č íslo 4 roč ník 3 srpen 2005

Transkript

1 č íslo 4 roč ník 3 srpen 2005 h l a v n í t é m a : Š K O L A Měnící se vzdě lání pro mě nící se svě t Wolfcamp v Lužici Škola nejen pro chytré a dravé Koř eny ekologické moudrosti Václav Havel o udržitelném rozvoji Doteky s globální výchovou Co je správně? Participativní, participatorní nebo participač ní? Komenský vs. Descartes Konec izolované výuky po př edmě tech Mezinárodní projekt Eco-schools Jak sv. František př edbě hl o 800 let dobu P ř íloha: nová evropská strategie Vzdě lávání pro udržitelný rozvoj

2 E K O M A P A K O Š E T I C A O K O L Í ních a školních kronikách, nejvíce pracovaly se sborníkem vydaným k 650. výročí první písemné zmínky o Košeticích. Učily se tak pracovat s dobovými i nově vytvořenými materiály, vyhledávat, třídit a dále zpracovávat získané údaje. V případě nejasností se prostřednictvím své uči- Košetice je obec na Vysočině, odkud to je přibližně stejně daleko do Pelhřimova, Pacova, telky obrátily na pelhřimovský státní archiv. Když shromažďovaly údaje Vlašimi i Humpolce. Základní škola Košetice má devět tříd a sjíždí se do o stromech a stromořadích vysazených v poválečných letech, většinou ní kolem 145 dětí ze třinácti okolních obcí. Škola má již druhým rokem vypracovaný rámcový i roční ekologický plán a postupně dochází k ekologizaci rodáků, kteří stromy sami sázeli a kteří jim ochotně potřebné informace chyběl podkladový materiál. Tehdy vyhledávaly pomoc u košetických provozu. V celé škole se třídí odpady, na budovu budou v tomto roce instalovány sluneční kolektory na podporu vytápění školy. Při škole je činný kroužek Největší podíl na přípravě textové části měli žáci 8. třídy. Současně poskytli. ochránců přírody, pořádají se akce například ke Dni Země. Děti vydávají se sběrem informací a fotodokumentace se do elektronické podoby školní časopis s pravidelnou rubrikou Zelený sloupek. Děti i pedagogové se převáděla a upravovala mapa. Protože děti měly jako podkladový materiál k dispozici pouze černobílou xerokopii mapy obce, která nebyla každoročně podílejí na ochraně obojživelníků migrujících přes silnici v obci. Také další činností se vedení školy a pedagogové snaží o integraci ekologické v posledních letech aktualizována, musely zvládnout několik nových výchovy do každodenního života školy. dovedností, se kterými při práci na počítači ještě nepřišly do styku. Jednou z takových akcí byl školní projekt ekomapy obce a jejího okolí. Inspirací nám byla ekomapa Ostravy, kterou vytvořilo občanské sdružení Vita úpravy, rozvržení, převádění do dalších programů a podobně. Této Naučily se vytvářet objekty v různých grafických programech, jejich Ostrava, ale my jsme se rozhodli ji udělat přece jenom trochu jinak. Přesto práci se věnovali všichni žáci 9. třídy. Menší děti se do projektu zapojily děkujeme ostravským kamarádům za pomoc a inspiraci! tvorbou obrázků chráněných živočichů a rostlin, které se vyskytují v naší Cílem našeho projektu bylo nejen poznávání blízkého, ale také rozvoj komunikace a spolupráce včetně získávání nových dovedností při používání věnovat výsledkům této práce samostatný projekt, kterým se budeme lokalitě. Tyto obrázky jsme do ekomapy nakonec nedali, rozhodli jsme se výpočetní techniky. Na ekomapě jsme pracovali v průběhu dvou školních zabývat příští školní rok. roků a na její přípravě se vystřídalo téměř 60 žáků z druhého stupně. Projekt Ekomapu jsme vydali v nákladu výtisků díky finanční podpoře měl velkou podporu ředitele školy Mgr. Jaroslava Skolka. Žáci spolu s pedagogy nejdříve vybírali lokality a objekty, které by bylo dobré v mapě uvést. práce velkou radost a i my, učitelé, máme příjemný pocit z dobře pro- Fondu Vysočina a Obecního úřadu Košetice. Děti měly z výsledku své Na výběru přírodních zajímavostí se podílely především děti z kroužku ochrany přírody, další zajímavostí vybíraly především ve spolupráci s učiteli děje- také líbit a že vás třeba bude inspirovat k návštěvě našeho regionu nebo vedeného společného díla. Doufáme, že se vám ekomapa Košetic bude pisu, zeměpisu a češtiny. Žáci zjišťovali i fakta o místních zdrojích pitné vody, k podobné akci tam u vás. Rádi vás u nás uvítáme! vodovodní síti, kanalizaci, sběru tříděného a nebezpečného odpadu a další ekologické údaje. V této fázi si vyzkoušeli jednání s obecním úřadem a paní Dana Štursová, starostkou, u které konzultovali svá zjištění a porovnávali je s úředními údaji ZŠ, Košetice 165, stursova@zs-kosetice.iol.cz, koordinátorka EV, a mapami. Kulturní zajímavosti a historické údaje děti vyhledávaly v obec- jaroslav.skolek@zs-kosetice.iol.cz, ředitel školy, tel

3 EDITORIAL Vážení čtenáři Tentokrát začnu zprostředka, od ankety Bedrníku. Anketa je vyvrcholením přípravy každého čísla. Tři otázky, které ji pravidelně uvozují, vyplynou z, řekněme, studie, ze sběru informací k tématu čísla a jejich uvedení do nových souvislostí v článku v rubrice Proměny, který má pokud možno postihnout vývoj oblasti, jež je tématem čísla, z pohledu možností udržitelnosti. Je to napínavé, pokoušet se postihnout věc otázkami, které mají být zároveň alespoň trochu konkrétní a zároveň ponechávat otevřený prostor pro dostatečně osobní, čili zajímavé odpovědi. Oslovujeme vždy ty, kteří o příslušném tématu hodně vědí a také mívají na věc pravděpodobně různý náhled. Obvykle odpoví zhruba polovina dotázaných. Tentokrát, vzhledem k tomu, že školní číslo Bedrníku jsme připravovali paradoxně během školních prázdnin, pro jistotu jsme oslovili více osobností. Překvapivě odpověděli skoro všichni, proto neobvykle velký rozsah rubriky. Oslovení přitom neznají (až na výjimky odborných konzultantů shrnujícího článku v rubrice Proměny) nic z obsahu čísla, přesto snad pokaždé v odpovědích vystupuje jaksi samovolně, v druhém plánu, nějaký styčný bod; tentokrát je to vedle reformy vzdělávání nejspíš dynamika současného světa, rychlé změny v něm. Stejná volba padla na nadpis shrnujícího článku, který pomohl vypravit Jirka Kulich ze střediska ekologické výchovy Sever jde o měnící se vzdělávání v měnícím se světě. Nevystačíme už s málo pružnými metodami, které se jak o berli opíraly o příliš statická fakta. Důležité je, abychom napříště dokázali více vážit možné alternativy v různých životních a profesních situacích a zároveň se uměli orientovat v nových poznatcích, v informačních zdrojích, které se na nás z internetu i odjinud valí jako kaše z hrnečku, který vaří sám, vymknut z naší kontroly. O alternativách ze svého pohledu hovoří Václav Havel, prezident, který nás přivedl do 21. století, a z jiného pohledu zase předseda ekologické sekce České křesťanské akademie Jiří Nečas, který upozorňuje na sv. Františka, jenž svou etikou o osm set let předběhl svou dobu. Hlasatelem teprve nyní doceňované filozofické a ideologické alternativy, holismu, byl Jan Amos Komenský; vedl spor s René Descartem, který právě nyní bývá vnímán jako původce přežívajícího se mechanistického pohledu na svět. Ale raději zpátky ze světa abstrakt do toho světa, o který jde ve škole, v rodině, v obci, do každodenního běhu životní reality, která je nejdůležitější učitelkou dětem. V tomto čísle se nám podařilo shromáždit, díky nezištné pomoci a spolupráci mnoha příznivců Bedrníku, pár pěkných příkladů z českých škol, jak nápaditě vést děti a studenty k tomu, aby je bavil svět a aby si s ním věděli rady. Tak třeba v malé, neúplné základní škole v Čeperce na Pardubicku na zápis do první třídy procházejí šestiletí krajinou, a tam při plnění zábavných úkolů jejich budoucí učitelé přirozeným způsobem posoudí jejich zralost pro školu. Na gymnáziu v Brně Bystrci zase vymysleli, že se budou učit společně pedagogové i studenti, jak na ekologizaci školy. Ve Vraném nad Vltavou zavedli originální školní předmět globální výchova, který si žáci pochvalují: Mluví se o věcech, o kterých se normálně ve škole nemluví. Atd. A jako obvykle s těžkým srdcem musím přiznat, že se na 36 stránek nevešlo mnoho dalšího zajímavého. Tentokrát to byla například studie o Výchově o Zemi, Earth Education, čili o pedagogickém směru, který nabízí pozoruhodné inspirace, nebo Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání, který je dostupný na Na cestu krajinou v příštím Bedrníku se, doufám společně s Vámi, těší O B S A H Ekomapa Košetic a okolí... 2 INSPIRACE Globální výchova, která předběhla školskou reformu... 4 Čeperka je čiperka... 7 Když se studenti a pedagogové společně učí... 9 Příroda klíč k vzájemnému porozumění...10 PROMĚNY Měnící se vzdělávání pro měnící se svět...11 NÁZORY Anketa: Škola musí být silná...17 Udržitelný rozvoj skutený politický program...20 Proč je dobré mít svůj vlastní školní vzdělávací program...20 Bedrníkova čeština: Participatorní, participační, participativní...21 DIDAKTIKA Jak na vzdělávací programy: Průřezová témata...22 Školní projekty...24 KALENDÁŘ...27 NABÍDKA...28 Dny vděčnosti...31 Příloha: STRATEGIE VDĚLÁVÁNÍ PRO TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ Hana Kolářová 3

4 INSPIRACE GLOBÁLNÍ VÝCHOVA, KTERÁ PŘEDBĚHLA ŠKOLSKOU REFORMU Škola, kde se nebojí zkoušet 4 ZŠ Vrané nad Vltavou je venkovskou školou se zhruba 290 žáky. Jedná se o školu, která ráda zkouší nové věci a nebojí se jít i do určitých rizik. Svědčí o tom účast v řadě mezinárodních projektů (Globe, ENO = Environment OnLine, Živá voda pro obec, Internet spojuje generace, ve kterém žáci učí seniory pracovat na počítači atd.), schopnost pomocí úvěru si vybudovat moderní multimediální pracovnu i třeba to, že již dva roky ověřuje svůj vlastní školní vzdělávací program, který pedagogové školy vytvořili v souladu s novým školským zákonem a s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní školství. Všeobecně známým cílem moderní školy je rozvoj tzv. klíčových kompetencí, které pomohou člověku se orientovat v rychle se měnícím světě. Prioritou není na jedné straně hromadění kvanta informací a zároveň na druhé straně neschopnost je používat v situacích reálného života. Absolvent školy by měl být schopen efektivně komunikovat, spolupracovat v týmu, neměl by se zaleknout problémových situací, ale naopak by se je měl pokoušet řešit s využitím často i netradičních a kreativních forem myšlení. Žák by se měl vyznat sám v sobě a ve svých postojích a cílech a měl by být schopen pracovat na svém dalším růstu. Nezmaři a globální výchova Když přemýšlím o tom, jak jsem se ke globální výchově dostal, vyplývá mi jasně, že mezi největší impulzy patřila práce vedoucího přírodovědného oddílu Nezmaři (od roku 1987), vedoucího Centra ekologické výchovy Zvoneček (od roku 1996) a seznámení se s některými pracemi pánů Selbyho a Pikea. Některými z námětů získaných z jejich příruček jsem oživoval schůzky oddílu a postupně si uvědomoval, že i ve školní práci mohou nalézt mnohočetné uplatnění. Dají se samozřejmě zařadit i do stávajících vyučovacích předmětů a určitě v nich naleznou své uplatnění. Mnohem komplexnější a soustavnější rozvíjení schopností a dovedností žáků ale nastane, když se využijí v určitém bloku a v určité souvislosti. Proto jsem ve chvíli, kdy se k tomu díky tvorbě školního vzdělávacího programu naskytla příležitost, vytvořil samostatný předmět, který jsem honosně nazval globální výchova. Vůbec to ovšem neznamená, že chci vytvořit izolovaný ostrůvek učiva a metod práce bez vztahu k okolnímu školnímu světu. Naopak. Poznatky získané v rámci globální výchovy musí být uplatňovány i v ostatních předmětech, ale i v běžném životě. Pak teprve začíná mít všechno smysl. To znamená, zjednodušeně řečeno, když se v globální výchově naučím vidět výhody spolupráce, musím být schopen spolupracovat i mimo ni. Od každého předmětu něco Globální výchova je jedním z předmětů, které se snaží výrazně rozvíjet klíčové kompetence. V našem provedení je koncipována velmi široce, dalo by se říci, že napříč všemi klasickými vyučovacími předměty. Zpětná vazba, která přichází od žáků jako jedna z forem evaluace, právě tuto propojenost oceňuje: Předmět se mi velmi líbil byl zajímavý i poučný. Zjistila jsem, že není jen o těch předmětech, jak jsem si původně myslela, ale jsou tam zahrnuty vlastně všechny. Globální výchova se od ostatních předmětů liší tím, že je v ní od každého předmětu něco a taky se liší metodami učení. Globální výchovu jsme zavedli v ročníku jako povinný předmět s časovou dotací 2 hodiny za 14 dní. V 7. ročníku se spíše zaměřuje na historii vlivu člověka na naši planetu a hlavně na poznávání sama sebe (např. v tématech osobnost, její hodnoty a růst; hodnocení a sebehodnocení; efektivní učení; kreativita a schopnost řešit problémy; schopnost předvídat a prognózovat; kladení otázek a naslouchání; práce s informacemi atd.). 8. ročník se zabývá převážně mezilidskými vztahy (efektivní komunikace; spolupráce; stereotypy a předsudky; xenofobie x tolerance; lidská práva a práva dětí atd.). 9. ročník obrací pozornost ještě k mezilidským vztahům (vztahy mezi státy; mezinárodní organizace a smlouvy; příčiny konfliktů; typy rozvoje lidské

