Finanční plánování podniku

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví Finanční plánování podniku Diplomová práce Autor: Veronika Duchová Finance, Finanční obchody Vedoucí práce: Ing. Tomáš Marek Praha Duben

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Ve Strakonicích dne Veronika Duchová 2

3 Poděkování Děkuji panu Ing. Tomáši Markovi, za odbornou pomoc a cenné rady při zpracování diplomové práce. A ráda bych touto formou poděkovala všem, kteří mi byli nápomocni při shromažďování teoretických i praktických poznatků v průběhu vypracování. 3

4 Anotace Finanční řízení, resp. plánování, patří mezi klíčové strategické kompetence každého podniku. Finanční plán by měla mít každá firma a je jedno, zda se jedná o malou soukromou firmu, nebo velkého giganta. I přes to, že se jedná o tak důležitou činnost, není žádnými právními předpisy stanovena metodika, co by měl takový plán obsahovat. Struktura finančního plánu je vždy plně v kompetenci řídících pracovníků, statutárních orgánů, vlastníků. Finanční plán rovněž velmi ovlivňují i vnitřní silné nebo slabé stránky daného podniku i situace na relevantním trhu, jeho stabilita, poptávka po daném zboží, míra konkurence, síla substitutu atd. Tato diplomová práce se zabývá analýzou problematiky finančního plánování podniku. V rámci teoretické části vysvětluji podstatu a zásady sestavování finančního plánu a to včetně rozdělení finančního plánu na dlouhodobý a krátkodobý, přitom vymezuji klíčové oblasti, jeho strukturu a nezbytné náležitosti. V praktické části této práce jsem vytvořila modelový finanční plán fiktivního podniku. Model se opírá o teoretické poznatky a vlastní zkušeností z praxe. Annotation Financial management and planning are among the key strategic competencies of each company. The financial plan should be every company and it does not matter whether it is a small private company, large or giant. Despite the fact that it is such an important activity, not by any legislation set out the methodology of what such a plan should contain. The structure of the financial plan is always fully within the competence of managers, statutory bodies, owners. The financial plan also greatly affects the internal strengths and weaknesses of the company and the situation on the market, its stability, the demand for the goods, the degree of competition, the power of substitute,etc. This thesis analyzes the problem of financial planning firm. The theoretical part explains the essence and principles of drawing up a financial plan, including allocation of financial planning for long-term and short-term, yet identifies the key areas of its structure and essential elements. In the practical part of this work I have created a model of financial plan fictitious company. The model is based on theoretical knowledge and their actual experience. 4

5 Obsah Úvod 1. Teoretická část Finanční plánování Plánovací výkazy podle platných účetních pravidel Vzory účetních výkazů v EU Problémy současných finančních výkazů pro plánování i řízení projektů Metody finančního plánování Principy a zásady finančního plánování Postupy při formulaci finančních cílů Finanční analýza podniku Dlouhodobý finanční plán Co je to dlouhodobý finanční plán Plánovaný výkaz zisků a ztrát Plánovaná rozvaha Plánovaný přehled o peněžních tocích Plánované rozdělení výsledku hospodaření Plánovaný propočet daně ze zisku Krátkodobý finanční plán Plánovací horizont a specifika krátkodobého finančního plánu Přehled o peněžních tocích Struktura příjmů a výdajů Řízení ve finanční tísni Praktická část Dance Step s.r.o Společnost a její charakteristika Marketingová strategie společnosti a analýza trhu Přehled základních výrobků a služeb, výroba a technické vybavení Dlouhodobý finanční plán společnosti Plán zisku Plán peněžních toků Plánovaná rozvaha Plánovaná výsledovka Specifikace položek výsledovky Krátkodobý finanční plán společnosti Plánovaná rozvaha Plánovaný výkaz zisků a ztrát Struktura příjmů a výdajů Analýza finanční situace SWOT analýza Finanční analýza Závěry Seznam použité literatury: Seznam tabulek: Seznam obrázků: Seznam příloh:

6 Úvod Diplomovou práci na téma Finanční plánování podniku jsem si vybrala, jelikož finanční plánování podniku je velmi důležitou součástí fungování podniku. Řeší problematiku, která je zásadní pro každý podnik. V rámci teoretické části vysvětluji podstatu a zásady sestavování finančního plánu a to včetně rozdělení finančního plánu na dlouhodobý a krátkodobý, přitom vymezuji klíčové oblasti, jeho strukturu a nezbytné náležitosti. V praktické části této práce jsem vytvořila modelový finanční plán fiktivního podniku Dance Step s. r. o. Model se opírá o teoretické poznatky a vlastní zkušeností z praxe. Postup vytvoření modelového plánu je volen od vlastní myšlenky založení společnosti, pokračuje fázemi tvorby finančního plánu a na závěr zjištění, jestli by uvedená firma mohla dobře prosperovat. Na závěr práce je zhotovena SWOT analýza pro specifikaci firemních slabých a silných stránek, ohrožení a příležitostí, se kterými se podnik může setkat. S její pomocí jsem vyhodnotila fungování firmy, nalezla problémy a zároveň nové možnosti růstu. Cílem diplomové práce je vysvětlení potřebné struktury finančního plánu, upozornění na případná úskalí, která se při jeho tvorbě mohou vyskytnout. V souladu s tímto cílem vytvořit modelový finanční plán a na něm ukázat jak je dobře zpracovaný finanční plán důležitý pro úspěšné fungování podniku. Je potřeba aby si podnik stanovil takový plán využití finančních prostředků na základě veškerých dostupných informací nejen o vnitřním hospodaření, ale též o vnějších vlivech, odběratelích, dodavatelích a dalších subjektech. Podnik potřebuje zajistit svůj provoz, rozvojové programy a celkovou finanční stabilitu. 6

7 1. Teoretická část 1.1 Finanční plánování Finanční plánování podniku je jeden z produktů strategie. Strategie navazuje na vizi a poslání podniku. Stanovuje základní směřování podniku a v rámci něho vytyčuje základní cíle, kterých má být v budoucnosti dosaženo. Zároveň stanovuje základní požadavky na prostředky potřebné k dosažení těchto cílů. Podnik je chápán jako systém, který je v interakci se svým prostředím v dynamické rovnováze. Podnik musí reagovat na měnící se prostředí, a to buď tak, že se bude přizpůsobovat měnícímu se prostředí (reaktivní chování), nebo bude dané prostředí sám cílevědomě měnit (proaktivní chování). Na koncipování strategie mají klíčový vliv zejména tyto faktory: 1. Prostředí, ve kterém podnik působí (širší ekonomické a podnikatelské prostředí, situace na cílových trzích). 2. Názory a záměry vlastníků a zájmy a očekávání ostatních subjektů, které jsou vůči organizaci významněji zainteresovány (zákazníci, stát, věřitelé). 3. Situace samotného podniku (kvalita produktů a jejich konkurenceschopnost, systém řízení, jeho finanční situace atd.). 1 Finanční plánování je proces rozhodování podniku o rizicích, která jsou pro podnik zajímavá a v nichž spatřuje i určité příležitosti, dále o rizicích, která nejsou nezbytná, a o těch, která pro podnik zajímavá nejsou. 2 Finanční plánování zaujímá v systému plánování podniku zcela specifické postavení. Je to vyvoláno jeho výrazně integrujícím a průřezovým charakterem. Finanční plánování zahrnuje rozhodování o způsobu získávání kapitálu (investic, běžné činnosti), investování kapitálu do výnosného majetku a o peněžním hospodaření. Podnik si prostřednictvím finančního plánování určuje objem a strukturu finančních prostředků po celé plánovací období, a to jak těch, které vlastní, tak i těch, které může získat dočasně 1 LANDA,M. Finanční plánování a likvidita. Brno: Computer Press 2007, 96 s. 2 GRÜNWALD R., HOLEČKOVÁ J., Finanční analýza a plánování podniku, OEconomika, nakladatelství VŠE 2004, 128 s. 7

