SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU. Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg, odpovídá 8,48 mg

Transkript

1 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Enilor 1,25 mg potahované tablety Enilor 2,5 mg potahované tablety Enilor 3,75 mg potahované tablety Enilor 5 mg potahované tablety Enilor 7,5 mg potahované tablety Enilor 10 mg potahované tablety 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Enilor 1,25 mg: Enilor 2,5 mg: Enilor 3,75 mg: Enilor 5 mg: Enilor 7,5 mg: Enilor 10 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 1,25 mg, odpovídá 1,06 mg Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 2,5 mg, odpovídá 2,12 mg Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 3,75 mg, odpovídá 3,18 mg Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg, odpovídá 4,24 mg Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 7,5 mg, odpovídá 6,36 mg Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg, odpovídá 8,48 mg Úplný seznam pomocných látek viz bod LÉKOVÁ FORMA Potahované tablety Enilor 1,25 mg potahované tablety Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 5,2 mm, s vyraženým P na jedné straně a 1 na druhé straně tablety. Enilor 2,5 mg potahované tablety Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 5,2 mm s vyraženým P a půlicí rýhou na jedné straně a 2 na druhé straně tablety. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. Enilor 3,75 mg potahované tablety Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 6,2 mm s vyraženým P a půlicí rýhou na jedné straně a 3 na druhé straně tablety. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. Enilor 5 mg potahované tablety Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 6,7 mm s vyraženým P a půlicí rýhou na jedné straně a 5 na druhé straně tablety. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. Enilor 7,5 mg potahované tablety Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 7,8 mm s vyraženým P a půlicí rýhou na jedné straně a 7 na druhé straně tablety. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. Enilor 10 mg potahované tablety Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 8,8 mm s vyraženým P a půlicí rýhou na jedné straně a 10 na druhé straně tablety. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. 1/10

2 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory spolu s ACE inhibitory, diuretiky a případně srdečními glykosidy (další informace viz bod 5.1) 4.2 Dávkování a způsob podání Způsob podání Tablety přípravku Enilor se polykají ráno, mohou se užívat zároveň s jídlem, zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny. Tablety se nežvýkají. Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání Standardní léčba chronického srdečního selhání zahrnuje ACE inhibitor (nebo blokátor receptoru pro angiotenzin v případě nesnášenlivosti ACE inhibitoru), beta-blokátor, diuretika a v případě potřeby srdeční glykosidy. Pacienti by měli být při zahájení léčby bisoprololem stabilní (bez akutního srdečního selhání). Je doporučeno, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s léčbou chronického srdečního selhání. Během titrační fáze a následně se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie. Titrační fáze Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem vyžaduje titrační fázi. Léčba bisoprololem má být zahájena postupnou titrací dávky podle následujících kroků: 1,25 mg 1x denně po dobu 1 týdne; v případě dobré tolerance zvýšit na 2,5 mg 1x denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na 3,75 mg 1x denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na 5 mg 1x denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na 7,5 mg 1x denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na 10 mg 1x denně jako udržovací dávka Maximální doporučená dávka je 10 mg 1x denně. Během titrační fáze se doporučuje pečlivě sledovat životní funkce (srdeční frekvence, krevní tlak) a příznaky zhoršení srdečního selhání. Příznaky se mohou objevit již během prvního dne po zahájení léčby. Úprava léčby Pokud není maximální doporučená dávka dobře tolerována, může být zváženo postupné snížení dávky. V případě přechodného zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie se doporučuje přehodnotit dávkování souběžné léčby. Může být také nutné dočasně snížit dávku bisoprololu nebo zvážit jeho vysazení. Znovuzahájení a/nebo titraci dávky bisoprololu je třeba vždy zvážit až po stabilizaci pacienta. Pokud je zvažováno vysazení léčby, doporučuje se snižovat dávku postupně, protože náhlé vysazení může vést k akutnímu zhoršení stavu pacienta. Pro léčbu stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem je obvykle nutná dlouhodobá léčba. 2/10