5 I N S P I R A C E společnosti; nadnárodní společnosti; globalizace světa její klady a zápory ) a také na vztahy člověka k okolnímu světu (Země jako systém; druhy zdrojů; světové ekosystémy; globální problémy; ochrana přírody ). Učebnicí je pro žáky sám život, hojně využíváme hromadné sdělovací prostředky, internet, žáci také využívají pracovní listy, jež jsou připravovány speciálně pro ně. Věci, o kterých normálně nemluvíme Mezi největší klady předmětu (podle hodnocení samotných žáků) patří metody práce a formy výuky, při kterých je vytvořen velký prostor pro vyjadřování názorů, diskuse, vzájemnou komunikaci a spolupráci, modelování určitých situací a hraní rolí ) a také prostředí, kde výuka probíhá (základnou pro většinu hodin je klubovna ekocentra, kde žáci sedí na koberci v kroužku, využívána bývá i přilehlá zahrada). Líbilo se mi, že se dalo mluvit otevřeně o daných tématech. Líbil se mi styl učení, bylo to mnohem lepší než sedět v lavicích a psát testy. Líbilo se mi, že každý mohl projevit svůj názor. Líbilo se mi to, že jsme spolupracovali. Líbilo se mi, že můžeme otevřeně mluvit o věcech, o kterých normálně nemluvíme, a také to, že jsme často pracovali v týmech. Líbilo se mi, že jsme se vlastně učili hrou. Bylo to zábavné. Líbilo se mi, že se učíme věci, které jsou opravdu potřebné. Líbilo se mi, že jsme se učili spolupracovat a poznávat věci formou her. Byly to neobyčejné hodiny. Líbilo se mi, že jsme se učili nové zajímavé věci s hlavně jsme se u nich nenudili. Globální výchova se od ostat- ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM V ZŠ VRANÉ NAD VLTAVOU Školní vzdělávací program (dále jen ŠVP) vychází z koncepce Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP). Cílem základního vzdělávání je pomoci žákům získávat a postupně zdokonalovat klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. Na utváření klíčových kompetencí se podílí 9 vzdělávacích oblastí (viz dále) s jednotlivými vzdělávacími obory. Realizace výuky v ZŠ probíhá v konkrétních vyučovacích předmětech, které respektují cílová zaměření, očekávané kompetence a učivo všech vzdělávacích oborů. Výuka v jednotlivých vyučovacích předmětech (s možností integrace očekávaných kompetencí a učiva jednotlivých vzdělávacích oborů) ve svém souhrnu směřuje k očekávaným výstupům vzdělávacích oblastí a tedy i k dosažení klíčových kompetencí stanovených v RVP. Školní vzdělávací program v jednotlivých vyučovacích předmětech v konkrétních ročnících specifikuje očekávané kompetence a učivo vzdělávacích oborů 9 vzdělávacích oblastí do dílčích kompetencí žáků s vymezením učiva použitým jako prostředek pro dosažení těchto kompetencí. Priority ŠVP Program respektuje tradice školy, využívá její charakteristické podmínky a reaguje na vzdělávací požadavky klientů (rodiče, žáci). Základní škola ve Vraném nad Vltavou se na základě analýzy vzdělávacích podmínek školy a vzdělávacích požadavků rodičů zaměřuje zejména na: poskytování vyváženého, kvalitního všeobecného vzdělání rozvíjení samostatného logického myšlení a schopnosti komunikace kvalitní přípravu žáků ke studiu na středních školách a zejména pro život pokračování v mezinárodních projektech (ENO, Globe, e-lsee, Živá voda pro obec...) uskutečňování vlastních celoškolních projektů nový předmět globální výchova rozšíření výuky informatiky (pro každý ročník na 2. stupni), anglického jazyka (již od 1. třídy) a německého jazyka (od 7. třídy) uplatňování nových forem výuky - projektové vyučování, práci s internetem, integrované vyučování spolupráci s CEV Zvoneček posilování mezipředmětových vztahů pomoc handicapovaným žákům s diagnostikovanými specifickými poruchami učení poskytnutí prostoru žákům nadaným a talentovaným Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami včetně žáků mimořádně nadaných U žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami, tj. jednak u žáků s poruchami učení či chování, tělesným nebo smyslovým postižením či jiným znevýhodněním, ale i u žáků mimořádně nadaných, uplatňujeme speciálně pedagogické metody a postupy. Pedagogičtí pracovníci jsou kompetentní pomoci žákům rozvíjet jejich vnitřní potenciál a podporovat jejich sociální integraci včetně odpovídajícího studijního a pracovního uplatnění. Školní vzdělávací program u žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami naplňujeme formou individuální integrace pomocí těchto programů: vyhledáváme žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami a trvale je sledujeme úzce spolupracujeme s pedagogicko-psychologickou poradnou vytváříme individuální vzdělávací plány podle doporučení PPP soustavně vzděláváme pedagogy v této problematice spolupracujeme s rodiči a provádíme osvětu veřejnosti v této oblasti snažíme se nabízet pozitivní a vstřícné školní prostředí konkrétní pedagogická opatření: u žáků uplatňujeme individuální přístup, používáme odlišné metody výuky a hodnocení, respektujeme individuální tempo, posilujeme motivaci, uplatňujeme vhodné formy komunikace nabízíme kompenzační a didaktické pomůcky, výukové programy plánujeme zabezpečit speciálně pedagogickou péči na doporučení PPP redukujeme obsah a rozsah učiva mimořádně nadaným žákům se snažíme vytvářet dostatečně podnětné prostředí; nabízíme možnost uplatnění tvůrčích sil v samostatných školních projektech ekologického či literárního zaměření či v oborových soutěžích, prohloubení učiva, zadávání specifických úkolů, rozvoj schopností při skupinovém vyučování, případně vynechání ročníku respektujeme odlišný způsob komunikace těchto žáků naše škola zatím neumožňuje bezbariérový přístup. Zdroj: 5

6 I N S P I R A C E ních předmětů liší tím, že se v ní mnohem víc praktikuje. Žáci také velmi oceňovali přínos předmětu pro jejich současný i budoucí život: Určitě mi pomohl, lépe se vyjadřuji, už jsem schopen říct ostatním, když se mi jejich názor nelíbí, už se nepodceňuji. Naučil jsme se to, že se problémy musí řešit a ne od nich utíkat. Umím mnohem lépe komunikovat s ostatními. Myslím si, že z lidí během hodin GV spadne jakákoliv tréma a nebojí se vyjádřit a projevit. Naučil jsem se pracovat v týmu. Myslím si, že schopnost komunikovat a vycházet s lidmi je pro život velmi prospěšná. Každopádně má pro mě velký význam. Budu dýl žít, protože smích prodlužuje život a já se tam i hodně nasmála. Jinak se třeba změnil můj přístup k ostatním lidem. Každým předmětem se člověk rozvíjí, ale při globální výchově mnohem víc. Komunikace je důležitá pro dnešní život i pro budoucnost. Kdo jsme a kam směřujeme Je jasné, že výchova skutečných osobností, které mají v hlavě srovnáno všechno podstatné pro život kdo jsou, odkud a kam směřují, co je důležité a co ne je dlouhý proces. Jsem ale moc rád, že určité výsledky jsou vidět již nyní. Většina žáků je schopna smysluplně diskutovat, obhajovat své názory, jejich projevy mají hlavu a patu. Potvrdili mi to i nezávislí pozorovatelé např. studenti na praxi, kteří mohou porovnávat různé školy mezi sebou. Nyní začínají prázdniny, ve kterých se pokusím zkušenosti získané během letošního školního roku zapracovat do úprav předmětu tak, abych je v příštím školním roce mohl využít při posledním roku ověřování. Již nyní ale mohu říci, že jsem moc rád, že jsem se do celého experimentu pustil. Nadšení a zájem dětí i viditelné výsledky jsou mocným motorem, který umí dodávat sílu, energii i radost. Honza Vrtiška, učitel globální výchovy, ZŠ Vrané nad Vltavou, honza.vrtiska@zsvrane.cz, MEZINÁRODNÍ REKONSTRUKCE ERATOSTHENOVA POKUSU S MĚŘENÍM OBVODU ZEMĚ Před více než lety uskutečnil řecký matematik a filosof Eratosthenes (kterého možná někdo zná jako autora síta pro výpočet prvočísel) experiment, kdy pomocí úhlu dopadající slunečního záření na dvou místech na světě, jejichž vzdálenost znal, určil se slušnou přesností rovníkový obvod zeměkoule. Naše škola byla oslovena (už to je pro nás veliká čest), zda máme zájem účastnit se rekonstrukce tohoto experimentu. Samozřejmě jsme kývli. Zajímalo nás, zda pokus opravdu vyjde. Celá aktivita zasahovala navíc téměř do všech vyučovacích předmětů (matematika, fyzika, dějepis, angličtina, informatika, přírodopis, zeměpis...), a posilovala tak mezipředmětové vztahy. Její realizace posilovala řadu důležitých kompetencí (schopnost řešit problémové situace, spolupracovat, schopnost pracovat přesně a zodpovědně...). Spolu s námi se experimentu zúčastnila jedna škola v Norsku a jedna škola v Jordánsku. V pravé sluneční poledne (kdy je Slunce nejvýš nad obzorem a vrhá nejkratší stín), které jsme museli nejprve samozřejmě zjistit (je každý den jindy), jsme pomocí klinometru nebo pomocí stínu tyče (a pak pomocí goniometrické funkce tangens) určili úhel slunečních paprsků. Dále jsme museli zjistit vzdálenost mezi rovnoběžkami, na kterých leží zúčastněné školy. K tomu jsme využili dvě nezávislé metody - jednu pomocí internetu a druhou pomocí přístroje GPS. Je zajímavé, že obě metody vedly ke stejnému výsledku. Pak už jsme jen čekali na výsledek naměřený v Norsku, dosadili všechna čísla do příslušného vzorce a vypočítali obvod Země. Myslíme si, že výsledky vyšly až překvapivě přesně. Chyba se dá počítat v setinách procenta. Celou akci jsme nafotili a pořídili krátký videoklip. Všechno jsme zaslali do Norska, kde o experiment projevila zájem norská televize. Od norských kamarádů máme slíbené zaslání záznamu. Protože pokus skončil úspěšně, bude nabídnut někdy během tohoto roku i dalším školám po celém světě, které pracují v rámci projektu Globe. Naměřené hodnoty: Vzdálenost rovnoběžek mezi vranskou a norskou školou - 9,5123o = km Náš úhel slunečních paprsků - 54,9 Norský úhel slunečních paprsků - 64,4 Obvod Země: km (skutečný obvod se udává km). Zdroj: aktuality.htm 6

7 I N S P I R A C E ČEPERKA JE ČIPERKA Zelený ParDoubek Základní škola Čeperka mění své okolí a svět. Takovou charakteristiku si vysloužila v soutěži pro školy a školská zařízení v Pardubickém kraji nazvané Zelený Par- Doubek. Soutěž vyhlásilo Ekocentrum Paleta, krajský koordinátor ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty, ve spolupráci s Pardubickým krajem, aby podpořilo a ocenilo probíhající aktivity ekologické výchovy ve školách a školských zařízeních. Dobře se umístit a získat atraktivní ceny, včetně finančního ohodnocení pro odpovědné pedagogy, mohou školy, kde výsledky ekologické výchovy mají kladný dopad na přírodu, obec, město; uplatňují environmentální principy v každodenním provozu školy, žáci mají velmi dobré ekologické povědomí a pedagogové se aktivně vzdělávají. Cesta krajinou do první třídy Následováníhodnou ukázkou pedagogické obratnosti je v ZŠ Čeperka organizace zápisu do první třídy. Je pojat jako Cesta krajinou. Děti procházely jednotlivými biotopy a plnily úkoly související s daným prostředím. Přitom se posuzovala jejich vyzrálost a schopnost nástupu do 1. ročníku. Vyvrcholením bylo vytvoření společného obrazu krajiny a diskuse nad ním. Šlo například o počítání vajec v ptačích hnízdech, potravu ptáků s využíváním počtářských dovedností a logického myšlení, dále o určování a řazení konkrétních obrázků ptáků podle velikosti, zvuky ptačí říše, pohyb prostorová a pravo-levá orientace, popisuje ředitelka školy Mgr. Lenka Burešová. Propojování Škola v Čeperce je málotřídka s pěti ročníky 1. stupně. Ekologickou výchovu uplatňuje zejména v předmětech prvouka, přírodověda, vlastivěda, literární výchova (Ekologická čítanka apod.). V předmětech hudební výchova, český jazyk, matematika apod. je zastoupena příležitostně. Výuka je často propojená, ve škole se snaží neoddělovat jednotlivé předměty, ale naopak čím dál více je spojovat. Cílem je získat kompetence, které děti budou potřebovat v denním životě. Například hodina slohu poskytuje a rozvíjí gramatiku, psaní, logické uvažování, úpravu psaného textu, jeho hlasité čtení a vyjadřování, kooperaci, spolupráci; témata vhodná pro sloh často vybírají v souvislosti s přírodou a ekologií. Nejen pro chytré a dravé Na ekologickou výchovu se zaměřuje i školní družina při vycházkách, hrách, výtvarných aktivitách v okolí, při pravidelném úterním vědomostním klání. Ve škole probíhá přírodovědná soutěž v poznávání rostlin a stromů. Jedná se o interní soutěž, zcela dobrovolnou. Před soutěžemi dáváme přednost aktivitám zaměřeným na budování týmu, spolupráci, vzájemnou pomoc a pochopení. Jsme toho názoru, že klasické soutěžení je často demotivující, většinou se v něm uplatní jen chytří a draví žáci, vysvětluje Lenka Burešová. Team building a zpívání s rodiči Škola využívá vlastní zahradu pro drobné hry team building. Pěstují se léčivé rostliny, vznikl také projekt na další vylepšení školní zahrady, kde bude více prostoru pro aktivity. V blízkosti školy je les a Opatovický kanál. Zejména lesní prostředí škola často využívá při výuce, a to nejen o přírodě. Den dětí využili v Čeperce jako příležitost k výletu a poznávání okolní krajiny. Do akce byli zapojeni i rodiče žáků. Na šesti zastaveních byly připraveny aktivity zaměřené na pozorování fauny a flóry v okolí obce, a to formou kvízů, pracovních listů a problémových úkolů. Děti pracovaly v týmech společně s rodiči a prarodiči. Zpíváním pod vánočním stromem se oslavovaly Vánoce společně s rodiči. K programu patřilo divadlo s betlémským příběhem a cesta do nedalekého lesa, kde byl pro děti připraven kouzelný strom. Spousta výletů Škola využívá nabídky ekocenter Paleta Pardubice, Chrudim, Sever Horní Maršov, sleduje server Pardubického kraje zaměřený na ekologickou výchovu, časopisy Bedrník a Ekoton. Do programu tříd zařazuje škola také vícedenní ekovýchovně zaměřené pobyty, jako byla například šestidenní škola v přírodě v ekologickém centru Broumov-Křinice, víkendový pobyt na Pomezních boudách v Krkonoších nebo projektový pobyt v Českých PetrovicYích. Děti z ročníku jely do Východočeského muzea Pardubice na výstavu Svět pod námi zaměřenou na geologii (horniny a nerosty) a do Národního muzea v Praze na výstavu Voda a život. Chodí se i na návštěvu ke včelaři či do zoo. Ekologizace provozu školy Kromě výuky o přírodě škola zařazuje do vyučování například aktivity zaměřené na správný přístup k separaci odpadů, simulační hry, dramatickou výchovu. Při hledání cest k úsporám energie se zabývají i domácnostmi žáků. 7

