Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra právní teorie. Diplomová práce. v síti Internet 2006/2007

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra právní teorie Diplomová práce Právní aspekty informační výměny v síti Internet Ivan Rámeš 2006/2007 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právní aspekty informační výměny v síti Internet zpracoval sám a uvedl jsem všechny dostupné prameny.

2

3 Obsah 1 Úvod 5 2 Informace a právo Množství informací Obecný právní rámec regulace informací a Internetu Právní vymezení informace Právní vymezení Internetu Hodnocení a vyhledávání informací Cenzura informací Kritéria hodnocení Internet síť sítí Situace v České republice Právní pohled na bezplatná internetová připojení Formy informační výměny a jejich vymezení Elektronická pošta Chat Instant messaging Diskuzní forum Hlasová IP komunikace Peer-to-peer sítě Ochrana osobních údajů Historická východiska úpravy K pojmu osobní údaj Ochrana osobních údajů na Internetu

4 OBSAH Krádeže identit Další způsoby získávání osobních údajů Právní aspekty elektronické pošty Právní aspekty screeningu elektronické pošty Právní rámec úpravy Monitorování obsahu ů Právní aspekty hromadného zasílání ů Firemní y a ochrana soukromí Závěr 59 8 Summary 62 A Seznam použitých zkratek 67 B Zadání práce 69 4

5 Kapitola 1 Úvod Jedním z klíčových pojmů této diplomové práce je slovo informace. Vyskytuje se jak samostatně, tak v celé řadě slovních spojení typu informační společnost, informační výměna, informatika aj. Z toho důvodu je třeba si tento pojem hned na úvod definovat a vymezit jeho rozsah a použití. Jedná se svým původem o latinský výraz informō, -āre, který ve svém překladu znamená poučovat, vzdělávat, vykládat, ale též utvářet či formovat. V odborné literatuře existuje mnoho definic, ale pouze některé vystihují složitost a rozmanitost tohoto pojmu. Na pojem informace lze nahlížet z různých pohledů. Může se jednat o pouhý soubor hodnot bez jakéhokoli významu, je-li však hodnotám přiřazena i sémantika 1, můžeme hovořit o tom, že se jedná v daném kontextu o určitý poznatek. V této souvislosti například Kuhlen [4] uvádí: Informace je podmnožina poznatků, která je někým použita v konkrétní situaci pro řešení problémů. Z této definice je zřejmé, že rozdíl mezi poznatky a informacemi je takový, že informace je časově pomíjivá, poznatky jsou oproti tomu trvalejšího charakteru. Jak informaci definují právní přepisy? Například zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen ZSPkI ), který reflektuje směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003, o opakovaném použití informací veřejného sektoru, a ve svém 3 odst. 3 definuje infomaci, když uvádí: Informací pro účely tohoto zákona je jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Informací podle ZSPkI není počítačový program. 1 Sémantika je nauka o významu jednotlivých slov, morfémů a jiných znaků, případně též jejich vztahu ke skutečnosti, kterou označují. 5

6 Informace by postrádala svoji důležitost, kdyby nebyla zajištěna možnost její výměny. Je to právě Internet, který je v současnosti prostředím, ve kterém dochází doslova každou vteřinu k masové výměně informací. Takřka neustále se tvoří se nová data a informace putují od jednoho uživatele ke druhému. Forem informační výměny je celá řada věnuji se jim v kapitole 4. Ačkoli informace mají nehmotnou podobu a existují de facto pouze ve formě bitů 2, je nezbytné je právně regulovat a chránit. Cílem této práce je upozornit na význam informací, resp. na jejich výměnu, která probíhá v síti Internet, a ukázat způsoby a formy, kterými probíhá jejich regulace, a to jak v technické oblasti, tak zejména a především v rovině právní. Práce se zabývá současným právním a technickým stavem a mapuje aktuální stav forem informační výměny. Ve svých speciálních částech se práce zaměřuje na ochranu osobních údajů a zejména na právní aspekty elektronické pošty. Na tato témata je pohlíženo jak z hlediska národního práva České republiky, tak z pohledu práva evropského. Práce se v určitých částech věnuje tématům, která pro svou aktuálnost nebyla dosud vůbec odbornou literaturou ani judikaturou zpracována a snaží se reflektovat nejnovější technologické trendy. 2 Bit (z anglického binari digit) je základní a nejmenší jednotkou informace, která může nabývat pouze dvou hodnot, a to 0, nebo 1. Skupina osmi bitů se nazývá byte [baıt]. 6

7 Kapitola 2 Informace a právo 2.1 Množství informací V posledních několika letech se zejména v souvislosti s rozvojem Internetu prudce zvyšuje objem informací. Odpovědět na otázku, kolik je na světě informací, pochopitelně nelze. Podle odhadů uvedených v [5], které vycházejí z obsáhlých průzkumů, činí roční přírůstek informací přibližně 1 2 exabyty 1, přičemž hlavním nosičem těchto informací jsou magnetická média 2. Zejména v posledních několika letech jsme svědky toho, že množství informací neustále roste. Růst objemu informací v sobě skrývá nebezpečí tzv. informačního přehlcení, některé zdroje hovoří dokonce o informační explozi. Zdánlivým paradoxem je, že přemíra informací může vést ke snížení informovanosti a vzdělanosti. Pro uživatele je totiž v této souvislosti čím dál více složitější nalézt mezi dostupnými materiály užitečné a relevantní informace, nehledě na to, že s kvantitativním růstem objemu informací výrazně roste počet informací méně kvalitních, chybných a zcela zbytečných, nemluvě o jejich neaktuálnosti či zastaralosti žijeme v době, kdy ceněným atributem informace je její včasnost a aktuálnost. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti se v odborné literatuře [8] hovoří o tzv. informační společnosti. Vývoj informační společnosti je možné rozdělit do čtyř fází: První fáze započala v 60. letech minulého století využíváním polovodičové techniky a mikroelektroniky vedoucí ke vzniku kybernetiky, což se promítlo především ve zvýšení průmyslové a technologické produktivity. 1 Jeden exabyte je miliarda gigabytů, tedy bytů. 2 Jen pro zajímavost uvádím, že tištěné materiály všeho druhu představují pouze 0,003 % celkového objemu informací. 7

