SBORNÍK PŘÍKLADŮ DOBRÉ PRAXE I. k programům Mláďátka a Zvířátka, Putování se psem

Transkript

1 SBORNÍK PŘÍKLADŮ DOBRÉ PRAXE I. k programům Mláďátka a Zvířátka, Putování se psem

2

3 SBORNÍK PŘÍKLADŮ DOBRÉ PRAXE I. k programům Mláďátka a Zvířátka, Putování se psem 2013

4

5 Obsah Pionýr a pionýrství 7 Předmluva 9 Poděkování 11 O dětech trochu jiných, o těch, které mají nějaké specifické vzdělávací potřeby nebo prostě potřebují, abychom na ně mysleli trochu jinak 13 Kompetence 26 Představení ověřovatelů a autorů PDP (Mláďátka a Zvířátka) 29 ČEKÁ NA VÁS POHÁDKA 30 OSLAVA STÁTNÍHO SVÁTKU ZÁBAVNĚ 33 ČÍM BUDU, AŽ BUDU VELKÝ? 38 ZÁCHRANNÁ MISE NA POMOC ZEMI 42 BODOVÁNÍ DĚTÍ 47 ROZVOJ MOTORIKY AUTISTICKÉHO CHLAPCE 49 OVOCE A ZELENINA 51 PUTOVÁNÍ SE ZVÍŘÁTKY 53 VESELÉ VELIKONOCE ANEB SVÁTKY JARA 56 VODA 58 ŽIVÁ ZVÍŘÁTKA NA PAPÍRU 60 Představení ověřovatelů a autorů PDP (Putování se psem) 63 JAK SE ROZHODNEŠ? NAUČNÁ STEZKA 64 KVÍZ A LA RISKUJ 68 NA KRÁLE STROMŮ 71 MŮJ DŮM 74 SLACKLINE 76 OBRÁZKY Z MODURITU 78 SPONKY A PŘÍVĚSKY Z KŮŽE 80 KDO HLEDÁ, NAJDE! 82 MOBILY (S HVĚZDIČKAMI), TANČÍCÍ ZIMA 84 ZÁVOD KOLOBĚŽEK 85 VYRÁBÍME Z LÉKAŘSKÝCH ŠPACHTLÍ 87 Příklady slepých uliček SEMÍNKA 90 KVĚTINÁČ 91 POJĎME NA VÝPRAVY 93

6

7 Pionýr a pionýrství Kdo ví, snad má tu touhu každý z nás v sobě od narození zakódovanou. Nebo se k ní propracuje až v některém okamžiku svého života? A co se v té touze od pradávna skrývá, co ji probouzí a k čemu nás vede? Bezesporu je jedním z podstatných předpokladů pro lidský pokrok, objevování, rozvíjení a poznávání našeho světa i vesmíru. A o čem, že je řeč? O pionýrech a pionýrství lidského rodu. Odedávna jsou takoví mezi námi, někteří známí po celém světě, o jiných sotva víme, že existují a dokonce žijí vedle nás. O některých se učíme a poznáváme je, protože jsou to světově proslulí průkopníci vědy a techniky, objevitelé zemí, ba i kontinentů. Už přes půl století máme i průkopníky lidského pronikání a letů do vesmíru i když zatím jen v naší sluneční soustavě. Zato autoři knih, komiksů, filmů, seriálů a samozřejmě děti se ve své fantazii vydávají na výpravy mnohem delší. Nové cesty a směry do budoucna však hledají nejen jednotlivci, ale i celá společenství národy, církve, politické strany, umělecká hnutí, ba i občanská sdružení, jako je Pionýr. V našem případě přirozeně nejde jen o cesty, kterými se chceme ubírat, ale také o ty, které vytváříme směrem k sobě, abychom byli přístupnější a otevřenější pro co nejvíce dětí a mladých lidí. Aby tomu tak bylo, musíme po nich ale kráčet společně. I proto se vám do ruky dostal tento materiál, který má být nejen nástrojem a pomůckou, ale také společně tvořeným dílem. Věříme, že směřuje k cíli, který by měl být všem pionýrům společný hledání, poznávání, objevování nejen vzdálených zemí a kultur, ale i svého bezprostředního okolí, historie, sebe sama, vlastního místa ve společnosti i v kolektivu, zkoušení nových aktivit a her Dětský kolektiv je spolu se školou a rodinou přirozeným prostorem pro podobné objevování a hledání cest do dalšího života. Může to být třeba parta na ulici, ale také zájmově zaměřený kroužek, nejlépe však kolektiv dětského sdružení, který může dítěti poskytnout jak uplatnění jeho zájmů, všestranné poznávání, tak i pestré a zajímavé prožití volného času v partě kamarádů, kde se děti aktivit nejen účastní, ale podílejí se i na jejich vymýšlení a přípravě. Na tomto principu pracuje pionýrské hnutí od svého počátku. Skutečnost, že si za svůj název zvolilo právě tento slovní symbol, jasně naznačuje, jakým směrem a jakými formami na děti působí, aby v nich vyvolalo touhu po partě kamarádů, dobrý vztah k přírodě i společnosti a nabídlo dobrodružství poznání, pomoci a odpovědnosti. Tak otevřete, listujte, pojďte si hrát, zkoušet, objevovat, vylepšovat. 7

8

9 Předmluva Pionýrský projekt Klíčení je zaměřen a tvorbu výchovných programů pro děti a mladé nad 15 let. Navazuje na aktivity Pionýra, činnost oddílů a klubů i na osobité projekty, jako je Oáza a Parťáci a různé integrační iniciativy. Záměrem projektu je zkvalitnění výchovného působení na děti a mládež v ČR při zachování stávajících principů sdružení a hry jako základního výchovného prostředku. Cílem projektu je rozvíjení a prohlubování klíčových kompetencí dětí v rámci neformálního vzdělávání a využití individuálních přístupů přizpůsobených dětem se specifickými vzdělávacími potřebami v běžné činnosti sdružení a jejich promítnutí i do vzdělávání v rámci sdružení Pionýr. Projekt Klíčení byl spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost a ze státního rozpočtu České republiky. Tyto zdroje pokryly náklady rozpočtu ze 100%. Dostává se vám do rukou sborník příkladů dobré praxe, který by mohl být dobrou inspirací při práci se vzdělávacími programy, které vznikly v rámci projektu Klíčení. Tento sborník je věnován věkovým kategoriím Nejmladší (Mláďátka a Zvířátka) a Mladší (Putování se psem). Jsou zde vybrány příklady, jak vhodně propojit jednotlivé metodické listy, jak popsané aktivity rozšířit a přizpůsobit na míru právě svému oddílu, a další náměty a postupy, které se v rámci oddílové činnosti při práci se vzdělávacími programy a s dětmi se specifickými přístupy ve vzdělávání mohou hodit. Můžete se také dočíst, jak se občas ověřovatelé dostali do slepých uliček. Mláďátka a Zvířátka jsou určena nejmladší věkové kategorii, tedy dětem první a druhé třídy, ale i těm, které ještě neumí číst a psát. Dětem umožňují pustit se máminy sukně a zažít pocit, že patří do kolektivu. Při nejrůznějších hrách si hledají první kamarády, vybírají si, kdo jim voní, s kým je jim dobře. I proto jsou důležitou součástí Mláďátek činnosti zaměřené na začlenění do kolektivu. Děti se totiž v tomto věku učí naslouchat i jiným lidem kromě rodiny, rozumět jim a vhodně na ně reagovat. V tomto věku se ještě nevyhraňují vůči těm, kteří jsou nějakým způsobem jiní, odlišnosti jim nevadí. Tuto toleranci Mláďátka podporují, stejně jako děti nasměrovávají k odmítání útlaku a hrubého zacházení. Prostřednictvím her z nejrůznějších oblastí zjišťují, co je baví ochutnávají, co jim půjde a v čem by mohly vyniknout. Díky úspěchům si uvědomují samy sebe a jejich sebevědomí roste. Jednoduše řečeno program dává dětem impuls k prvnímu probuzení maminka už přestává být středem jejich vesmíru. Díky pobytu v kolektivu postupně dokáží formulovat své základní potřeby a dovedou komunikovat s každým v kolektivu. I do budoucna je důležité, že se děti učí vnímat, jak jsou nastavena pravidla ve skupině, a zvládnou požádat o pomoc, pokud ji potřebují. 9