8 I N S P I R A C E Sama škola se snaží o ekologičtější provoz. V každé třídě i sborovně jsou umístěny speciální kontejnery na tříděný odpad. Vedeme žáky i pedagogy k přesné separaci těchto odpadů. Odpady se pravidelně vyvážejí do kontejnerů v obci, hliník a nebezpečný odpad se vyváží dvakrát ročně. Pro bioodpad slouží dvoukomorový kompost, který je umístěn na školní zahradě. Používáme recyklovaný papír sešity, obálky, papíry. Severní stěna budovy bude zateplena, a tím dojde i k úspoře energie. Snažíme se využívat i nočních tarifů elektrické energie, objasnila Lenka Burešová. Dobrá nálada Škola spolupracovala s komisí životního prostředí při OÚ v Čeperce například na Vítání ptačího zpěvu na Bohdanečských rybnících, při jarním úklid břehů Opatovického kanálu. Nyní velmi úzce spolupracuje s místním občanským sdružením Dobrá nálada. Pomáhá s organizací a účastní se jejích akcí, které se kromě kulturního a společenského zaměření zabývají i ekologickou a etickou výchovou. Pod vedením aranžérky se například připravovaly suché vazby a zajímavé dekorace výhradně z přírodních materiálů. Při velikonočních a vánočních dílnách se ve škole buduje úcta k tradicím a činnostem předků. Celkem pět vánočních dílen se věnovalo obnově lidových tradic, výrobě výrobků z přírodních materiálů, svíček z včelího vosku, slaměných ozdob, výrobků z kukuřičného šustí, přírodních vánočních přání apod. Pět velikonočních dílen bylo zaměřeno na lidovou výrobu kraslice, obřadní pečivo, velikonoční přání atd. Vítání jara představovaly tradiční obřady a výroba zvykoslovných předmětů opět ve spolupráci s občanským sdružením Dobrá nálada. Záchrana Lesního ducha V červnových dnech proběhl šestidenní projekt s názvem Jeden za všechny a všichni za jednoho aneb Jak zachránit Lesního ducha. Děti se samy rozdělily do pěti bratrstev bratrstvo vody, země, světla, vzduchu, zvířat a každým dnem putovaly za vysvobozením Lesního ducha. Úkoly, které vedly k jeho vysvobození, byly založeny na nutnosti spolupracovat, učit se vzájemně si naslouchat, tolerovat se, pomáhat si, chápat a respektovat názor druhého. A takhle vypadalo zadání úkolu: Vodo, země, vzduchu, světlo a zvířata jen lidé, kteří dokážou spolupracovat a být k sobě hodní, mě mohou zachránit. A tak dnešní úkol zní: vytvořte si znak, který bude představovat váš živel a bude ho mít každý z vašeho bratrstva. Znak vyrobte jen z toho, co najdete v přírodě, z toho, co příroda sama poskytla. Neztraťte ho a ochraňujte ho. Věřím, že to dokážete! Právě v tomto projektu jsme se snažili co nejvíce využít a aplikovat principy ekologické výchovy. Zejména jsme kladli důraz na prožitek, spolupráci, toleranci. Všechny aktivity byly nesoutěžního charakteru. Povedlo se i zapojit místní obyvatele. Spolupracovali, pomáhali nám a také zajímavě povídali o zdejší krajině, shrnuje Lenka Burešová. Podle prezentace ZŠ Čeperka na zpracovala Hana Kolářová PROGRAM ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHO- VY A OSVĚTY V ZÁKLADNÍ ŠKOLE ČEPERKA 2003/ V jednotlivých předmětech jsou zapracovány různé možnosti a způsoby komplexně pojatého environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty. Jsou to zejména tyto předměty: prvouka literární výchova vlastivěda přírodověda V ostatních předmětech matematika, český jazyk mluvnice, sloh, hudební výchova se environmentální problematika vyskytuje příležitostně. Ve výše uvedených předmětech je EVVO součástí tematických plánů, které jsou k nahlédnutí u jednotlivých vyučujících či u ředitele školy. 2. Při vyučování i při zájmové činnosti bude kladen důraz na uvědomování si vztahů člověka a prostředí a významu udržitelnosti rozvoje (podrobné a praktické seznamování žáků s pojmem trvale udržitelný rozvoj ). 3. Spolupracovat s rodinou, s obcí, s podnikovou sférou a dalšími subjekty v utváření odpovědných postojů k životnímu prostředí. 4. Během školního roku využívat školních aktivit zaměřených k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě. nejméně 3x ročně navštívit organizaci zaměřenou na environmentální výchovu či ochranu přírody prožít nabízený program využívat a zvát děti na akce pořádané místní sekcí životního prostředí výlety do okolí, vítání ptačího zpěvu apod. zvát a zapojovat děti na akce, pořádané jinými občanskými či fyzickými osobami, které jsou zaměřené na poznávání krajiny, vycházky v přírodě či posilování vztahů člověka a přírody využít školu v přírodě pro ekologickou a environmentální výchovu hry v krajině, besedy, diskuse, návštěvy místních ekologických center a středisek, CHKO atd. 5. Využívat a sledovat činnost jiných nevládních organizací, které se zabývají problematikou ekologické výchovy. V naší oblasti Ekocentrum Paleta Pardubice, pobočka Chrudim, SE- VER Hradec Králové apod. 6. Podporovat další vzdělávání pedagogů v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (semináře, účast na M. R. K. E. V. celostátní program realizovaný jednotlivými středisky ekologické výchovy). 7. V rámci možností dovybavování školy učebními pomůckami potřebnými pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (sešity, časopisy, popř. učebnice z recyklovaného papíru). 8. Zabezpečování postupné ekologizace školy úspora energie, dodržování třídění odpadů, úspora energie využívání nočních tarifů, úsporné zářivky, čisticí prostředky apod. 8

9 I N S P I R A C E KDYŽ SE STUDENTI A PEDAGOGOVÉ SPOLEČNĚ UČÍ Skupina studentů Gymnázia Brno-Bystrc (nyní Klasické a španělské gymnázium Bystrc) vyjela na tři dny na Drahanskou vysočinu do Střediska ekologické výchovy Rychta v Krásensku. Pobyt zde je od loňska pro naše studenty neb školní tamtamy pracují spolehlivě přitažlivý a vítaný. Příprava Výjezdní akci jsme připravili v rámci akcí k 10. výročí našeho gymnázia pro ty nejaktivnější studenty. Tím by měla začít určitá tradice, která by měla teoreticky vyzbrojit v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Zároveň má pomoci načerpat pocit vzájemnosti a spolupráce mezi studenty a pedagogy i studenty navzájem a také by měla být určitým oceněním zúčastněných studentů. Nejprve jsme oslovili studentskou radu gymnázia, která se snaží pomáhat vytvářet příznivé a dělné školní ovzduší. K tomu přispívají aktivnější studenti, kteří vedou například skupiny mladších dětí u různých organizací, nejsou lhostejní k problematice životního prostředí. Obrátili jsme se na ty studenty, kteří se nebojí zúčastnit metodických akcí, aby si rozšířili své teoretické znalosti, aby obohatili své schopnosti a dovednosti. Dovedli by se posléze připojit k úsilí vytvářet co nejširší environmentální povědomí na škole. Tři dny v Krásensku Jako těžiště výjezdu jsme zvolili tradiční formu exkurze Přírodou Moravského krasu Rudickým propadáním. Byla na vynikající úrovni jak lektorsky, tak účastnicky. (Ostatně nesetkala jsem se s žádnou akcí DEV Lipka v Brně a její rozsáhlé rodiny Rozmarýnku, Rychty, Jezírka jinak než s precizně připravenou, skvěle provedenou a lidsky milou.) Naši studenti čile zlézali skály, pronikali do jeskyní za netopýry, statečně se brouzdali neprohřátou aprílovou přírodou, skotačili a žertovali a byli spokojeně unavení. Prohlédli jsme si krásný obnovený mlýn Větrák z 19. století v Rudici. Povídali jsme si v malinké dobové kuchyňce u kamen s panem průvodcem, svérázným rodákem No, vůbec se nám odtud nechtělo. Pro nás, organizátory, byla ale hlavní další část programu. Rozpačitě jsme ji po dlouhém rozhodování nazvali seminářem k uplatňování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na škole. Sem jsme zařadili několik bloků přednášek a besed, které studenty seznámily jednak obecně s cíli a úkoly ekologické výchovy ve státním, regionálním, místním i globálním měřítku, za druhé s formami a škálou činností, které zahrnujeme do realizace výchovné koncepce EVVO budované na naší škole, s našimi zpracovanými materiály. Jednalo se o známé či studenty alespoň registrované aktivity, ale i o ty zamýšlené, budující perspektivu, koncepci. Tyto lekce byly provázeny spoustou ukázek materiálů, výstavkou literatury a různých dokladů. Lektorsky jsme si tuto část zabezpečili sami. Bylo nám spolu dobře Velmi úspěšnou částí programu bylo vystoupení Mgr. Michala Medka, ředitele střediska, který svým fundovaným projevem, audiovizuálním doprovodem a schopností rozeběhnout aktivity studentů v samostatných skupinkách velmi zaujal a podnítil ponoření se do nastíněných problémů a úkolů. Studenti si je zpracovávali pro následnou diskusi. Názory, náměty, nápady, poznámky a vyjádření souhlasná, kritická, objevná či kladené otázky k probíraným tématům byly ve vystoupení těchto mladých pracovních týmů tím nejcennějším. Dovolím si soukromou poznámku: Bylo pro mne dokonalé štěstí vidět ty mladé lidi jinak, než jak se mi mnohdy jeví - unavení, unudění, nepozorní, nechápaví, přezíraví, nestydatí, drzí Ti naši zde byli pravým opakem! K prezentaci se nám ani nedostávalo dost času, i když jsme nastavovali a na pokračování se k diskusi vraceli. Celou akci úžasně vyvažoval pohybovou aktivitou kolega Mgr. Tomáš Paleček. Byly to skvěle vybrané a prováděné hry a soutěže v lese i na trávníku, poznávání a určování přírodnin, ale také aktivity smyslového vnímání přírody. Okrajové časy dne a osobní volno jsme využívali k odpočinku, často velmi aktivnímu: k poslechu hudby reprodukované i vlastní (kytara, bubínky), k nekonečnému povídání i ke schrupnutí v útulných poschoďových pokojíčcích, ke studiu materiálů z knihovny Rychty, k přípravě večerního programu, ke sportovním hrám a zápasům na travnatém hřišti, k procházkám Krásenskem. Večery byly věnované hrám pro rozvoj samostatnosti i spolupráce. Druhý večer si studenti celý dlouhý program na pokračování připravili sami. Bylo nám spolu dobře. A stále víc se náš dočasný kolektiv stmeloval. Krásensko II atd. Škoda jen, že na škole výsledky tohoto výjezdu trochu zapadly. V maratónu výuky a nejrůznější bohaté činnosti a povinností se nám často nedostává soustředění a času zastavit se a uvědomit si to podstatné, jak se to daří v mimoškolním prostředí Rychty. Je potřeba na tyto výsledky navazovat průběžnou spoluprací se studentskou radou a dalšími studenty, kteří o to projevují zájem a v různých podobách se na škole angažují. Připravili jsme tedy pro studenty obdobnou akci Krásensko II a s kolegou Mgr. Tomášem Mráčkem ještě pro studentskou radu akce k ekologické výchově přímo ve škole a v okolí brněnské přehrady a přilehlých lesů. Využíváme dalších nabídek Rychty k opakování ekologicko-geologické exkurze pro 2. ročníky nižšího gymnázia. Některé třídy chtějí jet na Rychtu na výlet s vlastním programem. Tři naše třídy už letos absolvovaly s nadšením celodenní programy na SEV Jezírko v Soběšicích s lektorským vedením RNDr. Mojmíra Vlašína a Mgr. Pavlíny Horké. Ti, co se nezúčastnili, a nepoznali například mraveniště, teď litují... Pro pedagogy Na naše ostatní pedagogy čekají například programy navazující na zeměpis, chemii, fyziku, občanskou a výtvarnou výchovu. Ekologickou výchovu začínáme přibližovat stále více našim pedagogům na 9

