BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Jarmila Horáková

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav pomocných věd historických a archivnictví BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Správní vývoj obce Kohoutovice ( ) Jarmila Horáková Vedoucí práce: PhDr. Jiřina Šťouračová Brno 2006

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen pramenů a literatury, kterou cituji Jarmila Horáková 2

3 Obsah Úvod Historie obce...5 Od nejstarší historie obce až k počátku 20. století...5 Fond obce Kohoutovice v Archivu města Brna...5 Základní správní poměry Období od roku 1884 do roku Vývoj samosprávy v českých zemích v tomto období...7 Politická uskupení v období Ze zápisů obecního výboru v období od roku 1884 do roku Závěr Období od listopadu 1918 do konce roku Vývoj obecní samosprávy v Československu v období první republiky...30 Kohoutovice směřují ke sloučení s Brnem...34 Stručně ke vzniku Velkého Brna...34 Z jednání zastupitelstva v období od listopadu 1918 až do konce roku Použitá literatura a archivní prameny...42 Příloha 1: Střídání členů obecního výboru v období Příloha 2: Obrazová příloha

4 Úvod Tato práce mapuje správní vývoj v obci Kohoutovice v období od roku 1884 do roku Původním záměrem bylo zmapovat tento vývoj už od roku To však nebylo možné, protože prameny z tohoto období se bohužel nedochovaly. Hlavním zdrojem informací pro tuto práci se staly zápisy z jednání obecního zastupitelstva, které byly vedeny od roku S další literaturou pracuji zejména z důvodu utvoření teoretického rámce, který dokresluje samotné události z dějin správy obce. Toto nastínění historie obecní samosprávy v našich zemích je důležité zvláště pro pochopení událostí, ke kterým ve sledovaném období v obci docházelo, a někdy také poskytne možnost srovnání teorie se skutečným stavem v daném období. Další význam spatřuji v tom, že mnohé změny nebo např. státní zásahy do samosprávy nejsou ze samotných dobových zápisů patrné a čerpání pouze z nich by nepřineslo ucelený obraz celé problematiky. Teoretický popis vývoje samosprávy začínám již rokem 1850, protože události z tohoto období jsou klíčové pro porozumění vývoji v dalších obdobích. Krátce se věnuji i samosprávě na úrovni okresů a zemí. Z období 2. světové války se zápisy nedochovaly a v poválečném období jsou již správní dějiny obce úzce spojeny s městem Brnem, proto je práce logicky zakončena rokem Práci dělím do třech kapitol, z nichž první je spíše úvodem k dvěma následujícím. Následující text je členěn na dvě kapitoly z důvodu historických předělů, které na charakter správy v obci měly vliv. Tyto kapitoly již pak mapují samotný vývoj správy v obci. Za každou z nich následuje závěr. V celém textu se řídím běžnou etikou vědecké práce, všechny zdroje, ze kterých čerpám, uvádím jednak v použité literatuře v závěru práce a také na příslušných místech v poznámkách pod čarou. Protože však na mnoha místech čerpám delší úseky z jednoho zdroje, uvádím jej v poznámce již u nadpisu. V případě, kdy bylo nutné do tohoto delšího textu vložit část z jiného zdroje, je tento uveden v poznámce za každou větou. Další pokračující text, pokud není jinak označen, je čerpán opět z původního zdroje. Neoznačené fotografie v obrazové příloze pocházejí z mého soukromého alba. Tato práce má význam zejména pro zájemce o historii a správní vývoj Kohoutovic. Může ale také přinést užitek zájemcům o správní dějiny malých obcí a v neposlední řadě může sloužit jako prostý vhled do problematiky dějin obecní samosprávy. 4

5 1 Historie obce Od nejstarší historie obce až k počátku 20. století 1 První zmínka o Kohoutovicích je v listině Lva z Klobouk pro klášter zábrdovický z roku 1210, padělané ve 13. století. Komorník brněnské provincie Lev z Klobouk v této listině daroval Kohoutovice premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích a papež Řehoř IX. jejich držení klášteru 24. září 1237 potvrdil. Ve 14. století přešly Kohoutovice do majetku kláštera dominikánek U sv. Anny na Starém Brně a byly pak součástí klášterního statku Blažovice až do zrušení kláštera 2. května 1782, potom o statek včetně Kohoutovic pečoval náboženský fond až do roku 1824, kdy je koupil hrabě František Xaver z Dietrichsteina a připojil je k panství Sokolnice. Roku 1850 přešel veškerý majetek dědictvím do rukou hraběte Františka Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle a zůstal v držení jeho rodu až do znárodnění v roce Před třicetiletou válkou i po ní měly Kohoutovice 16 osedlých domů. Počet domů zůstal beze změny ještě v polovině 18. století, ale došlo k novému rozdělení pozemků mezi poddané. Obec byla typická svým zemědělským charakterem, který si dlouho uchovávala. Kohoutovice zůstávaly jakoby stranou od bouřlivého růstu Brna a řady vsí v jeho okolí. Bylo to jistě dáno i polohou obce v lesích. Roku 1790 měly Kohoutovice 28 domů a 144 obyvatel, roku 1834 to bylo už 39 domů a 208 obyvatel, roku 1869 bylo domů 57 a obyvatel 310, roku 1890 se počet domů zvýšil na 72 a počet obyvatel na 458, na počátku 20. století v roce 1910 pak Kohoutovice měly 111 domů a 776 obyvatel a roku 1921 měly domů 128 a obyvatel 742. Vesnice byla vždy naprosto česká, při všech sčítáních až do roku 1921 se k německé národnosti nepřihlásil ani jeden obyvatel. Fond obce Kohoutovice v Archivu města Brna 2 Pro studium dějin Kohoutovic jsou důležité zápisy o schůzích zastupitelstva obce, které jsou vedeny od roku Vývojem této obce se souvisle nezabývá žádná literatura. O Kohoutovicích je možné najít vždy pouze zmínky v pojednáních o některém z větších územních celků, do kterého obec patří. Fond obce Kohoutovice byl převzat do Archivu města Brna Fond před přepracováním podle základních pravidel obsahoval jedenáct úředních knih, jeden podací 1 Dřímal, Jaroslav. a kol.: Dějiny města Brna II. Brno Dvořáková, Ludmila: Úvod k inventáři Obec Kohoutovice , AMB, A17,

6 protokol, jeden balík aktového materiálu, celkem 0,40 bm. Po přepracování a inventarizaci fond Obec Kohoutovice obsahuje jednapadesát inventárních jednotek, šest úředních knih, jeden podací protokol, dvě inventární jednotky aktového materiálu a čtyřicet inventárních jednotek stavebních plánů, celkem 0,36 bm. Fond byl zachován v původním rozsahu. Vyskartovány byly pouze domovské listy a jiné doklady převážně cizích příslušníků a účetní doklady slepené do knihy. V knize příjmů a vydání z let 1861 až 1888 je na přídeští otištěna obecní pečeť z nedochovaného typáře asi z roku V jejím znamení je hrozen, kosíř a tři hvězdy a kolem opis SIGGILLUM IN KOOTOWITZ (viz. příloha 2, obr. 7). Základní správní poměry 3 Co se týče správních poměrů, Kohoutovice byly od roku 1849 spojeny v jednu politickou obec se Žebětínem. Od roku 1850 patřily do soudního okresu Brno - dolní předměstí, od roku 1855 pak do soudního okresu Brno - okolí v politickém okresu Brno - venkov. V roce 1867 se osamostatnily jako politická obec. Kohoutovice byly připojeny k Brnu 16. dubna 1919 a dosavadní obecní výbor byl přeměněn na poradní sbor, od srpna 1920 na místní výbor, který byl zrušen až za okupace. Potom fungovala jen místní úřadovna, po osvobození roku 1945 byl utvořen místní národní výbor. 3 Dvořáková, Ludmila: Úvod k inventáři Obec Kohoutovice , AMB, A17,