10 I v kolektivu dětí v tomto věku dochází ke konfliktům a problémům. Činnosti v Mláďátkách a Zvířátkách umožňují vyzkoušet si jejich řešení nanečisto, samozřejmě na úrovni odpovídající dané věkové kategorii. Součástí programu jsou i nejrůznější výlety, které dětem doslova otevírají oči. Předškoláci a školáci si začínají všímat českých kulturních tradic a historického dědictví, postupně si vytvářejí kladný postoj k uměleckým dílům. Při různých aktivitách, které program nabízí, si děti osvojují bezpečné používání jednoduchých pracovních nástrojů. Chápou, že musí dodržovat stanovená pravidla a vědí, že započatou práci je třeba dokončit. Mláďátka a Zvířátka navazují na základní předškolní a školní znalosti dětí této věkové kategorie a snaží se vytvářet pozitivní vztah k učení a poznávání. Dávají prostor k hledání souvislostí, pozorování a porovnávání výsledků. Děti se díky nabídkovému programu stávají malými objeviteli. Putování se psem se zaměřuje na děti mladšího školního věku (tedy třída). Díky aktivitám mají možnost vnímat velmi silně kamarádství. V tomto věku už se totiž nesbližují se všemi dětmi, ale vybírají si toho, kdo je jim něčím blízký. Program využívá i činnosti zaměřené na fyzickou aktivitu, protože děti v tomto věku velmi rychle naberou síly do další činnosti. Také podporuje zdravou soutěživost, která je pro tento věk typická. Zábavnou formou si dokážou spojit školní poznatky s konkrétní činností, mají možnost si znalosti a dovednosti vyzkoušet v praxi. Vyhledávají a třídí informace, které následně používají v praktickém životě např. při plánování společné výpravy nebo víkendového pobytu. Prostřednictvím her se učí plánovat a organizovat svoje učení program totiž pomáhá budování pozitivního vztahu dětí k učení. Jsou schopné rozpoznat a pochopit problém, učí se ho samostatně řešit. Děti dokážou samozřejmě řešit problémy na své úrovni, dospělí jim ale dávají prostor si jednotlivá řešení vyzkoušet a nést odpovědnost za své jednání a konání. Putování se psem jim dává možnost osahat si různé činnosti. Zapojují se do diskuse a učí se oceňovat úspěchy ostatních. Pomáhat a být tu pro druhého, to je základ kamarádství, který si z programu odnesou. Učí se naslouchat druhým, mají ale i prostor k vyjádření vlastních myšlenek a v diskuzích se pokouší obhájit svůj názor. Při plnění úkolů chápou výhody týmové spolupráce, učí se, že v kolektivu jde vše lépe, než když je člověk na úkol sám a nemá se na koho obrátit. Budují si pozitivní představy o sobě samém při jednotlivých aktivitách postupně zjišťují, co dovedou a jakou roli mají ve skupině. Díky nabízeným výpravám, táborákům nebo třeba stanování objevují doposud nepoznanou romantiku v přírodě, blíže se s ní seznamují. Dozvědí se základní ekologické souvislosti a také důvody, proč by měly i do budoucna přírodu chránit. Program učí děti i pracovním dovednostem, při hrách i plnění úkolů se seznamují s různými materiály a pracovními nástroji. Nabízí možnost vyzkoušet si i takové činnosti, s nimiž se děti už dnes tolik nesetkají. Důležitým faktem je, že se učí vnímat výsledek práce nejen své, ale i ostatních. Program podporuje touhu uchovávat si vzpomínky třeba v podobě nejrůznějších dětských pokladů. Putování se psem obsahově navazuje na nabídkové soubory Mláďátka a Zvířátka. Snaží se tak vytvořit systematické výchovné působení na děti, které se chtějí něco nového naučit, něco nového prožít a navázat nová kamarádství. Projekt Klíčení byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a ze státního rozpočtu České republiky. 10

11 Poděkování Děkujeme ověřovatelům zapojeným do projektu. Bez jejich obětavé práce, nápadů, kritického i tvůrčího přístupu, by nebylo možné celý projekt zrealizovat. Věříme, že se aktivity popsané v metodických listech dětem líbily a samotným ověřovatelům přinesl rok práce na projektu nové zkušenosti, ze kterých budou moci čerpat i nadále ve své oddílové práci. Realizační tým projektu Klíčení Odborný tým kategorie Nejmladší Odborný tým kategorie Mladší 11

12 12

13 O dětech trochu jiných, o těch, které mají nějaké specifické vzdělávací potřeby nebo prostě potřebují, abychom na ně mysleli trochu jinak. Naše oddíly jsou plné dětí, které na svět přišly s různými dispozicemi k činnostem sportovním, přemýšlivým, výtvarným, mají různé dispozice v prosazování se, navazování kontaktů, na různé úrovni komunikují, kreslí. Jsme prostě sdružení, které pracuje s dětmi velmi, velmi různými. Proto se asi každý vedoucí v nějakém období setkal s tím, že najednou neví jak. Proč zrovna tolik osvědčená metoda nefunguje, proč s tímto dítětem obtížněji navazuji kontakt, vztah, co se to vlastně děje?! Následující řádky budou takovým malým výletem do světa dětí, které mají různé dis-, dys- nebo hyper-, hypo-, auti a tak dál. Čím začít? Nedělejme si jako vedoucí ambice vše zvládnout. Mějme chuť přemýšlet, jak dítěti pomoci, jak uzpůsobit činnost tak, aby z ní mělo každé dítě alespoň trochu radosti, prospěchu. A když nic jiného, aby mu naše báječná hra neuškodila. Zkusme se zcela poctivě podívat sami do sebe a odpovědět si na otázky, se kterými dětmi máme potíže. Které projevy chování mě dráždí, které dítě moc nemusím. Říkáte si: Mne se to netýká, já mám rád/a všechny děti a nic mi nevadí? Považovali byste snad za neprofesionální, kdyby vás nějaké dítě rozházelo, rozčílilo, štvalo? Myslíte si, že prostě nemůžete mít na některé typy dětí alergii. Zkuste to ještě jednou a buďte k sobě upřímní, protože tady začíná cesta k pochopení, cesta k tomu naučit se rozpoznávat, jaký je váš podíl na tom, že s některými dětmi nějak prostě nemůžete vyjít, pohnout. Pro někoho jsou to děti, které jsou, mají, projevují se jako Neklidné, nesoustředěné. Tyto děti mají často diagnózu ADHD, ADD, dříve LMD. Jsou to vlastně poruchy pozornosti, které jsou spojeny s hyperaktivitou nebo hypoaktivitou. Nemá moc smysl pátrat po tom, kde tyto poruchy vznikají. Důležité je uvědomit si, že si je dítě samo nevybralo, a že si projevy nevymýšlí. Rozumové schopnosti dětí nebývají poškozené, často se jedná o děti nadané, ale nějak to na nich není poznat. Udivují nás jejich reakce. Spíš převládá neklid, roztěkanost. Reagují prostě nějak rychleji, ukvapeně, bez rozmyslu. Častěji, a pro nás bez zjevné příčiny nebo někdy pro malichernou a nicotnou příčinu, nastává výbuch. Nejsou příliš dobří diplomaté. Hůř čtou neverbální projevy a odhadují, jaké chování se od nich očekává. Rozumově to potom ví, ale v daný okamžik to prostě nějak nefunguje. Časté jsou potíže s pamětí, tedy spíš zapamatovat si více věcí najednou, udělat je v takovém sledu, jak mají. Zapomínají jedno pro druhé. Kamarádské vztahy navazují bouřlivě, vnucují kamarádství, ale rychle ochladnou. Hypoaktivita, kdy většinou převažuje útlum, děti se projevují jakoby zpomalené a méně pružné. Vyskytuje se méně často nebo ji méně vnímáme. Pro tyto děti je v kamarádských vztazích zase typické, že mají naopak potíže s navazováním kontaktů, nevyhledávají je, často si vystačí samy. Ve skupinách dětí jsou, ale jako kdyby nebyly. Pokud je přivádí rodič a nikoho neznají, bývá pro ně pobyt ve skupině obtížný, protože společenství dětí pro ně není příliš velkým lákadlem. Pokud přichází s kamarádem, jsou zpravidla jeho věrným stínem. Svojí roli zde sehrává dědičnost. Přestože dispozice jsou dány, můžeme je výchovou ovlivňovat, korigovat, umenšovat. Napomáhá nám k tomu i samotné zrání, dospívání dítěte, kdy zraje i jeho nervový systém. Věkem se nejvíce ztrácejí motorické a percepční potíže (nedokonalosti a potíže v oblasti sluchového a zrakového vnímání), snižuje se hyperaktivita a impulzivita, přetrvá- 13

