číslo 16 zima DOPORUČENÁ CENA 25 Kč JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Portrét VLASTA KROUPOVÁ Zuzana Štětková NENAHRADITELNÍ KOLEGOVÉ

Transkript

1 číslo 16 zima DOPORUČENÁ CENA 25 Kč JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Portrét VLASTA KROUPOVÁ Zuzana Štětková NENAHRADITELNÍ KOLEGOVÉ Angela Rogner MUSÍ OCHRÁNCE ZVÍŘAT BÝT VEGETARIÁN? Za finanční podpory SFŽP, MŽP a Jihočeského kraje Téma: MÁME RÁDI ZVÍŘATA?

2 PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC CALLA, České Budějovice (tel , Poradna: pondělí 10:00 14:00 h. (především energetika) úterý 14:00 16:00 h. (všeobecné ekoporadenství) čtvrtek 13:00 17:00 h. (především ochrana přírody a krajiny a ekologická obnova po těžbě surovin) Specializované poradenství v oblastech: energetika, ochrana přírody a ekologická obnova po těžbě surovin CEGV CASSIOPEIA, České Budějovice (tel , info@cegv-cassiopeia.cz, Poradna: úterý a čtvrtek 12:00 15:00 h. Specializované poradenství v oblastech: environmentální výchova dětí a mládeže, pro pedagogické pracovníky tvorba a realizace školních vzdělávacích programů, budování školních přírodních zahrad. ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU, Třeboň (tel , vydry@vydry.org, Poradna: středa a čtvrtek 14:00 18:00 h. Specializované poradenství v oblastech: ochrana přírody a volně žijících živočichů, problematika náhrad škod způsobených chráněnými druhy, handicapovaná divoká zvířata, odpady. DAPHNE ČR Institut aplikované ekologie, České Budějovice (tel , daphne@daphne.cz, Poradna: ve všední dny po předchozí domluvě. Specializované poradenství: hospodaření šetrné k přírodě a krajině, dotační možnosti pro péči o přírodu a krajinu, zákonné povinnosti zemědělců vzhledem k životnímu prostředí, ochrana přírody. EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS, Tábor (tel , poradna@eps.cz, Poradna: pondělí 13:00 18:00 h. středa 9:30 13:30 h., pátek 9:00 12:00 h. (Mgr. Jana Kravčíková, Mgr. Markéta Višinková) Specializované poradenství: základní bezplatná právní pomoc v oblastech souvisejících s ochranou ŽP. EKOCENTRUM Elektrárna královského města Písku, o.p.s. (tel , marek.andel@quick.cz, Poradna: úterý a středa 9:00 11:00 h. Specializované poradenství: obnovitelné zdroje energie, vzdělávání a environmentální výchova dětí a mládeže. EKOWATT, České Budějovice (tel , karel.srdecny@ekowatt.cz, Poradna: pondělí a středa 13:00 17:00 h. Specializované poradenství: energetické úspory a obnovitelné zdroje energie. FLORIANUS, Jindřichův Hradec (tel , florianus@seznam.cz, Poradna: čtvrtek 14:00 18:00 h. Všeobecné poradenství Specializované poradenství: přírodní zahrady. JIHOČESKÉ MATKY, České Budějovice (tel , jihoceske.matky@ecn.cz, Poradna: středa 10:00 16:00 h. Specializované poradenství: metodická pomoc pro účast ve správních řízeních týkajících se ochrany přírody a krajiny, pomoc při zapojování veřejnosti do procesů EIA, metodická pomoc při zakládání občanských sdružení. OCHRANA FAUNY ČR (tel , ekocentrum@ochranafauny.cz, Poradna Votice: pondělí čtvrtek 8:00 16:00 h. Poradna Tábor: pondělí čtvrtek 8:00 16:00 h., pátek 8:00 12:00 h. Poradna Příbram: středa 10:00 15:00 h. Specializované poradenství v oblasti výuka průřezových témat na školách. ROSA, České Budějovice (rosa@rosacb.cz, tel , Poradna: pondělí a úterý - 13:00 17:00 h., čtvrtek 8:00 12:00 h. Specializované poradenství: odpovědná spotřeba, přírodní zahrady a permakultura, místní produkty, ekodítě, (ekologické pleny a dámské hygienické potřeby, hračky atd.), voda. ZO ČSOP Šípek, Český Krumlov (info@ekocentrumsipek.cz, tel , Poradna: pondělí a středa 13:00 16:00 h., úterý 9:00 12:00 h. a 13:00 16:00 h. čtvrtek 9:00 12:00 h. (po domluvě i mimo tyto hodiny) Všeobecná ekoporadna ZO ČSOP Šumava Vimperk (tel , poradna@csopsumava.cz, Poradna: prostory se připravují Specializované poradenství: ochrana přírody a krajiny ve vztahu k regionu Vimperska (vč. oblasti NP a CHKO Šumava),druhová ochrana rostlin a živočichů, životní prostředí, ekologické zemědělství, trvale udržitelný způsob hospodaření. SLUNEČNICE CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI VÁM NABÍZÍ: vbiopotraviny, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU vbio OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK, BIOVÍNO vpotraviny PRO VEGETARIÁNY A VEGANY včerstvé KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO KAGOR vvelký VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB vbio JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY vbio POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS vvelký VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ vmed, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY vpřírodní KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA vsolné LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU vvonné OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE vknihy O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU vknihy S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU vekologické ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY ECOVER A SODASAN OBCHOD SLUNEČNICE NAJDETE V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH V CHELČICKÉHO ULICI 21, MEZI LANNOVOU TŘÍDOU A RUDOLFOVSKOU ULICÍ VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK OTEVÍRACÍ DOBA: PO PÁ 8,30 18,00 SO 8,30 12,00 Bližší informace na tel. č , vkaždé PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB, ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY ) JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ, SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu. MĚSÍC VE DNE Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách. Zveřejněné články obsahují názory autorů, nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno) ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady. V y d á v á: Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC A d r e s a r e d a k c e: KRASEC, o.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice krasec@krasec.cz O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a: Zdenka Jelenová R e d a k č n í r a d a: Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová Marie Pacovská, Josef Kadubec V e l k é f o t o n a o b á l c e: Foto Václav Bartuška S a z b a, g r a f i k a a t i s k: Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov E v i d o v á n o: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE Toto číslo Krasce vyšlo s podporou Státního fondu životního prostředí, Ministerstva životního prostředí a Jihočeského kraje. KRASEC 2010 ISSN

3 EDITORIAL Z OBSAHU Milé čtenářky a čtenáři! Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst-srst-srst! Aspoň těm starším z nás jistě při přečtení tématu tohoto čísla vytanula z podvědomí stará písnička Jitky Molavcové... A všem určitě nejrůznější okamžiky, které jsme s našimi čtyřnohými, okřídlenými či třeba oploutvenými souputníky prožili. Ta setkání bývají v dobrém, ve zlém, nebo jaksi ambivalentní, tedy brána každou ze stran z odlišného úhlu pohledu (vemte si například pohledy přívržence ekologického jídla z blízka, vegetariána a prasete na tradiční českou zabijačku). A právě tak pestře, ne-černobíle, jsme se téma snažili pojmout na následujících stránkách. Najdete na nich živé tvory v různých podobách, většinou samozřejmě v nějakém vztahu k nám lidem. A ne že bychom se k nim chovali vždy právě lidsky. On vlastně ani ten náš jazyk moc přesně nevystihuje, co máme někdy doopravdy na mysli hezky o tom píše na str. 24 Věrka Soukupová. Člověk bestiální se chová většinou nelidsky, nicméně málokteré zvíře by se mu vyrovnalo. Což jsme si v nedávných dnech připomněli například zásluhou sdružení Svoboda zvířat a jejich kampaně Proti srsti proti přetrvávajícím strašlivým podmínkám chovu zvířat na českých kožešinových farmách. Pokud ji ještě neznáte, poslechněte si na YouTube píseň Petra Mašína Hej dámo: Hej, hej, hej, dámo, prozraďte mi, jaké je to, oháknout se kožichem? Co na to vaše svědomí, že váš norek při výrobě byl plně při vědomí... Tak řekněte mi do háje, proč tohle nosíte, proč tak sakra o zvířata tolik stojíte?... To ale jen tak na okraj, v dnešním čísle o kožešinách nic víc nenajdete, ale zato jak že pokračuje Jitka Molavcová? V zoologické zahradě, zahradě, zahradě, nehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst! tak do zoo se vypravíme, do té naší jihočeské. Lva tam nepotkáte, ale tygra možná už brzy. Rozhodně je tam tolik novinek, že pokud jste ji v posledních pár týdnech nenavštívili, neváhejte! Nejen zvířaty se však obírají naši autoři. K přečtení určitě doporučuji text Jiřího Gutha o tom, zda je krajina doopravdy tak jednoduše na prodej, jak nám předkládají naši vládní představitelé. A se Slávkou Neradovou se podíváme do úžasné zahrady že si možná řeknete: Už aby bylo jaro... Tak pěkné Vánoce! POHLEDEM ZDENKA JELENOVÁ HELENY JALOŠEVSKÉ Jakoby mávnutím čarovného proutku utekl rok a půl, a projekt občanského sdružení Krasec Pod korunou stromů se nezadržitelně blíží k závěru. Ještě není ta nejlepší chvíle na bilancování, ještě se připravují aktivity, které snad úspěšně završí dvouleté snažení. Toto číslo, které je také součástí projektu, věnujeme zvířatům, a především našemu vztahu k nim. Je to nesmírně složitý, často celoživotní úkol snažit se porozumět zvířatům, jejich životu a potřebám. Jsou vědci, kteří takto zkoumají jeden jediný živočišný druh a stejně nakonec objevují nové a nové nepoznané skutečnosti. Pro nás ostatní by mělo být cílem hlavně získání respektu, úcty a tolerance ke všemu živému. A ještě větším úspěchem je, pokud tyto schopnosti dokážeme předat vlastním dětem. Pro vytvoření vztahu SETKÁNÍ S NETOPÝRY str. 14 Účastníci strakonických akcí by mohli potvrdit, že nejsou vůbec oškliví, jen zvláštní a mile legrační. Mají oči jako korálky, pohyblivý čumáček a nápadné uši, jejich kožíšek je hustý a čistý ALENA HRDLIČKOVÁ POSLEDNÁ PEVNOSŤ str. 19 Tito majestátní tvorové mne vždy fascinovali a nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem v dolině potoka pod Muráňskou planinou viděl záda medvěda, jak třicet metrů nad námi mizí v křoví IVO STEHLÍK O GORILÁCH A LIDECH str. 25 Jedna ze stálých fanynek, v civilu výčepní, oslovila štamgasty a do zoo brzy dodala více než sto mobilů. Koupily se boty pro Luca Acameho, strážce v Kamerunu. Možná pomohou k úspěchu příští akce proti pytlákům JANA HAJDUCHOVÁ AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Zprávy od partnerských organizací 4-5 PORTRÉT Vlasta KROUPOVÁ: Život jde dál - zaplať Pán Bůh za něj! 6-7 Z REGIONU Jan PAPÁČEK Přírodní zahrady bez hranic 8 Stanislava NERADOVÁ Všechno vlastně znám od babičky 9 Vilém HRDLIČKA Šustění v listí 10 Irena KOJANOVÁ Proč se v obcích těžce dýchá 11 POD LUPOU Jiří GUTH Krajina na prodej 16 PŘÍLOHA PRO RODINU Jak správně přikrmovat ptáky? I Jak na hmyz II Hrajeme si s ptáky III Výlety bez aut IV TÉMA Zuzana ŠTĚTKOVÁ Nenahraditelní kolegové 17 Matouš ŠIMEK Vlci v jižních Čechách? 18 Ivo STEHLÍK Posledná pevnosť 19 Ivana JONOVÁ Rozhovory s R. Hradilem a I. Stehlíkem NA NÁVŠTĚVĚ Zoo OHRADA 26 ESEJ Angela ROGNER Musí ochránce zvířat být vegetarián? 27 PANORAMA Tipy na webové stránky, nové knihy, recenze FEJETON Irena VACKOVÁ O lidech a psech 30 k přírodě je u člověka nejdůležitější prvních pět až šest let života. V té době nejen že děti neustále sledují, jak se my dospělí chováme, a absorbují do sebe vzorce našeho chování, ale současně je vše, co se týká rostlin a zvířat, nesmírně baví. Problém může nastat, když právě v tomto období dostatek podnětů nemají. Setkala jsem se během výukových programů pro děti prvních tříd s tím, že človíček nerozeznal kozu od krávy... To pak plní důležitou roli školy, centra ekologické výchovy a kroužky, aby doplnily to, co často bývá hlavně u městských dětí zanedbáno. Vlastně se to může zdát paradoxní, snažit se pochopit život zvířat, když tak často tápeme v tom vlastním. Každopádně obojí, přátelství lidí i přátelství člověka a zvířat, je obohacující a nikdy nekončící dobrodružství, bez kterého si většina z nás nedokáže život představit. A tak stejně jako dokáže čarovný proutek ovlivnit běh času, přeju Vám všem, čtenářům našeho časopisu, ať svým mávnutím zařídí, aby se jak nám lidem navzájem, tak lidem a zvířatům dařilo žít společně, ne jen vedle sebe, nebo dokonce na něčí úkor. I když přiznávám, že jsou druhy živočichů, se kterými bych domácnost sdílet nemohla :-). Autorka je předsedkyní o.s. Krasec. 3