7 2 Období od roku 1884 do roku 1918 Vývoj samosprávy v českých zemích v tomto období 4 Samospráva byla v našich zemích v podstatě novinkou. Zavedení ústavnosti v roce 1848 znamenalo úplnou přestavbu politické správy a v souvislosti se zrušením poddanství bylo třeba rozhodnout, na které úřady bude přenesena veškerá správa vykonávaná do té doby patrimonii. Nejjednodušší by bylo svěřit veškerou politickou správu v zemi státním politickým úřadům, tedy i správu vykonávanou do revoluce patrimoniálními úřady. Pro obrovský rozsah vrchnostenské správy však tato možnost nebyla realizovatelná, a tak se jako východisko objevila myšlenka svěřit některé úkoly politické správy samotným občanům, kteří by byli za tímto účelem organizováni vertikálně i horizontálně jako veřejné korporace. Zavedení této formy samosprávy usnadnila i skutečnost, že bylo možné navázat na dosavadní vývoj, totiž na jednotlivé korunní země. Země byly odedávna stavovskými korporacemi, které vykonávaly vedle zákonodárné moci i část veřejné správy prostřednictvím zemských sněmů a stavovských zemských výborů. Zemím měla teď zůstat nejen zákonodárná moc, ale i značně rozšířená kompetence správní a měly si spravovat své věci samy volenými orgány. Myšlenka samosprávy se z úrovně zemí rozšířila i směrem dolů a v jednotlivých zemích byly vytvořeny mimo zemská zastupitelstva i nižší samosprávné svazy, totiž obce, okresy a kraje, kterým byla svěřena část veřejné správy, tu vykonávaly vlastními volenými orgány. Takto vzniklá samospráva byla tedy samosprávou korporační neboli komunální. Možnost tzv. politické samosprávy, která by znamenala, že by v úřadech vedle státních úředníků z povolání zasedali i občané, nebyla vzata v úvahu. České měšťanstvo však i v takto pojaté samosprávě spatřovalo možnost rozšíření svých mocenských pozic a otázky územní samosprávy byly do značné míry spojovány s bojem za politickou autonomii zemí a za federalistické uspořádání monarchie. První zákonnou úpravu obce získaly tzv. Stadionovým prozatímním obecním zřízením z 20. března Podle tohoto zřízení měla být základem svobodného státu svobodná obec. Původně se hovořilo o obcích místních, okresních a krajských, ale nakonec vešly v platnost pouze předpisy o obcích místních. Tím se obce staly nejnižšími články a instancemi územní samosprávy. Novinkou bylo, že sídliště muselo být buď obcí, nebo součástí obce jako tzv. osada. Každá obec musela patřit do některého okresu a stejně tak každá osoba musela patřit do svazku některé obce. U místních obcí zákon rozeznával jednak obecní údy (tj. obecní občané a příslušníci), jednak cizince. 4 Janák, Jan - Hledíková, Zdeňka - Dobeš, Jan.: Dějiny správy v českých zemích. Praha

8 Stadionovo obecní zřízení zavedlo dvojí působnost obce, přirozenou a přenesenou. V rámci přirozené působnosti se obec měla starat o své záležitosti a nemohla být v této působnosti omezována kromě situací určených v zákoně. Přenesená působnost zahrnovala obstarávání určitých veřejných záležitostí, jejichž vykonávání obci přikázal stát. V každé obci se zřizovaly dva povinné orgány. Obecní výbor jako širší orgán byl volen na období tří let. Jednalo se o orgán kolegiální, který rozhodoval většinou hlasů. Neměl však moc výkonnou, disponoval pouze mocí usnášecí a dozorčí. Obecní výbor volil ze svého středu obecní představenstvo jako užší orgán. To se skládalo z purkmistra (nebo také starosty či obecního představeného) a minimálně dvou radních. Dohromady však netvořili kolegium, radní fungovali pouze jako pomocný orgán a zástupci purkmistra. Jako výkonný orgán působil purkmistr, ten prováděl usnesení obecního výboru. Obecní samospráva zahájila svou činnost hned po tom, co začaly fungovat nově zřízené státní politické úřady v roce Některé obce byly sloučeny a jiné rozděleny, některé byly přeměněny na osady a do obcí byly včleněny i velkostatky. Ke změnám došlo v roce 1852, kdy byla odstraněna veřejnost jednání orgánů obecní samosprávy s výjimkou zvlášť významných aktů. Když v roce 1854 uběhlo tříleté funkční období obecních orgánů, nekonaly se nové volby a dosavadní orgány byly ponechány na svém místě. Už roku 1852 se počítalo se vznikem nového zemského zřízení, k tomu ale došlo až v roce Až na ustanovení o domovském právu však žádná jeho část nevešla v platnost. Po pádu absolutismu a po vydání Říjnového diplomu se situace v obecní samosprávě začala opět vracet do původního stavu. Na jaře 1861 byly vypsány volby do obecních orgánů a byla opět zavedena veřejnost jednání apod. Vláda v té době chtěla dostat obce pod přísný státní dozor, oproti tomu v parlamentu, kde se začala projevovat většina německých liberálů, sílila představa samosprávy obcí. Jako kompromis vznikl již v březnu 1862 rámcový říšský zákoník. Vedle místních obcí měly být opět zřízeny obce okresní a župní (krajské) a nad nimi obec zemská. Toto pojetí se ale opět nerealizovalo. Ve skutečnosti došlo k úpravě, kdy obec byla dána pod dvojí dohled, na jedné straně na ni dohlížely vyšší obce a na straně druhé pak stát. Roku 1863 bylo vydáno obecní zřízení a řád volební pro Slezsko, v roce 1864 pak pro Moravu a Čechy. Některé předpisy se v jednotlivých zřízeních lišily, obecně však každá nemovitost musela patřit do nějaké obce. Obce se mohly slučovat i rozlučovat a měly za určitých okolností možnost měnit své hranice, o čemž rozhodovaly zemské sněmy. Všechna obecní zřízení rozeznávala dva základní typy osob, jednak to byli občané a jednak přespolní. Mezi občany 8

