HOMOSEXUALITA s přesahem v arteterapii Mgr. Dana Hrbková (608/887294) TEORETICKÁ ČÁST

Transkript

1 HOMOSEXUALITA s přesahem v arteterapii Mgr. Dana Hrbková (608/887294) TEORETICKÁ ČÁST Nejdříve bych tímto krátkým nástinem, nejen ze světa umění, ráda vyvrátila mylná tvrzení považující homosexualitu za moderní trend. Podotýkám, že mým záměrem nebylo podat žádný detailní přehled homoerotického umění našich dějin. Homosexuální vztahy byly inspirací pro mnoho významných děl z oblasti umění, literatury, filmu, hudby a filosofie. A nyní si položme otázku k zamyšlení. Co je to vlastně homosexuální umění? Umění určené pro homosexuály nebo umění vytvářené homosexuály? Nebo jen umění nesoucí stopy homosexuality? Homosexualita v literatuře a umění Téma lásky mezi muži se můžeme setkat již ve starověku. Nejstarším homoerotickým zobrazením na světě je staroegyptská malba Chnumhotep a Nianchnum (1a), pocházející z období přibližně 2400 př..n.l. V antické literatuře se setkáváme s homosexuálními tématy hojně, ať už v mýtech, milostné poezii či satiře. Zde bych ráda zmínila Petronia a jeho román Satyricon, Ovidiovy Proměny či Homérův epos Ílias a Odyssea. Ve středověké a renesanční literatuře se homosexualita vyskytuje jako forma hříchu a sodomie. Zde stojí za zmínku Giovanni Boccaccio a Decameron, Dante Alighieri a jeho Božská komedie, Voltairova filosofická povídka Candide. Román 120 dnů Sodomy, skandálního Markýze de Sade (1c), popisuje homosexualitu jako neřest spojenou s celkovou mravní zkažeností. Smělé erotické motivy nalezneme rovněž ve středověké arabské satirické sbírce bajek a pohádek Příběhy tisíce a jedné noci. Homoerotické umění si uchovává tradici také v Japonsku. Mezi nejvýznamnější japonské umělce se řadí Suzuki Harunobu či Kunisada Utagawa. V díle významného anglického představitele romantismu, Williama Blakea (1b), který se proslavil především sbírkami básní doplněnými jeho vlastními kresbami Songs of Innocence a Songs of Experience, se prolíná tvorba básníka, mystika, malíře a visionáře. V této sbírce básní nalezneme báseň s homoerotickým podtextem Zahrada lásky. 19. století bylo vůči homosexualitě velmi represivní. V sexuologické příručce té doby byla homosexualita považována za nejpřirozenější náhradu soulože a je způsobena buď v chorobách duševních, často zapříčiněných onanií v dětství, nebo ve zhýralosti a 1

2 vyčerpanosti pohlavní u lidí, kteří vedou zpustlý život, nebo z ohledů sociálních nemohou se ženami dle přírody obcovati. Toto tvrzení je v dnešní době poněkud naivní a úsměvné. Za nestora homosexuálního hnutí je považován Oscar Wilde, jež neuznával konvence, vědomě šokoval prudérní viktoriánskou společnost svojí otevřenou homosexualitou a buřičskými názory. Značné ocenění sklidil románem Obraz Doriana Graye, jež sám nazval esej o dekorativním umění zabývající se rozporem mezi morálkou a estetickým prožitkem. Sám autor popisuje toto dílo za tragédii, která se zrcadlí v jeho životě tělo chátrá a obraz se mění. Za svoji homosexualitu byl Wilde uvězněn v Readingu na dva roky nucených prací. Mezi další významné osobnosti ze světa umění a literatury zabývající se homoeorickou tématikou patří např. Leonardo Da Vinci, Michelangelo Buonarotti, George Gordon Byron, Paul Verlaine, ale i William Shakespeare se svými Sonety, které věnoval jednomu nejmenovanému mladému muži. Umění 19. století se vyobrazením mužského těla zasloužilo o oživení antického vztahu k homosexualitě. Zde nesmíme opomenout Jana Joachima Winckelmanna, jenž přispěl ke vzkříšení antického homosexuálního kultu a také k objevení tolerance nejen ve společnosti, ale i v kultuře a umění. Mužská krása byla vždy považována za vznešenou a v jistém smyslu předčila krásu žen. Umberto Eco prohlásil Tvary těla neskrývají sílu, ani důsledky rozkoše. Mocný muž, tělnatý a hřmotný, ne-li svalnatý, nosí a vystavuje na odiv znaky své vlastní moci. Mužský ideál zaznamenal během času mnohých proměn. Zde se vychází ze základního poznatku, že člověk hledá, a podvědomě považuje za krásné to, co je mu podobné. Zajímavým dílem znázorňujícím mužství je Schefferovo Pokušení Krista (1e). Při bližším prozkoumání je zřejmé, že ďábel, zde symbolizující právě pokušení, chlípnost a hřích, má symbolicky erigovaný penis. Také Hugo Simberg (1f) nám předkládá ve svých dílech studii nahých velmi mladých chlapců ve své jinošské kráse a naivitě. Také postmoderna a současné trendy, jejíž tématem je identita, věnuje homosexualitě dostatek prostoru, kdy se do popředí dostávají ikony součané queer kultury jako jsou například Tom of Finland (1h), Gilbert and George (1i), Pierre a Gilles (1k) a mnoho dalších. Jejich dílo se zakládá na klasické homosexuální pompéznosti až teatrálnosti, spojení emocí a erotiky, dokonalé kráse, dávají vznik novým archetypům, překračují se stereotypy, zachycují kontrast přirozenosti a vyumělkovanosti. Homosexualita přestává být nahlížena úzkým pohledem na zobrazení sexuální identity, ale stává se součástí každodennosti života. Ze světa umění by rovněž neměl být opomenut Jan Zrzavý (1g), český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf. V Zrzavého alegorii Jaro je zpodobněn chlapce přebírající roli, dříve patřící výhradně divkám, znázorňujíc toto roční období, kdy vzniká nový život a láska. Vztyčená ruka zde 2

