a restaurátorské dílny. Autorem projektu rekonstrukce je architektonický ateliér SIAL pod vedením Ing. Karla Novotného a Ing. arch. Jiřího Bučka. Budova městských lázní je vybavena nejmodernější technikou pro výstavní prostory. Jedním z klíčových hledisek při návrhu výstavních prostorů je řešení osvětlení, související nejen s kvalitou vjemu vystavených exponátů, ale také s mikroklimatickými podmínkami, které ovlivňují stárnutí citlivých exponátů Koncepce osvětlení výstavních prostorů v nově zrekonstruované budově je založena na měkkém rozptýleném osvětlení. Tam kde to stavební řešení objektu dovoluje, je v průběhu dne zdrojem světla přírodní denní světlo. Toto řešení je použito v prvním a druhém nadzemním podlaží. Denní světlo do prostorů vstupuje okenními otvory, u hlavního víceúčelového sálu také stropním světlíkem. Pro vytvoření rovnoměrně rozptýleného světla jsou okenní otvory z vnitřní strany opatřeny rozptylnou textilií, která jednak omezuje procházející oblohové světlo na potřebnou úroveň, a jednak rozptyluje přímé sluneční světlo. Zasklení oken je opatřeno UV fólií, která eliminuje UV složku optického záření obsaženou v denním světle. Umělé osvětlení výstavních prostorů tvoří dvě osvětlovací soustavy: celková a směrová. Celková osvětlovací soustava zajišťuje rovnoměrně rozptýlené měkké osvětlení v celém výstavním prostoru a tvoří ji nepřímá zářivková svítidla. Světlo použitých zářivek má neutrálně bílý barevný tón (Tc = K), aby jej bylo možné, u místností s přístupem denního světla, snadno doplňovat a kombinovat s přírodním světlem bez výraznějších barevných přechodů. Pro celkovou nepřímou osvětlovací soustavu jsou použita závěsná svítidla Light Air a lištový závěsný systém s integrovaným nepřímým osvětlením iduo. Směrová osvětlovací soustava umožňuje plošné osvětlení vybraných částí prostoru, například výstavních stěn nebo bodové osvětlení jednotlivých exponátů. Tuto osvětlovací soustavu tvoří lištový napájecí systém osazený směrovými svítidly pro světelné diody (LED). Použité světelné diody mají teple bílý barevný tón (Tc = K), a zajišťují věrné podání barev (Ra = 90). Pro směrovou soustavu jsou použita svítidla Palco, firmy iguzzini. Obě soustavy lze samostatně a nezávisle ovládat. Toto řešení umožňuje vytvoření čistě směrového nebo čistě rozptýleného osvětlení nebo lze oba typy osvětlení kombinovat v libovolném poměru. Zářivková svítidla, vytvářející celkové osvětlení, jsou osazena elektronickými stmívatelnými předřadníky DALI, které umožňují plynulou regulaci světelného toku. Směrová svítidla do lišty mají manuální plynulou regulaci světelného toku. Jejich optickou část tvoří patentovaný optický systém OptiBeam, který se skládá ze sady reflektorů s různě širokými vyzařovacími úhly. To umožňuje pouhou výměnou reflektoru změnit charakter vyzařování. Svítidla lze osadit clonícím příslušenstvím, které umožňuje omezit přímé oslnění od svítidel. Osvětlovací soustava je připojena na řídicí systém, 1 2

4 3. Nepřímá osvětlovací soustava 4. Odkaz minulosti zdobí jednu stěnu původním nápisem Architektonický návrh 5. Pohled ze schodiště do víceúčelového sálu 6. Ing. arch. Jiří Buček z ateliéru SIAL 6 3 který umožňuje v jednotlivých sálech nastavit úroveň celkového osvětlení, vytvořit různé provozní režimy a světelné scény. Zajímavostí, která se váže k původnímu interiéru, je použití replik původních obloukových lamp pro osvětlení vstupu a hlavních komunikačních prostorů, které byly vyrobeny podle dochované obrazové dokumentace. Bezesporu nejzajímavějším prostorem je původní bazénová hala. Pro účely nového využití bylo navrženo její horizontální rozdělení v úrovni hrany původního bazénu. Tím vznikly dva nové prostory. Horní prostor slouží jako víceúčelový sál, spodní prostor slouží jako výstavní sál pro krátkodobé výstavy. Dělicí konstrukce je z obou stran zasklena, tedy jak v úrovni podlahy víceúčelového sálu, tak v úrovni stropu sálu pro krátkodobé výstavy. V meziprostoru obou zasklení je osazena soustava zářivkových svítidel, která prosvětluje podlahu horního prostoru a strop dolního prostoru. Horní víceúčelový sál je tak prosvětlen stropním světlíkem a prosvětlenou podlahou. Prosklený strop výstavního sálu pro krátkodobé výstavy velmi věrně napodobuje světlík a vytváří dokonalou iluzi denního světla. 4 5 Prvotní koncept revitalizace městských lázní pro potřeby Oblastní galerie v Liberci vznikl v ateliéru SIAL již v červenci Tento koncept měl jediný cíl: ověřit prostorové možnosti budovy bývalých městských lázní a vhodnost jednotlivých prostor pro výstavní účely. Poté následovalo zpracování nezbytně nutných průzkumů a další stupně projektové dokumentace. V únoru 2010 tedy byla dokončena projektová dokumentace k územnímu řízení a již v květnu stejného roku dokumentace ke stavebnímu řízení. Budova městských lázní byla celkově rekonstruována pro potřeby výstavního a kulturního centra. V budově jsou umístěny výstavní prostory pro stálou expozici i krátkodobé výstavy, místnosti pro edukační programy, knihovna, kavárna, šatna, prodejna katalogů, skladové a archivní prostory a kanceláře pro zaměstnance galerie. Budova je celá bezbariérová a návštěvníkům nabízí příjemné prostředí a pohodlí moderního výstavního provozu. Samozřejmostí je komplexní zabezpečení výstavních prostor pomocí kamerového systému a protipožárních a bezpečnostních čidel. Autory rekonstrukce a dostavby je mezinárodně známá česká architektonická kancelář SIAL s dlouhou tradicí, zkušeností v oboru a personální kontinuitou. Vznikla v roce 1991 jako přímý nástupce studia SIAL, založeného původně architektem Karlem Hubáčkem v roce V současné době pracuje v kanceláři 21 stálých projektantů architektů, stavebních inženýrů, statiků a projektantů. Kancelář poskytuje služby v oblasti architektury, urbanismu a krajinářské tvorby, stavebních projektů, statiky, interiérů a inženýringu

5 Bazilika a muzea Velehradu Návrh osvětlení Ing. Jiří Pavelka, ateliér světelné techniky Řízení osvětlení Apollo Art Investor Římskokatolická farnost Velehrad Foto: Petr Janžura 1. Transept 2. Boční oltářní obraz 3. Klenba v hlavní lodi 4. Muzeum bible Panorama Velehradu upoutá naši pozornost zejména při pohledu od Starého Města. Dominují mu dvě vysoké věže s bazilikou s rozlehlým komplexem klášterních budov. Velehradský klášter je první cisterciácký klášter založený na Moravě, jeho nejvýznamnější součástí je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje, která patří mezi nejnavštěvovanější poutní místa v České republice. Původní románsko - gotická bazilikální stavba byla devadesát devět metrů dlouhá a rozkládala se na půdorysu latinského kříže, jehož východní stranu uzavírala pětice apsid. V této podobě se však kostel do dnešních dnů nedochoval. Od vypuknutí husitských válek chátral, a k jeho obnově došlo až ve druhé polovině 16. století. Bazilika ztratila středověký vzhled po požáru, který zachvátil klášter v roce V důsledku této pohromy byl kostel zásadně přestavěn. Z transeptu lodí byla odstraněna