3 Porucha funkce jater nebo ledvin Nejsou dostupné informace o farmakokinetice bisoprololu u pacientů s chronickým srdečním selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin. Zvyšování dávky u těchto pacientů by mělo být tedy prováděno se zvláštní opatrností. Starší pacienti Není nutná úprava dávkování. Děti Není zkušenost s podáváním bisoprololu u dětí, proto není doporučeno podávat přípravek dětem. 4.3 Kontraindikace Bisoprolol je kontraindikován u pacientů: - s hypersenzitivitou na bisoprolol nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku - s akutním srdečním selháním nebo dekompenzací srdečního selhání vyžadující i.v. inotropní terapii - s kardiogenním šokem - s AV blokádou druhého nebo třetího stupně (bez kardiostimulátoru) - se sick sinus syndromem - se sinoatriální blokádou - se symptomatickou bradykardií - se symptomatickou hypotenzí - s těžkým bronchiálním astmatem nebo těžkou chronickou obstrukční plicní nemocí - s těžkými formami periferního arteriálního okluzívního onemocnění nebo Raynaudovým syndromem - s neléčeným feochromocytomem (viz bod 4.4) - s metabolickou acidózou. 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Zvláštní upozornění: Léčbu stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem je třeba zahájit zvláštní titrační fází (viz bod 4.2). Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby provedeno náhle, pokud to není jasně doporučeno, protože to může vést k přechodnému zhoršení onemocnění (viz bod 4.2). Opatření: Zahájení léčby stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem vyžaduje pravidelné sledování. Pro dávkování a způsob podání viz bod 4.2. Neexistují terapeutické zkušenosti s léčbou bisoprololem u pacientů se srdečním selháním při následujících stavech: inzulin dependentní diabetes mellitus (typ I); závažná porucha funkce ledvin; závažná porucha funkce jater; restriktivní kardiomyopatie; vrozené srdeční vady; hemodynamicky významná organická vada chlopní; infarkt myokardu během posledních 3 měsíců. Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání bisoprololu u pacientů: - s diabetes mellitus s velkým kolísáním hladiny cukru v krvi. Bisoprolol může maskovat příznaky hypoglykémie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení); 3/10

4 - s přísnou dietou; - s probíhající desenzibilizační terapii. Podobně jako jiné beta-blokátory může i bisoprolol zvýšit sensitivitu vůči alergenům i závažnost alergických reakcí. Podávání adrenalinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek; - s AV blokádou 1. stupně; - s Prinzmetalovou anginou; - s periferním arteriálním okluzívním onemocněním. Zesílené příznaky se mohou objevit především na počátku léčby. Pacientům s lupénkou nebo s lupénkou v anamnéze se mohou beta-blokátory (např. bisoprolol) podávat pouze po důkladném zvážení poměru rizika k prospěšnosti léčby. Bisoprolol může maskovat příznaky tyreotoxikózy. U pacientů s feocytochromem nesmí být bisoprolol podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních receptorů. U pacientů podstupujících celkovou anestézii snižuje beta-blokáda výskyt arytmií a ischemie myokardu během indukce a intubace a pooperačního období. V současné době se doporučuje, aby udržování beta-blokády pokračovalo peri-operativně. Anesteziolog musí být informován o betablokádě, kvůli možným interakcím s jinými léky vedoucím k bradyarytmiím, oslabení reflexní tachykardie a snížené reflexní schopnosti kompenzovat ztrátu krve. Pokud je nutné beta-blokátor před operací vysadit, je třeba to provádět postupně a ukončit přibližně 48 hodin před anestézií. U pacientů s bronchiálním astmatem nebo jinou chronickou obstrukční plicní nemocí, která může způsobovat symptomy, se doporučuje současně podávat bronchodilatační léčbu. Ojediněle se může u pacientů s astmatem objevit zvýšení rezistence dýchacích cest, a proto může být nezbytné dávky beta 2 -stimulantů zvýšit. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Nedoporučené kombinace Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): bisoprolol může zvýšit jejich účinek na dobu atrioventrikulárního převodu stejně jako jejich negativní inotropní účinek. Antagonisté kalcia, jako je verapamil a v menší míře diltiazem: negativní vliv na kontraktilitu a atrioventrikulární převod. Intravenózní podávání verapamilu pacientům léčeným beta-blokátory může vést k závažné hypotenzi a atrioventrikulární blokádě. Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonidin, rilmenidin): současné podávání centrálně působících antihypertenziv může dále snížit centrální sympatický tonus a může vést ke snížení tepové frekvence a srdečního výdeje a k vazodilataci. Po náhlém vysazení, zejména před ukončením beta-blokády, může dojít ke zvýšení rizika rebound hypertenze. Kombinace, u nichž je nutná opatrnost: Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu jako felodipin a amlodipin: společné užívání s bisoprololem může zvýšit riziko hypotenze. U pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komory jako pumpy. Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): bisoprolol zvyšuje jejich účinek na dobu atrioventrikulárního převodu. 4/10