3 může symbolizovat erotický či odmítavý prvek. Melancholický pohled ukazuje pomíjivou krásu mládí na pozadí milostných zklamání a nepřízni osudu. Zobrazení homosexuality v moderní literatuře nalezneme například v básnické sbírce Walta Whitmana Stébla trávy, v díle Thomase Manna Smrt v Benátkách, v románu Jeana Paula Sartra Nevolnost. Nezapomeňme rovněž zmínit významné spisovatele, jakými jsou Williama S. Burroughse a Jiřího Kuběnu. Jedním z nejvýznamnějších homosexuálních básníků 20.století je Allen Ginsberg, jež se proslavil poetickým pásmem Kvílení. Pro významného umělce 80. let 20. stol. řadícího se k Pop Artu, Keitha Haringa (1j) byl sex garancí trvání lidských vztahů, symbol smíření, jednoty a harmonie mezi dvěma odlišnými entitami. Tvořil otevřeně v homoerotickém stylu, ale kromě slastí z tělesných požitků, chtěl poukázat i na skutečná nebezpečí nechráněného sexu, nemoc AIDS. S motivy gay identity se můžeme rovněž setkat ve fotografii. Za zmínku stojí například Wilhelm von Gloeden (1d) a Fred Holland Day, kteří znázorňují ve fotografiích explicitní nahotu. Uměleckou preferencí doby byla exotická nespoutanost a privitimismus, který byl spojován s feminní sexuální živelností. V duchu dekadence byl androgynní prvek používán k reprezentaci zžírání duše a uvězněnosti v těle. Androgynita či homosexualita však byla také vysvětlována jako noční můra dekadence či nekonečnost erotických možností. I filmový svět nám předkládá nepřebernou škálu snímků s homoerotickým akcentem. Jde především o rovnocenné postavení gay minority ve společnosti. Odklonění od konvenčního schématického vnímání pohlaví a sexu umožňuje chápat sexuální identitu jako individuální a jedinečný proces, jež souvisí s neustálým napětím mezi hodnotovým, sociokulturním tlakem a osobní snahou osvobodit se. Nyní uveďme několik příkladů. Filmový snímek Zkrocená hora (Brokeback Mountain, 2005) od nezávislého amerického režiséra Larryho Clarka, čínské drama V zakázaném městě (Dong gong xi gong, 1996) režiséra Zhanga Yuana, brazilský snímek Alequese Eiterera Vadí nevadí (Verdade ou consequencia, 2002), americký film režiséra Dona Roose Všichni moji muži (Opposite of Sex, 1998), francouzskobelgický film Wild Side (2003, režie Sébastien Lifshitz), Hra na pláč (The Crying Game, 1993), Můj růžový život (Ma vie en rose, 1997) režiséra Alaina Berlinera. Ústředním tématem tohoto snímku je složitost genderové identity a tragická homosexuální láska. Snímek A Conversation with the Man from the Closet polského režiséra Mariusze Grzegorzeka zobrazuje nekonvenční postoj člověka na okraji společnosti, který se namísto aby udržoval styk s okolním světem, propadá stále hlouběji do svého vlastního světa. Utváření sexuální identity se mění v začarovaný kruh vnitřní izolace. Odlišnost se zde objevuje jako neoddělitelná součást celkové identity jedince, znamenající izolaci a přehlížení. Téma 3

4 dobrovolné samoty se stalo symbolem protestu proti zakořeněným společenským konvencím. Způsob, jakým je líčena sexuální identita hrdiny, nabízí zhmotnění uměleckých idejí autora, jež nezapadají do rámce běžně přijímaných norem. Dále stojí za zmínku romantické drama s tématikou lesbické lásky Kdyby zdi mohly mluvit (If the Walls Could Talk, 2000), český dokumentární snímek Wiktora Grodeckiho Body Without Soul (1996) či Mandragora (1997) od stejnojmenného režiséra řešící problém mužské prostituce. Otázkou homofobie se pak zabývá švedský filmový snímek Neboj se, to přejde (2004) a mnoho dalších. Za zmínku jistě stojí Mezipatra, jediný gay filmový festival u nás, který se posunul do maintsreamového povědomí filmových festivalů, se po několika letech své existence stal pojmem. Homosexualita a přírodní národy Homosexuální akty a praktiky v některých kulturách, byly a někde stále jsou, součástí společenského života. Již v pravěku prehistorické jeskynní malby zachycují mužskou homosexualitu mezi lovci, kteří ritualizovali kopulaci ve víře úspěšného lovu. Na Nové Guineji je mužské semeno součástí virilizace, při níž jsou všichni mladí muži orálně či análně inseminováni a takto přecházejí z puberty do dospělosti. S pobobnými praktikami se můžeme setkat i u severoamerických Indiánů, mezi obyvateli arktické Sibiře či australskými domorodci, kde je homosexualita běžnou součástí náboženských rituálů či iniciačních obřadů. Například v Austrálii, Aboriginci reprezentující nadpřirozené bytosti, mezi sebou podle pradávných mýtů, vzájemně kopulují. Homosexualita u zvířat Po staletí vědci předstírali, že zvířecí homosexualita neexistuje. Podrobnější výzkumy týkající se homosexuality u zvířat byly uskutečněny až ke konci 20. století. Sexuální styk mezi jedinci téhož pohlaví byl zjištěn u zhruba 470 druhů savců a ptáků (lvi, žirafy, delfíni, opice, gorily, velryby atd.) Zpočátku panovalo přesvědčení, že homosexuální styky u zvířat, slouží jako náhražka, kdy není možnost páření s příslušníky opačného pohlaví. Homosexualita u zvířat je považována některými vědci za evoluční výhodu, neboť zmírňuje vnitrodruhovou agresi v době rozmnožování a péči o mláďata. Mezi některými zvířaty vznikají často i stabilní homosexuální vztahy monogamní povahy. Všeobecně lze říci, že se homosexualita u zvířat, vyskytuje častěji mezi samci než samicemi. Zajímavostí je, že až 44% jedinců druhu kakadu růžového, udržuje mezi sebou homosexuální vztahy. Homosexualita v přírodě neohrožuje a 4