14 vají poruchy pozornosti, emoční labilita, křehkost, snazší podléhání změnám a výkyvům nálad a těžší přizpůsobování se. Co pomáhá: Dávat najevo lásku, zájem, přízeň, porozumění pro jeho potíže. Nešetřit povzbuzením a pochvalou. Snažit se o to, abychom věci zařídili tak, aby se dítěti úkol zdařil a mohl z něj mít radost, aby to nevzdal hned v začátku. Snažit se, abychom sami nebyli netrpěliví, nervózní, protože náš neklid a nervozita se na děti přenáší. Dopomáhat k tomu, aby se to, co se má naučit, pokud možno rovnou naučilo správně, má totiž tendence ulpívat na tom, co se již naučilo a špatně a obtížně se přeučuje. Stanovit pravidla a řád, pravidla formulovat jasně. Hodně můžeme napomoci tím, když je může mít napsané, namalované, nějak zaznamenané před sebou, aby se kdykoli mohl podívat, připomenout. Vést dítě k důslednému dodržování pravidel, pravidlo častěji připomenout, snažit se pravidla hlídat a nedopustit, aby porušování procházelo. Pozornost dítěte je třeba nejdříve upoutat, nalákat, přidržet u toho, co chceme říct. Využíváme tedy oslovení, delší oční kontakt, menší dítě vezmeme za ruce, tím je zklidníme a napojíme jej na sebe. Je důležité, aby pokyny byly jednodušší, dítě je zopakovalo, abychom nedávali mnoho pokynů najednou. Časem sami odhadneme, kolik pokynů najednou dítě udrží v paměti. Řadu situací můžeme s dítětem nejprve natrénovat, ozkoušet. Názorné předvedení pomáhá více než rozsáhlý slovní komentář. Nechat dítě vysvětlit a zopakovat, co se má dít, co bude dělat, jak a kam poběží, kde se otočí. Snažte se předcházet pocitům méněcennosti, snažte se chránit dítě před pocity trapnosti, před opakovanými posledními místy v různých soutěžích. Pocity nedostačivosti a méněcennosti se objevují všude tam, kde si dítě uvědomuje, že přes všechnu snahu nemůže dokázat všechno to, co ostatní. Na afekt a agresi nereagujte stejně, tedy afektem a agresí. Pokud už se stane a nepodaří se předem afektu předejít, nechte jej odeznít, nezasahujete. Zasáhněte v okamžiku, kdy afekt někoho ohrožuje. Věnujte se hrám, které rozvíjejí paměť zrakovou, sluchovou i prostorovou, pozornost, zaměření pozornosti i výdrž, rozvíjejte hrubou motoriku (sport, pohybové aktivity) jemnou motoriku (stavebnice, modelování, vytváření všelijakými materiály), slovní zásobu. Specifické poruchy učení Různé dys- poruchy již v současné době nejsou zpravidla něčím neznámým. Tyto poruchy jsou vždy vrozené, určitou roli zde sehrává dědičnost. Někdy se ani nepodaří zjistit, co je příčinou. Specifické poruchy učení jsou poruchy v procesech, které jsou potřebné k porozumění a užívání řeči, a to ve všech formách (psané, mluvené, čtené). Nejčastěji se vyskytuje dyslexie, s převahou potíží ve čtení, dysortografie spojená se specifickými projevy v pravopise, dysgrafie, kdy je narušená schopnost zvládat psaní na grafické úrovni. Méně často se setkáváme s dyskalkulií, narušením v oblasti počítání a matematických schopností. A potom jsou tady ještě obtíže s projevy manuální neobratnosti, nešikovnost neboli dyspraxie a ještě další, které však již snad tolik do života dítěte nezasahují. Ojedi- 14

15 nělý výskyt poruchy je méně častý, tyto poruchy se většinou různě sdružují a kombinují. Rozumové schopnosti dětí jsou nenarušené, jsou minimálně průměrné a není zásadně porušen zrak či sluch dítěte. Dyslexie je většinou důsledkem poruchy zrakového vnímání, zrakového rozlišování tvarů, které jsou si podobné. Nejedná se ale o zrakovou vadu. Oslabená je zraková paměť, vnímání detailů. Dítě se obtížně orientuje v prostoru. Dochází k různým formám potíží ve čtení, které je namáhavé, takže stojí dítě notnou dávku energie. Může být pomalé s malým počtem chyb i velmi rychlé, překotné s velkou chybovostí. Čtení může být monotónní, obtížné je udržet pozornost na řádku, nepřeskakovat. Velkou potíží pro dítě je to, že si čtením hůře osvojuje jakékoli informace, protože často vázne porozumění tomu, co dítě čte. Potíže, které tyto děti mají, se promítají do všech činností, které jsou jakkoli se čtením spojené. Naučit se tak kus textu, který má napsaný a jako člen štafety jej má předat dál, to pro dyslektika může znamenat pěknou výzvu, ale taky poslední místo štafety a hněv ostatních členů. Dysortografie je naopak většinou spojována s poruchou sluchového vnímání. Neznamená to, že dítě špatně slyší, ale nevnímá např. rozlišnosti hlásek, které zní podobně, délku hlásek, výšku a hloubku tónu. Narušená bývá schopnost sluchové analýzy a syntézy (skladu a rozkladu hlásek a slov), oslabená je sluchová paměť. Zpravidla nejvíc se potíže projevují při psaní na diktát (nejen ten, co diktuje paní učitelka ve škole, ale i to, co si dítě diktuje samo). Projevují se zde záměny písmen zvukově podobných, vynechávání a přidávání písmen, komolení slov, háčky a čárky chybí nebo přebývají. Dysgrafie komplikuje dětem jakýkoli grafický projev, nejvíce však psaní. Příčinou potíží bývá nejčastěji narušená oblast jemné motoriky (pohyby prstů, koordinace a propojení oka a ruky, úchop psacího náčiní, křečovitost při psaní a malování). Rozvoji jemné motoriky ale předchází rozvoj hrubé motoriky, což je vlastně koordinace pohybů celého těla. Při dysgrafii je snížená kvalita, úhlednost písma, psaní je těžkopádné, křečovité, únavné, 15