4 AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC 4 Pohádková recyklace Pohádková recyklace je název nového výukového programu na jednu vyučovací hodinu, který nabízí Rosa. Program přibližuje žákům nižších ročníků základních škol a dětem z MŠ problém třídění a využitelnosti odpadu, zejména toho nebezpečného. Co s nefunkčními elektropřístroji se dozví děti nejen v loutkové pohádce, ale i v navazujících aktivitách. Poselství z pohádky je pro děti mnohem silnější, než pouhé nabádání k tomu co mají či nemají dělat. Pohádkovou recyklaci můžete objednat na evp@rosacb.cz. IRENA VACKOVÁ Klub malých debrujárů v Písku Oddémonizovat vědu a formou zábavy přitáhnout mladou generaci ke studiu technických oborů to je cílem klubu malých debrujárů, založeného nově v Písku. Dětem nabízí možnost rozvíjení schopností a znalostí z oblasti vědy, techniky a ekologie. Kluby malých debrujárů, které od roku 1991 vznikají po celé republice, přitahují hravou formou děti k fyzice, chemii a dalším technickým oborům. Vedoucím klubu je Marek Anděl z Elektrárny královského města Písku. V jižních Čechách zatím existují pouze dva kluby v Českých Budějovicích. Nejhustší síť je na Zlínsku a v Jihomoravském kraji, kde kluby prošly již tisíce dětí. JINDŘIŠKA JELÍNKOVÁ Oko za oko, zub za zub Foto Rosa V srpnu se ve středisku ekologické výchovy NP Šumava Stožec konala akce Festival letní inspirace oko za oko, zub za zub. Cílem pobytu byla vzájemná výměna zkušeností, informací a ukázky ekovýchovných aktivit. Akce se zúčastnilo 59 osob, v programu byly aktivity informačně vzdělávací (přednášky s besedami na téma Chytrá energie, Místní akční skupiny, Lesy NPŠ aj.), i praktické (např. alternativní metody EV, řemeslné aktivity a vybrané ukázky EVP). Doprovodnými akcemi byla např. prohlídka jedné z nejmenších školiček v ČR nebo psí spřežení. VĚRA SOUKUPOVÁ Calla pomáhá nejen břehulím JIŘÍ ŘEHOUNEK, rehounekj@seznam.cz pomáhá břehulím Sdružení Calla upravilo v roce 2010 šest hnízdních stěn pro chráněné břehule říční. V pěti z nich se břehule skutečně usídlily, dvě kolonie patří k největším v Jihočeském kraji. V rámci projektu podpořeného MŽP ČR probíhal také výzkum dalších druhů živočichů na hnízdištích břehulí. Hlavní skupinou, na kterou se letošní výzkum zaměřil, se stal blanokřídlý hmyz. Mnoho zástupců této skupiny, kteří se běžně označují jako samotářské včely a vosy, si totiž vyhrabává nory v písčitém materiálu. Vznikla analýza, která obsahuje i řadu doporučení pro péči o lokality břehulí. Náš výzkum přesvědčivě ukázal, že písčité stěny vzniklé vodní erozí, nepravidelnou těžbou, či cílenými zásahy hostí i celou řadu dalších druhů živočichů. Jedná se v mnoha případech o druhy vzácné, někdy až kriticky ohrožené, často jde o jejich jediné známé místo výskytu v rámci kraje, říká Petr Heneberg, autor analýzy a přední český odborník na břehule. Staré nory břehulí slouží také k hnízdění jiných druhů ptáků, v dolní části stěn nacházejí úkryt ohrožené ropuchy zelené. Narušování povrchu při úpravách stěn těžkou technikou pak svědčí druhům rostlin, které vyhledávají stanoviště s nedostatkem živin, a živočichů, kteří vyhledávají místa s otevřenými ploškami písčitého substrátu. Analýza potvrdila důležitost tzv. mozaikovité péče o přírodovědně cenné lokality ovlivněné činností člověka. V praxi to znamená, že udržování různorodosti stanovišť vede také k větší rozmanitosti života na nich. Analýza vznikla v rámci projektu Pískovny pro biodiverzitu, který podpořilo MŽP ČR. Zájemci si ji mohou stáhnout na Otava vydala poklad, zlaté šupiny to nebyly JINDŘIŠKA JELÍNKOVÁ, jindriska.jelinkova@ .cz šupiny to nebyly Na pětadvacet dobrovolníků se v říjnu podílelo na vyčištění řeky Otavy v přibližně třistametrovém úseku mezi splavem elektrárny a Novým mostem. Úklid zorganizovalo EKOCENTRUM Elektrárna královského města Písku, o.p.s., ve spolupráci s Odborem životního prostředí MÚ Písek a Povodím Vltavy. Na odvozu vylovených naplavenin a nepořádku se podílely Městské služby Písek a akce se aktivně zúčastnil i senátor Miroslav Krejča. Už od deváté hodiny ráno bylo možné díky Povodí Vltavy, která snížila bubny na jezu u Nového mostu, vejít do řeky a začít s vytahováním naplavených větví, částí stromů a naházeného nepořádku. Úklid trval až do odpoledních hodin a podíleli se na něm nejenom dobrovolníci z řad občanů, ale významně pomohli také profesionální i dobrovolní hasiči. A že bylo co vyhazovat. Už tradičně byla v řece naplavena spousta dřeva, které přinesly přívalové deště. Mezi nejvíce překvapivé úlovky však patřily pytle ztvrdlého cementu a část Foto autorka lešení naházené za Sladovnou. Mezi mosty pak hasiči vylovili zrezivělá dětská i dospělá kola, dopravní značky, různé stojany, telefonní přístroj na kartu, reklamní tabule, hadice, poklopy na kanalizaci, řetězy, koše, kryty na osvětlení atd. Největší radostí vandalů je zřejmě vytrhávat odtokové mřížky v Čechově ulici, protože těch se válelo v řece přibližně patnáct. Nejvíce práce dalo ovšem vylovení obří pneumatiky z nákladního auta. Z vody ji na laně muselo tahat deset lidí. K odstranění některých těžkých kmenů z koryta ale chyběla technika. Jsem spokojený, přišlo nás docela dost, počasí nám také přálo a povedlo se nám udělat kus práce, řekl Marek Anděl z Ekocentra. O občerstvení účastníků se postaral Hotel Bílá růže. Ekocentrum pořádá už tři roky pravidelný jarní úklid Otavy. Tento podzimní byl mimořádný, chtěli jsme využít toho, že v řece bude minimum vody, dodal Anděl.

5 AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Ekotrh opět oživil náměstí IRENA VACKOVÁ, náměstí Na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. se v září opět uskutečnil Ekotrh, který již podeváté zorganizovala Rosa, o.p.s. Na letošním ročníku se prezentovalo celkem 29 účastníků v 26 stáncích. Dopoledne k Samsonově kašně zavítali školáci, kteří měli zájem i o Den bez aut, který završuje Evropský týden mobility a v Českých Budějovicích jej pořádala organizace Cassiopeia. Ekotrh, to je vlastně jakási přehlídka tradičních řemesel (zpracování ovčí vlny, paličkování, kovářství apod.), propagace ekologicky šetrných výrobků, místních produktů, zdravé výživy, biozeleniny a bioovoce, rovněž představení neziskových organizací, které se věnují ekovýchově a environmentální osvětě, a v neposlední řadě prezentace firem či společností, které nabízejí výrobek či služby s ekologicky příznivým dopadem. Z ekologických organizací tu byly stánky organizací Rosa, Calla, Arnika, Krasec, zaměřené na ekoporadenství, Cassiopeia propagovala kampaň Česko proti chudobě a Šípek nabízel produkty Fair trade. Zájemci se mohli dozvědět více o programu Zelená úsporám u stánku Energy Centra, o chráněných územích u stánku Správy CHKO Blanský les, o produktech z konopí u stánku Konopa o.s. a o EU u stánku Europe Direct a Eurocentra. Prohlédnout i vyzkoušet jste si mohli předení na kolovrátku, drátování hrnců u ateliéru Radost, patchwork, paličkování a jemnou krajku paní Vařilové, koupit šperky z kamenů, obrázky malované na sklo, ručně šité medvídky, dřevěné hračky či moderní látkové plenky z obchůdku Babyšátky. Nechyběly ani výrobky chráněných dílen ze střediska Nazaret Borovany a z Domečku v Trhových Svinech. Stánek Dobroděj představil přírodní výtvarné pomůcky. Organizátoři si pochvalovali dobré počasí, které na náměstí přivedlo opravdu velký počet návštěvníků, a ti si zase pochvalovali pestrost trhu a skutečnost, že alespoň do 14 hodin se na náměstí nedostalo žádné auto. Je příjemné užít si náměstí v klidu, prohlédnout a nakoupit u stánků a nakonec zabavit děti u divadla, pochvalovala si maminka Klára s rok a půl starou holčičkou a druhá maminka Martina dodala: Škoda, že takové akce nejsou častěji. Ekotrh byl podpořen českobudějovickým magistrátem, SFŽP, MŽP, Jihočeským krajem, fondem Asekol a sítí poraden Krasec. DAPHNE zemědělcům, zemědělci přírodě MARTIN STŘELEC, martin.strelec@daphne.cz zemědělci přírodě Letošního roku navázalo DAPHNE kontakt s několika zemědělskými podnikateli, kteří jsou ochotni udělat pro přírodu opravdu leccos dobrého. A nyní se rýsují konkrétní možnosti, připravují se zajímavé terénní realizace. Přinášíme proto zprávy o zemědělcích, před kterými by měl leckterý ekolog a ochránce přírody hluboce smeknout. Na Kaplicku byl založen rozsáhlý pokus: jeho úkolem je zjistit, jaký způsob běžného hospodaření na běžném typu louky je nejvýhodnější jak pro biodiverzitu, tak pro výnos a kvalitu píce. Velké pokusné čtverce se tedy ošetřují různými způsoby seče a hnojení a zkoumá se jejich druhová skladba, výnos píce a obsah dusíku (je důležitý pro dojnice). Pokus má parametry standardního vědeckého výzkumu. Interpretovatelné trendy lze očekávat nejdříve po třech letech. Bude existovat aspoň jedna kombinace, která bude příznivá pro všechno, anebo vždy půjdou biodiverzita a parametry píce proti sobě? O pár kilometrů dále rozjíždíme další zajímavé hospodaření, velmi ojedinělé. Rozsáhlá enkláva luk propletená křovitými mezemi se bude ošetřovat časově a prostorově diverzifikovaně tak, aby to co nejvíce pomohlo volně žijícím živočichům: především hmyzu, ale také ptákům či drobným savcům. Klíčové je sečení luk: na loukách je navrženo např. neposečení úzkého pásu podél okraje, vynechání seče na části pozemku atp., čímž pro živočichy vždy zůstane nabídka potravy (semena, nektar) či úkrytu. Na druhově chudší louky se bude přenášet část sena z těch bohatších budou lákavější pro více živočichů. Celý management je doplněn různými druhy lokálního prořezávání mezí a remízků. Vzniknou tím drobné plošky, které se v krajině téměř již nevyskytují: maloplošná sukcesní stádia různého stáří. To celé dohromady přetvoří luční enklávu v dynamickou mozaiku různých prostředí. Přitom jde stále o zemědělsky využívanou půdu, nikoliv přírodní rezervaci. A o to jde i v zemědělské krajině zajistit důstojný život celé škále živočichů a rostlin. S nápady se hlásí i další zemědělci. Někteří plánují vytváření přírodních pastevních areálů se spoustou stromů a keřů, jiní experimentují se zakládáním drobných travnatých meziček. Naštěstí nám projekt SFŽP Poradenství pro zemědělce umožňuje pokračovat ve spolupráci i příští rok. Pejskaři na pochodu S dvoudenním předstihem, 2. října, jsme společnou psí procházkou oslavili Světový den zvířat. Pejskařský pochod stejně jako v květnu uspořádala Ochrana fauny ČR společně se Základní kynologickou organizací Slavkov. Akce se zúčastnilo 12 psovodů, nejmladším psím účastníkem byla čtyřměsíční fenka bígla, nejstarším šestiletá fena amerického pitbulteriéra. Trasu zvládli psi různého věku i plemene. Doufáme, že tato akce se časem stane tradicí. Pokud chcete využít skvělé socializační příležitosti pro svého psa, sledujte weby a LUCIE SPÁLENKOVÁ, Ochrana fauny ČR Foto Ochrana fauny ČR Krajina Mikuláše Rutharda Občanské sdružení Vespolek dokončilo první část projektu Krajina Mikuláše Rutharda projekt obnovy krajinné struktury. Odborně ošetřeno bylo 135 ovocných stromů v alejích u obce Lutová na Třeboňsku. Stromy v některých alejích sázely děti z lutovské školy zhruba před padesáti lety, ale v alejích jsou i stromy daleko starší. Na sklizni i práci se opět podílely děti, zejména při prvním ročníku Jabkobraní kdo přišel, mohl si natrhat jablek, kolik chtěl. Finance na odborné ošetření stromů poskytla CHKO Třeboňsko, na práci se podíleli dobrovolníci z řad místních obyvatel i příznivců a členů našeho sdružení. Všem velice děkujeme. V dalších letech budeme do alejí dosazovat stromy, chceme zmapovat výskyt starých ovocných odrůd, ale hlavně zapojit co nejvíce místních lidí. Lucie ČERNICKÁ, Vespolek Novinky v Ekocentru Šípek Českokrumlovské Ekocentrum Šípek prošlo změnami. Nově nás můžete navštívit v Kostelní ulici č.p. 165 v samém centru města. Zde také naleznete obchůdek s produkty Fair Trade, ekoporadnu a přírodovědnou knihovnu. Novou vedoucí je Radka Kubizňáková, která má již s vedením ekocentra zkušenosti. Nový telefon: , info@ekocentrumsipek.cz, webové stránky: RADKA KUBIZŇÁKOVÁ, Ekocentrum Šípek 5