8 2.2. Obecný právní rámec regulace informací a Internetu Druhá fáze se vyznačovala pronikáním informačních a telekomunikačních technologií do nejrůznějších oblastí za současného zlepšování kvality, funkčnosti a využití těchto systémů. Informatika v této době začíná pomalu pronikat také do veřejné správy. Třetí fáze je charakteristická tím, že dochází k zániku obřích výpočetních středisek a k masovému rozšiřování osobních počítačů do kanceláří a domácností. Čtvrtá fáze, která právě probíhá, se vyznačuje masivním využíváním informačních technologií ve všech oblastech lidského života. Dochází ke změnám infrastruktur, hospodářských systémů i životních způsobů a zvyklostí. Hlavními technologickými tahouny této fáze jsou Internet a multimédia. Zatímco první dvě fáze představovaly spíše rozvoj elektrotechniky a využití počítačů pro vědecké účely, druhé dvě fáze jsou charakteristické masovým rozšiřováním osobních počítačů, jejich vzájemným propojováním do počítačových sítí a s tím logicky související informační výměnou. Je obtížné odhadnout, jakým směrem se bude současná informační společnost ubírat, ale pravděpodobně se bude jednat o rozvoj Internetu, zejména jeho rychlosti a pokrytí, a multimédií. To, že člověk žije ve čtvrté fázi informační společnosti, dokazují, mimo jiné, statistická data týkající se žádostí občanů o poskytnutí informace. Z těchto statistik je zřejmé, že drtivé procento učiněných žádostí o informace adresovaných ministerstvům v České republice, je podáno elektronicky, prostřednictvím elektronické pošty. Z výroční zprávy ministerstva financí [9] zřetelně vyplývá, že zatímco v roce 2000 bylo z celkového počtu žádostí učiněno 613 žádostí pomocí elektronické pošty (tj. téměř 60 %), v roce 2005 bylo elektronicky podáno žádostí z celkového počtu žádostí, což představuje téměř 96 %. Obdobná situace panuje i u dalších povinných subjektů. Z tohoto přehledu je evidentní, že žadatelé stále více a více využívají elektronické prostředky, což je pozitivní trend související s rozvojem Internetu, jak zmiňuji v části Obecný právní rámec regulace informací a Internetu Právní vymezení informace Již v úvodu této práce jsem obecně vymezil pojem informace. V této části se budu věnovat pojmu informace z právního pohledu, pokusím se provést jeho právní vymezení 8

9 2.2. Obecný právní rámec regulace informací a Internetu a způsob regulace. Uvedu, jakým způsobem jsou informace vyhledávány a hodnoceny a jakým způsobem je možné informace kontrolovat a omezovat. Právní pojetí informace nespadá do pojmu majetek. Na informaci nahlížíme jako na nehmotný statek, přestože je její existence v řadě případů vázána na materiální nosič. Práva k informacím jsou považována za osobně majetková práva. Z ekonomického hlediska lze na informaci pohlížet jako na zboží, které se může stát předmětem obchodu. Některé informace jsou chráněny například jako předmět duševního vlastnictví (úprava je obsažena v zákoně č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů), další v rámci obchodního tajemství 3 nebo jako utajované skutečnosti (upraveno v zákoně č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších předpisů) či utajované informace (viz zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů), jindy je důvodem právní úpravy zájem na ochraně soukromí 4. Termín informace se ve své subjektivní (rozšíření znalosti o něčem) i objektivní (ve formě sdělení o něčem) podobě vyskytuje v našem právním řádu poměrně hojně 5. Jak jsem se již zmínil v úvodu této kapitoly, informace jsou úzce svázané s nosičem informací a s technologiemi, kterými jsou přenášeny a zpracovávány. Rozvoj těchto technologií je mimořádně progresivní a zákonodárce proto neustále stojí před otázkou, zda je stávající právní úprava dostatečná nebo je potřeba zavést úpravu novou. Někdy není zcela zřejmé, proč se zákonodárce rozhodl tu či onu technologii výslovně v právní úpravě reflektovat a jinou nikoli. Těchto příčin je celá řada, ale za ty nejpodstatnější považuji fakt, že ti, kteří úpravu po odborné stránce připravují, nejsou dostatečně obeznámeni s problematikou informačních technologií, a to ani v teoretické, ani v praktické rovině. Lze říci, že ve většině případů jsou informacemi počítačové programy nebo digitální data ve formě zvuku, obrazu, textu apod. Na většinu těchto informací se vztahuje nějaká právní ochrana, a to především ochrana jakožto duševního vlastnictví, která vyplývá z nehmotné podstaty informace. Kromě toho jsou to další druhy právní regulace zejména ochrana osobních údajů či ochrana osobnosti. 3 Problematiku obchodního tajemství upravuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to v 17 a násl. a porušení obchodního tajemství je uvedeno jako jedna z forem nekalosoutěžního chování a je upraveno v 44 a Ochrana osobních údajů spadá pod působnost zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. 5 Při zadání klíčového slova informace do vyhledávacího pole V textu předpisu v ASPI dostaneme přes relevantních výsledků. 9

10 2.2. Obecný právní rámec regulace informací a Internetu Právní vymezení Internetu Právo jako takové je systémem dynamickým, který reaguje na nové aspekty společenského vývoje, tedy i na ty, které souvisí s informačními technologiemi a Internetem. Na druhou stranu by se mělo jednat o systém stabilní, který poskytuje všem subjektům záruku jistoty. Z právního hlediska Internet jako takový nemá právní subjektivitu, nemůže nabývat práv a ani se zavazovat. Internet nemůžeme považovat za věc, jak je vymezena v našem právním řádu a ani se nedá říci, že by Internet byl nehmotným statkem, tedy právem nebo jinou majetkovou hodnotou. Je tedy zřejmé, že z právního hlediska Internet de facto neexistuje, ale existují jednotlivé složky, ze kterých se Internet skládá, a tyto již lze z právního hlediska pojmout. Stejně jako v reálném životě, tak také na Internetu je potřeba dodržovat určitá práva a povinnosti, která jsou stanovena právem, případně dalšími normativními systémy, tedy například tzv. netiketou 6. Jednou z nejvýznamějších otázek je bezesporu ochrana autorských práv v prostředí Internetu, a to zejména díky rostoucí oblibě systémů, které slouží k informační výměně (viz kapitola 4). Jak tvrdí Čermák v [35] je značně obtížné najít amatérsky vytvořenou webovou stránku, na které nenajdeme ani jeden příklad porušení autorského práva. To, zda určité dílo je či není chráněno autorskoprávními předpisy, je v případě České republiky stanoveno v zákoně č. 121/2000, autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Z právních předpisů Evropské unie z oblasti práva duševního vlastnictví to jsou zejména směrnice 91/250/EHS, o právní ochraně počítačových programů, směrnice 92/100/EHS, o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem, směrnice 96/9/ES, o právní ochraně databází, a další. Zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu podléhá autorskému souhlasu, a to nejen podle našeho autorského zákona, ale také v evropském, resp. celosvětovém, měřítku. Další klíčovou oblastí, kterou je třeba regulovat, je problematika právní odpovědnosti v souvislosti s poskytováním některých služeb Internetu, jako např. webhosting, elektronická pošta, instant messaging a další. Tuto otázku se snaží upravovat zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (dále jen zákon o službách informační společnosti ) a na půdě Evropské unie 6 Jedná se o pomyslná pravidla a zásady, jak se chovat na Internetu. Satrapa ji ve [37] označuje za Gutha-Jarkovského moderní doby. Český překlad RFC dokumentu je k nalezení na 10