5 nenarušuje heterosexuální rozmnožování, ale napomáhá stabilizací jednotlivců a komunit vytvářením citových a podpůrných svazků, právě tak jako dává tolik potřebné uvolnění sexuálnímu nutkání, které by jinak mohlo vyvolávat frustraci a konflikty. Coming-out Jaké to je, když člověk zjistí, že je gay? Co asi prožívá, s jakými obtížemi se setkává, s čím se musí vyrovnat? Je objevení a přijetí vlastní sexuální orientace dlouhodobým procesem? Klade si otázky jako kam patřím, čeho jsem součástí, kam směřuji? Sexuální orientace je trvalou a neměnnou charakteristikou každého člověka. Vyjadřuje, že při volbě erotického partnera dáváme přednost muži či ženě. Při rozpoznávání sexuální orientace jsou velmi důležité obsahy erotických snů, fantazií a představ, platonická zamilovanost a také projevy citové náklonnosti k opačnému či stejnému pohlaví. Sexuální identifikace vyjadřuje vnitřní cítění a sebehodnocení. Cítíme se buď mužem nebo ženou, heterosexuálem či homosexuálem, ale i v některých případech nejméně častým bisexuálně orientovaným jedincem. Může se rovněž jednat o přechodné období v procesu coming-outu, kdy má homosexuál pocit, že jako bisexuál bude blíže společenským normám. Ovšem neznamená, že to dokážeme jednoznačně a objektivně určit či stanovit. Této své preference si nemusí být člověk vždy vědom. Jedním se zásadních prostředků je proces vlastního sebepoznání. S věkem dochází k upřednostňování homoerotických představ, jestliže heterosexuální fantazie ustupují do pozadí, svědčí to spíše pro homosexuální orientaci. Stejně tak se potlačované homosexuální fantazie mohou objevit během sexu či masturbace. Homosexuál si většinou svou odlišnost uvědomí až na prahu dospělosti či později, kdy v pubertě u chlapců dochází k bouřlivým hormonálním změnám, které startují jejich sexualitu. U žen je pozdní rozpoznání v důsledku pomalejšího dozrávání jejich sexuality a charakteru jejich erotických vztahů ještě častější. Přesto mnoho gayů dokáže své touhy potlačit a neuvědomuje si je, či si je jednoduše nepřipouští. Jejich zaměření se pak může projevit až ve zralém věku, kdy jsou ženatí a otcové rodin. Rozvoj sexuální identity v období dospívání je přirozený proces. Nicméně homosexuálové jsou z důvodu vyhnutí se odmítnutí a hostilitě tlačeni k tomu, aby svou sexuální identitu skrývali, neboť společnost stále homosexualitu stigmatizuje a přehlíží. Mohou traumaticky prožívat odmítavé postoje společnosti, neboť bývají obecně citově a duševně křehcí. I v dnešní době se můžeme setkat s rozmanitými názory. Najdou se tací, jež považují homosexualitu za hanebnost, nepřirozenost, zvrácený životní styl, scestnost či 5

6 úchylku. Nic ovšem nemění na faktu, že homosexualita není nemoc, duševní porucha ani citový problém. Homosexuální vztahy se podstatně neliší od vztahů mezi mužem a ženou, jsou rovnocenně plné citů, partnerských radostí a konfliktů. Tyto výroky nicméně svědčí o výrazné neobeznámenosti s problematikou o předsudcích, které jsou ve společnosti hluboce zakořeněné. Z důvodu výše zmiňovaných předsudků společnosti vůči homosexualitě, existují různé komunity či help-linky pro osoby s jinou orientací, kde mohou společně své pocity sdílet. Vraťme se ale k coming-outu. Můžeme v podstatě rozlišit dvě jeho úrovně: sebeuvědomění si své homosexuální orientace tzv. vnitřní coming-out a odhalení své sexuální orientace druhým, tzv. vnější coming-out. Coming-out může být některými považován za vycházení z temnoty na světlo. Temnotou je zde myšleno období potlačování sebe sama a vlastní identity, odporu a nenávisti vůči sobě samému. Dochází k uvědomění si vlastní odlišnosti, kterou si zatím jedinec nedokáže pojmenovat. Ta se může projevovat již v dětství. To znamená uvědomění si, že zdrojem odlišnosti od ostatních je jiná sexuální orientace. Stále se s ní však dotyčný prozatím neztožňuje a odmítá ji, teprve později dochází k přiznání své sexuální identifikace sobě samému, a jiným lidem, ke smíření, a začíná období experimentů, navazování prvních sexuálních vztahů a dochází k sociální adaptaci v gay komunitě. Důležité je podporující prostředí, jež poskytne podporu pro zvládání stigmatu, učí, jak se vyrovnat s dikriminací, násilím a dalšími negativními vlivy, které se objevují ve většinové společnosti. Hovořit o své sexuální orientaci a sdílet tuto součást osobnosti s ostatními je velice důležité po stránce duševního zdraví člověka. Proces vývoje identity homosexuálně orientovaných jedinců je významným mezníkem k získání gay či lesbické identity, čím má pozitivnější a hladší průběh, tím je významnější pro duševní zdraví a získání sebeúcty dané osoby. Avšak kvůli falešným stereotypům a bezdůvodným předsudkům může být coming-out velice náročným procesem a může způsobit duševní zranění. Homosexuálové mnohdy pociťují jistou jinakost a prožívají pocity samoty a bezmoci, když dojde k prvnímu uvědomění svojí náklonnosti k stejnému pohlaví. Často mívají strach z odmítnutí ze strany rodiny, přátel či společnosti. Je nezbytné si uvědomit, že změna sexuální orientace neznamená pouze prostou změnu sexuálního chování, vyžaduje i změnu cítění, sebepojetí a sociální identity. Úzkost z reakce rodičů bývá největší obavou v celém coming-outu. Zcela odmítavé reakce se nevyskytují často a jsou zřídka trvalé. Většinou rodiče nemají o homosexualitě svého potomka nejmenší tušení, takže je odhalení skutečnosti překvapí a zaskočí, proto se doporučuje, dát jim k vyrovnání se s danou skutečností a ke srovnání vlastních myšlenek, 6