10 I N S P I R A C E škole. Výrazným předělem v tom byla pracovní pedagogická porada k problematice ekologické výchovy s přednáškou ing. Dany Kellnerové, vedoucí SEV Rozmarýnek. Máme v plánu uskutečnit následně výjezd na SEV Rychta Krásensko zejména pro mladé a začínající pedagogy nejrůznějších, převážně nebiologických aprobací. Program bychom chtěli připravit s metodickou konzultací DEV Lipka. Doufáme, že za této pomoci a s podporou vedení gymnázia se nám záměr podaří uskutečnit. Budeme se dále snažit, aby se alespoň jednou ročně porada všech pedagogů na škole věnovala čistě realizaci výchovné koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na škole. Mgr. Danuše Pribišová, Učitelka biologie filosofie, Klasické a španělské gymnázium Bystrc v Brně. Redakčně kráceno a upraveno. PŘÍRODA KLÍČ K VZÁJEMNÉMU POROZUMĚNÍ Se základní školu v Krásné Lípě úzce spolupracuje v oblasti environmentální výchovy vzdělávání a osvěty Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko. Posláním této nevládní nezisková organizace je přispívat k šetrnému rozvoji Českého Švýcarska prostřednictvím ochrany přírodního prostředí a pozitivní prezentace. Byla založena v roce 2001 Správou Národního parku České Švýcarsko, městem Krásná Lípa a Českým svazem ochránců přírody. Škola v Krásné Lípě se aktivně zapojuje do akcí pro veřejnost, které společnost České Švýcarsko pořádá, pravidelně využívá jejích ekovýchovných programů pro žáky. Společně se již třetím rokem podílejí na přeshraničních aktivitách se dvěma německými organizacemi, a to s centrem ochránců přírody Naturschutzzentrum Neukirch a 2. stupněm základní školy Mittelschule v Neukirchu. Ve školním roce 2004/2005 se podařilo tyto aktivity zahrnout do úspěšného projektu Příroda klíč k vzájemnému porozumění, který byl podpořen Česko německým fondem budoucnosti. Díky tomuto projektu se žáci základní školy v Krásné Lípě mohli několikrát vypravit do německého městečka Neukirch a do tamního centra ochránců přírody a školy, a naopak děti z německého Neukirchu mohly navštívit Českou republiku. Průvodním tématem projektu bylo společné poznávání přírody, proto na začátku října podnikli žáci z Krásné Lípy a Neukirchu společný výlet s pro- gramem do Kyjovského údolí v Národním parku České Švýcarsko. Tam se seznamovali s přírodními zajímavostmi i historií kraje pískovců. Německé hosty jsme přivítali v Krásné Lípě v dubnu. U příležitosti Dne Země si žáci z české i německé školy vyrobili malý hmyzí dům, zúčastnili se soutěže ve sběru nápojových kartonů a společně řešili česko německou křížovku. Program, který si na oplátku připravili ochránci přírody z Neukirchu a učitelé z Mittelschule Neukirch, byl neméně zajímavý. V čase vánočním děti v česko německých skupinkách vyráběly dřevěné svícny pod vedením německého učitele pracovní výchovy. Celý projekt pak zakončila v červnu dvoudenní akce Wolfscamp v Lessinschule Neukirch, která se věnovala návratu vlka do volné přírody v Lužici. Zahajovalo se přednáškou o výskytu vlka, jeho životě, chování, potravě. Tyto poznatky pak děti využily, když společně tvořily nástěnku v češtině i němčině nebo hrály zábavný kvíz a bojovou hru ze života vlčí smečky. Projekt měl přispět nejen k zefektivnění výuky německého jazyka na základní škole v Krásné Lípě a k prohloubení poznatků o přírodě na obou stranách hranice, ale i k vzájemnému porozumění, toleranci a přátelství mezi oběma národy, které je více než důležité právě v příhraničním regionu se společným kulturním dědictvím. Protože se nám spolupráce se základní školou v Krásné Lípě osvědčila a podobné aktivity považujeme za přínosné rozšíření environmentální výchovy a vzdělávání v regionu, budeme i na školní rok 2005/2006 společně se školou hledat finanční prostředky na pokračování těchto aktivit. Jarmila Vrtílková, České Švýcarsko, o. p. s., Redakčně upraveno Při jedné z aktivit terénního výukového programu Zapomenutým krajem skalních věží se loví bezobratlí živočichové v říčce Křinici v Národním parku České Švýcarsko. 10

11 P R O M Ě N Y Co je a kde se vzalo MĚNÍCÍ SE VZDĚLÁVÁNÍ PRO MĚNÍCÍ SE SVĚT Náš lidský svět se mění rychleji než kdykoli předtím. Žijeme v globální vesnici s ohroženou stálostí klimatu, ale s novými nervovými soustavami televize a internetu. Žijeme v době, kdy i konzervativní americký prezident oficiálně připouští, že je to lidská činnost, co přispívá k nebezpečným změnám v zemské biosféře, a popové hvězdy show byznysu jsou tváří v tvář bídě Afriky médii etablovány jako partneři nejmocnějších politiků. Učitel má úkol náročnější než kdy dřív připravovat děti nikoli pro takový svět, jaký známe, ale pro svět, kde budou muset čelit dnes těžko předvídatelným situacím. V informačních technologiích jsou rozsah i rychlost změn zjevné. Méně zřejmé jsou v oblasti environmentálního poznání a společenského vývoje zejména v souvislosti s globalizací. Ale i tady jsou změny obrovské a rychlé; jako ostatně ve všech oborech. A děti v tomto světě? Mají kolikrát lepší faktické znalosti než dospělí. Takže nám vlastně nezbývá nic jiného, než snažit se spíš než rychle zastarávající vědomosti jim předávat především hodnoty, které uznáváme, vést děti k lásce k poznávání a k odvaze řešit problémy nepřetržitým hledáním dobrých alternativ, k brainstormingu na každém kroku, k pěstování přátelské spolupráce... Vystačíme při tak radikální změně situace se vzdělávacím systémem, který zakládala Marie Terezie? Za odpověď můžeme považovat změnu, která nastává od školního roku 2005/2006: Poprvé v historii českého školství se otevírá ředitelům, učitelům a třeba i přátelům jednotlivých základních škol příležitost podílet se na vytváření vlastního školního vzdělávacího programu. K naplňování reformy existuje řada inspiračních zdrojů. Seznámíme vás se třemi jejich okruhy. Především jsou to alternativy moderní pedagogiky, dále dynamicky se vyvíjející ekologická výchova a globální výchova. Na dalším obzoru pak objevujeme vzdělávání pro udržitelný rozvoj... Jiná pedagogika V létě 1999 se skupina rodičů, mezi nimi pár pedagogů, na Vysočině setkává s jinou pedagogikou. Program prázdninového pobytu s dětmi ve středisku ekologické výchovy Chaloupky obohatil o několik seminářů pro dospělé Pavel Kopřiva ze Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání. Stačily dvě dvouhodinové lekce, aby zanechaly trvalé pozitivní následky. Takový kontrast s tím, co znají z vlastní zkušenosti dnešní dospělí! I jednoduché uvědomělé vyzkoušení, jaký mají průběh emoce, stačilo, aby se dalo využívat k citlivější výchově dětí, k lepšímu vycházení s lidmi v běžném životě i k efektivnějšímu profesnímu sebevzdělávání. Jak to, že zase nemáš domácí úkol? Cožpak je to taková práce napsat jedno cvičení? Jenže ty myslíš na všechno jiné, jen ne naučení. Ty jsi ale lajdák! Co z tebe bude? S takovými známkami se nikam ne- dostaneš! Výroky celkem důvěrně známé z mnoha rodin i tříd uvádějí členové Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání jako příklad neefektivní komunikace. Dobře míněné výchovné snaze dal dospělý špatnou formu. Představme si sami sebe na místě dítěte vystaveného takovým výčitkám a vnímejme své pocity. Budeme se cítit otrávení, ponížení nebo vzteklí, možná se budeme bát. Zkrátka budeme prožívat negativní emoce, a to znamená, že učitel nebo rodič, který nás chtěl přimět, abychom dosáhli lepších výsledků, těžko něčeho dosáhl. Použil možná věty odposlouchané z vlastního dětství, neuvědomil si, že tato slova se míjí účinkem. Možná, když na to příště pomyslí v okamžiku, kdy zjistí, že dítě nemá domácí úkol, jen se prostě zeptá klidným tónem: Co s tím uděláš? Účinek určitě nebude horší než série podrážděných výčitek. Někteří lidé ovšem dovedou dobře komunikovat, aniž by se to museli vědomě učit pravděpodobně měli to štěstí, že účinnější styl odposlouchali už od dětství v rodině. Někteří aktivní lidé, kteří věděli, měli kontakty a informace, využili deseti let po sametové revoluci, kdy se všem a všemu pootevřela dvířka ke svobodě formální i duševní. Platilo to pro všechny obory, tedy i v pedagogice. Zpočátku bez valné státní podpory, někdy dokonce i bez úřední benevolence a občas i za cenu osobního odříkání, rozvíjeli a pokoušeli se podobně jako Pavel Kopřiva prosazovat lepší alternativy a větší různorodost. Hledali, co to vlastně znamená učit lépe, ve vlastní praxi zkoušeli, jak na to, snažili se šířit své poznání... Vznikala seskupení jako Přátelé angažovaného učení, Kritické učení a jiná. Sdílely se zkušenosti; jak se rozvíjel internet, šlo to snáze. Ale přece jenom není nad osobní zkušenost s jinou pedagogikou. Kniha s vůní Ze setkání na Vysočině v létě 1999 si někteří odvezli knihu lehce očazenou po menším požáru. K výtisku Integrované tematické výuky tak dodnes pro ně patří zvláštní příjemná vůně dýmu. Knihu napsala americká pedagožka Susan Kovaliková, která pro svou vzdělávací metodu využívá moderní vědecké poznání, jak funguje mozek. V nejstručnější podobě postihují pedagogické principy autorky názvy kapitol: Nepřítomnost ohrožení, Smysluplný obsah, Možnost výběru, Přiměřený čas, Obohacené prostředí, Spolupráce, Okamžitá zpětná vazba, Dokonalé zvládnutí. Poslední kapitolu začíná Susan Kovaliková slovy: Rozsah změny, kterou potřebuje náš vzdělávací systém, je vpravdě nesmírný. Je nepravděpodobné, že by toho škola mohla dosáhnout jedním skokem. Na druhé straně, než skočíme, je třeba mít před sebou jasný obraz doskočiště. Má na mysli školství v USA. Jak v úvodu ke knize napsala předsedkyně Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání psycholožka Jana Nováčková, ve Spojených státech byl v roce 1840 zaveden tentýž pruský model vzdělávání, který v rámci svých reforem u nás zavedla Marie Terezie a který s nevelkými změnami zde vlastně máme 11

12 P R O M Ě N Y dodnes... Knihu Susan Kovalikové vydalo v roce 1995 kroměřížské vydavatelství Spirála Pavla Kopřivy. Přáním těch, kteří pomohli knize o integrované tematické výuce v naší zemi na svět, bylo nabídnout alternativu ke stávajícímu systému výchovy a vzdělávání, podnítit veřejnost k přehodnocení zaběhnutých názorů a hlavně posílit ji v přesvědčení, že to opravdu jde jinak, shrnuje vydavatel v závěru. Možná máte pochybnosti... Zkušenost jasně říká, že k přesvědčení, zda je něco dobré nebo ne, nedojdeme mudrováním, ale vlastní praxí tím, že to zkoušíme... Čekání na reformu KLÍČOVÉ DOKUMENTY K PEDAGOGICKÉ REFORMĚ Bílá kniha národní program rozvoje vzdělávání Školský zákon Rámcové vzdělávací programy: pro předškolní vzdělávání (schválen a zaveden do praxe) pro základní vzdělávání (schválen, pilotně ověřován a postupně zaváděn do praxe plošně od šk. r. 2007/2008 pro gymnaziální vzdělávání (v přípravě) pro střední odborné vzdělávání (v přípravě) vat, aby reforma školství byla založena na pevnějších základech. Jedním ze silných inspiračních zdrojů inovací jsou právě lidé, kteří se scházejí na půdě SKAV. Jak se s moderní pedagogikou a jejími různými alternativami postupně seznamuje více lidí, rozšířený obzor a prohloubené znalosti prosakují celou společností odzdola nahoru a odshora dolů, od učitelů a rodičů po úředníky a politiky s rozhodujícími pravomocemi. Situace uzrává. Bílá kniha Prvním oficiálním krokem k reformě byla příprava Bílé knihy Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice. MŠMT ji vydalo v roce 2001, na V témže roce 1999 vznikla SKAV Stálá konference asociací ve vzdělávání. Neformálně se v tomto sdružení scházely občanské iniciativy, které se zasazovaly o změny ve vzdělávání. Společnost, zdevastovaná po mnoha stránkách, včetně hodnot a jasného rozpoznávání svých priorit (naléhavým aktuálním problémům se dává stále přednost před vytvářením dlouhodobých vizí a koncepcí), v první dekádě svého svobodného fungování nevěnovala zdaleka takovou pozornost oblasti vzdělávání, jak by lidé angažovaní v této oblasti očekávali, říká se k okolnostem vzniku sdružení ve sborníku SKAV. Na půdě sdružení se mohli pedagogové scházet a vzájemně se informovat. Postupně začali společně formulovat stanoviska k oficiálním dokumentům a dění ve školství a také realizovat pravidelná setkání sdružených asociací, odborníků ve školství, zástupců MŠMT a krajů. V srpnu 2003 je SKAV zaregistrována jako občanské sdružení. Právní subjektivita jí umožňuje zapojit se do připomínkových řízení MŠMT a touto cestou pokračovat v úsilí o prosazování progresivních změn ve školství. Je snazší komunikace mezi pedagogickými iniciativami, neziskovým sektorem, státní správou, samosprávou a veřejností. SKAV také provozuje webovou stránku skav.cz, kde se najdou příspěvky z kulatých stolů, například o dalším vzdělávání učitelů, o evaluačních procesech od Karla Rýdla, o úrovni žáků u nás a ve světě, o hodnocení žáků Jany Nováčkové, o možnostech financování. Členská základna sdružení se rozšiřuje a SKAV vítá všechny asociace působící v oblasti vzdělávání, které by se rády podílely na pozitivním ovlivňování českého školství. Mezi členy SKAV patří mimo jiné Asociace waldorfských škol ČR nebo Společnost Montessori, realizující alternativní vzdělávací systémy, které se, byť někdy s potížemi, staly už v 90. letech součástí našeho oficiálního vzdělávacího systému. Pestrost se tedy zvyšovala, pokud byla silná vůle jednotlivců a skupin. Základní školní vzdělávání také mělo možnost volit mezi několika vzdělávacími programy centrálně schválenými MŠMT Základní škola, Obecná škola a Národní škola. Žehrání, že příliš dlouho trvá, než u nás přichází na řadu skutečná reforma školství, je pochopitelné. Ale desetiletí po návratu demokracie se jen zdánlivě nic neděje. Učitelé, rodiče i úřady si zvykají na přirozený společenský vývoj, šíří se informace a poznatky, které byly donedávna téměř nedostupné. Myšlenky mohou krystalizozákladě usnesení vlády z roku Bílá kniha je, obdobně jako v jiných zemích, strategický vládní dokument, vize rozvoje vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu. Vznikla na základě analýz českého školství provedených našimi i zahraničními odborníky, opírá se i o zkušenosti zemí OECD. Příprava prošla veřejnou diskusí vyhlášenou MŠMT. Členové SKAV vyslovili v listopadu 2000 zpracovatelům Bílé knihy uznání: Široký proud původně lokálních inovativních trendů 90. let a shora iniciované reformní snahy opírající se o zkušenost Evropy a světa se v České republice skutečně potkaly - díky poctivému přemýšlení a naslouchání obou stran - a vytvořily tím historickou šanci... Bílá kniha odráží totiž nejen současné evropské a světové trendy. Evidentně rezonuje i s deseti lety našich živých a stále sílících transformačních snah zdola. Inovativní snahy tímto dostávají formu systému a systematické podpory... Významná je zde například autonomie školy a s ní nutně provázaná evaluace a autoevaluace školy, vnitřní proměna školy... Ztotožňují se s Bílou knihou, kde se proklamuje: Škola musí usilovat o to, aby vzdělání mělo pro všechny žáky smysl a osobní význam. To vyžaduje nejen změny obsahu vzdělávání, metod a forem výuky, ale i změnu klimatu a prostředí školy, které se projeví na více úrovních: v charakteru vztahu mezi učitelem a žákem, který by měl být založen na partnerství a vzájemném respektu, v důrazu na výchovnou funkci školy a rozvíjení interpersonálních a sociálních vztahů, v rozšíření příležitosti k aktivní a tvořivé činnosti, v utváření školní komunity jako modelu demokratické společnosti. Bílá kniha se, mimochodem, dobře čte: Žijeme v době prudkých a obtížně předvídatelných společenských změn, které se netýkají jen naší země. Vedle nenápadných, ale pronikavých, změn podmínek každodenního života technických, politických, společenských i lidských jsou tu velké procesy evropské i globální, jež nutně ovlivňují postavení i poslání vzdělávacích soustav, výchovy a veškerého učení se vzdělávacím záměrem. Stanovení dlouhodobé strategie vzdělávání a výchovy pro českou společnost tedy vyžaduje i hlubší teoretický rámec: výchozí představu o povaze člověka jako osoby a jejího vztahu k lidské společnosti a přírodnímu řádu. Teprve tento širší pohled dovolí jasně formulovat cíle a priority vzdělávací soustavy 12