11 2.3. Hodnocení a vyhledávání informací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen směrnice o elektronickém obchodu ). Kromě dvou výše uvedených oblastí je Internet také místem, kde bývá porušováno soukromí uživatelů. Dochází ke krádežím identity, neustále roste množství spamu a v této souvislosti se nabízejí také otázky týkající se bezpečnosti počítačových sítí. Této problematice se podrobně věnuji v části 6. Na závěr je potřeba se zmínit o tom, že na Internet pronikají stále nové a nové služby, které, dalo by se říci, s Internetem zdánlivě nesouvisejí. Na mysli mám zejména telefonování přes Internet, které je v České republice povoleno díky generální licenci č. GL 38/S/2000 Českého telekomunikačního úřadu, televizní vysílání prostřednictvím Internetu, regulované zákonem č. 231/2001, o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a internetové zpravodajství ve formě internetových novin a časopisů. V souvislosti s rozvojem IT lze vysledovat v posledních několika letech vzrůstající trend soudních sporů v této oblasti. Nejčastěji se jedná o spory z oblasti soutěžního práva a spory o doménová jména [36], ale také spory z oblasti práva autorského 7 a pracovněprávního. Z právního pohledu jsou tyto spory obrovským přínosem pro právní praxi, protože se stále jedná o oblast novou a každé nové soudní rozhodnutí objasní pochyby, které v této oblasti stále panují a posílí právní jistotu uživatelů. 2.3 Hodnocení a vyhledávání informací K dovednosti informace efektivně vyhledat neodmyslitelně patří také schopnost informace hodnotit a třídit podle důležitosti. Dle [6] je hodnocení informací jednou z podstatných složek informační gramotnosti a s tímto konstatováním nelze než souhlasit. Jedním ze základních omylů uživatelů Internetu je, že cokoli na síti naleznou, musí být nutně správné a užitečné. Není to pravda. Je potřeba si uvědomit, že k publikaci na Internetu se může dostat kdokoli, kdo má k Internetu přístup. Tato neomezená publikační volnost s sebou nese mimo jiné i riziko porušení autorské etiky a odpovědnosti autorů. V této souvislosti je vhodné upozornit na dezinformace, což jsou záměrně zkreslené informace mající za úkol uvést příjemce této informace v omyl. Objevují se zejména v souvislosti s tržní ekonomikou a konkurenčním bojem. 7 Například starší rozsudek ve věci Washington Post Co. v. Total News, Inc., No. 97 Civ (PKL) (S.D.N.Y. podáno Feb. 20, 1997) týkající se problematiky tzv. rámů (frames). 11

12 2.3. Hodnocení a vyhledávání informací K tomu, aby uživatel získal relevantní informaci, je dobré vědět, kde hledat. S přihlédnutím k výše uvedeným faktům v kapitole 2.1, týkajících se množství dostupných informací, je zřejmé, že nejoptimálnějším způsobem je vědět, jak při hledání postupovat. Čím dál tím větší oblíbenosti se proto na Internetu těší vyhledávací servery určené k online získávání informací. Vyhledávací server je stránka určená k vyhledávání informací na Internetu. Po zadání hledaného výrazu hledá ve své naindexované databázi uživatelem zvolený termín. Pro třídění výsledků vyhledávání je používána celá řada metod, z nichž nejzajímavější je bezesporu PageRank. Jedná se o algoritmus pro hodnocení důležitosti webových stránek navržený Larry Pagem a Sergeyem Brinnem, který tvoří základ vyhledávače Google. Algoritmus využívá strukturu hypertextových odkazů, které na sebe navzájem odkazují. Při výpočtu PageRank R(a) stránky a se používá vzorec: R(a) = c R(u), u B a N u kde c je normalizující faktor, B a je množina všech stránek, které odkazují na a, a N a je počet odkazů, které jsou dále předávány formou odkazů. Podle nejnovější dostupné statistiky serveru Navrcholu.cz z ledna 2007 má v České republice 63% podíl na poli vyhledávačů český Seznam, následovaný vyhledávačem Google 8 s 24% zastoupením. Další vyhledávače jako např. Centrum, Atlas či jyxo mají mezi vyhledávacími servery minimální procentuální zastoupení. Přesnost výsledků uživatelského dotazu je obecně, bez ohledu na použitý operační systém, dána dvěma faktory: vhodným dotazem, tedy zejména dobře zvolenými parametry a struktury dotazu (klíčová slova, logické operátory, hvězdičková konvence aj.); funkční schopností použitého systému. Najít informaci, kterou potřebujeme, připomíná mnohdy hledání jehly v kupce sena. Vyhledávací servery se proto snaží vyhledávání zefektivnit a uživatelům nabídnout nejrůznější formy, jak dotaz co nejlépe specifikovat. Zdá se, že nejdále pokročil vyhledávač Google, který narozdíl od ostatních konkurenčních vyhledávačů nabízí 8 Mnoho lidí netuší, co znamená slovo google. Je to vlastně matematický vtip. Milton Sirotta, synovec známého amerického matematika Edwarda Kasnera, stvořil toto slovo jako označení čísla s jedničkou a stovkou nul. Takové číslo nemá v reálném světě žádnou vztažnou hodnotu. 12

