historické jádro Bratislavy dobré pfiíleïitosti. V znamnou oblastí Pifflovy pûsobnosti byla památková

Transkript

1 OSOBNÍ ZPRÁVY Ke stému v roãí narození prof. Alfreda Piffla Rok 2007 je mimo jiné pfiipomínkou narození prof. Ing. arch. Dr. Techn. Alfreda Piffla, CSc., v znamného historika architektury, pedagoga, památkáfie, v tvarného umûlce a prvofiadého pfiedstavitele ãesko-slovenské vzájemnosti. Hned úvodem je z jeho rozsáhlého díla vhodné pfiipomenout hlavní poãin podnítil, navrhl a z velké ãásti i realizoval rekonstrukci Bratislavského hradu. Alfred Piffl se narodil 13. ãervna 1907 v Kerharticích nad Orlicí jako syn tkalcovského mistra. Studoval reálné gymnázium v Pardubicích a âeské Tfiebové, kde v roce 1925 maturoval. V tvarné nadání ho pfiivedlo ke studiu na Fakultû architektury a pozemního stavitelství âvut v Praze. UÏ bûhem nûho se pedagogicky uplatnil, byl demonstrátorem na katedfie deskriptivní geometrie a asistentem na katedfie starokfiesèanské a stfiedovûké architektury, na niï se vrátil po vojenské sluïbû absolvované v Ko icích a UÏhorodû. Pak ode- el do Zlína k firmû BaÈa a v roce 1934 do Státního archeologického ústavu v Praze. Jako jeho zamûstnanec se zúãastnil vykopávek Malého Hradiska u Prostûjova a ideovû rekonstruoval pravûké chaty. ZároveÀ pracoval na doktorandské práci nazvané Pfiehled prostorového v voje podélné dispozice protestantského chrámu ve století XV. aï XVIII. a vznik dispozice pfiíãné s podélnou osou, za niï mu byl v roce 1937 udûlen doktorát technick ch vûd. V roce 1938 se stal zamûstnancem Umûlecké besedy v Praze s úkolem spolupracovat na pfiípravû velkolepé v stavy PraÏské baroko. Po jejím ukonãení pûsobil jako vedoucí stavebního úfiadu v lázních Bílina a v roce 1940 pfie el do technické kanceláfie mûsta Roudnice nad Labem. Vûnoval se pfiitom v zkumu ve mûstû i jeho okolí, jak dokládá broïura Probo tsk kostel v Roudnici n. L., vydaná v rámci edice Poklady národního umûní v roce Po skonãení 2. svûtové války se A. Piffl znovu vrátil na stavební úfiad v lázních Bílina, kde také vedl místní muzeum. V roce 1946 se stal fieditelem muzea v Ústí nad Labem. V témï roce se habilitoval na Fakultû architektury a pozemního stavitelství v Praze prací Klenby adiãní a úlohy o kuïeli dva prvky barokového iluzionismu. Ve kolním roce 1946/1947 pfiedná el jako soukrom docent na téïe fakultû stfiedovûkou architekturu a na Akademii v tvarn ch umûní v Praze v voj umûleck ch slohû. V roce 1947 byl vypsán konkurz na místo profesora dûjin architektury na SV T v Bratislavû, v nûmï Alfred Piffl zvítûzil. Stal se vedoucím katedry teorie a dûjin architektury, pozdûji roz ífiené i o v tvarnou v chovu. Desetiletí bylo nejv znamnûj ím tvûrãím obdobím prof. A. Piffla. ífie jeho ãinnosti a pracovní aktivita byla skuteãnû obdivuhodná. Na Fakultû architektury a pozemního stavitelství SV T byl v letech dûkanem, uãil dûjiny architektury starovûké, stfiedovûké i novovûké, nauku o tvarosloví a památky a jejich ochranu. Mûl vynikající pfiedná ky, které doplàoval brilantními kresbami na tabuli, zpracovávan mi s velk m smyslem pro vystiïení prostorového utváfiení staveb. Pro posluchaãe vydal ãtvery skripta V voj architektúry do konca Grécka, Osnova v voja architektúry stredovekej, Základy baroka a Osnova v voja architektúry renesanãnej a základy baroka. Pifflovo skriptum o barokní architektufie bylo jediné svého druhu v republice. Skripta byla soustfiedûna na hlavní stavby s podrobnûj ím rozborem a doplnûna autorov mi vystihujícími kresbami. Dal ím v sledkem Pifflova 1 odborného zamûfiení byla publikace Chrám a veriací, vydaná v roce 1950, kde autor vyhodnotil a kresebnû dokumentoval prostorové fie ení sakrálních staveb od starovûku aï po dobu barokní. Dal í v znamnou Pifflovou prací z té doby je studie Dynamické ilúzie v baro- a pozemního stavitelství SV T. (Pfievzato z knihy Zápas Obr. 1. Prof. Alfred Piffl jako dûkan Fakulty architektury kovej architektúre. Souãástí v uky byly také exkurze za o Bratislavsk hrad, Bratislava 2007) poznáním historick ch staveb, k ãemuï poskytovalo Obr. 2. Ukázka obrazové pfiílohy Pifflova skripta Architektúra renesanãná a barokní, Bratislava 1954, fie ení ko- historické jádro Bratislavy dobré pfiíleïitosti. V znamnou oblastí Pifflovy pûsobnosti byla památková péãe. Navrhl obnovu b valého premonstrátského Obr. 3. Pfiíklad Pifflovy kresebné dokumentace hesel Malé pule Guariniho kostela S. Lorenzo v Turínû. románského kostela Panny Marie v Bíni, za války tûïce po kozeného. Byl také ãlenem redakãní rady ãaso- (Pfievzato z Pamiatky a múzeá 4, 1955, ã. 2.) encyklopédie pamiatkára, hesla Empora a Pendantív. pisu Pamiatky a múzeá, do nûhoï pfiispíval odborn mi ãlánky a kresbami architektonick ch ãlánkû v rámci postupnû publikované Malej encyklopédie pamiatkára. Prof. Piffl mimo jiné pfiedná el pfiedmût památková péãe na Fakultû architektury a v rámci prázdninoké podepsala renesanãní úprava a pálffyovská i terezikou, západní sedmimetrovou. Na podobû hradu se tav ch praxí studentû fiídil zamûfiování historick ch jader ánská pfiestavba v dobû barokní. v mûstsk ch památkov ch rezervacích v Bratislavû, Vzhled hradní zfiíceniny se ãasem pfiíli nemûnil, Banské tiavnici a Banské Bystrici. Obzvlá tû bratislavsk m památkám a jejich dokumentaci vûnoval zim roku 1945 se zfiítila celá vnitfiní stûna severního ale v nádvofií pokraãovala prudká devastace. Na pod- mnoho úsilí. kfiídla, také klenby barokního schodi tû se postupnû Velké téma pro prof. Piffla pfiedstavovala zfiícenina propadaly. Dne 28. kvûtna 1953 povûfiila komise Poverenictva kultúry katedru prof. A. Piffla v zkumem Bratislavského hradu, v znamn doklad dávné minulosti mûsta, ale od velkého poïáru v roce 1811 do a návrhem dal ího postupu na hradû. A. Piffl dal nejprve dozdít klenby barokního schodi tû z 18. století, 50. let 20. století ruina. V znamná poloha na návr í nad Dunajem vedla k osídlení této lokality jiï v pravûku, v dobû fiímské i velkomoravské románsk hrad zdi. Pod jeho vedením pak vypracoval kolektiv pracov- vzniklého vybouráním vût í ãásti sedmimetrové vnûj í byl po ranû gotické pfiestavbû mimo jiné v rukou Pfiemysla Otakara II. a za Zikmunda Lucemburského byl Lichner, Miki Ba o, Dano Majzlík a technici) návrhovou níkû katedry teorie a dûjin architektury (architekti Ján pfiebudován na protihusitskou pevnost kastelového typu s velk m vnitfiním nádvofiím. Tlou Èka obvodov ch se takov návrh zdá b t bezesporn, ale tehdy se studii rekonstrukce hradního paláce. V souãasné dobû stûn byla pfiímo úmûrná moïnosti nepfiátelského ohro- uplatàovaly celkem tfii názory hrad zbofiit a nahradit Ïení a terénu v chodní kfiídlo mûlo zeì 5,5 m iro- objemov m ekvivalentem, nebo jeho zfiíceninu konzer- 2 3 OSOBNÍ ZPRÁVY 405

2 vovat a teprve jako tfietí moïnost hrad rekonstruovat. V této souvislosti je vhodné pfiipomenout v sledky mezinárodní soutûïe z roku 1942, v níï z dvaceti tfií projektû navrhli autofii desetkrát hrad zbofiit a objemovû nahradit, sedm soutûïících hrad restaurovat a tfii autofii jej konzervovat (dal í fie ení propojovala dvû varianty); vítûzn soutûïní návrh poãítal se zbofiením hradu a jeho náhradou odli nou dominantou. V 50. letech jiï hradní zdivo na rûzn ch místech hrozilo zfiícením a vyïadovalo statické zaji tûní. Pro v sledné fie ení bylo nutné provést stavebnû-historick a archeologick v zkum. Vyskytly se problémy s nalezením vhodné stavební firmy, pracovníkû i finanãních prostfiedkû, ale 25. ãervna 1955 schválilo rekonstrukci hradu kolegium poverenictva kultúry a 15. záfií 1956 také Sbor povereníkû. Prof. Piffl byl vedoucím rekonstrukce a obnovy a zúãastnil se v ech pracovních fází v zkumu, projekce i realizace; vefiejnost pak informoval v mnoh ch ãláncích. Do ãasopisu Pamiatky a múzeá Piffl napsal fiadu odborn ch statí a ilustroval jednotlivá hesla postupnû publikované Malé encyklopédie pamiatkára. Byl vynikající kreslífi a malífi, jeho kreseb a akvarelû podepsan ch typickou znaãkou p se zachovalo pfies tisíc. Podílel se také na obnovû nûkter ch dal ích bratislavsk ch památek a dûraznû vystupoval proti demoliãním zámûrûm v Podhradí, Îidovské ulici a pfii v stavbû Nového mostu. Hlavní úsilí vûnoval prof. Piffl pedagogické ãinnosti jako vedoucí katedry na Fakultû architektury. Byl nestraník, ale otevfienû se vyjadfioval k nûkter m vefiejn m otázkám. Podílel se na pofiádání kolních beánií, kvûli ãemuï byl opûtovnû zván k pohovoru s rektorem SV T. V létû 1957 se jako delegát zúãastnil Svûtového kongresu památkáfiû ve Francii, po nûmï byl 9. srpna zatãen a odsouzen za pokus o vefiejné pobufiování a pomlouvání spfiátelené mocnosti na dva a pûl roku odnûtí svobody. Zde je velmi nutné ocenit úsilí jeho manïelky BlaÏeny o osvobození ãi zmírnûní trestu; po smrti A. Zápotockého mu byl trest sníïen na dva roky. Odpykal si ho v Bratislavû, Pfiíbrami a Praze-Pankráci, kde se ve vazbû podílel na pfiípravû 1. celostátní v stavy archivních dokumentû na PraÏském hradû a obnovû hradãanského klá tera barnabitek s restaurováním sgrafit nad sousedními schody, oznaãen ch Pifflov m p. Z té doby se zachovaly jeho tu ové akvarely pfiíbramské krajiny a pfiedev ím portréty spoluvûzàû. Dne 9. srpna 1959 se dvaapadesátilet Alfred Piffl vrátil z v konu trestu. Byl zbaven profesury a odvolán z rekonstrukce Bratislavského hradu, coï pro ni mûlo neblahé dûsledky. Pifflova koncepce obnovy vycházela ze zv raznûní v vojov ch stavebních etap, navázání na hlavní, pozdnû barokní fázi a ze snahy o nov umûleck pfiínos. Proto poãítal s dvorní arkádovou stûnou jiïního kfiídla, balustrádov m ukonãením pfiedloïeného vstupního areálu, vstupy do místností v nadpraïí uzavíral segmentovû a podobnû. Tato koncepce v ak byla prohlá ena za romantickou a nûkteré její uï realizované ãlánky byly odstranûny k v tvarné kodû hradu byla novû uplatnûna strohá úprava. Znovu se projednávala otázka zastfie ení památky váïnû se uvaïovalo o ploch ch stfiechách kfiídel se zdûvodnûním dlouholetou a vïitou podobou po poïáru v roce 1811, nebo o nízk ch sedlov ch stfiechách. Nakonec Obr. 4. Studie rekonstrukce Bratislavského hradu, západní pohled a fiez pûvodního stavu, (Pfievzato z knihy Zápas o Bratislavsk hrad, Bratislava 2007) Obr. 5. Bratislavsk hrad pfied obnovou. (Pfievzato z knihy Zápas o Bratislavsk hrad, Bratislava 2007) Obr. 6. Bratislava, Slovensko, hrad od jihu, stav po obnovû a asanaci Podhradí. (Pfievzato z Pamiatky Bratislavy, Bratislava b. d.) Obr. 7. Hrnãífiská pec, dokumentace jednotliv ch kusû keramiky. (Pfievzato z knihy Zápas o Bratislavsk hrad, Bratislava 2007) zvítûzilo Pifflem navrhované zastfie ení kfiídel vysok mi sedlov mi stfiechami a vûïí stfiechami jehlancov mi. Pro Alfreda Piffla nastalo obtíïné Ïivotní období, jeho Ïádosti o místo ve Vlastivûdném ústavu mûsta Bratislavy a v Pozemních stavbách byly zamítnuty. Zprvu byl zamûstnán v panelárnû na Trnávce v Bratislavû, pak jako stavbyvedoucí v stavby Domu osvûty v Senci (s hodinovou mzdou zedníka 6,20 Kã), dále pracoval jako projektant v Okresním stavebním podniku Pezinok a ve t. typizaãním ústavu v Bratislavû pfii návrzích typû rodinn ch domû. Archeologick ústav Slovenské akademie vûd ho zamûstnal na v zkumu bratislavského Podhradí, fiímské stanice Gerulata v Rusovcích a na hradû Dûvín (hradní studna). V znamnû se A. Piffl uplatnil pfii dokumentaci Podhradí a asanovaného území pfii Ïidovské synagoze. Jeho stálé úsilí o osobní rûst dokládá kandidátská práce v oboru archeologie s udûlením titulu CSc. (1971, rok pfied smrtí). Je vel- 406 OSOBNÍ ZPRÁVY