sto metrů vysoká renesanční věž a byla nahrazena barokní kupolí s lucernou. Stavba byla zkrácena o chrámové průčelí s románským portálem a nahrazena novým, nad kterým se tyčí dvě věže. Boční lodě baziliky byly přezděny příčkami s pilastry, čímž vzniklo čtrnáct samostatných postranních kaplí z nichž deset je opatřeno oltáři s kryptami pod podlahou. Ve třinácti metrech nad úrovní dlažby obíhá obvod baziliky římsa, kterou bylo výhodné využít pro realizaci osvětlení. Na římse jsou instalována směrová svítidla pro základní osvětlení a světlomety pro osvětlení klenby a kupole. Další svítidla jsou instalována zejména na římsách v bočních kaplích. Zvláštní pozornost je věnována osvětlení hlavního oltáře s oltářním obrazem. Všechny osvětlovací soustavy jsou ovládány z dotykového panelu, který je součástí inteligentního řídicího systému. Tento systém integruje skupiny svítidel, které jsou začleněny do několika světelných scén pro potřeby bohoslužeb, koncertů nebo pro turistické prohlídky. Řídicí systém umožňuje automatické vyvolávání naprogramovaných světelných scén a rovněž slouží pro získání zpětné informace o úrovni svícení v jednotlivých světelných obvodech a světelných scénách

6 5. Velehradské muzeum 6. Nádvoří 7. Románský portál 8. Kaple národů Expozice lapidária se nachází v prostorech pod bazilikou a navazuje na expozici historie ve Velehradském muzeu. Je zde možné obdivovat část dochované architektury původní románské baziliky, která je sama o sobě velice ceněným exponátem. Dále mohou návštěvníci v lapidáriu shlédnout zdobené portály, hlavice sloupů, svorníků, klenební žebra a další kamenné fragmenty, z nichž bylo lapidárium vytvořeno. Součástí výstavy v lapidáriu je původní refektář, a také tajemný podzemní labyrint chodeb s barokními kryptami. Podchozí výška v lapidáriu je velice nízká, chodba po obvodu rajského dvora měří přibližně 2,1 m, a v některých kryptách je méně než 2 m. Tento fakt byl velice limitující při návrhu osvětlení. Pokud to bylo možné, jsou kamenné prvky osvětleny směrovými LED svítidly, umístěnými na stropě. Doprovodné texty na panelech pak osvětlují LED pásková svítidla, která jsou na nich instalována. Stísněné prostory v kryptách jsou osvětlovány zemními lineárními svítidly s nízkým povrchovým jasem tak, aby byla návštěvníkům umožněna dobrá orientace a přitom se nevytrácela tajuplnost podzemních prostorů. V historické konírně velehradského kláštera byla v roce 2013 otevřena dvě nová muzea. V přízemí se nachází Velehradské muzeum a o patro výše je Muzeum bible. Muzea vznikla v rámci projektu Velehrad centrum kulturního dialogu východu a západu. Stálá expozice ve Velehradském muzeu poukazuje na historii Velehradu na křižovatkách evropských dějin. Muzeum bible nabízí návštěvníkům zajímavosti z historie bible od jejího vzniku až do současnosti. Obě expozice jsou osvětlovány směrovými svítidly s vlastní regulací světelného toku a LED svítidly ve vitrínách, která jsou rovněž stmívatelná

7 Kostel Svaté Rodiny v Českých Budějovicích Architektonický návrh Ing. arch. Josef Pleskot, Ing. arch. Norbert Schmidt, AP Ateliér Návrh osvětlení Ing. Petr Žák, ateliér světelné techniky Řízení osvětlení Ing. Jaroslav Zuna, Apollo Art Investor Josef Prokeš, Děkanství svatého Mikuláše Foto: Petr Janžura 1. Elipsovité uspořádání liturgického prostoru se dvěma ohnisky 2. Detail umístění nástěnného svítidla na stěně s dekorační výzdobou 3. Osvětlení svatostánku 4. Detail atypického svítidla integrovaného do klenby 2 1 Kostel Svaté Rodiny v Českých Budějovicích byl postaven v letech 1886 až 1888 pro místní sirotčinec. Nachází se v areálu bývalého klášterního komplexu Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, kde dnes sídlí Biskupské gymnázium. Novogotický kostel je jednolodní stavbou s jednou malou věží, sakristií a kruchtou. Její původní výzdobu stěn a stropu tvoří bohaté rostlinné a geometrické motivy. Západní část zádveří je vyzdobena malbou s Chrámem v Jeruzalémě, východní část malbou s Getsemanskou zahradu a Olivovou horu. V sedmdesátých letech minulého století (1968) byl kostel odsvěcen a řadu let sloužil jako sklad Státního archivu. Na jaře 2013 byl převeden zpět na Děkanství svatého Mikuláše. U zrodu projektu obnovy interiéru kostela Svaté Rodiny byl Josef Prokeš, spirituál na Biskupském gymnáziu a studenti gymnázia, kterým chybělo místo pro ztišení, meditaci a zastavení. Autorem projektu rekonstrukce je architekt Josef Pleskot. Základní ideou návrhu bylo, aby si interiér uchoval svůj náboženský ráz, byl neotřelý, neokázalý, minimalistický a zároveň si uchoval minulost novogotického prostoru. Moderně pojatý návrh vtiskl prostoru nadčasovou krásu, který se harmonicky snoubí s velkorysou výzdobou kostela. Projekt odpovídá i technickým nárokům dnešní doby. Jeho součástí je nové osvětlení i ozvučení. Podlahový vytápěcí systém umožňuje využívat kostel celoročně. Rekonstrukce kostela byla zahájena na jaře 2012 a dokončena na podzim roku Nově rekonstruovaný interiér slouží nejen jako duchovní prostor pro liturgie a školní potřeby, ale také pro pořádání kulturních a společenských akcí jako jsou výstavy, koncerty, přednášky apod. 3 4 Koncepce osvětlení vychází ze tří základních požadavků. První požadavek souvisí se základním uspořádáním liturgického prostoru, který je odlišný od běžného uspořádání. Jedná se o elipsovité uspořádání se dvěma ohnisky, kde jedním ohniskem je oltář a druhým ambon. Toto uspořádání, ač se zdá neobvyklé, není nové a ideově navazuje na kostely východních církví, Tyto dvě ohniska je třeba v rámci liturgického obřadu vizuálně zvýraznit. Dalším požadavkem je široké kulturní využití prostoru kostela, tedy nejen k bohoslužbám, ale také k dalším kulturním a společenských akcím. Této variabilitě využití je třeba přizpůsobit také variabilitu osvětlení a jeho ovládání. Třetím základním požadavkem bylo, vzhledem k celkovému minimalistickému pojetí interiéru, aby se hmota vlastních svítidel vizuálně uplatňovala v interiéru co nejméně. Těmto požadavkům byl přizpůsoben návrh rozmístění, ovládání i výběr typů svítidel. Osvětlovací soustavu pro osvětlení kostela Svaté rodiny tvoří tři základní typy svítidel. Prvním typem jsou nástěnná nepřímá svítidla (S1) pro kompaktní zářivky 2 x 55 W teple bílou barvou světla (3 000 K). Jedná se o plochá svítidla instalovaná ve výšce 2,2 m nad podlahou po obvodu lodě pod kůrem a na kůru v šedé barvě. Svítidla jsou z pohledu charakteru vyzařování nepřímá. Ve spodní části jsou osazena hliníkovým krytem s jemnou perforací vytvářející jemný dekorační efekt v podobě světelné aury. Primární funkcí těchto svítidel není zajištění určité hladiny osvětlení v úrovni sezení pomocí odraženého světla, ale prosvětlení horní části prostoru kostela. Nicméně světelný tok, který se odráží od stěn a stropu zajistí průměrnou osvětlenost v místě sezení okolo 50 lx. Svítidla jsou osazena elektronickými stmívatelnými předřadníky. Druhým typem jsou atypická svítidla (S2), integrovaná do větracích otvorů v křížení