13 2.3. Hodnocení a vyhledávání informací kromě standardního vyhledávání také rozšířené vyhledávání 9. Jen pro úplnost dodávám, že Ron Conway, jeden z prvních investorů společnosti Google, je toho názoru, že vyhledávání je dnes nyní na samém počátku a odhaduje, že je teprve přibližně na deseti procentech svého potenciálu [33] Cenzura informací Odstranění části výsledků vyhledávání v Číně je v rozporu s posláním Google. Daleko více neslučitelné s naším posláním je však neposkytování žádných informací nebo provoz natolik omezené služby, která se v podstatě rovná nulové informaci. Andrew McLaughlin (Google) Informace, které jsou poskytovány občanům, resp. uživatelům Internetu, je možné kontrolovat a omezovat, hovoříme o tzv. cenzuře. Cenzura není novodobá záležitost a má mnoho podob a forem. Objevovala se v souvislosti s udržováním ideologického monopolu, s uchováním státního či vojenského tajemství, cenzurovány rovněž byly například fotografie v období totality, cenzuře se nevyhnuly ani školní učebnice, publikované knihy aj. Cenzura se obvykle týká veřejně sdělovaných názorů, ale v dobách nesvobody bývá kontrolováno i soukromé sdělování názorů. Na Internetu je možné cenzurovat jak přístup či obsah webových stránek, tak také elektronickou komunikaci, které se věnuji v části 6.1. Můžeme rozlišit dvojí přístup k tomuto problému. Pro první skupinu zemí pojem Internet z právního hlediska neexistuje [8], tento problém však řeší aplikací stávajících právních předpisů. Druhá skupina zemí má specializované právní předpisy. Mezi první a početnější skupinu zemí patří například také Česká republika. A jaká je situace ve Spojených státech? Byl to právě příspěvek televize NBC zabývající se problematikou on-line pedofilů, který v roce 1994 ovlivnil Jamesona Exona, demokratického senátora v USA, aby zinicioval vytvoření zákona nazvaného jako Communications Decency Act (dále jen CDA ), který byl přijat jako součást rozsáhlého zákona č. 652 pod názvem Telecommunications Act of Již od samého počátku byl tento zákon podroben ostré kritice z řad občanských organizací i samotných politiků. Občanská sdružení jako např. Electronic Frontier Foundation, Citizens Internet Empowerment Coalition nebo American Civil Liberties Union sice souhlasí s nutností regu- 9 Uživatel si zde může přesně specifikovat přesná slova či fráze, která má či nemá hledaný dokument obsahovat, určit jazyk, datum, formát souboru a další parametry. 13

14 2.3. Hodnocení a vyhledávání informací lace, ale ne formou zásahů státu, spíše prosazují technické řešení formou filtrů apod. Výhrady k tomuto zákonu jsou oprávněné, a to zejména z těchto důvodů: 1. Nejvážnější výhradou je, že tento zákon je považován za protiústavní, neboť odporuje prvnímu dodatku americké ústavy. Tento dodatek schválený kongresem již roku 1791 zakazuje kongresu schválit jakýkoli zákon odporující svobodě vyznání, slova, tisku a pokojného shromažďování: Congress shall make no law respecting an establishment of religion, or prohibiting the free exercise thereof; or abridging the freedom of speech, or of the press; or the right of the people peaceably to assemble, and to petition the government for a redress of grievances. Z citovaného dodatku vyplývá, že jakýkoli pokus o omezení svobody slova je v USA protiústavní. Proto také podala skupina aktivistů a soudců žalobu na neústavnost zákona k americkému Nejvyššímu soudu. Ten po několikaměsíčním projednávání rozhodl, že CDA je skutečně protiústavní, protože prakticky nedefinuje pojem závadných informací. 2. Whoever knowingly within the United States or in foreign communications with the United States by means of telecommunications device makes or makes available any indecent comment, request, suggestion, proposal, image to any person under 18 years of age regardless of whether the maker of such communication placed the call or initiated the communication; or knowingly permits any telecommunications facility under such person s control to be used for an activity prohibited by paragraph with the intent that it be used for such activity, shall be fined not more than $ 100,000 or imprisoned not more than two years or both. Tato pasáž z CDA stanoví, že mladistvým do 18 let nesmí být předkládáno cokoli, co je podle současných mravních kritérií zjevně nepřístojné. Zákon však nestanovil, co jsou současná mravní kritéria nebo co je zjevně nepřístojné. Tento zákon se totiž nesnaží chránit nezletilé jen proti obscénnostem, ale také proti čemukoli, co je možné považovat za nějak nemravné (indecent), což je chráněno právě prvním dodatkem americké ústavy. Faktem je, že ačkoli byla tato úprava shledána soudem za protiústavní, jednalo se o jeden z vůbec prvních předpisů, který začal regulovat informace na Internetu. Přestože pravidla v něm nastavená byla pro rozpor s ústavou příliš přísná, bezesporu se jedná o předpis, který výraznou měrou ovlivnil další legislativu a soudní praxi 14

15 2.3. Hodnocení a vyhledávání informací v tomto novém právním odvětví 10 a jednalo se o předpis, který pokrýval celou oblast telekomunikací a snažil se ji řešit komplexně. Cenzuru, i když v mnoha ohledech protiústavní, by šlo z hlediska ochrany dětí před pornografií a dalšími závadnými materiály snad ještě pochopit, ale můžeme se setkat také s cenzurou, jejímž objektem jsou politické zájmy. Mohlo by se zdát, že politická cenzura je záležitostí let minulých, ale vzhledem k příkladu, který uvedu dále, a k situaci v Barmě, Singapuru, Jižní Koreji a Íránu 11 je zřejmé, že cenzura funguje i v současném světě a o co hůř, cenzorem je zde přímo největší vyhledávací server Google. Na počátku roku 2006 došlo k dohodě mezi čínskou vládou a společností Google, jejímž obsahem je závazek Googlu provádět cenzuru vyhledávání na webové adrese v souladu s čínskými zákony a regulační politikou a závazek Číny vpustit Google na čínský trh. Vyhledávání v Číně probíhalo před dohodou na doméně ale vzhledem k tomu, že veškerý obsah procházel přes filtr čínské cenzury, bylo vyhledávání velice pomalé. Tímto krokem se Google přidal k ostatním velkým internetovým portálům Yahoo! a Microsoft které mají s Čínou uzavřenu obdobnou dohodu o provádění cenzury. Společnost se rozhodla kvůli čínským poměrům zatím nenabízet poštovní schránku Gmail, blogovací službu ani chat, protože pekingské úřady již v minulosti požadovaly, aby jim Yahoo! a Microsoft předaly obsahy některých ů. V praxi to znamená, že čínští uživatelé Internetu nemají přístup na řadu závadných stránek týkajících se například Tibetu, lidských práv, demokracie, meditační školy Fa-lun-kung či stránek jinak ohrožujících komunistický režim. Na tuto skutečnost zareagovala v polovině roku 2006 americká společnost Anonymizer se svým produktem Operation Anti-Cenzorship, který funguje jako kombinace anonymizéru (viz kapitola 5.3) a programu, který je schopen obcházet filtry a bloky vyhledávačů. [34] Podíváme-li se na celou problematiku z pohledu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zjistíme, že je v rozporu s čl. 19, který deklaruje svobodu každého jednotlivce vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky 10 Bylo právě jedním z cílů CDA odstranit schizma odpovědnosti providerů, které nastalo po vydání rozsudků ve věcech Cubby, Inc., v. CompuServe, Inc. [30] a Stratton Oakmont, Inc., v. Prodigy Serv. Co. [31], které se obě týkaly pomluvy umístěné uživatelem do diskuzního fora, ale rozsudky byly zcela odlišné. 11 V Íránu je zakázán přístup k náboženským materiálům, které nejsou v souladu s režimem, v Jižní Koreji jsou zakázány stránky týkající se severokorejského vůdce, v Barmě je trestné samotné vlastnictví modemu, pomocí kterého se lze připojit k Internetu. 15