3 mi pfiekvapující, Ïe se prof. Piffl v roce 1968 nedoãkal rehabilitace. Sám si ve svém deníku 9. srpna 1969 poznamenal: Îiadost o rehabilitáciu som nepodal. Ani vysoká kola, ani zväz architektov nemajú o màa záujem. Keby mi aspoà dovolili uãit kreslenie. Alfred Piffl zemfiel na mozkovou mrtvici jako pûta edesátilet 26. ãervna Zásluhou obou synû pana profesora, Ing. Jana a Luká e Pifflov ch, byl v roce 2007 vydán jeho deník z let pod v stiïn m názvem Zápas o Bratislavsk hrad. Deník svûdãí o neustálé Pifflovû snaze o prosazení kulturních zámûrû, ífii jeho zájmû i schopností a o neobyãejné pracovitosti, je v ak obecnû cenn téï jako obraz doby a Ïivotních podmínek pedagogick ch i vûdeck ch pracovníkû, jak naznaãují i následující pfiíklady: Na konci roku 1948 dokumentoval A. Piffl v deníku nález stfiedovûké hrnãífiské pece na Primaciálním námûstí. První máj 1953 v deníku popsal: Sprievod ako obvykle. Dva voly pred na ím fakultn m zoskupením. Dne 14. ledna 1954 si poznamenal, Ïe mu prodûkan Slabihoud vytkl jeho patné uãení místo pojmu renesance mûl pouïívat termín kapitalismus XV. XVI. století. Na zaãátku roku 1954 rektor nepovolil kolní beánii, pfiesto se uskuteãnila. Poznámka z 5. bfiezna 1954 Nepodarilo sa mi zaspaè, tak som listoval v Dejinách VKS (b) a zaspal som hned. V zápise z 23. záfií 1954 prof. Piffl lituje, Ïe v Bratislavû mizí Îidovská ulice. Dûlat prûzkum architektury v terénu v 50. letech hrozilo minimálnû nepfiíjemnostmi ze strany policejních orgánû. Potkalo to i prof. Piffla 20. listopadu 1954 si poznamenal, Ïe se procházel ulicemi staré Bratislavy, aï sa pri mne zastavil esenbák, ão vraj robím na ulici, preão ãumím na fasády, nech sa legitimujem a padám domov Zastavujem sa preto, Ïe zbieram podklady pre Malú encyklopédiu pamiatkára a cez deà nemám ãas. Ostro poznamenal, Ïe ta malá má uï dávno spat. Zápis z 3. prosince téhoï roku beánie Vystupoval som v celom programe. Odozva: i lo o politickú v trïnost. V roce 1956 napadl Svaz slovensk ch architektû rekonstrukci Bratislavského hradu a nejvy í pfiedstavitel komunistické strany na Slovensku Karol Bacílek se vyjádfiil, Ïe toho, kdo zaãal na hradû s obnovou, by bylo nejlépe zavfiít. V roce 1957 pokraãovaly útoky kvûli rekonstrukci hradu ze strany vedoucích pfiedstavitelû Fakulty architektury. Po úãasti na konferenci památkáfiû v PafiíÏi následovalo Pifflovo jiï zmínûné uvûznûní. Podrobnûj í zápisky v deníku jsou pak od roku Na hrad nemûl prof. Piffl povolen pfiístup, dostal se tam aï po jedenácti letech na v stavu o hal tatské dobû. Pfii pfiíleïitosti stého v roãí narození prof. Alfreda Piffla uspofiádaly Fakulta architektúry STU, Pamiatkov úrad SR, Spolok architektov Slovenska, Slovenské národné múzeum a Archeologick ústav SAV v Nitfie 13. ãervna 2007 mezinárodní konferenci, na níï ãetní pfiedná ející zhodnotili jeho obsáhlé dílo. Karel KIBIC INFORMACE Teorie a praxe restaurování pod vedením Centrální komise v Rakousku Manfred KOLLER Dne 17. dubna 2007 pofiádalo brnûnské pracovi tû Národního památkového ústavu v rámci programu dal- ího vzdûlávání pracovníkû státní památkové péãe pfiedná ku doc. Dr. Manfreda Kollera z Vídnû snázvem Teorie a praxe restaurování v dobách rakouské Centrální komise, jejíï publikum prakticky zcela zaplnilo sál UmûleckoprÛmyslového muzea Moravské galerie v Brnû. Byla vûnována nejen samotné historii komise od jejího zaloïení v roce 1850 aï do doby modernizace spojené se jmény Aloise Riegla a Maxe Dvofiáka ( ), ale pfiedev ím ponûkud kontroverznímu tématu napûtí mezi soudobou teorií a praxí památkové péãe. Role centrální komise pro formování institucionální péãe o kulturní dûdictví monarchie, tedy i pro ãeské zemû, byla jiï v minulosti dostateãnû analyzována a (d)ocenûna (viz téï odkazy na prameny v pfiedkládané stati), ov em osvûtlení zfieteln ch i ménû znám ch rozporû a zmûn paradigmat v prûbûhu její existence vná í do nazírání na vliv práce komise na konkrétní památky nové aspekty. Docent Koller (roãník 1941), navzdory penzionování v roce 2005 stále velmi aktivní (mimo jiné stál ãlen Památkové rady územního fieditele v Brnû), je pro formulaci syntetického a zároveà kritického pohledu na dûjiny, teorii i praxi ochrany památek odborníkem více neï povolan m. Pro na i odbornou vefiejnost není osobností neznámou. V 90. letech bylo pofiádáno nûkolik jeho pfiedná ek, v roce 2003 se kupfiíkladu úãastnil konference Znojemská rotunda spfiíspûvkem na téma technologie románské nástûnné malby, v roce 2006 referoval na praïském semináfii Obnova památek oprûzkumu a obnovû barokních fasád v Rakousku. Na stránkách Zpráv památkové péãe byl v roce 1996 publikován KollerÛv text Historické fasády; prûzkum a opatfiení k záchranû památky spolu se schématem protokolu prûzkumu architektury pouïívan m Spolkov m památkov m úfiadem ve Vídni (BDA). Medailon doc. Kollera spolu s v bûrovou bibliografií za roky byl oti tûn v loàském roãníku ãasopisu. Profesionální zájem M. Kollera, mezi lety vedoucího restaurátorsk ch dílen pro umûlecké památky Spolkového památkového úfiadu ve vídeàském Arsenalu, je mimofiádnû irok, coï je dáno nejen jeho restaurátorsk m a umûleckohistorick m vzdûláním (studium konzervace a technologie na vídeàské Akademii v tvarn ch umûní, studium dûjin umûní a klasické archeologie na univerzitû ve Vídni), ale pfiedev ím památkáfiskou praxí. Poãet jeho odborn ch publikací se pohybuje okolo pûl tisíce. Doc. Koller se hodnû zamûfiuje na praktickou stránku péãe o kulturní dûdictví, pfiedev ím na restaurování a technologické v zkumy umûní stfiedovûku a baroka. V centru jeho zájmu stojí pfiedev ím hmotná povaha díla, bez jejíhoï poznání by kaïdá intervence (restaurování) postrádala pevné základy. Zevrubnû se vûnuje téï povrchov m úpravám architektury, v vojov m souvislostem historick ch povrchû zdûn ch konstrukcí a kamenn ch ãlánkû, a to vãetnû publikování syntetick ch studií, napfiíklad k barevnosti rakousk ch portálû stfiedovûk ch kostelû (spolu s kolegou H. Nimmrichterem) ãi ke kamenn m a ciheln m nátûrûm architektury a soch od 13. po 19. století. K zásadním oblastem Kollerov ch umûleckohistorick ch i materiálovû-technick ch anal z patfií téï barokní freskové malby i techniky renesanãních a barokních tukatérû, vïdy spfiesahem k praktické stránce památkové péãe, jejíï souãástí je i restaurování. Bez nadsázky lze totiï fiíci, Ïe Manfred Koller zanícen bojovník na památkáfiském poli nalézá, soustfiedí a pfiedev ím publikuje vlastním studiem podloïené informace jako argumenty ve prospûch zachování i tûch nejsubtilnûj ích (a tedy ãasto nerozpoznan ch ãi opomíjen ch, a proto zanikajících) atributû staveb a umûleck ch dûl, ãímï se stává jejich nezfiídka prûkopnick m a osamûl m obhájcem. V souvislosti s jeho orientací na praktickou stránku ochrany památek se mimofiádnû v raznû projevuje zaujetí reflexí metod památkové péãe a restaurátorsk ch postupû, historick ch i aktuálních, jimï je vûnována také následující oti tûná pfiedná ka. adu studií doc. Koller vûnoval také samotn m dûjinám restaurování. KaÏdoroãní setkání rakousk ch památkáfiû (Konservatorentagung) v roce 2005, jehoï program koncipoval a zárovûà byl hlavním referentem, bylo vûnováno právû zhodnocení restaurátorsk ch akcí realizovan ch od doby jeho nástupu do restaurátorsk ch ateliérû BDA v roce 1965 do souãasnosti, tedy tolik potfiebnému zpûtnému pohledu na restaurátorské doktríny a postupy za tfii desetiletí. Dal í stûïejní oblastí jeho zájmu je preventivní konzervace jako nejúãinnûj í metoda ochrany hmotného kulturního dûdictví (vãetnû metody takzvané obûtované vrstvy pro ochranu ohroïen ch povrchû památek). V praxi prosazuje pouïití klasick ch materiálû a historick ch technologick ch postupû, jako praktik v ak zároveà zná jejich limity a úskalí pau ální, nekritické aplikace. Docent Koller v posledním období spolupracoval sãesk mi památkáfii a historiky umûní mimo jiné na projektu EU Culture 2000 pro léta Maulbertsch ve stfiední Evropû (Poselství barev, tvarû a my lenek), koordinovaném Moravskou galerií v Brnû, v jehoï rámci probíhala jedna etapa restaurování Maulbertschov ch klenebních fresek v poutním kostele Biãovaného Krista v Dyji u Znojma. Konzultacemi pfiispûl také ke zdárnému prûbûhu restaurování fresky rakouského malífie Daniela Grana v brnûnském Zemském domû v roce Pro leto ní mezinárodní sympozium Svûtelsk oltáfi v kontextu pozdnû gotického umûní stfiední Evropy (iniciované a spolupofiádané brnûnsk m územním odborn m pracovi tûm NPÚ), konané v ãervnu v Mi- OSOBNÍ ZPRÁVY INFORMACE 407

4 kulovû u pfiíleïitosti právû probíhajícího restaurování, pomohl sv m nezi tn m angaïmá zajistit piãkové zahraniãní odborníky. A protoïe povrchové úpravy ve stfiedovûkém sochafiství spolu s fenoménem stfiedoevropsk ch nepolychromovan ch (holzsichtig) oltáfiû, k nimï náleïí i dílo ze Zwettlu, patfií k dal ím Kollerem dlouhodobû sledovan m tématûm, mûli úãastníci sympozia moïnost vyslechnout jeho stû- Ïejní komparativní pfiíspûvek. Zdenûk VÁCHA 1. Od prvopoãátkû aï k zaloïení Centrální komise Devatenácté století, nebo spí e období po pádu Napoleona aï do konce 1. svûtové války, bylo stoletím protikladû: technick pokrok na stranû jedné, zpáteãnictví v politice i v sociální oblasti na stranû druhé, rozvoj umûní aï k úplné abstrakci v protikladu k historismu, zbofiení velké ãásti historick ch staveb oproti systematické ochranû objektû pod patronací státu. 1 Reformy císafie Josefa II. zpûsobily v habsburské fií i velké ztráty v oblasti sakrálního umûní. Na základû císafiského dekretu (Decreto Cesareo) z roku 1784 tak byly napfiíklad v echny sochy zbaveny okrasn ch prvkû, aby ukazovaly (nebo imitovaly) jen pouh materiál, 2 docházelo k ru ení ãetn ch kostelû a klá terû a dal ím zmûnám z racionálních dûvodû a podle klasicistick ch forem. Jako reakce na tyto události pak v období takzvané restaurace, tedy po VídeÀském kongresu 1815 aï do revoluce 1848, vznikaly regionální muzea i ãetné spolky zab vající se historií, v nichï se projevoval rostoucí zájem romantikû o svûdectví z minulosti. Prvním ediktem z této oblasti, vydan m roku 1828, mûly b t chránûny kamenné desky s historick mi epigramy (jejich upevnûním na nejbliï í zdi). V roce 1850 pak byla pod patronací Ministerstva obchodu zaloïena k. k. Zentralkommission für die Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale (c. k. Centrální komise pro v zkum a zachování stavebních památek), která pak v roce 1859 pfie la pod Ministerstvo pro vzdûlávání a kulturu, jak popsal Walter Frodl. 3 Ustavení této oficiální komise v ak pfiedcházely rûzné aktivity ze strany umûlcû-restaurátorû. Malífi Joseph Rebell se napfiíklad v letech zaslouïil o provedení radikálních restaurátorsk ch zásahû v císafiské galerii, která byla po zcizení velkého mnoïství obrazû napoleonsk mi vojsky ve velmi dezolátním stavu. Jeho následník a malífi Johann Peter Krafft, fieditel císafiské galerie a hejtman zámku Belvedere ( ), jiï pfii sv ch zásazích naopak bral moderní ohledy na historické okolnosti, a to je tû pfied kritikou restaurování, kterou vyslovil John Ruskin: Restoration means the most total destruction which a building can suffer (Restaurování pfiedstavuje nejvût í újmu, jakou mûïe budova utrpût, The Lamp of Memory, 1849). 4 V letech zrekonstruoval Krafft malby v klenbû vídeàského univerzitního (jezuitského) kostela, jejichï autorem byl italsk malífi Andrea Pozzo, a vytvofiil znalecké posudky napfiíklad na malby od Mistra Theodorika na hradû Karl tejn 1839: die Carlsteiner Gemälde (müssen) unberührt und ohne Verletzung ihrer Originalität aufbewahrt werden, denn die geringste Restauration könnte den Reitz des Alterthümlichen zerstören (Karl tejnské malby /musejí/ b t uchovávány nedotãené a bez naru ení jejich originality, protoïe i sebemen í restaurátorsk zásah by mohl nenávratnû zniãit kouzlo jejich starobylosti). 5 Nejvût í zájem se v té dobû soustfiedil na monumentální díla stfiedovûku. Eduard Melly popsal velmi pfiesnû barevné odstíny velkého vstupního portálu chrámu sv. tûpána ve Vídni, jeï byly v té dobû je tû dobfie viditelné. 6 Pokus z roku 1844, kdy mûly b t barokní oltáfie dómu nahrazeny oltáfii neogotick mi, byl na tûstí ukonãen ve stadiu modelu (Wien Museum). Na jiïní fasádû byly v roce 1856 zrekonstruovány nedokonãené títy s kamennou kruïbou Obr. 1. Johann Peter Krafft, okolo 1820 (pfievzato z M. FRODL-SCHNEEMANN: Johann Peter Krafft ( ), VídeÀ Obr. 2. Friedrich v. Schmidt. (Pfievzato z Friedrich von Schmidt ( ). Ein gotischer Rationalist, katalog v stavy v Historickém muzeu mûsta Vídnû, VídeÀ 1991) 2. První období ãinnosti Centrální komise ( ) Krátce po zaloïení Centrální komise vznikl soukrom spolek Alterthums-Verein zu Wien, v nûmï pûsobily i nûkteré osobnosti ãinné v Centrální komisi. V roce 1868 byl ustaven dal í regionální spolek Verein für Landeskunde von Niederösterreich (Vlastivûdn spolek Dolního Rakouska). 8 V roce 1860, kdy se prezidentem Centrální komise stal právník a praïsk rodák Joseph Helfert ( ), se komise pfiestûhovala do paláce v ulici Singersstraße ve Vídni, kde její sídlo zûstalo ãtyfiicet sedm let. 9 Prvním cílem komise se stala inventarizace památníkû na území celé tehdej í monarchie (po roce 1866 se osamostatnila Lombardie a Benátky, v roce 1867 pak i Maìarsko). S pomocí celé sítû dobrovoln ch korespondentû bylo prozkoumáno patrimonium od âech aï po Chorvatsko a od Voralbergu aï po Galicii. Tyto v zkumy pak byly od roku 1856 publikovány v ãasopise Centrální komise nazvaném Mitteilungen (Vûstník). Základem pro v eobecnou inventarizaci bylo vyplàování dotazníku s jedenácti body. Jako pfiíklad uveìme odpovûì jednoho z korespondentû faráfie Johanna Raupla ohlednû farského kostela ve mûstû Villach. Restaurátorství se t kala zejména otázka 10: Souãasn stav a do jaké míry je zabezpeãeno zachování stavu pûvodního. Na tuto otázku odpovûdûl faráfi Raupl následovnû: Souãasn stav se dá v zásadû oznaãit za dobr, av ak vzne ená stavba tohoto chrámu boïího byla velmi zohavena drah mi ozdobami uvnitfi kostela, k nimï do lo ze snadno vysvûtliteln ch dûvodû: Takzvané ozdoby byly vût inou provádûny z popudu jednotliv ch dobrodincû, ktefií se neohlíïeli na celkovou harmonii, ale poïadovali dílo pouze podle svého vkusu. A v provinciích je velmi obtíïné získat umûlce, ktefií si toto oznaãení zaslouïí. ZkaÏen vkus celého národa, ale zejména sousedních SlovincÛ, a právû z nich tito dobrodinci pocházejí, si vyïaduje barevn ch ozdob. 10 Rauplova vysvûtlení ukazují jako hlavní dûvody problematick ch úprav objektû v druhé polovinû 19. století zejména estetické a také nacionalistické motivy. Dûdicem romantismu v raném období Centrální komise byl básník a uãitel Adalbert Stifter ( ), od roku 1853 konzervátor Centrální komise pro Horní Rakousko. Ve svém stûïejním románu Nachsommer (Pozdní léto, 1856) odehrávajícím se na umavû popisuje autor dílnu, v níï se zhotovují oltáfie a religiózní sochy v duchu stfiedovûk ch kfiídlov ch oltáfiû. Vycházel pfiitom z vlastních zku eností, Poznámky 1 K tomu obecnû G. FRODL, 2002, a E. LICHTEN- BERGER, M. KOLLER, 1991, s , 74, obr W. FRODL, Frodlovy prûzkumy v ak sahají jen zhruba do roku M. FRODL-SCHNEEMANN, 1984, s E. OBERTHALER, s Manuskript citovan v monografii k velkému portálu chrámu sv. tûpána ve Vídni, Akademie der Wissenschaften, VídeÀ (v tisku). 7 M. ZYKAN, 1981, s R. PERGER, 1987, s W. FRODL, 1988, s W. FRODL, 1988, s , ilustr INFORMACE

5 Obr. 3. Heiligenblut (Rakousko), projekt regotizace farního kostela z roku (Pfievzato z ãasopisu Carinthia 1994) Obr. 4. Steyr (Rakousko), mûstsk farní kostel, regotizace, provedeno pod dozorem Adalberta Stiftera. (Foto 1955, archiv autora) Obr. 5. Rudolf v. Eitelberger. (Pfievzato z W. FRODL: Idee und Verwirklichung. Das Werden der staatlichen Denkmalpflege in Österreich, in: Studien zu Denkmalschutz und Denkmalpflege XIII, ed. Bundesdenkmalamt, VídeÀ 1988) 3 4 protoïe v té dobû dohlíïel na restaurování velk ch pozdnû gotick ch retáblû v chrámech v Kefermarktu a Hallstattu a od roku 1857 pak i na obnovu oltáfie ve Sv. Wolfgangu od Michaela Pachera ve v ech pfiípadech ve spolupráci se sochafiem-restaurátorem Johannem Rintem. StifterÛv program obnovy polychromie pro Sv. Wolfgang v ak Centrální komise na základû posudku Christiana Rubena, profesora na VídeÀské umûlecké akademii, odmítla, protoïe auch die Farbe genau so ihre Berechtigung hat wie die Form (barva má stejnû tak své opodstatnûní jako forma). 11 V roce 1857 v ak mohl Stifter v duchu tehdej- ího purismu nechat oãistit pozdnû gotick halov chrám ve Steyru: namísto tfií velk ch ranû barokních oltáfiû s obrazy dal osadit díla neogotická. 12 V Evropû kolem roku 1850 stálo v popfiedí zájmu restaurování velk ch stfiedovûk ch kamenn ch staveb, pfii nûmï se odkr val kamenn povrch po vzoru katedrál ve trasburku a Kolínû nad R nem. Ve Vídni nechal dvorní architekt Paul Sprenger ( 1854) v roce 1830, tedy v raném období technického modernismu, obnovit dvû gotické pice vûïí s pouïitím profilû z litiny (a imitací kamene na povrchu). Na vûïi augustiánského kostela je jeho restaurátorsk zásah v dosud zcela bezvadném stavu, 13 oproti tomu v ak horních 30 m jiïní vûïe chrámu sv. tûpána (137 m) vydrïelo jen tfiicet let ( ). Tento problém ale souãasnû napomohl Friedrichu Schmidtovi, architektovi ze vábska, jenï se podílel na v stavbû dómu v Kolínû nad R nem, k velkolepé kariéfie. Schmidt reorganizoval stavební huè vídeàského dómu a propagoval tradiãní techniky kameníkû se systematickou v mûnou po kozen ch prvkû za kameny stejného druhu. Od roku 1860 aï do své smrti v roce 1891 byl ãlenem Centrální komise a mûl velk vliv i jako profesor architektury (zejména pro stfiedovûk) na VídeÀské umûlecké akademii. 14 Tento konzervativismus se stal hlavním krédem Centrální komise pfii restaurování staveb. Konzervativní tendence se ve Vídni projevily rovnûï v odmítnutí metody regenerace olejomaleb (pomocí lihov ch par; pozn. red.), kterou propagoval mnichovsk chemik Max von Pettenkofer a proti které se postavila císafiská galerie (Erasmus Engerth 1863). 15 V této dobû, jeï pfiinesla opakování star ch stylû, se diskutovalo i o tom, zda je restauratio (restaurování) v plodem historismu, nebo zda vzniklo nezávisle na nûm. 16 Rudolf Eitelberger, 1847 první docent dûjin umûní na vídeàské univerzitû, zaloïil v roce 1864 Rakouské umûleckoprûmyslové muzeum, jeï bylo v roce 1871 otevfieno na Ringstrasse ve Vídni. 17 Nov urbanistick koncept Ringstrasse zahájil ve mûstû velkou stavební konjunkturu, ale zavinil souãasnû i rozsáhlé bofiení mûstsk ch hradeb a mnoha star ch domû. U chrámu sv. tûpána se bohuïel prosadil myln názor docenta Eitelbergera, podle nûjï malba uvnitfi dómu odporovala v em pravidlûm gotiky, a v roce 1854 byla z chrámov ch stûn kaple sv. Barbory dle jeho vyjádfiení: vrstva barvy odstranûna. 18 Podle stejného principu byla nenávratnû ztracena pfieváïná vût ina monochromií i polychromií z povrchû architektonick ch i sochafisk ch dûl (zejména u figurálních portálû). 3. Druhé období ãinnosti Centrální komise ( ) V roce 1872 zaãal Eitelberger s vydáváním písemn ch pramenû k dûjinám umûní, a to prvním nûmeck m pfiekladem Il libro dell arte italského malífie Cenina Cenniniho. 19 Následující rok 1873 byl pro VídeÀ rokem velké svûtové v stavy, ale souãasnû pfiinesl i hospodáfisk otfies v podobû krachu na burze. V témï roce v ak také Eitelberger zorganizoval v novém UmûleckoprÛmyslovém muzeu první mezinárodní kongres k dûjinám umûní, na kterém se Centrální komise zab vala aktuálními problémy restaurátorství. 20 Byla zde kritizována zejména bûïná praxe architektû pfiehnanû prosazovat své návrhy, aby si tím zv ili honoráfie. Dále bylo zmiàováno, Ïe na venkovû padá restaurátorsk m zásahûm za obûè velké mnoïství dfievûn ch oltáfiû. V závûreãné rezoluci z konference pak zaznûlo: To, co poïadujeme, je konzervování namísto restaurování. 21 Tato zásadní zmûna v orientaci vedla je tû v roce 1873 k první reformû Centrální komise, která pfiinesla vût í nezávislost jejích ãlenû a také nov název Zentral-Kommission für die Bau- und Kunstdenkmale (Centrální komise pro stavební a umûlecké památky). 22 Poznámky 11 M. KOLLER, N. WIBIRAL, 1981, s M. KOLLER, Restaurierung 1993 Berichte im Archiv der Amtswerkstätten des Bundesdenkmalamtes Wien (Restaurování 1993 zprávy v archivu dílen Spolkového památkového úfiadu ve Vídni). 14 W. FRODL, 1988, s ; E. BACHER, 1991, s , obr. na s M. KOLLER, 2002, s E. BACHER, 1991; W. LIPP, Vz T. BRÜCKLER, U. NIMETH, M. KOLLER, R. EITELBERGER, G. SCHMIDT, 1983, s. 8 13, Mitteilungen des Österreichischen Museums für Kunst und Industrie 8, VídeÀ 1873, s. 481n.; M. KOLLER, R. PERGER, 1987, s INFORMACE 409