16 nehezké, obtížně čitelné, dochází k záměnám tvarově podobných písmen, písmena si děti hůře pamatují a vybavují. Porucha se v podstatě promítá do všech oblastí, kde se vyžaduje psaní a kde je důležitá rychlost, úhlednost, čitelnost, úprava a přesnost tvarů (tak třeba dysgrafikem nakreslená mapka k pokladu se může stát těžkým oříškem pro ty, kteří potom tento poklad mají najít). Dyskalkulie je poruchou matematických schopností a stejně jako u jiných dys není základ ve snížených rozumových schopnostech, ale jejím podkladem bývají potíže v oblasti sluchového i zrakového vnímání, prostorové i pravolevé orientace. Projevuje se tím, že si dítě nespojí číslo s počtem, nepředstaví si příslušný počet puntíků, špatně se orientuje na číselné ose, řadě, problematické je rozlišit větší, menší, rozlišit od sebe sčítání a odčítání, násobení a dělení. Může zaměňovat číslice tvarově podobné, zaměňovat třeba 17 za 71, zaměňovat desítky a jednotky. Některé obtíže mají souvislost s již uváděnou dyslexií (slovní úlohy, porozumění čtenému, sestavení odpovědí), s dysgrafií (snížená kvalita psaní a rýsování, při sčítání pod sebou může posunout výpočet, nesprávně zapíše číslice), s dysortografií (potíže při zaznamenávání čísel při jakémkoli diktování). Dyspraxie je určitá neohrabanost, nemotornost, nešikovnost, porucha motorické koordinace. Pro dítě je obtížné vykonávat nějaký pohyb, koordinace a posloupnost pohybů. Pohybové nadání je v populaci rozložené stejně jako nadání rozumové. Průměr se vyskytuje nejvíce. Na obou koncích, jak extrémně pohybově nadaných, tak výrazně neobratných je přibližně stejné množství. V současné době však stoupá náročnost a ideálem mnoha rodičů jsou výkonní sportovci a medailisté. Ve středním školním věku dosahuje nepříznivý 16

17 vliv prožívání vlastní neobratnosti, hodnocení neobratnosti druhými a sebepojetí neobratného dítěte vrcholu. Setrvává na něm pak dlouho, často až do dospělosti. (Matějček, Dytrych. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, 1994, ISBN , s. 73). Co pomáhá a jak můžeme pomoci v rámci výchovného programu Pionýra Snažme se uvažovat o tom, co která naše hra rozvíjí, např. obyčejné pexeso trénuje zrakovou paměť, rozvíjí pozornost, trpělivost, trénuje vnímavost na detail, kvartetem můžeme trénovat čtení, sluchovou paměť, opět pozornost, Twister je příkladem rozvoje koordinace pohybů, pravolevé orientace. A jak všelijak může trénovat a rozvíjet slovní zásobu a jazykový cit a čtení a psaní Mějme na mysli přiměřenost. Ne přiměřenost věku, ale schopnostem a dovednostem jednotlivých dětí. Začarovaný kruh kdy špatně čtu (dosaď dále dle svého), je to pro mne obtížné, vyčerpávající, proto čtu málo, když čtu málo, málo se tato dovednost rozvíjí, když to moc neumím, nemám z toho žádný profit, nechci to dělat, když to nebudu dělat, nebudu se to učit a tak pořád dokola. Pomáhá proto nevyhýbat se těmto činnostem a aktivitám, podporovat děti k tomu, alespoň kousek, kousíček. Nevystavujte děti tomu, aby např. při obtížném čtení musely číst nahlas před ostatními delší text, pomáhá třeba čtení ve dvojici, kdy čteme polohlasně s dítětem, pokud je nějaká hra či úkol vázaný na porozumění čtenému, pomozte přečíst, zopakujte důležité informace ze čtení. Pište dětem osobní vzkazy a dopisy, mluvte nadšeně o knížkách, které jste četli, čtěte si vtipy, komiksy, něco, co je krátké, zařazujte úkoly, kdy pracují podle návodu, který si přečtou (může to být klidně kuchařský recept). Neponechávejte s čteným či psaným úkolem děti samotné, buďte jim nablízku. Na správném i sice život nestojí, ale pokud můžete, pomozte dítěti, aby to rovnou napsalo dobře, často se totiž chyba fixuje, upevňuje a dále pak dítě automaticky používá častěji tvar, který má v paměti. Podporujte chuť dětí psát a nevzdat psaní (třeba psaní či opis scénáře krátkého divadélka, scénky), vymýšlení textů do prázdných komiksových bublin, psaní nesmyslných legračních vzkazů, kdy přehýbáme papír, nevíme, co kdo napsal před námi, a potom je z toho legrační věta. Zrakové a sluchové vnímání, analýzu a syntézu, paměť rozvíjí řada činností či deskových her např. skládání puzzle, různě rozstříhaných obrázků, skládání stavebnic podle vzoru, řada deskových her např. Ubongo, Metro, populární Carcassone, práce podle plánku, různé obměny pexesa, karetní hry, hry se slovy a písmeny kris-kros, scrabble, Amos, Žahour, osmisměrky, křížovky. Mentální retardace Mentální retardací rozumíme opoždění rozumového vývoje na různé úrovni. Příčin může být mnoho. Úroveň rozumových schopností se měří různými typy testů inteligence. V našich oddílech se patrně při pravidelné činnosti s výraznějším mentálním postižením dětí setkáme jen výjimečně. Skupinou dětí, se kterými se v oddílové činnosti již dostáváme do kontaktu, jsou děti, jejichž opoždění je na úrovni lehké mentální retardace (lehké mentální postižení, kdy úroveň rozumových schopností je zhruba v rozmezí IQ 50 69). Tyto děti zpravidla navštěvují základní školu praktickou (dříve jsme je znali pod názvem zvláštní školy) nebo se vzdělávají i na základní škole, ale mají upravený vzdělávací program. Hlavní starosti mají tyto děti s osvojováním si teoretických a vědomostních požadavků. Jsou schopné osvojit si řeč, běžné sociální a pracovní návyky. Čtou, píší a počítají na jednodušší úrovni. Vyskytují se u nich stejné projevy jako u ostatních. Vše jde pomaleji, potřebují více názoru a praktických ukázek, nacvičení situací, jednoduché 17

18 vysvětlení. Hůře chápou různá přirovnání, ironii, slovní humor, nadsázku. Jsou důvěřivé, a proto hrozí i snazší zneužití, manipulace. Při dobrém výchovném vedení v rodině mohou žít kvalitní a spokojený život. Co pomáhá: Spolupracujte s rodiči, nechte si hodně vyprávět o tom, co dovede, kde jsou jeho silné stránky, projevujte o něj zájem, povídejte si o jeho zálibách, zprávy o tom, co kdy, kde a jak bude, předávejte pro jistotu ještě rodičům. Pomáhá už jen to, že může chodit někam do kroužku, kde jej vezmou, může zažívat radost ze společné činnosti a nikdo netlačí na výkon. Výhodou mohou být věkově smíšené oddíly, snáze zapadne, může si dobře rozumět s mladšími dětmi (představme si, že jeho vývoj se opožďuje v dětství zhruba o 2 3 roky oproti stejně starým dětem). Při vědomostních soutěžích myslete i na možnost jednoduchých otázek, nechte je pracovat ve dvojici či malé skupině, může se leccos naučit nápodobou, může mít profit ze společného zvládnutí, úspěchu. Zadávejte informace a instrukce co nejjednodušeji s co možná největším znázorněním, nechte nejdříve úkol, situaci zvládat ostatní, aby měli možnost okoukat strategii, zapamatovat si, co se dělá. Maximálně podporujte rukodělné, pracovní, sportovní, umělecké zkrátka nevědomostní oblasti, pověřujte je prací, kterou znají. Týrané a zneužívané Jedním z nejčastějších signálů je výrazná změna dosavadních projevů, výraznější změna chování. Pokud se prudce změní projevy dítěte, je to vždy signál o tom, že se něco děje, že dítě prožívá napětí, tíseň, nepohodu. Zpravidla se děti uzavírají do sebe, omezují komunikaci, opouští okruh svých kamarádů, množí se výmluvy. Přestávají dělat to, co dřív. Stejně tak časté jsou projevy neklidu, roztěkanost, nesoustředěnost tam, kde se dřív nevyskytovaly, agresivita a zloba tam, kde dříve nebyla. Agrese vůči sobě (různé sebepoškozování), agrese vůči zvířatům i neživým věcem. Fyzické násilí a stopy po něm můžeme vidět při převlékání, sportu. Děti se za modřiny stydí, schovávají je, nechtějí se převléci, mají po ruce pohotové vysvětlení, co se jim stalo. Co pomáhá: Nevylekat se, ale také hned za vším nevidět týrání, snažit se získat důvěru dítěte k tomu, aby se mohlo svěřit. To ale nejde najednou. Na budování důvěry je třeba 18