9 byli zahrnováni především obecní příslušníci, tj. ti, kteří měli v obci domovské právo. Každý státní občan musel mít v nějaké obci domovské právo (inkolát), čili každý občan musel příslušet do některé obce a průkazem o této příslušnosti byl domovský list. Domovská příslušnost poskytovala právo nerušeného pobytu v obci, cizí příslušníky mohla totiž obec vypovědět, pokud nějak narušovali chod obce. Osoby, které se dopustily trestného činu, mohly být z místa svého pobytu vypovězeny tzv. postrkem, nemohly však být vypovězeny z domovské obce. Říšský zákon z roku 1863 dával obcím právo samostatně si určovat okruh svých příslušníků. Mezi občany se také řadily tzv. obecní společníci. Byly to osoby svázané s obcí nějakými vztahy jako je držba nemovitosti nebo provozování živnosti v obci, s čímž se pojila daňová povinnost. Obecní společníci mohli být na rozdíl od obecních příslušníků z obce vyhoštěni a neměli nárok na chudinské a vdovské zaopatření. Všechny ostatní osoby patřily mezi přespolní. Tyto osoby se nemohly nijak účastnit na obecním životě, tj. neměli volební právo do obecních orgánů a nemohli mluvit do obecního hospodářství. Volební právo do orgánů obce bylo podmíněno majetkovým censem a bylo založeno na principu zastoupení jmění. V této době měli volební právo pouze státní občané mužského pohlaví, kteří nebyli zákonem z volebního práva vyloučeni, museli být též zletilí, svéprávní a museli platit přímou daň v předepsané výši. Volební právo měly také právnické osoby jako akciové a obchodní společnosti a družstva apod. Volební právo bylo bez ohledu na placení daní přiznáno pouze tzv. honoracím. To byli hlavně státní a zemští úředníci a úředníci veřejných fondů, představitelé duchovní správy, doktoři, ředitelé škol apod. Do obcí se volilo podle censové soustavy kombinované se soustavou kapacitní, to znamenalo, že příslušníci honorací byli považovány za kapacity. Podle tohoto systému byla většina obyvatelstva z výkonu volebního práva vyloučena. Volby do obcí se většinou konaly ve třech voličských sborech, do kterých byli všichni oprávnění voliči rozděleni. V menších obcích mohly být sbory pouze dva. Sbory byly vytvářeny tím způsobem, že se všechny přímé daně odváděné v obci rozdělily na tři asi stejné díly. Voliči tj. poplatníci byli seřazeni od největšího berního poplatníka až po nejmenšího. Do prvního volebního sboru pak náleželi největší berní poplatníci tak, aby souhrn jejich přímých daní dělal zhruba třetinu přímých daní připadajících na obec. Do druhého sboru byli pak zařazeni poplatníci střední, do třetího poplatníci drobní. Každý sbor pak volil třetinu členů obecního výboru. Volební právo náleželo i čestným občanům, kteří byli většinou společně s honoracemi zařazováni do prvního sboru. Oprávnění voliči volili obecní výbor na tříleté funkční období. Počet členů výboru závisel na velikosti obce. V Čechách se počet členů pohyboval od osmi do 36 členů, na 9

10 Moravě od sedmi do 30 členů. Obecní výbor volil ze svého středu obecní představenstvo, které bylo složeno z obecního starosty (obecní představený, purkmistr atd.) a obecních radních. Počet členů představenstva nesměl přesahovat třetinu členů obecního výboru a počet radních nesměl být menší než dva. První radní byl starostovým náměstkem, ve městech bylo těchto náměstků i více. Obecnímu výboru se již v této době někdy říkalo i obecní zastupitelstvo. Každý volitelný občan, který byl řádně zvolen, byl povinen volbu přijmout, výjimky byly stanoveny zákonem. K zastupování členů výboru v jejich nepřítomnosti se volili náhradníci, jejichž celkový počet se rovnal polovině počtu členů obecního výboru. Obecní výbor disponoval usnášecí a dozírací mocí a byl sekundárním orgánem, který vyřizoval zvlášť důležité záležitosti. Jednání výboru byla veřejná. Obecní představenstvo fungovalo jako primární orgán vyřizující bezprostřední a běžné záležitosti, ale ani v této době netvořilo kolegium. Působnost obcí se i teď dělila do dvou základních rovin, první byla označovaná jako samostatná působnost a druhá, shodně s předchozím obdobím, jako působnost přenesená. Do oblasti samostatné působnosti spadala především správa obecního jmění a záležitosti vztahující se k obecnímu svazku. Obec měla každoročně vypracovat rozpočet předpokládaných příjmů a výdajů a tento rozpočet pak vyložit po dobu dvou týdnů poplatníkům k nahlédnutí. 5 Měl být sestaven tak, aby po vyložení zbýval do počátku správního roku, pro který měl platit, ještě alespoň měsíc (správní rok začínal 1. ledna a končil 31. prosince). 6 Obecní účty musel představený obce předložit nejpozději dva měsíce po skončení správního roku. 7 Při dodržení zákonů mohla obec, pod dozorem zemského výboru, volně nakládat se svým majetkem, movitým i nemovitým. Dále mohla také udílet domovské a měšťanské právo a čestné občanství. Obec také nadále spravovala záležitosti místní policie. Do přenesené působnosti patřily ty záležitosti, které byly obce nuceny vykonávat, byly na ně přeneseny zákonem. Stát na obce v této době přenášel stále nové a nové úkoly. Obce byly povinny vymáhat peněžité pokuty, školní platy, příspěvky na kostely, fary, školy atd. Ve volebních záležitostech spolupůsobily při volbách místních a okresních školních rad, okresních zastupitelstev (v Čechách) a při volbách do zemského sněmu a do říšské rady. V živnostenských záležitostech musely vyvěšovat edikty o zamýšleném zřízení živnostenských úřadů apod. Ve zdravotních záležitostech byly nuceny činit opatření proti nakažlivým chorobám a jejich rozšiřování u lidí i zvířat apod. Obce také spolupůsobily při 5 Petzl, Jindřich: Příruční kniha pro obce na Moravě, 1. díl. Brno Tamtéž. 7 Tamtéž. 10