6 Pro restaurátorskou praxi byly dále velmi dûleïité rûzné iniciativy smûfiující k zakládání nov ch technicko-umûleck ch odborn ch kol ve Vídni, ale i v mnoha dal ích místech monarchie. Nûkteré tyto koly existují dodnes. Pfiíkladem mûïe b t napfiíklad UmûleckoprÛmyslová kola vedle muzea na tfiídû Stubenring zaloïená v roce 1868, dále pak Odborná kola pro zpracovávání dfieva zaloïená v roce 1873 v Hallstattu nebo c. k. kola pro umûleckou v ivku ve Vídni. Wilhelm Exner ( ), prûkopník technického pokroku, otevfiel v roce 1866 ve Vídni první technick Pokusn institut, kter byl v roce 1879 roz ífien na Technologické prûmyslové muzeum. V souãasnosti má pûvodní institut podobu v znamné technické odborné koly a sídlí ve 20. vídeàském okrese. Na druhé stranû v ak Centrální komise pouïívala pfied rokem 1900 pfiírodovûdné anal zy jen ve v jimeãn ch pfiípadech. 23 Vzdûlávání restaurátorû zaãínalo v roce 1881 na praktikantsk ch místech v císafiské galerii Belvedere, v roce 1912 jiï mûlo podobu kurzû pro restaurování maleb v galerii VídeÀské umûlecké akademie. Na malé znalosti v oblasti umûleckohistorické i technické v poslední tfietinû 19. století nejvíce doplatily polychromované sochy. Friedrich von Schmidt chtûl napfiíklad v roce 1888 romanizovat západní portál chrámu sv. tûpána ve Vídni. Jeho projektu se podafiilo zabránit aï v roce 1902 díky kampani, kterou spoleãnû uspofiádali vídeà tí profesofii dûjin umûní Wickhoff a Riegl a umûlci vídeàské secese (Rudolf von Alt, Gustav Klimt). 24 Schmidt na jedné stranû publikoval jako znalec církevní gotiky sérii vynikajících plánû, které dodnes pfiedstavují velmi dûleïitou dokumentaci (VídeÀská stavební huè), na stranû druhé v ak byla pod jeho vedením odstranûna témûfi celá historická polychromie uvnitfi chrámu sv. tûpána. 25 Pfiepracovávání originálních povrchû jeho interiéru, ãasto provádûnému za úãasti mlad ch pomocníkû, neu la v roce 1880 napfiíklad kamenná kazatelna Antona Pilgrama z roku 1515 nebo o rok pozdûji jiïní portál, kde byly provedeny zásahy na sochách pocházejících z období kolem roku Tyto zásahy byly sice ãleny Centrální komise kritizovány, zûstaly v ak bez vyvození dûsledkû. 26 Pouze náhrobní tumba básníka Neidharta na jiïním prûãelí (okolo roku 1370) byla ponechána v pûvodním stavu, bez ãi tûní a dopl- Àování. Díky tomu se podafiilo v roce 1998 zakonzervovat velké mnoïství zbytkû originální polychromie a zdokumentovat ji alespoà v podobû plánu. 27 Z nejnovûj ích v zkumû dnes známe i historii restaurování kovov ch památníkû pocházejících z tohoto období, které byly umisèovány v exteriérech. DÛleÏité barokní monumenty z Vídnû (MojÏí ova ka na, 1878) a Salcburku (Mariánsk sloup, 1875) napfiíklad Centrální komise svûfiila do péãe Wilhelma Sturma, v znamného vídeàského sochafie. Kontrolovala pak v echny restaurátorské zásahy a poté i provádûní závûreãného ochranného nátûru v ech kovov ch ploch roztokem oleje a vosku. 28 Obr. 6. VídeÀ (Rakousko), Svato tûpánsk dóm, Riesentor, projekt od Friedricha v. Schmidta. (Pfievzato z Friedrich von Schmidt ( ). Ein gotischer Rationalist, katalog v stavy v Historickém muzeu mûsta Vídnû, VídeÀ 1991) Obr. 7. VídeÀ (Rakousko), Svato tûpánsk dóm, Singertor, tympanon, postava sv. Pavla muãedníka. (Archiv autora) Obr. 8. Salcburk (Rakousko), Nová rezidence, Toskánsk dvûr, mramorové sloupy, okolo roku 1600, dfiíve zpola vyzdûné volnû leïící poloviny byly pfiepracovány. (Archiv autora) Obr. 9. Karner u Hartbergu (Rakousko), nástûnná malba, okolo roku 1220, dokumentace T. Melichar. (Pfievzato z Der Kirchenschmuck, 1897) Obr. 10. Karner u Hartbergu (Rakousko), nástûnná malba, okolo roku 1220, restauroval T. Melichar, vpravo ãásteãné odkryvy (Archiv autora) Poznámky 23 První podrobné pojednání t kající se anal zy barev bylo v Mitteilungen des Österreichischen Museums provedeno na objednávku zemského konzervátora pro t rsko, viz EMICH, E. BACHER, 1991, obr. na s M. KOLLER, 2004, cit. v pozn M. KOLLER, 2004, cit. v pozn. 17; M. KOLLER, H. NIMMRICHTER, Mitteilungen der k. k. Zentralkommission XV, 1870, s. XVII XVIII; Nová fiada I, 1875, s. XXXIX XL; Nová fiada II, 1876, s. XI; M. KOLLER, H. NIMMRICHTER, INFORMACE

7 11 Oproti tomuto vcelku citlivému pfiístupu k dílûm z kovu v ak u volnû umístûn ch kamenn ch památek docházelo k (z dne ního pohledu destruktivnímu) mechanickému opracovávání historick ch povrchû takového zásahu se pod vedením Aloise Hausera, konzervátora mûsta Vídnû, doãkal napfiíklad sloup sv. Trojice na vídeàské ulici Am Graben z roku 1692 (le tûné mramorové figury v ak byly ponechány v pûvodním stavu). 29 Podobnému po kození v dûsledku restaurátorsk ch zásahû neunikly v roce 1900 ani památky v Salcburku fasády chrámu, barokní portály Nové rezidence nebo renesanãní sloupy ve dvofie Staré rezidence, jejichï formy byly restaurováním zredukovány do hloubky aï 2 cm. 30 S odkr váním stfiedovûk ch nástûnn ch maleb nacházejících se zpravidla pod barokními povrchov mi úpravami se v Rakousku zaãalo (stejnû jako v Itálii a v Nûmecku) po roce KvÛli patn m metodám odkryvu a následnému vystavení novû prezentovan ch maleb povûtrnostním vlivûm v ak hrozila nenávratná ztráta v ech tûchto památek bûhem nûkolika málo let. Proto vznikla iniciativa pro jejich dokumentaci v podobû kreseb a akvarelû. Za tímto úãelem vypracoval Maximilian von Mann v 80. letech 19. století pro Centrální komisi velké mnoïství nákresû ze severního a jiïního Tyrolska, ze t rska (Pürgg) a Korutan (Tanec mrtv ch, Metnitz, kolem roku 1470, mûfiítko cca 1 : 7), které se dnes nacházejí v archivu Spolkového úfiadu pro památkovou péãi ve Vídni. 31 Pfii odkr vání maleb v ak vût inou vznikaly i estetické problémy s chybûjícími ãástmi. Pozitivní vliv odborníkû z Centrální komise v této oblasti restaurování, napfiíklad profesora Trenkwalda, lze doloïit na pfiípadu kostnice z Hartbergu, barevnû vyzdobené kolem roku 1220 a zrestaurované po roce 1890 malífiem-restaurátorem Theofilem Melicharem, jenï pracoval i ve znojemské rotundû. Odkrytá kompozice zde byla zakreslena i s prázdn mi místy a originální malba byla upravena jen ãásteãnû kaseinov mi barvami (namísto pûvodnû pouïívan ch barev ze smûsi vosku a oleje). 32 Dobfie zadokumentovan je pfiípad fasád na budovû soudu v mûstû Horn v Dolním Rakousku, kde byla v roce 1900 objevena a v roce 1904 pak vodním sklem restaurována renesanãní sgrafita. 33 Vroce 1916 kritizoval Max Dvofiák v Katechismu památkové péãe zniãení pfiedchozí pozdnû barokní fasády jako fal ování dûjin a fale nou zkrá lovací mánii, sám si v ak neuvûdomoval technologické problémy spojené s pouïitím vodního skla pfii restaurování. 34 Po opakovan ch restaurátorsk ch zásazích v letech 1937 a 1962 následovala v roce 1979 kompletní a ãásteãnû nesprávná rekonstrukce provedená místním malífiem na objednávku mûsta, a to pfies rozhodnutí Spolkového úfiadu pro památkovou péãi o zakonzervování. Progresivní ve smyslu preventive conservation (preventivní konzervace) bylo i ochranné zastfie ení venkovních fresek, které Centrální komise zavedla jako velmi efektivní metodu ochrany (napfiíklad Metnitz, Hallstatt). Pokud to bylo nutné, byla ochrana fresek provádûna i s pomocí mobilních ochrann ch kfiídel (v roce 1880 byl tento zpûsob ochrany pouïit pro obraz na dómu ve t rském Hradci znázoràující tfii pohromy seslané na zemi Bohem, jehoï autorem byl v roce 1486 Thomas von Villach). 35 Tuto praxi preventivní ochrany památek zdûraznil i Alois Riegl ve svém spise zab vajícím se kulturou ochrany památek. 36 Od této praxe bylo sice po roce 1945 ãásteãnû upu tûno, ale v posledních letech ji Spolkov úfiad pro památkovou péãi zaãal opût prosazovat. 37 DÛleÏité byly i rûzné instrukce Centrální komise t kající se restaurátorské praxe, napfiíklad interní pro konzervátory a korespondenty, publikované v Normativech c. k. Centrální komise v roce 1883 a poté ve Vûstníku (Mitteilungen) a zfiejmû i na poïádání poskytované zájemcûm. Patfiily mezi nû: Pouãení ke star m nástûnn m malbám, 38 Recepty z roku 1709 proti hmyzu napadajícímu dfievo, 39 âi tûní Vasa sacra a kovov ch pfiedmûtû, 40 Uchovávání star ch maleb a jejich bezpeãn transport, 41 Uchovávání v ivek a tapiserií Centrální komise v období moderny pod vedením Riegla a Dvofiáka ( ) Iniciativy na pfiípravu zákona o ochranû památek, které v roce 1894 podnikal Alois Riegl ( ), první generální konzervátor, 43 a jeho nástupce Max Dvofiák ( ), zûstaly v dobû pûsobení Centrální komise neúspû né. Teprve v roce 1918 a pak 1923 vydala tento zákon mladá republika Rakousko tedy aï po pádu monarchie a po konci 1. svûtové války. 44 Centrální komise v ak Aloisi Rieglovi a jeho univerzálnû zamûfienému historickému my lení vdûãí za svou reformu. Jeho filozofie památkov ch hodnot byla odvozena z dûjin lidstva i dûjin pfiírody. Právû pro tuto dvojí podstatu podléhají památky (jako lidské v tvory s materiální podobou) pfiirozenému procesu stárnutí. Souãasnû jsou tak dokumentem jak kreativního procesu, tak destruktivních sil pfiírody. 45 Nûkolik let pfied svou pfiedãasnou smrtí se Riegl angaïoval v mnoha projektech, v jejichï rámci byly restaurovány stavby (od Krakova aï po Aquileiu) a nástûnné malby (Enns-Lorch, Horní Rakousko, 1902), které jsou v ak vût inou dosud jen málo prozkoumané. 46 Pfii konzervování nástûnn ch maleb odmítal 12 Obr. 11. Alois Riegl. (Pfievzato z E. BACHER: Kunstwerk oder Denkmal. Alois Riegls Schriften zur Denkmalpflege, VídeÀ 1995) Obr. 12. t rsk Hradec (Rakousko), Dóm, takzvan Landplagenbild, Ochranná stfií ka okolo roku 1880, ochranné zasklení (Archiv autora) Poznámky 28 K tomu Manfred Koller a Dagmar Redl, in: GOBIET, M. KOLLER, R. PRANDTSTETTEN, M. KOLLER, 1996, s W. FRODL, M. KOLLER, E. BACHER, 1970, Kat M. KOLLER, P. F. ENDL, M. DVO ÁK, 1916, obr Mitteilungen der k. k. Zentralkommission, nová fiada VII, 1881, s. XI. 36 Viz. E. BACHER, 1995, s N. GAUSS, Rathschläge in Betreff alter Wandgemälde in Kirchen, Schlössern ect. (Rady t kající se star ch nástûnn ch maleb v kostelích, zámcích atd.), in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, Nová fiada VIII, 1882, s. LXV, pfietisk v Normativech c. k. Centrální komise pro v zkum a zachování umûleck ch a historick ch památek, VídeÀ 1883, s M. DVO ÁK, 1908, s. 348 (roztok z ãesneku, cibule, soli, listû pelyàku a pepfie v octû); tuto starou metodu v tehdej í dobû kritizoval RATGEN, 1910, s Tato instrukce s datováním 1896 se nachází na zadní stûnû vysokého oltáfie farního kostela v Oberzeiringu ve t rsku. 41 ZOIS, Über die Erhaltung alter Gemälde (O uchovávání star ch maleb), in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, III. fiada, sv. IX, s ; také M. KOLLER, M. DREGER: Ausbesserung und Erhaltung von Stickereien, Tapisserien (Gobelins), in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, III. fiada, sv. XIII, s E. BACHER, 1995, s. 27, E. FRODL-KRAFT, 1997, s. 6, E. BACHER, 1995, s ; A. HUBEL, 2006, s M. KOLLER, 2002, s. 110, obr INFORMACE 411

8 13 14 Obr. 13. Max Dvofiák. (Pfievzato z Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege, 1974, ã. 3) Obr. 14. Horn (Rakousko), Sgrafittohaus, sgrafita byla odkryta 1904, rekonstruována (Archiv autora) Riegl pouïívání vosku a vodního skla, ãímï prokázal obdivuhodnû moderní porozumûní pro restaurátorskou praxi. Velice zajímav m dokladem toho, jak tûïce probíhala zmûna paradigmat v rakouské památkové péãi v roce 1900, je farní kostel Svaté krve v Korutanech, postaven v nadmofiské v ce 1300 m. V tomto kostele stál velk kfiídlov oltáfi, pocházející z roku 1520, spolu s dal ími, barokními oltáfii a barokními lavicemi. Projekt z roku 1880, jehoï autorem byl Friedrich von Schmidt, poãítal s regotizováním vnitfiku kostela a celého jeho zafiízení, av ak práce s tím spojené mohly zaãít aï v roce V té dobû v ak jiï Centrální komise pod vedením Riegla a Dvofiáka pûvodní projekt neakceptovala a mezi komisí a faráfiem se rozpoutal velk spor, kter trval aï do roku Z Vídnû vyslaní restaurátofii, biskup z Klagenfurtu a ãetnictvo mûli spoleãnû prosadit zámûry Centrální komise. Faráfi v ak nakonec byè jen ãásteãnû dosáhl svého. 47 V prvním desetiletí 20. století byl boj Centrální komise proti niãení velk ch barokních oltáfiû historizujícími doplàky a zmûnami, jak je propagovaly ãasopisy typu Der Kirchenschmuck, ãasto neúspû n. K velk m ztrátám do lo zejména ve t rsku (napfiíklad Straßengel 1885, Judenburg 1900), 48 v Horním Rakousku (Braunau 1906, Sierning 1904), ale i v Tyrolsku. 49 Z dne ního pohledu bylo základním nedostatkem chybûjící profesionální vzdûlávání restaurátorû. Profesofii umûní na vídeàské akademii sice byli rovnûï korespondenty Centrální komise a seznamovali mladé Ïáky s restaurátorsk mi praktikami napfiíklad u nástûnn ch maleb (za v echny uveìme Josefa von Trenkwalda, Praha 1824 VídeÀ 1897), av ak pro závûsné obrazy existovala jen takzvaná Restaurierschule ( kola restaurování) pfii galerii Belvedere ( ) a od roku 1912 pak i pfii Obrazové galerii vídeàské akademie (Eduard Gerisch). 50 Na skepsi vûãi novátorství a na preferování tradiãních materiálû a technik pfied nov mi prûmyslov mi materiály jsme jiï poukazovali. Prominentním restaurátorem maleb byl v té dobû akademick malífi Hermann Ritschl ( 1935), první restaurátor císafiské galerie a souãasnû i kustod Harrachovské galerie ve Vídni. Kromû toho mûl i vlastní ateliér ve vídeàském 4. okrese, v Heugasse, kde v letech pofiádal kursy restaurování. Pracoval také jako znalec a restaurátor oltáfiních obrazû (napfiíklad Spital am Phyrn, Horní Rakousko) i pro Centrální komisi a pro obrazovou sbírku následníka trûnu Franti ka Ferdinanda. 51 V porovnání s celkovû progresivním historick m my lením poslední generace ãlenû Centrální komise, co se t kalo napfiíklad nástûnn ch maleb a vybavení interiérû, je v ak velmi pozoruhodná jejich naprostá ignorance vûãi historické polychromii v architektufie. DÛvod je zfiejmû nutné hledat v odmítání eklekticismu v podobû, jak jej praktikovaly pfiedchozí, k historismu se pfiiklánûjící generace ãlenû Centrální komise. V kostele v Remschnigu ve t rsku (dnes Slovinsko) se napfiíklad Centrální komise rozhodla odstranit bezcennou neoklasicistní malbu uvnitfi kostela a nahradit ji svûtl m nástfiikem bez ornamentû na stûnách a tmav ím odstínem u pilastrû, triumfálních obloukû a klenebních pásû. 52 V Katechismu památkové péãe Max Dvofiák zcela neguje v znam barevného historického ztvárnûní fasád ãi interiérû sto let po spisech Hittorfa i Sempera. 53 V této souvislosti dokonce tvrdí: U jednoduch ch staveb pûsobí prostá edá omítka zvenku a bíl nebo ed nátûr zevnitfi zpravidla nejlépe. 54 Následující pfiíklad z Dvofiákova Katechismu dokládá na jedné stranû odmítání eklektick ch dekorací, na stranû druhé v ak zároveà ukazuje i naprosté nerespektování historick ch ztvárnûní povrchû jejich struktury i barevného odstínu: u kostela ve Steyru, obnoveného v duchu purismu pod dohledem Stiftera, chválí Dvofiák jednoduch povrchov nátûr, ãímï plnû vyniknou architektonické formy. 55 Tato indiference vûãi historickému ztvárnûní architektury s jejími typick mi strukturami materiálû a barevn mi koncepty zpûsobovala aï do 70. let 20. století ztráty mnoha historick ch architektonick ch povrchû. Pfies to v echno v ak byly v kony Centrální komise ve dvou posledních desetiletích její ãinnosti enormní. V eobecné pfiipomínání památek a jejich hodnot, rozpoznání historicity jevû, koncept Rieglovy hodnoty stáfií (Alterswert), uváïlivûj í pfiístup k restaurování a zfieknutí se nûkter ch, do té doby praktikovan ch razantních zásahû, obsáhlé dokumentace i anal zy posouvaly postupnû restaurátorskou praxi smûrem k etrnému konzervování dûl. Navíc samozfiejmû nelze opomenout heroické snahy o zachování historick ch dûl bûhem 1. svûtové války. Z na í souãasné perspektivy v ak do popfiedí zfietelnû vystupují i v echny rozpory mezi teorií a praxí. Ty se projevovaly zejména v dominanci historie umûní a názorû historikû umûní jako autorit v památkové péãi i restaurátorské praxi nad praktikujícími restaurátory, o jejichï práci se hovofiilo jako o umûleckohistoricky instruovaném restaurování. Tento názor bohuïel do urãité míry pfietrvává dodnes namísto partnerské spolupráce. Podobnû byla podcenûna role materiálu a techniky jako nedíln ch souãástí historické umûlecké produkce. V dûsledku takovéto vûdecké arogance zûstávala technická stránka restaurátorské praxe dlouhou dobu na skromné úrovni umûleckého fiemesla. Navíc dvû aï tfii generace rakousk ch památkáfiû pfied koncem pûsobení Centrální komise pûstovaly v Rakousku nov esteticismus, kter velmi málo respektoval historickou a materiální realitu ( restaurování vnitfiních prostorû staveb do podoby prvního originálu navzdory mezitím zmûnûnému zafiízení napfiíklad odkr vání a úpravy maleb do gotické podoby i pfies existující barokní v bavu interiéru). 57 Tato kunsthistoricko-estetická ãervená nit se táhla dál dosud nesepsan mi dûjinami rakouského restaurování 20. století a teprve v posledních desetiletích vedla k vyváïenému zohledàování také v ech materiálov ch sloïek, jak to vyïaduje mezinárodní konsensus. Literatura: BACHER, E.: Restauratio und Historismus, in: Friedrich von Schmidt ( ). Ein gotischer Rationalist, katalog v stavy v Historickém muzeu mûsta Vídnû, VídeÀ 1991, s BACHER, E.: Kunstwerk oder Denkmal. Alois Riegls Schriften zur Denkmalpflege, VídeÀ BRÜCKLER, T., NIMETH, U.: Personenlexikon zur österreichischen Denkmalpflege, Bundesdenkmalamt, Horn DREGER, M.: Ausbesserung und Erhaltung von Stickereien, Tapisserien (Gobelins) u. a., in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, 3. cyklus, sv. XIII, 1914, s Poznámky 47 KOLLER, HÖRING, GRAUS, WEINGARTNER, KOLLER, 1991, s BRÜCKLER, NIMETH, 2001, S Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission (Vûstník c. k. Centrální komise), III. fiada, sv. XIII, 1914, s. 150, obr Porovnej PURSCH, DVO ÁK, 1918, s DVO ÁK, 1918, obr DVO ÁK, 1924; k tomu HOFMANN, 1985; KOLLER, M. KOLLER, INFORMACE