8 (úvěry, půjčky, dluhopisy, atd.) Zároveň si prostřednictvím finančního plánování zajišťuje předpoklady pro platební schopnost a tím i finanční zdraví podniku. Cílem finančního plánování tedy je splnění obecného finančního cíle podniku, tj. maximalizace jeho tržní hodnoty, resp. (u akciové společnosti) maximalizace tržní ceny akcie. Jedním z mnoha cílů finančního plánování je proto zajištění této základní mety podniku. Obsahem finančního plánování je: - kvantifikovat finanční cíle (dle vlastnického zájmu na zhodnocení investovaného kapitálu), - formulovat finanční politiku, odpovídající dosažené finanční situace podniku, prognóze vnějšího prostředí a podnikatelské strategii, - navrhnout vývoj financí podniku v souladu s finančními cíli a finanční politikou a ve vazbě na plán prodeje (tržby) a na plán výroby (náklady). Při finančních plánování postupujeme: 1. získáme informace z nejrůznějších podkladů - vnitřní zdroje (účetnictví) - vnější zdroje (průzkum trhu např. úrokové sazby, ceny investičního majetku atd.) 2. provedeme finanční analýzu 3. zpracujeme finanční plán, kde definujeme: - naše finanční cíle - cesty, prostředky, varianty, jak jich dosáhneme 4. vypracujeme závěr - kde vybereme optimální cíle a varianty Plánování rozdělujeme na plánování krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé plánování je konkretizace a zpřesnění záměrů v dlouhodobém plánu. Dlouhodobé plánování je základem finančního plánování. Zabývá se dlouhodobými důsledky strategických projektů pro kapitálové toky (zdroje a užití finančních prostředků). Určuje finanční politiku na plánované období. 8

9 Finanční plán Finanční plán je součástí podnikového plánu. Podnikový plán je souhrnný dokument, jenž komplexně prezentuje záměry, kterých má organizace dosáhnout v určitém období. Finanční plán je zjednodušený model budoucích stavů a toků ve finančním systému podniku. Stanoví druh, výši a okamžik ekonomických opatření, která k tomu povedou. Finanční plán slouží jako soubor kritérií pro rozhodování v přítomnosti o činnostech, jejichž důsledky nastanou v budoucnosti. Externí využití finančního plánu Finanční důvěryhodnost podniku pro jeho finanční a obchodní partnery se zakládá na odolnosti podniku proti provozním rizikům (tedy na již zmíněném finančním zdraví) a na úrovni dosavadní péče o finanční zdraví podniku (tedy na finančním chování). Finanční plán není povinně zveřejňován. Podnik na požádání poskytne finanční plán finančním institucím, které pak prověřují proveditelnost plánu z pozice zájmu na uspokojování svých finančních nároků. 3 Informačními zdroji pro sestavení finančního plánu jsou: Základní účetní výkazy 1. Výkaz cash-flow (přehled o finančních tocích): popisuje finanční toky 2. Výkaz zisků a ztrát: vyčísluje výnosy a náklady společnosti a její hospodářský výsledek za jednotlivé roky 3. Rozvaha: soupis aktiv a pasiv podniku, struktura majetku, jeho vývoj a zdroje financování Zakladatelský rozpočet Provozní rozpočet Investiční rozpočet Celková náročnost na finanční zdroje 3 GRÜNWALD R., HOLEČKOVÁ J., Finanční analýza a plánování podniku, Praha: Ekopress 2009, 241 s. 9

10 Rozpočet Rozpočet je základním nástrojem finančního plánování, jde o plán činnosti organizace vyjádřený ve finančních jednotkách. Rozpočet je sestavován na určité období. 1.2 Plánovací výkazy podle platných účetních pravidel Finanční plán je peněžním vyjádřením plánovaných aktivit podniku, proto odpovídá, podobně jako výkazy hodnotící minulé období, účetním zásadám platným pro konkrétní region (např. zákon o účetnictví - jiný například v USA) a musí se jimi řídit. Finanční výkaznictví je vedeno snahou harmonizovat a standardizovat jejich zpracování. Proto vznikly: Mezinárodní účetní standardy IAS (International Accounting Standards), US GAAP (Generally Accepted Accounting Principles) americké normy. EU nemá vypracované účetní standardy, které by sjednocovaly řešení problémů v členských zemích. Jsou zpracovány pouze následující tři direktivy, které se snaží harmonizovat rozdíly v členských zemích, jež jsou dány rozdílností jednak způsobů financování podniků, tak i vztahy mezi účetnictvím a daňovým právem. Jako významné direktivy uveďme například: 4. direktiva, týkající se harmonizace ročních účetních výkazů kapitálových společností; 7. direktiva, týkající se konsolidovaných účetních výsledků seskupení podniků; 8. direktiva, týkající se nutné kvalifikace pro ověřování účetních výkazů. IAS usilují o harmonizaci účetních výkazů celosvětově. Koncepční rámec má zpracovávat normy na základě všeobecně uznávaných principů, jako jsou: předpoklad dalšího trvání podniku, přírůstková báze Vzory účetních výkazů v EU Formální uspořádání rozvahy a výsledovky se vyskytuje ve dvou provedeních: 10