6 PORTRÉT VLASTA KROUPOVÁ: Život jde dál život jde dál zaplať Pán Bůh za něj! ZDENKA JELENOVÁ, Prof. Ing. RNDr. Vlasta Kroupová, CSc., je mezi jihočeskými ochránci přírody známá především jako velmi aktivní členka Spolku pro rozvoj oblasti Dunaj-Vltava Zelené srdce Evropy. A také samozřejmě jako odbornice na fyziologii zvířat ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity. Její zajímavý životní osud, kopírující těžkou poválečnou historii česko-německého pohraničí, je známý mnohem méně. Dívka z katolické prachatické rodiny, jejíž tatínek byl prvorepublikový četník a maminka pocházela z německé rodiny, neměla po roce 1948 právě otevřenou budoucnost. Ač premiantka, nesměla ani k maturitě a musela zapomenout na vysněnou medicínu... Přesto dnes říká: Se vším jsem se vyrovnala, nemám vůbec důvod být nad svým životem nešťastná. Zaplať Pán Bůh za život takový, jaký byl. 6 S paní profesorkou jsem strávila jedno nezapomenutelné podzimní, šumavsky barevné odpoledne, kdy jsme postupně projely a prošly její nejmilejší místa v okolí Zbytin, Arnoštova a Křišťanova. S povídáním začínáme na renovovaném hřbitově ve Zbytinách, pak se kolem několika rekonstruovaných starých kamenných kapliček dostáváme i k jedné úplně nové, z roku 2004, při úpravě a úklidu okolí pomáhaly Vlastě Kroupové mimo jiné děti z prachatické Dřípatky a dosud sem jezdí z Bavorska Josef zvaný Evangelista. U obnovených studní na místě zlikvidované osady Vyšný na okraji vojenského újezdu Boletice si pročítám tabule s biblickými příběhy, které se váží k vodě (v mapách je tohle místo značeno jako Studně Mísavy), povídáme si o těžké historii i nejisté budoucnosti kdysi vzkvétající sudetské krajiny, o aktivitách a projektech spolku Zelené srdce Evropy. Zastavujeme se také u bývalé schwarzenberské lesní správy, kde pracoval manžel paní profesorky, a navštívíme obnovený hřbitov v Křišťanově, zničený v roce U nedalekých pastvin místního farmáře pokračujeme v rozhovoru o vztahu šetrného zemědělství a údržby krajiny, a o mnohém dalším... Většina kdysi početných domů v těchto končinách byla nejpozději v 70. letech na příkaz tehdejšího režimu srovnaná se zemí. Tak se tu tak toulám po místech, kde stávaly domky dávných šumavských obyvatel, sklárny a další stavby, přemýšlím a vzpomínám, pokračuje paní profesorka v po-vídání u kávy a sušenek ve své útulné chalupě, kousek od potoka, kde občas pozoruje ledňáčka a na jehož břehy vysázeli Před rokem 1946 se ve Vyšném nacházelo 15 domů, několik křížků, božích muk, uprostřed osady větší kaplička. V roce 2004 tu byla na popud profesorky Kroupové znovu postavena kaple a rekonstruovány zbytky studní. Foto autorka ještě s manželem řady stromů... Jsou to vzpomínky na dobu, která většině dnešních mladých připadá tak vzdálená na dobu jednoho jediného života. Dlouhé povídání se jen těžko vměstnává do následujících řádků. POVÁLEČNÉ ZAČÁTKY Zavzpomínejme nejdřív na dávnou minulost. Vy jste neměla jednoduché mládí... Pocházím z tradičně katolické prachatické rodiny, maminka byla Němka a otec četník jak se patří který hájil lidi před hrubým zločinem... A zůstal čestný a pravdivý po celý život, od četníků ho samozřejmě po únorovém převratu vyhodili a například jako jediný vhodil později, při volbách v Husinci, do urny bílý lístek... No, zkrátka jsem z pohledu komunistů měla obrovské hříchy. V roce 1948 jsem se jako premiantka maturitního ročníku gymnázia a členka skupiny křesťanské mládeže kolem pana děkana Homolky musela postavit proti proletariátu jako takovému. Což vám ten proletariát samozřejmě vrátil mnohonásobně... Chtěla jsem dělat medicínu, chodila jsem už od sexty pomáhat do špitálu. Samozřejmě mi to zakázali, absolutní zákaz na jakoukoliv universitu... Ani k maturitě mne nepustili, až později, téměř tajně. Podařilo se mi pak zapsat se do kurzu zdravotních laborantů, zmizela jsem z Prachatic do Sokolova, Karlových Varů... Nakonec jsem se dostala na dálkové studium na přírodovědeckou fakultu KU na sen o medicíně jsem ale musela zapomenout. Diplomku jsem udělala na fyziologii, pak jsem se vdala a s manželem, lesníkem, jsme se odstěhovali na Šumavu, na bývalou schwarzenberskou lesovnu. Bylo to dost kruté, na samotě... Až mi jeden známý veterinář řekl: Já už se na tu vaši sebevraždu nebudu dívat!... Začala jsem tedy pak dojíždět do Českých Budějovic, kde jsem si dodělala ještě zemědělku, a už jsem u toho zůstala. Díky panu profesoru Konrádovi, který tam potřeboval fyziologa... Od roku 1968 jsem pak mohla i učit. Pořád ještě přednášíte? Ne, zastoupil mne už jeden z našich bývalých studentů, který učí rád a dobře. Já jsem vlastně vždy raději experimentovala a přesto jsem vlivem okolností proučila skoro celý život - vlastně až do mých 65 let. Od té doby mám na fakultě stále příležitost ze zájmu spolupracovat v rodinném kruhu mladší generace ve výzkumu. Velice si toho vážím. Jaké odborné oblasti se věnujete? Profesně jsem orientována na biochemické záležitosti, což tedy není pro laiky příliš zajímavé, spíš odstrašující... I když to má velký vztah k praktickému životu, výživě, zemědělství. Teď nám končí velký projekt problematika příjmu jódu, jeho nedostatku, dostatku a nadbytku. Jedním z jeho významných zdrojů je mléko v závislosti na jeho obsahu ve výživě dojnic. Krásný příklad speciálního významu zemědělství pro zdraví obyvatel.

7 PORTRÉT Když jsme si domlouvaly termín setkání, viděla jsem podle vašeho diáře, že moc volného času tedy nemáte... Na chalupu tady v Arnoštově jsem po smrti manžela zůstala sama, a že je tu hodně prostorů! Často sem přijíždějí i skupiny dětí, například z Dřípatky, nebo exkurse, které pořádá ornitolog Pavel Světlík... Je tu i přednášková síň. Dva dny v týdnu jsem v Prachaticích, kde mám taky na starost dům, nejméně dva dny v Českých Budějovicích na fakultě, o víkendu tady na chalupě, v neděli pokaždé v kostele ve Zbytinách. Do toho pak přichází další akce, například setkání spolku Zeleného srdce Evropy, tentokrát to bylo v Německu... Řeknu vám, že když mi vybude volný den, tak to beru jako velký dar. ZELENÉ SRDCE EVROPY Práci ve spolku Zelené srdce Evropy jste věnovala a stále věnujete hodně energie. Jak jste se k tomu dostala? Tenhle zajímavý spolek vznikal na konci totality, kdy se už malinko otevíraly zahraniční styky, a jeho zakladatelem byl inženýr Václav Polák, který bohužel před rokem zemřel. To byla velká osobnost a velký kamarád. Vašek mluvil dobře německy a měl opravdový vztah k přírodě, věnoval se tomu celoživotně i profesně. Němci chtěli už před rokem 1989 šířit filozofii ochrany směrem na východ, a tak tam byl Vašek vyslán. Jako společenská osobnost s rozhledem se tam velmi rychle spřátelil a účastnil se příprav založení spolku, zaměřeného na ochranu přírody před přílišným industriálním využíváním. Stejné tendence byly tehdy také v Rakousku. Jedním z projektů Zeleného srdce byla obnova hřbitova ve Zbytinách... Hřbitov ve Zbytinách je velmi cenný, je i památkově chráněn. V rámci toho našeho projektu se obnovila nejstarší část, kde se zachovaly pomníky s původními vytesanými motivy, což je poměrně velká rarita. Kameníci v tomto kraji bývali velmi šikovní, byly to celé kamenické rody s vlastní tradicí. S projektem velmi pomohli němečtí občané, kteří část rekonstrukce zaplatili sponzorským darem obci. Je důležité, že obec tuto aktivitu vzala za svou a podporuje ji, protože je samozřejmě třeba zajistit další péči v budoucnu. K hlavním cílům spolku asi patří i snaha podpořit česko-německé vztahy? Přesně řečeno česko-německo-rakouské vztahy to je důležité, protože i ve vztazích mezi Německem a Rakouskem existují velké problémy. Otázka odsunutých Němců se tady moc neprojevuje, protože zdejší rodiny byly po válce odsunuty dál do německého vnitrozemí, zatímco v Zeleném srdci pracují hlavně lidé z příhraničí. Na obnoveném hřbitově v Křišťanově jste mi ale vyprávěla o každoročních návštěvách rodáků... Spolupráce s místními rodáky, to jsou zase jiné projekty. Jedním z nich je právě obnovení a údržba hřbitova v Křišťanově. Ten byl zničený v roce 1976 a my s manželem jsme ho začali postupně obnovovat, upravili zbylé náhrobky, vysázeli kolem živý plot ze smrků. Vždy třetí neděli v červenci se tu pravidelně koná česko-německá pouť. Bylo by tam potřeba ještě hodně práce, jenže už není, kdo by ji dělal... Asi se sem už těžko může vrátit ten duch, genius loci, který sudetská krajina měla před válkou... Víte, on život jde prostě stále dál už od stvoření světa. A doba utrpení vždy po určité době přichází, a asi nás něco čeká i v budoucnu. Současný stav je neudržitelný. Vlasta Kroupová na obnoveném hřbitově ve Zbytinách. Foto autorka Mezitím přišel rok Ano, a Václav hledal spolupracovníky. Jedním z nich se stal profesor Jaroslav Kursa, tehdejší šéf naší katedry, a tak jsem se k tomu dostala i já. Mne zajímá především téma zemědělství ve vztahu k šetrnému využití přírody. Jsem proti extrémním zeleným, stejně jako proti přílišné industrializaci. Myslím, že je třeba hledat kompromis, a to podle konkrétní situace a místa buď blíž k přírodě, nebo blíž ke člověku, který tu taky musí žít. Rozhodně by ale člověk měl být ve svých nárocích skromnější. K tomu mne pochopitelně vede také celoživotní respekt před Tvůrcem, kterého máme my křesťané i konkrétně zosobněného. ALE MY TO NEVZDÁME! Kromě zmíněného Václava Poláka jste se často setkávala i s dalšími jihočeskými osobnostmi ochrany přírody... Ano, například pan učitel Aleš Záveský z Prachatic (pozn. red.: zakladatel Dřípatky) se u nás objevil už v době, kdy jsme ještě bydleli na schwarzenberské lesovně... Popravdě řečeno, zpočátku jsem ho brala jako jakéhosi podivínského nadšence pro přírodu, který asi nemá příliš co na práci. Dodnes lituju, že jsem tehdy ještě nebyla schopná pochopit, o co vlastně jde. Mým zájmem se ochrana přírody stala až před přibližně patnácti, dvaceti lety. Pamatuju si, jak mi pan učitel Záveský při našem posledním setkání podal ruku, při odchodu se otočil a zavolal: Ale my to nevzdáme! Díky Aleši Záveskému jsem se také seznámila s panem Naušem, který pro vytváření mých představ o přírodě znamenal a znamená opravdu hodně. Pan Nauš je samozřejmě obrovsky zajímavá osobnost, vždycky poutal pozornost všech účastnic jakékoliv akce v přírodě, kterou jsme pořádali. Jaký máte názor na současnou společnost? Je škoda, že stále méně mladých má zájem o problémy ochrany přírody a krajiny. Nejvíc mne ale mrzí, že ta část občanů, kterou bych nazvala my slušní, není schopna likvidovat ta nejhorší dnešní zla, ať už záležitosti sociální v podobě nepoctivých milionářů na úkor poctivě pracujících, nebo ničení přírody... Lidi nechodí k volbám, a pokud už tam jdeme, nejsme schopní vybrat lidi, kteří své postavení pak nezneužijí. Po stránce korupce finanční i morální jsme nemocný národ a z toho jsem smutná. Že strpíme tu nesmírnou špínu korupce. Nechápu všeobecnou honbu za přepychem, spotřebou, nesmyslným luxusem... Dokonce i lidi, kteří na tom nejsou zrovna finančně nejlíp, mají pocit, že mnoho věcí, často úplně nesmyslných a zbytečných, prostě musí mít. Urvat pro sebe aspoň kousek z toho, co je obecně vyhrazeno úzké vrstvičce nejbohatších. I za cenu toho, že se ničí životní prostředí. Fantastický pořad je teď Kapka vody a zajímalo by mne, kolik tzv. obyčejných lidí je ochotno začít s vodu šetřit... Přitom to je jedna z nejdůležitějších věcí. Ale málokdo je ochotný se skutečně sám omezit a přinést jakoukoli oběť... Děkuji za rozhovor. Více informací o spolku Zelené srdce Evropy: 7