9 DVO ÁK, M.: Die Restaurierung des Buvinatores am Dome in Spalato, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, 3. cyklus, sv. VII, 1908, s DVO ÁK, M.: Katechismus der Denkmalpflege, VídeÀ DVO ÁK, M.: Kunstgeschichte als Geistesgeschichte, Mnichov EITELBERGER, R. (ed.): Quellenschriften zur Kunstgeschichte, 18 svazkû, VídeÀ EMICH, F.: Chemische Untersuchung der Fassung einer gotischen Figur aus Seitz bei Kammern, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, 3. cyklus, sv. XIII, 1914, s ENDL, P. F.: Die Sgrafitti am städtischen Gebäude des k. k. Bezirksgerichtes in Horn vom Jahre 1583, in: Mitteilungen der Zentralkommission, Nová fiada XXVII, 1901, s FRODL, G.: Das 19. Jahrhundert, in: Geschichte der bildenden Kunst in Österreich, sv. 5, Mnichov FRODL, W., KOLLER, M., BACHER, E.: Mittelalterliche Wandmalerei in Österreich. Originale, Kopien, Dokumentationen, katalog v stavy, Rakouská galerie Belvedere, VídeÀ FRODL, W.: Idee und Verwirklichung. Das Werden der staatlichen Denkmalpflege in Österreich, in: Studien zu Denkmalschutz und Denkmalpflege XIII, ed. Bundesdenkmalamt, VídeÀ FRODL-KRAFT, E.: Gefährdetes Erbe. Österreichs Denkmalschutz und Denkmalpflege im Prisma der Zeitgeschichte, in: Studien zu Denkmalschutz und Denkmalpflege, Bundesdenkmalamt, VídeÀ FRODL-SCHNEEMANN, M.: Johann Peter Krafft ( ), VídeÀ GAUSS, N.: Die Entwicklung eines Schutzdachsystems, in: Restauratorenblätter, sv. 16, VídeÀ 1995, s GOBIET, R. (ed.): Die Salzburger Mariensäule. Zur Konservierung von monumentalen Bleiplastiken Sulla conservazione dei monumenti in piombo, in: Salzburger Beiträge zur Denkmalpflege III, Salcburk GRAUS, J.: Der zerstörte Hochaltar der Pfarrkirche von Judenburg, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, 3. cyklus, sv. V, 1906, s HOFMANN, W.: Was bleibt von der Wiener Schule?, in: Kunsthistoriker II (Zweiter österreichischer Kunsthistorikertag 1984), Wien 1985, s HUBEL, A.: Der Generalkonservator Alois Riegl. Über die Wechselwirkung von Theorie und Praxis in der Denkmalpflege, in: Kunstgeschichte XIII, VídeÀ 2006, s KOLLER, M., HÖRING, F.: Der Flügelaltar von 1520 in Heiligenblut, Kärnten. Untersuchung und Konservierung 1998, in: Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege LV, 2001, s KOLLER, M., NIMMRICHTER, H.: Das Neidhart-Grabmal bei St. Stephan, in: Catalogo della Mostra, Rakouská galerie Belvedere, VídeÀ KOLLER, M., PRANDTSTETTEN, R.: Die Wiener Pestsäule, in: Restauratorenblätter, sv. 6, VídeÀ KOLLER, M., WIBIRAL, N.: Der Pacheraltar in St. Wolfgang. Untersuchung, Konservierung und Restaurierung , VídeÀ KOLLER, M., NIMMRICHTER, H.: Das Singertor von St. Stephan in Wien Befunde zu Form und Farbe, in: HERRMANN, H., STROBEL R. (ed.): Parlerbauten. Architektur, Skulptur, Restaurierung, mezinárodní sympozium k Parléfiovi, Schwäbisch Gmünd, ãervence 2001, se it 13, Landesdenkmalamt Baden-Württemberg), Stuttgart 2004, s KOLLER, M.: Diese Farbenkruste wurde hinweggeräumt. Die einstigen Farben des Wiener Stephansdomes, in: Restauro, 2004, s KOLLER, M.: Technische Kunstgeschichte in Forschung, Praxis und Lehre, in: Kunstgeschichte aktuell, Wien 2005, ã. 2, s. 8. KOLLER, M.: 20 Jahre Steinkonservierung in Österreich und ihre Vorgeschichte seit dem 18. Jahrhundert, in: Restauratorenblätter, sv. 17, VídeÀ 1996, s KOLLER, M.: Die Wiederentdeckung und Rettung der Barockaltarbilder aus den Pfarrkirchen von Steyr und Sierning, in: Denkmalpflege in Oberösterreich 2004, Linz 2004, s KOLLER, M.: Fragment und Alterswert Zum Ästhetizismus in Restaurierung und Denkmalpflege seit dem 18. Jahrhundert, in: SCHÄDLER-SAUB, U. (ed.): Die Kunst der Restaurierung, ICOMOS se ity nûmeckého Národního komitétu XXXX, Mnichov 2005, s KOLLER, M.: L impiego del metodo Pettenkofer in Austria nei secoli XIX e XX, in: Il restauro dei dipinti nel secondo Ottocento, Giuseppe Uberto Valentinis e il metodo Pettenkofer, a cura di G. Perusini, Udine 2002, s KOLLER, M.: Mittelalterliche Wandmalereien in Österreich 150 Jahre Restaurierung, in: EXNER, M., SCHÄDLER- -SAUB. U. (ED.): Die Restaurierung der Restaurierung? Zum Umgang mit Wandmalereien und Architekturfassungen des Mittelalters im 19. und 20. Jahrhundert, ICOMOS se ity nûmeckého národního komitétu XXXVII, Mnichov 2002, s KOLLER, M.: Romanische Wandmalerei in Österreich. 100 Jahre Restauriergeschichte, in: Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege LI, 1997, s KOLLER, M.: Versuch über Rekonstruktion und Dekonstruktion in Denkmalpflege und Restaurierung, in: Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege LVIII, 2005, s KOLLER, M.: Zur Geschichte der Doublierung in Österreich im Rahmen Europas, in: Restauratorenblätter, sv , VídeÀ 2005, s KOLLER, M.: Zur Geschichte der Restaurierung in Österreich, in: Geschichte der Restaurierung in Europa I, Worms 1991 (Kongres Interlaken 1989), s LICHTENBERGER, E.: Geschichte und Kulturleben der Wiener Ringstraße (Die Wiener Ringstraße Bild einer Epoche 2, Wiesbaden LIPP, W.: Denkmalpflege und Historismus, in: Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege LIV, 2000, s Mitteilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, VídeÀ Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale, VídeÀ Mitteilungen des Österreichischen Museums für Kunst und Industrie, VídeÀ Normative der k. k. Zentral-Kommission zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale, VídeÀ 1883, s OBERTHALER, E.: Zur Geschichte der Restaurierwerkstätte der k. k. Gemälde-Galerie, katalog z v stavy v Umûleckohistorickém muzeu ve Vídni, 1996, s PERGER, R.: Die Gründung des Vereins für Landeskunde von Niederösterreich Folge eines Konflikts?, in: Jahrbuch für Landeskunde von Niederösterreich 53, 1987, s PURSCHE, J. H.: Historische Architekturoberflächen. Kalk-Putz-Farbe, ICOMOS se ity nûmeckého národního komitétu XXXIX, Mnichov RATHGEN, F.: Über die Mittel gegen Holzwurmfraß, in: Museumskunde 6, 1910, s Rathschläge in Betreff alter Wandgemälde in Kirchen, Schlössern ect., pozn. 24, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, Nová fiada 8, 1882, s. LXV. SCHMIDT, G.: Die internationalen Kongresse für Kunstgeschichte, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte XXXVI, 1983, s WEINGARTNER, J.: Die Behandlung der kirchlichen Barockdenkmäler in Deutschtirol, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, 3. cyklus, sv. XIII, 1914, s ZOIS, M. v.: Über die Erhaltung alter Gemälde, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission, 3. cyklus, sv. IX, 1910, s ZYKAN, M.: Der Stephansdom (Wiener Geschichtsbücher, sv ), VídeÀ Rehabilitace interiérû zámku Brand s nad Labem Mezi novû zpfiístupnûné památkové objekty se nedávno zafiadil zámek Brand s nad Labem. Vybudování historické expozice bylo jednou z dûleïit ch etap probíhající celkové obnovy v znamného památkového objektu a jeho okolí. 1 V roce 1995 získala zámek do svého majetku obec, mûsto Brand s nad Labem-Stará Boleslav, a hledala pro nûj vhodné vyuïití. Nad snahou promûnit rozlehl zámek z vût í ãásti na hotel zvítûzila my lenka vrátit objektu, pozoruhodnému svou architekturou a umûleckou minulostí, jeho nûkdej í v znam Poznámky 1 Brand sk zámek pro el za sedm století existence slo- Ïit m stavebním v vojem z gotického hrádku MarkvarticÛ, roz ífieného za Tovaãovsk ch z Cimburka a KrajífiÛ z Krajku, kter m byl po protihabsburském povstání (1547) konfiskován císafiem Ferdinandem I., aby zûstal takfika nepfietrïitû v drïení císafiského domu HabsburkÛ. Postupné dostavby a úpravy jej promûnily v ãtyfikfiídl dvoupatrov renesanãní zámek, jehoï prûãelí byla nûkolikrát zdobena sgrafity. Ve svém nejoblíbenûj ím letním sídle nechal Rudolf II. zfiídit novou kapli a také letohrádek v zahradû ozdobené balustrádami a spojené se zámkem visutou chodbou. V pfiíleïitostn ch úpravách v století zmûnila siluetu zámku nová vûï a promûnila se rovnûï INFORMACE 413

10 1 Obr. 1. Brand s nad Labem (okres Praha-v chod), zámek, sál ve vûïi v chodního kfiídla. KfiíÏové Ïebrové klenby nesou ve svornících znaky Tovaãovsk ch z Cimburka. Koncem 15. století do lo k v malbû interiérû, jak dokládá fragment fresky Adorace Krista. V zásypech byl objeven i portál zazdûného nekového schodi tû a renesanãní cihlové podlahy. Hodnoty interiéru podtrhuje osvûtlení vyuïívající nalezen ch fragmentû architektonick ch ãlánkû. (Autorem v ech fotografií je Kamil Vodûra.) spojen s mnoha osobnostmi národních i evropsk ch dûjin. 2 Zámûr odpovídajícího kulturního vyuïití objektu si vyïádal komplexní obnovu celého zámku, která vycházela ze stavebnû-historického prûzkumu provedeného v 60. letech 20. století Dobroslavem Líbalem. 3 Jeho závûry byly potvrzeny a upfiesnûny aktuálním stavebním prûzkumem vnûj ích plá ÈÛ prûãelí nádvofií a doplnûny nov mi objevy v interiérech jednak v nejstar ím v chodním kfiídle zámku, jednak v místnostech prvního patra jiïního kfiídla. V areálu zámku pak probíhaly nároãné restaurátorské obnovy sgrafit, vnitfiních omítek, maleb a kamenick ch ãlánkû. 4 Byly zaji tûny také sklepy a pfiízemní místnosti, které slouïily coby hospodáfiské zázemí sídla, na coï souãasná adaptace navázala. 5 Postupnû upravované nejhodnotnûj í prostory zámku byly od roku 2004 kromû expozice vyuïívány i pro reprezentaãní potfieby mûsta a pofiádání vefiejn ch spoleãensk ch a kulturních akcí. Z hlavního schodi tû v severním kfiídle, vloïeného pfii barokních úpravách do komnat adaptovan ch poãátkem 17. století pro císafie Rudolfa II., se vstupuje do piana nobile. Zrcadlová a audienãní síà s pfiilehlou atnou a kuchyní stejnû jako lovecká chodba se sociálním zafiízením jsou zázemím pro dva velké sály. První z nich, Rytífisk, byl romanticky upraven ve druhé polovinû 19. století. Z této doby se zachovalo jen nûkolik kusû novogotického nábytku navrïen ch Bedfiichem Wachsmannem. 6 Místnost dnes slouïí jako konferenãní sál. Sousední svatební síà je b valá nová kaple Rudolfa II., která byla upravena za toskánsk ch vévodû a opatfiena oltáfiem se souso ím Emanuela Maxe. 7 Pfiilehlé pokoje ve v chodním kfiídle jsou vyuïívány jako salonky pro svatby, jednání mûstského zastupitelstva a podobnû. Nejstar í ãásti zámku se zachovaly ve v chodním kfiídle. Kromû gotického okna v nádvorní zdi to jsou pfiedev ím gotické prostory ve druhém patfie staré hradní vûïe (obr. 1). V dal ích, novûji upraven ch prostorách se poãítá s expozicí star í vojenské historie, vrcholící obdobím tfiicetileté války, která v raznû poznamenala Ïivot zámku i mûsta. Ve druhém patfie bude zpfiístupnûna také stará kaple v hradní ba tû, zfiízená podle nalezen ch autografû jiï v 80. letech 16. století. PÛvodní funkci pfiipomíná zejména bohatû vyfiezávaná pozdnû renesanãní chórová lavice. Od druhé poloviny 17. do druhé poloviny 19. století byl brand sk zámek vyuïíván císafisk m dvorem jen pfiíleïitostnû. Brand s proto nepro el v mlad ím období radikální pfiestavbou a pozdûj í úpravy nenaru ily podstatu renesanãního císafiského zámku ani jádra stfiedovûkého hradu. To umoïnilo rozvrhnout expozici vázanou k historii do architektonicky odpovídajících prostor objektu. K tûmto úãelûm je vyuïita vût ina místností piana nobile. Z pûvodního mobiliáfie se nezachovalo témûfi nic, a bylo proto nutné pfiistoupit k náznakové památkové instalaci, která se prolíná s muzejní a galerijní expozicí podle charakteru tématu a povahy prezentovaného materiálu. Instalaci se podafiilo realizovat díky zápûjãkám a spolupráci s fiadou dal ích institucí. 8 V expozici se uplatnila také ãetná regionální umûlecká díla a historické pfiedmûty. Hlavní schodi tû, zavr ené valenou klenbou zdobenou sgrafitov mi ornamentálními kazetami, netvofií jen vstup do reprezentaãních místností, ale také do první ãásti historické expozice, vûnované období posledních tfií staletí. 9 âelní stûnu schodi tû ovládá rakousk orel s fiády posledního habsburského panovníka a majitele zámku Karla I. symbol císafiského majestátu a habsburské tradice spojené s brand sk m zámkem. Pfiilehlé místnosti byly na plánech zámku ve druhé polovinû 19. století uvádûny jako dvorské salony. Dnes Poznámky malífiská v zdoba nûkter ch interiérû. Poslední v znamnûj í úpravy probûhly v 70. letech 19. století, kdy se stal vlastníkem zámku v znamn vûdec, toskánsk arcivévoda Ludvík Salvátor. Architekt a malífi Bedfiich Wachsmann romanticky upravil horní ãást vûïe a nûkteré interiéry vybavil novogotick m nábytkem. Po 1. svûtové válce byl zámek konfiskován poslednímu ãeskému králi a císafii Karlu I. a promûnûn v byty a kanceláfie lesní správy panství a fieditelství Státních lesû Republiky ãeskoslovenské. O dûjinách a stavbû viz F. HOLEC a kol.: Hrady, zámky a tvrze v âechách, na Moravû a ve Slezsku. VII, Praha a okolí, Praha 1988, s ; E. POCHE: Umûlecké památky âech, I, Praha 1977, s K nejv znamnûj ím patfií schûzka rakouského císafie Franti ka I., pruského krále Bedfiicha Viléma III. a ruského cara Alexandra I. v roce 1813, která pfiedcházela vítûzné bitvû s Napoleonem u Lipska (viz HOLEC, cit. v pozn. 1, s ). 3 D. LÍBAL: Zámek Brand s nad Labem, stavebnû historick prûzkum, SÚRPMO, Praha PrÛzkum a restaurování omítek a maleb v místnostech jiïního kfiídla provedl v letech akad. mal. Mgr. Jan Chejn (J. CHEJN: Zpráva o restaurování místností jiïního kfiídla prvního patra zámku v Brand se nad Labem, zejména s. 14, 18 a 20), kamenické prvky restauroval akad. arch. Milan HubeÀák. Vedle rekonstrukce Rudolfovy chodby a zahrady se dále poãítá s prûzkumem a restaurováním plá ÈÛ vnûj ích prûãelí zámku. V sledky dosavadních prûzkumû a prûbûhu prací shrnul v úvodu své publikace PhDr. Milan NOVÁK: Zámek Brand s nad Labem, sídlo císafiû a králû. Historická expozice, projekt a realizace, , Mûsto Brand s nad Labem-Stará Boleslav 2006, nestr., (s. 7 11). 5 V pfiízemí v chodního kfiídla do lo k restituci ãerné kuchynû s nûkter mi zachovan mi konstrukãními prvky i ãástí pûvodních omítek, v pfiízemí severního kfiídla ke zfiízení zámecké restaurace Tratoria Toscana s vyuïitím vyhlídkové terasy. Její interiér byl vybaven voln mi replikami renesanãního nábytku i kopiemi renesanãních a barokních obrazû z 19. století. 6 SkfiíÀ s nástavcem a dvû men í skfiínû s horní vitrínou s odklopn m víkem jsou zdobené bohatou fiezbou s architektonick mi motivy a dekorativním cínov m kováním. 7 Oltáfi navrhoval rovnûï Bedfiich Wachsmann. Souso í z kararského mramoru s trûnící Madonou, JeÏí kem a sv. Janem Kfititelem bylo zniãeno roku Dochovaly se zejména hlaviãky dûtsk ch postav. 8 Projekt expozice vznikl ve spolupráci jeho autora PhDr. Milana Nováka, pracovníka Mûstského úfiadu Brand s nad Labem-Stará Boleslav, s fiadou dal ích odborníkû, zejména PhDr. Pavlem Kroupou z Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû stfiedních âech v Praze, a PhDr. Evou Gregoroviãovou z Národního archivu. ZápÛjãky poskytly následující instituce: Oblastní muzeum Praha-v chod, Národní muzeum v Praze, UmûleckoprÛmyslové muzeum v Praze, Vojensk historick ústav, NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích, Královská kanonie premonstrátû na Strahovû, Rytífisk fiád kfiiïovníkû s ãervenou hvûzdou, Kapitula sv. Kosmy a Damiána Stará Boleslav, ímskokatolická farnost Brand s nad Labem, Státní zámek Sychrov, Muzeum hlavního mûsta Prahy, Mûstské muzeum v âelákovicích a Husitské muzeum v Tábofie. 9 âásti expozice mají názvy Zámek v renesanãní slávû a Zámek a císafiská tradice. Viz M. NOVÁK, cit. v pozn. 4, s Reliéf je jedin m autentick m artefaktem z vybavení zámku v dobû Rudolfa II. Podává pfiedstavu o Quadriho v zdobû Nového ( panûlského) sálu na PraÏském hradû. Dále viz E. FUâÍKOVÁ: Malífiství a sochafiství na dvofie Rudolfa II. v Praze, in: Dûjiny ãeského v tvarného umûní, II/1, Praha 1989, s , obr. 35 na s. 218, kde je uvedena i dal í literatura. 414 INFORMACE