11 1. vertikální forma Položky výkazů jsou uspořádány ve sloupci. Rozvaha má zkladní části aktiva a pasiva. Výsledovka sestává z tržeb, ostatních výnosů a nákladových položek, které se odečítají od položek příjmových. 2. T forma (horizontální) Uspořádání jako dvoustranná tabulka. V rozvaze jsou aktiva vlevo, pasiva vpravo. U výsledovky jsou náklady na levé straně, výnosy na straně pravé. Čtvrtá direktiva uvádí následující vzory rozvahy a výsledovky: Rozvaha vzor A horizontální se samostatnými bloky aktiv a pasiv, vzor B vertikální s výpočtem čistého pracovního kapitálu (viz. Příloha č. 1). Zatímco vzor A známe z českého účetnictví, rozvahu podle vzoru B užívají země, kde je zvykem přímo posuzovat likviditu firmy (čistý pracovní kapitál). Navíc uspořádání položek odpovídá bilanční rovnici: aktiva závazky = vlastní kapitál. Rozvaha je přehledem o majetku podniku a jeho finančním krytí k určitému datu. Porovnáním dvou rozvah po sobě jdoucích období umožňuje zjistit, jak se finanční situace vyvíjí, a učinit potřebná dlouhodobá i krátkodobá opatření k efektivnímu rozvoji podniku. Výsledovka vzor A vertikální forma s druhovým členěním nákladů, vzor B horizontální forma s druhovým členěním nákladů, vzor C vertikální forma s účelovým členěním nákladů, vzor D horizontální forma s účelovým členěním nákladů (viz. Příloha č. 2). Výsledovka je písemný přehled o výnosech, nákladech a hospodářském výsledku. Výsledovka se dále liší klasifikací nákladů, a to následovně: druhové členění (používané v ČR). Soustřeďuje se na původ nákladů, tedy to, co bylo spotřebováno (viz. Příloha č. 3), účelové členění, které je strukturováno podle rozhodujících funkcí podniku (výroba, prodej, správa podniku). 11

12 Hospodářské operace jsou sledovány v období, jehož se týkají časově i věcně, nikoliv kdy došlo k příjmu nebo výdaji. Konkrétně jde o to, že provozní výnosy (jsou získané z hlavní činnosti podniku - skládají se z tržeb za prodané výrobky, zboží a poskytnuté služby) vzniklé ve sledovaném období se mohou vázat nejen k výkonům tohoto období, ale i k období dřívějšímu. 4 Hospodářský výsledek rozlišujeme: 1. Hospodářský výsledek před zdaněním = hrubý účetní zisk 2. Hospodářský výsledek po zdanění = čistý (disponibilní zisk) - od hrubého účetního zisku odečteme daňovou povinnost účetní jednotky Hrubý účetní zisk se rozlišuje: 1. Provozní HÚZ - porovnáme provozní náklady (spotřeba materiálu, energie, náklady na opravy a udržování, cestovné, mzdy, soc. pojištění, daně a poplatky - z nemovitosti, silniční, odpisy, ostatní provozní náklady) a provozní výnosy tržby za (vlastní výrobky, za zboží, z prodeje služeb, změny stavu nedokončené výroby, aktivace DM a OM, jiné provozní výnosy) 2. Finanční HÚZ- porovnáme finanční náklady (úrokové a kurzové operace, placené úroky) a finanční výnosy (tržby z prodeje cenných papírů, přijaté úroky, kurzové zisky) 3. Mimořádný HÚZ - porovnáme mimořádné náklady (manka a škody, změny způsobu oceňování, změna výrobních programů) a mimořádné výnosy (náhrady mank a škod) V současné době i v České republice některé podniky zpracovávají své podklady pro controlling s použitím účelového členění nákladů a výpočtem hrubé marže. Rozbor velmi 4 KISLINGEROVÁ E. a kol., Manažerské finance, C.H.Beck 2007, 117 s 12

13 přehledně ukazuje, jaký prostor při nákladovosti např. výroby zůstává na pokrytí režijních nákladů (správní a odbytová režie) a finančních nákladů (cena za cizí zdroje) Problémy současných finančních výkazů pro plánování i řízení projektů Přes úsilí orgánů, které v jednotlivých zemích určují zásady tvorby účetních výkazů tak, aby věcně zobrazovaly skutečnost, je nutné počítat s limitujícími prvky, kterými mohou být především: Historické ceny aktiv a závazků. Zkreslení hospodářského výsledku je způsobeno změnami tržní hodnoty položek rozvahy i změnami kupní síly používané peněžní jednotky. Vliv inflace. V cenách majetku není zaznamenán pohyb růstu cen, které se objevují zejména při nutnosti jeho reprodukce. Podhodnocení zásob ze skladu závisí pouze na zvolené metodě oceňování. Stálost cen pohledávek snižuje likviditu. Pouze u závazků může podnik využít výhod inflace. Dochází k umělému navýšení zisku vlivem podhodnocených odpisů. Srovnatelnost účetních informací ve výkazech. Spolupráce mezi podniky v mezinárodním měřítku, jak obchodní tak i finanční, vyžaduje srovnatelnost jejich hospodářských výsledků. Podniky podle národních norem však mají určitou volnost a tím mohou vznikat obsahové rozdíly, například v politice účetních odpisů, ve způsobu zařazování hmotného majetku do stálých aktiv, v oceňování zásob. 1.3 Metody finančního plánování Principy a zásady finančního plánování Má-li finanční plánování, resp. finanční plány plnit svou úlohu při finančním řízení podniku, je nutné v procesu finančního plánování respektovat určité základní principy a zásady. 5 Princip preference peněžních toků: Tento princip zdůrazňuje to, aby v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu souhrnné peněžní příjmy převažovaly nad celkovými 5 LANDA,M. Finanční plánování a likvidita. Brno: Computer Press 2007, 110 s 13

14 peněžními výdaji; i když tento požadavek vyznívá zcela samozřejmě a logicky, v podnikové praxi je možné se velmi často setkat s názorem, že rozhodujícím hlediskem finančního hospodaření jsou takové kategorie, jako je zisk, výnosy či náklady. Požadavek preference peněžních toků přikazuje odlišovat přírůstek zisku od přírůstku peněžních toků, příjmy od výnosů a výdaje od nákladů a proto by bylo chybou považovat automaticky ziskový podnik za finančně zdravý podnik. Preference peněžních toků je v praxi důležitá zejména při řízení likvidity a uplatňuje se jako podstatný faktor při investičních rozhodování. Princip respektování faktoru času: Podstatou tohoto principu je preferovat v rámci finančního řízení dřívější příjem před pozdějším příjmem, je-li nominální hodnota porovnávaných příjmů stejná. Důvodem preference dřívějších příjmů před pozdějším je to, že i v cenově konstantním prostředí (tj. v případě nízké či nulové inflace) lze dřívější příjmy použít k financování ziskových podnikových aktivit, nebo k finančnímu investování. V praxi se tento princip uplatňuje zejména při hodnocení efektivnosti investic pomocí metody čisté současné hodnoty. Princip respektování a minimalizace rizika: K základům kvalifikovaného finančního řízení patří to, že stejné množství peněz (či peněžních výnosů) získaných s menším rizikem má mít preferenci před tímtéž příjmem získaným za cenu většího rizika. Důležitost tohoto principu je dána tím, že podnikání je objektivně zatíženo celou řadou rizik a snahou finančního řízení je (mimo jiné) minimalizace rizika neznamená to však, že nejméně riziková alternativa je vždy i ta nejvýhodnější. Zásadou je však vždy rizika identifikovat a brát je v úvahu při konečném rozhodování. Princip optimalizace kapitálové struktury: Tento princip směřuje k tomu, aby podnikový finanční management věnoval náležitou pozornost optimálnímu složení podnikového kapitálu, která by se měla promítat i do strategických finančních cílů. Podstatou optimalizace firemní kapitálové struktury je zabezpečení odpovídající finanční stability, snížení nákladů na kapitál (a tím i zvýšení ziskovosti) a dosažení požadované hodnosty podniku. Kromě výše uvedených základních principů je vhodné respektovat při finančním plánování i některé specifické zásady: Zásada dlouhodobosti finančního plánovaní: Podstatou této zásady je skutečnost, že dlouhodobé (strategické) finanční cíle podniku by měly být nadřazeny krátkodobým (taktickým či operačním) finančním cílům v tom smyslu, že operační cíle by měly podporovat postupnou realizaci zamýšleného hlavního směru dlouhodobého rozvoje podniku. 14