11 občanských sňatcích, sčítání lidu, dále při některých zemědělských a lesních záležitostech. Podílely se i na některých záležitostech oboru sociální péče. V oboru péče o komunikace se musely obce, jimiž procházely státní silnice, podílet na péči o jejich průjezdnost. Obce musely také dohlížet na osoby, které byly dány pod policejní dohled apod. Obce dále spolupůsobily v různých záležitostech týkajících se přímých i nepřímých daní, cel, kolků a poplatků a poplatků a při vykonávání důchodkového trestního práva. Obce se podílely také na celé řadě vojenských záležitostí, např. provádění branného zákona, udržování přehledu o stavu dovolenců, záložníků a zemské obrany, opatřování místních vojenských potřeb nebo ubytování vojska. Obce měly povinnost spolupracovat i se soudy. Významné bylo jejich spolupůsobení v civilních soudních záležitostech a trestních věcech. Trestní pravomoc byla součástí přenesené působnosti obcí. Starosta se dvěma radními tvořili obecní trestní senát a při trestním řízení ukládaly většinou peněžitou pokutu, která následně zpravidla připadla chudinskému fondu obce. Obce mohly uložit též trest vězení nebo vedlejší tresty. Proti nálezu obecního trestního senátu bylo možné se odvolat k politickému úřadu první instance. Toto dělení působností mělo rozhodující vliv na to, jak byl vykonáván dozor nad obcemi. Na poli samostatné působnosti měl státní politický úřad vykonávat nad obcemi v podstatě jen právní kontrolu, to znamená, že měl dohlížet na to, aby obce nejednaly v rozporu se zákonem nebo překračovaly své kompetence. Státní politické úřady mohly také provést opatření, pokud by obec nevykonávala své povinnosti plynoucí jak ze samostatné, tak z přenesené působnosti. Politický úřad druhé stolice měl po dohodě s okresním nebo zemským výborem právo sesadit člena obecního představenstva, který by jednal v rozporu se zákonem nebo mohlo být rozpuštěno celé zastupitelstvo (potom by do šesti týdnů musely být vypsány nové volby). Celkově je možné říct, že rozhodující dozor nad činností samosprávných úřadů vykonávaly orgány státní správy. Obecní samospráva se již od počátku potýkala z finančními problémy, které ke konci 19. století přerostly v krizi. Důvodem bylo stálé rozrůstání samosprávné agendy zvláště v oblasti přenesené působnosti. Z počátku byla tato neúnosná situace řešena přirážkami k přímým daním a ukládáním samostatných obecních dávek. Ani tato opatření však řešení nepřinesla, a tak docházelo ke stále rostoucímu zadlužování samosprávných celků. Vedle samosprávy obecní fungovala i samospráva okresní, v Čechách od roku 1864, na Moravě a ve Slezsku nebyla realizována. Orgány okresní samosprávy byly okresní zastupitelstva (18 až 36 členů) volená na tři roky. Ze svého středu volila okresního starostu a okresní výbor. Volba do okresního zastupitelstva probíhala podobně jako volba do zemských 11

12 sněmů podle zásady zastoupení zájmů. Okresní zastupitelstva byla zřízena ve všech sídlech okresních úřadů. Po reorganizaci politické správy v roce 1868, kdy byly zřízeny velké politické okresy, se rozložení okresních zastupitelstev zpravidla neměnilo, a tak mnohdy v jednom politickém okrese působilo několik okresních zastupitelstev. I působnost okresních zastupitelstev se dělila na samostatnou a přenesenou, přenesená působnost však byla na rozdíl od obcí značně omezená. Do působnosti okresních zastupitelstev náležely např. záležitosti zřizování sociálních ústavů, zřizování silnic, lomů, záležitosti výchovy zanedbané mládeže apod. Dohled nad okresními zastupitelstvy vykonával zemský výbor a orgány státní správy. Na Moravě a ve Slezsku nahrazovaly okresní samosprávu okresní silniční výbory. Silniční okresy se shodovaly se soudními. Provádění staveb a veškerá technická i hospodářská správa okresních silnic příslušely okresnímu silničnímu výboru jako samosprávnému orgánu. Tyto výbory se skládaly z 11 členů a šesti náhradníků, voleny byly na šest let. Volba do okresního silničního výboru se konala podle zásady zastoupení zájmů, podobně jako volba do okresních zastupitelstev v Čechách. Výbor pak ze svého středu volil předsedu a náměstka předsedy. Předseda fungoval jako výkonný orgán výboru a řídil záležitosti okresních silnic. Byl odpovědný okresnímu silničnímu výboru a zemskému výboru, kterému příslušel vrchní dohled na zřizování a spravování okresních silnic a kontrola nad hospodařením výborů. Na Moravě a ve Slezsku se také můžeme setkat se starostenskými sbory organizovanými podle okresů, které fungovaly jako částečná náhrada za nerealizovanou okresní samosprávu v těchto oblastech. Co se týče samosprávy na úrovni zemí, stavovské zemské výbory byly po roce 1848 zachovány, přestože stavovské zřízení bylo zrušeno. Stavovské zemské výbory ukončily svou činnost teprve v roce 1861, kdy správu zemských záležitostí odevzdaly novým zemským výborům, které byly zvoleny na základě zemských ústav z roku 1861, tj. únorová ústava. Od této chvíle mají být zemské výbory voleny zemskými sněmy z řad poslanců. V Čechách byl zemský výbor devítičlenný a skládal se z předsedy, kterým byl nejvyšší zemský maršálek a osmi přísedících zvolených tak, aby každá sněmovní kurie volila dva přísedící a zbývající dva volilo sněmovní plénum. Na Moravě byl zemský výbor sedmičlenný a byl složen z předsedy, kterým byl zemský hejtman a ze šesti členů. Každá sněmovní kurie volila jednoho přísedícího a zbývající tři volilo sněmovní plénum. Moravský pakt v roce 1905 potom zvyšoval počet volených přísedících zemského výboru na osm, stejně jako v Čechách. Přísedící zemského výboru byli povinni bydlet po celou dobu, kdy byly ve funkci, v zemském hlavním městě. Na schůzích celého zemského výboru byly řešeny jednotlivé záležitosti, rozhodovala většina hlasů. Zemským výborům bylo zakázáno přijímat deputace a 12

13 nesměl se dokonce stýkat se zemskými výbory jiných zemí monarchie. Jejich úřední činnost a agenda byla dělena do jednotlivých oborů, v jejichž čele stál vždy jeden z přísedících. Jak určilo zemské zřízení z roku 1861, činnost zemských výborů se ubírala třemi hlavními směry. Zemský výbor fungoval jako výkonný orgán zemského sněmu, to znamená, že se podílel na přípravách jednání sněmu, radil se o návrzích sněmu, prováděl jeho usnesení, spravoval zemský majetek v běžných záležitostech, zastupoval zemský sněm v právních záležitostech apod. Dále byl zemský výbor také nejvyšší instancí územní samosprávy v zemi. Proti výroku zemského výboru nebylo z počátku žádné odvolání. Situace se změnila až po zavedení správního soudnictví zřízením Správního soudního dvora. Potom bylo možné odvolání u této instituce, ale jen v případech, byl-li rozhodnutím zemského výboru porušen zákon. Zemský výbor ale neměl žádný exekutivní aparát, a tak byl provedením jeho rozhodnutí pověřen příslušný státní politický úřad, který byl povinen je vykonat. V této samosprávné působnosti rozhodoval zemský výbor o chudinských záležitostech, dále také o věcech honebních, silničních, požárních a stavebních, měl také vrchní dohled nad samosprávným hospodařením obcí a okresů a rozhodoval o všech stížnostech z tohoto oboru, schvaloval výši obecních a okresních přirážek, dávek, půjček a dluhů a kontroloval také hospodaření s obecním a okresním majetkem. Český zemský výbor fungoval do roku 1913, přestože činnost českého zemského sněmu byla od roku 1908 ochromena nepřetržitou německou obstrukcí. Jak národnostní spory, tak zemská finanční krize vedly k rezignaci nejvyššího zemského maršálka a několika přísedících zemského výboru. Panovník chtěl tuto situaci využít k posílení své moci, a tak následně v červenci 1913 rozpustil český zemský sněm prostřednictvím tzv. annenských patentů a všechny úkoly českého zemského výboru přenesl na zemskou správní komisi, která byla jmenována z řad vládních úředníků. Tímto krokem byla zemská samospráva v Čechách v podstatě zlikvidována. Politická uskupení v období Ustanovování politických stran na Moravě je možné spatřovat již od 60. let 19. století, kdy začala vznikat tzv. národní strana. Tato strana se postupně rozpadala od roku Na moravské politické scéně se pak můžeme setkat s Moravskou národní stranou, Lidovou stranou, se stranou Mladá Morava, s které se následně vyvine Moravská pokroková strana, dále se můžeme setkat s Politickou stranou živnostnictva českoslovanského, Národní stranou 8 Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám. Brno