11 je pokoj vedle vûïe vûnován osobnosti Rudolfa II. (obr. 2). Kromû jediného zachovaného reliéfu, objednaného císafiem pro novou zámeckou kapli, 10 dokládá rudolfinskou dobu barokní kopie zfiejmû nezachovaného vyobrazení zasedání ãeského snûmu z roku Interiér sousední komnaty velké vûïe klenut tukov mi Ïebry doplàuje renesanãní nábytek a epitaf Bruknara z Bryk tejna z kostela v nedalek ch Zápech. Poslední z reprezentaãních sálû, zvan Habsbursk (obr. 3), pfiipomíná zejména panovnické osobnosti 18. a první poloviny 19. století spjaté s brand sk m zámkem. Najdeme tu Karla VI. a na protûj kov ch podobiznách (pfiipisovan ch Martinu Meytensovi) jeho dceru Marii Terezii a jejího manïela Franti ka tûpána Lotrinského, kter postoupil Lotrinsko Ludvíku XV. za Toskánsko. Podobizna tak pfiedznamenává období toskánsk ch vévodû v Brand se. Portréty Josefa II. a Franti ka I. navíc zachycují i vojenské a politické události, kter ch byli aktéry. 11 Podobizna Ferdinanda V. pfiipomíná poslední praïskou korunovaci ãeského krále. V novodobû propojen ch pokojích západního kfiídla s hfiebínkov mi klenbami je umístûna obrazárna pfiedstavující regionální díla století, pfiedev ím z brand ského muzea a okolních církevních objektû. Panelová instalace naznaãuje pûvodní ãlenûní na malé místnosti. Obrazy pfiipomínají ikonografii zámku Brand s i v znam poutního místa Staré Boleslavi. 12 Arkádovou chodbu západního a nádvorní chodbu jiïního kfiídla zãásti zaplnila expozice vojenské historie (od konce tfiicetileté války bylo dvojmûstí sídlem posádky), 13 která vznikla ve spolupráci s Vojensk m historick m ústavem a Okresním muzeem Praha-v chod. 14 První ãást expozice pfiedvádí militaria v tematicky zamûfien ch vitrínách, jejichï rozvrh koresponduje s architekturou (s rytmem arkádov ch polí s hfiebínkov mi klenbami oddûlen mi pasy). Na stûnách ji dopl- Àuje galerie dûstojnick ch portrétû a dal ích vyobrazení uniforem a bitev. Druhá ãást pokraãuje v chodbû jiïního kfiídla a zpûsobem instalace navozuje dojem zámecké zbrojnice. Zde se uplatnila také kolekce místního Privilegovaného ostrostfieleckého sboru z doby pfied 1. svûtovou válkou. Pod stropem probíhá pás vyobrazení promûn heraldického císafiského orla. V drobné místnosti v rohovém pfiístavku, kde byly ob- Poznámky 11 DÛkazem podpory vojenské posádky je rozhodnutí Josefa II. o zfiízení dûstojnick ch bytû na zámku roku NejdÛleÏitûj í politickou událostí bylo jednání protinapoleonské koalice, kterého se na zámku roku 1813 zúãastnil císafi Franti ek I. (viz pozn. 2). 12 Z regionálních prací jsou nejhodnotnûj í dvû plátna s námûtem legendy o blahoslaveném Podivenovi z kaple na b valém mostû do Staré Boleslavi. V galerii byly vystaveny fragmenty ze souso í Panny Marie ze zámecké kaple (viz pozn. 7). 13 Nejnovûji M. NOVÁK: Dragounsk pluk polního mar ála Alfréda kníïete Windisch-Gratze Nr. 14 a jeho slavná historie se zvlá tním zfietelem k mûstu Brand s nad Labem-Stará Boleslav, Brand s nad Labem-Stará Boleslav Vy lo jako doprovodn materiál v fiadû Zámecká edice. 14 M. NOVÁK, cit. v pozn. 4, s Obr. 2. Brand s nad Labem (okres Praha-v chod), zámek, císafisk pokoj. StûÏejní dominantou komnaty zavr ené klenbou se sgrafitov mi kazetami je reliéf Klanûní tfií králû Giovanniho Battisty Quadriho. Císafi je zachycen na portrétní bustû od Adriana de Vries, zastoupené galvanoplastick m odlitkem z 19. století. Rudolfinskou dobu dokresluje nûkolik ukázek nábytku ze sbírek UmûleckoprÛmyslového muzea v Praze. V prûhledu je patrn epitaf Bruknara z Bryk tejna v sousedním sále vûïe. Obr. 3. Brand s nad Labem (okres Praha-v chod), zámek, Habsbursk salon. V prostorném interiéru s renesanãní kfií- Ïovou klenbou jsou zavû eny velké portréty Marie Terezie a jejího otce Karla VI. Portrét Karla I. Rakouského nade dvefimi pfiedstavuje posledního habsburského císafie a majitele zámku. Obrazy jsou osvûtleny v stavními reflektory. Druhorokokovou sedací soupravu doplàuje bohatû fiezan a zlacen stûl francouzského pûvodu z konce 18. století. Obr. 4. Brand s nad Labem (okres Praha-v chod), zámek, velk salon. Charakter místnosti urãují objevené a rekonstruované klasicistní malby doplnûné nûkolika kusy barokního nábytku a rokokovou soupravou s potahy ladícími s v malbou. Slavnostní ráz komnaty navozují habsburské panovnické portréty Marie Terezie, Josefa II., Franti ka I. a Franti ka Josefa I. ze sbírek Muzea hlavního mûsta Prahy. Obr. 5. Brand s nad Labem (okres Praha-v chod), zámek, pracovna Ludvíka Salvátora. V prosklen ch skfiíních jsou uloïeny preparáty stfiedomofiské fauny, pfieváïnû ptákû, z jeho rozsáhl ch sbírek. NÛÏková kfiesla a stolek ve stylu Ludvíkov ch rezidencí na Mallorce jsou pfiipomínkou typu mobiliáfie, kter za svého Ïivota uïíval. Modely lodí, zavû- ené obrazy i drobné pfiedmûty na pracovním stole dotváfiejí atmosféru pracovny proslulého badatele. INFORMACE 415

12 jeveny dvû vrstvy renesanãních sgrafit na prûãelí, jsou v trezorov ch vitrínách vystavena vyznamenání a fiády hrdinû národního odboje a 2. svûtové války armádního generála Aloise Li ky, generálporuãíka Jaroslava Selnera a generálmajora Emila Strankmüllera, ktefií byli obãany mûsta. 15 Vzácné uniformy a kolekce rakousko-uhersk ch fiádû jsou umístûny v pfiedpokoji císafiského apartmá v jiïním kfiídle. Pokoje jiïního kfiídla zámku byly od 18. století vyu- Ïívány k trvalému bydlení, o ãemï svûdãí objevené ãásti malífiské v zdoby. V letech 1911 tvofiily místnosti apartmá arcivévody Karla Franti ka Josefa Habsburského a jeho manïelky Zity Bourbon-Parmské. 16 Vzhledem k tomu, Ïe je sice známo tehdej í urãení jednotliv ch prostor, nikoli v ak podoba jejich zafiízení (nedochovala se ani kachlová kamna z dob posledních úprav), do lo zde k prezentaci historické dokumentace s náznakovou instalací. V b valé koupelnû je rozvû ena série rámovan ch informaãních tabulí, seznamujících náv tûvníky se Ïivotem a osudy arcivévodského a pozdûji císafiského páru a jeho pobyty v Brand se. Vojenskou sluïbu arcivévody Karla, kterou vykonával jako pfiíslu ník dragounského pluku, dokládá jeho portrét v uniformû od F. X. Procházky z roku 1908 a osobní avle, ale také drobné pfiedmûty s jeho podobiznou. Obraz 14. dragounského pluku z roku 1859 i portrét mar ála Radeckého pfiipomínají vojenskou tradici monarchie, ve které byl vychováván. Men í salon, zafiízen biedermeierov m a druhorokokov m nábytkem, si uchoval v malbu stropu a stûn z doby pobytu arcivévodského manïelského páru, kter je pfiipomínán také podobiznami a svatební fotografií. Své místo tu nalezl obraz Slepá dívka pocházející ze zámeck ch sbírek. Biedermeierov mobiliáfi a pseudoklasicistní knihovna i psací stolek v sousední men í místnosti naznaãují moïnou podobu psacího kabinetu. Následující velk salon s restaurovan m stropem, kter údajnû maloval Josef Navrátil, slouïil jako loïnice Karla a Zity (obr. 4). Závûreãn úsek expozice je vûnován éfie toskánsk ch HabsburkÛ. Po sjednocení Itálie vévoda Leopold II. Toskánsk abdikoval a pfiestûhoval se do âech. V roce 1860 vykoupil brand sk zámek ze zástavy vídeàské Státní banky a pfiemístil do nûj rodov archiv a knihovnu. Brand ské panství získal jako dûdictví jeho tfietí syn Ludvík Salvátor Toskánsk. 17 V jiïní ãásti v chodního kfiídla jsou ve spojovací místnosti k této etapû historie brand ského zámku instalovány informaãní panely o pobytu toskánsk ch vévodû s dûrazem na Ïivot a dílo Ludvíka Salvátora 18 a ãást rodové knihovny. Rohovému salonu vtiskla charakter podle fragmentû rekonstruovaná klasicistní malba imitující tapety. Dojem dotváfiejí kamna, pfievezená z rezidence Ludvíkova bratra arcivévody Karla Salvátora Toskánského ve Staré Boleslavi. DÛleÏit m detailem je rokokové zrcadlo. Hlavní souãást mobiliáfie tvofií pseudorokoková sedací souprava s garn Ïí nad vstupem do salonu. Interiér v podkovovité vûïi starého hradu pfiipomíná exotickou trofejí pfiírodovûdné sbírky Ludvíka Salvátora. Hlavní ãást toskánské knihovny je umístûna v dal í místnosti ve speciálních skfiíních, zhotoven ch v duchu návrhû architekta Bedfiicha Wachsmanna, doplnûn ch novogotick m stolem. Vyvrcholením této ãásti expozice je pracovna Ludvíka Salvátora (obr. 5), která jej prezentuje jako v znamného vûdce, cestovatele a sbûratele. 19 Prohlídkov okruh uzavírá Lovecká chodba pfiipomínající historii zámku jako loveckého sídla nejen ãetn mi trofejemi jelení a srnãí zvûfie, ale i rytinami s loveck mi motivy. Chrliã v podobû delfína patfiil na ka nu v zámecké zahradû. Vybudování historické expozice bûhem necel ch tfií let soubûïnû s generální rekonstrukcí zámku je co do rozsahu, koncepce a vypovídací hodnoty celku mimofiádn m poãinem. Podafiilo se v ní akcentovat historické a umûlecké hodnoty architektury a interiérû, násobené ãetn m, ãasto novû objeven m mobiliáfiem, kter je v raznû zhodnotil. Autor expozice dokázal citlivû skloubit typy muzejních a galerijních expozic s pfieva- Ïující památkovou instalací v jeden informaãnû bohat a esteticky pûsobiv celek, kter je souãástí velkoryse koncipované rehabilitace rozsáhlého areálu brand ského zámku. Miloslav VLK Poznámky 15 M. NOVÁK, cit. v pozn. 4, s TamtéÏ, s Tato kapitola studie obsahuje také vystavenou textovou a obrazovou dokumentaci. K uvedené ãásti expozice byla vydána v Zámecké edici publikace J. GALANDAUER, M. NOVÁK: Ná arcivévoda císafi a král Karel I. Rakousk v mûstû Brand se nad Labem-Staré Boleslavi, Brand s nad Labem-Stará Boleslav Jako dal í tematická publikace vy la v Zámecké edici monografie o Ludvíku Salvátorovi a vztahu toskánsk ch arcivévodû k Brand su: B. MADER a kol. (ed. M. NOVÁK): Ludvík Salvátor, vûdec a cestovatel. Zpráva o Ïivotû a díle se zvlá tním zfietelem k mûstu Brand s nad Labem-Stará Boleslav, Brand s nad Labem-Stará Boleslav Tato ãást expozice má název Nov domov toskánsk ch HabsburkÛ, viz M. NOVÁK, cit. v pozn. 4, s Fond se zachoval v Mûstském muzeu v âelákovicích a Oblastním muzeu Praha-v chod (viz M. NOVÁK, cit. v pozn. 4, s. 65). V zkum a prezentace archeologické lokality v Loty sku Îivot v jezerní osadû Arai i Témûfi kaïd z vûdních oborû se pot ká s hledáním zpûsobû, jak oslovit vefiejnost jak ji zaujmout a vhodnou formou jí pfiedat informace o systému a v sledcích své práce. Vytváfiení pozitivního obrazu daného oboru v oãích vefiejnosti a probuzení zájmu o jím zkoumanou problematiku je velice dûleïité. T ká se to i pomûrnû atraktivních disciplín, napfiíklad archeologie. Zde mají anci plnit roli prostfiedníka mezi oborem a vefiejností (v mnohem vût í mífie neï napfiíklad informace zvefiej- Àované v médiích, ãasto náhodné a vytrïené z kontextu) poutavû zrealizované prezentace v muzejních prostorách a zejména pfiímo v pfiírodû. V tomto smûru mají nadûjné perspektivy pfiedev ím archeologické skanzeny ãi archeoparky, které se ke konci 20. století staly bûïnûj ími i v ãesk ch zemích. PfiestoÏe b vají zamûfiené na rûzná období a realizované rozdíln mi zpûsoby i v odli né kvalitû, mají spoleãn cíl: seznámit vefiejnost se souãasn mi poznatky o vybrané historické dobû, o tehdej í hmotné kultufie, pracovních postupech a dovednostech i o zpûsobu Ïivota. Tato zafiízení se stávají i místem konání vzdûlávacích ãi popularizujících akcí a neslouïí jen archeologii, ale napfiíklad i etnohistorii ãi památkové péãi. Zahraniãní i domácí náv tûvníci se díky zaujetí skanzenem seznámí alespoà s drobn m v sekem místních dûjin. Jedním z poãetn ch zahraniãních archeoskanzenû je rekonstrukce ranû stfiedovûké opevnûné jezerní osady v Arai i v Loty sku. Od ãesk ch, moravsk ch i fiady dal ích se tato osada podstatnû odli uje. Neobvykl stupeà dochování archeologizovan ch pozûstatkû a specifické podmínky v zkumu umoïnily prezentovat skuteãnou osadu na pûvodním místû a v pûvodní dispozici. Tato stûïejní ãást archeoskanzenu je doplnûna klasick m zpûsobem, tedy v okolí rekonstruovan mi obytn mi stavbami z nûkolika období pravûku, vytvofien mi na základû v sledkû v zkumû v jin ch místech zemû. V e dohromady tvofií Arai sk park, muzeum nacházející se 90 km severov chodnû od Rigy nedaleko mûsta Césis. Centrem tohoto muzea v pfiírodû je jezero Arai i, obklopené mírn mi svahy okolních návr- í. Zrekonstruovaná opevnûná vesnice z století se nachází na malém ostrûvku. Dûjiny osídlení oblasti do vzniku jezerní osady První osadníci pfii li do oblasti souãasného Loty - ska pfiibliïnû pfied lety, v dobû tání ledovcû. Byli to lovci a rybáfii z jihu. Svá sídli tû zakládali na vysok ch fiíãních ãi jezerních bfiezích, zpoãátku jen v jiïním Loty sku. V oblasti Arai i se osídlení objevilo v mezolitu a pokraãovalo do neolitu ( pfi. Kr.). 1 Pfiítomnost lovcû a sbûraãû je doloïena nálezy Poznámky 1 Absolutní datování vychází z pobaltsk ch specifik a uvedená periodizace se tak li í od v voje stfiedoevropského. 416 INFORMACE