5 Parasympatomimetika: současné užívání může zvýšit dobu atrioventrikulárního převodu a riziko bradykardie. Topické beta-blokátory (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou mít aditivní účinky k bisoprololu. Inzulín a perorální antidiabetika: bisoprolol může zvyšovat jejich vliv na snížení hladiny cukru. Blokáda beta-adrenoreceptory může zakrývat příznaky hypoglykémie. Anestetika: oslabení reflexní tachykardie a zvýšené riziko hypotenze (pro další informace o celkové anestézii viz také bod 4.4). Digitálisové glykosidy: prodloužení doby atrioventrikulárního převodu, snížení tepové frekvence. Nesteroidní protizánětlivé léky (NSA): mohou snižovat hypotenzní účinek bisoprololu. Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): kombinace s bisoprololem může snižovat účinek obou léků. Sympatomimetika aktivující beta- i alfa- adrenoreceptory (např. noradrenalin, adrenalin): kombinace s bisoprololem může odhalit vazokonstrikční účinky zprostředkované alfa-adrenoreceptory těchto látek, které vedou ke zvýšení krevního tlaku a zhoršení intermitentní klaudikace. Takové interakce jsou pravděpodobnější u neselektivních beta-blokátorů. Současné podávání s antihypertenzivy i s dalšími léky na snižovaní krevního tlaku (např. tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) zvyšuje riziko hypotenze. Kombinace, které je nutno brát v úvahu: Meflochin: zvýšené riziko bradykardie. Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): zesílený hypotenzní účinek betablokátorů a rovněž riziko hypertenzní krize. Rifampicin: mírné zkrácení poločasu bisoprololu umožněné indukcí jaterních léků - metabolických enzymů. Obvykle není nutná úprava dávkování. Deriváty ergotaminu: Zhoršení periferní oběhové poruchy. 4.6 Těhotenství a kojení Těhotenství Farmakologické účinky bisoprololu mohou negativně ovlivnit průběh těhotenství a/nebo plod/ novorozence. Beta-blokátory obecně snižují placentární perfúzi, což může být spojeno se zpomalením růstu plodu, úmrtím v děloze, potratem nebo předčasným porodem. U plodu nebo novorozence se mohou vyskytnout nežádoucí reakce jako např. hypoglykémie a bradykardie. Je-li léčba betablokátory nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta 1 - adrenoreceptorů. Bisoprolol se nedoporučuje užívat během těhotenství, pokud to není nezbytně nutné. Je-li léčba považována za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentární průtok krve a růst plodu. V případě výskytu jakýchkoliv škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozenec musí být pečlivě monitorován. Příznaky hypoglykémie a bradykardie se obvykle objeví během prvních 3 dnů života. Kojení Není známo, zda se bisoprolol vylučuje do mateřského mléka. Bezpečnost expozice dětí není známa. Proto se užívání přípravku Enilor během kojení nedoporučuje. 5/10

6 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol schopnost řídit. Avšak v důsledku individuálních reakcí na léčbu může mít užívání bisoprololu vliv u některých pacientů na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Platí to zejména na začátku léčby, při její změně a při souběžném požití alkoholu. 4.8 Nežádoucí účinky Následující definice se týkají četnosti výskytu nežádoucích účinků: Velmi časté ( 1/10) Časté ( 1/100 až <1/10) Méně časté ( 1/1000 až <1/100) Vzácné ( 1/ až <1/1000) Velmi vzácné (<1/10 000) Neznámá četnost (na základě dostupných údajů nelze odhadnout) Srdeční poruchy Velmi časté: bradykardie. Časté: zhoršení srdečního selhání. Méně časté: poruchy AV převodu. Vyšetření Vzácné: zvýšení triglyceridů, zvýšení jaterních enzymů (ALT, AST) Poruchy nervového systému: Časté: závratě, bolesti hlavy Vzácné: synkopa Poruchy oka: Vzácné: snížená tvorba slz (nutná opatrnost u pacientů, kteří používají kontaktní čočky). Velmi vzácné: konjunktivitida. Poruchy ucha a labyrintu: Vzácné: zhoršení sluchu. Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Méně časté: bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem nebo s obstrukční plicní nemocí v anamnéze. Vzácné: alergická rýma Gastrointestinální poruchy: Časté: gastrointestinální obtíže jako nevolnost, zvracení, průjem, zácpa Poruchy kůže a podkožní tkáně: Vzácné: hypersensitivní reakce jako svědění, flush, vyrážka Velmi vzácné: beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit psoriázu nebo vyvolat vznik vyrážky podobné psoriáze, alopecie. Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: Méně časté: svalová slabost, svalové křeče Cévní poruchy: Časté: pocit chladných nebo necitlivých končetin, hypotenze 6/10