13 P R O M Ě N Y a poskytne také hlavní argumenty pro volbu konkrétních cest a nástrojů jejich realizace... Zrání vzdělávacích programů Nastaly čtyři roky práce a diskusí. Během nich se připravuje nový školský zákon, kterým má být závazně stvrzena reforma. Současně se pracuje na rámcových vzdělávacích programech, které nahradí závazné standardy vzdělávání a otevřou větší prostor pro všechny. Proces garantuje MŠMT. Iniciativy spolupracující v rámci SKAV se už v roce 2001 shodly na tom, že otevření prostoru pro vlastní tvorbu školního vzdělávacího programu je nezbytným nástrojem pro realizaci Bílé knihy. O návrhu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) kriticky přemýšlejí. Jedna z ostrých veřejných diskusí k vývoji, zavádění a vyhodnocování RVP ZV proběhla na jaře 2004 na výroční konferenci SKAV. Sjelo se na ni přes osmdesát zástupců pedagogických iniciativ z celé republiky, přišli zástupci ministerstva, výzkumných ústavů i některých pedagogických fakult. Diskutovalo se už o třetí verzi RVP ZV. Velká změna nastala v chápání cílů vzdělávání. Prioritou se namísto znalostí stávají klíčové kompetence. K nim by mělo vzdělávání postupně směřovat. Výrazným předmětem diskusí byla také průřezová témata, která mají procházet celým vzdělávacím obsahem. Jak se uvádí v záznamu z konference, například ředitel ZŠ Dr. Malíka v Chrudimi Zdeněk Brož se přimlouval za to, aby RVP vyhověly koncepci vyjádřené v Bílé knize a aby se autoři nelekli některých připomínek a míry autonomie a odpovědnosti svěřené školám. Doc. Eliška Walterová upozornila, že škola je v EU považována za jedinou instituci, která podporuje soudržnost společnosti. Proto by měla mít inkluzívní charakter. Je nutno změnit celou kulturu školy. Smyslem reformy je, aby každý žák mohl prožít pocit úspěchu. Zaznělo také: Heterogenní nejsou jen žáci, ale i učitelé. Ozývaly obavy, že učivo je předimenzované, ale i námitky opačné. K tomu řekl Karel Tomek z MŠMT, že učivo rozhodně nemá zmizet, ale má být vyvážené tak, aby mohlo být dosaženo klíčových kompetencí. Kompetence učivo táhnou, v učivu je volnost větší. Směřování k osvojování klíčových kompetencí je závazkem státu, smlouvou s občany. Důležité bude rozhodnutí, jak má vypadat evaluační systém, který by podpořil kurikulární změnu a zachoval rodičům svobodu volby a školám autonomii. Tato slova by jistě všichni účastníci výročního zasedání SKAV podepsali. Teď ještě záleží na realizaci, zaznamenává Jana Hrubá ze SKAV. Je 13. květen Je ukončena veřejná diskuse k třetí verzi RVP. Na základě připomínek dochází k úpravám všech kapitol RVP a vzniká čtvrtá, konečná verze RVP ZV. 24. září 2004 schvaluje český parlament nový zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Tím se stává realitou nejvýraznější česká školská reforma od dob Marie Terezie. Školský zákon začíná platit 1. ledna KLÍČOVÉ DOKUMENTY K EKOLOGICKÉ VÝCHOVĚ A VÝCHOVĚ PRO UDRŽI- TELNÝ ROZVOJ Státní program EVVO (schválen) Metodický pokyn MŠMT k EVVO (schválen) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zejména popis průřezového tématu Environmentální výchova Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj EHK OSN (přijata) Národní strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj (zahájen proces přípravy) Soustřeďme se na budoucnost! Nyní, patnáct let po obnovení demokracie, se nejdůležitějšími postavami české školské reformy stávají ředitelé a učitelé. Školám se nebudou vnucovat, ba ani nabízet žádné ministerské osnovy, žádný konkrétní vzdělávací program. Základní školy od školního roku 2005/2006 připravují své vlastní školní vzdělávací programy na základě RVP a o dva roky později už podle nich musí děti provádět do života v globalizovaném světě. Ředitelé a učitelé budou na vlastní kůži při tvorbě a realizaci školních programů zakoušet to, k čemu mají v první řadě vést děti je to kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, občanská a pracovní. Zaslouží si podporu rodičů a celé společnosti ve své snaze pro naše děti a pro jejich budoucí životní příležitosti. V květnu 2004 se v režii Přátel angažovaného učení a Asociace základního školství ČR sešli v Ostravě vedoucí pracovníci základních škol. Šéfredaktorka Učitelských listů Jana Hrubá pro titul článku o tomto setkání zvolila citát z příspěvku profesora Karla Rýdla: Minulost už změnit nemůžeme soustřeďme se na budoucnost! Vedle lidí ze státních institucí byli na setkání i praktici, kteří se podíleli na utváření reformy, ředitelé některých pilotních škol, kde se ověřovaly školní vzdělávací programy, i lidé ze škol, které všechno teprve čeká. Prezident spolupořádající AZŠ ČR Mgr. Karel Bárta zdůrazňuje, že stojíme na začátku významné kurikulární refromy, ale rozhodně ne revoluce. Řada škol již několik let aplikuje nové poznatky z pedagogiky a psychologie. Důležité je předávání informací a výměna zkušeností. Řadu tipů učitelé nacházejí v Učitelských listech. Karel Tomek z MŠMT upozornil, že v evropských fondech je vyčleněna vysoká částka na další vzdělávání učitelů i grantové programy pro neziskové organizace. Prof. Karel Rýdl, hovořil o tom, že světové kutikulární trendy jsou v českém RVP ZV ukotveny, ale záleží na tom, jak bude realizován: Také jsme si před založením PAU a AZŠ mysleli, že je nemožné udělat věci, které jsou nevyzkoušené. Rychle jsme zjistili, že nejlepší a nejrychlejší cesta k uskutečnění takových věcí je začít je zkoušet... Ředitel pilotní školy Mgr. Karel Bárta podporoval názor, že součástí závazných dokumentů by neměl být modelový školní vzdělávací program. Důležité je podle něj, aby škola prošla procesem tvorby a vnitřní změny. Nyní, v létě 2005, už také všichni mohou čerpat ze zkušeností pilotních škol. Informace jsou dostupné na internetových stránkách např. Výzkumného ústavu pedagogického, Učitelských listů, vznikl manuál s konkrétními příklady z Česka i ze zahraničí a se zobecněnými zkušenostmi. Cílem základního vzdělávání už nejsou na prvním místě znalosti, ale zvládnutí klíčových kompetencí, jinak řečeno schopnost učit se (celoživotně), řešit (pružně a tvořivě) problémy, (efektivně) komunikovat, sociální a personální kompetence, občanské kompetence a dobré schopnosti pracovat v nějaké zvolené oblasti. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání vymezuje jako závazné 13

14 P R O M Ě N Y už ne předměty, ale pouze devět vzdělávacích oblastí, které případně zahrnují více vzdělávacích oborů. Školy mají prostor pro integraci předmětů, pro změnu hodinových dotací. Další povinnou součást základního vzdělávání tvoří průřezová témata. Jsou to okruhy aktuálních problémů současného světa, na něž by měly být děti připraveny do života. Některé školy se určitě alespoň ze začátku budou víc držet tradičních zavedených způsobů. Jiné se možná chopí příležitosti a rychleji se budou samostatně profilovat a měnit. Obojí je možné. Každopádně ti, kteří se budou chtít měnit rychleji, jsou ještě méně svázáni než dosud. Výhoda ekologické výchovy Ekologická výchova má náskok, říká ředitel střediska ekologické výchovy Sever Horní Maršov Jiří Kulich, školy mají mít na základě pokynu MŠMT z roku 2001 vypracovaný školní plán ekologické výchovy. Na některých školách funguje skvěle. Je to zkušenost pro to, co školy v širším měřítku mají dělat nyní komplexně v rámci přípravy školních vzdělávacích programů. Školní plány ekologické výchovy jsou použitelné třeba jako obecné schéma. Školní program ekologické výchovy zahrnuje dlouhodobou část a konkrétní plán na školní rok. Garantem je koordinátor, ale program by měl být výsledkem týmové práce. Průřezové téma škola může začlenit vedle prolínání jednotlivými předměty buď jako samostatný předmět, nebo což je organizačně méně náročné jako projekt či vícedenní kurs realizovaný přímo ve škole nebo ve specializovaném pracovišti říká Jiří Kulich. Ve střediscích ekologické výchovy se nabízejí propracované pedagogické postupy s využitím her, praktických ukázek a atraktivních pomůcek. Ekologická výchova se ale může uplatnit jednoduše i v rámci takových předmětů, jako jsou matematika, dějepis či hudební výchova, které tím získávají na průřezovosti interdisciplinaritě, celostním přístupu a také na zajímavosti pro děti. Existuje rovněž široká nabídka dalšího vzdělávání učitelů v oblasti ekologické výchovy, kde se dá načerpat praktická inspirace. Možnosti ekologické výchovy ve školách představuje příručka Škola pro život, určená především pro školní koordinátory EVVO, kterou vydalo SSEV Pavučina. Kromě příkladů školních programů, využití ekologické výchovy v jednotlivých předmětech, popisů možností integrace obsahuje i teoretická východiska a některé důležité dokumenty. Ekologická výchova může prostupovat celý provoz školy, nejen učivo. Programově se dá vylepšovat například zacházení s odpady, školními pozemky, energií, nakupovaným zbožím (recyklovaný papír, ekologicky šetrné výrobky), ekologizovat provoz školní kuchyně. Vyšší formou je využívání školní Agendy 21, ekologického auditu, řízení školy s ohledem na životní prostředí podle systému EMAS, využívání školních indikátorů udržitelného rozvoje. Ekologická výchova dokonce může vyzařovat ze školy do obce nebo spolupracujících institucí. Mezi školy, které u nás tímto směrem snaží jít, patří například ZŠ Libice nad Cidlinou, ZŠ Na Valech v Litoměřicích, ZŠ Podomí, Ekogymnázium v Praze 10, SPŠ EB Břeclav, 4. ZŠ Jičín a mnohé další. Je docela pravděpodobné, že v průběhu dalších let toto směřování školy bude čím dál běžnější. Jak říká Aleš Máchal z Domu ekologické výchovy Lipka v Brně: Bylo by pěkné dožít se časů, kdy ekologická výchova jako obor zanikne proto, že její principy budou přirozeně a důsledně obsaženy ve veškerém vzdělávání, výchově a osvětě. Kořeny ekologické moudrosti Kořeny ekologické výchovy vycházejí například z aktivit na ochranu přírody v 19. století a z pěstování lesní moudrosti, skautingu a příbuzných činností. K počátkům ekologické výchovy v současném slova smyslu patřily v Československu dětské Hlídky na ochranu přírody organizované v časopise ABC Janem Čeřovským. V roce 1984, v době, kdy uplatňování ekologické výchovy považovala komunistická moc za ne příliš žádoucí, se podařilo Danuši Kvasničkové prosadit do vysokoškolských skript vymezení výchovy k péči o životní prostředí. K dalším úspěchům jejího úsilí patřilo uplatnění učebních osnov a učebnic přírodopisu s ekologickým zaměřením na základní školy či předmětu Základy ekologie na střední školy. Před rokem 1989 u nás působily také iniciativy s ekologicko-osvětovým dopadem, jako byl TIS Svaz pro ochranu přírody a krajiny, posléze Český svaz ochránců přírody, Hnutí Brontosaurus a jeho Prázdniny s Brontosaurem, filmové festivaly Ekofilm a Týká se to také tebe, Prázdninová škola Lipnice, a také osobnosti, jako byl novinář Josef Velek. Mezi učiteli sehrál příkladnou roli třeba milovaný Pan učitel Aleš Záveský, který plynně hovořil čtyřmi světovými jazyky. Přesto celoživotně učiteloval na základní škole v Prachaticích, kde založil v roce 1972 Stanici mladých ochránců přírody a o pět let později za pomoci svých odchovanců také první školní naučnou stezku u nás. Vše bylo tak dobře vymyšleno a provedeno, že dosud slouží jako středisko ekologické výchovy Dřípatka. Aleš Záveský byl rovněž hlavní postavou mezinárodního semináře o zřizování a využívání ekopedagogických ploch v roce A to už představovalo směřování k současnému propojení znalostního a praktického vzdělávání. Byl vzácným příkladem člověka, jehož osobní, občanské i profesní postoje byly v dokonalé jednotě s každodenními skutky. Přísný a nesmírně náročný především na sebe, trpělivý a inspirující pro své spolupracovníky, neustále schopný obohacovat své zkušenosti o moderní přístupy a poznatky, vzpomíná Aleš Máchal. Po návratu demokracie do země vzniká v 90. letech síť středisek ekologické výchovy, která spolupracují s obdobnými zahraničními institucemi a čerpají z jejich zkušeností, posléze vytvářejí Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Ekologická výchova je zakotvena od roku 1992 v zákonech o životním prostředí a o ochraně přírody a krajiny a později v zákoně o informacích o životním prostředí. Vznikají první a druhý Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a obdobné krajské dokumenty. Státní správa nese za ekologickou výchovu jasně vymezenou odpovědnost. A to už je téměř současnost. Z popudu SSEV Pavučina vzniká síť škol cílevědomě rozvíjejících ekologickou výchovu M.R.K.E.V., obdobné aktivity organizuje Klub ekologické výchovy či sdružení Tereza. MŠMT a MŽP podporují ekologickou výchovu mimo jiné grantovými programy. Česká ekologická výchova se dostala nepochybně na světovou špičku, stává se příkladem i předmětem, v němž např. v rámci rozvojové pomoci může Česko inspirovat ostatní, hodnotí dnešní situaci Jiří Kulich. Trojí změna za padesát let Ekologická výchova je obor, který prodělává zvlášť dynamický vývoj a jeho pojetí se výrazně proměňuje. Během posledních padesáti let došlo ke třem zásadním posunům paradigmatu: od ochrany přírody 14