16 2.4. Kritéria hodnocení všeho druhu, bez ohledu na hranice. Omezení této svobody jsou pak možná jen z důvodu respektování práv nebo pověsti jiných a k ochraně národní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo veřejného zdraví či morálky 12. Rovněž článek 35 ústavy Čínské lidové republiky deklaruje svobodu projevu, ale je zřejmé, že mnohá ustanovení čínské ústavy jsou hodně vzdálené skutečné realitě. Vzhledem k politické situaci v Číně bychom mohli konstatovat, že vyhledávač Google, byť cenzurovaný, je spíše přínosem pro místní obyvatele, protože je lepší mít alespoň nějaké informace než žádné (tímto se připojuji k výroku Andrewa McLaughlina uvedeného jako motto této podkapitoly), ale výše uvedená situace z Číny ukazuje, jak je technologicky snadné kontrolovat a omezovat informace na Internetu. Zjišťujeme, že vyhledávače mají velice silné postavení, můžeme říci monopol, na vyhledávání informací v síti Internet a že není technicky příliš obtížné ovlivnit výsledky hledání, které uživatel potřebuje. Nehrozí nebezpečí, že si společnosti, politické strany nebo lobbující podnikatelé budou platit 13 vyhledávače jako prostředek k uplatnění svých zájmů a idejí? 2.4 Kritéria hodnocení Vzhledem k již výše řečenému nelze na hodnocení internetových zdrojů uplatňovat stejná pravidla jako u zdrojů tištěných. Důvodem je to, že způsob kontroly informací na Internetu je na nižší úrovni, a to zejména z příčin, které uvádím dále. Proto je potřeba k hodnoticím kritériím přistupovat kritičtěji. Internetové zdroje navíc obsahují řadu prvků, kterými se odlišují od zdrojů tištěných: 1. Časové určení Zatímco vydané knihy, časopisy nebo jiná periodika pravidelně obsahují datum jejich publikace, u informací na Internetu toto nebývá pravidlem. Mnoho zdrojů vůbec neobsahuje údaj o datu jejich vytvoření či publikace, čímž notně degradují jednu z obrovských výhod Internetu, a to aktuálnost informací. Uživatel tak mnohdy netuší, jestli nalezená informace je aktuální nebo se jedná o několik let starý záznam. Na druhou stranu je třeba zmínit, že situace je 12 Další filtr, který je obecně obsažen v Googlu, je filtr pro vyhledávání obrázků, v české verzi standardně nastavený na druhý stupeň ze tří, nazvaný Moderate filtering. Díky němu dochází k cenzurování obrázků nevhodných pro děti. Filtr je možné deaktivovat, čímž se liší od filtru nastaveného v Číně. Rovněž není jeho účelem cenzura informací jako takových, ale pouze cenzura obrázků nevhodných pro děti, což je v souladu s mezinárodní legislativou. 13 Nemám zde na mysli placené formy reklamy, kdy uživatel ví, že daný odkaz je placená reklama. 16

17 2.4. Kritéria hodnocení v tomto směru rok od roku lepší, a to jak díky původcům informací, tak díky schopnostem vyhledávačů, jejichž vyhledávací algoritmus je nastaven mimo jiné tak, aby při vyhledávání zohlednil časové určení informace. 2. Kompatibilita Kompatibilita je schopnost dvou částí systému nebo zařízení vzájemně spolupracovat na výměně či řízení toku dat. V souvislosti se zaměřením této kapitoly se bude jednat o kompatibilitu jednotlivých prohlížečů, tedy programů, s jejichž pomocí lze prohlížet nejrůznější zdroje Internetu, zejména webové stránky. Mezi nejrozšířenější prohlížeče patří Internet Explorer, Mozilla, Opera či Netscape, jejichž kompatibilita při zobrazování webových stránek není vždy úplně dokonalá. V současnosti najdeme na Internetu celou řadu webových stránek s chybami ve zdrojových kódech obvykle způsobenými JavaScriptem, špatně definovanými kaskádovými styly nebo nesprávným použitými tabulkami, které způsobují špatné zobrazování těchto stránek v jednotlivých prohlížečích. Samostatnou kapitolou je internetové bankovnictví, kde i v dnešní době existuje celá řada bankovních institucí, jejichž aplikace přímého bankovnictví fungují pouze v prohlížeči Internet Explorer, který je součástí každého systému Windows. Značné množství chyb ve zdrojových kódech webových stránek, které způsobují jejich špatné zobrazování, lze odhalit pomocí tzv. validátorů, což jsou programy nebo on-line aplikace 14, které kontrolují zdrojový kód. Validita kódu je kromě záruky zpětné kompatibility také dobrou vizitkou každého tvůrce webových stránek. 3. Přístupnost Jedná se o zcela klíčovou vlastnost publikovaných informací. Neníli informace přístupná nebo je-li dostupná špatně, zcela se vytrácí její význam. Otázka přístupnosti souvisí s kvalitou serverů, s kvalitou sítě a funkčností odkazů, které na danou informaci odkazují. Každý z uživatelů Internetu se jistě setkal se zobrazením Chyba 404: The requested URL / was not found on this server, která značí, že požadovaný soubor nebyl nalezen. Otázka přístupnosti informací je rovněž úzce spjata s kontrolou a omezováním informací formou cenzury, o které jsem se již zmínil v části této práce. 4. Původnost Mnohdy je pro uživatele velice obtížné rozpoznat, zda se jedná o informaci originální nebo o zdroj, který pouze zprostředkovává odkaz, např. for- 14 On-line validátorů je na Internetu celá řada, mezi nejpoužívanější a nejznámější patří např. W3C Markup Validation Service, dostupný na adrese z českých aplikací je to např. validátor dostupný na adrese 17