7 Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Časté: asténie, únava Poruchy jater a žlučových cest: Vzácné: hepatitida Poruchy reprodukčního systému a prsu: Vzácné: poruchy potence. Psychiatrické poruchy: Méně časté: poruchy spánku, deprese Vzácné: noční můry, halucinace. 4.9 Předávkování Mezi nejčastější příznaky, které je možné očekávat po předávkování beta-blokátory, patří bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční selhání a hypoglykémie. K dispozici jsou jen omezené zkušenosti s předávkováním bisoprololem, protože bylo hlášeno jen několik případů předávkování. Zaznamenány byly bradykardie a/nebo hypotenze. Všichni pacienti se uzdravili. Existuje široká interindividuální variabilita v citlivosti na jednorázovou vysokou dávku bisoprololu. Velmi citliví jsou pravděpodobně pacienti se srdečním selháním. Obecně platí, že pokud dojde k předávkování, léčbu bisoprololem je nutné přerušit a doporučuje se podpůrná a symptomatická léčba. Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory je třeba uvážit následující všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněná. Bradykardie: podání intravenózního atropinu. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za určitých okolností může být nutné zavést transvenózně kardiostimulátor. Hypotenze: je nutné podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být intravenózně podaný glukagon. AV-blokáda (druhého a třetího stupně): pacienty je třeba pečlivě sledovat a léčit infuzí isoprenalinu anebo dočasnou stimulací. Akutní zhoršení srdečního selhání: podat i.v. diuretika, látky s inotropním účinkem, vazodilatancia. Bronchospasmus: zahájit léčbu bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta 2 -sympatomimetiky a/nebo aminofylinem. Hypoglykémie: podat i.v. glukózu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: selektivní beta-blokátor ATC kód: C07AB07 7/10

8 Bisoprolol je vysoce beta 1 -selektivní blokátor adrenoreceptorů bez vnitřní sympatomimetické a membrány stabilizující aktivity. Vykazuje pouze velmi malou afinitu k beta 2 -receptoru hladkého svalstva průdušek a cév a rovněž beta 2 -receptorům účastnících se metabolické regulace. U bisoprololu se tedy obecně neočekává vliv na odpor dýchacích cest a na beta 2 -receptory zprostředkované metabolické účinky. Jeho beta 1 selektivita přesahuje terapeutické rozmezí dávkování. Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83% pacientů (n=2202) mělo srdeční selhání stupně NYHA III a 17% (n=445) stupně NYHA IV. Všichni měli stabilizované symptomatické systolické srdeční selhání (ejekční frakce 35%, podle echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3% na 11,8% (relativní snížení 34%). Snížilo se riziko náhlé smrti (3,6% oproti 6,3%, relativní snížení 44%) a snížil se počet srdečních selhání vyžadujících hospitalizaci (12% oproti 17,6%, relativní snížení 36%). Bylo též pozorováno významné zlepšení funkčního stavu podle NYHA klasifikace. Během zahájení léčby a během titrační fáze byla zaznamenána hospitalizace pacientů z důvodu bradykardie (0,53%), hypotenze (0,23%) a akutní dekompenzace (4,97%), která však nebyla častější než u placebové skupiny (0%, 0,3% a 6,74%). Počet cévních mozkových příhod fatálních nebo s trvalými následky během celkové doby studie byl 20 ve skupině léčených bisoprololem a 15 ve skupině s placebem. Ve studii CIBIS III bylo hodnoceno 1010 pacientů ve věku 65 let s mírným až středně závažným chronickým srdečním selháním (NYHA II nebo III) a ejekční frakcí levé komory 35%, kteří dosud nebyli léčeni ACE inhibitory, beta-blokátory nebo blokátory receptoru pro angiotenzin. Pacienti byli léčeni kombinací bisoprololu a enalaprilu po dobu 6 až 24 měsíců po úvodní 6 měsíční léčbě bisoprololem nebo enalaprilem. Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol podáván jako úvodní 6 měsíční léčba. Non inferiorita bisoprololu podávaného jako první oproti enalaprilu podávanému jako první nebyla prokázána v analýze dle protokolu, ačkoli obě strategie pro zahájení léčby chronického srdečního selhání ukázaly podobný výskyt primárního kombinovaného cílového ukazatele úmrtí a hospitalizace na konci studie (32,4% ve skupině bisoprolol první oproti 33,1% ve skupině enalapril první, populace dle protokolu). Studie ukázala, že bisoprolol může být také používán u starších pacientů s mírným až středně závažným chronickým srdečním selháním. Bisoprolol je také užíván k léčbě hypertenze a anginy pectoris. Při akutním podání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání snižuje bisoprolol tepovou frekvenci a systolický objem a tím i srdeční výdej a spotřebu kyslíku. Při chronickém podávání zpočátku zvýšený periferní odpor klesá. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Po absorpci bisoprololu při perorálním podání činí biologická dostupnost přibližně 90%. Na plazmatické proteiny se váže přibližně 30% bisoprololu. Distribuční objem je 3,5 l/kg. Celková clearance je přibližně 15 l/h. Plazmatický poločas je hodin, čímž je dán 24 hodinový účinek při dávkování 1x denně. Bisoprolol se vylučuje z organismu dvěma cestami. 50% se metabolizuje játry na inaktivní metabolity, které se potom vylučují ledvinami. Zbývajících 50% se vylučuje ledvinami v nezměněné formě. Protože eliminace probíhá ledvinami a játry ve stejné míře, úprava dávkování není potřebná u pacientů s poruchou renální nebo hepatální funkce. Studie popisující farmakokinetiku u pacientů se stabilným chronickým srdečním selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin nebyla provedena. Kinetika bisoprololu je lineární a není závislá na věku. U pacientů s chronickým srdečním selháním (NYHA III) jsou plazmatické hladiny bisoprololu vyšší a poločas je prodloužený v porovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální plazmatická koncentrace v rovnovážném stavu je 64±21 ng/ml při denní dávce 10 mg a poločas je 17±5 hodin. 8/10