15 P R O M Ě N Y na konci padesátých a v šedesátých letech 20. století, přes péči o životní prostředí v sedmdesátých a osmdesátých letech až po současné zaměření na udržitelný rozvoj, jak o tom píše Aleš Máchal v úvodu svého Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Tento vývoj kopíruje globální proměny světa. Na počátku 60. let byly lesy ještě krásné a příroda na pohled mnohem panenštější než dnes. Mnozí ještě pamatují. Kulminující zátěž z atomových pokusů nebyla vidět, stejně jako chemické znečištění, o němž se nemluvilo. Automobilismus a jeho infrastruktura byly v plenkách, domácí odpadky příroda ještě téměř zvládala vstřebávat. Rychle se pak měnila nejen viditelná situace, ale také poznání a veřejnost se začala víc zajímat o životní prostředí. To, co v demokratickém světě v 60. letech probíhalo přirozeně, u nás se šířilo pomalu a pokoutně. Doteky s globální výchovou Je konec října Za pár dnů dojde v Česku k sametové revoluci, ale v Seči na Chrudimsku už se rodí významné impulsy pro jinou pedagogiku, které by bez následující společenské změny nebylo možné plně využít. Začíná tu velmi zvláštní konference s neméně zvláštním názvem Touch Doteky. Je komorní, schází se na ní jen něco přes třicítku lidí z několika zemí. A má překvapivý charakter i pro samotné účastníky téměř žádné přednášky, při většině prezentací se účastníci navzájem ocitají v roli učitelů či žáků a absolvují cvičení a hry, jejichž pedagogický efekt pak rozebírají. Touch navodil v pravý čas na pravém místě vzájemné dotknutí řady inspirativních pedagogických proudů a stal se zřídlem nových přístupů a myšlenek (nejen) v české a (nejen) v ekologické výchově přinejmenším na následujících 15 let. Z hlediska celkové pedagogické reformy je asi nejpodstatnější, že díky Dotekům se v ČR poprvé objevili propagátoři globální výchovy idea průřezových témat v rámcových vzdělávacích programech je vlastně skoro totéž co globální výchova v pojetí Davida Selbyho a Grahama Pikea. Přínosné však bylo i setkání různých směrů zážitkové a dobrodružné pedagogiky z Rakouska, Německa, Velké Británie, České republiky a Nizozemí, setkání s propracovanými systémy výchovy o zemi. Earth Education autora Steva van Matrea z USA na Touch prezentoval Ian Duckworth z Británie, terénní ekologickou výchovu Lukas Laux z Bavorského lesa. V mezinárodní konfrontaci ukázkových programů velmi dobře obstály také ty domácí - Aleše Záveského, Aleše Máchala, lidí z hnutí Brontosaurus. Inspiraci ze zahraničí v průběhu dalších dvou let doplnily například semináře Josepha Cornella a zejména Dennise Meadowse, další semináře globální výchovy s Davidem Selbym, výjezdy do Bavorského lesa či do středisek ekologické výchovy v Británii a Nizozemí. Impuls nebyl významný jen pro Česko(slovensko). Dokazuje to skutečnost, že zároveň vzniká tradice těchto zvláštních konferencí. Touch postupně prošel Velkou Británií, Řeckem, Lotyšskem, Španělskem a v r se zatím poslední vrací do ČR. Z toho, co Touch zasel, vzniká spolupráce a ústí v různé projekty a publikace ovlivňující pedagogickou praxi devadesátých let a začátku 21. století. Jmenujme alespoň tři pro pedagogickou reformu zásadní knihy o globální výchově: Globální výchova, Cvičení a hry pro globální výchovu 1 a 2, dále např. Meadowsův Fishbanks, nedávno vydané manuály Pojďme na to od lesa a Škola pro život, sborník simulačních her Hry a výchova pro trvale udržitelný život, projekt Škola pro udržitelný život. Programy inspirované globální výchovou, Earth Education či Dennisem Meadowsem se staly součástí výuky v řadě reformních škol a samozřejmě také ve střediscích ekologické výchovy. Na přírodu se společenskými vědami Konference OSN o lidském životním prostředí v roce 1972 doporučila připravit mezinárodní program ekologického vzdělávání s mezioborovým přístupem ve škole i mimo ni. Bělehradská charta o tři roky později definuje cíl takového vzdělávání: Vytvořit světovou populaci, která si uvědomuje životní prostředí a s ním spojené problémy a zajímá se o ně, a která má znalosti, dovednosti, postoje a je ochotna jednotlivě pracovat a kolektivně řešit současné problémy a předcházet novým. Během následujících let ale pojem životní prostředí získal velmi široký obsah. Pro pedagogy začínalo být obtížné uchopovat tak komplexní problematiku. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992 pomohla problém vyjasnit. Zavádí se další nový pojem: vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Od tohoto roku se šířil mezinárodní konsensus: Snaha o dosahování udržitelného rozvoje je v podstatě procesem učení. Komise OSN pro udržitelný rozvoj v roce 1993 vyzývá vlády, aby začlenily cíle udržitelného rozvoje do osnov a učebních plánů na všech úrovních vzdělávání. Na Mezinárodní konferenci o životním prostředí a společnosti v Thessaloniké v Řecku se v roce 1997 konkretizuje. Vzdělávání orientované na udržitelnost by se mělo soustředit na pojem občanství. Tradiční prvenství studia přírody má být vyváženo studiem společenských a humanitních věd. Žáci a studenti si musí osvojit předvídavé alternativní způsoby rozvoje a života, hodnotit alternativní představy, naučit se mezi nimi volit. Musí se umět podílet na společenském životě, aby se tyto představy uskutečňovaly. Jde o proces utváření informované, zainteresované a aktivní populace. Je to současně příspěvek pro demokracii a mír. Podle zprávy UNESCO Vzdělávání pro trvalou udržitelnost od Ria do Johannesburgu z roku 2002 je vzdělávání pro udržitelný rozvoj nová dynamická koncepce, která sdružuje nové vize vzdělávání a usiluje o schopnost lidí každého věku přijmout zodpovědnost za vytváření udržitelné budoucnosti. Následující Summit OSN o udržitelném rozvoji doporučil přijmout Desetiletí vzdělávání pro udržitelný rozvoj počínaje rokem 2005 a Valné shromáždění OSN dekádu vyhlásilo. Hlavní vstup k informacím o aktivitách v jejím rámci představuje internetový portál UNESCO. A hned se začalo pracovat. Nová evropská strategie Evropská hospodářská komise OSN pověřila Pracovní skupinu pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji, aby ve spolupráci s UNESCO vytvořila návrh strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj, aby byl využitelný jako flexibilní rámec pro podporu a prosazování vzdělávání a výchovy k udržitelnému rozvoji ve všech 55 členských zemích evropského regionu. Po dvou letech práce v březnu 2005 zasedání zástupců ministerstev životního prostředí a školství členských států ve Vilniusu v Litvě oficiálně přijalo Strategii pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj EHK OSN. Tato iniciativa přesahuje rámec evropského regionu a podle prohlášení představitelů UNESCO 15

16 P R O M Ě N Y se dá očekávat, že se do značné míry využije jako vzor při přípravě obdobných strategií pro regiony Asie a Oceánie, Afriky i Jižní a Střední Ameriky. Česká republika se na návrhu této strategie podílela ve spolupráci ministerstev životního prostředí a školství, mládeže a tělovýchovy. Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj je adresována především vládám, které mají zajistit implementaci do národních vzdělávacích systémů. Dokument byl vypracován, aby především motivoval a poradil, jak postupovat. Podle informace Jakuba Kašpara z ministerstva životního prostředíby Rada vlády pro udržitelný rozvoj měla zřídit svoji pracovní skupinu, která dostane za úkol připravit Národní strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Pracovní skupinu povede MŠMT, spolupracovat bude zejména MŽP, ale také MK, MPSV a další, včetně nevládních neziskových organizací, akademické obce apod. V první fázi implementace do roku 2007 se má provést revize: co už se dělá, co je vhodné pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj, budou se stanovovat priority, identifikovat překážky. Významného pokroku by implementace v jednotlivých zemích měla dosáhnout do roku 2015, tedy ke konci Desetiletí vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Podle komentáře ke Strategii na webových stránkách MŽP se očekává, že její uplatnění bude mít příznivý dopad na obecnou vzdělanostní úroveň obyvatel ČR, tak na pochopení a aktivní integraci principů udržitelného rozvoje. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj Stojí za to citovat ze závěru Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj: Trvalá udržitelnost nemůže být nařízena shora. Je to společné zohlednění zájmů, názorů, norem a hodnot, a je tedy formováno dialogem mezi různými činiteli. Mezi zásadami vzdělávání pro udržitelný rozvoj se na prvním místě uvádí, že rozvoj udržitelné společnosti by měl být chápán jako průběžný proces učení, zkoumající otázky a dilemata, kde se vhodné odpovědi a řešení mohou měnit s tím, jak rostou naše zkušenosti. Jde o vzdělání pro všechny, které má podporovat transparentní, inkluzívní a zodpovědné rozhodování a účast veřejnosti na řešení věcí veřejných. Vzdělání pro udržitelný rozvoj (VUR) rozšiřuje pojem ekologického či environmentálního vzdělávání, stále více řeší širokou škálu témat v oblasti rozvoje. Tento široký a komplexní pojem zahrnuje vzájemně propojené ekologické, ekonomické a sociální otázky. Mezi klíčová témata patří mimo jiné zmírňování bídy, dále občanství, mír, etika, odpovědnost v lokálních a globálních souvislostech, demokracie a řízení, spravedlnost, bezpečnost, lidská práva, zdraví, rovnost pohlaví, kulturní rozmanitost, rozvoj venkova a měst, ekonomika, vzorce výroby a spotřeby, firemní odpovědnost, ochrana životního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji a biologická a krajinná rozmanitost. Řešení tak různorodých témat vyžaduje holistický přístup, shodli se tvůrci této Nikoli nepodstatná část naší dosavadní historické zkušenosti je k nepotřebě, naše dosavadní přírodovědná, společenskovědní ani politická empirie není prostě mechanicky extrapolovatelná k řešení problémů jedné globální vesnice. Ivan Rynda, na konferenci Hledání odpovědí na výzvy současného světa pořádané v lednu 2000 na Univerzitě Karlově strategie, která prošla rozsáhlou diskusí. Volá se po systematickém, kritickém a kreativním myšlení v lokálních i globálních souvislostech. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj představuje celoživotní proces, který má probíhat s pomocí školy, médií i dalších institucí. Vyžaduje i praktické životní zkušenosti. Velmi důležitý je partnerský přístup a spolupráce. Hraje tedy současně významnou roli při rozvíjení participační demokracie, občanské společnosti. Nelze ale podceňovat ani znalosti z tradičních učebních předmětů, které by se měly otevírat interdisciplinárnímu zkoumání situací z reálného života, ani znalosti o udržitelném rozvoji. Vzdělavatelé by neměli být pouhými přenašeči a vyučovaní pouhými příjemci. Děti i dospělí by měli při vzdělávání tvořit tým, v jehož rámci se vzájemně obohacují. Důležité je rovněž, aby se vytvářely a šířily kvalitní vzdělávací materiály, pomůcky. V Česku je nyní k dispozici například multimediální pomůcka Zelený balíček především pro učitele a žáky 2. stupně základních škol. Dává důraz na formování nových hodnot u žáků a nový model chování ve školách, doma a ve společnosti spíš než na hromadění vědomostí o jednotlivých složkách životního prostředí. Orientaci v problémech podporuje například aktivita Dilemata, která nabízí k volbě různé možnosti řešení. Další pomůcky a programy vyvinula střediska ekologické výchovy a jiné organizace. Předmětem změny musí být i samo vzdělávání, zdůrazňuje se ve Strategii. K tomu má dopomoci sdílení zkušeností, podpora dalšího soustavného vzdělávání pedagogů a také výzkum. Vše mají podporovat národní vlády politicky i vhodnými finančními mechanismy. Vzhůru do světa, který neznáme Ústřední školní inspektorka Marie Kalábová reagovala na obavu pedagogů, jak to bude po zavedení vlastních školních vzdělávacích programů, když se například dítě přestěhuje. Odpověděla vlastním zážitkem ze Skandinávie. Takové otázce tam nikdo nerozuměl. Škola přece dělá všechno pro to, aby pomohla dítěti třeba z jiné země, divili se tamější učitelé. A to by se dalo považovat i za krédo nastávajících změn v českém školství. Počínaje Bílou knihou, národním programem vzdělávání, přes rámcové vzdělávací programy až po školní vzdělávací programy a koneckonců i učební plány na úrovni jednotlivých předmětů, vše se utváří diskusí, participačně, otevřeně. Ministerští garanti spolupracují s pedagogy ze škol a reagují na jejich argumenty, ředitelé nebo koordinátoři školních vzdělávacích programů potřebují partnersky spolupracovat s celým učitelským sborem nebo i s ostatními zaměstnanci škol, s rodiči, přáteli. Učitel a dítě se mají podle nové vize rovněž měnit více v partnery, tvořit společně tým. Takový přístup ladí se vstřícnou pedagogikou moderních směrů, jakou zastává například Susan Kovaliková: Pěstujte atmosféru důvěry a důvěryhodnosti. Nové rámcové vzdělávací programy, zdůrazňující klíčové kompetence, jsou pro takový přístup jistě vodítkem příhodným. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj, jehož rámce a obsah se teprve rýsují a konkretizují, může českou školskou reformu dále obohatit. A naopak, bez reformy nelze rozvíjet vzdělávání pro měnící se svět. Hana Kolářová Spolupráce RNDr. Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy SEVER Horní Maršov 16