7 dostatek času. Nicméně právě v této chvíli je rodičovská podpora velice důležitá. Homosexualita není morální prohřešek. Nevyrovnanost a společenské odsouzení, zejména odmítnutí těmi nejbližšími může napomoci k negativním společenským jevům jako požívání drog, prostituci či jinému asociálnímu chování. Coming-out může mít někdy dramatický průběh a neobejde se bez psychologické péče. Někteří jedinci se nedokáží se svojí orientací vyrovnat či se obávají z odhalení, žijí v neustálé nespokojenosti a strachu. Mnoho z nich v té době prožívá depresivní či neurotické příznaky mezi něž patří špatná nálada, horší soustředění, poruchy spánku, sexuální dysfunkce. Toto psychické napětí může v krajních mezích vést až v sebevražedné jednání. Někteří gayové inklinují ke zvýšené konzumaci alkoholu a drog, jež může vyústit ke snížené ztrátě sebekontroly a snadněji tak dojde k nechráněnému pohlavnímu styku a jedinec se tak vystavuje riziku pohlavně přenosných nákaz jako je AIDS, kapavka či sifilis. Když naši sexuální orientaci přijmeme a jsme s ní vyrovnaní, není nic, co by nám bránilo žít život takový, jaký ho chceme mít. Důležité je, řídít se vlastním pocitem. 7

8 PRAKTICKÁ ČÁST Ve své práce jsem se zejména zabývala otázkou coming-outu. Oba respondenty, Pavla a Richarda, jsem získala na základě doporučení. Otázky byly doplňovány a modifikovány podle toho, jaká témata se v průběhu rozhovoru a analýzy obrazové produkce objevovala. Jejich formulace a pořadí byly individuální vzhledem k osobnosti respondentů. Forma provedení byla založena na využití zážitkových výtvarných technik. Zvolená témata: Comingout, Můj vnitřní svět, Můj vnější svět, Jaké je to být gay, Partnerství a vztahy, Moje představa budoucnosti, Spokojenost, Libovolné téma. V tomto případě hlavním zájmem nebyl hloubkový rozbor produkce. Podotýkám, že jména respondentů byla na jejich žádost pozměněna k zachování anonymity. Richard rovněž nesouhlasí s uveřejněním své obrazové produkce vyjma výukovou skupinu k účelům závěrečné obhajoby. Během prvního setkání jsem oběma mužům předložila a vysvětlila, na čem budeme společně pracovat. Nejprve oběma dělalo menší problém překonat prvotní ostych. Richard měl obavy se samotného výtvarného procesu. Jelikož jsou oba respondenti časově velice vytíženi, domluvili jsme se, že si obrázky na zadaná témata vyhotoví v soukromí domova s tím, že si budou zaznamenávat všechny pocity, myšlenky a další postřehy, kterých se jim bude během tvorby dostávat a na příštích dvou setkáních uděláme společný rozbor. Pokusila jsem se překonat jejich prvotní strach z malování tím, že jsme si společně ošahali různé výtvarné prostředky a vyzkoušeli si techniku tzv. emoční slovník, kdy měli spontánně přiřazovat k jednotlivým heslům barvy. Následovně barevné asociace, kdy k jednotlivým barvám zaznamenávali slova, pocity, tvary, emoce atd. nejprve v pozitivním, pak i negativním slova smyslu. Dále si pak měli namíchat svoji oblíbenou a neoblíbenou barvu a vyjádřit barevně svůj aktuální stav, tedy jak se právě v tuto chvíli cítí. a) Emoční slovník : Pavel : radost (červená, žlutá, světle zelená), bezpečí (zelená), strach (červená, černá), samota (šedivá, bílá), pohoda (pařížská modř), nuda (šedá), lhostejnost (bílá), pomsta, vztek, vzdor (tmavě červená), nespravedlnost (černá, tmavočervená), rozmrzelost (hnědá, černá), upřímnost (blankytně modrá), touha (růžová, červená), zvědavost (modrá), faleš (fialová), smutek (černá), spokojenost (zelená, modrá), pýcha (zlatá, fialová), ohrožení (žlutá, oranžová, 8

9 červená), odpuštění (tyrkysově modrá), závist (fialová), nenávist (červená, černá), ostuda (šedá), zklamání (černá), lítost (bílá). Richard: radost (žlutá), bezpečí (modrá), strach (oranžová), samota (šedá), pohoda (světle zelená), nuda (šedá), lhostejnost (hnědá), pomsta (oranžová), vztek, vzdor (červená), nespravedlnost (oranžová), rozmrzelost (hnědá), upřímnost (bílá), touha (bílá), zvědavost (žlutá), faleš (oranžová), smutek (černá), spokojenost (zelená), pýcha (zlatá), ohrožení (hnědá), odpuštění (bílá), závist (oranžová), nenávist (oranžová), ostuda (oranžová), zklamání (hnědá), lítost (bílá). b) Barevné asociace: (pozitivní/negativní konotace) Pavel: žlutá (slunce, lenošení, pláž, radost / vedro, tričko co po něm lezou mouchy) červená (maliny, třešně, láska / krev, pomsta) modrá (moře, léto / šmoulové) zelená (rozkvetlá louka /žabinec, špenát) oranžová (pomeranče, Vánoce /oheň) růžová (keř růží u babičky /naivita, infantilní chování) fialová (fialky /pýcha, opovržení, flek od borůvek na oblíbeném tričku) hnědá (čokoláda, hlína, krtinec na louce / hnůj, špína) šedá (myš / nuda, stereotyp) černá (letní hvězdná obloha / smrt, hrob, rakev) bílá (sníh, led, kamínky v moři / nuda, prázdnota) Richard žlutá (slunce, teplo, máma pečící koláč, dobrá nálada /prsty a vousy od cigaret) červená (srdce /pýcha, hloupá blondýna) modrá (pohoda, moře /inkoustová kaňka) zelená (meloun, tráva / různá havěť jako kobylky, chameleón) oranžová (pomeranč / oheň, podraz) růžová (holčička, radost / naivita, jednoduchost) fialová (svetr, lilek / modřina) 9