19 myslet od počátků našich kontaktů s dětmi, dávat jim neustále najevo, že jsme ochotni jim naslouchat, že plníme dané slovo, že se na nás mohou obracet. Je třeba, aby děti věděly, že neuděláte nic za jejich zády, že se budete snažit hledat cestu jak pomoci, ale že jim nemůžete slíbit mlčení (zejména pokud se jedná o týrání a zneužívání). Zařazujte do programu preventivně problémové situace, podněcujte děti k tomu, aby sami hledaly možnosti a řešení, vždyť přeci když můžeme radit jinému, tak je to tak jednoduché Hledejte příběhy dětí, kterým se podařilo vystoupit, nějak se vzchopily, už samo pomyslné spojenectví, že se podobné věci dějí i někomu jinému, že změna je možná, že situace není bezvýchodná, je posilující. Veďte je k tomu, aby věděly, jaká jsou jejich práva nikdo mi nemůže ubližovat, nikdo se mne nemůže dotýkat na intimních partiích, nikdo mne nemůže ponižovat, vydírat Pro povídání si najděte nerušené prostředí, pokud se ptáte, snažte se vyhnout uzavřeným otázkám (to jsou takové, kde je možné odpovídat ano ne). Nesnažte se nahrazovat psychology a psychoterapeuty. Mějte po ruce kontakty na různé Linky bezpečí, Krizová centra, Linky důvěry, Bílý kruh bezpečí apod., pomozte dítěti zavolat, pokud bude chtít. Děti úzkostnější, bojácné, křehké Strach k našemu životu prostě nějak patří. Je strach a úzkost to samé? Strach je většinou vázaný na nějaký konkrétní objekt. Úzkost je víc trvalá, není tak jednoznačná. Pocity úzkosti dítě ochromují nebo naopak podněcují k reakcím, které mají charakter útěku. Vzpomeňte na své oddílové děti. Tak třeba vysledujete, že na táboře vždycky při nějakém typu her začne s pravidelností dítě něco bolet. Bolest, nemoc tady působí jako reakce typu útěk na situaci, která v dítěti vzbuzuje strach a obavy. 19

20 Úzkost, strach z určitých podnětů, situací a objektů můžeme získat. Úzkost a strach je ale také určitá vloha a dispozice. U každého člověka se strach projevuje jinak. Poznáme jej na tělesných projevech. Strachy mohou být utajené, dítě je nesděluje, nemluví o nich. Na to, že dítě prožívá nějaký silný strach, nás mohou upozornit signály: regrese, návrat k chování, které je typické pro mladší věk (třeba šišlání, dítě chce krmit, starší dítě se vrátí ke hraní s hračkami, které už dávno odložilo ); objeví se potíže s počůráváním a pokakáváním; na nic si netroufají, nejsou zvědavé a zvídavé, drží se mimo kontakt s ostatními; tiché, pasivní, nenápadné, nadměrně přizpůsobivé; agrese, šaškování, snaha dostat se do středu zájmu a pozornosti; malý odstup od cizích lidí (ke každému přilne, sedne si na klín, působí velmi důvěřivě). Úzkostnost a naladěnost pro strach jsou závislé nejen na nějaké prožité situaci, ale také závisí na temperamentu, jsou podmíněny nějakými dispozicemi, vlohami, dědičností. Co pomáhá: Vztah k někomu, kdo je dítěti blízký (v první řadě rodič, ale důležité místo je i pro vedoucí, instruktory, kamarády), projevovat zájem, blízkost. Povzbuzovat dítě, ukazovat mu konstruktivní řešení, povzbuzovat, nevidět je jako bezmocné, jako oběti. Strach oslabuje jasná a srozumitelná informace, vysvětlování. Zkušenost dítěte, že už něco překonalo, ptejme se ho, hledejme. Zkusit popsat onu situaci, která nahání strach, umožnit, aby o strachu mohlo dítě mluvit, alespoň částečně situaci či aktivitu ochutnat (stát třeba jen na kraji vody a podávat štafetový kolík, nechat vybrat, co by byl takový úkol, o který by se mohl pokusit). 20

21 Nedělat z toho vědu, všichni prostě nemusí jít temným lesem stezku odvahy. Normalizovat, mít strach je normální, má ho každý, mluvit také o tom, jak my jsme se kdy báli. Co nejvíc situací a aktivit, kdy může mít dítě pocit, že se mu daří, že si je užívá. Výborně se k tomu hodí jakékoli rukodělné aktivity, jsou to důkazy naší schopnosti, něco prostě umím. Čím naopak nepomůžeme, aneb abychom nebyli jako slon v porcelánu Snaha racionálně, rozumově vysvětlovat, že dítě nemusí mít strach. Ironizování, zesměšňování, ignorování a zlehčování ( ale to není tak hrozné, ty jsi hrdina, ty toho ale naděláš, takovej velkej kluk, podívej, zvládnou to i prckové a tak podobně). Příkaz a nucení ( půjdeš a basta ). Poruchy autistického spektra, autismus, Aspergerův syndrom. Když vyslovíme toto slovo, často nám asi naskočí scény z filmu Rain Man a jiných. Tyto poruchy mají i různorodé projevy od lehkých, až po výrazné těžkosti, které si jen stěží dovedeme představit. U dětského autismu je až u ¾ dětí mentální opoždění. U Aspargerova syndromu, který rovněž do této škatulky onemocnění patří, jsou většinou rozumové schopnosti normální. V našich oddílech se patrně setkáme s velmi mírnými projevy této vážné a těžké poruchy. V každém případě, pokud takové dítě v oddíle máme, vyplatí se zajistit si víc informací než jen tuto hrubou a zjednodušenou kostru. Autismus je vrozená porucha některých mozkových funkcí. Tato porucha znemožňuje dětem, aby porozuměly světu okolo sebe, aby rozuměly tomu, co vidí, slyší nebo prožívají. Přitom ale nejsou postižené oči, uši. Narušené je především utváření vztahů s ostatními lidmi, nechápou vztahy mezi lidmi, narušená je schopnost komunikace. Děti málo napodobují druhé, téměř nepoužívají gesta, ale také nerozumí, nečtou tyto projevy u druhých. V řeči dětí se projevují nápadnosti echolálie, jakoby ozvěna toho, co dítě slyšelo nebo řeklo (například neustále opakuje: morče píská, nepískej morče ). Intonace řeči je zvláštní, řeč někdy vypadá, jako by mluvil robot, často o sobě mluví ve 3. osobě. Sociální obratnost je na úrovni podstatně menšího dítěte. Vyskytuje se často buď přecitlivělost na hluk, dotyky a bolest nebo naopak necitlivost na tyto podněty. Co je velmi nápadné a typické jsou zájmy, často velmi specifické. Hra autistických dětí je jiná. S ostatními dětmi si většinou nehraje. Můžeme také vidět projevy rituálů, které slouží dítěti ke snižování úzkosti, uklidňují jej. Mají odpor ke změně, extrémně silně reagují na přerušení činnosti. Děti s poruchami autistického spektra se mohou projevovat velmi agresivně, stejně jako naprosto netečně. Agresivita se projevuje většinou tehdy, když někdo naruší jeho území, jeho teritorium, sahá na něj a na jeho věci. 21