8 8 Z REGIONU Školní zahrady a dětská hřiště v přírodním stylu Jeden z podzimních seminářů pro pedagogy jihočeských ZŠ A SŠ se věnoval problematice školních zahrad a dětských hřišť v přírodním stylu. Učitelé se seznámili s obecnými principy zakládání přírodních zahrad, s jejich využitím při výuce, načerpali inspiraci z příkladů dobré praxe z Rakouska a Německa a získali dvě publikace. Zvlášť nová příručka MŽP Dětská hřiště a zahrady v přírodním stylu (přeložená z němčiny) přináší zajímavé podněty. Nejde jen o využití rozmanitých konstrukčních a přírodních prvků při budování zahrad, ale i pohled na to, jak se rozvíjí inteligence při volné hře, jak je důležité, aby se děti měly možnost setkat s přiměřenou mírou rizika, a také o tom, jak společnými silami (učitelé-děti-rodiče) a s omezenými financemi přebudovat školní zahradu na multifunkční a bezpečný prostor pro hru i výuku. Součástí semináře byla komentovaná prohlídka dvou přírodních zahrad zahrady u CEGV Cassiopeia, s níž účastníky seznámila Monika Pýchová, a první soukromé certifikované přírodní zahrady v ČR v Rudolfově, kde byla průvodkyní Irena Kovářová. Seminář zajistilo CEGV Cassiopeia ve spolupráci s odborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví (OŽPZL) KÚ a finančně podpořil Jihočeský kraj. Soutěž Zelená škola Jihočeského kraje" Jihočeský kraj prostřednictvím OŽPZL vyhlásil v srpnu 2010 první ročník soutěže Zelená škola Jihočeského kraje". Cílem soutěže je zviditelnit, podpořit a ocenit aktivity environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty v činnosti škol. V prvním ročníku soutěžily pouze jihočeské ZŠ školy úplné, neúplné a speciální. Hodnocena byla činnost v oblasti EVVO ve šk. roce Do soutěže se zapojilo celkem 16 škol, nejvíce (pět) z okresu Tábor. Výsledky byly slavnostně vyhlášeny na krajském úřadě v rámci Podzimních dnů EVVO. Zástupkyně oceněných škol převzaly certifikáty Zelená škola Jihočeského kraje" a upomínkové předměty od členů rady kraje Karla Vlasáka a Jany Krejsové. S oceněním škol je spojen i menší finanční příspěvek z rozpočtu kraje pro školy, které se umístily na 1. až 3. místě. Výsledky: 1. místo ZŠ Chýnov, okres Tábor; 2. místo MŠ, ZŠ a Praktická škola Štítného 3, České Budějovice; 3. místo ZŠ a MŠ Helsinská 2732, Tábor. Motivační cenu pro rozvoj ekologické výchovy získala ZŠ při Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech. LIBUŠE JOZKOVÁ, jozkova@kraj-jihocesky.cz Přírodní zahrady zahrady bez hranic bez hranic JAN PAPÁČEK, jenik.papacek@seznam.cz Přírodní zahrady jsou oázami pro lidi, zvířata i rostliny. Cílem je udržet nenarušené životní prostředí ve školních i soukromých zahradách a veřejných parcích. Česko-rakouský projekt Přírodní zahrady bez hranic byl zahájen v září loňského roku a až do srpna 2012 se mohou zahrady bez používání chemie z krajů Jihočeského, Jihomoravského a Vysočina zapojit. Navazuje se na dřívější úspěšný dolnorakouský projekt Příroda v zahradě, kdy návštěvnost 125 ukázkových zahrad činila ročně neuvěřitelných 2,8 milionu návštěvníků! Pomohlo to stabilizovat počet trvale žijících obyvatel na venkově a umožňuje lidem z měst poznat, že se dá žít v souladu s přírodou. Slavnostní předání plakety v Rudolfově, zleva tlumočnice Vladimíra Květounová, česká koordinátorka projektu Martina Petrová, v bílém majitelka zahrady Irena Kovářová a rakouská koordinátorka projektu Lisa Krcma. Foto autor Základní kriteria přírodní zahrady jsou tři: 1/ nepoužívat pesticidy, 2/ nepoužívat lehce rozpustná minerální hnojiva a 3/ nepoužívat rašelinu k úpravě a obohacování půdy. Další doporučení lze najít na webu projektu. Majitel zahrady oceněné plaketou Přírodní zahrada se zavazuje k poskytování informací a šíření osvěty. Majitel tzv. Ukázkové přírodní zahrady ji po dohodě zpřístupňuje návštěvníkům. Nyní je možno navštívit první českou soukromou ukázkovou přírodní zahradu manželů Kovářových v Rudolfově (více na vedlejší stránce). První veřejná ukázková Bylinková zahrada Tiree Chmelar ve Valticích obdržela plaketu při slavnostním otevření v květnu. Těžko předvídat další průběh projektu, ale pohodové biozahradničení v souladu s přírodou získává velký prostor pro výměnu zkušeností i další rozvoj. Součástí projektu jsou odborné semináře a poradenská místa. Například v polovině června se konalo dvoudenní školení Biologická ochrana rostlin, jehož hostitelem bylo středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě Chaloupky. Účastníci měli možnost poznat různé zahradní živočichy, diskutovat s odborníky, odvézt si domů vzorky různých přípravků na biologickou regulaci škůdců a seznámit se s činností téměř vzorového ekologického zařízení Chaloupky, kde mají také malou farmu domácích zvířat. V srpnu proběhl třídenní seminář Školní zahrady a veřejná prostranství v souladu s přírodou v Českých Budějovicích, v Chaloupkách a v Rakousku. První den si bylo možno prohlédnout Mateřskou školku v Lipenské ulici, CEGV Cassiopeia a školní zahradu v Bezdrevské ulici, Č. Budějovice. Projekt poběží do srpna 2012 a je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj. V rámci projektu také budou doporučené trasy po ukázkových zahradách pro trvale udržitelný turismus. Do projektu se mohou zapojit jak soukromé osoby, tak různé instituce. Například v okrese Jindřichův Hradec bude v dohledné době možno navštívit Zámecký park Maříž, bylinkovou obec Mutišov u Slavonic, Trvalkovou školku Florianus, Ekofarmu Vícemil či Biozahradu v Hamru u Majdaleny. Poradenská místa projektu jsou v Českých Budějovicích (Rosa a Cassiopeia), v Jindřichově Hradci (Trvalková školka Florianus), v Brně (Veronica a Lipka) a v Chaloupkách. Foto autor Aktuální informace na

9 Z REGIONU Všechno vlastně znám znám od babičky... od babičky STANISLAVA NERADOVÁ, Příjezdová cesta od malé kapličky vede k bráně, která vystupuje ze záplavy květů popínavých růží. Jižním průchodem okolo domu s bílou fasádou a klasickou červenou střechou vcházíme do rozlehlé zahrady, které dominuje jezírko, rozkvetlá louka, babičkovské záhony plné zeleniny a o stín se stará mladý ořech a jabloně. V záplavě kvetoucích medonosných bylinek ve svahu bzučí včely a od vody skřehotají žáby. Jsme v první soukromé ukázkové přírodní zahradě v České republice. Její majitelé kovovou plaketu získali v červenci v rámci českorakouského projektu Přírodní zahrady bez hranic. Nejde jen o ozdobu zahradní branky. Oválné smaltované logo je oceněním těch, kteří svou zahradu vytvořili v souladu s přírodou. Podle základních stanovených kritérií nepoužili pesticidy, ani lehce rozpustná minerální hnojiva či substráty s rašelinou. Zatímco v sousedním Dolním Rakousku můžeme navštívit celou řadu podobných přírodních ukázkových zahrad, u nás tento certifikát tvůrci teprve získávají. Vzpomínky z dětství Když manželé Irena a Stanislav Kovářovi na okraji jihočeského Rudolfova dostavěli před jedenácti lety jeden z prvních ekodomů na Českobudějovicku, souběžně ze stavbou vznikala i okolní zahrada. Pojem přírodní zahrada jsme v té době neznali, přiznává Irena Kovářová. Chtěli jsme si vytvořit venkovskou zahradu. V těchto úvahách mne hodně ovlivnili prarodiče. Žili pár kilometrů odtud a učili mne zacházet s květinami, stromy a zeleninou. Mně to bylo nesmírně blízké. Dodnes si pamatuji, jak mne babička ráno o prázdninách vzbudila a s plecháčkem mne poslala do zahrady natrhat maliny, které mi pak připravila se smetanou. Říkala jsem si tehdy, tuto radost bych chtěla jednou zprostředkovat i svým dětem. Při zakládání naší zahrady jsem vnímala, že k ekodomu patří tradiční venkovská zahrada a tradiční způsob hospodaření, tak, jak mi ho předci předali. Irena Kovářová vyrůstala v sousedním domě, rodiče jsou dnes jejími sousedy. Jako malá holka si tu pamatovala nádhernou louku tu klasickou, s kvetoucími kopretinami, kohoutky a zvonečky. Parcelu jsem měla v podstatě vyhlédnutou odmalička. Shodou náhod se nám podařilo tento kousek země koupit a já si řekla, že tu mimo jiné zase obnovím tu louku. Principy přírodní zahrady Jaké podmínky museli Kovářovi splnit, aby označení Přírodní zahrada získali? Stejně jako v případě výroby bioproduktů jsou stanovena různá kritéria, která je nutno dodržet: Platí absolutní zákaz umělých hnojiv, takže používáme hnůj a kompost. Dát přednost chemii mne ani nenapadlo, protože moji prarodiče dosahovali úžasných pěstitelských výsledků i bez ní. Nepoužíváme ani žádné herbicidy, likvidátory, vše poctivě vyžínáme. V přírodní zahradě musí být druhová rozmanitost rostlin, vodní plocha, ovocné stromy, živý plot z planých druhů keřů a k závlaze využívat dešťovou vodu. Zahrada nemá plnit jen okrasnou, ale i užitkovou funkci. Za jedenáct let se manželům podařilo vytvořit zahradu, která přináší mnoho inspirace. Nejstarší původní část vznikla během půl roku. Když jsme se stěhovali v roce 1999, předtím jsme ji osadili. Nebylo tu jezírko. Kde jsou dnes květiny a zelenina, byly zasazeny brambory, aby se vyčistila zem. Takže tu byla jen tráva, brambory a sem tam kopretina, a to bylo všechno, popisuje Irena Kovářová začátky. Držela jsem se praxe mé babičky. Ona vysadila různé druhy, pak je nechala napospas a ten druh, který zvítězil, tam zůstal. Takovým způsobem, že vytlačil i okolní plevel. Na svazích u našeho domu to začalo podobně. Vysadila jsem tam lupinu, dobromysl, meduňku, mátu, půdopokryvné růže a kopretiny. I to si pamatuji od babičky jak se květiny vysemenily a každý rok byla zahrada trochu jiná. Což je výhoda, protože jeden rok máme nadbytek divizny, druhý rok zase něčeho jiného. Všechno zpracovávám na šťávy, marmelády. K závlaze Kovářovi používají dešťovou vodu. Zalévají jenom zeleninu a smíšené záhony, ostatní je bezúdržbové. Dešťová voda steče z okapů do podzemní nádrže ve sklepě a samospádem pak dolů na zahradu do sudu, který vypadá jako studna. Odsud se dostává do hadice. Jen málokdy se dopouští sud z vrtu. Městská voda se na zahradu vůbec nedostane. Jezírko mění klima Jezírko měřilo nejprve osm metrů. Kovářovi se zprvu báli přítomnosti komárů. Ovšem zbytečně, a tak vodní plochu zvětšili. Rybníček je dlouhý téměř 21 metrů a široký je devět metrů. Koupací zóna měří 15 krát 3,5 metru. V nejhlubší části dosahuje dva a půl metru. Polovina jezírka je osázena rostlinami. Vodu v něm ovlivňuje menší horní jezírko, které slouží k zadržování hrubých nečistot z dešťové vody. Tomu napomáhají lekníny, kosatce a další vodní rostliny. Voda se pak samospádem přes suchý vodopád dostává do dolního většího koupacího jezírka. Bez vodní plochy je zahrada nejen smutná, ale má i jiné klima, míní Kovářová: Navíc ta magie odrazu na hladině! Jezírko mám ze zahrady nejraději. Je vždy jiné, v každou denní i roční dobu. Ráda také sedím pod ořechem. Někdo si vysadí magnólie nebo jalovce. Řekli jsme si, že nebudeme sázet cizokrajné druhy. Z důvodu jednoduchosti údržby. Máme tu více domácích druhů. Snažili jsme se, aby zahrada byla z velké části jedlá a relaxační. Pro architekta Stanislava a návrhářku interiérů Irenu plní zahrada ještě další funkci. Jako rodina v ní trávíme společný čas. Můžeme různé práce dělat spolu, což utužuje vztahy. Dceři bude patnáct let. Potěšilo mne, když mi řekla, mami, my máme takovou hezkou zahradu. Až budu velká, také si takovou založím, říká s úsměvem Irena Kovářová. Autorka je publicistka. Zahrada Ireny a Stanislava Kovářových. Foto autorka 9