15 Zásada hierarchického uspořádání firemních finančních cílů: Tato zásada úzce navazuje na předchozí zásadu a požaduje, aby jak mezi dlouhodobými finančními cíli, tak i mezi krátkodobými záměry měl pouze jeden cíl pozici hlavního cíle pro dané plánovací období. Zásada reálné dosažitelnosti podnikových finančních cílů: Uplatňování této zásady předpokládá vycházet při finančním plánování ze základních poznatků získaných v analytické fázi finančního plánování zejména ze SWOT analýzy. Zásada periodické aktualizace podnikových finančních plánů: Tato zásada vychází především z reality podnikového řízení ve vztahu k měnícímu se okolí i sebelépe sestavený finanční plán se postupně dostává do konfliktu s podnikovou realitou a situací ve vnějším okolí; v této situaci pak samozřejmě nelze striktně trvat na cílových záměrech a je nutné finanční plány aktualizovat. Zásada jednoduchosti a transparentnosti plánových výpočtů: Jde o praktickou zásadu, která by měla vést podnikový management k preferenci takových plánovacích procedur a plánovacích výpočtů, které mají nekomplikovaný základ a umožňují rychlou orientaci. Podstata tohoto problému spočívá zejména v tom, že s finančními plány pracují nejen finanční odborníci, ale rovněž i manažeři s mnohdy relativně nízkým stupněm finančních nebo ekonomických znalostí. Použití složitých a odborně náročných postupů by v tomto případě mohlo způsobit komplikace při realizaci finančních plánů Postupy při formulaci finančních cílů Cíle podniku jsou žádoucí stavy, kterých se podnik snaží dosáhnout v rámci svých činností a stupeň dosažení (maximalizace zisku, upevnění pozice na trhu apod.) lze označit jako nejdůležitější kritérium hodnocení činnosti podniku. Základní požadavky, které by měly být respektovány při formulaci finančních cílů, vycházejí z celkové koncepce a strategie podniku. Jsou to: Vzájemná provázanost hlavních finančních cílů s klíčovými nefinančními záměry podniku (marketingovými, cenovými, personálními, výrobními, logistickými atd.). 6 LANDA,M. Finanční plánování a likvidita. Brno: Computer Press 2007, 110 s. 15

16 Reálná dosažitelnost vytyčovaných finančních cílů vzhledem ke stávajícím podmínkám a pravděpodobným tendencím vývoje určujících faktorů vnějšího prostředí daného podnikání, nebo vzhledem k dané fázi životního cyklu podniku, procházejícího např. stadiem svého počátečního rozvoje. Hierarchie a konzistence finančních cílů (např. plánování zisku před zdaněním a plánovaní tržeb a nákladů atd.). 7 Náležitá kontrolovatelnost finančních cílů mezi finanční cíle není např. vhodné zařazovat takové cíle, jejichž reálné vyhodnocení je velmi komplikované či problematické. Vhodnou pomůckou pro formulaci (nejen) finančních cílů je následující tabulka: Prvky stanovení cílů Cílové obory Obsah cíle Rozsah cíle Cílová oblast Cílová lhůta Tržby z prodeje zvýšení tržeb o 5 mil. Kč zejména u rok 2010 segmentu A Obchodní marže stabilizace rentabilita tržeb všechny zakázky 1. pol o 30% Režijní náklady snížení o 5% provozní režie rok 2010 Obchodní zrychlit doba obratu do rok 2010 pohledávky inkaso 40-ti dnů Ceny zakázek zvýšit o 5% všechny zakázky 1. pol ziskovost Tabulka č. 1 - příklad dekompozice prvků finančních cílů 8 Podstatou postupu je pokud možno přesné definování cílového oboru, tj. oblasti, které se definování cíle týká. Podstatné je, že pro každý cílový obor musí být definovány 4 jejich základní prvky: 1. Obsah cíle čeho má být dosaženo; ve finanční praxi jde například o zvýšení ziskovosti, snížení nákladovosti produkce, stabilizace zadluženosti atd. 7 LANDA,M. Finanční plánování a likvidita. Brno: Computer Press 2007, 112 s. 8 LANDA,M. Finanční plánování a likvidita. Brno: Computer Press 2007, 114 s. 16

17 2. Rozsah cíle v jakém rozsahu má být dosaženo; tento prvek vyžaduje pokud možno přesnou kvantifikaci cíle, která následně umožní kontrolu míry jeho dosažení; příkladem může být cíl zvýšení tržeb u určitého segmentu, zvýšení ziskovosti zakázek na úrovni vlastních nákladů, snížení nákladů o určitou hodnotu atd. 3. Cílová oblast ve kterém regionu, na kterém trhu nebo v jaké cílové skupině má být cíl dosažen: u finančních cílů tento prvek umožňuje přesně definovat oblast, za kterou se cíl zaměřuje, např. tržby u určitého typu produktů, oblast provozní režie, oblasti vlastních nákladů produktů atd. 4. Cílová lhůta kdy, resp. během jaké doby má být cíl dosažen: cílovou lhůtu lze formulovat jako určité (pevně stanovené) časové období např. rok 2010 nebo relativně např. do 3 měsíců po uvedení nového výrobku na trh Finanční analýza podniku Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást komplexu finančního řízení podniku. Finanční analýza představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření podniku. Dále zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Je předmětem úzce spojena s finančním účetnictvím, které poskytuje data a informace pro finanční rozhodování prostřednictvím základních finančních výkazů: rozvahy, výkazu zisků a ztrát a přehledu o peněžních tocích. Tyto výkazy jsou sestaveny na podkladě finančního účetnictví jako procesu, který shromažďuje, eviduje, třídí a dokumentuje údaje o hospodaření podniku. Finanční analýza se využívá jako metoda, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost, umožňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finančním situaci podniku, podle nichž by bylo možné přijmout různá rozhodnutí. Tato rozhodnutí mohou být ovlivňována externími (nejen finančními) vlivy, které blíže zkoumá trendová či kauzální analýza. 17