22 Co pomáhá: V první řadě je potřeba se seznámit s tím, jak konkrétní dítě reaguje, jaké jsou jeho zájmy, jak komunikuje s ostatními, co může spouštět nepředvídatelné reakce. Projevy poruch jsou velmi různorodé. Předem dítě na vše připravovat, nepřerušujte činnost bez předchozího upozornění. Dodržujte slovo, slib a jeho splnění vede dítě postupně k tomu, že také ono začne dohody respektovat. Snažte se spolu s dítětem odhalovat, co mu pomáhá uklidnit se, vytvořte místo, kde se může uklidnit (nějaké hnízdo, kde ho ostatní neruší). Zaměstnávat, do těžších úkolů se nepouštět, když je unavené, neklidné, rozptýlené. Mluvte jasně, stručně, pokud chcete, aby úkol dítě splnilo, přesně řekněte, co a jak, pomáhá grafické znázornění (třeba systém jednoduchých obrázkových tabulí, které neustále připomínají, jak se třeba má chovat na schůzce), neustále vysvětlujte postupně, jak co jde za sebou. Mluvte bez dvojsmyslností, nepoužívejte nadsázku, ironii, nečekejte, že dítěti dojde nějaký skrytý význam. Nenuťte dítě do kolektivních činností, spolupráce, společné hry. Pokud vyhledává samotu, respektujte to, nechte ho ale sledovat ostatní děti, pokud bude chtít, samo se zapojí. V kolektivu dětí má šanci leccos odkoukat, učí se nápodobou. Učte ostatní děti, jak se mají chovat (např. neprovokovat tím, že sahají na jeho věci), naučte je, jak mají reagovat např. při nějakém agresivním záchvatu (funguje, když se sesednou spolu dohromady). Vhodné je, aby na schůzce bylo víc dospělých nebo alespoň instruktor. Domluvte se s rodiči, že budou v dosahu, mohou přijet, pokud by to bylo nezvladatelné. Děti z prostředí, které je nějakým způsobem znevýhodňuje (děti z nevýhodného sociokulturního prostředí) Co si pod tím můžeme vlastně představit? Jaké děti to jsou? Patří sem děti, které: žijí ve vyloučených lokalitách, možná bychom pro pochopení mohli napsat, že bydlí na velmi špatné adrese ; mají ke svému životu velmi špatné ekonomické podmínky, rodiny žijí v chudobě, z minimálních prostředků, rodiče jsou dlouhodobě nezaměstnaní; jsou ohrožené nějakými sociálně-patologickými jevy (drogy, alkoholismus, hráčství); nemají příležitost k rozvíjení svých možností, pro rodiny není běžné, aby je nějak vzdělávaly, rozvíjely; jsou z jiné země, často mají oba rodiče jiný mateřský jazyk, jsou uprchlíky ze své země, ať jsou důvody politické či ekonomické; jsou jiného etnika; jsou z mnohočetných rodin, mají hodně sourozenců; ale také děti z rozvedených rodin, zejména pokud vztahy mezi rodiči jsou konfliktní, napjaté a nejsou moc funkční. A čím více se těchto komplikací nashromáždí, tím je pro ně těžší ve společnosti ostatních dětí obstát. 22

23 Co pomáhá? Snažme se mluvit s rodiči, vysvětlovat výhody toho, že dítě někam chodí (rozvíjí se, něco se naučí, je ve společnosti dětí, je ovlivňováno a vedeno dospělým ), hledejme možnost. Naše aktivity většinou nevyžadují žádné přehnané finanční nároky, a tak je dobré to rodičům říkat. Podporujme i účast na jednorázových akcích, otevřených pro veřejnost (různé Dny dětí, velikonoční, vánoční, jarní, letní a jakékoli jiné slavnosti ). U dětí z jiného kulturního prostředí (např. cizinci) se vždy vyplatí dovědět se něco o zemi, odkud dítě přichází, vyjadřovat zájem, nechat jej, aby o své zemi vyprávělo. Tady je místo pro hry, které nějak zachází s tématem odlišnosti jak se cítím, když jsem vyčleněný, když se mám někam dostat, když se nemůžu domluvit slovy. Nápady hledejte ve hrách sociálně-psychologických. Pokud jsou potíže dětí spojené s jejich situací doma rozvodové a porozvodové situace, zachovejte co největší neutralitu, nesympatizujte s žádným z rodičů. Informace o dění v oddíle poskytujte oběma rodičům. Nevyzvídejte na dítěti, ale pokud si chce samo povídat, mějte pro něj prostor. U dětí či spíš dospívajících, kteří experimentují s drogami, je vhodné dát jasně najevo své odmítavé stanovisko. Pokud nebude chtít přestat, nebrat, stejně oddíl opustí, naše aktivity a společnost pro něj nebudou dostatečným lákadlem. Naše pomoc může spočívat v tom, že předáme kontakty na nějaké odborné pracoviště (spíš nízkoprahová zařízení, kam může přijít téměř kdykoli a z ulice). 23

24 Použitá literatura: KOUKOLNÍK, F.,DRTILOVÁ, J. Odlišné dítě. Praha: Vyšehrad ISBN ROGE, UWE JAN. Dětské strachy a úzkosti. Praha: Portál ISBN ŘÍČAN, PAVEL. Cesta životem. Praha: Pyramida, ŘÍČAN, P.,VÁGNEROVÁ, M. a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: Avicenum, ISBN VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha: Portál, ISBN VYMĚTAL, JAN. Úzkost a strach u dětí. Praha: Portál, ISBN Kolektiv autorů. Rukověť pro začínající vedoucí oddílu. Praha: Pionýr,

25 25

26

27

28

29 Nejmladší Představení ověřovatelů a autorů PDP (Mláďátka a Zvířátka) Pionýrská skupina Smog působí v Ústí nad Labem. Pod vedením Šárky Zeusové a Danuše Zeusové ověřovaly děti z oddílu Svišti. Pionýrská skupina Dravci působí v Ústí nad Labem. Do ověřování se zapojily převážně děti z oddílu Dřemlíci pod vedením Ireny Beránkové a Zuzany Hempelové. Pionýrská skupina Tuláci Klatovy působí od roku Do ověřování se zapojily děti z oddílu Tuláčci pod vedením Kateřiny Brandové, Kláry Štáhlichové a Václava Branda. Pionýrská skupina Boskovice vznikla v roce 1990 a působí v Boskovicích. Do ověřování se zapojily děti z oddílu Čtyřlístek pod vedením Věry Pořízkové a Míši Kozákové. Děti z Pionýrské skupiny Tužíňáci z Jablonce nad Nisou se do ověřování zapojily pod vedením Petry Drobníkové a Lindy Matoušové. 1. Pionýrská tábornická skupina Táborník Mladá Boleslav byla založena v roce S dětmi z oddílů ověřovali Tomáš Suchý a František Batěk. 29