18 2.4. Kritéria hodnocení mou inliningu nebo deep linkingu. Informace jsou mnohdy z jednoho zdroje kopírovány do druhého, jsou přenášeny elektronickou poštu nebo jinými formami elektronické výměny a dohledat autora původní zprávy je proto mnohdy nemožné. Tímto se šíření informací dostává do konfliktu mimo jiné s autorským právem a dalšími předpisy chránícími autorská díla. 5. Legálnost a počítačová kriminalita Smutným faktem současného Internetu je to, že kromě celé řady cenných a přínosných informací je na Internetu k nalezení velké množství nelegálních informací a Internet samotný je prostředkem k páchání celé řady trestných činů. 18

19 Kapitola 3 Internet síť sítí Ačkoli se ve své práci zabývám primárně právními aspekty informační výměny na Internetu, je pro dokreslení situace důležité uvést pár skutečností týkajících se připojení k Internetu. Připojení k Internetu je totiž nezbytností, bez které se informační výměna na Internetu nemůže odehrávat. Nebýt Internetu a jiných sítí, docházelo by k výměně informací ve světě IT podobně, jako tomu bylo před jeho vznikem tedy prostřednictvím magnetických či optických nosičů dat, což je v dnešní době téměř nemyslitelné. Dnešní výměna informací se v převážné míře odehrává prostřednictvím Internetu, a to zejména díky peer-to-peer sítím a dalším prostředkům, které vymezuji dále v části 4. Tato kapitola si neklade za cíl vyčerpávajícím způsobem popsat veškeré dostupné možnosti připojení k Internetu. Jejím cílem je ukázat, jaká je informační gramotnost v České republice (část 3.1) a reagovat na zajímavé právní aspekty spojené s aktuálním tématem, které se týká bezplatného internetového připojení (část 3.2). 3.1 Situace v České republice Podle průzkumu Eurostatu [2], který se uskutečnil v roce 2006, patří Česká republika v oblasti rozšiřování Internetu k nejzaostalejším zemím v Evropské unii. Internet má podle této statistiky možnost využívat jen necelá pětina Čechů a pouze 5 % domácností disponuje vysokorychlostním Internetem, což je silně pod průměrem Evropské unie. S tímto zjištěním koresponduje také o rok starší statistika Eurostatu týkající se informační gramotnosti [3], která uvádí, že 74 % české populace nikdy nepřišlo do styku s Internetem. Novější oficiální statistiky Evropské unie nejsou bohužel dosud k dispozici, ale vzhledem k celosvětovému trendu rozšiřování Internetu a zlepšování 19

20 3.2. Právní pohled na bezplatná internetová připojení počítačové gramotnosti se očekává, že růst využití Internetu bude pokračovat, i když již ne takovým tempem jako doposud. Způsobů, jak se připojit k Internetu, je celá řada, avšak není tématem této práce se touto problematikou zabývat. Přesto si ale dovolím zmínit z právního hlediska mimořádně zajímavou a aktuální problematiku týkající se bezplatných internetových připojení, která dosud nebyla odbornou literaturou zpracována. 3.2 Právní pohled na bezplatná internetová připojení Rozšířenost Internetu a počet jeho uživatelů přímo souvisí s objemem informací, které v síti kolují. A je to právě projekt Internet zdarma, který je prostředkem k tomu, jak počet uživatelů ještě dále rozšířit a zvýšit tak celkovou informační gramotnost. Kromě toho, že je třeba regulovat informační výměnu, je třeba věnovat také pozornost způsobům připojení k Internetu a možnostem jejich regulace. A jsou to právě bezplatná internetová připojení, která jsou diskutovaným problémem nejen v České republice, ale i v mnoha státech Evropské unie, a jejich řešení se, alespoň dle mého názoru, promítne v dalším rozvoji Internetu, zejména mezi sociálně slabšími občany nebo v oblastech s omezenou možností připojení Internetu. U Internetu zdarma se jedná o situaci, kdy města a obce nabízejí svým občanům bezplatná připojení k Internetu. Takováto připojení jsou dotována z různých zdrojů. V případě Prahy, hlavního města České republiky, se v první řadě jedná o fondy Evropské unie, konkrétně Evropský fond regionálního rozvoje 1. Praha v této souvislosti žádala také o 150milionovou dotaci z tzv. broadbandového fondu, vzniklého na základě Státní informační a komunikační politiky, konkrétně Národní politiky pro vysokorychlostní internet (Broadband strategie pro ČR), ale s touto žádostí, narozdíl od dotace z Evropského strukturálního fondu, neuspěla. Časopis Euro [29] v této souvislosti uvádí: Dle programu JPD2 má nárok na dotaci jen 24 městských částí, které splňují požadavek určité strukturální zaostalosti v porovnání s průměrem Evropské unie. Zde by mělo dojít v rámci projektu Internet pro Pražany k vybudování vysokorychlostního internetového připojení 171 škol a úřadů 1 European Regional Development Fund ERDF, do nějž spadá i program JPD2 zaměřený, kromě jiného, na rozvoj strategických služeb na podporu informační společnosti v Praze. Finanční podpora programu z tohoto strukturálního fondu je zaměřena zejména na ty projekty, které zlepší informační a komunikační možnosti veřejné správy, podnikatelských subjektů a umožní využití nových informačních sítí i soukromým osobám. 20