17 příloha časopisu Bedrník STRATEGIE VZDĚLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ Výtah z dokumentu Evropské hospodářské komise OSN, který přijalo Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu v březnu Plné znění v českém jazyce je na internetových stránkách MŽP ČR web.nsf/pages/vzdelavani_k_udrzitelnemu_rozvoji. VIZE Naší vizí do budoucna je region, který vyznává společné hodnoty solidarity, rovnosti a vzájemného respektu mezi lidmi, zeměmi a generacemi. Je to region charakterizovaný udržitelným rozvojem, zahrnujícím hospodářskou životaschopnost, spravedlnost, sociální soudržnost, ochranu životního prostředí a udržitelné obhospodařování přírodních zdrojů tak, aby se naplnily potřeby současné generace, aniž by se ohrozila schopnost budoucích generací naplnit jejich potřeby. Vzdělání, kromě toho, že je lidským právem, je nezbytným předpokladem pro dosažení udržitelného rozvoje a zásadním nástrojem pro dobré řízení, informované rozhodování a prosazování demokracie. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) proto může pomoci naši vizi uskutečnit. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj rozvíjí a posiluje schopnost jednotlivců, skupin, společenství, organizací a zemí činit úsudky a rozhodnutí ve prospěch udržitelného rozvoje. Může podpořit posun v myšlení lidí, a tak jim umožnit učinit náš svět bezpečnějším, zdravějším a bohatším, čímž se zlepší kvalita života. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj může poskytnout kritickou reflexi a větší znalosti a zmocnění k tomu, aby se mohly zkoumat nové vize a koncepce a vyvíjet nové metody a nástroje. ZÁMĚR A CÍLE Záměrem této strategie je podpořit členské státy Evropské hospodářské komise OSN (UNECE), aby rozvíjely a zapracovávaly VUR do svých formálních vzdělávacích systémů ve všech relevantních předmětech a do neformálního a informálního vzdělávání. To lidi vybaví znalostmi a dovednostmi v udržitelném rozvoji a učiní je kompetentnějšími a sebevědomějšími a zvýší to jejich příležitosti k tomu, aby jednali směrem ke zdravému a produktivnímu životu v souladu s přírodou a s ohledem na sociální hodnoty, rovnost pohlaví a kulturní rozmanitost. Cíle této strategie, které budou přispívat k dosažení uvedeného záměru, jsou následující: (a) Zajistit, aby rámce politiky a regulatorní a operativní rámce podporovaly VUR. (b) Prosazovat VUR prostřednictvím formálního, neformálního a informálního učení. (c) Vybavit vzdělavatele kompetencemi k tomu, aby udržitelný rozvoj zahrnovali do své výuky. (d) Zajistit, že budou přístupné odpovídající materiály a nástroje pro VUR. (e) Podporovat výzkum a rozvoj VUR. (f) Posilovat spolupráci v oblasti VUR na všech úrovních v rámci regionu UNECE. ZÁSADY Je zapotřebí brát v úvahu vyvíjející se smysl udržitelného rozvoje. Rozvoj udržitelné společnosti by proto měl být chápán jako průběžný proces učení, zkoumající otázky a dilemata, kde se vhodné odpovědi a řešení mohou měnit s tím, jak rostou naše zkušenosti. Cíle učení pro VUR by měly zahrnovat znalosti, dovednosti, pochopení, postoje a hodnoty. VUR se stále vyvíjí jako široký a komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky. Rozšiřuje pojem environmentálního vzdělávání, které stále více řeší širokou škálu témat v oblasti rozvoje. VUR zahrnuje také různé prvky rozvoje a jiné cílené formy vzdělávání. Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání, a to integrujícím způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Klíčová témata udržitelného rozvoje zahrnují mimo jiné zmírňování bídy, občanství, mír, etiku, odpovědnost v lokálních a globálních souvislostech, demokracii a řízení, spravedlnost, bezpečnost, lidská práva, zdraví, rovnost pohlaví, kulturní rozmanitost, rozvoj venkova a měst, ekonomiku, vzorce produkce a spotřeby, firemní odpovědnost, ochranu životního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji a biologickou a krajinnou rozmanitost. Řešení tak různorodých témat ve VUR vyžaduje holistický přístup. Při realizaci VUR by měly být řešeny následující oblasti: zlepšování základního vzdělání, přeorientování vzdělávání směrem k udržitelnému rozvoji, zvyšování povědomí veřejnosti a podpora školení. VUR by mělo pěstovat respekt pro odlišné kultury a jejich chápání a využívat příspěvky pocházející od těchto kultur. Měla by se uznávat úloha původních obyvatel a ti by měli být partnery v procesu vývoje vzdělávacích programů. Tradiční znalosti by měly být ceněny jako integrální součást VUR. Vyučované osoby na všech úrovních by měly být vybízeny k tomu, aby využívaly systematické, kritické a kreativní myšlení a reflexi v lokálních i globálních souvislostech; to jsou nezbytné předpoklady pro kroky směřující k udržitelnému rozvoji. VUR je celoživotní proces od raného dětství po vyšší vzdělání a vzdělávání dospělých a sahá za rámec formálního vzdělávání. Protože hodnoty, životní styly a postoje se utvářejí od raného věku, má vzdělávání zvláštní význam u dětí. Protože k učení dochází s tím, jak na sebe v našich životech bereme různé role, musí se VUR považovat za všeživotní proces. Mělo by prostupovat výukové programy na všech úrovních, včetně profesního vzdělávání, školení vzdělavatelů, a kontinuálního vzdělávání odborníků a pracovníků s rozhodovacími pravomocemi. Vyšší vzdělání by mělo významně přispívat k VUR při rozvoji náležitých znalostí a kompetencí. VUR by mělo brát v úvahu různorodé lokální, národní a regionální okolnosti i globální souvislosti, přičemž by mělo usilovat o rovnováhu mezi globálními a lokálními zájmy. VUR by také mohlo přispívat k rozvoji venkovských a městských oblastí zvyšováním přístupu ke vzdělání a zlepšováním jeho kvality. To by bylo zvláště přínosné pro lidi žijící ve venkovských oblastech. Řešení etické dimenze, včetně otázek rovnosti, solidarity a vzájemné závislosti v současné generaci a mezi generacemi a také vztahů mezi lidmi a přírodou a mezi bohatými a chudými, je ústřední pro udržitelný rozvoj a tedy zásadní pro VUR. Odpovědnost je neoddělitelnou součástí etiky a stává se praktickou záležitostí pro VUR. Formální VUR by mělo být prostoupeno zkušenostmi ze života a práce mimo učebnu. Vzdělavatelé působící ve VUR hrají důležitou úlohu v usnadňování tohoto procesu a v podněcování dialogu mezi žáky a studenty a úřady a občanskou společností. V tomto ohledu VUR představuje pro vzdělávání příležitost k překonání jeho izolace od společnosti. - I -

18 příloha časopisu Bedrník STRATEGIE VZDLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ VUR zahrnuje iniciativy pro rozvíjení kultury vzájemného respektu v komunikaci a rozhodování, čímž dochází k přesouvání ohniska od pouhého přenosu informací k usnadňování participatorního učení. VUR by proto mělo být uznáváno pro svůj příspěvek k interaktivní a integrované tvorbě politiky a rozhodování. Také by se měla brát v úvahu úloha VUR při rozvíjení a posilování participatorní demokracie, zvláště jako příspěvek k řešení konfliktů ve společnosti a k dosahování spravedlnosti, a to i prostřednictvím Místní agendy 21. VUR vyžaduje spolupráci a partnerství mnoha zainteresovaných subjektů. K hlavním aktérům patří vlády a místní orgány, sektor vzdělávání a vědy, sektor zdravotnictví, soukromý sektor, průmysl, doprava a zemědělství, obchod a odborové svazy, hromadné sdělovací prostředky, nevládní organizace, různé komunity, původní obyvatelé a mezinárodní organizace. VUR by mělo prosazovat ustanovení vícestranných dohod o životním prostředí a relevantních mezinárodních dohod týkajících se udržitelného rozvoje. DŮSLEDKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ VUR vyžaduje přeorientování od soustředění se zcela na poskytování znalostí k řešení problémů a identifikování možných řešení. Vzdělávání by si proto mělo zachovat své tradiční zaměření na jednotlivé předměty a současně otevírat dveře multi- a interdisciplinárnímu zkoumání situací z reálného života. To by mohlo mít dopad na strukturu výukových programů a na metody výuky, které by vyžadovaly, aby vzdělavatelé přestali být pouhými přenášeči a vyučovaní pouhými příjemci. Místo toho by obě skupiny měly tvořit tým. Formální vzdělávací instituce hrají důležitou úlohu v rozvíjení schopností od raného věku tím, že poskytují znalosti a ovlivňují postoje a chování. Je důležité zajistit, aby všichni žáci a studenti získali náležité znalosti o udržitelném rozvoji (UR) a aby si uvědomovali dopad rozhodnutí, která nepodporují udržitelný rozvoj. Vzdělávací instituce jako celek, včetně žáků a studentů, učitelů, manažerů a jiných pracovníků a také rodičů by měly dodržovat principy UR. Je důležité podporovat neformální a informální aktivity VUR, protože jsou zásadním doplňkem formálního vzdělávání, nejen u vzdělávání dospělých. Neformální VUR má zvláštní úlohu, protože je často více orientováno na vzdělávané, je více participatorní a podporuje celoživotní vzdělávání. Informální učení na pracovišti přidává hodnotu pro zaměstnavatele i zaměstnance. Proto by se měla uznávat a podporovat spolupráce mezi různými aktéry zapojenými do všech forem VUR. Pro úspěch VUR je mimořádně důležité počáteční vyškolení a přeškolení vzdělavatelů a příležitosti, kde se mohou podělit o zkušenosti. Se zvýšeným povědomím a znalostmi o udržitelném rozvoji a zvláště o aspektech UR v oblastech své práce mohou být vzdělavatelé úspěšnější a jít příkladem. Vzdělávání by také mělo být vždy úzce spojeno s relevantními zjištěními výzkumu o UR. Výuku v rámci VUR značně posiluje obsah, kvalita a dostupnost vzdělávacích materiálů. Takové materiály však nejsou k dispozici ve všech zemích. To je problém pro celý sektor formálního vzdělávání i pro neformální a informální učení. Značné úsilí by se proto mělo věnovat tvorbě a reprodukci těchto materiálů. Měl by se podporovat soulad mezi výukovými materiály pro formální a neformální vzdělávání a výzvou je, aby byly relevantní pro UR a aby bylo lokálně možné si je dovolit. Aby bylo VUR účinné, mělo by: (a) se řešit dvěma způsoby: (i) prostřednictvím integrace témat VUR do všech relevantních předmětů, programů a kursů a (ii) prostřednictvím specifických tematických programů a kursů, (b) se soustředit na umožnění smysluplných vzdělávacích zážitků, které podporují udržitelné chování, a to i ve vzdělávacích institucích, na pracovištích, v rodinách a komunitách, (c) zvyšovat spolupráci a partnerství mezi členy vzdělávací komunity a jinými zainteresovanými subjekty. Další zapojení soukromého sektoru a praxe do vzdělávacích procesů pomůže zohlednit rychlý technologický rozvoj a měnící se pracovní podmínky. Výukové aktivity v úzké vazbě se společností rozšíří praktickou zkušenost vyučovaných, (d) poskytnout náhled do globálních, regionálních, národních a lokálních environmentálních problémů, přičemž by je vysvětlovalo pomocí metody životního cyklu a zaměřovalo by se nejen na dopad na životní prostředí, ale také na ekonomické a sociální důsledky, a týkalo by se jak přírodního životního prostředí tak prostředí ovlivněného lidmi, (e) používat širokou škálu participatorních vzdělávacích metod orientovaných na proces a řešení a šitých na míru vyučovaným. Vedle tradičních metod by tyto metody měly zahrnovat mimo jiné diskuse, pojmové a vjemové mapování, filozofické zkoumání, objasňování hodnot, simulace, scénáře, modelování, hraní rolí, hry, informační a komunikační technologie (ICT), šetření, případové studie, exkurze a učení venku, projekty zaměřené na potřeby vyučovaných, analýzy správných postupů, zkušenosti z pracovišť a řešení problémů, (f) být podporováno relevantními učebními materiály jako jsou metodické, pedagogické a didaktické publikace, učebnice, vizuální pomůcky, brožury, případové studie a správné postupy, audio, video a elektronické zdroje. Vlády by měly podporovat neformální a informální učení, protože informovaní občané a poučení zákazníci jsou prostřednictvím svých rozhodnutí a akcí zásadní pro uzákonění opatření v oblasti trvalé udržitelnosti, včetně Místní agendy 21. Neformální a informální učení, včetně programů veřejné osvěty, by mělo usilovat o poskytnutí lepších znalostí o vazbách mezi sociálními, ekonomickými a environmentálními otázkami v lokálních a globálních souvislostech, včetně časové perspektivy. Komunity, rodiny, sdělovací prostředky a nevládní organizace jsou důležitými aktéry při zvyšování povědomí veřejnosti o udržitelném rozvoji. Nevládní organizace jsou důležitými poskytovateli informálního a neformálního učení, schopnými realizovat procesy občanského zplnomocnění a také integrujícími a transformujícími vědecké znalosti a zkušenosti do snadno pochopitelných informací. Měla by se uznávat, povzbuzovat a podporovat jejich úloha zprostředkovatelů mezi vládami a širokou veřejností. Partnerství mezi nevládními organizacemi, vládami a soukromým sektorem by přidala významnou hodnotu k VUR. Hromadné sdělovací prostředky jsou mocnou silou při ovlivňování rozhodnutí a životních stylů spotřebitelů, zvláště u dětí a mladých lidí. Výzvou je mobilizovat jejich know-how a distribuční kanály k poskytování spolehlivých informací a klíčových zpráv o otázkách souvisejících s UR. K národní, regionální a globální udržitelnosti mohou přispět všechny sektory pracovní síly. Vytváření specializovaných školících programů, které by poskytovaly odborníkům a osobám s rozhodovacími pravomo- - II -