18 Výsledky těchto analýz (zaznamenání politických změn, analyzování dopadu finanční krize apod.) mohou mít zásadní vliv na výslednou podobu finanční analýzy. Jedná se například o analýzu rentability, analýzu zadluženosti, analýzu likvidity. Nyní se soustředím na analýzu rentability, analýzu zadluženosti a na SWOT analýzu, protože je považuji v mém případě za prioritní maximalizace zisku. Analýza rentability Rentability, resp. výnosnost vloženého kapitálu je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Je formou vyjádření míry zisku, která v tržní ekonomice slouží jako hlavní kritérium pro alokaci kapitálu. Rentability je obecně definována jako poměr zisku a vloženého kapitálu. Analýza zadluženosti Pojmem zadluženost vyjadřujeme skutečnost, že podnik používá k financování svých aktiv cizí zdroje. Používání cizích zdrojů ovlivňuje jak výnosnost kapitálu akcionářů, tak riziko. Protože hlavní zájem akcionářů, kteří poskytují rizikový kapitál podniku, se soustřeďuje na míru rizika a míru výnosnosti jimi vloženého kapitálu, je pro ně důležitá i informace o zadluženosti podniku. Základním ukazatelem zadluženosti je poměr celkových závazků k celkovým aktivům. SWOT analýza (viz Příloha č. 4) SWOT analýza je metoda, pomoci které je možno identifikovat silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby, spojené s podnikáním. S její pomocí je možné komplexně vyhodnotit fungování firmy, nalézt problémy nebo nové možnosti růstu. Je součástí (dlouhodobého) plánování společnosti. Základní faktory ovlivňující silné stránky podniku: - patenty - exkluzivní přístup k informačním zdrojům - nové inovativní produkty a služby - umístění podniku - nákladová výhoda - jedinečné know-how - kvalitní procesy a postupy 18

19 - nové technologie - silná značka a reputace Slabé stránky podniku: - špatná marketingová strategie - umístění podnikání - konkurence má lepší přístup k distribučním kanálům - špatná kvalita produktů a služeb - slabá reputace a značka - vysoké náklady a nízká produktivita Příležitosti podniku: - rozvoj a využití nových trhů (internet, Čína atd.) - strategické aliance, fúze, strategické partnerství - oslovení nových zákaznických segmentů - nové mezinárodní obchody - odstranění mezinárodních obchodních bariér Hrozby podniku: - nová konkurence na trhu - cenová válka - stávající konkurent přichází na trh s inovativním řešením, produktem nebo službou - regulace trhu - zvýšení tržních bariér Dlouhodobý finanční plán Dlouhodobý finanční plán je součástí strategie podniku a prověřuje proveditelnost a obchodní úspěšnost podnikového plánu. Při dlouhodobém plánování je samozřejmě důležité vyjádření plánovaných aktivit a jejich pravděpodobné výsledky, jako jsou například dlouhodobé investice a jejich předpokládaná 9 ECONOMIC WIZARD v.o.s. supply chain management, logistika, optimalizace, strategie [online]. c2004. Dostupný z WWW: < 19

20 návratnost. Investice je vklad volných zdrojů do komodit, technologií, nemovitostí, finančních derivátů nebo do drahých kovů jako například do zlata. Cílem je kvalitní využití a zmnožení investovaných zdrojů. Investice můžeme dělit na dlouhodobé a krátkodobé. Dlouhodobá investice je investice v rozsahu 6 měsíců až desítek let. Krátkodobá investice je investice v rozsahu např. 20 sekund až 6 měsíců Co je to dlouhodobý finanční plán Dlouhodobý finanční plán se sestavuje na období, které je totožné s délkou období, pro které se stanoví dlouhodobé cíle podniku. Jeho délka se liší v závislosti na mnoha faktorech, především je odvislá od povahy činnosti podniku. Zpravidla se jedná o období tří až pětileté. Dlouhodobý finanční plán je živý dokument, jehož horizont se posouvá rok od roku a jehož obsah se upravuje tak, jak se záměry podniku adaptují na měnící se vnitřní a vnější podmínky podnikání. Dlouhodobý finanční plán se nezabývá detaily, ale v agregovaných položkách by měl zajišťovat vzájemné vazby v čase, objemu a struktuře financování, adekvátně k záměrům marketingovým, se kterými se počítá při zajištění plánované úrovně zisku a rentability vloženého kapitálu. Finanční plán je součástí podnikového plánu. Prostřednictvím finančního plánu podniku se zjišťuje reálnost, proveditelnost a úspěšnost podnikového plánu. Zároveň je však finanční plán podniku relativně autonomní. Relativita autonomie spočívá ve faktu, že zpracovatel finančního plánu je závislý na poskytnutých informacích, na jejich výměně mezi ekonomy a techniky, mezi obchodníky a finančníky, mezi manažery a účetními atd. 11 Jde o informace o výši prodejů za určité období, poptávce, obsazenosti trhu, konkurenci, rentabilitě výroby, akvizičních možnostech, logistice, technické a personální vybavenosti firmy, investicích, možnostech získání financí apod. Podstatou a základním cílem jakéhokoli podnikání je orientace na maximalizaci tržní hodnoty podniku. Tento prvek je základním finančním cílem dlouhodobého finančního plánu. 10 HRAD, Miroslav. euinvest.cz [online]. Jak investovat. c2007. Brno. Dostupný z WWW: < 11 GRÜNWALD R., HOLEČKOVÁ J., Finanční analýza a plánování podniku, Praha: Ekopress 2009, 254 s. 20

21 Podnik vytváří dlouhodobý finanční plán podniku, kvůli své budoucí expanzi. To znamená, že prostřednictvím dlouhodobého finančního plánu zjistí potřebné finanční výdaje, vývoj a investiční rozsah pro záběh např. nového provozu nebo závodu. Lze předpokládat, že plánovaný záměr podniku nebude zcela investován z vlastních prostředků, což je naprosto běžné, a proto musí podnik ve svém finančním plánu promítnout prostřednictvím ukazatele zadluženosti podniku, poměr svého vlastního kapitálu k cizímu kapitálu, aby mohl určit, jak moc může být ještě cizí kapitál navýšen. V návaznosti na cizí kapitál, který ve většině případů bývá získán prostřednictvím dlouhodobých bankovních úvěrů (v konkrétním případě min. 6 let), musí promítnout ve finančním plánu úroky, splátky a určit si návratnost této investice. Dlouhodobý finanční plán se sestavuje posuvným způsobem. Po uplynutí prvního roku dlouhodobého finančního plánu se stává druhý plánovaný rok prvním a plán se doplní o další poslední rok, tak aby plánovaný počet let byl opět úplný. Zvláštností dlouhodobého finančního plánu je, že nebere v úvahu inflaci v plánovaném období. Sestavuje se v cenách běžného roku, které se korigují o vliv minulé inflace Plánovaný výkaz zisků a ztrát Celkové informace o ekonomice podniku za určité období poskytují tři základní typy finančních výkazů a jedním z nich je výkaz zisků a ztrát (výsledovka). Tento výkaz zobrazuje výši a strukturu výnosů a nákladů a výši různých typů výsledků hospodaření. Výsledovka se považuje za důležitou informaci o hospodaření podniku (schopnost podniku generovat zisk). Při tom výsledek z provozní a finanční činnosti udává hospodářský výsledek za běžnou činnost, ten se zdaňuje daní z příjmů. Čtyři typy výsledovek se vedle uspořádání liší hlavně klasifikací nákladů, a to následovně: druhové členění (používané v ČR). Soustřeďuje se na původ nákladů, tedy to, co bylo spotřebováno GRÜNWALD R.; HOLEČKOVÁ J, Finanční analýza a plánování podniku, OEconomika, nakladatelství VŠE 2004, 134 s 13 KISLINGEROVÁ, E. a kol.; Manažerské finance, C.H.Beck 2007, 117 s. 21