10 hnědá (čokoláda /shnilé ovoce) šedá (oblečení / velká voda) černá (spánek, Katka / hrob) bílá (Telma, čistota, něha, upřímnost / zima, nemocnice, dědův plak na protéze) c) Preference barev: (oblíbená / neoblíbená barva) Pavel oblíbená barva (žlutá, zelená, modrá jsou svěží a sluší mi) neoblíbená barva (hnědá, šedá jsou to nudné barvy, nerad splývám s davem) Richard oblíbená barva (šedá je nenápadná, černá nadčasová, slušivá, tyrkysová je veselá a vypadá skvěle v kombinaci s černou, zelená, bílá) neoblíbená barva (oranžová je zlá a ošklivá, ale zrzaví chlapi se mi líbí ) d) Aktuální stav: Pavel: modro-zelená, růžovo-fialový nádech Richard: růžová, zelená (dobrá nálada, pohoda) Obrazová produkce: PAVEL (věk: 29, vzdělání: SŠ, profese: manager značkové prodejny, bydliště:maloměsto, rodina:úplná) Pavel na mě působil na první pohled vyrovnaně. Je plný energie a chuti do života. Do tvoření se pustil s chutí a s elánem. Kreativita a jisté vlohy mu nelze zapřít. Na otázky odpovídal ochotně, nicméně udržoval si jisté hranice a nedovolil zabíhat do větších podrobností, což samozřejmě může souviset s tím, že jsme se vzájemně dobře neznali a určitě to chce čas, než si člověk vypěstuje důvěru a cítí se bezpečně. 10

11 a) Coming-out (obr.č.2a) Když jsem to řekl rodičům poprvé, tak mě táta objal a řekl, že stejně nevím co chci, ale já měl v té době jasno. Mamča ta plakala a řekla Takže jsi jako Pavel Vítek?. Oba řekli, že mě mají rádi, ať jsem jaký jsem. Mamka říkala, že nebrečí, ale pořád brečela, já taky. Pak říkala, že se šel otec do hospody pořádně opít. Když jsem se po půl roce znovu zmínil, už jsem bydlel s tehdejším přítelem a táta byl naprosto v pohodě. Řekl mi jen, že jsem jim to měl říct už dávno a že mě maj pořád rádi a říkali, že ať je to jak chce, pořád jsem jejich dítě. No a od té doby to nikdo neřeší. Bratrovi jsem to řekl nedávno u piva a on říkal, že už to ví. Babičky a děda to ale neví, ale ofiko jsem jim to nikdy neřekl, nebavím se s nimi o tom, strašně bych rád, ale mám strach, jsou oba nemocní na srdce, ještě by je to porazilo. Přátelům jsem to řekl a vzali to v poho. Pavel líči svůj coming-out jako událost, která proběhla poměrně v klidu, rodičům to oznámil na chatě přibližně ve 21 letech, i když na obrázku se nad ním určité otázníky a výkřičníky vznáší. Rodina ho přijala i jeho novou identitu, i když jisté zklamání rodiče pociťovali. V dětství měl Pavel typické chlapecké zájmy jako hokej, fotbal, ale jak říká, byla to nuda. V rodině byl mladším ze sourozenců a u rodičů tím oblíbenějším. Uvádí, že od mladšího školního věku měl tendenci dívat se po mužích a zhruba v osmi letech si začínal uvědomovat svoji homosexuální orientaci a pociťoval, že se s ním něco děje. Na moji otázku, jak toho období prožíval, odpověděl, že ho to zprvu trápilo, než se s tím smířil, pociťoval zmatenost, nechtěl si to přiznat. Pomohl mu vztah s jeho tehdejším přítelem, který podporovali i rodiče. Měl přirozeně obavy z toho, jak bude reagovat rodina a okolí. Přátelům to oznámil až poté, co se s tím sám definitivně smířil. Nyní se cíti se být svojí sexuální orientací vyrovnaný. b) Jaké je to být gay? (obr.č.2b) Důležitý je pro mě, jak mě vnímají přátelé a rodina. Těm co mě znaj a maj mě rádi, tak jim je jedno, že jsem teplej a těm co mě neznaj to může být fuk. Jaké? Super. Mám klid od dětí, který po rodičích furt něco chtěj, kdo ví, co z těch malejch křiklounů vyroste. Ušetří mě to případného zklamání ze vztahu s holkou, nikdo ze mě netahá prachy. Myslím si, že mám vkus na oblíkání, rozhodně bych si na sebe nevzal nikdy ponožky a sandále, tak se pozná 100% heterák. 11

12 Pavel si potrpí na vkusnou módu, patrně to i souvisí s jeho povoláním. Jeho přáním je studovat návrhářství a design. Také prožil krátký sexuální vztah s dívkou, který záhy ztroskotal, krom jiného i na finančních záležitostech. Pavel zatím neví, zda by chtěl být v budoucnu rodičem, spíše si nyní užívá volnosti a svobody, to mu vyhovuje. Nicméně občas ho mrzí rekace okolí cizích lidí, kteří na něj, jak říká tupě civí nebo se smějí a kvůli tomu sám necítí potřebu chovat se intimně k partnerovi na veřejných prostranstvích. Nicméně je nezbytné podotknout, že většina gayů se ve svém charakteru, morálce, zjevu a chování nikterak neodlišuje od ostatní heterosexuální populace. Na obrázku (obr.č.2b) je postava (Pavel) obklopen duhou, která dalo by se říct, tvoří nepropustnou bublinu, v níž si Pavel hýčká to, co má rád. Zajímavostí je, že právě šestibarevná duha je symbolem a poznávacím znamením lesbiček a gayů. Vyjadřuje mnohotvárnost homosexuálního života a je chápána jako symbol integrace odlišných lidí. Duha je součástí mnohých řeckých, afrických, australských domorodých a jiných mytologických příběhů, krom jiného spojených s pohlavím a sexualitou. Například v domorodém bájesloví australských Aboriginců zastupuje hadovitá duha Stvořitele tzv. Kurreah či Yingarna. Většina australských kmenů věří, že Duhový had je stvořitelem světa a všech bytostí, je šiřitelem energie a života, ale i zkázy. /Význam barev: červená-život, oranžová-zdraví, žlutá-slunce, zelená-příroda, modráharmonie, fialová-mysl/ c)můj vnitřní svět (obr.č.2c) Je to, co má každý ve svém srdci. Každý tam má něco jiného, ale já tam mám lidi, co mám rád. Na první místě je to rodina a známí. Patří sem místo jako je dům mé babičky s velikou zahradou, psem a kočkou, ve kterém jsem vyrůstal a dnes se tam vracím jako do druhého domova. Domov, je místem, kam se můžu kdykoliv vrátit, když mně není zrovna nejlíp a ostatní mě vyslechnou a poradí. Pak jsou to věci, jako hračky z dětství, kamínky z cest, z místo, co mám rád, i z míst, kam se už nikdy nevrátím. A pokud ano, už to stejně nebude jako dřív. Taky je to polštář doma v mém pokoji, ke kterému se přitulím nebo letní obloha v noci, co je plná hvězd. Ledové mojito, s kterým si totálně vypláchnu hlavu. Z toho, co Pavel popisuje, je znát, že se doma cítí dobře, v bezpečí a rád se domů vrací. Rád vzpomíná na šťastné dětství v protikladu se starostmi dospělého života, s prací, se kterou není spokojený, chybí mu seberealizace. V partnerském vztahu je nyní spokojený, je zamilovaný, ale má strach z představy případného rozchodu. Zelená a modrá zde pro něj znamená naději, 12