klenebních žeber na podélné ose klenby kostela. Tato svítidla se skládají ze dvou částí. První část tvoří 20 ks směrových svítidel pro 2 W světelné diody, s teple bílou barvou světla (3 000 K) a s vyzařovacím úhlem 34. Tato svítidla slouží pro celkové přímé osvětlení prostoru kostela. Hladina osvětlenosti od těchto svítidel v místě sezení je okolo 100 lx. Svítidla jsou osazena rovnoměrné po celé ploše. Při provozu vytvářejí dekorační efekt světelné aury v prostoru mezi okrajem svítidla a okrajem větracího otvoru. Druhou část tvoří směrové svítidlo 6 W pro světelné diody s teple bílou barvou světla (3 000 K) a s vyzařovacím úhlem 8, umístěné uprostřed atypického svítidla. Toto svítidlo slouží pro samostatné osvětlení oltáře a ambonu. Aby bylo možné zajistit nezávislé ovládání, je každá část svítidel S2 napájena ze samostatného napájecího regulovatelného zdroje proudu. Poslední částí osvětlovací soustavy jsou nastavitelná směrová vícezdrojová svítidla (S3) osazená 3 ks směrových svítidel 20 W se světelnými diodami s teple bílou barvou světla (3 000 K). Vyzařovací úhel svítidel v trojici je u každého svítidla jiný a to 14, 30 a 46. Volba úhlu se provádí použitím refraktoru, který mění směr paprsků lomem na rozhraní dvou prostředí. První dvojice svítidel S3 je umístěna na kraji prvního klenebního pole ve výše 6 m. Tato svítidla slouží pro osvětlení prostoru v okolí schodišťových stupňů v úrovni vítězného oblouku. Druhá dvojice svítidel S3 je umístěna v presbytáři za vítězným obloukem a slouží k osvětlení prostoru presbytáře, sezení a kříže. Osvětlení svatostánku umístěného na stěně presbytáře je provedeno zespoda směrovým svítidlem (S4) s vyzařovacím úhlem 8, osazené světelnými diodami 6 W s teple bílou barvou světla (3 000 K). 9 10

8 5. Podélný řez se schématickým znázorněním osvětlovací soustvy 6. Celkové osvětlení prostoru kostela Hlavní osvětlení kostela se ovládá z prostoru sakristie pomocí dotykového ovládacího panelu. V rámci ovládání jsou svítidla sdružena do skupin. Z těchto skupin byly vytvořeny světelné scény. Z celkových jedenácti světelných scén je šest určeno pro liturgické účely a pět pro kulturní a společenské akce. Osvětlovací soustavu lze ovládat buď pomocí scén, nebo ovládáním jednotlivých skupin. Uvedené světelné scény lze vytvářet přímo na panelu. Tímto způsobem lze velmi jednoduše modelovat osvětlení prostoru podle způsobu jeho využití

9 Jezuitská kolej v Kutné Hoře Generální projektant Jan Hasenohrl, Apis s.r.o. Projekt osvětlení Ing. Petr Žák Instalace THK Elektropráce, Kutná Hora Literatura [1] CIE 94/1993 Guide for Floodlighting Foto: Tomáš Bogner 1. Část panorama Kutné Hory s chrámem sv. Barbory, kaplí Božího těla, Jezuitskou kolejí a Hrádkem 2. Průhled ulicí Barborskou na chrám sv. Barbory a Jezuitskou kolej při vypnutém veřejném osvětlení a zapnutých zemních svítidlech 1 Jezuitská kolej v Kutné Hoře tvoří spolu s chrámem sv. Barbory impozantní kompozici nad řekou Vrchlicí. Její stavba byla zahájena v roce 1667 a dokončena byla až v polovině 18. století. Autorem byl významný stavitel jezuitských budov Domenico Orsi. Architektura budovy je poměrně strohá, jen průčelí připomíná raně barokní italské paláce. Záměr jezuitských stavitelů naznačit v Kutné Hoře královskou cestu od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru vedl k vytvoření venkovní galerie soch. Do roku 1997 sloužila Jezuitská kolej jako vojenský sklad. V roce 1998 ji získalo České muzeum výtvarných umění. Po osmileté rekonstrukci byl v roce 2010 v jejích prostorech slavnostně zahájen provoz Galerie Středočeského kraje (GASK). Souběžně s rekonstrukcí Jezuitské koleje byl zpracován projekt na revitalizaci venkovních prostorů v okolí chrámu sv. Barbory, kaple Božího těla a Jezuitské koleje, jehož součástí bylo také osvětlení Jezuitské koleje. Návrh venkovního osvětlení Jezuitské koleje navazuje na koncepci osvětlení panoramatu hlavních historických památek Kutné Hory, jejímž autorem je ing. arch. Ladislav Monzer. Tato koncepce vznikla při návrhu venkovního osvětlení chrámu sv. Barbory, který byl realizován v roce 1995, a vedle chrámu sv. Barbory zahrnuje také kapli Božího těla, Jezuitskou kolej, Hrádek, budovu arciděkanství, kostel sv. Jakuba a Vlašský dvůr. Při návrhu osvětlení se hledalo takové řešení, při kterém by osvětlená fasáda harmonicky navazovala na okolní objekty. Jezuitská kolej se pohledově uplatňuje z blízkých a středních vzdáleností a hlavními pohledovými částmi je čelní fasáda a dvojice bočních věží. Fasáda objektu má přísně geometrický řád s mírně vysazenou střední částí. Její jemnou plasticitu zajišťují meziokenní pilastry. Po stranách je fasáda zakončena dvojicí věží. Boční křídla se uplatňují pouze z bezprostředních vzdáleností bez návaznosti na celkové panorama. U blízkých pohledů je klíčovým pohledem dlouhý průhled ulicí Barborskou zakončený chrámem sv. Barbory. Fasáda Jezuitské koleje tvoří při tomto průhledu důležitou odraznou plochu, která zabírá podstatnou část zorného pole. Její jas významně ovlivňuje adaptaci pozorovatele a spoluvytváří celkové světelné prostředí. Tento aspekt je při blízkých pohledech významnější než vlastní způsob osvětlení fasády. Vzhledem k relativně tmavému pozadí v levé části zorného pole, je třeba zajistit maximální eliminaci oslnění od osvětlovací soustavy, jež by představovalo výrazný rušivý element. Pro střední pozorovací vzdálenosti je důležité, aby osvětlení Jezuitské koleje navazovalo na osvětlení chrámu sv. Barbory jak úrovní jasu fasády, tak barevným tónem světla. Pro plastický vzhled fasády je důležité, aby světlo dopadalo na horní část fasády z boku a vytvořilo tak vržené stíny pilastrů na fasádu. Pro celkový vjem objektu v rámci panoramatu je třeba osvětlit nejen fasádu, ale také střechu budovy a obě věže. Jak při pohledech z blízkých, tak i středních vzdáleností má na světelné prostředí a výsledný vizuální vjem významný vliv veřejné osvětlení v Barborské ulici, které tvoří repliky historických luceren na litinových stožárech osazené vysokotlakými sodíkovými výbojkami o příkonu 70 W. Svítidla jsou rozmístěna v řadě vzdálené 3 m od fasády s roztečí 25 m mezi stožáry. Při nočních pohledech ze středních vzdáleností ovlivňují svítidla veřejného osvětlení vizuální vjem osvětlené Jezuitské koleje dvojím způsobem. Jednak vytvářejí poměrně jasné rušivé světelné stopy v dolní části fasády a dále jsou jasným rušivým svíticím prvkem v prostoru. V případě blízkých pohledů z ulice Barborské tvoří svítidla veřejného osvětlení významné oslňující prvky v zorném poli a zhoršují celkový vjem osvětlených objektů i rozlišování obličejů kolemjdoucích osob. Uvedené negativní vlivy veřejného osvětlení na celkový vjem byl v rámci návrh zohledněn při návrhu provozních režimů