22 Náklady Výnosy Úbytek vnitropodnikových zásob vlastní Tržby výroby Spotřeba materiálu a služeb Přírůstek vnitropodnikových zásob vlastní výroby Osobní náklady Aktivace výkonů vlastní výroby Odpisy Ostatní provozní náklady Ostatní provozní výnosy Provozní hospodářský výsledek (+) Provozní hospodářský výsledek (-) Finanční náklady Finanční výnosy Daň z příjmu za běžnou činnost Hospodářský výsledek za běžnou činnost Hospodářský výsledek za běžnou činnost (-) (+) Mimořádné náklady Mimořádné výnosy Daň z příjmu za mimořádnou činnost Hospodářský výsledek za účetní období (+) Hospodářský výsledek za účetní období (-) Tabulka č. 2 - uspořádání horizontální výsledovky s druhovým členěním nákladů U typu výsledovky s druhovým členěním nákladů je třeba počítat s řešením problému věcné shody výnosů a nákladů. Aktuální princip vyžaduje, aby hospodářské operace byly sledovány v období, jehož se týkají časově i věcně, nikoliv kdy došlo k příjmu nebo výdaji. Konkrétně jde o to, že provozní výnosy vzniklé ve sledovaném období se mohou vázat nejen k výkonům tohoto období, ale i k období dřívějšímu. Úprava se podle způsobu přijatého v ČR týká zvýšení výnosů v běžném období při nárůstu zásob vlastní výroby nebo snížení výnosů při jejich poklesu. V evropské praxi lze zaznamenat i metodu úpravy nákladů nebo kombinaci obou úprav. účelové členění, které je strukturováno podle rozhodujících funkcí podniku (výroba, prodej, správa podniku). 22

23 Náklady Výnosy Výrobní náklady prodaných výrobků a Tržby služeb Pořizovací cena prodaného zboží Hrubá marže (+) Hrubá marže (-) Odbytové náklady Ostatní provozní výnosy Správní náklady (režie) Finanční náklady Finanční výnosy Daň z příjmu za běžnou činnost Hospodářský výsledek za běžnou činnost Hospodářský výsledek za běžnou činnost (-) (+) Mimořádné náklady Mimořádné výnosy Daň z příjmu za mimořádnou činnost Hospodářský výsledek za účetní období (+) Hospodářský výsledek za účetní období (-) Tabulka č. 3 - horizontální forma s účelovým členěním nákladů Typy výsledovek s účelovým členěním nákladů ve vertikální i horizontální formě používají účelové členění nákladů, což umožňuje vyčíslit hrubou marži. Hrubý hospodářský výsledek se vypočte: v případě podniku, který prodává zboží, jako rozdíl mezi tržbami a náklady za prodané zboží: v případě podniku, který prodává výrobky a služby jako rozdíl mezi tržbami za výkony a výrobními náklady za realizované výkony Plánovaná rozvaha Rozvaha je statickým přehledem o majetku podniku a jeho finančních krytí k určitému datu (např. k 31.1, k ). Předpisy je stanoveno, kdy a k jakému datu musí podnik rozvahu sestavovat (měsíčně, ke konci roku tzv. řádné rozvahy, při založení podniku počátečního rozvahu, při likvidaci podniku, při fúzi a rozdělení podniku tzv. mimořádné rozvahy) KISLINGEROVÁ, E. a kol.; Manažerské finance, C.H.Beck 2007, 118 s 15 SYNEK M. a kol.,podniková ekonomika,, C.H.Beck s. 23

24 Porovnání dvou rozvah za dva po sobě jsoucí roky (období) umožňuje zjistit, jak se finanční situace vyvíjí, a učinit potřebná dlouhodobá i krátkodobá opatření k efektivnímu rozvoji podniku. Základní schéma rozvahy je toto: Rozvaha (zjednodušeně) aktiva pasiva 1. Dlouhodobý majetek 1. Vlastní zdroje (vlastní kapitál) - Dlouhodobý nehmotný majetek - Základní kapitál - Dlouhodobý hmotný majetek - Fondy - Dlouhodobý finanční majetek - Hospodářský výsledek 2. Oběžný majetek 2. Cizí zdroje - Peněžní prostředky - Rezervy - Pohledávky - Závazky - Zásoby - Bankovní úvěry 3. Přechodná aktiva 3. Přechodná pasiva - Náklady příštích období - Výdaje příštích období - Příjmy příštích období - Výnosy příštích období - Kurzové rozdíly aktivní - Kurzové rozdíly aktivní - Kurzové rozdíly pasivní - Kurzové rozdíly pasivní Tabulka č. 4 - základní schéma rozvahy Rozvaha sestavená ke konci účetního období (u nás většinou k ) se označuje jako konečná ( výroční) rozvaha. Ta spolu s výkazem zisků a ztrát a přílohou, která vysvětluje a doplňuje oba výkazy, tvoří tzv. roční závěrku Plánovaný přehled o peněžních tocích Jde o výkaz, který obsahuje informace o kladných nebo záporných peněžních tocích vzniklých v různých oblastech podnikové činnosti v běžné, investiční a finanční činnosti (výkaz se rovněž označuje jako výkaz o cash flow). Pro účely finančního rozhodování potřebujeme znát informace o platební schopnosti podniku a o tom, kde jsme získali peněžní prostředky a na co jsme je použili. A právě 24