13 jistotu a pohodu. Srdce sálá teplem a klidem domova a láskou. Hvězdná letní obloha pro něj znamená nekonečno, tajemno, romantiku. Pavel říká A ten zmatek vět uvnitř, tak ten zmatek je taky takový můj vnitřní svět, občas pěknej maglajz. Z této výpovědi by se dalo usuzovat, že i přesto může působit navenek vše harmonicky, uvnitř tomu může být právě naopak, idealizuje. Popisuje, že se u něj někdy nálady střídají, jak ve fabrice na běžícím pásu, podle toho, jak ho zrovna kdo naštve, někdy je to jako výbuch atomovky. Občas bezdůvodně mení nálady a někdy kvůli prkotině dokáže sám sebe i své okolí pěkně odrovnat. Někdy pociťuje nudu a prázdnotu. Touží po klidu a nechce se zabývat řešením malicherných pracovních problémů. d) Můj vnější svět (obr.č.2d) Je to taková velká bublina a do ní patří lidi, které mám rád. Pokud tu jsou, tak jsem šťastný a tím víc září něco kolem mě. S každým z těchto lidí je můj svět barevnější a hezčí. Vše, co je zlé a špatné se drží mimo tu velikou barevnou bublinu. Dovnitř patří jen to, na čem mi opravdu záleží. To co se děje venku, samozřejmě ovlivňuje to uvnitř. Pokaždé jako by sáhnu ven z té bubliny a to dobré si přitáhnu dovnitř. Když se dovnitř dostane to zlé, tak lidi kolem mě to pomohou opět vyhodit ven. Ústřední postavou tohoto obrázku je Pavel obklopený barevnou září, opět v barvách duhy, čím je pestřejší, tím víc je šťastný. Siluety postav vyjadřují ty, co má rád tzn. rodiče, babička, bratr, přátel, pejsek. Znázornění nekonkrétnosti postav je záměrem, jelikož si tak může představit kohokoliv zrovna potřebuje. Babička je pro něj něco jako druhá máma, říká, že až babička nebude, záře kolem něj nebude ani poloviční. To poukazuje na velmi silné pouto mezi ním a babičkou. Zvýrazněné srdce vyjadřuje, že má své blízké rád. Opět zmiňuje, že touží po klidu, pohodě, chce si užívat života. Mimo bublinu jsou věci, které považuje za nepodstatné, nudí ho, povinnosti, práce, stres, hádky a sváry. Pavel se mi svěřil, že jeho bývalý přítel ukončil jejich vztah po tříleté známosti, čímž ho hodně zranil a ublížil mu a nyní je opatrnější a má obavy, že by se to mohlo stát znovu, nechce opět zažívat to zklamání. Vše se zdá být zahaleno jako by v růžovém oparu, to pro něj znamená idylku, nic se nemusí, žádný nátlak, povinnosti a závazky, je to jeho touha. Lze chápat tak, že bublina znázorňuje pomyslnou bariéru, kterou si kolem sebe vytváří a vědomě tak vytěsňuje to špatné z vnějšku. Možná tendence utíkat od problému. e) Partnerství a vztahy (obr.č.2e) 13

14 Pokud jde o tvorbu, vzal ji Pavel spíše s humorem. V nynějším partnerském vztahu je spokojený, s přítelem zatím bydlí odděleně. S muži se seznamuje přes své známé a po internetu. Nedělá mu problém najít si partnera. Přátelí se a svěřuje se raději dívkám. Obkloupuje se lidmi, co mají na věci podobný názor jako on, s těmi, s kterými si rozumí. Na otázku, jaký je jeho pohled na rodičovství a výchovu dítěte homosexuálního páru, odpovídá nejistě, a vidí problém v tom, jak dítěti vysvětlit, že má dva tatínky a také má pocit, že na to není naše společnost připravena. Podle některých názorů jsou negativními stránkami výchovy dětí v homosexuálním páru absence mužské nebo ženské role v rodině, kdy dochází k narušení tradičního pojetí rodiny a z toho vyplývající traumatizující postavení dítěte. Nicméně existují studie, které při porovnání skupin dětí vychovávaných homosexuálními a heterosexuálními rodiči nezjistily žádné specifické vývojové rozdíly. Rodičovské kompetence a možnosti k výchově dětí nesouvisí s citovou a sexuální orientací. Není důvod se domnívat, že není homosexuální pár schopen poskytnout dítěti kvalitní péči a zázemí. f) Moje představa budoucnosti (obr.č.2f) Pavel říká To teda fakt netuším, asi raději nic...??! Budoucnost je sterilní.. Někomu bych nařídil sterilizaci, jiný by dostal nesmrtelnost. O tomto tématu nebylo pro Pavla snadné hovořit. Odmítal si představovat, co bude za pět či dvacet let. Žije přítomností, ta je pro něj významná a rozhodující. Vyšlo najevo z rozhovoru s ním, že má strach z toho, co bude a kde bude. Přál by si mít nějaké zázemí, možná dům, stálý plnohodnotný spokojený partnerský vztah, touží po pohodě, klidu a zdraví. Jeho poznámka o sterilizaci souvisí s momentálním naštváním na současnou politickou situaci, hloupost některých lidí, hektičnost a stres doby. Pociťuje zklamání, vztek a opovržení. Obrázek znázorňuje sci-fi laděnou Prahu budoucnosti, opět jako by uzavřenou v určité bublině, izolovanou od okolního světa a slunce jako zdroj tepla a pohody. g) Spokojenost (obr.č.2g) Moje představa spokojeného života je nemít starosti, být zdravý, to platí i pro mé blízké. V létě sladké nicnedělání, válení se v houpací síti někde u moře. Když svítí sluníčko a já nemusím vůbec nic. V zimě domov, kde je teplo a klid, zázemí, rodina, víno, partner. 14