14 katolickou, Křesťansko-sociálním hnutím (tyto dvě strany vytvořily později společně Křesťansko-sociální stranu), dále se Sociální demokracií, Agrární stranou a s Národně sociální stranou. Ze zápisů obecního výboru v období od roku 1884 do roku První dochovaný protokol po osamostatnění Kohoutovic jako samostatné politické obce byl sepsán při sezení obecního výboru dne 13. července Důvodem bylo odevzdání obecních účtů za rok 1883 odstupujícím výborem novému výboru. Odstupující výbor se však nedostavil, a proto předání nemohlo být vyřízeno. Toto předání provázela velmi vypjatá situace, protože bývalý starosta Tomáš Krejčí se podle zápisů bavil v hostinci a novému výboru a starostovi vzkázal, že nemá čas se sezení zúčastnit. Nový výbor tuto záležitost uzavřel s tím, že proti takovému jednání bude podána stížnost k c. k. hejtmanství. Protokol je podepsán novým starostou, kterým se stal František Sláma. Obecní výbor byl tehdy tvořen zřejmě sedmi členy, jejich počet, seznam jmen ani jakékoli údaje o volbě nejsou v zápisech uvedeny, tyto údaje je možné vyčíst pouze z podpisů pod jednotlivými protokoly. Starostou se stal, jak již bylo dříve zmíněno, František Sláma. Radními byli Leopold Holý a Václav Žáček. Další členové výboru se jmenovali Metoděj Paar, Karel Konečný, Tomáš Krejčí, František Gabriel. Dne 18. září 1884 se opět jedná o odevzdání obecních účtů novému výboru. V penězích jsou ale nesrovnalosti, v kase určitá suma chybí a bývalý starosta Tomáš Krejčí se zavazuje, že obnos do kasy doplní. Obecní spisy a další inventář je v pořádku a starosta František Sláma vše přebírá. Chybějící částku potom Tomáš Krejčí složil do rukou starosty 12. října Do konce roku už potom výbor stačil jen zvolit jednoho člena do zdravotního výboru, tím byl zvolen Leopold Holý, povolit jednu taneční zábavu a vyřešit některé provozní záležitosti, jejichž projednávání bylo, podle dalších zápisů, v období na konci roku typické. Šlo zejména o přijetí obecního hlásného, ponocného, nazýván též obecním sluhou a stanovení jeho povinností a platu. Dále se na konci roku obvykle jednalo o zaopatření obecního býka. Na samém počátku března 1885 jednal výbor společně s místní školní radou o nevyhovujících podmínkách školní místnosti. Obec ale na stavbu nové školní budovy nemůže finančně přispět pro svůj smutný stav hmotný. Místní školní rada se má proto pokusit získat 9 AMB, A17/1, Zápisy o schůzích obecního výboru AMB, A17/2, Zápisy o schůzích obecního výboru AMB, A17/3, Zápisy o schůzích obecního výboru

15 finanční podporu ze strany zemské pokladny. O stavbě školy se pak začíná jednat v polovině března. Dále se v tomto roce jedná o tom, zda by obec, v případě stavby silnice z Brna přes Kohoutovice do Žebětína, vyhověla všem požadavkům okresního silničního výboru. Členové obecního výboru se shodli na tom, že by všem podmínkám vyhověli a pozemky, kterými by silnice vedla, zdarma přenechali. Na konci května se otevřel další spor o finanční částku mezí Tomášem Krejčím a starostou. Ukázalo se totiž, že Krejčí ještě coby starosta přijal obnos 30 zlatých (dále jen zl.) 30 krejcarů (dále jen kr.), ale tuto částku nezaúčtoval do obecních financí a ponechal si ji. Tato aféra měla dohru až u soudu, který Krejčímu přikázal zaplacení částky tentokrát už 40 zl., o proběhlém soudu je možné se dočíst z prvního zápisu roku V roce 1885 však ještě byla důležitá valná schůze obyvatel obce 12. července. Okresní školní rada v Brně totiž nařídila představenstvu obce, aby se postaralo o novou školní budovu. Starosta se snaží najít řešení. Jedinou možností se zdá být půjčka u hypoteční banky čtyři tisíce zlatých. Jak plyne z pozdějších zápisů, tak tuto půjčku se obci podařilo později získat u Moravské hypoteční banky (kdy přesně, není možné ze zápisů vyčíst, ale tento dluh se poprvé objevuje v rekapitulaci obecních účtů až z roku 1889). Hned několik zápisů v průběhu roku je věnováno povolení taneční zábavy. V roce 1886 se dne 21. června uskutečnila volba jednoho člena obecního výboru. Metoděj Paar totiž odchází za prací do Brna a nemůže se tak účastnit schůzí obecního výboru. Zvolen byl Josef Beránek a Jiří Konečný stejným počtem hlasů. Losem padla volba na Beránka, ale Konečný byl současně také povolán, aby zastupoval Tomáše Krejčího, který se na jednání výboru pravidelně nedostavoval. Dále se jednalo také o započetí stavby školy. Začátek byl zdržen, protože podnikatel stavící školu byl obviněn z podvodu. Práce na stavbě školy tak mohly začít až po jeho zproštění viny. Dohled nad stavbou školy měl vykonávat učitel František Bašný (v současnosti je po něm v Kohoutovicích pojmenována ulice), dále měli na stavbu dohlížet členové výboru Leopold Holý a František Gabriel. 15. listopadu 1886 se jednalo o sestavení rozpočtu pro rok Výbor se usnesl, že bude žádat Moravský zemský sněm o nezúročitelnou půjčku pro mimořádnou potřebu 2300 zl. splatnou na dvacet let. Dále byla také ustanovena obecní přirážka na daň, která má krýt řádnou potřebu obce. O povolení vybírat přirážku se má požádat společně s žádostí o půjčku a toto vše má zařídit starosta Sláma. Řádná potřeba obce činila 597 zl., mimořádná pak 2300 zl., což byl doplatek na stavbu školy, příjem obce z obecních pozemků činil 160 zl. Obec dále řeší, co by bylo možné prodat, aby to zlepšilo finanční situaci obce. Jednou z možností se zdá 15