21 3.2. Právní pohled na bezplatná internetová připojení jednotlivých městských částí přes optickou síť, které budou sloužit jako distribuční body pro šíření WiFi signálu, který se v současnosti jeví jako nejoptimálnější technologický prostředek pro připojení k Internetu. Průkopníkem v této oblasti je městská část Praha 5, která již v březnu roku 2005 spustila svoji bezplatnou WiFi síť nazvanou Praha5.net. Do této sítě, která sestává z celkem šestnácti přístupových bodů, tzv. hot-spotů, a garantovanou minimální rychlostí 64 kilobitů za sekundu, se zaregistrovalo zhruba 11 tisíc uživatelů 2. Proti tomuto postupu se ohradily komerční subjekty provozovatelé telekomunikačních sítí 3. Tito žádají, aby byly dodrženy principy nenarušující hospodářskou soutěž, principy otevřeného přístupu dalších subjektů a technologické neutrality projektu, které jsou definovány ať již v rámci strukturálních fondů Evropské unie, či v rámci dotací od ministerstva informatiky. Tyto subjekty nejsou proti podpoře vysokorychlostního Internetu jako takového, žádají však změnu v tom směru, že pokud je vytvořena a provozována síť, která je financována ze státních peněz a dotací, jde o neekonomický model, kterému se komerční subjekt nemůže přizpůsobit. Je-li totiž služba poskytována zdarma, je v městských lokalitách narušena hospodářská soutěž. Ze strany provozovatelů telekomunikačních sítí zaznívají požadavky, aby města a stát investovali do míst, kde není dostatečné pokrytí (tedy například venkov, odlehlé oblasti nebo oblasti s nízkou hustotou zalidnění či vysokou nezaměstnaností), a ne tam, kde již existuje dostatečná nabídka internetových služeb. V Bruselu je v současné době žádost české Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí o přezkoumání a stanovisko Evropské komise k této otázce. Na povinnost konzultace s Evropskou komisí upozornil již začátkem loňského roku Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve své tiskové zprávě 4. Na tento krok 2 Domnívám se, že v budoucnu se bude více prosazovat technologie WiMAX (Worldwide Interoperability for Microwave Access) jedná se o bezdrátovou technologii, která je založena na standardu IEEE a jak uvádí zdroj [12] mezi její největší výhody patří zejména velká datová prostupnost a spojení na dlouhé vzdálenosti (až 70 kilometrů). Koncepčně je tato technologie podobná WiFi a vznikla za účelem snadno rozšiřitelného a levného širokopásmového připojení k Internetu pro metropolitní sítě. Velkou předností je dále to, že není vyžadována přímá viditelnost mezi přístupovými body. Tato technologie je nyní spíše ve stádiu vývoje a její mobilní verze se očekává v horizontu jednoho až dvou let. 3 Na adrese http// id=387 je možné si přečíst dopis Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí adresovaný počátkem roku 2006 předsedovi vlády. 4 V tiskové zprávě je uvedeno, že v daném případě existuje vysoká pravděpodobnost přítomnosti veřejné podpory, která by měla být jejím poskytovatelem notifikována Evropské komisi. Důvodem je zejména fakt, že realizací uvedených projektů by v daném místě byly duplikovány stávající internetové služby dostupné od komerčních operátorů. Zavádění Internetu se navíc týká oblastí, které nespadají 21

22 3.2. Právní pohled na bezplatná internetová připojení zareagoval pražský magistrát tak, že v první fázi by uživatelé dostali přístup pouze na stránky magistrátu a portálu veřejné správy. Zda bude v budoucnu síť zcela otevřena, záleží na stanovisku Evropské komise. Konfrontace s Evropskou komisí nastala i v případě městské části Praha 5, která byla komisí vyzvána k dodání podkladů kvůli stížnosti na údajnou státní podporu. Praha 5 v současnosti zvažuje, že prodá celou WiFi síť soukromému subjektu nebo najde sponzory jednotlivých hot-spotů, aby mohla být síť využívána bezplatně i nadále. Dle mého názoru se nejedná o neoprávněně užité prostředky. Program JPD2 jako svoji prioritu v rozvoji strategických služeb na podporu informační společnosti v Praze uvádí vytváření podmínek budoucí prosperity vybraného území a za svoje cíle uvádí aplikování nových produktů IT do procesu řízení města, zvýšení jeho ekonomické úrovně a odstranění některých sociálních problémů obyvatel Prahy, podpoření podnikání v oblasti ICT, a tím urychlení přechodu k informační společnosti. Jako typové projekty je uvedeno vybudování kapacitní, spolehlivé a dostupné telekomunikační sítě a vytváření informačních databází a jejich přístupnost pro veřejnost. Myslím si, že všechny tyto předpoklady jsou v souladu s tím, jak městské části Prahy vybudovaly nebo hodlají vybudovat své projekty. Současně se také, dle mého názoru, nejedná o rozpor s Národní politikou pro vysokorychlostní přístup, jejímž cílem je podpora rozvoje vysokorychlostního přístupu, a to tak, aby se nejpozději do roku 2010 Česká republika dostala na úroveň využití vysokorychlostního Internetu v přibližně 50 % populace. Zkušenosti ze zahraničí rovněž potvrzují moje závěry v tom směru, že v okamžiku, kdy se obyvatelé díky Internetu zdarma naučí používat Internet ke každodenní práci, ze zcela zřejmých důvodů u nich vzrostou nároky na internetové připojení. Se vzrůstajícím počtem uživatelů připojených k internetu zdarma dojde ke zpomalení rychlosti připojení, síť bude přetížená a uživatelé se proto raději poohlédnou po nabídce internetového připojení u komerčních subjektů, u kterých mohou očekávat garantovanou minimální rychlost připojení, lepší služby i servis 5. Z tohoto pohledu se mi jeví stížnost české Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí jako zcela kontraproduktivní. do kategorie venkovských a vzdálených míst, u kterých Evropská komise zastává příznivější přístup (neboť tyto oblasti nejsou pro komerční operátory atraktivní). 5 V současnosti bývá již standardem, že internetoví provideři nabízejí rychlost připojení až 12 Mb/s, zřízení ových schránek, neomezený přenos dat, webový prostor na serveru, internetové telefonování apod. 22

23 3.2. Právní pohled na bezplatná internetová připojení Jak jsem se již zmínil výše, zaznívají také názory, že poskytováním Internetu zdarma je narušována hospodářská soutěž. Domnívám se však, že tímto jednáním nedochází ani k nekalosoutěžnímu jednání, ani k nedovolenému omezování hospodářské soutěže. Podstata porušení hospodářského soutěžení spočívá ve snaze zničit či poškodit konkurenci způsobem, který není společensky únosný. Podrobnější úprava nekalé soutěže je obsažena v 44 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ ). Je zřejmé, že na uvedené jednání nemůžeme vztáhnout žádnou ze speciálních skutkových podstat nekalé soutěže uvedených v a musíme proto vyjít z generální klauzule v 44 ObchZ, podle které musí nekalosoutěžní jednání splňovat současně následující znaky: Jednání v hospodářské soutěži: Tento znak je splněn, protože skutečně jde o jednání v hospodářské soutěži. Zákon mezi soutěžitele kromě podnikatelů řadí také stát a veřejnoprávní instituce. Také je nepochybné, že se jedná o soutěžní vztah na relevantním trhu, protože subjekty nabízejí spotřebitelům obdobné služby. Rozpor s dobrými mravy: K pojmu dobrých mravů se mnohokrát vyjádřila judikatura. V kontextu Internetu zdarma však nedochází k porušování morálních pravidel ani k porušování morálky existující v daném obchodním odvětví. Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům: Dotčený soutěžitel se může proti nekalé soutěži bránit ještě před tím, než mu újma vznikne, ale podmínkou je, aby mu újma alespoň hrozila. Vzhledem k výše řečenému se domnívám, že žádným soutěžitelům v tomto případě škoda nehrozí, ba právě naopak díky projektu Internet zdarma získají nové zákazníky. 23