10 Z REGIONU Šustění šustění v listí v listí VILÉM HRDLIČKA Zajdeme-li do odlehlejší části strakonického Podskalí, často nás v trávě nebo spadaném listí překvapí podivný šustot. Pokud se zrovna nejedná o všudypřítomného kosa obecného, nejspíše po chvilce stání objevíme malého hlodavce. Nejčastěji se jedná o zástupce jednoho z druhů myšic. V okolí Strakonic ale můžete potkat i ondatru nebo sysla. 10 Myšice jsou podobné nám známé myši domácí, ale odlišují se od ní několika znaky. Je to např. špičatější zakončení hlavičky, nápadné velké oči, dlouhý ocas a většinou rezavě hnědé zabarvení. Jsou také větší než myš domácí. Snad nejčastějším druhem, který se u nás z myšic vyskytuje, je myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) nebo myšice lesní (Apodemus flavicollis). Jejich biotopem jsou křoviny, háje a lesy, občas však osídlí i lidská rekreační obydlí, zejména zahradní chatky a různé hospodářské stavbičky. Zde mohou škodit zahrádkářům a uskladněnou celoroční úrodu znehodnotit nahryzáním a trusem. Myšice jsou aktivní po celý rok. V zimě vyžívají ze svých zásob, které si nastřádaly přes rok. Brzy na jaře se začínají rozmnožovat. V jednom vrhu je okolo 4-7 mláďat, která dospějí za 2 měsíce. To se opakuje 3x do roka. Většinou myšice žijí po 2 roky. Jejich potravou je kromě semen, plodů a rostlin také drobný hmyz. Pro úplnost je možno uvést ještě jednu myšici, a to myšici temnopásou (Apodemus agrarius), která se však na Strakonicku nevyskytuje. Vodítkem pro rozlišení myšic jsou kromě zbarvení také morfologické znaky. Rozlišení jednotlivých druhů myšic je pro laika a často i odborníka obtížné, nehledě na to, že málokterá z myšic nám dobrovolně ukáže své bříško či krček, nastaví zadní tlapku ke změření chodidla a nechá si přeměřit ocásek. Rezavé i černé samotářky Dalším z hlodavců, které můžeme na Podskalí pozorovat, je veverka obecná (Sciurus vulgaris). Zdržuje se zde po celý rok a můžeme ji spatřit v její rezavé nebo černé formě. Někdy se uvádí, že rezavá forma je více vázána na teplejší oblasti háje a listnaté lesy, černá na chladnější oblasti jehličnaté porosty. Veverka má své hnízdo ve větvích a dutinách stromů a zde také vyvede své mladé, kterých je v jednom vrhu okolo tři až čtyři. Hnízdo veverky sestává ze suché trávy, listí a chlupů a různých jiných věcí propletených do měkkého košíčku. Do deseti měsíců mladé veverky dospějí a stanou se samotářskými. Někdy se můžeme setkat s tím, že veverka hrabe v zemi a cosi tam ukládá. To si dělá zásoby na zimní období a pokud na výběr své spíže zapomene, může přispět k rozšíření plodin a stromů po areálu, který osídlila. Veverka si často zvykne na lidskou přítomnost, a tak se stává, že je možno ji krmit z ruky. Často se udává, že je možno ji chovat v zajetí. Veverka se pak může dožít až sedmi let. Nutno však poznamenat, že veverka obecná je podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ohroženým druhem a tudíž požívajícím ochrany zákona. Severoamerický přistěhovalec Jiným hlodavcem, který osidluje Podskalí, je ondatra pižmová (Ondatra zibethicus). Není původním druhem dostala se k nám ze severní Ameriky počátkem minulého století. Žije poblíž vody, většinou její přítomnost zjistíme podle nápadných děr v březích, a pokud budeme sedět tiše u vody, uvidíme ji, jak proplouvá blízko břehu, často něco táhnouc v tlamičce. Při vyrušení se bystře ponoří, aby se objevila o kus dál. Pokud ji zastihneme na mělké vodě, můžeme pozorovat na dně vyšlapané cestičky, kudy plave a kde sbírá potravu. Její potravou jsou Mládě veverky obecné, které bylo nalezeno se třemi sourozenci ve zříceném hnízdě na Táborsku. Slepá mláďata byla převezena do záchranné stanice ve Voticích, kde je všechny úspěšně odchovali a vypustili zpět do přírody. Foto Ochrana fauny ČR. rostliny a mladé dřeviny v okolí vody a je schopna se přiživovat i drobnými živočichy, např. měkkýši, takže před její norou můžeme nalézt zbytky z jejího hodování. Ondatra se rozmnožuje třikrát do roka a v jednom vrhu je pět až devět mláďat. Ta dospějí v průběhu jednoho roku a mohou se dožít až deseti let. Průměrná délka života ondater je však okolo tří let. Na letiště za sysly Posledním hlodavcem, kterého bych dnes popsal a žije poblíž strakonického Podskalí, je sysel obecný (Spermophilus citellus). Za ním se musíme vypravit na strakonické letiště. To patří k několika posledním místům v České republice, kde ještě žije. Sysla, který žije v koloniích, zde můžeme vidět na jednom ze stanovišť hned za benzínovou pumpou nedaleko trubkové tribunky, jak v nízké trávě obhlíží své teritorium. Po chvíli zmizí, aby se objevil jinde, nebo je vystřídán jiným jedincem. Při vyrušení a nebezpečí vydává hvízdavý zvuk, který varuje okolní jedince. Po čase si však na případného pozorovatele zvykne, a tak při troše štěstí můžeme pozorovat jeho pobíhání a panáčkování. Bohužel k varování před plánovanými stavebními zásahy jeho pískaní a strnulý postoj nestačí. Více bylo o syslovi napsáno v 9. čísle Krasce v zimě Výčet uvedených druhů hlodavců není zcela určitě úplný. Článek má posloužit jako informace pro přírodně spřízněné duše jako určité vodítko, které nám ukazuje, že i pohled do šustícího listí nebo trávy může odhalit nepatrná, ale zajímavá tajemství. Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO

11 Z REGIONU Proč se v obcích těžce dýchá IRENA KOJANOVÁ, kojanova@kraj-jihocesky.cz těžce dýchá I když jižní Čechy patří mezi oblasti s nejméně znečištěným ovzduším v České republice a oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (tzn. s překročeným imisním limitem znečišťující látky) tu byly naposledy vyhlášeny na základě údajů z roku 2006, je téměř jisté, že s příchodem nové topné sezóny se nám ovzduší, zejména v menších obcích, rapidně zhorší. Příčin tohoto dlouhodobě neutěšeného stavu je celá řada. Pokusím se je v tomto článku shrnout do jasných bodů. 1. Absence centrálního vytápění na úkor lokálních topenišť. 2. Převažující vytápění emisně horšími pevnými palivy (dřevo, uhlí, pelety) místo ekologičtějšího, ale také dražšího vytápění zemním plynem nebo elektřinou, eventuálně pomocí emisně nevýznamných obnovitelných zdrojů (např. tepelná čerpadla). 3. Vyústění spalin je u lokálních topenišť relativně nízko nad zemí a vzhledem k nižší teplotě a rychlosti spalin se kouřová vlečka za nepříznivých rozptylových podmínek nedostane do vyšších vrstev atmosféry, ale naopak se drží při zemi. 4. Nevyhovující velikost kotle pro vytápěný objekt. Kotle bývají vzhledem k energetické náročnosti objektu často předimenzované. Tento jev je v posledních letech ještě markantnější vlivem rozmachu zateplování pomocí různých dotačních titulů. Pokud se zateplením objektu (snížení jeho energetické náročnosti) nedojde rovněž k výměně (snížení výkonu) kotle, je majitel nucen snižovat výkon kotle na pevná paliva omezeným přístupem vzduchu, čímž dosáhne sice nižšího tepelného výkonu, ale zároveň dochází k nedokonalému spalování s větším vývinem oxidu uhelnatého a nespáleného zbytku organické hořlaviny sazí, těkavých organických látek a benzo(a)pyrenu. 5. Spalování jiného druhu paliva, než pro který je kotel určen. Pokud je v kotli spalován nesprávný druh paliva (např. uhlí v kotli na dřevo nebo naopak), dochází zpravidla k nedokonalému spalování a k většímu vývinu znečišťujících látek, zejména oxidu uhelnatého, tuhých znečišťujících látek a těkavých organických látek. 6. Nerovnoměrný proces hoření. U malých kotlů na pevná paliva, která spalují uhlí nebo kusové dřevo, není zajištěn rovnoměrný přísun paliva, tak jako např. u kotlů na pelety. Pokud se kotel nechá téměř vyhasnout a pak se opět plně naloží palivem, dochází během procesu Odpovědná spotřeba spotřeba Říjnový seminář pro pedagogy 2.stupně ZŠ a SŠ se tematicky zaměřil na tzv. odpovědnou spotřebu hledání ekonomicko-ekologicko-sociálních souvislostí a možností alternativního spotřebitelského chování zejména mladých lidí. O vývoji spotřeby českých domácností za posledních dvacet let přednášela Petra Kušková z Přírodo-vědecké fakulty UK. Dalšími tématy byla reklama, význam podpory lokálních výrobců a využívání místních zdrojů, systém Fair Trade a ukázka možností zjišťování tzv. ekologické stopy. Odpoledne představila Alena Marková z MŽP ČR výukový program Nekup to! a na závěr došlo na téma životního cyklu výrobků. Pedagogové získali kromě tematické publikace a metodického listu i seznam internetových zdrojů. Seminář zajistil odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví (OŽPZL) krajského úřadu, náklady hradil Jihočeský kraj. Foto archiv Krasce spalování k velkému úbytku kyslíku a nárůstu emisí znečišťujících látek. 7. Spalování nevhodného paliva. Pokud je v kotli spalováno mokré palivo, a to zejména dřevo (s vyšší vlhkostí významně klesá výhřevost dřeva, zatímco u uhlí se výhřevnost zásadně nemění), část vyrobené tepelné energie se spotřebovává na odpařování vody (vysoušení), takže pro dosažení požadovaného množství tepla úměrně roste spotřeba paliva, resp. množství produkovaných emisí. Spalování mokrého paliva mívá obecně za následek větší množství emisí sazí, oxidu uhelnatého a enormní nárůst emisí těkavých organických látek (produkty nedokonalé oxidace), které často bývají nositelem nepříjemného zápachu. 8. Spalování odpadů, zejména PET lahví. Spalování jakýchkoli odpadů v lokálních topeništích je z hlediska zákona o ochraně ovzduší i zákona o odpadech zakázáno! Bohužel, stále jsou mezi námi občané, pro které je nejjednodušší likvidací nepotřebných věcí, eventuálně komunálního odpadu, spálení v kamnech (kotli). Stává se, že v kotli jsou zcela záměrně spalovány PET lahve, vzhledem k jejich vysoké výhřevnosti. Vysoká výhřevnost plastů však vyžaduje vyšší požadavek na přísun kyslíku, a pokud se kyslíku během procesu hoření nedostává (konstrukce kamen/kotle to neumožňuje), dochází opět k nadměrnému vývinu znečišťujících látek. Kromě již výše uvedeného vzniká rovněž velké množství karcinogenního benzo(a)pyrenu, jenž má schopnost vázat se na tuhé znečišťující látky. O jednotlivých příčinách vzniku zhoršeného ovzduší se můžete dozvědět více z dokumentu Zpráva o měření emisí malých spalovacích zdrojů, který si Jihočeský kraj nechal v letech zpracovat. Dokument je veřejnosti přístupný na Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, sekce Ochrana ovzduší. Autorka pracuje na Krajském úřadu Jihočeského kraje. Seminář EVVOluce EVVOluce Semináře pro učitele 1. stupně ZŠ se v říjnu na krajském úřadě v Českých Budějovicích zúčastnilo 37 pedagogů. Dopoledne bylo věnováno environmentální a multikulturní výchově, odpolední téma byla výchova demokratického občana. Kromě praktické ukázky výukových programů účastníci ocenili balíčky metodických materiálů a výukových pomůcek mnohdy velmi netradičních. Seminář zajistilo táborské CEV Ochrany Fauny ČR Votice ve spolupráci s odborem ŽPZL. Akce byla realizována v rámci projektu EVVOluce aneb Environmentální výchova a průřezová témata na klíč, o kterém jsme již v Krasci psali podrobně. LIBUŠE JOZKOVÁ, jozkova@kraj-jihocesky.cz 11

12 Z REGIONU Návštěva kolegů z Lotyšska ZUZANA KADLEČÍKOVÁ, zkadlecikova@vydry.org z Lotyšska V polovině září letošního roku nás, díky projektu Leonardo da Vinci, navštívili zaměstnanci lotyšského Národního parku Gauja a nevládní organizace, se kterou národní park spolupracuje (Gauja National Park Fund). Návštěva dala hodně zajímavých podnětů a nápadů oběma stranám. Během dvou týdnů jsme měli možnost dozvědět se zajímavé informace o národním parku Gauja, který je nejstarší ze čtyřech národních parků v Lotyšsku, o systému ochrany přírody, spolupráci mezi neziskovým sektorem, státní ochranou přírody a dalšími subjekty, o environmentální výchově a vzdělávaní, ale také o tom, že v Lotyšsku neexistují záchranné stanice pro handicapované živočichy. V záchranné stanici v Třeboni měli kolegové z Lotyšska možnost dozvědět se více informací týkajících se péče o zraněná zvířata a zároveň se účastnit některých výjezdů za zraněnými zvířaty. Cenné informace a inspirace získali také při návštěvě stanic pro handicapované živočichy ve Voticích, Makově, Pavlově u Světlé nad Sázavou a stanici při Zoo Ohrada Rozova u Temelína. Získané zkušenosti budou moci využít při přípravě a provozu podobného zařízení, které v budoucnu plánují vybudovat v Lotyšsku. Během pobytu jsme si povídali o vzdělávacích programech pro školy a veřejnost, inspirace vznikala na obou stranách. Jeden z programů měli možnost vidět reálně v církevní mateřské školce v Českých Budějovicích. Navštívili jsme také terénní stanici CHKO Třeboňsko Hajnici, kde jsme se také věnovali tématu EVVO. Během pobytu lotyšských kolegů na Třeboňsku samozřejmě nemohlo chybět pozorování ptactva a vyder, vysvětlení systému finančních náhrad za škody způsobené vydrou přímo v terénu nebo diskuse s rybáři a plno dalších aktivit. Autorka pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru. Můžete pomoct můžeme pomoct kočkám? MARTINA POHORSKÁ, asilo@volny.cz Koncem roku 2008 začal v Českých Budějovicích vznikat okruh dobrovolnic a dobrovolníků pečujících o opuštěné kočky. Spřátelili se spolu a jejich společným cílem je pomáhat kočkám bez domova právě zde, na jihu Čech, kde je značná nouze o útulky, depozita a sdružení, která by poskytovala bezprizorním kočkám péči. Jedná se především o oblast Českých Budějovic a okolí. Společnými silami a v rámci našich možností jsme dali zatím dohromady několik depozit (dočasné domovy) s omezenou kapacitou a také jsme se oficiálně stali občanským sdružením. Kočičky jsou umístěny v domácích depozitech, kde se je snažíme socializovat, je jim poskytnuta veterinární péče a následně jim hledáme nový domov jsou nabídnuty k adopci. Tady na jihu Čech jsme jedni z mála, proto uvítáme každého, komu osud koček není lhostejný a přidá se k nám. Kočky, které se k nám dostávají, jsou většinou bezprizorní, zatoulané, vyhozené nebo zraněné. Případně také od rodin, kde se objevila alergie, nebo od lidí, kteří se dostali do jiné tíživé situace. Od začátku tohoto roku se nám podařilo umístit přes 150 kočiček do nových domovů :-) Apelujeme na všechny slušné lidi, aby nebyli lhostejní k osudu těchto krásných, mnohdy neviditelných tvorů, které jsme si k sobě, stejně jako psy, kdysi dávno připoutali. Nepřivírejte oči a neodvracejte tvář s tím, že se vás tento problém netýká a vyřeší ho někdo za vás. Pamatujte, člověk je do smrti zodpovědný za to, co si k sobě připoutal. Pomozte nám dát kočkám šanci prožít krásný život ve šťastném domově s milujícími páníčky, a ne živoření venku hlady, v zimě a bez pomoci, vystavené mnohdy zlobě zlých lidí. Naši nabídku naleznete na internetových stránkách nebo se můžete informovat přímo na telefonu Autorka je místopředsedkyní sdružení. 12 Environmentální výchova v NP a CHKO Šumava MARTINA KUČEROVÁ, martina.kucerova@npsumava.cz výchova Šumava Dovolujeme si čtenářům Krasce představit nabídku výukových programů pro školní rok 2010/2011, která je obohacena nejen mnoha novými programy, ale i názory učitelů. Motto environmentální výchovy Národní park Šumava je tou nejlepší učebnou pod širým nebem již prozrazuje, že nabídka programů je určena především do venkovního prostředí, kde se nejen děti a mládež mohou seznámit s tímto jedinečným územím. Výukové programy, programy pro veřejnost a projekty jsou realizovány na třech střediscích environmentální výchovy ve Vimperku, v Kašperských Horách a ve Stožci, která nabízejí množství témat o šumavské přírodě. Výukové programy odpovídají rámcovému vzdělávacímu programu od mateřských škol až po střední školy. Vzhledem k vysoké poptávce po pobytových výukových programech jsme zahájili spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže, díky které mají účastníci možnost se ubytovat přímo v srdci NP Šumava a naše střediska zajistí výukové programy dle individuálního výběru. Samozřejmě zajišťujeme výukové programy po celém území NP a CHKO Šumava. Součástí nabídky je i přehled didaktických a interaktivních materiálů, které připravuje oddělení středisek environmentální výchovy, a které můžete získat vaší účastí na našich výukových programech, nebo je zakoupit na našich informačních střediscích. Nabídku výukových programů najdete na nebo vám ji zašleme v tištěné podobě. Kontakt: Správa NP a CHKO Šumava, Oddělení středisek EV, Martina Kučerová, tel , martina.kucerova@npsumava.cz