10 Světelně technické parametry 3. Průhled ulicí Barborskou na chrám sv. Barbory a Jezuitskou kolej při vypnutém veřejném osvětlení a zapnutých zemních svítidlech Osvětlovací soustava Výkres rozmístění a směrování svítidel soustavy architektonického osvětlení U venkovního architektonického osvětlení se požadavky na úroveň osvětlení vyjadřují v jasech, tedy v množství odraženého světla od osvětlovaného povrchu. Pro volbu jasu osvětlovaného povrchu jsou důležité tři základní informace: architektonický záměr, jas okolí (malý, střední, velký), pozorovací vzdálenost (malá, střední, velká) Z pohledu architektonického (vizuálního) by osvětlení mělo být jemné a jeho úroveň by se měla pohybovat spíše v nižších hladinách jasů, blížící se jasům povrchů chrámu sv. Barbory a dalším osvětleným objektům v okolí. Pro krátké pozorovací vzdálenosti je důležitou informací, že okolní prostředí je v části zorného pole tmavé. Pro takto definované podmínky byl pro krátké pozorovací vzdálenosti navržen průměrný jas fasády Lm,b = 3 cd/m 2 [1]. Pro pohledy ze středních vzdáleností by měl být jas přibližně o 30% větší tedy asi Lm,b = 4 cd/m 2. Těchto hodnot by jasy povrchů měly dosahovat po určité době provozu. Vzhledem k tomu, že časem dojde k zašpinění fasády prachem a k poklesu světelného toku svítidel vlivem stárnutí světelných zdrojů, je třeba, aby počáteční hodnota jasů byla vyšší. Činitel odrazu fasády se v novém stavu pohybuje okolo ρ = 50%. Vlivem zašpinění lze předpokládat pokles na hodnotu okolo ρ = 30%. U použitých světených zdrojů poklesne jejich světelný tok vlivem stánutí přibližně na 70% počáteční hodnoty. Na základě těchto údajů by měl být počáteční jas osvětlovaných povrchů přibližně o 60% vyšší. Počáteční průměrné hodnoty jasů by tedy měly dosahovat hodnot L0,b = 7 cd/m 2 pro pohledy z blízké vzdálenosti a L0,b = 10 cd/ m 2 pro pohledy ze střední vzdálenosti. Z uvedené hodnoty jasu lze pro rovnoměrně rozptylný povrch odvodit, na základě známé hodnoty činitele odrazu, potřebné hodnoty osvětlenosti. Například pro fasádu by měly být hodnoty osvětlenosti na počátku pro pohledy z blízké vzdálenosti E0,b = 45 lx a pro pohledy ze střední vzdálenosti E0,s = 65 lx. Dalším důležitým světelně technickým parametrem jsou spektrální vlastnosti použitých světelných zdrojů, které se popisují pomocí teploty chromatičnosti (Tc,n) a indexu podání barev (Ra). Pro stanovení těchto parametrů jsou zásadní informace o barevných tónech osvětlovaných povrchů. V případě Jezuitské koleje lze rozlišit čtyři základní povrchy: spodní kamenná část, světle žlutá fasáda objektu, červená střecha objektu a zelená střecha věží. Pro věrný vjem barev osvětlovaných povrchů je třeba, aby index podání barev použitých světelných zdrojů byl relativně vysoký Ra > 80. Vzhledem k tomu, že větší část ploch tvoří tónově neutrální barvy, je vhodné, aby se barevný tón použitých světelných zdrojů nepohyboval v krajních mezích, ale spíše ve středním pásmu běžně používaných teplot chromatičností, tedy přibližně v rozsahu od K do K. Osvětlovací soustava je navržena tak, aby její vizuální uplatnění bylo jak v denní, tak i noční době co nejmenší. Při jejím návrhu se zohledňovaly možnosti i omezení dané terénem, zelení a geometrií prostoru. Navrženým polohám pak byla přizpůsobena volba příkonu a křivek svítivosti použitých svítidel s ohledem na požadovaný světelný účinek. Osvětlovací soustava pro venkovní osvětlení Jezuitské koleje se skládá ze tří částí. První část slouží k osvětlení spodní části fasády a tvoří ji směrovatelná zemní svítidla pro halogenidové výbojky 35 W umístěná ve vzdálenosti 1 m od fasády na osách pilastrů. Tento způsob osvětlení umožňuje minimalizovat možné oslnění, které by způsobilo osvětlení této části objektu z větší vzdálenosti. Vzhledem k šířce Barborské ulice, umístění zemních svítidel u fasády a jejich vyklopením směrem k fasádě nevzniká zásadní problém s oslněním chodců. Druhá část osvětlovací soustavy slouží k osvětlení horní části fasády a tvoří ji světlomety umístěné na šesti stožárech o výšce 5 m v zelené ploše za zídkou se sochami. Stožáry jsou umístěny 2,5 m od zídky na úrovní sousoší tak, aby tato sousoší nestínila a současně, aby se řada stožárů při průhledu Barborskou ulicí pohledově skryla za linií soch. Světelný tok ze světlometů dopadá na fasádu šikmo, čímž dochází k vržení stínů od pilastrů na fasádu a k podpoření plastického vzhledu fasády. Na každém stožáru jsou dva světlomety pro 150 W halogenidovou výbojku se středně širokým svazkem (úhel poloviční svítivosti γ = 20 ). Jeden z dvojice světlometů je osazen refraktorem, který rozšiřuje světelný svazek v jedné rovině na cca 50 a vytváří tak eliptickou světelnou stopu. Světlomet s refraktorem slouží pro osvětlení bližší části fasády, světlomet bez refraktoru k osvětlení vzdálenější části fasády. Pro změkčení ostrých stínů jsou ve čtyřech polohách použity protisměrné světlomety pro 70 W halogenidové výbojky se středním svazkem. Třetí část osvětlovací soustavy slouží k osvětlení střech a bočních věží a tvoří ji 4 světlomety s úzkým svazkem (úhel poloviční svítivosti γ = 6 ) a 2 světlomety se středně širokým svazkem (úhel poloviční svítivosti γ = 20 ) pro 150 W halogenidové výbojky. Všechny světlomety jsou osazeny bočními clonami, které snižují pravděpodobnost možného oslnění a omezují rušivé světlo

11 Světelné zdroje a svítidla 4. První stupeň architektonického osvětlení Jezuitské koleje 5. Druhý stupeň architektonického osvětlení jezuitské koleje Ovládání osvětlovací soustavy 6. Vizuální vjem Jezuitské koleje při zapnutém veřejném osvětlení Tabulka: základní parametry architektonického a veřejného osvětlení Na základě předchozího rozboru byly pro osvětlení Jezuitské koleje zvoleny halogenidové výbojky s keramickým hořákem od firmy Osram s teplotou chromatičnosti Tcn = 3000 K. V zemních svítidlech jsou použity halogenidové výbojky s vlastním reflektorem s úhlem poloviční svítivosti 30, indexem podání barev Ra = 84 a střední dobou života t50 = h. Ve světlometech jsou použity jednopaticové halogenidové výbojky 70 W a 150 W s indexem podání barev Ra = 88 a střední dobou života t50 = h. Použitá svítidla jsou od firmy iguzzini. První část osvětlovací soustavy pro osvětlení spodní části fasády tvoří svítidla Light Up Walk osazená halogenidovými výbojkami 35 W. Vnitřní systém svítidla umožňuje otáčení světelného zdroje v rozsahu od 0 do 360 a jeho vyklopení v rozsahu od 0 do 25. Maximální povrchová teplota krycího skla odpovídá mezinárodním doporučením a je tp < 70 C. Vzhledem k tomu, že se zemní svítidla nacházejí ve veřejně přístupném prostoru a jsou umístěny ve snadno dostupné poloze, je tento parametr velmi důležitý. Při vyšších povrchových teplotách by při nahodilém dotyku mohlo dojít k závažným popáleninám, např. u dětí. Svítidla mají krytí IP67, třídu ochrany II, mechanickou odolnost IK10. Svítidla jsou instalována v hliníkovém montážním pouzdře a jejich celková odolnost vůči statickému zatížení je kg. Pro rozšíření světelného svazku a zjemnění jasových přechodů jsou svítidla osazena refraktorem. Druhou a třetí část osvětlovací soustavy tvoří světlomety Maxiwoody s úzkým a středně širokým světelným svazkem pro 70 W a 150 W halogenidové výbojky. Světlomety