13 kostûn ch harpun z fiíãních bfiehû nedaleko Arai i, které pocházejí z a 3. tisíciletí pfi. Kr. a patfiily skupinám ugrofinsk ch a laponsk ch obyvatel severního Loty ska v dobû kamenné. Na sklonku neolitu pronikli do tohoto prostoru pfiíslu níci indoevropsk ch baltsk ch kmenû, uplatàující jako hlavní zpûsob obïivy zemûdûlství. Pfii archeologickém v zkumu stfiedovûké pevnosti u jezera byly nalezeny ú tûpy pazourku a kamenná sekera, datovaná do tisíciletí pfi. Kr. BohuÏel lo jen o jednotlivé nálezy, v Arai i nebylo dosud objeveno Ïádné sídli tû z této doby. Je moïné, Ïe stopy neolitického osídlení byly zniãeny pfii pozdûj ích kultivaãních a stavebních pracích. V ãasné dobû Ïelezné ob vali oblast Arai i lidé semigalského etnika. Tomuto etniku je pfiisuzována koncovka ai i, obecnû roz ífiená v místních jménech souãasného regionu Zemgale. Pfiítomnost tûchto obyvatel je archeologicky doloïena nedaleko Arai i i pro stfiední dobu Ïeleznou ( po Kr.). V této dobû migrací byla etnická situace regionu vcelku jasná. JiÏnû od Césis byly bfiehy fieky Gauji osídleny Semigaly, zatímco severní oblast náleïela finskému obyvatelstvu. Od 6. století pfiicházeli do oblasti Arai i i pfiíslu - níci nejvût ího loty ského kmene LatgalÛ a právû s nimi je spojován vznik jezerní pevnosti. Dûjiny v zkumu Jezerní osady jsou specifickou kategorií archeologick ch památek v Loty sku, li ící se od ostatních svou polohou, dobr m stupnûm zachování a nakonec i propojením s folklorem. Jedna z povûstí vztahujících se k jezeru Arai i vypráví o tom, jak jezero kdysi zaplavilo krásn zámek, kter lze za pfiíhodné chvíle zahlédnout pod hladinou. Tento zámek mûl podle povûsti klesnout do jezera právû na místû souãasného ostrûvku. Na základû pozorování obyvatel okolí jezera, ktefií vídali trámy a kûly kolem ostrûvku, podnikl drobn v zkum v roce 1876 lechtic Carl Georg Sievers. Odkrytá prozkoumaná plocha mûfiila jen 22 m 2. lo o první pfiípad v historii Loty ska, kdy byly archeologicky zkoumány vrstvy leïící kompletnû pod vodou. V následujícím roce se v zkumu úãastnil na pozvání Sieverse i Rudolf Virchow. Podle jeho názoru vznikl ostrov na prámové konstrukci z klád a byl osídlen v dobû Ïelezné. Obyvatelé ostrova tak mohli b t svûdky pfiíchodu kfiesèansk ch knûïí a fiádu nûmeck ch rytífiû do zemû. V letech a rovnûï i pozdûji prozkoumal v zkumn t m pro podvodní památky Ústavu loty - sk ch dûjin tfii sta tfii jezer v celém Loty sku a kromû toho i nûkteré lokality na fiíãních bfiezích. PozÛstatky dávného osídlení byly zji tûny v deseti jezerech vãetnû potvrzeného osídlení jezera Arai i. Bylo zfiejmé, Ïe nelze uskuteãnit podvodní v zkum tak, aby jeho úroveà a v sledky byly srovnatelné s v zkumem na sou i. DÛleÏité proto bylo rozhodnutí pfied bádáním danou plochu ãásteãnû ãi zcela vysu it. Bûhem deseti sezon v letech a probíhal na jezefie Arai i v zkum Historického ústavu Loty ské akademie vûd pod vedením Jánise Apalse. Bylo probádáno 2500 m 2, coï pfiedstavuje tfii ãtvrtiny plochy jezerní osady. Samotnému v zkumu pfiedcházelo umûlé sníïení hladiny jezera o 1 m a vybudování hrází kolem dotãené oblasti. Tyto hráze byly dále navr ovány zeminou z v zkumu. Archeologické Obr. 1. Arai i (Loty sko), dochovaná spodní ãást obydlí. (Pfievzato z Apals, J., Apala, Z.: Arai i in ancient time, Riga 2005) Obr. 2. Arai i (Loty sko), kresebná rekonstrukce osady. (Pfievzato z Apals, J., Apala, Z.: Arai i in ancient time, Riga 2005) Obr. 3. Arai i (Loty sko), zpûsob rekonstrukce domu: tmavû jsou vyznaãeny dochované ãásti in situ, edû dochované ãásti v destrukci, svûtle ãásti doplnûné podle souvislostí a analogií. (Pfievzato z Apals, J., Apala, Z.: Arai i in ancient time, Riga 2005) Obr. 4. Arai i (Loty sko), zrekonstruovaná zástavba osady. (Foto P. Sokol) práce tak probíhaly v podmínkách poldru, kdy byla z plochy v zkumu stále pumpována voda. Vrstvy o mocnosti 1,5 3 m byly plo nû prozkoumány aï na podloïí. Celkem bylo odkryto témûfi sto padesát dfievûn ch budov, náleïejících pûti stavebním etapám, které po sobû následovaly bez pfieru ení kontinuity. V zkumem bylo získáno napfiíklad sto dvacet cel ch ãi rekonstruovateln ch keramick ch nádob vyroben ch bez pouïití hrnãífiského kruhu, keramick ch zlomkû, zvífiecích kostí, dále mnoïství zrn, klasû a stonkû rostlin z polí a luk v okolí osady. Organick materiál tvofiil dokonce kolem 40 % v ech nálezû. Konstrukce a vzhled osady Podle radiokarbonového datování vznikly první objekty kolem roku 830 po Kr., coï je ve shodû s typologick m datováním nálezû. Jezerní osada byla osídlena INFORMACE 417

14 5 6 7 Obr. 5. Arai i (Loty sko), kopie pravûkého ãlunu v prostfiedí skanzenu. (Foto P. Sokol) Obr. 6. Arai i (Loty sko), vstupní ãást domu a zadrnování stfiechy. (Foto P. Sokol) Obr. 7. Arai i (Loty sko), dûm z doby bronzové v dal í ãásti skanzenu. (Foto P. Sokol) v století, tedy v dobû VikingÛ (v století vedla z oblasti budoucí Rigy jihov chodním smûrem blízk m údolím fieky Daugavy vikinská obchodní cesta na Rus a Ukrajinu). V té dobû byla hladina jezera asi o 1,5 m níïe neï v souãasnosti. Nad hladinu tak vyãníval zhruba 0,5 m vysok ostrov, vzdálen od bfiehu 50 m a spojen s ním kamennou hrází. Díky v bornému stavu dochování dfievûn ch konstrukcí bylo moïné poznat strukturu a zpûsob stavby nejen jednotliv ch staveb, ale i osady jako celku. Jako první byla na ostrovû vybudována plo ina s mfií- Ïovou konstrukcí z klád o celkov ch rozmûrech pfiibliïnû 28 x 35 m ve tvaru mírnû nepravidelného ãtyfiúhelníku. V ka této konstrukce se pohybovala mezi 0,5 1,5 m, v závislosti na reliéfu terénu. Kraje plo iny byly obsypány zeminou tak, Ïe vznikla terasa iroká kolem 3 m. MfiíÏ i terasy byly hustû pfiekryty men ími kládami. Celá konstrukce slouïila k zvednutí terénu do úrovnû 1 m nad hladinu jezera, aby její kolísání neohroïovalo stavby, a byla zároveà i drenáïním systémem. Domy byly budovány ve dvojicích podél okraje plo iny, se vstupy smûrem k centru osady. Dodateãná fiada domû byla postavena uprostfied plochy. Za vnûj ími stûnami domû zûstala podél okraje plo iny 1 m iroká komunikace. Na obvodové terase byl zbudován pás opevnûní tvofien hradbou z horizontálnû uloïen ch klád zpevnûn ch svisl mi kûly. V osadû vznikly dva komunikaãní okruhy vnitfiní a vnûj í vzájemnû spojené úzk mi uliãkami mezi dvojicemi domû. Z obou stran chránûn vstup na plo inu se nacházel v jejím jihozápadním rohu, nejbliï ím k pobfieïí, a vedla k nûmu cesta z pfiíãnû loïen ch klád, v nûkter ch místech nahrazen ch kamennou dlaïbou. V prûbûhu dal ích stavebních fází (následovaly v intervalech let) se osídlení roz ifiovalo na vnûj ím obvodu na novû nasypávané zeminû. Bûhem druhé a tfietí fáze se je tû vzhled osady pfiíli nezmûnil, ve ãtvrté a páté fázi se v ak její struktura promûnila v kruhovou s voln m centrálním prostorem. Opevnûní bylo zvût eno o pfiibliïnû 1 1,5 m irokou hradbu z kulatiny. Vzhled domû âelní strany pravoúhl ch domû mûly kryté terasy, v jejichï levé polovinû byl umístûn vchod a na pravé pak mal pfiístfie ek. V pozdûj ích fázích se jednoprostorové domy zmûnily ve dvou- a tfiíprostorové, tvofiené uzavfienou síní, hlavní obytnou místností a pfiístavkem u zadní ãásti boãní stûny. V poslední, páté fázi dosahovaly takto ãlenûné domy rozmûrû 4,4 x 9,5 m. Domy byly bez komínû, kryly je mírnû sklonûné sedlové stfiechy z kulatiny a bfiezové ãi smrkové kûry nebo drnû. Stûny byly roubené, nûkdy v rozích spojované vertikálními kûly. Interiér byl vytápûn centrálnû situovanou jílovou pecí. Podél stûn byly lavice a místa pro spaní. Také zde byly jednoduché police na uloïení vût ích nástrojû a potfieb pro domácnost, dfievûné háky a vû áky na men í pfiedmûty a odûvy. Podlahy byly jílové ãi hlinûné. PoblíÏ pece stály pfiemístitelné dfievûné sedaãky. Na vrcholku pece bylo ohni tû, pouïívané pfiedev ím k osvûtlení místnosti. KaÏdá ze stavebních fází zahrnovala estnáct pfiíbytkû s obytnou plochou m 2. V takovéto osadû Ïilo obyvatel. Rozdíly v jednotliv ch ãástech prostoru za domy na okraji plo iny dokládají, Ïe si je obyvatelé jednotliv ch domû stavûli a upravovali sami. Na stavbu plo iny i domû bylo pouïíváno smrkové, borové, bfiezové a dubové dfievo (domy byly stavûny pfiedev ím ze smrkov ch klád dlouh ch 4 6 m). Základy osady byly pfieváïnû z bfiezov ch ãi smrkov ch kmenû siln ch cm. Îivot v osadû V zkum poskytl fiadu dokladû vztahujících se ke zpûsobu Ïivota obyvatel neobvyklé osady a k jejich hmotné kultufie. Hlavními ãinnostmi byly zemûdûlství, fiemesla a obchod, ale i lov, rybolov a lesní vãelafiství. Pole a zahrady, situované u osady na poloostrovû o rozsahu 9 ha, byly jezerem a baïinat mi plochami chránûny pfied zvûfií. K zápfiahu pfii obdûlávání polí slouïili konû a voli. Kromû tûchto zvífiat chovali osadníci skot, ovce, kozy a prasata. Stodoly a chlévy stály na pobfieïí, i kdyï nûkteré z pfiístavkû domû mûly charakter chlívkû pro kozy a ovce. Pfiímo v osadû Ïili psi a koãky. Obchodním artiklem obyvatel byly bobfií ãi kuní ko- Ïe iny, med a vãelí vosk, dûleïitou ãást zboïí pfiedstavovaly také bronzové ãi barevné sklenûné korálky z V chodu a drahé zbranû, napfiíklad dvouseãné (takzvané francké) meãe vykládané stfiíbrem ãi mûdí se zdoben mi nákonãími pochev. Jejich v roba je doloïena v jiïním védsku a na území Nûmecka. Ostatní zbranû byly místní v roby luky se ípy se Ïelezn mi hroty, o tûpy, d ky, jednoseãné meãe (scramasaxy) dosahující délky kolem 50 cm a sekery s úzk m ostfiím. Zvlá tní zbraní byly dfievûné palice, dochované v délkách 0,8 1 m, které mûly tíhlé, mírnû prohnuté tûlo a zesílenou hlavici o velikosti 10 x 15 cm. Tyto kyje se podobají palicím vyobrazen m v 11. století na tapiserii z Bayeux a popsan m v kronice Jindfiicha Livornského jako vrhací zbranû. K obranû osady slouïily zfiejmû i kameny slo- Ïené pfii obvodu plo iny. Kromû zbraní byly cenn mi pfiedmûty i nûkteré perky, napfiíklad bronzové ãelenky, nákrãníky, nápaïníky a prsteny. Stolní zboïí obsahovalo keramické i dfievûné nádoby, nûkteré potraviny byly konzumovány z nádobek z bfiezové kûry. Byly uïívány také noïe a lïíce. K pití slouïily vyfiezávané dfievûné poháry rûzn ch velikostí. Kromû pûstovaného obilí byly dûleïitou sloïkou potravy i lískové ofiechy, Ïaludy, houby a lesní ovoce, rovnûï v honky a listy rûzn ch rostlin (pfiesliãka, kopfiiva, Èovík, ptaãinec, merlík). Sladidlem byl pouze med, pouïívan i k v robû medoviny. Pfii sbírání medu se pouïívalo zafiízení usnadàující lezení po stromech, jehoï jednotlivé ãásti nalezené v domech ukazují na místní v robu. K hygienick m úãelûm slouïila obyvatelûm osady lázeà umístûná na okraji plo iny, z níï zûstala zachována spodní ãást malého prostoru (2,3 x 3 m) nedaleko od vstupu na plo inu. Na rozdíl od hlinûn ch podlah pfiíbytkû mûla lázeà dvû úrovnû podlah dfievûn ch. V pfiední ãásti místnosti se nacházela dfievûná podlaha s kamennou pecí, zatímco v zadní, sníïené ãásti byla podlaha z kulatiny s voln m prostorem pod ní, kter slouïil k odtoku vody po mytí. Záchod byl situován na okraji plo iny smûrem do jezera. K osadû patfiilo pohfiebi tû umístûné na návr í na severov chodním bfiehu jezera. Pfii v zkumu, kter se 418 INFORMACE

15 v letech zamûfiil i na tuto souãást osídlení jezera, bylo nalezeno sto edesát osm muïsk ch, Ïensk ch i dûtsk ch hrobû. Tento pfiedkfiesèansk hfibitov byl vyuïíván od 9. do pozdního 12. století, tedy i po zániku jezerní osady. Orientace muïsk ch a Ïensk ch hrobû byla opaãná, muïi byli ukládáni hlavou k v chodu, Ïeny hlavou k západu. Tyto pohfiební zvyklosti mimo jiné dokládají, Ïe zdej í obyvatelé náleïeli k nejvût ímu loty skému kmenu, LatgalÛm. Obyvatelé osady a její zánik Jezerní osada byla ob vána sociálnû diferencovanou spoleãností. Bûhem druhé a tfietí stavební fáze stála uprostfied centrální plochy budova s mal m otevfien m prostranstvím pfied ãelní stranou a oddûlen m vstupním prostorem. Tato budova je interpretována jako obydlí stafie iny obce. Jako sociálnû urãující zboïí slouïily drahé, dováïené dvouseãné meãe, pásy s bronzem zdoben mi závûsky ãi masivní váleãnické náramky. Osada je pokládána za sídlo latgalského lechtice s jeho domácností, skládající se z nûkolika rodin, svobodn ch lidí a men ího poãtu nesvobodn ch. Je moïné, Ïe lokalita Arai i byla zprvu centrem malého území (v první polovinû pozdní doby Ïelezné, po Kr.), které zaniklo v souvislosti se vznikem jiné správní a politické struktury. PoÏárová vrstva ve vrchní ãásti archeologick ch uloïenin a nálezy zbraní (hroty ípû a o tûpû) ukazují na to, Ïe jezerní pevnost byla kompletnû zniãena v prûbûhu vût ího konfliktu. Po zániku osídlení se osada ãasem ocitla pod hladinou jezera. Pfiíãiny zatopení byly v zásadû dvû. Na jedné stranû to byly deformace dfievûné konstrukce, na kterou pfii absenci údrïby destruktivnû pûsobila vlhkost i vlastní hmotnost. (Po kozování spodních ãástí konstrukcí bylo jiï dfiíve dûvodem ãastého obnovování zástavby pût fází v prûbûhu pfiibliïnû jednoho sta let.) Druhou pfiíãinou potopení osady byl vzestup úrovnû hladiny jezera v dûsledku zmûny klimatu. Roãní teploty se pohybovaly o 1 2 C nad dne ním prûmûrem, charakteristické byly ãasté a silné de tû. Vzestup hladiny jezera znemoïnil dal í Ïivot na plo inû a voda zbytky zniãené osady zakonzervovala. Povûdomí o existenci zatopeného sídla pfietrvávalo následnû jen v povûstech. Skanzen Materiál získan v zkumem poskytl vcelku kompletní pfiedstavu o latgalské materiální kultufie bûhem vikinské periody a ãásteãnû i o kultufie duchovní. JiÏ v prûbûhu v zkumu se zrodila idea rekonstrukce osady jako archeologického muzea ve volné pfiírodû. K této rekonstrukci byla vybrána první stavební fáze, z 9. století, neboè byla nejlépe dochována. Osada a její jednotlivé budovy byly obnoveny v pûvodních místech a rozmûrech. Pfii pracích byly pouïívány dobové nástroje. Spodní ãásti budov byly zhotoveny jako kopie odkryt ch originálû, horní ãásti pak na základû fragmentû nalezen ch pfii v zkumu a etnografick ch analogií. Skanzen ov em netvofií jen rekonstrukce jezerní osady. Na poloostrovû, kde mûli kdysi jezerní obyvatelé svá pole, byly nejdfiíve zbudovány domy z doby kamenné a pozdûji i z doby bronzové, které sice nejsou pro toto místo doloïeny, ale byly zhotoveny na základû jin ch v zkumû v Loty sku. Souãástí arai ského muzea v pfiírodû jsou i ruiny hradu na poloostrovû, ãásteãnû odkryté pfii archeologickém v zkumu. Hrad byl postaven livonsk m fiádem ve 14. století a poniãen vojskem Ivana IV. v roce Ob ván pfiestal b t v následujícím století. Samotn hrad ãtyfiúhelníkového pûdorysu stál na v chodní ãásti poloostrova (nejblíïe k jezeru), zatímco na západní ãásti, oddûlené od hradu hradbou a pfiíkopem, se rozkládalo rozsáhlé pfiedhradí. Do roku 1561 byl hrad centrem oblasti a tvofiil podpûrné hospodáfiské zázemí hlavního sídla livonského fiádu, hradu v Césis. V letech byl pak hrad centrem pozemkû patfiících polskému králi. V letech a probûhl archeologick v zkum hradu. Pfii západní hradbû byly odkryty relikty obytn ch a hospodáfisk ch budov, horkovzdu né topení, místo brány a padacího mostu a ãást nádvofií dláïdûného men ími kameny. Struktura zástavby nesla znaky nûmeck ch hradû, zatímco movité nálezy naznaãují, Ïe v znamnou ãást obyvatel hradu tvofiilo domácí obyvatelstvo. Skanzen tak v jakémsi chronologickém pfiehledu umoïàuje seznámit se na nevelké plo e a v pfiirozeném prostfiedí nejen se vzhledem a zpûsobem konstrukce ranû stfiedovûké osady, ale i se stavební technologií star ích, pravûk ch období vãetnû Ïivotních podmínek v dan ch dobách a nakonec i s autentick mi pozûstatky vrcholnû stfiedovûkého hradu. Práce na v stavbû skanzenu stále pokraãují a místo je kromû vûdeck ch úãelû vyuïíváno i k v ukov m akcím. Dne 30. ãervna 2005 se v Arai i uskuteãnila ãást evropského projektu Delphi house of questions, kter probíhá v evropsk ch archeologick ch centrech pod ir m nebem a podílí se na nûm kromû loty ského Arai i i nizozemsk archeopark Archeon v Alphenu a nûmeck Unteruhlingen u Bodamského jezera. Smyslem projektu je vyhledávat nejãastûji pokládané otázky k minulosti Evropy a profesionálnû je zodpovídat v prostfiedí archeoparkû ãi skanzenû, dále utfiídit problémy jednotliv ch skanzenû a spoleãnû je pfievést na evropskou platformu tak, aby pfiístup k historick m problémûm i náv tûvy samotn ch skanzenû byly snaz- í a samozfiejmûj í. Smyslem akce, jíï se kromû náv tûvníkû z fiad iroké vefiejnosti zúãastnili i vûdci a politici, bylo zdûraznûní vztahû baltsk ch zemí s oblastmi na jih a západ od nich, tedy v rámci Evropy. To, Ïe kulturní transfer probíhal v obou smûrech, bylo dokládáno na pfiíkladech rozvoje zemûdûlství a zpracování kovû i na obchodu s jantarem. V souvislosti s uveden m projektem jsou poznatky v Arai i prezentovány ve ãtyfiech jazycích: v loty tinû, nûmãinû, holand tinû (tedy v jazycích zemí úãastnících se projektu) a v angliãtinû. Literatura: APALS, J., APALA, Z.: Arai i in ancient time, Riga Kresby Jana Prouska (Muzeum âeského ráje Turnov) Akademick malífi Jan Prousek ( ), jehoï v znamné 150. v roãí narození si v roce 2007 pfiipomínáme, patfií mezi zakladatelské osobnosti národopisné dokumentární kresby. Jeho dílo je obecnû spjaté zejména s regionem Turnovska a horního Pojizefií (obce okresû Semily, Liberec, Mladá Boleslav), a to pfiedev ím jeho ãást, která vznikla pfii pfiípravû projektu âeské chalupy na Zemskou jubilejní v stavu roku 1891 a pfied Národopisnou v stavou ãeskoslovanskou v roce 1895 v Praze (obou akcí se J. Prousek zúãastnil mimo jiné i obrazem Z ãeské vesnice v Pojizefií). V znam jeho dokumentace pfii studiu lidového stavitelství a lidového malovaného nábytku v poslední ãtvrtinû 19. století je zcela nezastupiteln. Znaãná ãást Prouskovy dokumentární kresby (zvlá tû tuïkové) je uloïena v Muzeu âeského ráje v Turnovû, které spoluzakládal a jehoï sbûrnou oblast dokumentoval jiï v 80. letech 19. století. J. Prousek se rovnûï stal autorem první monografie o v voji lidov ch staveb a lidového malovaného nábytku v daném regionu publikace Dfievûné stavby starobyle roubené a lidov nábytek v severov chodních âechách byla vydána v Praze roku K Prouskov m dokumentárnû nejcennûj ím kresbám patfií roubená chalupa v Benátkách u Turnova, kterou autor vytvofiil v roce 1881 pro ãasopis Svûtozor, dále b valá roubená kovárna v Pfií ovicích u Turnova nebo roubené podsíàové domy v Semilech a Sobotce. K velmi znám m a cenn m dílûm patfií rovnûï kresba dvojích vrat Dlaskova statku v Dolánkách u Turnova z roku 1890, soubor kreseb z Jizersk ch hor, z nichï zaujme napfiíklad vyobrazení skláfiské osady Kristiánov z roku 1899, dále objekty skláfisk ch hutí v Harachovû-Novém Svûtû a na Malé Jizerské louce. Z dal ích objektû tvofiících vesnickou zástavbu je tfieba upozornit na star kamenn most pod Navarovem, dfievûné zvonice v Rovensku pod Troskami a Oseku u Sobotky ãi na celkov pohled na mûsteãko LibuÀ z roku 1896 a na ãást zástavby Ktové pod Troskami z roku Z technick ch staveb zaslouïí pozornost rouben patrov ml n Îampach u Ktové pod Troskami ãi ml nice Votrubcova ml na v Turnovû na kresbû z roku Z hospodáfisk ch staveb zemûdûlsk ch usedlostí je tfieba pfiipomenout napfiíklad roubené patrové s pky ( p chary) kryté slámou v Petra ovicích a Bílé. V vojovû zajímavá roubená obytná stavení zdokumentoval J. Prousek v Pfiepefiích u Turnova (v roce 1887), ve Vinci u Mladé Boleslavi (na kresbû z roku 1886) a rovnûï v Bfieznû u Mladé Boleslavi. Jan Prousek patfiil od vzniku národopisné kresebné dokumentace lidového stavitelství k jejím ãeln m pfiedstavitelûm. JestliÏe v roce 1984 pfiipomnûlo Muzeum âeského ráje v Turnovû v stavou Jan Prousek, obrazy kresby 70. v roãí jeho úmrtí, je jistû vhodné alespoà letm m pfiehledem díla uloïeného v turnovském muzeu pfiipomenout zejména odborné vefiejnosti zab vající se národopisnou dokumentací lidového stavitelství kulaté jubilem Prouskova narození. Lubomír PROCHÁZKA INFORMACE 419