9 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Předklinické údaje nepoukazují na žádné zvláštní riziko pro člověka na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání, genotoxicity a kancerogenity. Podobně jako ostatní beta-blokátory způsobuje bisoprolol mateřskou (snížení příjmu jídla a snížení tělesné hmotnosti) a embryo/fetální toxicitu (zvýšený výskyt resorpcí, snížená porodní hmotnost novorozenců, zpomalený fyzický vývoj) při vysokých dávkách. Není však teratogenní. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Jádro tablety: Mikrokrystalická celulosa, Hydrogenfosforečnan vápenatý Koloidní bezvodý oxid křemičitý Krospovidon (typ A) Magnesium-stearát Potahová vrstva tablety: Hypromelosa 2910/6 (E464) Oxid titaničitý (E171) Makrogol Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 2 roky HDPE lahvička po otevření (500 tablet): 6 měsíců. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 6.5 Druh obalu a velikost balení Potahované tablety jsou dostupné v Al/Al blistrech s odlupovací svrchní vrstvou a v HDPE lahvičce. Velikost balení: Enilor 1,25 mg potahované tablety: Blistr: 1, 10, 20, 28, 30 potahovaných tablet HDPE lahvička: 30, 500 potahovaných tablet Enilor 2,5 mg potahované tablety: Blistr: 10, 14, 28, 30, 100 potahovaných tablet HDPE lahvička: 30, 500 potahovaných tablet Enilor 3,75 mg potahované tablety: Blistr: 10, 28, 30, 56, 100 potahovaných tablet 9/10

10 HDPE lahvička: 30, 500 potahovaných tablet Enilor 5 mg potahované tablety: Blistr: 7, 10, 28, 30, 50, 56, 100 potahovaných tablet HDPE lahvička: 30, 500 potahovaných tablet Enilor 7,5 mg potahované tablety: Blistr: 10, 28, 30, 100 potahovaných tablet HDPE lahvička: 30, 500 potahovaných tablet Enilor 10 mg potahované tablety: Blistr: 10, 28, 30, 56, 90, 100 potahovaných tablet HDPE lahvička: 30, 500 potahovaných tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Pfizer, spol. s r.o., Stroupežnického 17, Praha 5, Česká republika 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) Enilor 1,25 mg potahované tablety: 77/823/11-C Enilor 2,5 mg potahované tablety: 77/824/11-C Enilor 3,75 mg potahované tablety: 77/825/11-C Enilor 5 mg potahované tablety: 77/826/11-C Enilor 7,5 mg potahované tablety: 77/827/11-C Enilor 10 mg potahované tablety: 77/828/11-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE DATUM REVIZE TEXTU /10