Maxiwoody mají krytí IP67, mechanickou odolnost IK08 a třídu ochrany II. Jak již bylo uvedeno v předchozí části, svítidla veřejné osvětlení v Barborské ulici jsou poměrně výrazným rušivým prvkem, který ovlivňuje celkovou světelnou atmosféru i vizuální vjem při pohledech z blízkých i středních vzdáleností. Z tohoto důvodu byl provoz veřejného a architektonického osvětlení rozdělen tak, že při provozu architektonického osvětlení je veřejné osvětlení vypnuté a naopak. Architektonické osvětlení má dva stupně. V prvním stupni jsou zapnutá pouze zemní svítidla (obr. 4). Osvětlení při prvním stupni je velmi decentní a je určené hlavně pro blízké pohledy. Tento stupeň je navrženo provozovat v běžných všedních dnech. Ve druhém stupni jsou zapnuta zemní svítidla a všechny světlomety (obr. 5). Tento stupeň osvětlení slouží hlavně pro pohledy ze střední a velké vzdálenosti a je určen pro provoz o víkendech a svátcích. Architektonické osvětlení je provozováno do půlnoci, po půlnoci se vypne a zapne se veřejné osvětlení (obr. 6). Architektonické osvětlení tak současně plní také funkci veřejného osvětlení. Základní technické údaje o jednotlivých provozních režimech jsou uvedeny v tabulce. 4 6 parametr označení architektonické osvětlení stupeň 1 stupeň 2 veřejné osvětlení osvětlenost E p0 (lx) rovnoměrnost E min / -E p (-) doba provozu t (hod/rok) příkon P i (kw) spotřeba el. energie W (KWh/rok) náklady na el. energii N (Kč/rok) Pozn.: Sazba za elektrickou energii je uvažována ve výši 2 Kč/kWh 17 18

12 Klášter trapistů v Novém Dvoře Autor expozice John Pawson, Velká Británie Spoluator, projektant Ing. arch. Jan Soukup, Atelier Soukup Ideový návrh osvětlení Ing. arch. Ladislav Monzer, CSc. Projekt osvětlení Ing. Jiří Pavelka Foto: Petr Janžura 1. Celkový pohled 2. Chórové lavice Investor Opatství Sept-Fons, Francie Mezinárodní ocenění Frate Sole Award pro nejvýznamnější sakrální stavbu roku V roce 2004 byl slavnostně vysvěcen kostel Panny Marie v klášteře trapistů Novém Dvoře. Samotné stavbě kostela předcházela výstavba kláštera, která započala v květnu Mnišský řád působí v rámci římskokatolické církve a jeho historie sahá do 17. století, kdy se vyčlenil v klášteře La Trappe ve Francii z cisterciáckého řádu. Motivem je prostý život, věnovaný modlitbě a práci, která musí každý klášter samostatně uživit. Podmínkou pro zbudování kláštera bylo tiché místo, vzdálené od civilizačního ruchu. V roce 1999 se řádu podařilo zakoupit budovy statku, který byl postaven v 18. století pro premonstrátský klášter v Teplé u Toužimi. V době koupě byl již značně zdevastovaný a z původních budov bylo možné zachovat pouze rezidenci v západní části kláštera. Ostatní budovy, které uzavíraly čtvercový dvůr, bylo nutné zbourat, nebo od základů zrekonstruovat. Architektonický návrh kláštera s kostelem ztvárnil architekt John Pawson z Londýna ve spolupráci s architektem Janem Soukupem z Plzně. Projekty architekta Johna Pawsona vycházejí z filozofie minimalismu, která je velmi blízká i životu mnišské komunity. Nejvýznamnější stavbou celého kláštera je novostavba kostela, uzavírající dvůr ze severní strany. Vnitřní krása kostela ohromí svou jednoduchostí, monumentální lehkostí, světlostí a prostorovou čistotou. Základní myšlenka stavby je založena na práci se světlem. Světlo dopadá do chrámu světlíky, i když výstižnější název by byl světelnými tunely či světlovody. Součástí vodorovného zastřešení je šest horizontálních oken čtyři slouží pro osvětlení lodi a dva pro osvětlení presbytáře. Přímému dopadu světla brání zavěšené panely, které pomyslně tvoří stěny kostela a pouze štěrbinami mezi panelem a stěnou se line odražené světlo do vnitřního prostoru. Tento princip je nedílnou součástí celé architektury, dává jí vyniknout, modeluje ji a naplňuje ji obsahem, pro který byla vytvořena. Základem požadavků na intezitu osvětlení v kostele v Novém Dvoře se stala měření, která byla provedena v domovském klášterním kostele v Sept Fons ve Francii. Od počátku projektu byl kladen velký důraz na to, aby intenzita osvětlení byla při bohoslužbách v obou kostelích srovnatelná. Naměřené hodnoty denní intenzity osvětlení v kostele v Sept Fons při jasné obloze s venkovní horizontální osvětleností lx byly: oltář a ambon 30 lx, chórové lavice 10 lx, lavice pro hosty 20 lx. Naměřené hodnoty denního a umělého osvětlení za stejných venkovních podmínek byly: oltář a ambon 130 lx, chórové lavice 100 lx, lavice pro hosty 100 lx.těchto hodnot mělo být dosaženo i v Novém Dvoře. Pro úplnost je třeba dodat, že v Sept Fons se jedná o starobylý kostel s tmavšími povrchy, kdežto v Novém Dvoře je novostavba s bílou výmalbou. Tento prostý fakt je však výhodou, protože i při obdobných osvětlenostech jsou na stěnách kostela v Novém Dvoře vyšší jasy a celý prostor je více prosvětlen. Denní světlo dopadá do interiéru kostela, aniž by na první pohled bylo zřejmé odkud. Stejně tak i při požadavku na návrh soustavy umělého osvětlení architekt John Pawson nepřipustil možnost, že by svítidla byla viditelná. Další zadávací podmínkou bylo, že světlo, modelující prostor, má vytvářet ve dne i po setmění stejný dojem. Umělé osvětlení muselo být navrženo tak, aby bylo koncepčně shodné s denním - nepřímé, odražené od vnitřního pláště světlíků. Hlavní osvětlovací soustava se nachází na vnitřní straně panelů. Nárokům na osvětlení nejvíce vyhovovala lineární zářivková svítidla s elektronickými předřadníky. V každém světlíku je přibližně jedna třetina svítidel s teplou barvou světla (Tnc = 2700 K) a dvě třetiny svítidel s bílou barvou světla (Tnc = 4000 K). Nízká intenzita teplého světla vytváří dojem vycházejícího, či zapadajícího Slunce. Tento způsob osvětlení se uplatní zejména při ranních a večerních bohoslužbách, kdy je prostor chrámu zahalen do mystického pološera, které je vhodné pro meditace. S přibývajícím denním světlem, nebo v zimních a tmavých dnech, je využívána celá osvětlovací soustava. Vnitřek kostela se naplní bílým světlem, dávající prostoru slavnostnost. Pro umocnění tohoto dojmu jsou zabudovanými svítidly v podlaze osvětlovány stěny apsidy se schodištěm, tvořící půlkruhový závěr presbytáře. Liturgicky nejvýznamnějším místem je mensa s křížem a sloup se sochou Panny Marie. Toto jsou jediná místa, pro která bylo použito přímého směrového dopadu světla. Pro osvětlení mensy s křížem jsou ve světlících v presbytáři ukryta reflektorová halogenová svítidla. Čtyři svítidla o výkonu 75 W s úhlem vyzařování světelného toku 8 slouží pro osvětlení mensy a dvě svítidla o výkonu 50 W v úhlu světla 4 osvětlují kříž. Další dvě svítidla o výkonu 50 W s šířkou světelného svazku 4 osvětlují sochu Panny Marie. Zde bylo důležité, aby stín vytvořený sochou dopadl na stěny zboku, až za hrany stěn světlíků, dovnitř apsidy, kde již není vidět. Každé směrové svítidlo je stmívatelné, což bylo velmi výhodné při realizaci, kdy bylo potřebné nastavit rozdílné intenzity osvětlení, podle osvětlovaných míst