13 Z REGIONU Rybniční hospodaření versus versus biodiverzita biodiverzita? MATOUŠ ŠIMEK, Český nadační fond pro vydru spolupracuje s ENKI o.p.s. v rámci grantu, který se týká důsledků příliš intenzivního rybničního hospodaření. Rybníky jsou přirozeně místem střetu ochranářských snah o zachování vysoké biodiverzity se snahou rybářů o co největší výnosy. Do jaké míry rybí obsádky ovlivňují biologickou rozmanitost? Je možné najít kompromis, pro obě strany akceptovatelnou intenzitu hospodaření? To je hlavní otázka projektu, do něhož se podařilo zapojit i rybáře (Rybářství Třeboň, a.s. a Rybářství Telč, a.s., MO ČRS Dačice). Čipování kapra. Foto autor Rybníky se staly významným přírodním bohatstvím jižních Čech. Zejména v pánevních oblastech jsou výraznými centry biodiverzity. Mnohé jsou součástí přírodních rezervací a evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000, jsou podstatnými prvky ptačích oblastí Třeboňsko, Českobudějovické rybníky a Řežabinec. Je však třeba mít na paměti, že jsou dílem lidských rukou a primárním účelem jejich vzniku byl ekonomický zisk z chovu ryb. Snaha rybářů o co nejvyšší zisk je v neúprosném konkurenčním prostředí současného tržního hospodářství pochopitelná. Za ekonomické výsledky rybničního hospodaření někdy ručí i vlastním majetkem. Přesto by to nemělo být na úkor volně žijících druhů. Rybník jako důležitý ekosystém Rybník není produkčním zařízením, jež by šlo pomyslně vyjmout z krajiny. Je silně provázán s okolními ekosystémy, na kterých je do velké míry závislý. Do většiny rybníků jsou však nasazovány příliš početné obsádky ryb živících se převážně zooplanktonem (v čele s kaprem), které vyžerou potravu mnohým druhům bezobratlých a ptáků a způsobují významné predační ztráty např. na pulcích žab nebo na čolcích. Absence zooplanktonu filtrujícího fytoplankton (řasy, sinice) má často za následek masivní letní rozvoj vodního květu, a tedy i nízkou průhlednost vody, kdy je vodní sloupec při hladině kyslíkem přezásoben a hlubší vrstvy trpí naopak jeho nedostatkem. Přesto rybáři zastávají názor, že se vyplatí udržovat intenzivní rybí obsádky i za cenu těchto problémů a nákladů na umělé dokrmování ryb. Snížení intenzity hospodaření (méně početné a rozmanitější rybí obsádky) by mělo přinést zvýšení biodiverzity, neboť by vzniklo potravně atraktivnější a bezpečnější prostředí pro mnohé druhy, jež z rybníků mizí (mnohé druhy vířníků, korýšů, měkkýšů a hmyzu, žáby a čolci, užovky, potápky černokrké, čírky a lžičáci, potápivé kachny, slípky zelenonohé, bahňáci aj.). Lidé versus predátoři Rybáři si obvykle stěžují, že kvůli ochranářům přibývá rybožravých predátorů (vydry, norci, kormoráni, volavky, orel mořský, čáp černý aj.). Ti se však množí hlavně v důsledku snadného úlovku velkého množství rybí potravy v intenzivně osazených rybnících. Při extenzivnějším hospodaření by pravděpodobně vznikaly menší škody, neboť ryby by nebyly tak snadno ulovitelné a jejich predátoři by více využívali i dalších potravních zdrojů, a dokonce by se mohl mírně snížit jejich počet, limitovaný především dostupností potravy. Výsledkem by mohlo být rovnoměrnější zastoupení (vzrůst ekvitability) většího počtu druhů, kdy vzroste početnost mizejících druhů a může dojít k omezení rybožravých predátorů. Tedy stav, který nemůže vadit ani rybářům. Předpoklady je však nutné ověřit. A o to se právě snaží projekt Rybniční hospodaření respektující strategii udržitelného rozvoje a podporu biodiverzity podpořený MŽP. V rámci projektu je monitorována řada rybníků. ENKI o.p.s. sleduje pod vedením Jana Pokorného a Libora Pechara složení zoo- a fytoplanktonu a fyzikální a chemické parametry na řadě rybníků, zoolog David Fischer provádí na vybraných rybnících monitoring obojživelníků a plazů. Český nadační fond pro vydru zajišťuje na 36 rybnících monitoring vybraných druhů vodních ptáků a na několika rybnících také zjišťuje výskyt vydry pomocí pobytových znaků. V okolí Dačic byl ve spolupráci s Rybářstvím Telč a.s. a MO ČRS Dačice na několika rybnících proveden experiment s očipovanými rybami. Díky čipům bylo možné sledovat úmrtnost, prospívání a růst ryb a zároveň porovnat rozdíly v primárních škodách (ulovené kusy) i sekundárních škodách (horší prospívání stresovaných ryb) mezi jednotlivými rybníky v souvislosti se zjištěnou přítomností vyder. Docent Adámek z Ústavu ekologie obratlovců zajišťuje na rybnících monitoring škod způsobených kormoránem a sleduje fytofilní makrofaunu. Rybářství Třeboň se podílelo na výběru vhodných rybníků a poskytuje údaje o rybích obsádkách, hnojení rybníků a přikrmování ryb. Původní návrh experimentu, že se bude v průběhu čtyřletého období na sledovaných rybnících účelově měnit intenzita rybí obsádky, byl bohužel z technických a ekonomických důvodů umožněn jen na několika rybnících. Proto bylo třeba k monitoringu vybrat větší množství pokud možno podobných rybníků, u kterých jsou dány rozdíly v obsádkách rybářskou tradicí a zkušeností. Výsledky se zpracovávají Konkrétní rybníky se nezřídka výrazně lišily v kvalitě vody, biodiverzitě ptáků a obojživelníků i škodách způsobených predátory mezi jednotlivými lety kvůli různé struktuře a stáří rybí obsádky. Ještě před vyhodnocením výsledků vysvítá, že výrazný vliv má samozřejmě členitost rybníka a rozsah a charakter litorární zóny, a pak také systém hospodaření. Výrazný vliv mohou mít i hejna vysazených mysliveckých kachen. Faktorů ovlivňujících biodiverzitu na rybníce je skutečně mnoho a zhodnotit vliv jednoho z nich velikosti rybí obsádky a tedy intenzity hospodaření není snadné. V rámci možností jsme však podnikli maximum. Chvíle strávené v terénu poskytly výzkumníkům nejeden pěkný zážitek. Držte nám nyní palce při vyhodnocování dat, aby vynaložené úsilí bylo korunováno úspěchem v podobě ověřených argumentů, proč by se nemělo zintenzivňovat hospodaření na rybnících. Pomohlo by to zvýšit biodiverzitu na rybnících, které tak zůstanou přírodovědnými perlami jihočeské krajiny! Pokud máte k tématu sami nějakou podnětnou připomínku, pište na vydry@vydry.org. Autor pracuje jako ekoporadce v ČNF pro vydru Třeboň. 13

14 Z REGIONU Hlavní atrakcí prvního setkání byl živý netopýr rezavý jménem Anežka, podruhé to byli dva jedinci téhož druhu Punťa a Eliška. V případě zdravého jedince by bylo držení v zajetí zakázané, na ty, které jsme měli možnost vidět, se ale vztahuje výjimka ze zákona, protože jsou hendikepovaní a v přírodě by nepřežili. Žijí v boxu vybaveném vším, co potřebují, a zimu tráví v chovu společnosti Nyctalus. Další organizací zaměřenou na ochranu netopýrů je ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů), přičemž Tereza je členkou obou. Netopýry nesmí svěřit do nepovolaných rukou ani nijak jinak ohrožovat, ale může je brát na vzdělávací akce a není nic lepšího pro zlepšení vztahu veřejnosti k těmto živočichům, než příjemný a vzrušující zážitek s nimi. Účastníci strakonických akcí by mohli potvrdit, že nejsou vůbec oškliví, jen zvláštní a mile legrační. Jsou ochočení a nechají se od Terezy chovat i hladit. Mají oči jako korálky, pohyblivý čumáček a nápadné uši, jejich kožíšek je hustý a čistý, létací blány ve chvílích klidu úhledně složené. Tlamička je v neustálém pohybu jako při řeči, ale kromě občasného vypísknutí není nic slyšet, protože vydávané signály nejsou lidským uchem zaznamenatelné. Tereza však měla s sebou pří- Strakonická setkání setkání s netopýry s netopýry Alena HRDLIČKOVÁ, alena.hrdlickova@knih-st.cz Přírodovědné přednášky a procházky pořádané strakonickou Šmidingerovou knihovnou a místní ZO ČSOP mívají pravidelně hojnou účast, ale mladší zájemci bývají v menšině. Výjimkou byla dvě setkání na netopýří témata Cesta do tajemného světa netopýrů a Večer netopýrů, na která dorazili i MOPíci (Malí ochránci přírody) a jejich kamarádi. Na své si přišli malí i velcí, protože studentka PřF JČU Tereza Březinová měla připravené zajímavé povídání i fotografie a uměla zodpovědět všechny otázky, které se týkaly hlavně předsudků vyvolaných strachem ze zvláštních, málo známých živočichů. 14 Netopýři se ve skutečnosti ani nezaplétají do vlasů, ani nesají krev (kromě několika exotických druhů zraňujících hlavně nohy dobytka na pastvinách). Co se týká nemocí a parazitů, netopýři je na člověka nepřenášejí, leda že by někdo našel nemocného jedince, což se nestává, a ještě by ho vzal holou rukou a nechal se kousnout. Naopak před nemocemi chrání. Jejich potravou je totiž hmyz, například i komáři. Nemít ve spárách a větracích prostorách na panelácích, na půdách, v dutých stromech, sklepích, jeskyních apod. netopýry, určitě bychom daleko víc trpěli boreliózou a jinými nákazami. Anežka, Punťa a Eliška Netopýr rezavý. Foto Ochrany fauny ČR stroj, který je převádí na jinou frekvenci, takže se pak ozvala série zvuků připomínajících rychlé cvakání. Při polykání potravy musí netopýr zmlknout, ale těsně předtím vydá trochu jiný typ signálu, jakoby zhuštěný, a ten mu orientaci v prostoru na tu chvíli zajistí. Také let je plynulý i přesto, že netopýři většinou nechytají hmyz přímo do úst místo toho jej nabírají do létací blány. Než znovu máchnou křídlem, stačí z něj svou kořist rychlým pohybem hlavy sebrat a sníst. Netopýr žijící v zajetí to má o hodně jednodušší. Jakmile uslyší zacinkání na kovovou mističku s moučnými červy, už se k ní hrne a během chvilinky má plné bříško. Je až neuvěřitelné, jak rychle se umí pohybovat po zemi nebo po stole. Přední končetiny se složenou blánou a velkým ostrým drápkem mu slouží k přitahování, zadními se odstrkuje. Jeden z našich běžných druhů, netopýr velký, umí takto ulovit i tak rychlého tvora, jako je střevlík. My lidé se ale nemusíme bát, že by nám něco tak strašidelného přeběhlo v noci přes cestu, protože netopýři na nás rozhodně nepočkají. Dovedou nás zaznamenat nejen pomocí echolokace, ale i zrakem, sluchem a čichem. Ve dne šetří energií a upadají do strnulého stavu, kdy se zpomalí tep, sníží se tělesná teplota a všechny funkce probíhají velmi pomalu. Pouze březí samičky si to kvůli vývoji mláďat nemohou dovolit, a tak se sdružují v koloniích a zahřívají se navzájem. Novorozence nosí samičky netopýra rezavého tři dny přichycené na břiše, ale protože pak už by je v letu tak snadno neunesly, nechávají je v koloniích. Za měsíc už na ně mohou dohlédnout při prvních pokusech o let, ukázat jim dobrá loviště a úkryty, a tím je jejich mateřská povinnost splněna. Samečci se pak v době páření předvádějí, jak umějí krásně pískat a jaké našli dobré místo k přebývání, nalákají tak budoucí partnerky a vše se opakuje. Mláďata se rodí nejvýš dvě, jednou ročně. Zato ale se netopýři dožívají až neuvěřitelně vysokého věku i přes 30 let. Průměr je sice nižší, 4-5 let, ale i to je více než u jiných tvorů srovnatelné velikosti. Myslete na netopýry ve městech! Při pohledu na hodující netopýry si mohli účastníci akcí udělat představu, kolik by museli nachytat hmyzu, aby se mohli stejně dobře nasytit v přírodě. Když si pak představili stejné množství vynásobené počtem těchto pozoruhodných létajících savců křižujících za letních večerů oblohu, museli uznale pokývat hlavou a pocítit vděk. Přesto se každoročně opakují smutné případy zanedbání ochrany netopýrů (ale i např. rorýsů) při zateplování domů. Přitom by stačilo zachovat vletové otvory nebo nainstalovat speciální budky. Netopýři i užitečné ptactvo nepočítají s tím, že je řemeslníci klidně zazdí při hnízdění nebo že stromy se kácejí daleko dříve, než začnou být nebezpečné. Naštěstí přibývá lidí, kteří dodržují pravidla a při opravě půdy nebo fasády se obrátí na odborníky. To lze např. prostřednictvím pracovníků odborů ŽP, rady najdete na v knihovnách, v záchranných stanicích apod. Dík patří i těm, kdo si nechají zkontrolovat a ošetřit staré vykotlané stromy na svém pozemku, místo aby se jich zbavovali. A také těm, kdo věnují svůj čas vzdělávacím akcím, tak jako Tereza Březinová. Autorka pracuje ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.