25 k tomuto účelu slouží výkaz v podobě přehledu o peněžních tocích, protože výkaz zisků a ztrát a rozvaha, tato data v příslušné formě neposkytují. V teorii i finanční praxi se setkáváme s různými kategoriemi cash flow, které se liší svým obsahem, ev. způsobem výpočtu. Obvykle se rozlišuje: a) cash flow z provozní činnosti, b) cash flow z investiční činnosti, c) cash flow z finanční činnosti, d) cash flow celkem. Někdy se v rámci cash flow z provozní činnosti ještě vyděluje cash flow ze samofinancování. Cash flow se může v zásadě kvantifikovat dvěma způsoby: přímo, pomocí sledování příjmů a výdajů podniku za dané období nepřímo, pomocí transformace zisku do pohybu peněžních prostředků a následnými úpravami o další pohyby peněžních prostředků v souvislosti se změnami majetku a kapitálu. Obvykle je používán a doporučován nepřímý způsob výpočtu Plánované rozdělení výsledku hospodaření Rozdělení hospodářského výsledku patří mezi ty oblasti finančního řízení podniku, které jsou v zákoně podstatným způsobem odlišně upraveny pro jednotlivé právní formy podnikání. V akciové společnosti toto rozhodnutí spadá do výlučné pravomoci valné hromady akcionářů. Jedinou zákonem stanovenou položkou rozdělení zisku je zde povinný příděl zákonného rezervního fondu. Dalšími položkami mohou být výplaty podílu na zisku tichého společníka z účasti na podnikání, příděly do statutárních a ostatních fondů ze zisku, výplaty dividend a tantiém, vypořádání neuhrazené ztráty minulých let, zvýšení základního jmění převodem z vlastních zdrojů společnosti nebo nerozděleného zisku minulých let. Jedinou ze zákona povinnou položkou rozdělení zisku je ve společnosti s ručením omezeným tvorba zákonného rezervního fondu. V prvním roce, v němž společnost dosáhne zisk, činí výše povinného přídělu 10% z čistého zisku, ne však více než 5% základního jmění a v dalších letech vždy 5% z čistého zisku a to až do dosažení minimálního zůstatku tohoto fondu ve výši 10% základního jmění. 25

26 Zákon v případě komanditní společnosti neuvádí žádné obligatorní položky ve formě např. tvorby rezervního fondu jako je tomu u kapitálových obchodních společností. Zisk určený k rozdělení se musí nejdříve rozdělit na část připadající komplementářům a na část připadající komanditistům. Není-li ve společenské smlouvě stanoveno jinak, potom se zisk mezi ně dělí na polovinu. Rozdělení zisku ve veřejné obchodní společnosti neobsahuje žádné ze zákona povinné položky. Nestanoví-li společenská smlouva odlišnou úpravu, potom se od zisku určeného k rozdělení vyplácí společníkům nejdříve úroky z hodnoty splaceného vkladu ve smluvené výši a zbytek se mezi ně dělí rovným dílem. Obdobnou funkci jako zákonný rezervní fond plní u družstva fond nedělitelný. Na rozdíl od akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným je však družstvo povinno ho zřídit již při svém vzniku, a to minimálně ve výši 10% základního mění. V dalších letech povinný příděl do tohoto fondu tvoří vždy 10% z čistého zisku a to až do dosažení jeho minimálního zůstatku ve výši 50% základního kapitálu Plánovaný propočet daně ze zisku Značná část finančních rozhodnutí v podniku je ovlivněna daňovým prostředím, ve kterém podnik funguje. Daně svou velikostí a celkovou koncepcí působí např. již na samotnou volbu právní formy podnikání, dále na velikost disponibilního zisku určeného na dividendy a rozvoj, na investiční rozhodování, na výběr optimální finanční a kapitálové struktury a na řadu dalších finančních rozhodnutí. V tržní ekonomice jsou všechny podnikové daně upraveny zákonem, aby tak byly vytvořeny závazné, dlouhodobější a v zásadě jednotné podmínky pro různé podnikatelské subjekty. Zákonem se upravují všechny podstatné daňové náležitosti (např. základ daně, daňová sazba, lhůta splatnosti, možné slevy, odpočitatelné a připočitatelné položky). 16 Nejvýznamněji ovlivňuje rozhodování podniku a jeho finanční situaci zdanění zisku. Působí zejména v těchto směrech: Ovlivňuje úvahy o velikosti a právní formě podnikání. Má vliv na odpisy, metody odepisování a investiční možnost podniku. Působí na přístup podniku k úvěrovým zdrojům a kapitálové struktuře. 16 VALACH, J. a kol., Finanční řízení podniku,ekopress, s.,234 s., 239 s. 26

27 Daňové efekty je třeba respektovat i při rozhodování o použití leasingové formy financování ve srovnání s koupí majetku z vlastních zdrojů či na úvěr. Ovlivňuje riziko podnikání. Podněcuje tvorbu některých druhů rezerv a opravných položek, které jsou státem uznávány jako náklady pro účely zdanění. Systém různých dalších úprav daňového základu či připočitatelných položek ovlivňuje různé činnosti podniku z hlediska zájmů státu a celé společnosti. Ovlivňuje úvahy o zahraniční kapitálové účasti podnikání. Daň ze zisku působí také na dividendovou politiku. I jiné daně a povinné platby výrazně působí na rozhodování podniku (např. pojistné a sociální pojištění). 1.5 Krátkodobý finanční plán Krátkodobý finanční plán zpřesňuje a konkretizuje opatření k zabezpečení dlouhodobých záměrů činnostmi v plánovaném roce. Bezprostředně navazuje na očekávanou skutečnost v roce běžném. Příprava ročního plánu se může stát příležitostí pro hledání způsobů, jak dosáhnout co nejpříznivější výchozí základny. Vnější podmínky stačí prognózovat jen pro krátké období blízkého příštího roku, takže riziko prognostické chyby je relativně nízké. V krátkém plánovacím horizontu se musejí cíle přizpůsobovat disponibilním prostředkům. Dlouhodobá strategie se proto transformuje na taktiku, odpovídající aktuálním příležitostem a hrozbám. Rozhodovací volnost je sice snížena, ale je snazší vyhýbat se větším rizikům Plánovací horizont a specifika krátkodobého finančního plánu Krátkodobý finanční plán se sestavuje na dobu kratší než jeden rok (může být roční, čtvrtletní, měsíční, atd.). 27