16 být prodej staré budovy školy. Nakonec prodej ještě odloží, protože o budovu nemá nikdo zájem, a navíc na ní byla umístěna zvonice a tu není možné jen tak přesunout. Na konci roku 1886 ještě probíhá jednání o zaplacení další splátky na stavbu školy. Protože obec opět nemá peníze, je starosta zmocněn vypůjčit 400 zl. z Blažovické záložny v Syrovicích. Rok 1887 byl pak ve znamení dorovnávání a přezkoumávání účtů pocházejících ze stavby školy. Dále byly také schváleny obecní účty za rok V létě uběhly tři roky, které byl obecní výbor ve funkci, a proto se výbor usnesl, aby byla vypsána nová volba obecního výboru a aby byly bez prodlení sestaveny volební listiny. V zápisech není možné o volbě obecního výboru objevit jakékoli informace. Až ze zápisu ze dne 7. srpna je jasné, že volby již proběhly. V tento den totiž nově zvolení radní za přítomnosti obecního výboru a starosty skládali slib při uvedení do funkce. Novými radními se stali František Gabriel a Leopold Holý. Starostou se opět stal František Sláma a výbor tvořili již z předchozího období známá jména, Tomáš Krejčí (je zajímavé, že se toto jméno opět objevuje po předchozích sporech výboru s jeho osobou a s jeho opakovanou neúčastí na sezeních, pro kterou byl za něj dokonce povolán náhradník), Václav Žáček a Karel Konečný, nově se objevují Jiří Konečný a Jan Sláma. Výbor byl tedy tentokrát osmičlenný. 23. října 1887 předložil starosta obecnímu výboru rozpočet pro rok Obecní příjem činil 160 zl., obecní vydání 1103 zl. 20 kr., schodek tak činil 943 zl. 20 kr. Bylo rozhodnuto, že schodek má uhradit přirážka k dani ve výši 135 procent. Roku 1888 se v březnu opět jedná o budoucí silnici z Brna, obecní výbor se usnáší, že pokud se tato stavba uskuteční, tak okresnímu silničnímu výboru zdarma přenechají nejen pozemky, ale i lom na lámání kamene. Dne 13. května 1888 proběhlo schvalování obecních účtů za rok Z roku 1887 je přebytek 65 zl. 4 kr. Do konce roku se v obci již nic významnějšího nedělo, v zápisech převládá povolování tanečních zábav. V lednu 1889 volil výbor dva členy do kostelního výboru. Zvoleni byli František Sláma a Leopold Holý. Dne 2. května 1889 předložil starosta výboru ke schválení obecní účty za rok Až v tomto zápise je patrné, že půjčka u Moravské hypoteční banky se zdařila, protože je zde uvedeno, že jí obec dluží 3989 zl. 3 kr. Kohoutovice dále dluží zemské pokladně částku 2070 zl. a záložně Blažovické v Syrovicích 650 zl. Celkově tedy obec dluží 6709 zl. 3 kr. Přebytek z obecních příjmů z roku 1888 činí 262 zl. 88 kr. 16

17 Dne 29. září schvaloval výbor rozpočet pro rok Schodek činil 610 zl. 34 kr. a měl se uhradit obecní přirážkou 80 procent k obecní dani. V únoru roku 1890 došlo k prodeji staré školní budovy za 500 zl. Tyto peníze měly být použity na splacení půjčky u Blažovické záložny. Dne 4. května 1890 pak starosta poznamenal, že uběhly tři roky od zvolení výboru, a tak se výbor usnesl, aby byly vypsány nové volby a volební listiny měly být co nejdříve sestaveny. Dne 13. července 1890 pak došlo k předání úřadu novému výboru včetně předání účtů, které nový výbor přijal. Obecní příjem za rok 1889 činil 1958 zl. 57 kr., obecní výdaje 2032 zl. 22 kr., schodek tedy činil 73 zl. 65 kr. Celkově obec dluží 5955 zl. 51 kr., z toho Moravské hypoteční bance 3965 zl. 51 kr., zemské pokladně 1840 zl. a Blažovické záložně v Syrovicích 150 zl. Bývalý starosta také předal novému starostovi veškeré obecní zákony, spisy a knihy, celkem 36 knih (nedochovalo se). Novým starostou se stal Leopold Holý. Prvním radním byl František Sláma a druhým pak Václav Žáček. Členy výboru se stali František Gabriel, Jiří Konečný, Karel Konečný, František Plšek a Jan Sláma. Nově se zde tedy objevuje pouze František Plšek. Výbor byl opět osmičlenný. Dne 20. července 1890 byl sestaven obecní rozpočet na rok Příjem obce byl 142 zl. 30 kr., výdaje 1177 zl. 68 kr., schodek činil 1035 zl. 68 kr. Schodek měl být hrazen přirážkou 1 zl. 26 a půl kr. ke každému zlatému přímé daně. K takové přirážce bylo však nutné povolení sněmu. Pod zápisem z 28. června 1891 se objevuje obecní razítko oválného tvaru tištěné tmavomodrým inkoustem s obrazem hroznu, v opisu stojí OBEC KOHOUTOVICE. V červenci 1891 probíhal výkup pozemků pro silnici. Později, 16. srpna proběhlo schválení obecních účtů za rok 1891, uvedeny jsou pouze výdaje, které činily 1323 zl. 95 kr. Na konci září pak proběhlo jednání o obecním rozpočtu na správní rok 1891, žádná čísla zde nejsou uvedena. Přirážka stanovena ve stejné výši, a tak bylo opět nutné svolení sněmu. Schválení obecních účtů za rok 1891 pak proběhlo 17. července Co se týče obecních účtů za rok 1892, jejich schválení proběhlo 6. srpna Celkové dluhy obce jsou zde vyčísleny na 5692 zl. a 75 kr. Zároveň došlo k odevzdání úřadu novému starostovi. (V předchozích zápisech se ale o volbách vůbec nemluví. Zápisy z období, kdy byl starostou Leopold Holý, jsou celkově stručnější, jednodušší a méně časté než dříve.) Novým starostou se stal František Sláma. Prvním radním byl Karel Konečný a druhým Václav Žáček. Do výboru byli zvoleni František Gabriel, František Plšek, Jiří Konečný a jako 17

