Ondřej Chrobák: historik umění, kurátor, pracovník Metodického centra Moravské galerie v Brně (CENS), v letech šéfkurátorem GASK v Kutné Hoře

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Ondřej Chrobák: historik umění, kurátor, pracovník Metodického centra Moravské galerie v Brně (CENS), v letech 2009-11 šéfkurátorem GASK v Kutné Hoře"

Renata Bílková
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Ondřej Chrobák: historik umění, kurátor, pracovník Metodického centra Moravské galerie v Brně (CENS), v letech šéfkurátorem GASK v Kutné Hoře 1.Jak vidíte ideální zapojení doprovodných a edukačních programů do struktury instituce? Vnímáte je jako nadstandard, přidanou hodnotu nebo nutnost, bez níž dnes nelze fungovat? Už i nejkonzervativnějších instituce v ČR pochopily nutnost edukačních a doprovodných programu pro zprostředkování umění (pokud se bavíme primárně o muzeu umění). Problém je zda tuto poznanou nutnost adekvátně zohledňují v praxi, tj. v struktuře rozpočtu, počtem tabulkových míst a zapojení do rozhodovacích mechanismů instituce. Obecně lze asi konstatovat, že kvalita aktivit edukačních oddělení většinou koresponduje s celkovou úrovní instituce. Ale stále zřejmě převládá pocit, že se jedná o jakýsi apendix či nadstavbu hlavní činnosti muzea, tj. správy sbírek a výstavní činnosti. Pracovníci edukačních oddělení si za to často mohou sami: nesebevědomým, až submisivním chováním nebo naopak pošilháváním po kurátorských pozicích (práce pouze jako přestupní stanice). Osobně vidím jako optimální stav, kdy edukační oddělení přistupuje k agendě muzea kreativně, samostatně, ale pochopitelně v úzké

Už i nejkonzervativnějších instituce v ČR pochopily nutnost edukačních a doprovodných programu pro zprostředkování umění (pokud se bavíme primárně o muzeu umění).

2 interakci s ostatními sekcemi. Naopak druhý extrém, kdyby edukace a doprovodné programy převálcují zbytek instituce nebo jí mají pouze jako výchozí bázi k vlastním aktivitám, jejichž průběh již málo nebo zcela nesouvisí s ostatním děním v muzeu, je také nežádoucí. Musí převážit zodpovědnost za celek instituce a její mise. Například nelze rezignovat na zásadní zodpovědnost edukačních oddělení na systematickém budování publika, např. mezi školní mládeží, jakkoli se mohou zdát výklady v expozici pro zlobivé děti ubíjející a málo kreativní. 2.Jak vnímáte status autorů doprovodných a edukačních programů či obecně pracovníky lektorských oddělení v muzeích a galeriích? Jaké vlastnosti a schopnosti od nich očekáváte? Osobně je beru jako kolegy. Práce v muzeu je týmová, kdy je výsledek vždy závislí na součinnosti všech. Kastování a přezíravost mi je z duše odporné, navíc je také zcela kontraproduktivní. Očekávám, že je bude práce bavit! Od toho se odvíjí vše ostatní: nasazení, vůle k inovacím a experimentům, zodpovědnost, kolegialita atd. Zcela se ztotožňuji s názorem fotbalového trenéra

děním v muzeu, je také nežádoucí. Musí převážit zodpovědnost za celek instituce a její mise.

3 Jaroslava Hřebíka, že základním parametry úspěchu leží v charakterových vlastnostech hráčů. Až následně je důležitá specifická dovednost, v případě edukace třeba určitý typ extrovertního šoumenství nebo schopnost nadchnout, strhávat zájem okolí atd. 3.Jsou konkrétní výsledky edukační práce pro chod galerijní instituce vůbec důležité? Nebo jde o z podstaty sisyfovskou práci, jejíž dopad není dohledatelný? A je pak akceptovatelné ve státních institucích provozovat programy bez návštěvnické odezvy? Zcela zásadní! Budování publika, či spíše aktivní komunity kolem muzea si bez jeho součinnosti nedokážu představit. Stále jsem pro sebe nenašel adekvátnější vizi muzea než (trvalé) autonomní zóny. Operovat nedohledatelností mi připadá jako alibismus, primárně související s vyhořením, letargií a malověrností. (To jsou asi znaky, které jsou naopak zcela nevhodné pro edukační pracovníky, ale i všechny ostatní pozice v muzeu). Výsledky jsou naopak jak v krátkodobém i dlouhodobém horizontu velmi dobře patrné! Výstava bez diváků je selhání. Edukační či doprovodný program bez publika je úplný nonsens. Taková věc se samozřejmě může stát, ale

Jsou konkrétní výsledky edukační práce pro chod galerijní instituce vůbec důležité? Nebo jde o z podstaty sisyfovskou práci, jejíž dopad není dohledatelný?

4 je třeba okamžitá analýza příčin a reakce. Přece jen je jednou z rolí edukace fungovat jako zesilovač, který umožní rozšířit dosah a pochopení i komplikovaných idejí. Dokážu si ale dobře představit formát, který programově pracuje s malým počtem diváků z jakéhokoli důvodu. 4.Jaké způsoby získávání návštěvníků a veřejnosti v rámci doprovodných programů vás v posledních letech zaujaly a proč? Jaké formáty doprovodných a edukačních programů preferujete, jaké nedoporučujete a proč? Věřím například na potenciál soutěže Máš umělecké střevo?, ale asi protože ho mohu sledovat poměrně z blízka. A třeba jak v posledních dvou letech pracuje se svým areálem bratislavská SNG. Vize, kterou se snažíme testovat v Moravské galerii, je následovná. Opustit praxi, kdy se k výstavám ad hoc vymýšleli a dosazovali doprovodné programy konvenující tématu. Naopak budovat páteřní profilové cykly (programové linie doprovodných programů), kolem kterých se postupně vytvoří pevné jádro zájemců. (Samy osobě budou značkou, na kterou se do galerie chodí!) Následně pak hledat autentický průnik a možnost synergie mezi

Jaké způsoby získávání návštěvníků a veřejnosti v rámci doprovodných programů vás v posledních letech zaujaly a proč?

5 výstavním projektem a těmito liniemi. Pro názornost: vytvořit např. kontinuální pravidelný cyklus přednášek, projekcí, autorských čtení, diskuzí atd., a některé akce se mohou inspirovat nebo se napojit či reagovat na témata probíhajících výstav. Analogickém modu by mohly fungovat i různé typy výtvarných dílen atd.

atd., a některé akce se mohou inspirovat nebo se napojit či reagovat na témata

Podobné dokumenty

Silvie Šeborová: kritička současného umění, zakladatelka portálu Artalk.cz. Zda vnímám doprovodné programy jako nadstandard, přidanou hodnotu

Silvie Šeborová: kritička současného umění, zakladatelka portálu Artalk.cz 1.Jak vidíte ideální zapojení doprovodných a edukačních programů do struktury instituce? Vnímáte je jako nadstandard, přidanou