16 1 2 Obr. 1. Jan Prousek, kovárna v Pfií ovicích (okres Liberec), kresebná studie ãástí objektu. (Muzeum âeského ráje Turnov) Obr. 2. Jan Prousek, DlaskÛv statek v Dolánkách (okres Semily), kresba (Muzeum âeského ráje Turnov) SEMINÁ E KONFERENCE AKCE European Heritage Heads Forum Praha Ve dnech se v Praze konalo setkání vedoucích pfiedstavitelû památkov ch institucí Evropy European Heritage Heads Forum. Tradice setkávání byla zaloïena teprve v roce 2006, kdy fieditelé poprvé takto jednali v Lond nû. Slavnostní zahájení praïské akce se uskuteãnilo v odpoledních hodinách v sálech piana nobile Nostického paláce, sídla Ministerstva kultury âr. V zastoupení ministra hosty 9. kvûtna uvítal první námûstek Ing. Jaromír Talífi. Odborn program byl naplánován na 10. a Zá titu nad akcí pfievzal pfiedseda Senátu Pfiemysl Sobotka, kter také v Rytífiském sále Vald tejnského paláce zahájil první blok pfiedná ek. Hostitelskou zemi pfiedstavil generální fieditel Národního památkového ústavu Pavel Jerie, jenï struãnû uvedl základní pfiehled v voje oboru v na ich zemích a dále hovofiil o struktufie památkového fondu i o Národním památkovém ústavu a jím spravovan ch objektech. Pan Georges S. Zouain z agentury GAIA Heritage pfiednesl pfiíspûvek s názvem Cultural Heritage in the Light of Economic Analysis (Kulturní dûdictví ve svûtle ekonomické anal zy). Po struãné genezi pojetí ochrany památek ve Francii se vûnoval kulturnímu dûdictví ve vztahu k obecné ekonomické terminologii. Památky jsou stále více vnímány jako ekonomick statek, jehoï ochrana a péãe pak pfiedstavují budoucí ekonomick zisk. Zaznûla zajímavá my lenka, Ïe v znam kulturního dûdictví velmi úspû nû zvy ují kvalitní informace o jeho hodnotách, jeho poznání a cílená interpretace pro nej ir í cílové skupiny (kvalitní marketing ), tedy ãinnosti, které i pfii malém vkladu generují pomûrnû dobré v nosy. Referát pana Daniela Theronda, námûstka fieditele kulturního odboru Rady Evropy (dále CoE Council of Europe), byl zamûfien na ãinnost rady v oblasti kulturního dûdictví. 2 Pfiedná ející pfiipomnûl, Ïe CoE zahájila aktivní podporu kulturního dûdictví jiï v 70. letech 20. století, a zatímco napfiíklad UNESCO soustfiedí svou pozornost na ochranu hlavních hodnotn ch kulturních a pfiírodních lokalit, CoE si klade za cíl zdûraz- Àovat kulturní dûdictví jako Ïivotní prostfiedí obãanû, prostfiedek spoleãensk ch vazeb a (zejména v poslední dobû) faktor soudrïnosti v procesu budování evropského obãanství. Pan Therond také upozornil na dûsledky globalizace a migrace vãetnû její specifické oblasti vázané na evropské stipendijní systémy Erasmus a Tempus. Díky nim vyrûstá celá nová generace EvropanÛ, ktefií studují, Ïijí a pracují jinde, neï se narodili, a musejí nalézat vztah k novému prostfiedí vãetnû jeho kulturního dûdictví. ZdÛrazÀování národních kofienû a identit v tûchto pfiípadech není tak efektivní, Rada proto hledá i nové formy prezentace hodnot památkového dûdictví pro tyto skupiny spoleãnosti. Jednou z nejmlad ích aktivit Rady Evropy bylo zalo- Ïení informaãního systému HEREIN, 3 jehoï naplàování v ak zatím neprobíhá pfiíli aktivnû. Informaãnû velmi hodnotn byl referát pana Terje Nypana z Norska, nazvan The Inadvertent Impact of EU Directives on Cultural Heritage (Bezdûãn dopad smûrnic Evropské unie na kulturní dûdictví). 4 Pan Ny- Poznámky 1 Tento ãlánek je roz ífienou verzí pfiíspûvku publikovaného bezprostfiednû po zasedání na webu Národního památkového ústavu v kvûtnu Text pfiíspûvku je publikován na stránce 3 Základní fakta o projektu HEREIN obsahovala prezentace zvefiejnûná na stránce org.uk/ehhf/upload/pdf/4_therond_presentation_dt_prague.pdf. 4 Informaãnû bohatá prezentace s konkrétními pfiíklady je k dispozici na stránce /ehhf/upload/pdf/5_nypan_ehhf_prague_may07.pdf. 420 INFORMACE SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 pan podrobnû komentoval vybrané pfiíklady, kdy evropské smûrnice vzniklé ve zcela odli n ch sektorech (zejména zdravotnictví, stavební v roba) zakazují napfiíklad pouïívání nûkter ch chemick ch prostfiedkû s obsahem toxick ch látek. Zakazování aplikace takov ch prostfiedkû velmi komplikuje péãi o kulturní dûdictví a je v rozporu napfiíklad s Konvencí o ochranû architektonického dûdictví (1985) ãi Chartou z Burra o principech péãe o dfievûné stavby (ICOMOS 1999). Byla zkoumána i ekonomická a energetická potfiebnost v mûny star ch oken za nové prvky, pfiiãemï energetická nároãnost v roby nov ch neopodstatàuje hromadnou likvidaci historick ch v plní, k níï mnohde dochází. Je to pfiitom zbyteãné, neboè sama Dohoda o Evropské unii obsahuje nástroje, na jejichï základû lze takov m pro hodnoty kulturního dûdictví negativním pfiedpisûm ãelit. Sektor kulturního dûdictví v ak neb vá v náleïit ch lhûtách bûhem tvorby evropsk ch pfiedpisû o v voji a implementaci právních aktû informován. Proto kompetentní subjekty odpovûdné za péãi o kulturní dûdictví objevují tyto negativní dopady pfiíli pozdû a pak b vá velmi problematické dodateãnû vyjednávat a prosazovat v jimky. Takov m situacím by bylo potfiebné pfiedejít zaji tûním takzvaného prvního pozorovatele, jenï by operativnû informoval dal í relevantní instituce a osoby, které mohou do legislativního procesu vãas vstoupit. Diskuse k této pfiedná ce vyústila v závazek pfiítomn ch projednat co nejdfiíve mechanismus spoleãného financování trvalého monitoringu vznikajících pfiedpisû Evropské unie. Odpoledne prvního dne bylo vûnováno ãinnosti ve dvou pracovních skupinách, které projednávaly moïné dopady klimatick ch zmûn a tlakû rychlého rozvoje i masového turismu na kulturní dûdictví. Zástupci English Heritage pfiitom pfiedstavili základní my lenky jejich strategického a informaãního materiálu s názvem Climatic Change and the Historic Environment (Klimatické zmûny a historické Ïivotní prostfiedí). V této souvislosti je zajímavá jedna z definic informaãního letáku, kter byl úãastníkûm rozdán a kde se uvádí, Ïe historické Ïivotní prostfiedí pfiedstavuje doklady interakce ãlovûka s jeho fyzick m prostfiedím v minulosti, je neobnoviteln m zdrojem a stejnû jako dal í hodnotné zdroje v rámci Ïivotního prostfiedí zasluhuje uchování ve prospûch lidstva v budoucnosti. English Heritage si programovû klade za úkol zdûrazàovat tuto charakteristiku historického dûdictví a zaji Èovat, aby hodnotami ani dal ím kapitálem vtûlen m do historick ch památek nebylo pl tváno. ZároveÀ se zavazuje aplikovat principy trvale udrïitelného rozvoje do své vlastní ãinnosti. Strategie English Heritage proto obsahuje v ãet potenciálních pfiím ch i nepfiím ch dûsledkû klimatick ch zmûn, které objektivnû probíhají a které pfiedstavují váïné hrozby zejména pro níïinné pobfieïní oblasti Británie. Z této strategie pro nás mohou b t cenné argumenty zformulované proti zpochybàování kvality historick ch staveb ve vztahu k energetick m úsporám. English Heritage v letáku pfiipomíná základní charakteristiky historick ch staveb, zaloïené na tradiãní zku enosti energeticky málo nároãného Ïivotního stylu: kamenné zdi s velkou akumu- 1 laãní schopností, pomûrnû malé okenní otvory stejnû jako energetickou v hodnost zástavby v souvisl ch fiadách, pro mlad í vrstvu obytné zástavby v Británii zcela typické (terraced housing), rozumnou svûtlou v ky prostor zaji Èující pfiirozenou ventilaci a dostatek vzduchu a v neposlední fiadû i trvanlivost a opravitelnost konstrukcí a prvkû v tradiãních budovách. Obecnû platn m argumentem je také pfiipomenutí hodnoty pouïitého stavebního materiálu v kontrastu s pfiípadnou demolicí, likvidací suti, náklady na v robu nového materiálu a jeho pouïití v nové stavbû. V závûru strategie se proto dûraznû upozoràuje, Ïe obecné vládní politiky zamûfiené na úspory energie nemohou ohro- Ïovat hodnoty historického Ïivotního prostfiedí, ale naopak musí obsahovat tyto ir í úvahy a hledat fie ení pfiijatelná i z hlediska kulturního dûdictví. Dopoledne druhého jednacího dne fóra byly shrnuty poznatky v plénu a pfiedstaveny v sledné teze obou skupin. Byly formulovány jednoduché závûry, na které by mûla navazovat dal í setkání. Poslední blok fóra byl otevfien ir í vefiejnosti a obsahoval sérii pfiedná ek informujících o praxi v nûkter ch evropsk ch zemích. Prezident Zemského památkového úfiadu v Hesensku (Die Vereinigung der Landesdenkmalpfleger in der Bundesrepublik Deutschland und Landesamt für Denkmalpflege Hessen) pan Gerd Weiss informoval o v borném hesenském systému GIS. Velmi zajímav byl pfiíspûvek fieditele Památkového ústavu z Dánska pana Steena Hvasse, nazvan Cultural Heritage a Valuable Resource (Kulturní dûdictví hodnotn zdroj). eãník struãnû pfiedstavil reformu vefiejné správy, která v Dánsku platí od poãátku roku V jejím rámci bylo 271 dosavadních správních okrskû (místních úfiadû) redukováno na 98 a zároveà bylo zru eno tfiináct krajsk ch správ a nahrazeno pûti (jejichï hlavní funkcí je pfiitom fiízení nemocnic). Z tohoto dûvodu se také zmûnila úloha jednotliv ch stup- ÀÛ státní správy centrální vlády, krajû a místních úfiadû. Místní úfiady b valy kompetentní pro územní plánování pouze v rozsahu sídel, nyní jejich úloha zahrnuje i plánování ve volné krajinû. Zásadní zmûnou, kterou si dánská památková vefiejnost cení, je nezbytnost pro pfií tí plánování provádût hodnocení dopadû nové v stavby a stavebních aktivit na existující kultur- Obr Praha 1, Nostick palác, prûbûh jednání fieditelû evropsk ch památkov ch institucí. (Foto J. Slavíãek, 2007) ní dûdictví. Jedná se o paralelu ke známému systému EIA (Environmental Impact Assessment hodnocení dopadû na Ïivotní prostfiedí). Památkov ústav Dánska vyuïil zmûn v systému státní správy k informaãní kampani zamûfiené na zv - ení povûdomí o kompetenãních zmûnách a zároveà byla provedena zajímavá anal za pfiístupu dánské vefiejnosti u obãanû i právnick ch osob ke kulturnímu dûdictví. Bylo zajímavé, Ïe i firmy pokládají památky za faktor dobrého podnikatelského prostfiedí (83 %) a spolu s 92 % obãanû si myslí, Ïe kulturní dûdictví vytváfií místní identitu (76 %). V zkum potvrdil, Ïe si vefiejnost pfieje, aby existovala aktivní strategie zamûfiená na kulturní dûdictví, které pak místní samosprávy mohou zapojovat do sv ch politick ch aktivit i plánování v oblastech podnikání, turismu a infrastruktury. RovnûÏ holandsk pfiíspûvek pana Keese de Ruitera s názvem The Economics of the Dutch Cultural Landscape (Ekonomika holandské kulturní krajiny) v sobû spojoval péãi o historické stavební prostfiedí a péãi o krajinu. Nosn m tématem pfiedná ky byl názor, Ïe mnohem draï í neï zaãít s regenerací je nedûlat nic. Byly akcentovány multioborov pohled na historické dûdictví a nutná spolupráce resortû. Holandsk památkov ústav klade dûraz také na zapojení místní politické reprezentace do otázek spojen ch s památkovou péãí a informovanost místních obyvatel. editel polského památkového ústavu dr. Marcin Pawlicki podrobnû pfiedstavil organizaãní strukturu ústavu, poté co byla památková péãe spojena s archeologick m ústavem. Pro na e prostfiedí mûïe b t dûleïité poznání základního ãlenûní odborn ch sekcí pfiímo fiízen ch fieditelem. Na úrovni námûstkû ústfiedního pracovi tû jsou nyní sekce ochrany a strategie kulturního dûdictví (vãetnû evidence), sekce archeologie, sekce vzdûlávání a propagace (vãetnû digitalizace informací), sekce administrativní, sekce finanãní a regionální pracovi tû. 5 Zástupce védského Národního památkového ústavu pfiedstavil komplexní zprávu, která byla pro vládu SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 421