15 Pavel, jak jsem se již zmínila, touží stát se návrhářem, jeho práce ho neuspokojuje, zažívá velké stresy, dobíjí ho právě dovolená strávená s někým blízkým někde v teple a pohodě. Pokládá za podstatné být spokojený sám se sebou, vědět, že se za něj jeho rodina nestydí. Říká, že by občas změnil nejradši všechno. Například to, co v minulosti pokazil, to, co mu nevyšlo, ale nic mu nezaručí, že by to pak bylo lepší. Nechce specifikovat, co tím má na mysli. Je pro něj důležité jít dál, dívat se dopředu a neotáčet se. h) Libovolné téma (obr.č. 2h)...ze zlatého trůnu na gilotinu. Byla to chudinka, jen loutka v rukou tehdejší politiky. Musela být děsně pod tlakem, nešťastná, ale taky pyšná a marnivá a hlavně hloupá. Když jí řekli, že řádí hladomor, opáčila Když nemají na chleba, ať si pečou koláče! Žila v jiným světě a o tom skutečném nevěděla vůbec nic. Pavel nazval obrázek Pyšná Marie Antoinetta. Zabrousíme-li do historie, byla to rakouská arcivévodkyně, které je přičítána vina bankrotu státní pokladny a jež se zasloužila o enormní státní dluh. Byla velice marnivá a rozhazovačná. V roce 1973 byla v Paříži sťata gilotinou. Pavel si zvolil toto téma, neboť o ní četl nedávno zajímavou knihu. Říká, že se s ní neztotožňuje, jen uznává, že je občas malinko marnivý, utráci hodně za módu. Křišťálový lustr pro něj znamená něco, co se třpytí, křišťál je čistý, průzračný jako voda. Podobný lustr mají doma rodiče a líbil se mu jako dítěti, často maloval princezny. Staré lidové rčení říká Není všechno zlato, co se třpytí, nic není tak, jak na první pohled vypadá, za leskem a pozlátkem se skrývá přetvářka a klam, i tak by jsme mohli výklad kresby chápat. RICHARD (Věk: 31, vzdělání: SŠ, profese: prodavač, bydliště: vesnice, rodina:úplná) Richarda bylo z počátku těžší přesvědčit ke spolupráci, neboť měl z malování velké obavy. Působil na mě jako introvert, tišší povahy, starostlivý, mírně roztěkaný, bylo vidět, že mu v tom není úplně příjemně. To byl také jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli malování provést formou domácí přípravy. Tématům se věnoval jen na povrchu, nechtěl zabíhat do podrobností. Papír použil pouze formátu A5 a stejně jako Pavel nepoužil kromě pastelek a pastelů jiné výtvarné prostředky. Omlouvá se tím, že nevěděl, co malovat. Tempery a vodové barvy zamítnul, znamenalo by to pro něj více práce. a) Coming-out (obr.č.3a) 15

16 Jako malej jsem rád nosil sestřiny červený šaty s puntíky a boty na podpadku. S kamarády ve škole jsem vycházel v pohodě, ale fotbal mě nikdy nebavil. Že jsem gay jsem si začal uvědomovat kolem dvacítky, to jsem byl zrovna ženatej. Ríša neměl v dětství žádné specifické chlapecké zájmy. Mezi kamarády patřil k těm oblíbeným. Má starší sestru. Prošel si několika vztahy s dívkami, s jednou z nichž se záhy oženil. Manželství bylo bezdětné. V letošním roce došlo po osmi letech k rozvodu. Když si začal uvědomovat svoji homosexuální orientaci prožíval těžké smutné období. Nechtěl si přiznat, že je gay. Trápil se tím. Lhal okolí i sám sobě. Doposud žije v neustálých přetvářkách. Rodina o jeho orientaci nemá tušení. Důvodem, proč jim to ještě neoznámil je ten, že pochází z malé moravské vesnice z katolické rodiny, kterou vídá jen párkrát do roka. Má velký strach, jak by rodina zareagovala, bojí se odmítnutí a posměchu, že by ho vyhodili z domu, nyní žije v Praze. Jak říká, je pro něj pohodlnější, když to nevědí. Obavy ze svěření rodičům jsou pochopitelné. Nepochopení rodičů často cítíme jako ztrátu hlubší a trvalejší, ale je dobré nevzdávat to a na vzájemném vztahu pracovat. Mnohdy očekáváme ve strachu dramatickou reakci blízkých, ale ta nemusí přijít. Nyní se cítí být vyrovnaný se svojí homosexualitou. Ríšova obrazová tvorba je vesměs velice jednoduchá, v tomto případě se vyjádřil abstraktně. Pro období, kdy nebyl se svojí sexualitou smířený, volil studené odstíny barev, symbolizující přetvářku, klam, lhaní a smutek. V pravé polovině volil teplé barvy, poté, kdy došlo ke smíření, zde znázorňující radost a spokojenost. b) Jaké je to být gay? (obr.č.3b) Důležitý je smířit se s tím, pak není co řešit. Někdy se najde nějakej blbec, kterej vám to dá sežrat, hlavně když vypadám hodně gay, tak divně hledí. Být gay je fajn, ale člověk na sebe musí víc dbát a to stojí fůru peněz. Myslím, že máme větší vkus a ženský si s náma víc rozuměj. A samozřejmě bez podpory kamarádů a partnera se to neobejde. Blbé je, že nemůžeme mít děti. Na obrázku symbolicky znázornil, co je pro něj jako gaye důležité, tzn. móda, životní styl, kamádky, kterým se může se vším svěřit a tlachat s nimi o dívčích věcech. To je to, co je teď pro něj v této chvíli důležité. c) Můj vnitřní svět (obr.č.3c) To jsou různé obavy před vším ošklivým a nepříjemným, co se mi a lidem kolem mě může stát. Malá sebedůvěra, neprůbojnost. Nuda. Můj život je pro mě nuda, ale nevadí mi to. Já 16