15 Nový Temelín? Temelín Posuďte jej posuďte jej znovu znovu EDVARD SEQUENS, Dokumentace hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), kterou předložil ČEZ ke svému plánu postavit nové jaderné reaktory v Temelíně, je nedostatečná. Kromě Cally si to myslí i dalších třináct českých ekologických sdružení. Chybí řádné zdůvodnění potřeby záměru. Autoři vycházejí z tradiční představy centralizované energetické soustavy postavené na velkých domácích zdrojích, které budou pokrývat rychle rostoucí spotřebu elektřiny. Přitom řada letos zveřejněných koncepcí česká Chytrá energie, studie od PricewaterhouseCoopers, či Roadmap 2050 ukazují, že je realistické postavit dodávky elektřiny pro celou Evropu čistě na obnovitelných zdrojích energie. Nezbytné je posouzení nulové varianty ve smyslu náhrady zvažovaného výkonu nových atomových bloků pomocí kombinace potenciálu obnovitelných zdrojů elektřiny, zvyšování energetické efektivnosti a snížení množství vyvážené elektřiny. Předmět posouzení je účelově omezený pouze na samotné nové reaktory v Temelíně a vynechali řadu staveb a činností, které přímo souvisí s posuzovaným záměrem: vliv těžby a zpracování uranu na životní prostředí v ČR i v zahraničí, likvidaci JE, sklad vyhořelého paliva a celkové řešení problému vyhořelého paliva, nové vedení 400 kv Kočín Mírovka a další podobné či rozšíření dopravních tras v souvislosti s dopravou nadměrných komponent. Nejsou tak vyhodnoceny skutečně všechny zásadní relevantní dopady záměru na životní prostředí. Provoz nových reaktorů by například zásadně ovlivnil celkové množství vyhořelého jaderného paliva v ČR a tím i potřebnou kapacitu hlubinného úložiště. Nejsou hodnoceny konkrétní typy jaderných reaktorů. Je použita tzv. obalová metoda, kdy se obecně hodnotí virtuální jaderná elektrárna stvořená z požadavků předpisů a českých státních úřadů, kam se posléze vejde více typů reaktorů podle budoucí obchodní politiky investora. Ve výběrovém řízení jsou ale nabízeny výrazně rozdílné konstrukce odlišných generací jaderných elektráren (generace III a III+), s čímž souvisí jiné dopady na životní prostředí zvýrazněné navíc odlišnými výkony. Nedostatečně zhodnocené dopady těžké havárie. Při hodnocení radiačních rizik těžké havárie spojené s tavením aktivní zóny reaktoru vycházejí autoři z předpokladu zachování funkce kontejnmentu. Chybí posouzení úniku radioaktivních látek pro případ poškození ochranné obálky například v důsledku vojenského útoku nebo nadprojektové havárie. Není využit princip nejlepších dostupných technik (tedy princip BAT), přičemž technikami se nerozumí jen použitá technologie, ale i způsob, jakým je zařízení konstruováno, budováno, udržováno, provozováno a vyřazováno z provozu. Namísto toho je použit hospodářský princip ALARA (As Low As Reasonably Achievable dosažení co nejnižší úrovně ozáření se zohledněním hospodářských a společenských aspektů), který používá vyvažování nákladů a přínosů. Ekonomické podcenění záměru. Jaderná energetika patří k investičně náročným odvětvím a investiční náklady v tomto oboru v uplynulém desetiletí pouze rostly. Podle nabídek v nedávných tendrech v Kanadě, JAR a Spojených arabských emirátech a podle posledních odhadů energetických společností v USA lze usoudit, že cena západních reaktorů, tedy EPR a AP-1000, se pohybuje kolem 5000 euro na kilowatt. Při srovnání ceny dokončených reaktorů s odhady plánovaných projektů také vychází, že náklady na nové jaderné elektrárny jsou až 4x dražší než původní předpoklad. Další rovinu ekonomické analýzy tvoří subvence. U obnovitelných zdrojů klesají (viz.: novela zákon č. 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, která snížila výkupní ceny a obdobný trend v Německu). Oproti tomu u jaderné energetiky zůstávají i přesto, že její rozjezd byl několikrát podpořen z veřejných zdrojů. Skrytou dotací pro jaderný průmysl je například omezení odpovědnosti za škodu způsobenou při jaderné havárii. Dokumentace nenaplňuje ani celou řadu podmínek, které stanovilo MŽP v závěru zjišťovacího řízení. Podle zákona by tak měla být dokumentace vrácena k přepracování. Stane se tak ale za současného vedení ministerstva? Autor pracuje jako energetický expert sdružení Calla. Z REGIONU Mrkvičkový den EVVO Podzimní konferenci pro učitele mateřských škol Mrkvičkový den environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty uspořádalo v prostorách krajského úřadu CEGV Cassiopeia ve spolupráci s KÚ Jihočeského kraje a Sdružením středisek ekologické výchovy Pavučina. Po úvodním slově radní Jany Krejsové seznámila koordinátorka celostátní sítě Mrkvička Blanka Toušková účastníky s novinkami týkajícími se sítě. Poté představily učitelky Marie Maloušková a Ludmila Ehlichová z českobudějovické Církevní mateřské školy U sv. Josefa vlastní celoroční projekt O čem mluví stromy. Ředitelka MŠ ve Slavonicích Vítězslava Benešová nabídla publikaci Korálky poznání, která vzešla z praxe příhraniční mateřské školy, a v dopoledním bloku hovořila také Lenka Hřibová ze Semil o své práci v Centru pro rodinu M.E.D. V odpoledních dílnách si účastníci vyzkoušeli různé činnosti vhodné pro děti MŠ. U Lenky Hřibové zkusili techniku voskové batiky, u Vítězslavy Benešové skládali zvířátka z Twist-artového papíru a vyráběli korálky z přírodních materiálů. Pod dohledem Lucie Černické pracovali s ovčí vlnou. Konference se zúčastnilo 40 pedagogů z 31 jihočeských mateřských škol. Finančně ji podpořilo MŠMT a Jihočeský kraj. Za bludným kořenem V listopadu se na krajském úřadě konal praktický seminář zaměřený na celoroční projekty EVVO v mateřských školách. Byl představen projekt Co se skrývá za bludným kořenem, který byl poprvé realizován v Libereckém kraji ve šk. roce 2006/2007. Jeho autorka Jana Modrá jej představuje v ostatních krajích a projekt se pilotně ověřuje i v Německu. Je určen hlavně předškolákům, ale je možné zapojit i mladší či starší děti. Další inspirací byly ukázky z projektu Kouzelník Futuro a jeho přátelé podle knížky Pavla Bezděčky s netradičními pohádkami, jež vysvětlují různé schopnosti zvířat. Podobně projekt Čarovné bylinky o rostlinách čerpá z knížky Marty Knauerové Bylinková povídání pro sedmero usínání. O seminář byl značný zájem a na 20 zájemců se nedostalo. Mezi 35 účastníky byly zastoupeny všechny okresy kromě Prachaticka. Na jaře se počítá s opakováním semináře, pokud budou z rozpočtu kraje vyčleněny prostředky na další vzdělávání pedagogů. Seminář zorganizoval odbor ŽPZL a finančně podpořil Jihočeský kraj. LIBUŠE JOZKOVÁ, jozkova@kraj-jihocesky.cz 15

16 POD LUPOU Krajina na prodej JIŘÍ GUTH, krajina na prodej Na čem se Nečasova vláda shoduje s Topolánkovou vládou, komunistickými poslanci, exprezidentem Havlem a s ekologickými občanskými iniciativami? Na vůli několikrát, ba až mnohokrát (i řádově) zvýšit odvody za zábor zemědělské půdy. Zastavování volné krajiny je jistě problém, ale zvýšení poplatků není ten správný nástroj na jeho vyřešení. Znevýhodňuje totiž chudé žadatele a málo ziskové záměry. Česku chybí racionální, demokraticky projednaná krajinná politika. 16 Ten institut je trochu divný a podle mě koření v mentalitě, která nejen pokrok, ale přímo blahobyt měří na tuny oceli a obilí. Výše odvodu se totiž stanoví podle bonity (produkčnosti) půdy. Stát s ne úplně domyšlenou, spíš jen tradiční a intuitivní legitimitou nějak chrání právě toto. Veřejný zájem na určité rozloze a bonitě zemědělské půdy přitom neformuluje. Zástavba volné krajiny je jistě velmi sporná a většinou přímo škodlivá, už jenom kvůli narušení vodního oběhu, ale: 1) málo se diskutuje o žádoucím poměru lesní a zemědělské půdy, 2) většina zemědělské půdy je v prabídném a v mnoha směrech dále se zhoršujícím stavu, co se týče přírodní rozmanitosti; některé jiné formy využití mohou být v tomto směru lepší. 3) nezpoplatňuje se zpevnění povrchu, ale právě jen změna kategorie v katastru nemovitostí 4) neexistuje symetrická platba státu v případě, že někdo (typicky asi rekultivací, ale možností je teoreticky mnohem víc) přidá nějakou půdu do zemědělského půdního fondu. Více půdy, nebo třeba méně masa? Občas někdo vytahuje vznešeně znějící strategické argumenty o nutnosti ochrany půdy k obživě obyvatel v případě úplné blokády dovozu potravin odjinud. Jenže k tomu nejsou žádné úvahy o tom, jak moc je něco takového pravděpodobné, s jakými technologiemi v zemědělství a potravinářství máme počítat, jak to souvisí s energetickou závislostí, a hlavně jaký komfort a životní styl tím má být zajištěn. To poslední nesmíme podceňovat kdyby se průměrná spotřeba masa jen trochu snížila, výrazně se sníží rozloha půdy nutné k produkci potřebného množství potravin. Strategické úvahy plně respektuji a snad bych je i podporoval, ale musí být racionální. Zatím chybí například i strategická ochrana potenciálně důležitých technologií jako je vaření cukru z řepy. Jen ideoví bruselobijci nekvalifikovaně křičí o zákazu pěstování cukrovky, ale zároveň cudně mlčí o vysokých clech, která brání dovozu mnohem, občas i několikrát levnějšího třtinového cukru do EU. Nejsem pro cla, ale zvýšení spotřební daně na fosilní paliva bych rozhodně nebránil. Nevím, jak by se potom ty sladké cukerné poměry ustálily, ale riziko zastavení dodávek z tropů představitelné je, takže asi by stálo zato udržovat podmínky pro případné obnovení vlastní produkce. Každým dnem mizí v ČR orná půda o rozloze tří Václavských náměstí. Foto archiv Krasec Nejvíc chybí široká diskuse Komentátor Jan Macháček mluví v souvislosti se suburbanizací o bankrotu územního plánování. Přehání, ale podle mého soudu trefil hřebíček na hlavu. Ani úprava v novém stavební zákonu nedokázala zabránit nekontrolovatelném růstu přízemních skladišť a kolonií bezduchých šmoulodomů. Chybí široká diskuse, kdo koho smí omezit ve využívání půdy, která je často v soukromém vlastnictví. Možná je špatně už toto. Co kdyby mohla půda patřit jen státu nebo jen veřejnoprávním politickým korporacím, tedy státu, krajům a obcím? Soukromníkům by se jen propůjčovala, třeba i dlouhodobě ( trvale ), ale jen k přesně vymezenému účelu... I za současného stavu by ale šlo mnohem lépe využívat existující nástroje a platformy. Jak moc řeší ochranu zemědělské a jiné půdy Politika územního rozvoje České republiky (PÚR ČR) a jak moc zásady územního rozvoje (ZÚR) jednotlivých krajů? Jenom nepřímo a hlavně velice málo. Přitom by mohly například stanovit směrné poměry hlavních tříd využití půdy PÚR ČR pro kraje a ZÚR pro obce. Kdo má vlastně o půdě rozhodovat? Zatím nevyužitou příležitostí je také uvedení již ratifikované Evropské úmluvy o krajině v život. Není snadné se shodnout, která skupina má mít jak silný hlas při rozhodování o krajině: zemědělci a lesníci, místní obyvatelé, vědci, turisté, občanské iniciativy, samospráva, státní moc, nebo třeba nějak odstupňovaně všichni Evropané? Jak moc to má platit třeba pro Šumavu (národní park!), jak pro katastry kolem dálnic a jak pro krajinu někde mezi tím? Zdražovači jako by zapomínali, že prvním a základním nástrojem ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF) je samotné povolení jeho záboru, které vydávají různé úřady v závislosti na velikosti záboru. Jen povolené zábory jsou předepsaným způsobem zpoplatněné. Řečeno jazykem správní teorie, je tu administrativní i ekonomický nástroj. Každý z nich má v různých situacích různé skutečné zamýšlené i vedlejší účinky, takže se ale musí užívat promyšleně a přiměřeně. Krajina jen pro bohaté? Zvyšování odvodů za zábor půdy podle mě jen potvrzuje její komodifikaci. Krajina je pojímaná jako zboží svého druhu. Je pravděpodobné, že zvýšení odvodů by přineslo nějaké snížení nových záborů ZPF. Ale o tom, kdo a k čemu bude zabranou půdu využívat, bude více rozhodovat trh. Přednost budou mít bohatší žadatelé a výnosnější aktivity. Opravdu právě toto ochranářské organizace, Václav Havel a další chtějí? U neoliberálních vlád mě to tolik nepřekvapuje. Jistě to podpoří i Miroslav Kalousek, protože to znamená vítaný a snadný přísun peněz do státní poklady. Navrhuji jiné řešení, a sice radikálně ztížit samotné povolování záboru ZPF, a hlavně efektivně, čili česky řečeno účinně, ztížit výstavbu mimo intravilány sídel. S tím se ovšem nemá svézt jakékoliv další omezení samosprávy při rozhodování o využití území! Ochrana krajiny a v tom i půdy je přednostně, hlavně a nejlépe úkolem územního plánování a rozhodování. I když to může znamenat ztrátu ministra financí v roli taktického spojence. Redakčně zkráceno. Autor je biolog a publicista, psáno pro Krasec a Deník Referendum.