18 nová jména se zde objevují František Pekárek a František Žáček. Výbor byl tedy opět osmičlenný. V prosinci 1893 výbor jednal o tom, jak bude řešen schodek obecních financí 851 zl. Bylo rozhodnuto, že bude hrazen přirážkou 100 procent ke všem přímým daním. V zápisech není nic o vlastním započetí nebo průběhu stavby silnice, ale v zápisu ze 17. prosince 1893 se o okresní silnici mluví již jako o postavené. V únoru 1894 obec zřídila dobrovolnou sbírku na stavbu nové kaple, v zápisech jsou poznamenány osoby, které přispěly. Druhé kolo sbírky se pak konalo v březnu. V červenci výbor jedná o pronájmu obecní honitby. Výbor se nakonec rozhodne, že honitba bude pronajata ve veřejné dražbě. Nakonec však byla honitba pronajata na 6 let velkostatku za roční nájem 80 zl. bez dražby s tím, že předchozí usnesení bylo odvoláno. Dne 25. března 1895 probíhalo schvalování obecních účtů. Starosta je jako vždy předložil výboru, tentokrát šlo o účty nejen za rok 1894, ale už od 6. srpna Celkový dluh obce tehdy byl 5142 zl. 94 kr. Jednání ze dne 29. dubna 1895 je ve znamení velkých problémů. Obec nemá zaplaceny naturální dávky za období 1884 až Okresní hejtmanství hrozí sekvestrací obecního jmění. Starosta je pověřen, aby se poradil u právníka, jak situaci řešit, protože nedoplatky se týkají hlavně usedlostí, které vlastní noví majitelé a ti nechtějí platit dávky za někoho jiného, kdo tam bydlel předtím. Dne 15. září 1895 přednesl starosta výboru roční výdaje a příjmy a vyzval obecní výbor, aby sestavil obecní rozpočet na správní rok Příjmy byly 140 zl. a výdaje 988 zl. Schodek činil 848 zl. a měl být hrazen přirážkou 100 procent ke všem přímým daním v obci. Dne 15. prosince 1895 proběhla volba člena do zdravotního výboru obvodu Troubského, zvolen byl František Sláma. Dále se řešily záležitosti finančního charakteru. Zemský výbor totiž žádal zaplacení splátek za rok 1894 a 1895 včetně úroků a pokuty za neplacení. Výbor se následně usnesl, že podá žádost k zemskému sněmu, aby byly splátky o dva roky prodlouženy. Tři splátky žádá i hypoteční banka. V této záležitosti bylo rozhodnuto, aby starosta jednu splátku zaplatil a u dalších dvou požádal o prodloužení. O tom, jak dopadla porada starosty s právníkem ohledně dalšího postupu při nedoplatcích naturálních dávek, žádné zápisy nemluví. 25. března 1896 se jen v zápisech píše, že výbor bude žádat, aby okresní hejtmanství prodloužilo lhůtu na zaplacení naturálních dávek. Dne 7. července 1896 pak starosta oznámil, že období tří let od zvolení výboru uplynulo a že je nutné vyhlásit nové volby. Odevzdání úřadu novému starostovi a schválení 18

19 obecních účtů za rok 1895 pak proběhlo 23. srpna Novým starostou se stal Leopold Holý. Prvním radním František Sláma, druhým se stal Václav Žáček. Ve výboru byli František Pekárek, Karel Konečný, František Plšek a nově Antonín Audy a Štěpán Žáček. Výbor byl opět osmičlenný. Celkový dluh obce byl 5327 zl. 68 kr., Kohoutovice stále dluží hypoteční bance, moravskému zemskému výboru, Blažovické záložně v Syrovicích a nově se zde objevuje i dluh u Cyrilometodějské záložny. Poslední půjčka sloužila podle všeho na stavbu kaple. Rozpočet obce na rok 1896 byl potom schvalován 13. září Podle rukopisu se zdá, že zápisy ze sezení výboru psal často František Sláma i v době, kdy již nebyl starostou. Tyto zápisy jsou obsáhlejší a jasnější, než když je píše Leopold Holý. Z roku 1897 pak nejsou skoro žádné zápisy až na nějaké méně významné záležitosti a několik povolení tanečních zábav. V zápisu ze dne 2. ledna 1898 se pak mluví o tom, že 19. prosince 1897 předložil starosta obecní účty za rok 1896 ke schválení a také se jednalo o obecním rozpočtu, který končil schodkem a měl být hrazen přirážkou 118 procent. V listopadu zemřel Karel Konečný. 25. listopadu byl místo něj povolán náhradník Jan Pavlík jako. Starosta také předložil ke schválení obecní účty za rok 1897 a byl také sestaven rozpočet pro rok Obecní příjem byl 423 zl. 18 kr., výdaje 1140 zl. 54 kr. a schodek byl 717 zl. 36 kr. a měl být kompenzován přirážkou k přímým daním 100 procent. V prosinci 1898 byl projednáván návrh zemského výboru, aby půjčka, kterou obec od výboru získala, byla převedena zemědělské bance. Obec není schopna půjčku splácet. Výbor se usnesl, že podají žádost sněmu, aby jim tato půjčka byla odepsána s tím, že pokud této žádosti nebude vyhověno, tak souhlasí s návrhem zemského výboru. 14. června 1899 starosta opět ohlašuje uplynutí doby, po kterou má být výbor ve funkci a předložil již hotové volební listiny. Nový starosta složil slib povinnosti 18. srpna, to je možné zjistit ze zápisu z 20. srpna O slibu starosty při převzetí funkce se v zápisech hovoří poprvé. Novým starostou se stal František Sláma. Prvním radním byl zvolen František Pekárek a druhým Štěpán Zedníček. Starosta nové radní vyzývá, aby složili slib ve znění: Jakožto zvolený radní obce slibuji při nastoupení úřadu svého Jeho c. k. apoštolskému Veličenstvu císaři a králi Františku Josefovi I. věrnost a poslušnost, svědomité zachovávání a plnění svých povinností. Dalšími členy výboru se stali Václav Žáček, Jiří Konečný, František Plšek, Leopold Holý, František 19

20 Gabriel, Josef Blažek. Úplně nově se zde tedy objevují Josef Blažek a Štěpán Zedníček. Změnil se počet členů celého výboru, tentokrát byl devítičlenný. Na základě žádosti o odepsání zbytku půjčky u zemského výboru uložil zemský sněm zemskému výboru, aby provedl revizi obecních účtů v Kohoutovicích. Následně pak zemský výbor požadoval zaplatit náklady na provedení revize. Tato záležitost byla řešena 8. října Obecní výbor odmítá zaplatit poplatek za revizi vzhledem k tomu, že celá revize byla provedena v zájmu zlepšení finančního stavu obce a ne proto, aby je ještě více zatížila dalšími výdaji. Obecní výbor se rozhodl poprosit sněm, aby tyto náklady nebyly po obci vymáhány. Rozhodnutí je potom zaznamenáno v zápise ze dne 17. prosince Obec nakonec výdaje na revizi platit nemusí. Obecní výbor se také dohodl, že členové výboru musí dodržovat dobu sezení a pokud nepřijdou, tak se musí náležitě omluvit a svou absenci zdůvodnit. Pokud nepřijdou bez omluvy zaplatí pokutu 2 zl. V lednu 1900 se opět jedná o pronájmu honitby, dále o obecních účtech, pronájmu obecních polí apod. Dne 8. dubna 1900 předložil starosta obecní účty za rok 1899 ke schválení. Dále se o obecních účtech jedná až 27. května Schodek činil 588 zl. 49 kr. a má být hrazen obecní přirážkou 80 procent ke všem přímým daním. Od roku 1900 se v zápisech, vedle stále častých povolení tanečních zábav, začínají objevovat i povolení ke stavbám nebo přístavbám domků. Dne 7. října 1900 uplynula šestiletá doba činnosti dvou členů místní školní rady. Opět byli zvoleni František Sláma a Leopold Holý. Jednalo se také o blížícím se sčítání lidu (pozn. sčítání lidu bylo provedeno ke dni 31. prosince ). Za sčítací komisaře se dobrovolně přihlásili František Sláma, Josef Blažek a učitel František Bašný. V prosinci 1900 se jednalo o rozšíření školy o přístavbu, aby škola mohla dále fungovat jako dvoutřídní. Protože obec se nemůže na této přístavbě finančně podílet přispívat na ni bude učitel Bašný a farář Mořic Maršík ze Žebětína. Dne 20. října 1901 předložil starosta obecní účty za rok Přebytek činil 333 korun (dále jen K.) 63 haléřů (dále jen hal.). Zajímavé je, že korunová měna platila už od roku , ale zde je jiná měna poprvé uvedena až u tohoto zápisu. Dne 15. prosince 1901 se jednalo o obecním rozpočtu na rok Příjem byl 1199 K. 77 hal. a výdaje 2408 K. Schodek tak činil 1208 K 24 hal. 10 Koschin, Felix:Demografie poprvé. Praha Petráň, Zdeněk: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. Praha