30 Nejmladší Název příkladu: ČEKÁ NA VÁS POHÁDKA Program: Mláďátka a Zvířátka PS: PS Smog Ověřovatel: Šárka Zeusová Klíčová slova: pohádka, pohádková postava, soutěž. Cíle PDP: Rozvoj komunikace, samostatnosti, obratnosti a spolupráce mezi jednotlivými členy oddílu. Východiska PDP: Děti nemusí mít žádné speciální znalosti a dovednosti. Stručná anotace Příklad popisuje projekt, který děti ve věku 5 9 let formou soutěží a rukodělných činností zavádí do říše pohádek. Je určený pro skupinu cca dětí, jeho celková doba realizace je 1 měsíc, tj. čtyři oddílové schůzky po 90 minutách. Cíle související s klíčovými kompetencemi Tento příklad dobré praxe přispívá k získávání kompetencí k učení, k řešení problémů, ke komunikaci, sociální a personální. Popis realizace Projekt je rozložen do čtyř schůzek. V úvodu každé schůzky děti motivujeme můžeme vždy použít jinou pohádkovou postavičku. 1. schůzka v klubovně Pohádkové odpoledne Soutěž družstev ve znalostech a dovednostech. Zvolený kapitán zvedá po zadání úkolu ruku na znamení, že je družstvo hotovo. Body dostávají družstva podle pořadí splnění úkolu. Zamotané pohádky Vedoucí přečte tři smíchané pohádky v sobě. Družstvo se domluví, které tři pohádky byly ve vyprávění obsaženy, a pak kapitán zvedne ruku. Princezna na obraze se princi tak líbila, že se ji rozhodl najít a vysvobodit. Cestou narazil na náramně dlouhého chlapíčka, kterého přijal do svých služeb. Ten mu cestou vyprávěl, že zrovna potkal velkého hafana, který se držel za břicho a naříkal, že ten dort neměl jíst kdo ví, co všechno v něm bylo namícháno. Pak se za toho psa připojila kočička. Táhli, táhli, ale řepu nevytáhli. (Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Jak pejsek s kočičkou pekli dort, O veliké řepě) 30

31 Nejmladší Rozstříhaná pohádka Družstva mají složit rozstříhaný obrázek a poznat název pohádky. Kdo to je? Děti mají podle několika vět uhodnout, o jakou pohádkovou postavu se jedná. Popelčino přebírání Přebírání luštěnin, případně různých geometrických tvarů. Pohádková písnička Děti v družstvu mají zazpívat kousek písničky z nějaké pohádky. Kdo jsem? Družstva postupně pokládají tajemné pohádkové postavě otázky, jejich úkolem je uhodnout, o kterou postavu se jedná. Postava smí odpovídat pouze slovy Ano, Ne, Nevím. Hrajeme pohádku Děti v družstvu mají za úkol ostatním předvést krátkou ukázku z nějaké pohádky. 2. schůzka v tělocvičně (v terénu) Perníková chaloupka Sportovně dovednostní soutěž v tělocvičně nebo venku v terénu. Podle prostředí přizpůsobíme provedení jednotlivých soutěží. Soutěží dvojice Jeníček a Mařenka. Připomeneme pohádku a motivujeme jednotlivé disciplíny. Je lepší, když polovina dětí soutěží a druhá pomáhá a pak se vystřídají. Náměty pro činnost: Přeskok lesního příkopu skok přes dvě spojená švihadla, dvojice se drží za ruce. Sběr lesních jahod obracení obrázků rozložených v kruhu, dokud neobjeví jahodu. Lezení na strom nahoru a dolů po žebřinách. Hledání světýlka sfouknutí hořící svíčky na určitou vzdálenost. Mlsání perníčků přenášení uzávěrů od PET láhví po jednom z místa na místo. Na lopatě do pece sjezd po šikmé lavičce. Útěk před ježibabou každý si obrátí papírek, bílý znamená postup dál, černý 10 dřepů a pak postup. Návrat domů Jeníček se zavázanýma očima dojde do cíle, Mařenka mu radí. 3. schůzka v klubovně Skřítkové a strašidýlka Schůzka má dvě části motivační a výtvarnou. Strašidelné příběhy V první části vyprávíme nebo čteme tajemné příběhy o strašidlech na hradech nebo o lesních skřítcích. Využijeme místní příběhy. Vlastní strašidýlko V druhé části zkusíme sami nějaké strašidýlko vytvořit. Důležité je děti pro tvorbu motivovat a nadchnout. Výroba lesních skřítků z přírodnin. Před touto 31

32 Nejmladší schůzkou můžeme zařadit vycházku do lesa, při níž sbíráme vhodný materiál kůru, mech, větvičky, lesní plody. Další výtvarné možnosti: foukání a dokreslování tuší. Děti své výtvory pojmenují a určí, jaké mají dobré a špatné vlastnosti, jestli lidem pomáhají nebo škodí. 4. schůzka v klubovně S čerty nejsou žerty Nejprve si s dětmi popovídáme, jaké znají pohádky o čertech, co o čertech vědí a co čerti umí. Pak následují zábavné soutěže, při kterých děti dokazují svou nebojácnost a šikovnost. Možnosti soutěží: Bezpečné zapálení svíčky. Sfoukávání svíčky na různou vzdálenost. Nejstrašnější šklebení. Prolézání tunelem. Hod bramborou do kotlíku. Čertovská slepá bába (slepý čert jde za zvukem). Pomůcky a prostředky Základní vybavení pro děti běžné vybavení na schůzku či na hřiště. Základní vybavení pro vedoucí mobil, lékárnička, drobné odměny, fotoaparát, vybavení na jednotlivé schůzky dle uvedeného programu. Evaluace závěrečné zhodnocení realizace Díky zábavné a hravé formě jsou děti schopné udržet pozornost během schůzky. Pro pohybové hry je vhodné mít k dispozici větší prostor (tělocvična, hřiště). Pro tvoření doporučuji menší prostor (klubovna). Roční období není rozhodující. Důležité je, aby se opravdu každé dítě zapojilo do činnosti a vše si mohlo osobně vyzkoušet. Dále je důležité sledovat průběh schůzky a ve vhodný okamžik děti povzbuzovat a motivovat. Díky aktivitám uvedeným v PDP byly splněny i jeho cíle. Hodnocení ověřovatele Věnovat se celý měsíc jednomu tématu (pohádka) se ukázalo jako výhodné. Děti se těší na další činnost. Hlavně malým dětem je téma pohádky velice blízké. Specifické přístupy k dětem Je třeba předem říci sled schůzky, her a aktivit. Hyperaktivní děti je nutné mít neustále pod kontrolou, abychom jejich impulsivní chování mohli korigovat. Je třeba vše dobře, stručně a zřetelně vysvětlovat, popřípadě i několikrát zopakovat. Nespěchat na pomalejší děti a sebemenší snahu ocenit. 32