13 Muzeum barokních soch v Chrudimi, rekonstrukce kostela Sv. Josefa Autor expozice Mgr. Pavel Panoch, Ph.D., historik umění Návrh osvětlení Ing. Michal Kozák Zámek Pacov, regionální kulturní a společenské centrum Návrh osvětlení Ing. Michal Kozák Foto: Tomáš Bogner Investor Město Chrudim Foto: Tomáš Bogner Stavba roku 2011 a Zlatá cena LivCom Award Muzeum barokních soch představuje město Chrudim jako významné mimopražské centrum barokního sochařství. Expozice muzea je umístěna ve zrekonstruovaných prostorách kostela sv. Josefa v areálu bývalého kapucínského kláštera v Chrudimi. Exponáty muzea, tvořené kamennými a dřevěnými plastikami špičkové kvality, reprezentativně zastupují fenomén východočeského sochařství závěru 17. a první poloviny 18. století. Osu kolekce vystavených prací tvoří díla Matyáše Bernarda Brauna a tvorba jeho významných následovníků (Jiřího Františka Pacáka, Ignáce Rohrbacha), působících v kraji až hluboko za polovinu 18. století. Perlami expozice jsou velká skupina Kalvárie (kolem 1725), hluboce expresivní dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, zde vůbec prvně výstavně prezentované, a sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého, jako vítěze nad světem, snad jedna z vůbec nejpůsobivějších oslav tohoto klíčového světce středoevropského baroka, i další sochařská a řezbářská díla, která prošla nákladným restaurováním. Muzeum je místem pravidelného konání kulturních a společenských akcí. V kryptě muzea se konají krátkodobé výstavy. Muzeum barokních soch je držitelem ocenění Stavba roku 2011 a LivCom Award. Původně hrad založený ve 13. století, v 16. století za Robmhápů ze Suché přestavěn na zámek. Z významných majitelů uveďme rod Španovských z Lisova a Zikmunda Myslíka z Hyršova, císařského polního maršálka a válečného radu. Roku 1708 přicházejí do Pacova bosí karmelitáni a šlechtické sídlo po roce 1718 postupně mění v klášter s kostelem sv. Václava. Plány na další stavební akce navrhl v roce 1739 slavný architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. Za Josefa II. byl klášter zrušen (1787) a budova znovu užívána jako zámek. Kvadratický uzavřený půdorys otevřela demolice východního křídla na konci 19. století. V 60. letech 19. století sloužila tato část zámku jako škola a byt pro učitele. Tady se v rodině učitele Jana Sovy narodil básník Antonín Sova, kterého připomíná pomník od J. V. Duška na valech. Zámek vlastnila do května 1945 rodina Weiss von Tessbach, pak přešel pod státní správu a v roce 1947 ho obsadila vojenská posádka. Armáda objekt opustila v roce 1992, ale teprve v roce 1997 byl převeden do majetku města. V současnosti zde sídlí Městský úřad Pacov, Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově, Městská knihovna Pacov a Informační centrum

14 Kostel Narození Panny Marie, Želiv Hlavní projektant Murus, spol. s r. o., Ing. J. Vinař Návrh osvětlení Ing. Jiří Pavelka, Ing. Tomáš Moravec Řízení osvětlení Apollo Art, Ing. Petr Kadlec Dodavatel osvětlení Jiří Chmelař - LIBOLI Foto: Petr Janžura 1. Osvětlení varhan a prostoru lavic 2. Chórové lavice 1 Kostel Narození Panny Marie spolu s klášterem patří řádu premonstrátů, kteří přišli do Želivu již roku Na základech románské baziliky z první poloviny 12. století byl počátkem 14. století vystavěn gotický chrám, který v letech 1713 až 1720 do dnešní podoby upravil významný architekt barokní gotiky Jan Blažej Santini-Aichel. Kostel tvoří trojlodní prostor s dlouhým pětibokým presbytářem, k němuž přiléhá sakristie. V současné době je kostel využíván pro bohoslužby, ale je také zpřístupněn pro prohlídky veřejnosti. Návrh osvětlení kostela vychází z postupně vyjadřovaných představ o podobě světelné atmosféry v chrámovém prostoru a z doplňujících požadavků zadavatele. Osvětlení kostela má dvě základní úrovně. První úrovní je celkové osvětlení prostoru, jehož převážně rozptýlený charakter má evokovat vjem prostoru při denním světle. Druhou úrovní je směrové osvětlení významných částí kostela, a to jak z pohledu vizuálního, tak i duchovního. Mezi důležité požadavky zadavatele patřilo odlišení světelné atmosféry pro různé využití (bohoslužby, prohlídky a příležitostné společenské akce) a požadavek na maximální skrytí svítidel, aby vizuálně nenarušovala vnímání prostoru. Pro celkové osvětlení prostoru bylo zvoleno nepřímé osvětlení. Při odrazech světla od hlavních ploch prostoru, jako jsou strop a stěny, se světlo rozptýlí a vzniká měkké a klidné osvětlení. Pro celkové prosvětlení hlavní i bočních lodí je použito devatenáct nepřímých stojanových svítidel Lingotto s halogenovými žárovkami 300 W. Svítidla jsou umístěna na empoře ve dvou liniích podél oken a jsou napájena z podlahových zásuvek. Pro prostorové osvětlení presbytáře jsou použita čtyři směrovatelná vícezdrojová svítidla Cestello pro halogenové žárovky (IRC) 4 65 W, upevněná na samonosné konstrukci a pohledově skrytá nad lavicemi presbytáře. Směrování svítidel umožňuje rovnoměrné osvětlení klenby presbytáře, které funguje jako sekundární zdroj rozptýleného světla. Soustava pro celkové osvětlení umožňuje plynulou změnu světelného toku světelných zdrojů. Celkový instalovaný příkon soustavy pro celkové osvětlení chrámu, kterou tvoří 23 svítidel, je 6,8 kw. 2 Směrové osvětlení je použito pro zdůraznění některých částí chrámového prostoru nebo tam, kde je třeba dosáhnout vyšších úrovní osvětlení pro konkrétní zrakovou činnost, např. pro čtení. Pro osvětlení prostoru lavic byla zvolena směrová svítidla Tecnica pro halogenové žárovky 50 a 100 W, která zajišťují úroveň osvětlení v rozsahu 120 až 180 lx. Svítidla jsou umístěna v tříokruhové napájecí liště, která je připevněna na římse zábradlí na ochozu. Svítidla Tecnica jsou použita také k osvětlení oltářů v bočních lodích, k osvětlení mensy, ambonu a křížové cesty. Průměrná osvětlenost mensy je 230 lx. Pro světelné zdůraznění prostoru presbytáře a osvětlení lavic pro kněží byla instalována směrová svítidla Pixel plus pro halogenidové výbojky 70 W, která jsou zapuštěna do pěti větracích otvorů ve vrcholu klenby. Každé svítidlo je upevněno v atypické nosné konstrukci, která je vytažena do větracího otvoru a zajištěna. K osvětlení hlavního oltáře jsou určeny dvojice vícezdrojových směrovatelných svítidel Cestello pro halogenové žárovky IRC 4 65 W, umístěné na nosné konstrukci v ostění oken. Pro osvětlení varhan byla vybrána stojanová svítidla Le Perroquet pro halogenovou žárovku 100 W, která nesvětlují tělo varhan i klaviaturu; jsou umístěna tak, aby vizuálně nerušila. Část osvětlovací soustavy pro směrové osvětlení je napájena prostřednictvím stmívačů, které umožňují plynule regulovat intenzitu osvětlení. Celkový instalovaný příkon soustavy pro směrové osvětlení, kterou tvoří 49 svítidel, je 6 kw