28 První fázi sestavení finančního plánu je sestavení dílčích provozních rozpočtů rozpočtu výnosů, přímých a nepřímých nákladů. K tomuto účelu podnik používá vnitropodnikový rozpočet v účelovém členění, který obsahuje čtyři základní skupiny údajů: 1. Rozpočet výnosů pro účely plánování si podnik svoje výkony rozděluje na tři hlavní skupiny: Tržby za prodej zboží, Tržby za výrobky a Tržby za ostatní výrobky. 2. Rozpočet vlastních nákladů jedná se o náklady převážně přímého charakteru, jako jsou náklady na prodané zboží, spotřeba přímého materiálu, externí služby přímo se vztahující na realizované zakázky, spotřeba energie a osobní náklady pracovníků přímo realizujících výrobu, resp. osobní náklady typu výrobní režie. 3. Rozpočet provozních nákladů Provozní náklady jsou náklady režijního typu a v praxi se zejména jedná o náklady na vývoj produktů, náklady na zásobování a odbyt a správní náklady. 4. Rozpočet ostatních výnosů a nákladů V p lanovací praxi se jedná zejména o výnosy a náklady, které nelze zařadit do výše uvedených skupin a které mají charakter neovlivnitelných nákladů (např. nákladové daně, ostatní provozní výnosy a náklady, ) nebo nákladů nahodilých. Druhá fáze značí výpočet údajů pro převod výnosů na příjmy a nákladů na výdaje. V zásadě jde úpravu provozního rozpočtu na peněžní příjmy a výdaje a výpočet položek, které mají povahu příjmů nebo výdajů, ale které nejsou obsaženy v provozním rozpočtu zejména se jedná o výpočet výdajů za nákup zásob, úhrad osobních nákladů a výpočet daňových výdajů. Třetí fáze je sestavení základní varianty výkazu cash-flow. 17 Krátkodobé finanční plánování podniku má určité odlišnosti od dlouhodobého finančního plánování. Níže je uveden jejich základní výčet. 17 LANDA,M. Finanční plánování a likvidita. Brno: Computer Press 2007, 160 s 28

29 roční finanční plánování se týká toho roku, který následuje po období, za které je k dispozici očekávaná skutečnost. Z uvedeného vyplývá, že podniku dosud nejsou známy výsledky běžného roku. na rozdíl od dlouhodobého finančního plánování je více přesné, jelikož se prognózují vnější podmínky v kratším období a tedy riziko prognostické chyby je menší. vychází se z daného provozního potenciálu, což krátkodobě limituje zisk. při krátkodobém finančním plánování se plánují především výnosy, náklady a jako jejich rozdíl i zisk. hlavním účelem sestavování krátkodobého finančního plánu je zabezpečení krátkodobé likvidity podniku. zpravidla se roční finanční plán sestavuje ve třech krocích: - první krok: sestavení plánované výsledovky v kalkulačním členění, - druhý krok: sestavení plánu peněžních toků - třetí krok: sestavení plánované rozvahy dlouhodobý finanční plán je zaměřen na splnění určitých úkolů, které mají zabezpečit bezproblémový chod podniku a jeho případný rozvoj. Krátkodobý finanční plán si naproti tomu vytyčuje taktické cíle podniku, které jsou obsaženy v rozpočtech. Velmi obecně by se dalo říci, že krátkodobé finanční plánování podniku se týká krátkodobých aktiv a pasiv. Při krátkodobém finančním plánování sleduje manažer změny hotovosti a pracovního kapitálu. Prognózuje každý měsíc nedostatek nebo přebytek hotovosti, vypracovává krátkodobou investiční a finanční strategii Přehled o peněžních tocích Peněžní rovnováhu zabezpečuje plán peněžních toků. Zisk po zdanění a odpisy se přejímají z plánované výsledovky. Položky tvořící pracovní kapitál (mimo krátkodobé bankovní úvěry) sledují vývoj tržeb. Kromě toho jsou pro plánované výpočty k dispozici metody optimalizace zásob, pohledávek a finančního majetku. 29

30 Celoroční údaje krátkodobého finančního pánu jsou rozčleněny na čtvrtletí. Souběžně s ročním finančním plánem existují i finanční nástroje operativního řízení rozpočty a kalkulace, které naplňují plánované finanční cíle dílčími zadáními v organizačním a výrobkovém průřezu. Zpracování podnikového rozpočtu představuje fázi ročního finančního plánu. Součástí ročního rozpočtování jsou rozpočty nákladů a výnosů, závěrečné rozpočty (rozpočtová rozvaha, rozpočtová výsledovka a rozpočet cash flow). Z hlediska finančního řízení je nejvýznamnějším rozpočtem rozpočet příjmů a výdajů, sestavovaný i na kratší období než jeden rok. Má za úkol předvídat a uspořádat budoucí příjmy a výdaje (platby dodavatelům, splátky úvěrů, mzdy, úroky, dividendy). Z různých používaných metod sestavení plánu peněžních toků je dále uveden nejčastěji v praxi používaný model, který rozděluje vliv změn rozvahových i výsledkových položek do tří částí vyjadřujících operace v činnostech: provozních, investičních; finančních. Při konstrukci plánu cash-flow musí být k dispozici rozvaha k počátku plánovacího období, rozvaha ke konci plánovacího období, výsledovka za plánovací období Struktura příjmů a výdajů Operativním nástrojem řízení likvidity podle plánu peněžních toků je rozpočet příjmů a výdajů. Rozpočet příjmů a výdajů se člení na měsíce. Sestavují ho podnikatelské subjekty, které necítí potřebu sestavovat finanční plán ani všechny ostatní rozpočty. Plánované příjmy se člení: příjmy z provozní činnosti (tržby za hotové, uhrazené pohledávky), příjmy z dezinvestování (prodej investičního majetku a finančních investic), příjmy z finančních výnosů (úroky z poskytnutých úvěrů, z cenných 18 GRÜNWALD R.; HOLEČKOVÁ J, Finanční analýza a plánování podniku, OEconomika, nakladatelství VŠE 2004, 304 s. 30

31 papírů, z účastí), nově přijaté externí finanční zdroje (nové závazky, nové úvěry a příjmy ze zvýšení základního kapitálu). Plánované výdaje se člení: výdaje z provozní činnosti (osobní náklady, platby za materiál a dopravné, daně a poplatky), výdaje v rámci finanční činnosti (splátky dluhů, placené úroky, výplata dividend), investiční výdaje. Rozpočet příjmů a výdajů bývá rozvržen na měsíce obdobně jako rozpočetní výsledovka. Inkaso za prodané výrobky, zboží a služby se odvozuje od tržeb za určitý měsíc jejich rozvržením na příjem v daném měsíci a v následujícím měsíci (resp. v jednotlivých následujících měsících), zpravidla podle empirické zkušenosti s používanými platebními podmínkami. Obdobně náklady na spotřebovaný materiál se upravují podle změny stavu zásob na závazky dodavatelům, a úhrada se přiřazuje určitému měsíci podle doby splatnosti závazků. Při poskytování krátkodobého bankovního úvěru může banka z opatrnosti požadovat, aby plánovaný konečný stav peněžních prostředků neklesl v žádném měsíci pod určité minimum. 1.6 Řízení ve finanční tísni Konkurenční boj mezi soupeřícími podniky vede k tomu, že na jedné straně jsou podniky úspěšně zdolávající všechny nástrahy trhu a na straně druhé podniky, jež se při tom dostávají do ekonomických a finančních potíží. Ekonomická neboli podnikatelská tíseň vzniká za situace, kdy vnitřní výnosové procento z podnikání klesne pod úroveň výnosové úrokové míry běžné u investic se stejným rizikem. Finanční tíseň může mít dvě podoby: relativní a absolutní nesolventnost. Relativní nesolventnost nastává v okamžiku, kdy podnik není schopen dostát k danému termínu, v dané podobě a na dané místě všem svým závazkům. 31