17

18 Příloha pro rodinu II Z E L E N Á D O M Á C N O S T Jaké nebezpečí hrozí zvířatům kvůli hubení plzáků? LUCIE SPÁLENKOVÁ Na boj se španělskými plzáky doplácejí hlavně ježci... a nejen oni! Během poslední doby se do naší záchranné stanice pro handicapované živočichy ve Voticích dostalo hned několik přiotrávených ježků západních i východních z různých částí Středočeského i Jihočeského kraje. Na vině je používání chemických přípravků v boji proti nevítaným hostů plzákům z Pyrenejského poloostrova. K nejčastěji používaným přípravkům u nás patří běžně dostupný Vanish Slug Pellets. Často se setkáváme s tím, že jsou tyto kouzelné modré granule obsahující metaldehyd kladeny bez většího rozmyslu na běžně přístupná místa. Přestože jsou do přípravku přidávány repelentní látky proti teplokrevným živočichům, jejich chuťová atraktivita pro živočichy nijak neklesá, ba naopak. Klinické příznaky otravy (neklid, slinění, toporná chůze atd.) se většinou dostavují již po dvaceti minutách po pozření. Bohužel při otravě metaldehydem je prognóza nepříznivá, a to i přes včasně zahájenou léčbu. Příčinou úhynu bývá ve valné většině selhání dýchacího ústrojí. V loňském roce jsem na stejné nebezpečí upozorňovala v souvislosti s otrávenou veverkou, letos je situace mnohem horší. Počty otrávených volně žijících i domácích zvířat rapidně narůstají. Ráda bych touto cestou upozornila pejskaře, aby si své psy hlídali, a to i v okolí zemědělských ploch osetých řepkou, kde bývá tento přípravek používán plošně. Autorka pracuje v OS Ochrana fauny ČR. Jak na hmyz ekologicky a šetrně JOSEF KADUBEC, jkadubec@rosa.cz Pejsek nevypadá, že by ho repelentní látky nějak odpuzovaly. Foto autorka Když se do domu či bytu dostane hmyz, je to nepříjemné. Často mluvíme o otravné až nechutné havěti a hledáme nejrychlejší metody, jak je zase vypudit nebo zneškodnit. Může se jednat přímo o škůdce i o tvory, kteří se k nám prostě jen nastěhovali. Invaze hmyzu do našich příbytků je často také sezonní záležitost. Pokud provádíme důsledná preventivní opatření, neměly by nás potkat vážnější potíže. Stoprocentní opatření však neexistuje, protože např. při přechodu mezi domem a venkovním prostorem má otevřené dveře zároveň i nezvaný hmyz. Navíc chováme-li psi a kočky, je pravděpodobnější, že se na jejich tělech nastěhuje do domu i nějaký jiný tvor. Jedním ze základních preventivních opatření je pravidelný úklid a správné skladování potravin. Je důležité uklízet nepoužité potraviny, rozsypané a rozlité zbytky jídla. Misky s ovocem je vhodné přikrýt, sladké potraviny pečlivě uzavírat a nenechávat např. zbytky sirupu stékat po skle. Sypké potraviny jako mouka, rýže nebo strouhanka je vhodné po otevření přesypat do uzavíratelných nádob nebo opět důkladně zavřít (k tomu může posloužit i prádelní kolíček). Pravidelně bychom měli uklízet především místa, kde se nejčastěji manipuluje s potravinami (kuchyň, kuchyňská linka, spíž). Při vytírání můžeme do vody přidat kapku vonného oleje, osvědčená je např. levandule a máta. Při úklidu nesmíme zapomenout ani na těžko přístupná místa v bytě a vlhké místnosti (koupelny, prádelny, sušárny). Dalším opatřením je znemožnit nezvaným hostům samotný vstup do domu a bytu. Do oken jsou již dlouho využívány sítě proti hmyzu, nad postele se dá zavěsit moskytiéra. Podobně je třeba zavřít vstupy do sklepů, spíží a všechny další otvory. U sklepních oken se doporučuje hustá mřížka nebo pletivo, které těžko překousávají hlodavci. Pozor ale, aby realizovaná opatření nesnižovala funkčnost otvorů (větrání, přístup přirozeného světla). Stejně tak si dáme pozor, abychom naopak neuvěznili některé živočichy uvnitř domu, např. netopýry nebo rorýse. Nezvaným hostům můžeme znepříjemnit pobyt živými i sušenými aromatickými květinami (např. muškát, levandule, máta), výtažky z nich nebo vodou s éterickým olejem, která se průběžně odpařuje. Do skříní jsou vhodné pytlíčky se sušenou levandulí. Některý zabydlený hmyz je opravdu těžké vypudit. Pokud nezabírá zintenzivnění prevence (především úklid) a musíme je zabíjet, volíme nechemické způsoby. Tedy mechanické přenášení a zabíjení plácačka, sladké (lepivé) pasti. A jaký hmyz k nám může v jakém ročním období zavítat? Doba výskytu hmyzu záleží vždy na místních podmínkách a na počasí. Do starších typů okenních a dveřních rámů se mohou na podzim stěhovat mouchy, které se na jaře po zahřátí rámů probouzejí a mohou být nepříjemným hostem. Od května do září na nás může útočit savý hmyz, do bytů se stěhují především komáři. Na konci července a někdy až do konce září mohou na naše voňavé kuchyně útočit vosy, včely, mouchy, aj. S ubývající venkovní teplotou mohou přicházet i pavouci. Úkryt nebo potravu u nás mohou hledat také mravenci, kteří se dokáží zabydlet i v odchlíplé omítce. Po celý rok se doma můžeme setkat s potravinovými i šatními moly, kožojedy a kožešinožrouty, rybenkami, octomilkami, roztoči a se škůdci na pokojových rostlinách. Stručné tipy: ldo často otevíraných oken nasadit sítě proti hmyzu, lvčas vynášet odpad, především bio-odpad a směsný odpad se zbytky jídel lskladovat potraviny v uzavřených nádobách a na suchých místech lčastěji větrat především vlhké místnosti, do vlhkých a temných koutů vpustit vzduch a světlo lpravidelně kontrolovat mezery pod skříněmi, tmavá místa (nepřístupné prostory za nábytkem, ledničkou apod.) lpostavit do místnosti nádoby s octem, citronovou šťávou nebo levandulovou esencí ljako přírodní repelent smíchat éterické oleje s pleťovou vodou nebo pleťovým olejem (stačí poměr 1:4) - pozor, nikdy nepoužívat na kojence a malé děti. lněkolik kapek éterického oleje nanést na žárovku, ložní prádlo nebo oděv lk hubení používat nechemické metody lnepoužívat ultrafialové lapače hubí širokou škálu druhů hmyz Další informace najdete na v sekci Otázky a odpovědi. Článek vznikl v rámci projektu Poradenství metody, příklady, certifikace za finanční podpory SFŽP a MŽP. Autor pracuje jako ekoporadce v Rose, o.p.s.

19 N E J E N P R O D Ě T I HRAJEME SI S PTÁKY Komiksy černobílé předlohy nakopírujte dětem v počtu dle vaší potřeby. Děti mají za úkol doplnit do volných okýnek pokračování příběhu dle vlastní fantazie. Příloha pro rodinu Spojovačky černobílé předlohy nakopírujte dětem v počtu dle vaší potřeby. Tužkou propojte jednotlivé za sebou jdoucí číslice a objeví se vám obrázek, hotové obrázky se dají také vybarvit na způsob omalovánek. STRÁNKU PŘIPRAVIL ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU, TŘEBOŇ. III

20 Příloha pro rodinu IV V Ý L E T Y B E Z A U T Naučná stezka Sudslavický okruh Nedaleko města Vimperk, na pravém břehu řeky Volyňky, se rozprostírá přírodní rezervace Opolenec a skrze ní vede 3,2 km dlouhá naučná stezka nazývaná Sudslavický okruh. Vznikla již před 33 lety jako jedna z nejstarších pošumavských naučných stezek. Tato dáma mezi stezkami si nedávno oblékla nový kabát dočkala se rekonstrukce. Sudslavická lípa. Foto archiv autora Stezka byla vybudována v roce 1977 tehdejšími pracovníky státní ochrany přírody a mladými ochránci přírody z Prachatic. Byla to skupina lidí především kolem pana Bohuslava Nauše a Aleše Záveského. Na stezce bylo vybudováno 26 zastavení zaměřených jak na obecnou ochranu přírody, tak i na přírodní a historické zajímavosti. Stezka je vyhledávaným turistickým místem. Návštěvníci obdivují památnou Sudslavickou lípu u mlýna Vanických, druhou největší v Česku. Je stará asi 600 let, vysoká 26 metrů a obvod jejího kmenu měří téměř 12 metrů. V rezervaci je také Sudslavická jeskyně, kde významný český geolog a paleontolog Jan Nepomuk Woldřich objevil spolu s kolegy bohatý kosterní nález celkem asi 9000 kostí a zubů ze sobů, jelenů, medvědů, turů, koní, nosorožců a mamutů. Území rezervace, vyhlášené v roce 1985, patří mezi evropsky významné lokality Natura Rostou tu stovky druhů rostlin, mezi nimi i hořeček mnohotvarý český, různé druhy vstavačů a kapradin, lilie, bledule, orlíčky či rozchodníky. Domov tu mají zmije, výři i kriticky ohrožený modrásek černoskvrnitý. Zub času však zapracoval, a tak i přes základní údržbu ZO ČSOP Šumava, Města Vimperk a Spolku na ochranu šumavské přírody, tedy organizací, které společně zajišťují správu stezky, došlo k zestárnutí jednotlivých zastavení a dřevěných prvků. ZO ČSOP Šumava podala již dříve projektové záměry s cílem získat prostředky na rekonstrukci, podařilo se je však získat až nyní ve spolupráci s NET4GAS, generálním partnerem ČSOP. Rekonstrukce byla podpořena v rámci programu Blíž přírodě, z kterého jsme již dříve získali prostředky na výrobu infotabule a lavičky u památného Podlešákova jilmu v Boubské. Po celé délce Sudslavického okruhu bylo rozmístěno patnáct nových informačních tabulí s texty věnujícími se zejména geologii, přírodnímu bohatství Opolence a zajímavé historii především těžbě vápence. Vedle nich byly instalovány také dvě úvodní tabule na nástupní místa okruhu, tedy k mlýnu Vanických a na nádraží v Bohumilicích v Čechách. Stezku doplnil dřevěný mobiliář jako lavičky, zábradlí, přelezy pastvin a stojan na vrcholovou knihu. Součástí projektu je vydání letáku a chystáme i průvodce po naučné stezce, který bude v elektronické podobě volně dostupný na internetu. Stezka byla nově vybavena rozcestníky a vyznačena Klubem českých turistů. Nová podoba stezky je výsledkem práce mnoha našich členů, kolegů a přátel. Vážíme si jejich pomoci, většinou dobrovolné a jejich úžasného přístupu. Naučná stezka byla slavnostně otevřena 5. listopadu JIŘÍ ŠEJNA, ZO ČSOP Šumava, POHÁDKOVÉ KRÁLOVSTVÍ Občanské sdružení Pohádkové království, které je spjaté s českobudějovickým Mapovým centrem Marcela Goetze, patří mezi tradiční spolupracovníky Krasce mimo jiné také jejich prostřednictvím distribuujeme část nákladu tohoto časopisu. Teď vám přinášíme tip na vánoční dárek: nové CD s jihočeskými večerníčky! Z pohledu hodnot, které propagují a zastávají členové sdružení Krasec, je nejzajímavější důraz, který kancléř Pohádkového království klade na podporu pokud možno šetrných a hravých forem cestovního ruchu. Akce jsou většinou určeny celým rodinám a bývá při nich veselo :-). V průběhu listopadu a prosince se na mnoha místech jižních Čech rozezněly zvonky Zvonkových průvodů, které koordinuje právě Pohádkové království možná ještě stihnete poslední z nich: od 16:30 v Písku (Sladovna), v Plavsku (v 16 h. U ZŠ) a ve Slavonicích (16:30, Nám. Míru) a ve Veselí nad Lužnicí (16:30 u KD). A 31. prosince jsou všichni již poosmé zváni na Pohádkové poledne, aneb po třech věžích kolem Samsonovy kašny, samozřejmě té českobudějovické. První jihočeské rozhlasové večerníčky Režisér (a jihočeský pohádkový král) Zdeněk Troška spolu s hercem Václavem Vydrou (v roli vypravěče) pokřtili začátkem prosince nové večerníčky, které bude od 21. března 2011 vysílat Český rozhlas 2 Praha (18:20, pořad Hajaja). Od prvního jarního dne si tak Pohádky z jižních Čech a Šumavy aneb Vyprávění kapra Jakuba užijí posluchači z celé České republiky. Cédéčko s večerníčky už je natočené vydáváme ho patnáct let poté, co českobudějovický kreslíř Jaroslav Kerles namaloval prvního kapra Jakuba, který se stal jedním z turistických symbolů jižních Čech, říká pohádkový kancléř Marcel Goetz. Výrobu pohádek finančně podpořil Jihočeský kraj, CD natočilo studio Českého rozhlasu České Budějovice a pod vedením Zdeňka Trošky pohádky namluvili Václav Vydra a jihočeští herci Martin Hruška a Julie Goetzová. CD nabízí síť prodejen Radioservisu. Věřím, že to nezůstane bez odezvy a že se posluchači z celé republiky budou chtít přesvědčit na vlastní oči o jihočeských památkách a dalších zajímavostech, které zábavnou formou pohádky přibližují, uvedla k projektu ředitelka Jihočeské centrály cestovního ruchu Pavla Konopová. ZDENKA JELENOVÁ V pohádkovém království je dětem dobře... Foto archiv OS Pohádkové království