17 nemám rád změny, adrenalin, nerad riskuji. Potřebuji být i sám, jen tak vypnout, s níkým nemluvit a tak. Jsou to věci a lidi, co mám rád. Ríša znázornil svůj vnitřní svět symbolem srdce. Popisuje, co jaká barva vyjadřuje. Červená, oranžová a šedá barva zastupuje negativní věci, které zmiňuje. Je to jen pár měsíců od jeho rozvodu, hodně nad věcmi přemítá. Je rád s partnerem, ale není si s ním nastoprocent jistý. Stále také žije s obavou, že rodina zjistí jeho sexuální identitu. Život mu přijde nudný tím, že je hodně pracovně vytížený, práci bere pouze jako zdroj obživy, každodenní rutinu, tzn. z práce do práce, starosti o domácnost. Zaujala mě forma, srdce, v němž jsou zahrnuty jak starosti tak radosti, jako by si obojí svým způsobem hýčkal. d) Můj vnější svět (obr.č.3d) Jsou to věci, které mám rád, lidi, kteří mě dobíjí, Telma (pes), sluníčko, dovolená. V druhé polovině je všechno, co mě dokáže mega vytočit, hlavně dementní lidi, hlavně ve frontách, v dopravních prostředcích atd. V centru kresby je opět velké červené srdce, které může znázorňovat touhu po lásce, něze, klidu, ale i lásku, kterou má v sobě a je připraven ji dát, případně i skrytou agresi a zlobu, frustraci? Pravá polovina obrázku je vymalována pouze oranžovou barvou, která pro Ríšu znamená smutek, podraz, závist, faleš, nenávist, ostudu, nespravedlnost, strach a pomstu. e) Partnerství a vztahy (obr.č.3e) V současnosti mám partnera a celkem nám to klape, ale někdy si rád někam zalezu a jsem sám. Sex mám rád a baví mě. Nejsem seznamovací typ, takže navazovat nové vztahy není pro mě to pravé ořechové. Důležití jsou pro mě kamarádi, hlavně holky, s kterýma můžu poklábosit. A taky jednoou, kdyby to šlo, bych rád měl dítě, ale to by nefungovalo. Samozřejmě téma velice citlivé, i když je oba respondenti, jak je vidět z jejich tvorby, pojali toto téma spíše z pohledu sexuálního. Nové vztahy navazuje spíše přes net, přes gay-chaty. Heterosexuální zkušenost (manželství) hodnotí kladně. K výchově a rodičovství se staví pozitivně, rád by měl dítě, ale myslí si, že by to v praxi nefungovalo. Údajně by chyběl mateřský prvek a také by měl obavy z reakce okolí, z posměchu, což by na dítě nemuselo mít příznivý vliv. Domnívá se, že společnost na to ještě není připravena. Důkazem je to, že když si vyjde s přítelem ven a drží se za ruce, okolí na ně kouká s opovržením. Není mu to příjemné. f) Moje představa budoucnosti (obr.č.3f) 17

18 Život u moře, partner, rodina, kamarádi. Z perspektivy a výtvarného provedení můžeme opět zaznamenat jistý regres. Richard touží být spokojený, prožít si šťastný život, nicméně nedávné rozvodové řízení, které nyní vyústilo v majetkové vyrovnání, jež není záležitostí zrovna lehkou, je to, co právě řeší a přál by si, aby to měl co nejrychleji za sebou. Nemá nyní sílu řešit, co bude dál, žije přítomností. g) Spokojenost (obr.č.3g) Být zdravý, nemít problémy, práce, která mě baví. Přátelé, kterým se můžem svěřit a kateří tě podrží, když je potřeba. Chtěl jsem, aby ty pruhy působily svojí barevností čistě a něžně. Nebem jsem chtěl vyjádřit poklidné plynutí dnů, romantika. V centru kresby jsou barevné pruhy, které na mě opět působí jako duha, symbol homosexuality. Pro Richarda znamená duha romantiku a pohodu, po níž touží a které se mu momentálně moc nedostává- doznívající rozvod. Duha vystupuje z mraků. Pro něj v jeho podání nebe, které znázornil, znamená klidné plynutí dnů, nicméně při bližším prozkoumání na mě pocitově působí spíše neharmonicky, jako hutné těžké mraky před bouřkou, možná jde o jeho vyjádření touhy či nalezení klidu. Uvádí, že se nyní cítí nejspokojenější jako nikdy předtím, ale přiznává, že má obavy, aby se mu nesnížila životní úroveň nebo neonemocněl pejsek, který pro něj hodně znamená. h) Libovolné téma Nevypracoval. Respektovala jsem to a zbytečně nenaléhala. 18

19 Seznam použité literatury: Hrubý, V. Holky s holkama, kluci s klukama. Nakl. Hart, Kleinert, Sylvia. Aboriginal Art and Culture. Australia: Oxford U.Press, 200. Nedbálková, K. Láska je láska. Brno: GaTe, Moore, Clive. Sunshine and Rainbows: The development of Gay and Lesbian Culture. Australia: University of Queensland Press, Procházka, Ivo. Coming out, průvodce obdobím nejistoty. Brno: DaL tisk, s.r.o., Zikmund, L. Gay art. Sborník esejů. Brno: GaTe, Mediální obraz leseb a gayů. Sborník příspěvků. Vydal Brno: STUD

20 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 1 1a) Chnumhotep a Nianchnum. (Starověký Egypt, 2400 př.n.l.) 1b) William Blake. Nebuchadnezzar. (1705) William Blake. Portrait of Newton (1795) 20