24 Kapitola 4 Formy informační výměny a jejich vymezení Informace by postrádaly smysl, kdyby nebyla umožněna jejich výměna a jejich šíření. V současnosti je zcela běžné posílat y, vyměňovat si poznatky na diskuzních forech či stahovat data z peer-to-peer sítí. Nikdo z nás se nad touto formou informační výměny nepozastavuje a bereme ji zcela automaticky, byť existuje pouze relativně krátkou dobu. Před vznikem Internetu jako takového se informace ve světě IT šířily výhradně formou nejrůznějších nosičů, ať již dnes téměř zapomenutými 8, 5,25 a 3,5 disketami či prostřednictvím výměnných pevných disků. Síťovou cestou informace proudily zcela výjimečně, nejčastěji prostřednictvím paralelních datových kabelů. Postupem času docházelo ke vzájemnému propojování osobních počítačů například za účelem vytvoření malé domácí sítě. Pravý informační boom je spojen až se vznikem Internetu. Technicky se jedná o soustavu serverů, datových komunikací a k nim připojených počítačů; organizačně jsou to provozovatelé jednotlivých sítí a podsítí, poskytovatelé připojení, uživatelé a další. 4.1 Elektronická pošta Elektronická pošta, nebo též zkráceně , je způsob odesílání a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. Termín se používá jak pro internetový ový systém založený na protokolu SMTP 1, tak i pro intranetové systémy, které dovolují uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace posílat si vzájemně zprávy. 1 Simple Mail Transfer Protocol. 24

25 4.2. Chat Každý uživatel u musí mít svoji ovou adresu, která identifikuje jeho elektronickou poštovní schránku. Ta je fyzicky umístěna na nějakém internetovém serveru. Populární jsou zejména servery, které nabízejí ovou schránku zdarma a s webovým rozhraním. Mezi v současnosti nejoblíbenější poštovní servery patří například Seznam, Gmail, Hotmail, Yahoo! a další. V u je k textu zprávy možné přikládat i libovolné soubory jako přílohy, což bohužel přispívá k rychlému šíření nejrůznějších virů. Populární jsou i diskuzní skupiny zvané mailinglisty, ve kterých probíhá hromadná výměna ů mezi všemi účastníky. V současnosti se stává velkým nebezpečím nevyžádaná pošta zvaná spam, kvůli kterému je vhodné být opatrný při zveřejňování své ové adresy na Internetu. Právnímu rozboru problematiky elektronické pošty v souvislosti se spamem, viry, ochranou osobních údajů apod. se věnuji podrobněji v kapitole Chat Slovo pochází z anglického termínu chat [čæt], který v překladu znamená povídat si, klábosit, kecat. V souvislosti s Internetem se jedná o jeden ze způsobů on-line komunikace více osob v reálném čase. Chaty jsou nejčastěji provozovány ve formě webových chatů, které jsou založeny na protokolu HTTP a texty jsou zobrazovány pravidelnou aktualizací stránky. Kromě výměny textu umí některé chaty přenášet také zvuk či obraz hovoříme potom o audiochatu, resp. videochatu. Mezi nejznámější české chatovací servery patří například xchat provozovaný společností Centrum na adrese nebo chat na adrese provozovaný serverem Seznam a další. Struktura chatů je obvykle taková, že uživatel má možnost si na titulní stránce vybrat tzv. místnost neboli room, v rámci kterého se zapojí do diskuze. Místnosti se například dělí podle názvu měst, kdy obyvatelé jednoho města diskutují v jedné společné místnosti, nebo podle koníčků a zálib, věku či sexuální orientace. Zprávy, kterými uživatel přispívá do diskuze, mohou být viditelné pro všechny návštěvníky dané místnosti nebo lze oslovit jen jednu konkrétní osobu. Uživatelé na chatech obvykle vystupují pod svými přezdívkami, neboli nicky, výjimečně pod svými pravými jmény. Za specifickou formu chatu lze považovat službu známou pod názvem instant messaging, o které se zmiňuji v následující podkapitole

26 4.3. Instant messaging 4.3 Instant messaging Instant messaging je internetová služba, která svým uživatelům umožňuje sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni 2, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat či posílat soubory. Hlavní výhodou oproti používání např. u spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Zpráva je totiž příjemci doručena do pár vteřin od jejího odeslání. Identita uživatele je označena pomocí tzv. čísla UIN 3, které je pro každého uživatele unikátní. Kromě UIN je dále na samotném uživateli, jaké další identifikační údaje o sobě sdělí. Obvykle to bývá ještě uživatelova přezdívka, , jméno a příjmení, případně i další skutečnosti (bydliště, národnost, telefon, zaměstnání apod.). Mezi nejznámější protokol a komunikační software pro instant messaging patří ICQ, vyrobený izraelskou společností Mirabilis. Název ICQ se vyslovuje jako [aısi:kju:], což v angličtině zní jako I seek you, tedy hledám tě. Síť ICQ umožňuje zasílat textové zprávy, URL, celé soubory, navštívenky, umožňuje chat, odesílání SMS s denním limitem, různé hry a další. Nevýhodou je, že komunikace není šifrována. Bez instalace oficiálního programu se lze na ICQ připojit také pomocí webového rozhraní ICQ2Go na adrese Mezi velice populární open source 4 aplikaci patří Miranda IM, která podporuje celou řadu protokolů a mezi její hlavní výhody patří malá systémová náročnost, velké množství pluginů 5 a absence reklamních bannerů. Existují i další protokoly pro instant messaging jako například AOL Instant Messenger, Jabber, Yahoo! Messenger a další. Počet uživatelů používajících některý z dostupných instant messaging programů se pohybuje v desítkách milionů. 2 Je-li uživatel přítomen u svého počítače, je jeho status označen jako online a uživatel je viditelný všem ostatním osobám používajícím tuto službu. Lze nastavit i další statusy typu away či N/A not available a další, podle kterých lze odhadnout, že uživatel aktuálně není u svého počítače přítomen nebo že se věnuje jiné činnosti a nepřeje si být rušen. 3 Universal Internet Number nebo Unified Identification Number. 4 Open source je takový počítačový software, který má otevřený zdrojový kód, který je možné za určitých podmínek využívat, například prohlížet a upravovat. 5 Plugin je doplněk původního programu, který programu přidá další možnosti. Pluginů existují tisíce a jsou zdarma. 26