15 Osvětlení obrazu Poslední večeře Zákazník Úřad pro architektonické a krajinné památky pro provincie Milano, Bergamo, Como, Lodi, Monza, Pavia, Sondrio a Varese Instalace elektrických zařízení Tecnosaier (Lucio a Fabio Pironi) Řešení osvětlení Centrum společnosti iguzzini pro výzkum a vývoj, Vrchní ústav pro konzervaci a restaurování (ISCR), Úřad pro architektonické a krajinné památky pro provincie Milano, Bergamo, Como, Lodi, Monza, Pavia, Sondrio a Varese 1. Dominikánský klášter a kostel Santa Maria delle Grazie, Miláno 2. Ukázka práce s perspektivou a světlem na obraze Poslední večeře 3. Vzhled obrazu Poslední večeře při novém osvětlení 4. Vzhled obrazu Poslední večeře při původním osvětlení 1 2 Kostel Santa Maria delle Grazie patří mezi nejznámější kostely v italském Milaně. Ke kostelu přiléhá dominikánský klášter postavený spolu s kostelem v letech 1463až1497. V refektáři kláštera se nachází známá nástěnná malba Poslední večeře od slavného renesančního malíře Leonardo da Vinci. Pro svoji historickou hodnotu byly kostel i klášter v roce 1980 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Obraz Poslední večeře vytvořil Leonardo da Vinci mezi lety 1494 a 1497pro milánského vévodu Ludovica Sforzu. Nástěnná malba o velikosti 8,8 m x 4,6 m znázorňuje scénu z Janova evangelia, na které je Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři. Jsou zde čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Kristus přináší, že ho jeden z nich zradil. Jediný Jidáš je v záklonu a odvrací se, protože si uvědomuje, že Ježíš o jeho zradě ví. Malba vytváří iluzi místnosti, pokračující do obrazu, jako by Ježíš a apoštolové večeřeli spolu s návštěvníky, kteří si obraz prohlížejí. Pro dosažení tohoto účinku použil Da Vinciho dva základní nástroje: perspektivu a světlo. Při tvorbě svého díla se Leonardo rozhodl upustit od tradiční techniky freskové malby, která je založena na rychlé aplikaci barev do mokré omítky. Namísto toho se rozhodl experimentovat a použil novou techniku malby na suchou omítku (secco). Podkladem pro malbu je hlazená omítka upravená přírodní kaolinovou hlinkou, na kterou jsou nanášeny temperové vaječné barvy, smíchané s lněným olejem. Výhoda této techniky spočívá v možnosti práce na větší ploše a propracování malby do detailů. Nicméně tato volba se ale ukázala jako nešťastná. Malba začala brzy ztrácet na kvalitě a došlo k některým poškozením již za života Leonardo Da Vinci. V sedmnáctém století navíc došlo k probourání dveří ve stěně pod Ježíšovými nohami. V srpnu 1943 klášterní budovy velmi vážně poškodil nálet spojeneckého letectva. Klenby a východní stěna refektáře byly naprosto zničeny, ale severní stěna s Poslední večeří zůstala stát. Po válce byly kostel i klášter částečně zrekonstruovány a refektář znovu postaven. Obraz Poslední večeře prošel v průběhu několika století řadou restaurátorských zásahů, které mnohdy více uškodily, než pomohly. Poslední restaurátorské práce započaly v roce 1999 a trvaly více než dvacet let. Během těchto prací byly oparně odstraněny předchozí nevhodné restaurátorské pokusy a odhaleny původní části obrazu. Z důvodů ochrany vzácného a citlivého díla je omezen přístup do refektáře pouze na skupiny o maximálním počtu 25 lidí. U příležitosti pořádání výstavy Expo 2015 v Miláně se místní úřad pro architektonické a krajinné památky rozhodl o vylepšení prezentace obrazu Poslední večeře, prostřednictvím nového osvětlení. Původní osvětlovací soustavu z roku 2000 tvořila zářivková svítidla, osvětlující obraz zespoda a svítidla s halogenovými žárovkami (AR111) pro celkové osvětlení prostoru. Osvětlovací soustava s příkonem 3,5 kw poměrně významně přispívala k tepelné zátěži prostoru i k určitému tepelnému namáhání exponátu. Pro návrh nového osvětlení byla oslovena italská firma iguzzini, která se zároveň stala donátorem celé akce. Tým techniků firmy iguzzini ve spolupráci s památkáři, architekty a kurátory muzea předložil na podzim 2014 nový návrh osvětlení. V rámci návrhu byla zohledněna práce renesanční mistra se světlem, která je nejvíce zřejmá u vazby obrazu na prostor refektáře. Denní světlo přichází do prostoru refektáře z oken nalevo od obrazu, což způsobuje větší osvětlení pravé protilehlé stěny. Tento účinek světla zakomponoval Leonardo da Vinci i do svého obrazu, tak že pravá stěna obrazu je výrazně jasnější, zatímco levá je ve stínu. Okna byla nově z větší části zastíněna z důvodu ochrany uměleckého díla před přímým sluncem. Nicméně v rámci návrhu byl umělým osvětlením podpořen tento záměr umělce tak, že v levé části obrazu je osvětlenost nižší (35 lx) v porovnání s osvětleností uprostřed a vpravo (50 lx). Návrh osvětlení řešil i způsob osvětlení části obrazu, kde byly proraženy dveře, aby návštěvník tuto část nepovažoval za součást obrazu. Tato část je odlišena 3 spektrálně tak, aby šedý povrch v místě dveří měl jinou koloritu než šedý povrch vlastního obrazu. Přesná skladba barev u nového osvětlení byla volena, tak podpořila odstíny barev použité na malbě. Hlavní pozornost byla zaměřena na věrné podání červených a pleťových barevných odstínů, které při použití nekvalitních světelných zdrojů LED působí vybledle. Od listopadu 2014 do března 2015 probíhaly zkoušky, v rámci kterých probíhalo testování a ladění osvětlení. Novou osvětlovací soustavu tvoří 7 světlometů Palco od firmy iguzzini, které jsou osazeny světelnými diodami COB LED (vyrobenými na zakázku) s teplotou chromatičnosti K a indexem podání barev 95. Svítidla jsou osazena elektronickými stmívatelnými předřadníky (DALI) umožňující přesné nastavení požadované hladiny osvětlenosti. Clonící klapky zamezují dopadu parazitního světla na strop a stěny. Pro osvětlení prostoru jsou použita stojanová LED svítidla Cestello (iguzzini), která nahradila původní energeticky náročná svítidla pro halogenové žárovky. Nová osvětlovací soustava má příkon 570 W a oproti původní osvětlovací soustavě došlo ke snížení energetické náročnosti o 83%. Z pohledu konzervátorského nová svítidla osazená LED zdroji neobsahují UV záření a oproti původní soustavě došlo k významnému poklesu tepelného zatížení prostoru

16 iguzzini ETNA Sídlem společnosti iguzzini je město Recanati, které leží v srdci regionu Le Marche na úpatí italských Apenin. Společnost iguzzini, založená v roce 1958 a původně zaměřená na výrobu dekorativních svítidel, se v průběhu svého vývoje přeorientovala na oblast architektonického a technického osvětlení. Jedním ze zásadních momentů, který ovlivnil její vývoj i současné postavení, bylo rozpoznání specifického charakteru trhu se světelnou technikou, kde vedle technických parametrů a vzhledu svítidel hraje významnou roli způsob jejich použití. To vedlo k založení vědeckého výzkumného centra (1995), jehož hlavním cílem je podpora veřejné diskuze o tématech z oblasti osvětlení a komunikace mezi firmou a partnery, jejichž práce s tímto oborem souvisí. V odborné oblasti navázala firma iguzzini spolupráci s řadou významných výzkumných pracovišť z technických i humanitních oborů (Harvardská univerzita, M.I.T. Boston, Polytechnika Milán). Jednou z důležitých aplikačních oblastí, které se firma iguzzini dlouhodobě věnuje, je osvětlování muzeí a galerií. Ve spolupráci s řadou významných architektů a designérů (P. Castiglioni, G. Aulenti, R. Piano, J. M. Wilmotte) vytvořila