21 Na začátku roku 1902, konkrétně 12. ledna, složil druhý radní Štěpán Zedníček svůj úřad pro trestní přestupek. Obecní výbor povolal do výboru náhradníka Jana Pavlíka. Byl také volen člen do zdravotního výboru, kam byl zvolen František Pekárek. V červnu 1902 byla projednávána půjčka 1000 K., kterou obec získala od okresní školní rady na provedení přístavby školy. Půjčku budou splácet učitel a farář, jak již bylo dříve zmíněno. Blíží se také nové volby obecního výboru, a tak starosta požaduje, aby byly volební listiny bez prodlení sestaveny. Nově zvolený starosta Jan Plšek složil slib 3. října 1902 a zápis je o tom učiněn ze dne 5. října Prvním radním byl zvolen Jan Žáček, druhým se stal František Kozel. Dále byli zvoleni František Sláma, Antonín Audy, František Plšek, Josef Blažek, Josef Plšek, František Pekárek. Výbor byl tak opět devítičlenný. 9. listopadu byly schvalovány účty za rok 1901 a 1902, za rok 1902 činil schodek 57 K. 14 hal. Později, dne 28. listopadu 1902, probíhalo jednání o obecním rozpočtu. Příjem obce byl 1226 K. 85 hal., výdaje 2328 K. 64 hal., schodek tak činil 1101 K. 79 hal. V lednu 1903 jednal obecní výbor o řešení nedostatku financí na zaplacení již postavené přístavby školy. Tato stála 4681 K. 78 hal., ale obec dostala půjčku jen 1000 K. Celkové zadlužení obce tak činilo K. 69 hal. Výbor se rozhodl požádat zemský sněm o další půjčku ve výši 2680 K. a u zemské školní rady opět částku 1000 K. Jednání o zaplacení přístavby školní budovy pokračuje 15. března 1903, kdy bylo konstatováno, že obec je předlužena. Dále je popsána celková situace obce. Daně v obci obnášely pouze 1444 K. 15 hal. Žilo zde pouze 11 malorolníků, 83 domkařů, ostatní obyvatelé jsou dělníci, kteří bídně se živí v rozličných závodech brněnských. Přístavba školy byla zapotřebí proto, že se v obci usazovalo stále více dělnictva, které si nevydělalo ani na vlastní obživu, a tak tito lidé nemohli na dluhy obce nic přispět. V této chvíli obec dlužila ještě za stavbu původní školy, a nebyla tedy schopna přístavbu zaplatit. Aby stavbu zaplatila, musela by vybírat přirážku k dani ve výši 263 procent. Tato možnost byla ale nemožná, protože by tím obec své občany přivedla na mizinu. Výbor se proto usnáší prosit zemský sněm, aby obci udělil zvláštní podporu na zaplacení přístavby školy a ještě jednou žádat zemskou školní radu o půjčku 1000 K. Obec se také rozhodla požádat zemský výbor o povolení vybírat přirážku k potravní dani z piva a lihovin, čímž se snaží alespoň trošku vylepšit svou zoufalou situaci. V září 1903 výbor opouští Josef Blažek, který se odstěhoval do Žebětína. Na jeho místo nastoupil z řad náhradníků Jan Krejčí. 21

22 Dne 8. listopadu 1903 byly schvalovány obecní účty za rok Příjem činil 2963 K. 97 hal., výdaje 3054 K. 21 hal., schodek tak dělal 100 K. 24 hal. Následně 23. prosince 1903 byl schvalován obecní rozpočet pro rok Příjem byl 5797 K. 79 hal., výdaje 7011 K. 71 hal. a schodek 1213 K. 92 hal. Schodek bude hrazen přirážkou 80 procent ke všem přímým daním v obci. Schvalování obecních účtů za rok 1903 proběhlo 2. srpna Příjem činil 5867 K. 97 hal., výdaje 6252 K. 19 hal., schodek byl 384 K. 22 hal. Schválení rozpočtu na rok 1904 pak proběhlo 18. září Příjmy byly 2369 K. 57 hal., výdaje 3473 K 29 hal. a schodek 1103 K. 72 hal. Schodek měl být hrazen přirážkou 70 procent k přímým daním. Další schvalování účtů, tentokrát za rok 1904, proběhlo 30. června Příjem byl 2653 K. 63 hal., výdaje 3399 K. 94 hal. a schodek 746 K. 31 hal. Schválení rozpočtu na rok 1905 pak proběhlo 13. srpna 1905 se schodkem 1050 K. 91 hal. Hrazen měl být přirážkou 70 procent ke všem přímým daním v obci. Dne 10. září 1905 se v zápisech hovoří o tom, že má být zvolena komise k volbě obecního výboru. Tato má však být zvolena až při samotné volbě do výboru. O komisi se už pak ale později nemluví a tento zápis je celkově dosti nejasný. Nový starosta Jan Žáček složil slib u okresního hejtmanství 22. října 1905, zápis o tom je pořízen ze dne 24. října (pozn. Místo, kde probíhal slib starosty při uvedení do funkce, je poprvé zmíněno až v tomto zápisu.) Prvním radním se stal František Sláma, druhým Leopold Holý. Dále byly členy výboru Josef Plšek, František Pekárek, Jan Plšek, František Kozel, František Plšek a nově se dále objevují Jakub Hlavnička, Antonín Veselý a Jan Krejčí. Výbor se opět rozšířil, tentokrát už měl 11 členů. Dne 5. listopadu 1905 byly schvalovány obecní účty za rok Příjem byl 1084 K. 51 hal., schodek byl 894 K. 43 hal. (pozn. jde o účty za kratší období než celý rok, pouze do konce září, jak je patrné z nižší sumy.) Schvalování obecních účtů za období říjen až prosinec 1905 proběhlo až 25. března Žádné důvody tohoto kroku nejsou v zápisech uvedeny. V březnu 1906 také výbor jedná o opětovném požádání o povolení vybírat daň z piva a lihovin, tzv. pivní krejcar. Povolení bylo totiž udíleno jen na tři roky a blížila se doba, kdy by povolení vypršelo. Od roku 1906 se v zápisech přestává objevovat dříve tak časté povolování tanečních zábav. Dne 6. května 1906 výbor schvaloval obecní rozpočet na rok Příjmy činily 1840 K. 58 hal., výdaje 3273 K. 96 hal., schodek tak byl 1433 K. 38 hal. a měl být pokryt přirážkou 90 procent k přímým daním. 22