33 Nejmladší Název příkladu: OSLAVA STÁTNÍHO SVÁTKU ZÁBAVNĚ Program: Mláďátka a Zvířátka PS: PS Dravci Ověřovatel: Mgr. Irena Beránková Klíčová slova: vlast, Český stát, státní znak, jazyk, hymna, kraje ČR, státní vlajka, státní symboly, Bruncvík, pověst, lev, koruna, týmová spolupráce, víkendová akce, vícedenní akce, hlavní město, hrad. Cíle PDP: V souladu s metodickými listy Moje vlast a Český stát zábavnou formou rozvíjet u dětí znalosti o českém státě, o vlasti, rozvíjet pocit sounáležitosti k národu, uvědomění si jazykových odlišností různých národů, porozumět státním symbolům, historii národa apod. Důležitým cílem PDP je zapojení tematiky státního svátku do programu vícedenní akce určené široké věkové skupině, zábavnou formou propojit pro děti nezáživnou tematiku s hrou. Cílem PDP je rozvoj spolupráce mezi dětmi, týmové práce a komunikace, rozvoj znalostí a dovedností. Východiska PDP: Vycházíme z metodických listů Sovík Český stát a Sova Moje vlast. Děti nemusí mít žádné speciální znalosti, resp. navazujeme na jejich školní znalosti. Příprava vedoucích závisí také na jejich znalostech, důležitá je příprava pomůcek a příprava vhodné motivace, případně i vyhodnocení. V případě využití deskové hry Fantom doporučujeme přečíst si návod ke hře a alespoň jednou si hru zahrát. Stručná anotace PDP je věnován rozšíření obsahové části ML Sova a Český stát a ML Sovík a Moje vlast, určených nejmladší věkové kategorii, pro větší věkově prostoupenou skupinu, a vhodnými motivačními i aktivizačními prostředky zapojení tematiky ML do vícedenní akce. Cílem a obsahem PDP je aplikace ML do již připraveného programu (hry) s detektivní tematikou v rámci podzimních prázdnin. V souladu s obecnými cíli PDP i cíli souvisejícími s klíčovými kompetencemi je PDP zaměřen na procvičování a upevňování znalostí z oblasti zeměpisu i historie naší vlasti. Cíle související s klíčovými kompetencemi Aktivity popsané v tomto příkladu dobré praxe rozvíjejí převážně kompetence k učení, ke komunikaci, občanské, sociální a personální. Vzhledem k tomu, že jsme pracovali s věkově prostoupenou skupinou dětí 5 15 let, byla náročnost těchto cílů vždy přizpůsobena jejich věku. Popis realizace Daný PDP byl realizován v období podzimních prázdnin. Program byl motivován detektivním příběhem o krádeži velmi důležité rekvizity potřebné pro skupinovou a oddílovou činnost kufříku s proužky věrnosti. Úkolem dětí (rozdělených do 3 věkově prostupných skupinek cca po 8 dětech) bylo získávat za různé dílčí hry a úkoly indicie, které je dovedou k pachateli krádeže. Pachatelem byl někdo z přítomných dospělých. Do takto vymezené hry jsme se rozhodli zapojit metodické listy Sova a Český stát a Sovík a Moje vlast. Zároveň jsme chtěli využít státního svátku připadajícího na 28. října, který vycházel na jeden den naší výpravy. 33

34 Nejmladší Hra měla několik částí: 1. Detektivové a jejich výcvik, kontrola znalostí v zeměpise a historii. 2. Hledání na tajemném hradě. 3. Desková hra Fantom. 4. Legenda o Bruncvíkovi. Děti soutěžily ve skupinkách, někdy plnily úkoly zvlášť malé děti a zvlášť starší děti, některé úkoly plnili všichni společně. Za každou část získaly body a nejvyšší součet bodů znamenal vítězství. Děti po celou dobu byly detektivy a tvořily detektivní týmy. Hlavní motivací pro děti byla nutnost výcviku detektivů, a to nejen v používání střelných zbraní, hbitosti, intelektu, ale i v oblasti zeměpisných a historických znalostí (přeci jen je důležité umět zpracovat informaci, např. když byl pachatel spatřen u řeky Labe tak ho pak nehledat někde na Moravě, že ukradený obraz byl z období gotiky, atd.). Důležitá byla pro děti informace o tom, že byl spatřen komplic pachatele a jejich úkolem je zjistit, kde se nachází. Od úvodní motivace jsme volně přešli k povídání o státním svátku a historii našeho státu. Realizace jednotlivých částí hry: 1. Detektivové a jejich výcvik, kontrola znalostí v zeměpise a historii (dopolední hra) Úvodní a motivační část s využitím ML, společné povídání o českém státě, otázky pro děti: Vyjmenujte, co odlišuje jeden národ od druhého? Přijdete aspoň na 5 vlastností, 5 věcí? (Znak, hymna, vlajka, jazyk, měna, kultura, tradice atd.) Dílčí úkoly: a. Legenda o Bruncvíkovi Dětem jsme přečetli legendu o Bruncvíkovi (nejlépe byla pověst převyprávěna na Děti po přečtení pověsti dostaly za úkol připravit si dramatické ztvárnění této pověsti. Byl to úkol dlouhodobější, předvedení hry bylo naplánováno až na další den. Bylo jen na dětech, jak se shodnou, zda si připraví kulisy, masky atd. Děti věděly, že budeme hodnotit jejich podání z těchto hledisek: autentičnost, estetičnost a míra zapojení jednotlivých členů skupinky. b. Práce s ML a úkoly od nich odvozenými ČR a hranice státu (ML Moje vlast) Společný úkol na velký formát papíru nakreslit obrys ČR a zakreslit hranice našich sousedů, včetně jejich pojmenování, společný úkol (5 10 minut), společné vyhodnocení a obodování. Úkoly pro mladší děti (cca do 3. třídy) práce s pracovními listy (Moje vlast), společná práce s dospělým, důležitá je pomoc se psaním u malých dětí (20 minut). 34

35 Nejmladší Úkoly pro starší děti děti obdržely slepou mapu ČR s vyznačenými kraji a zvlášť na papírku názvy krajů a měst. Jejich úkolem bylo nalepit názvy krajů a daná města na slepou mapu (cca minut). Daný úkol byl pro obě skupinky doplněn skládáním puzzle využili jsme slepé mapy a vytiskli ji na barevný papír a rozstříhali na dílky. Velké děti skládaly na čas jednotlivě a malé děti ve skupince po 3 dětech. ČR a český znak (ML Český stát) Úkoly pro mladší děti povídání o českém znaku a lvu, práce s pracovním listem (vybarvování znaku a dalších obrázků) (15 až 20 minut). Úkol pro starší děti napsat společně, jak vypadá český znak (max. 10 minut). Jazyky národů Pro přiblížení cizích jazyků a pochopení toho, že každý národ má svůj jazyk, jsme zařadili hru s nápisy v různých jazycích. Využili jsme překladače na a větu Praha je hlavním městem naší republiky. jsme přeložili do různých jazyků. Papíry s texty jsme rozstříhali a umístili po celé budově. Úkol byl zadán tak, aby mohla celá skupinka (tedy dohromady mladší i starší děti) plnit úkol najednou. Děti štafetově sbíraly jednotlivé texty (překlady a názvy jazyků) po celé budově, mohly se tak zapojit i malé děti. Skládání, resp. přiřazování jednotlivých textů k jazykům pak bylo na starších dětech. (cca minut) 2. Hledání na tajemném hradě (odpolední hra) Hra byla motivována Pevností Boyard, pro děti bylo připraveno 11 úkolů po budově. Jednalo se o různé úkoly, které lze v budově připravit. Hráli jsme v podkroví, ve sklepě, v pokojích i na chodbě, kde byly pro děti přichystány úkoly typu: hledání klíče, hledání určitého předmětu ve změti dalších předmětů, vytvoření hada z oblečení na čas s cílem propojit 2 body v budově (např. jeden pokoj s protilehlým) apod. Úkoly lze vymyslet různé, vždy záleží na typu budovy a možnostech, kterých můžete v dané budově využít. Původně byla hra určena ven, ale počasí nám nedovolilo hru připravit venku. Děti vždy plnily úkol dle zadání např. Tento úkol musí splnit nejmladší z vás a to do 5 minut atd. Za splnění úkolu obdržela skupinka 1 písmeno. Cílem hry bylo získat co nejvíce písmen a složit z nich sousloví hlavní město, a tak získat odpověď (heslo), kde se skrývá komplic našeho pachatele. (Doba realizace hry cca 2 h, včetně hledání a určení hesla Praha.) 3. Desková hra Fantom (večerní hra) Získané heslo Praha dětem napovědělo, kde se skrývá komplic pachatele, a jejich úkolem bylo vystopovat ho a to pomocí společenské hry Fantom (firma Bonaparte). Popis hry: Ulicemi staré Prahy uniká tajemný Fantom, pronásledován pěticí pražských detektivů. Občas se znenadání objeví, hned tu a hned zase tam, avšak dříve, než se k němu pronásledovatelé přiblíží, zmizí. Zdá se, že si z detektivů tropí žerty. Však mu také při jeho cestách slouží všechny dopravní prostředky, které po staré Praze jezdily. Občas se i nepolapitelný Fantom ocitne v úzkých, obklíčen ze všech stran policií, ale v okamžiku, kdy se kruh pronásledovatelů uzavírá a kdy se zdá, že 35