široký sortiment svítidel přímo určený pro tuto aplikační oblast. Mezi nejvýznamnější realizace z oblasti muzeí a galerií patří Pallazzo Stozzi (Florencie), Louvre (Paříž), Galerie Borghese (Řím), Beaubourg (Paříž). Společnost Etna s.r.o. se sídlem v Praze byla založena v roce V následujícím roce se stala výhradním zastoupením firmy iguzzini a rozšířila své působení po celé České republice. V oblasti venkovního a vnitřního osvětlení realizovala přes 300 projektů. V současné době má 17 zaměstnanců a vedle prodeje svítidel nabízí také studie a projekty osvětlení, odborné konzultace i přednášky. Charakteristickým rysem společnosti je nabídka profesionálních služeb v oblasti návrhu osvětlení, a proto je její důležitou součástí technické oddělení. Společnost Etna se systematicky zabývá problematikou osvětlování výstavních prostor a ve spolupráci s odbornými institucemi se věnuje problematice ochrany exponátů. Od svého založení realizovala více než 100 projektů osvětlení výstavních prostorů. Etna iguzzini pro oblast obnovy památkových objektů Naše služby Kompletní návrhy osvětlovacích soustav Zajistíme ve všech stupních projektové dokumentace. Naší specializací je především expoziční osvětlení, kanceláře, veřejné a slavnostní osvětlení včetně různých složitějších a atypických řešení. Zajistíme také projekt elektro ve všech stupních projektové dokumentace. Montáž a instalace svítidel Dle rozsahu zakázky jsme schopni zajistit instalaci nových elektrorozvodů nebo úpravu stávajících rozvodů. Realizujeme nasvícení expozic a směrování reflektorů v případě slavnostního osvětlení. Zapůjčíme napájecí lišty a reflektory pro expoziční osvětlení případně jiná svítidla iguzzini. V případě dodávky svítidel jsou tyto služby obvykle zdarma. Kompletní poradenský servis Zajistíme i přednášku pro široké spektrum otázek týkajících se osvětlování, svítidel, světelných zdrojů, norem apod. přímo v naší přednáškové místnosti (cca 25 osob) v Praze nebo dle přání zákazníka po celé ČR. Poskytujeme kompletní záruční i pozáruční servis. Podporujeme talentované umělce Několik let bezplatně poskytujeme konzultace a komplexní osvětlení všem výstavám pražské Galerie UM na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Tato galerie už více než deset let představuje jak mladé výtvarníky a kurátory, tak retrospektivní projekty spjaté se zaměřením školy. Jsme hrdým partnerem galerie. ETNA s.r.o. Mečislavova 2/ Praha etna@etna.cz

17 Muzeum Českého krasu v Berouně / Zámek Březnice / Moravská galerie v Brně Místodržitelský palác, UMPRUM / Vlastivědné muzeum v České Lípě / Alšova jihočeská galerie, Galerie Pod kamennou žábou a Muzeum piva v Českých Budějovicích / Hradní muzeum na Státním hradě a zámku v Českém Krumlově / Galerie Výtvarného umění v Havlíčkově Brodě / Galerie výtvarného umění v Hodoníně / Františkánský klášter Hostinné / Muzeum barokního sochařství v Chrudimi / Muzeum východních Čech v Hradci Králové / Galerie CONTY, Hradec Králové / Galerie výtvarného umění v Chebu / Památník Bedřicha Smetany v Jabkenicích / Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou / Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / Regionální muzeum v Jílovém u Prahy / Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci / Galerie umění Karlovy Vary / Galerie Klatovy, Klenová / Zámecká obrazárna Kroměříž / Muzeum Jana Bechera, Karlovy Vary / Kamenný dům v Kutné Hoře / Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře / Muzeum T.G. Masaryka v Lánech / Oblastní galerie Liberec / Galerie výtvarného umění v Litoměřicích / Státní zámek Litomyšl / Muzeum a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice / Regionální muzeum Mikulov / Templ v Mladé Boleslavi / Státní galerie výtvarného umění v Náchodě / Arcidiecézní muzeum a Muzeum Umění Olomouc / Slezské zemské muzeum v Opavě / Východočeská galerie a Východočeské muzeum v Pardubicích / Galerie města Pardubic / Západočeské muzeum a Západočeská galerie v Plzni / Císařská konírna Pražského hradu / Výstava Praha Mozartova v Clam-Gallasově paláci / České muzeum hudby, Národopisná expozice Musaion a Národní památník na Vítkově Národního muzea v Praze / Dům u Černé Matky Boží a Domy v Husově ulici ČMVU v Praze / Galerie Platýz, Galerie Rudolfinum, Galerie Anderle a Galerie U Řečických v Praze / Dům U Kamenného zvonu, Městská knihovna a Staroměstská radnice Galerie hlavního města Prahy / Karolinum Univerzity Karlovy v Praze / Klášter Na Slovanech, Emauzy / Langweilův model Prahy Muzea Hl. města Prahy / Muzeum Karlova mostu / Muzeum Kampa / Náprstkovo muzeum / Klášter sv. Anežky České, Klášter sv. Jiří, Palác Kinských, Salmovský, Šternberský, Schwarzenberský a Veletržní palác Národní galerie v Praze / Národní technická knihovna v Praze / Národní technické muzeum v Praze / NKP Vyšehrad v Praze / Výstava na Pražském hradě Karel IV. císař z Boží milosti / Jízdárna Valdštejnského paláce v Praze / DOX Centrum současného umění / Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích / Muzeum dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech / Městské muzeum a galerie ve Svitavách / Dvořákova síň na zámku Sychrov / Muzeum Vysočiny Třebíč / Muzeum Škoda v Mladé Boleslavi / Muzeum Vysočiny Jihlava v Telči / Románské křídlo na zámku v Teplicích / Galerie města Trutnova / Západomoravské muzeum v Třebíči / Muzeum Bible a Velehradské muzeum, Velehrad / Multifunkční aula GONG, Vítkovice / Národní galerie na zámku Zbraslav / Baťův institut, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně / Galerie umění ve Znojmě Klášter trapistů, Nové Dvory / VŠUP v Praze / Křivoklát / Měšťanská beseda v Plzni / Informační centrum Pražského hradu / Vzdělávací centrum Na Karmeli, Mladá Boleslav / Kostel Narození Panny Marie, Želiv / Kostel sv. Václava v Praze / Zámek v Pacově / Zámek Březnice / Kostel sv. rodiny v Českých Budějovicích / Kostel sv. Jiljí v Praze / Klášterní kostel Zlatá koruna / Židovská synagoga v Plzni / Sídlo senátu v Praze / Kostel sv. Vojtěcha v Broumově / Jezuitský konvikt v Olomouci / Kostel sv. Víta v Českém Krumlově / Kostel sv. Voršily v Praze / Kostel Panny Marie Vítězné v Praze / Knihovna Strahovského kláštera v Praze / Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě Chrám sv. Barbory a Jezuitská kolej v Kutné Hoře / Dóm sv. Václava v Olomouci / Kostel sv. Bartoloměje v Plzni / Zámek Sychrov / Kostel Narození Panny Marie v Písku / Farnost Svatá Hora v Příbrami / Zámek Březnice / Kostel sv. Augustina / Zámek Vrchlabí / Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích / Kostel sv. Petra a Pavla v Čáslavi / Zámek Jičín / Kostel sv. Ignáce a kostel sv. Jakuba v Jihlavě / Interhotel Central v Karlových Varech / Židovská synagoga v Písku / Kostel sv. Jana Nepomuckého v Plzni / Úřad vlády ČR v Praze / Vila Bertramka v Praze / Královský letohrádek na Pražském hradě / Pomník bitvy u Slavkova / Hrad Střekov / Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech / Basilika sv. Prokopa v Třebíči