19 - III - příloha časopisu Bedrník STRATEGIE VZDLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ cemi znalosti a dovednosti, jež by přispívaly k UR, bylo identifikováno jako kritická složka vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Profesní a kontinuální vzdělávání tedy hraje velmi důležitou úlohu, a mělo by se proto nabízet osobám s rozhodovacími pravomocemi a všem odborníkům, zvláště těm, kteří hrají nějakou úlohu v plánování a řízení. Mělo by být zaměřeno na budování znalostí a povědomí o UR. Kontinuální vzdělávání má dvě hlavní oblasti aktivit: (a) zdokonalování znalostí a dovedností a (b) poskytování nových kompetencí potřebných v různých profesích a v různých situacích. Kontinuální vzdělávání je jednou z oblastí, které by prospěla spolupráce mezi sektorem vzdělávání, zainteresovanými subjekty a širokou komunitou. Školící programy by se měly zabývat klíčovými tématy UR, ale současně brát v úvahu potřeby různých profesí a relevantnost těchto témat pro oblasti jejich práce. Zvláštní pozornost by se měla věnovat tématům spojeným s primární odpovědností profese a jejími ekonomickými, sociálními a environmentálními dopady. Aby se VUR stalo součástí agendy pro změnu směrem k udržitelnější společnosti, musí být předmětem změny samo vzdělávání. Měl by se povzbuzovat výzkum, který by mohl přispět k VUR. Mezi zainteresovanými subjekty ve výzkumu a rozvojových aktivitách existuje potřeba zvýšené spolupráce a partnerství, která by sahala od identifikace problémů po práci s novými znalostmi a zajištění, aby se tyto znalosti staly známými a využívanými. Výsledky úsilí v oblasti výzkumu a vývoje by měly být sdíleny s aktéry lokálně, regionálně a globálně a měly by se zapracovávat do různých částí vzdělávacího systému, zkušeností a praxe. VYSVĚTLIVKY Vzdělávání pro udržitelný rozvoj odráží výchozí pojem udržitelný rozvoj, definovaný jako rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by snižoval možnost budoucích generací uspokojovat vlastní potřeby (zpráva Světové komise pro životní prostředí a rozvoj, 1987). Udržitelný rozvoj je komplexní problematika, která sdružuje ekonomickou, environmentální a sociální dimenzi. Jinými slovy, rozvoj je nezbytný pro uspokojení lidských potřeb a zvýšení kvality lidského života. Zároveň musí být rozvoj založen na efektivním a zodpovědném užívání veškerých vzácných zdrojů společnosti - přírodních, lidských a ekonomických. Udržitelná společnost je ta, která přetrvá generace, je dostatečně prozíravá, flexibilní a moudrá, aby nepodrývala své fyzické ani sociální podpůrné systémy. Učební procesy jsou často popisovány na individuální úrovni. Nicméně je můžeme definovat na základě učení občanů na třech úrovních: a. Jako studující jedinec: individuální dovednosti, rozvoj osobnosti, individuální postavení ve společnosti, které vede nebo nevede k udržitelnému chování; b. v rámci studující organizace: organizace usiluje o zvýšení kvality své vlastní struktury a výkonu. Kvalifikace studující organizace platí pouze, pokud je v organizaci dostatečný počet jednotlivců, kteří přijmou změnu chování, vedoucí ke změnám struktury a výkonu; c. v rámci studující společnosti: přínos pro učební procesy různých organizací a jednotlivců s jejich vlastními perspektivami, ale s kumulativním efektem. Sociální učení. Rozvoj znalostí a chápání má osobní i sdílené prvky. Pojem sociální učení se často vztahuje na pochopení faktu, že učení je vždy společenským procesem, protože se vždy odehrává ve společenském prostředí nebo kontextu. A cvičení, kterých se studující účastní, prostředky a technologie, které se učí používat, dovednosti nebo vědomosti, které rozvíjejí, mají sociální kontext. Kromě toho často spolupracují nebo jsou součástí určitého pracovního oddělení. Sociální provázanost umožní studujícím uvádět své myšlenky, názory, zkušenosti a pocity do vztahu s myšlenkami, názory, zkušenostmi a pocity druhých nebo je porovnávat. V tomto procesu uvádění do vztahu nebo porovnávání je pravděpodobné, že se tyto myšlenky, názory, zkušenosti a pocity následně změní. Toto porovnávání může studující vést k tomu, že své myšlenky znovu promyslí ve světle alternativních, možná protichůdných hledisek nebo způsobů myšlení a cítění. Současně s tím jeho zkušenosti, které jsou sdíleny s ostatními, pravděpodobně získají na významu. Nicméně pojem sociální učení je někdy používán také k charakterizování určitých učebních aranžmá nebo procesů, při nichž je skupina, organizace nebo celá společnost kolektivně zaangažována v rozvoji kompetence. V tomto smyslu je sociální učení využíváno k rozšiřování smyslu učení v poměru ke svému běžnému, velice individualistickému významu. Zahrnuje učení jednotlivců, ale uznává, že učit se mohou celé skupiny. Je pravděpodobné, že na takovém učení závisí pokrok k trvalé udržitelnosti. Sociální učení je založeno na myšlence, že lidé se neučí sami, pomocí individuálních způsobů, nebo alespoň takové učení nemohou naplno zužitkovat, ale že se učí také, a často lépe, když uvádějí své osobní zkušenosti do vztahu se zkušenostmi druhých. Z toho vyplývá, že ostatní lidé hrají důležitou úlohu v poznávání, formulaci a generalizaci individuálních zkušeností. V sociálním učení mohou být rozlišeny čtyři prvky ( osy ), které poskytují základnu pro učební procesy: a. Činnost: lidé musí být schopni a připraveni považovat se za lidi, kteří mohou aktivně vzít svou situaci do vlastních rukou (motivace). Organizátoři učebního procesu tedy musí k účastníkům přistupovat jako ke kompetentním činitelům a zkoumat, co mohou udělat sami. b. Spolupráce: lidé musí být schopni a připraveni spolupracovat s ostatními. To představuje oblast napětí při dosahování shody a rozkolů ve skupině. c. Uvažování: lidé musí být schopni (naučit se) uvažovat o tom, co udělali; ohlížet se zpátky, hodnotit, dělat závěry a ty převádět ve změněné chování. d. Komunikace: pro sociální učení je bezpodmínečně nezbytné, aby o něm lidé dokázali komunikovat, vysvětlovat a demonstrovat jej ostatním - přenos zkušeností. Učení a studia, orientovaná na činnost: tyto přístupy kladou důraz na to, že vzdělávání pro udržitelný rozvoj je zaměřeno na přispívání k udržitelným změnám ve společnosti a v životním prostředí. Proto se doporučuje, aby VUR zahrnovalo konkrétní činnosti pro ochranu životního prostředí, které budou studenti a ostatní cílové skupiny vykonávat jako nedílnou součást učebních a studijních procesů. Činnost je zaměřena na změnu: změnu v životním stylu jednotlivce, v lokální společnosti nebo v globální společnosti. A je to uvědomělá, záměrná činnost. Přístup, orientovaný na činnost, má dva hlavní cíle: přispívat k rozvoji studentových schopností být činným a usnadňovat trvale udržitelné změny v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.

20 příloha časopisu Bedrník STRATEGIE VZDLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ Kritické myšlení v této souvislosti znamená, že VUR by mělo být ideologicky uvědomělé a sociálně kritické, a tedy rozpoznávat, že žádné hodnoty vzdělání nejsou politicky neutrální. Všeobecně může být kritické myšlení definováno jako způsob, kterým jednotlivci vědomě přizpůsobují informace v učebních procesech svému vlastnímu myšlení, ale je důležité zdůraznit ochotu přijmout otevřené přístupy, a to jak ze strany studujících, tak učitelů, zejména vůči různým kulturním, ekonomickým, ekologickým, politickým a sociálním otázkám. V nejlepším případě by kritické myšlení mohlo vést k sociálně kulturní a intelektuální flexibilitě s pochopením toho, že nádavkem k lidským možnostem se všechny informace v zásadě vztahují k místu a času. Demokratický proces. V souladu s Agendou 21 je nanejvýš důležité, aby se mládež ze všech částí světa aktivně podílela na všech relevantních úrovních procesů rozhodování, protože ovlivňují jejich život dnes a mají dopady na jejich budoucnost. Kromě svého intelektuálního příspěvku a své schopnosti mobilizovat podporu přinášejí také jedinečné perspektivy, které musí být brány v úvahu (kap. 25, děti a mládež v trvale udržitelném rozvoji). Kromě toho by obecní správy měly zahájit konzultační proces se svými občany a dosáhnout u společenství konsensu (Agenda 21, kap. 28). Demokracie je tradičně chápána jako rovnocenná práva a příležitosti pro všechny lidi k účasti na rozhodování o institucích a tématech, která se jich týkají. Tato zavedená tradice také klade důraz na silnou úlohu suverenity, zejména mezi národy. Rapidní ekonomická a environmentální globalizace v posledních desetiletích přinesla výzvu k dosažení udržitelného rozvoje pro všechny lidi v jejich každodenních životech, přestože možná neviditelnou; nicméně existuje. Dynamické kvality v učebním procesu znamenají důraz na kvalitách ve vzdělávacích aktivitách, které studující přimějí zaujmout aktivní a angažované postavení a přiznávají pedagogovi i studujícímu rovnocennější role, které respektují existující znalosti a schopnosti studujícího. Dynamické kvality mohou být nazírány jako protiklad statických kvalit, které jsou více mechanické a pohlížejí na učení a studium jako na cosi, co je jen o málo více než předávání informací, a na studujícího jako na pasivního příjemce. Holismus je víra, že všechno přírodní je spojeno se vším ostatním a že každá věc je součástí celku, který je důležitější než jeho jednotlivé části. Pojem holistický se v tomto kontextu vztahuje k pochopení, přičemž studující a učební procesy jsou nazírány z holistické neboli soudržné perspektivy, tj. studující a jejich potřeby/motivace jako celé osoby (včetně duchovních a citových) a učební procesy jako profesionální, osobní, vědní, sociální atd. Integrace musí být nazírána jako opačný konec spektra od fragmentace/segregace/dezintegrace. Integrace je v tomto kontextu chápána jako integrace předmětů, oddělení, vzdělávacích institucí a jejich společenství, a také toho, co je nazýváno pátou dimenzí vzdělávací instituce - její étos, její stanovy (pokud nějaké má), její pedagogika, organizace a řízení, a její společenství. Snahy o integraci jsou zaměřeny na systematickou změnu napříč všemi oblastmi a dimenzemi, která odráží spíše trvalou udržitelnost než pouze změnu krok za krokem v jedné oblasti. Integrace znamená také větší důraz na vzdělávací aktivity v mezioborovém a nadoborovém zkoumání, s ohledem na to, že žádné předměty, faktory nebo témata neexistují izolovaně. Mezioborové a nadoborové zkoumání má možnost zlomit pouta tradic a předsudků, které panují v jednotlivých oborech, a vytvořit nové mínění, pochopení a pracovní metody. Naopak prosté slučování vědních oborů často není ničím víc, než pouhým součtem částí. Správa znalostí se týká slaďování poptávky a nabídky znalostí. Tyto znalosti jsou založeny na pochopení a zkušenostech: nejlepší pracovní metody, nové myšlenky, kreativní řešení, průlomové procesy, dovednosti atd. Týká se znalostí s přidanou hodnotou, které podporují moudrost a poskytují pochopení. Správa znalostí tedy neznamená pouhé skladování údajů. Základním předpokladem správy znalostí není nedostatek znalostí a pochopení, pokud jde o učební procesy s přihlédnutím k trvalé udržitelnosti, ale to, že tyto znalosti nejsou dostatečně dostupné. Tyto znalosti musí být šířeny a musí být dostupné širšímu okruhu, kdykoliv je třeba. Spojování znalostí a pochopení se sousedními sektory a politickými oblastmi je životně důležité. Vazby mezi environmentálním vzděláváním a vzděláváním pro udržitelný rozvoj Environmentální vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj jsou mnoha lidmi považovány za ekvivalentní. V praxi jsou nicméně mezi nimi rozdíly. Environmentální vzdělávání se zpravidla soustředí na dopad společnosti na životní prostředí, tedy na znečišťování, odpadní vody, emise z aut, továren atd., jejich příčiny a následky a na otázku, jak je zredukovat, stejně jako na zájem o přírodu a ochranu přírody. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj se častěji zaměřuje na využívání přírodních zdrojů a důležitost jejich obnovitelnosti (trvalé udržitelnosti). Pedagogickými nástroji VUR, zejména na universitách, jsou různé metody mapování zdrojů, jako jsou ekologické stopy nebo toky materiálů. Negativní dopad na životní prostředí je považován v první řadě za následek trvale neudržitelného využívání zdrojů. Je také uznáváno, že se nemůže vyvinout dobrá environmentální situace, pokud lidé nebudou mít slušné sociální a ekonomické postavení, a že zdravé životní prostředí je z dlouhodobé perspektivy nezbytnou podmínkou pro životaschopnou ekonomiku. V VUR jsou tedy provázány environmentální, sociální a ekonomické aspekty. V širším kontextu se významnými složkami VUR stávají etika a spravedlnost, vyjádřené demokratickou vládou a sociální a globální zodpovědností. Názor na environmentální otázky ve vzdělávacím systému se postupně mění: zatímco dříve byly chápány jako problém vědomostní, poté jako konflikt mezi člověkem a přírodou a dnes také jako konflikt mezi různými lidskými zájmy. To má dopad i na používané přístupy. V počátcích environmentálního vzdělávání byl nejobvyklejší používanou metodou přenos vědeckých faktů. Tento přístup byl později dále rozvíjen a kombinován s aktivní účastí studentů a přístupy řešení problémů. Dnes perspektiva VUR, orientovaná na konflikty a založená na celé společnosti, přináší zaměření na demokratický proces. Významným přístupem je tedy diskuse mezi studenty, v níž jsou ventilovány a diskutovány různé názory. Účelem je zajistit, že studenti aktivně a kriticky hodnotí alternativy a rozvíjejí schopnost formulovat argumenty na základě znalostí a s nimi spojených etických otázek. Strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Výtah z dokumentu UNECE, Vilnius Zdroj: MŽP ČR. Vydáno jako příloha časopisu Bedrník 2005/4. Redakční úprava Hana Kolářová. - IV -