18 SÚHRADNICE 07 Hºadanie nov ch moïností komunikácie a partnerstva zpracována v roce 2006 pod názvem Environmental Scanning: Towards Future Heritage Management. Ta je podkladem pro státní koncepãní materiály, zamûfiuje se na nové pojetí fiízení zmûn v krajinû a silnû zdûraz- Àuje aktivní zapojení vefiejnosti vãetnû úlohy památkového ústavu pfii vysvûtlování smyslu péãe o dûdictví. panûlsko v souãasné dobû podporuje spí e tematické skupiny památek. editel Ústavu kulturního dûdictví a krásn ch umûní pan Julián Martínez García struãnû charakterizoval hlavní probíhající dotaãní programy: Národní plán pro katedrály, Národní plán industriálního dûdictví, Národní plán pevnostní architektury (hrady, pevnosti) a Národní plán pro podmofiské kulturní dûdictví. Pfiipravuje se program pro kulturní krajinu. 6 Po tomto pfiehledu by se slu elo zvefiejnit závûry fóra. ProtoÏe smyslem setkávání hlav památkové péãe je postupné vzájemné informování, sladûní pfiístupû a vnímání kulturního dûdictví a v budoucnu i smûfiování k mnohajazyãn m v kladov m materiálûm, nebyla formulována Ïádná deklarace ãi spoleãná tisková zpráva. Vût ina témat bude dále rozvíjena na pfií tích setkáních a doplnûna o dal í. Bylo dohodnuto, Ïe na webové stránce fóra 7 budou zvefiejàovány v echny v znamné dokumenty z jednání a relevantní materiály. Webová stránka bude roz ífiena i o korespondenãní odkazy a vyhrazen pfiístup pro operativní v mûnu názorû. Pfií tí setkání vedoucích pfiedstavitelû památkov ch institucí se uskuteãní ve dnech kvûtna 2008 v Kodani. Cel obsah setkání, pfiedná ek a diskusí jasnû ukazuje posun vnímání kulturního dûdictví (zejména ve Velké Británii, Dánsku, védsku, panûlsku) od jednotlivé památky nebo ãásti historického sídla k obecnûj ím celkûm, jako je historické prostfiedí nebo ãastûji historické Ïivotní prostfiedí. Péãe o dochované hodnoty je dûslednû vãleàována do strategií trvale udrïitelného rozvoje. UdrÏované a vyuïívané kulturní dûdictví je kvalifikováno jako souãást kvality moderního Ïivota. Rozumné a k dochovan m hodnotám citlivé uïívání existujících staveb, do jejichï vzniku byla jiï v minulosti vloïena energie (a to jak materiál, tak kreativní my lenky), je v souladu s principy trvale udrïitelné spoleãnosti a moderních trendû. Nadstavbové kvality historick ch památek a krajiny jsou nenahradi- 2 telnou hodnotou, kterou je tfieba chránit a rozvíjet. Vût ina evropsk ch památkov ch organizací evidentnû vystupuje sebevûdomû jako kvalifikovan a respektovan poradce pro místní úfiady a samosprávu, formuluje strategie, principy a doporuãení. Za klíãov aktuální úkol je ve vût inû zemí oznaãována spolupráce s vefiejností a trvalé vysvûtlování smyslu péãe o kulturní dûdictví takzvaná cílená komunikace (targeted communication) s rûzn mi skupinami obyvatelstva. Tuto prioritu pfiitom zdûrazàují i zemû, v nichï má iroká publikaãní ãinnost nejrûznûj ího druhu dlouholetou tradici. Pouãená místní samospráva a vefiejnost jsou co nejvíce vtahovány do spolurozhodování o ochranû a optimálních postupech vyuïívání ãi prezentace hodnot, které tvofií souãást identity místa ãi regionu. Národní památkov ústav byl povûfien organizací setkání a pfiípravou doprovodného programu. Pro akci byly zaji tûny reprezentativní prostory v nedávno opravovan ch a restaurovan ch palácích praïské Malé Strany. Peãlivé zaji tûní doplàkov ch sluïeb a v borná práce tlumoãníkû pfiispûly k celkovû profesionálnímu prûbûhu celé akce. Zájem o setkání projevila i hlavní média, klíãoví aktéfii byli pozváni do nejsledovanûj ích vysílacích publicistick ch pofiadû a âeská televize pofiídila informaci i do hlavního zpravodajství. Vûra KUâOVÁ Poznámky 5 Základní prezentace s uvedením agend jednotliv ch sekcí je na webové stránce uk/ehhf/upload/pdf/poland_praga_presentation.pdf. 6 Základní teze pfiíspûvku obsahuje prezentace na stránce pdf/spanish_european_heritage.pdf. 7 Spi ské muzeum v Levoãi uspofiádalo ve dnech mezinárodní konferenci zamûfienou na prezentaci hradû ve vztahu k jejich památkové ochranû, zpfiístupnûní a marketingu v rámci cestovního ruchu. PofiadatelÛm se podafiilo dosáhnout optimální situace, kdy se pfiednesené referáty, aã nûkteré tematicky blízké, nepfiekr valy, ale naopak organicky doplàovaly, takïe v celkovém rozsahu obsáhly takfika celé iroké spektrum problematiky, která se této v znamné ãásti kulturního dûdictví dot ká. Vlastní blok referátû, kter probûhl v budovû historické radnice v Levoãi, uvedli fieditelka Spi ského muzea v Levoãi dr. Novotná a námûstek generálního fieditele Slovenského národního muzea Mgr. Rezník, ktefií také cel prûbûh moderovali. Úvodem byl prezentován hrad âesk ternberk (Z. Miková, K. mídová). Po struãném historickém pfiehledu, dovedeném pfies zestátnûní po roce 1948 a následnou restituci v 90. letech minulého století aï do souãasnosti, zejména pfiekvapily údaje o náv tûvnosti tohoto mimofiádnû hodnotného objektu, která se poãtem sto tfiicet sedm tisíc náv tûvníkû v loàském roce dostala na hranici kapacitní únosnosti vzhledem k provozním a technick m moïnostem, limitovan m charakterem stavebního organismu hradu. Zevrubn referát postihující peripetie osudû Spi - ského hradu se zamûfiením na období od 19. století do souãasnosti pfiednesla fieditelka pofiádající organizace. Obzvlá tû instruktivním zpûsobem pfiiblíïila svízeln problém nedávné havárie zdiva románského paláce na severozápadní stranû, kter sice unikl metodicky diskutabilní památkové obnovû v poslední tfietinû 20. století, ale nedoãkal se vãas nezbytného zabezpeãení. Dílãí náznakové obnovy se naproti tomu dostalo hradní kapli, která byla zastfie ena, opatfiena mobiliáfiem a znovu vysvûcena. Pfiíspûvek dále mimo jiné pfiinesl zajímavé informace o skalním podloïí hradu s ãetn mi podzemními prostory a pfiiblíïil nároãnou provozní stránku správy impozantního stavebního komplexu, kter postrádá vlastní zdroj vody (!). Následoval pfiíspûvek Zásadné a pracovné postupy pri konzervácii hradu Lietava (ª. Chobot), v nûmï byl prezentován dosavadní prûbûh konzervaãních prací provádûn ch jak svépomocí, tak ãásteãnû dodavatelsky. Hrad má v dlouhodobém pronájmu ZdruÏenie na záchranu Lietavského hradu, které kooperuje s pfiedními specialisty. Zodpovûdnému a dûlnému pfiístupu tohoto obãanského sdruïení s moravsko-slovenskou ãlenskou základnou také odpovídají v sledky jeho práce, a to jak na vlastní konzervaci hradní zfiíceniny, tak pfii pfiípravû vydání star í, av ak pfiedtím nepublikované monografie hradu z pozûstalosti D. Menclové a zejména pfiínosné metodické publikace Ochrana zrúcanin v kultúrnej krajine. Navzdory ponûkud pfiekvapivé fluktuaci sv ch ãlenû dosahuje sdruïení vynikajících v sledkû. Odli nû byl zamûfien pfiíspûvek Zapomenuté a ohro- Ïené památky na Zlínsku (R. Vrla, H. Slu tíková). Po 422 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

19 zasvûceném úvodu, vûnovaném problematice památkové péãe o torzální architekturu, pracovníci Krajského úfiadu Zlínského kraje prezentovali úspû né konzervaãní zásahy na ménû znám ch, vût inou jen fragmentárnû dochovan ch stfiedovûk ch fortifikacích, probíhajících v mnoha pfiípadech za dobrovolné pomoci obãansk ch sdruïení. V znamnou roli zde zajisté sehrál pfiínos R. Vrly, kter na urãit ch akcích osobnû participoval. K nejpozoruhodnûj ím v sledkûm bezesporu náleïí vedle jiï známé dlouholeté obnovy hradu Lukova konzervace pozûstatkû brány a válcové vûïe hradu Kfiídlo. Referát Hrad Rok tejn a problematika jeho památkového zabezpeãení (M. Plaãek) pfiiblíïil stavební v voj tohoto moravského hradu, kter byl v minul ch desetiletích pfiedmûtem rozsáhlého archeologického v zkumu. Pfiedná ející struãnû shrnul dosavadní v sledky dlouhodobé konzervace zfiíceniny, provádûné s velkou obûtavostí mûstem Brtnice, jeï je jejím vlastníkem. Rozeklané koruny zdiva dolního paláce byly zaji tûny olovûn m plechem, tedy zpûsobem u nás ne zcela bûïn m vzhledem k pomûrnû vysoké cenû tohoto materiálu, která je v ak dostateãnû vyváïena jeho trvanlivostí. V obsáhlém pfiíspûvku Múzeum ako tvorba (J. Papco) byla teoreticky pojednána metodologická v chodiska pfii správû a prezentaci zpfiístupnûného objektu z hlediska muzeologického i z hlediska památkové péãe na pfiíkladech konkrétního objektu (zámek Bojnice). Referující se ov em logicky nemohl vyhnout závûru, Ïe bûïnému náv tûvníkovi jsou vlastní forma správy objektu a do znaãné míry i charakter a propracovanost expozice víceménû lhostejné. Pfiíspûvek Marketing v ªubovnianskom múzeu (A. utorová) se neomezoval pouze na prezentaci hradu Stará ªubovÀa, ale zahrnoval téï nedaleké muzeum v pfiírodû (skanzen) âerven Klá tor. Dûjiny hradu v znamn m zpûsobem ovlivnila dlouhotrvající zástava polskému králi, bûhem níï bylo vybudováno mohutné opevnûní a byly zde dokonce doãasnû uloïeny polské korunovaãní klenoty. Tyto skuteãnosti reflektuje historická expozice doplnûná expozicemi historického nábytku, fiemesel a cechû z okolí. V pfiíspûvku Aktivity múzea v KeÏmarku v návaznosti na rozvoj cestovného ruchu (E. Cintulová) byl pfiedstaven mûstsk hrad, poprvé zpfiístupnûn v rámci mûstského muzea v meziváleãném období. Po zajímavém exkurzu, popisujícím pracovní nároky kladené na zamûstnance muzea po roce 1948, autorka pfiiblíïila charakter prûvodcovské ãinnosti na hradû a zejména popularizaci hradu pomocí divadelních pfiedstavení. Od ostatních se sv m zamûfiením odli oval instruktivní pfiíspûvek Nové formy marketingu a ich vyuïitie v muzeálnych in titúciach (K. Tomãofãík), kter na konkrétních pfiíkladech názornû demonstroval moïnosti vyuïití zejména elektronick ch médií k co nej ir- í prezentaci zpfiístupnûn ch objektû a ífiení informací o pofiádan ch akcích, zdaleka se neomezující pouze na obvyklé webové stránky. Následoval obsáhl referát Státní hrady Pern tejn a Vevefií. Spoleãné otázky a rozdílné odpovûdi dvou blízk ch hradû s odli n mi osudy (Z. J. krabal, P. Fedor). Vedoucí správ obou objektû struãnû zrekapitulovali dûjiny obou hradû a pfiiblíïili souãasnou problematiku jejich obnovy a provozu. V pfiípadû Pern tejna byl opût zdûraznûn problém kapacitní, v stiïnû definovan jako meze propustnosti hradu, kter nedokázalo odstranit ani zavedení vût ího poãtu prohlídkov ch okruhû s diferencovan m vstupn m. Dlouhodobû nevhodnû vyuïívan a zanedban hrad Vevefií, ãásteãnû postiïen drasticky proveden m statick m zabezpeãením (jako ostatnû fiada jin ch objektû v nûkdej í âssr), je v souãasné dobû upravován a pro jeho interiéry je hledáno optimální vyuïití. Pfiíspûvek Hrad Devín v minulosti a súãasnosti (K. Harmadyová, D. Divileková) pfiiblíïil dlouhé dûjiny tohoto exponovaného pohraniãního místa nad Dunajem, kde star í formy osídlení nahradil stfiedovûk hrad. Autorky s nadhledem konfrontovaly star í i nedávné pokusy vyuïít (ãi spí e zneuïít) toto atraktivní místo k demonstraãním projevûm rûzn ch politick ch ambic s problematikou památkové ochrany a provozních potfieb zfiíceniny v romantické poloze. Nad rámec programu byla zafiazena zajímavá prezentace zfiíceniny ménû známého slovenského hradu âabraì (M. MíÀo). Po struãné charakteristice stavebního v voje s dominantní renesanãní fortifikací, díky níï hrad dvakrát odolal tureckému obleïení, autor pfiiblíïil záchranné práce, provádûné obãansk m sdruïením Rondel, spojené se zastfie ením brány a upozornil na problémy související se zpfiístupnûním hradu náv tûvníkûm v dûsledku jeho obtíïné dopravní dostupnosti. Pfiedneseny nebyly pfiíspûvky Prezentace lucemburského hradu Vianden (G. Frantzen-Heger) a Medzinárodné dokumenty a ochrana hradn ch zrúcanín (N. Láczková), jejichï autorky se omluvily. Z kontextu referátû, jakoï i z neformální diskuse vyplynula zejména skuteãnost, Ïe kapacitní zatíïení zpfiístupnûn ch objektû nelze zvy ovat pfies urãitou mez, od níï se náv tûvnick provoz stává neúnosn m a ve sv ch dûsledcích mûïe ohroïovat památkové hodnoty objektu. Naproti tomu prezentované pfiíklady jasnû prokázaly, Ïe kvalifikovaná obnova objektu ani úspû ná prezentace není závislá na formû vlastnictví, ale pfiedev ím na schopnostech a nasazení konkrétních pracovníkû a konstruktivní spolupráci s pfiíslu n mi specialisty. Stále v znamnûj í místo zaujímají zejména pfii konzervaci hradních zfiícenin obãanská sdruïení, ov em úspû nost jejich v sledkû je pfiímo úmûrná mífie disciplinovanosti tûchto aktivit a dûslednému respektování odborn ch poznatkû, jak ve svém referátu zdûraznil ª. Chobot. To pochopitelnû klade vysoké nároky i na úroveà v konu památkové péãe ze strany pfiíslu n ch institucí. Pfiítomní se vesmûs shodli na tom, Ïe je tfieba odmítnout úãelová tvrzení o údajné potfiebû radikálnû odli ného majetkoprávního uspofiádání této ãásti kulturního dûdictví stejnû jako neadekvátní zámûry bezohledné komercionalizace kulturních památek, které se doposud nepfiestaly vyskytovat. Následujícího dne byly pfiedstaveny nûkteré kulturní památky a sbírky, jejichï zástupci se zúãastnili konference, a pfiiblíïeny náv tûvnicky zajímavé aktivity rûzn ch domácích i zahraniãních souborû na Spi ském hradû. Úãastníci se mohli pfiesvûdãit, Ïe i pfies nepfiíli etrn zpûsob provedení statického zabezpeãení realizovan v minul ch desetiletích mnohotvárn stavební organismus hradu stále obsahuje velké mnoïství pozoruhodn ch autentick ch detailû s vysokou vypovídací hodnotou. Lze jen doufat, Ïe tento mimofiádn poãin pofiadatelû nezûstane osamocen, ale doãká se podle pfiedsevzetí organizátorû svého pokraãování. Jifií VARHANÍK Setkání v zámeck ch zahradách Obr. 1. Zdislavice (okres KromûfiíÏ), Sofiin pavilon v zámecké zahradû. (Foto Lenka Kfiesadlová, 2007) Ve dnech byl Národním památkov m ústavem, územními odborn mi pracovi ti v KromûfiíÏi a v Brnû uspofiádán odborn semináfi vûnovan tématu Péãe o historické zahrady. Více neï padesát úãastníkû ze v ech koutû na í republiky i Slovenska se sjelo do kromûfiíïského zámku, aby vyslechlo sérii pfiedná ek a navázalo nové profesní i osobní kontakty. Setkali se zde jak odborní pracovníci státní památkové péãe, tak kasteláni, zámeãtí zahradníci, zástupci mûst i zahradní architekti a vûdeãtí pracovníci. K nosn m tématûm semináfie patfiila obnova historick ch zahrad, drobná zahradní architektura a souãasné trendy v prezentaci zahrad. První den byl z vût í ãásti vûnován Podzámecké zahradû v KromûfiíÏi. Zaznûla pfiedná ka Historie, souãasnost a budoucnost Podzámecké zahrady v KromûfiíÏi (Ing. Jifií Ol an, doc. Ing. Pavel imek, Ph.D.), která pfiedstavila dokument Zadání památkového zámûru obnovy Podzámecké zahrady v KromûfiíÏi, následovala prohlídka této zahrady a pfiedná ka Boj proti kûrovci v Podzámecké zahradû v KromûfiíÏi (Ing. Pavel Borusík). Navázaly pfiíspûvky o dal ích objektech historick ch zahrad, jejich prezentaci a údrïbû: Historie a souãasnost zámeckého parku v Lysé nad Labem (Ing. Veronika Pincová), Náv tûvnick okruh v zámecké zahradû v Lysicích (EvÏen Kopeck ), Zámeck park v Rájci nad Svitavou (Jan Dvofiák). Uskuteãnila se také prezentace firem zab vajících se prodejem a instalací závlah a dal ích potfieb pro SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 423

20 zahradníky, distribucí speciálních pûstebních substrátû a nádob pro mûstskou zeleà. Nároãn program zakonãila degustace vín v Arcibiskupsk ch sklepích. Následující den byl vûnován exkurzi po v znamn ch objektech historick ch zahrad regionu v Hole ovû, Zdislavicích, Stfiílkách a Buchlovicích. V Hole ovû byl úãastníkûm umoïnûn vstup do saly terreny a prvního patra zámecké budovy, odkud se nask tá jedineãn pohled na kompozici formální ãásti zahrady. Velmi zajímavá byla navazující diskuse s doc. dr. Ing. arch. Otakarem Kuãou, CSc., o pûvodním projektu obnovy formální zahrady v Hole ovû z 50. let 20. století, jehoï byl autorem. Následovalo pfiedstavení nového projektu obnovy zahrady a obory. Úãastníci exkurze byli seznámeni nejen s historií objektu, ale také se zásahy jiï proveden mi v rámci obnovy, pfiedev ím v zámecké obofie (ba- Ïantnici). Náv tûva zámeckého areálu ve Zdislavicích byla pfiíleïitostí poznat tento bûïnû nepfiístupn objekt, v znamn mimo jiné souborem zahradních staveb z konce 19. a první poloviny 20. století. Objekt zámku nemá, bohuïel, jiï nûkolik let vyuïití a postupnû chátrá, stejnû jako stavby v zahradû i zahrada sama. RovnûÏ zahrada ve Stfiílkách není bûïnû pfiístupná, ale na rozdíl od pfiede lé je o ni kvalitnû peãováno. Jejím unikátem je stavba oranïerie z poãátku 19. století. Buchlovice byly do programu exkurze zafiazeny jako pfiíklad velmi kvalitní péãe o historickou zahradu. Pozornost úãastníkû upoutala nejen vlastní zámecká zahrada, ale pfiedev ím provoz zámeckého zahradnictví a zde vystavovaná sbírka fuchsií, která je tradiãnû velk m lákadlem i pro bûïné náv tûvníky objektu. Tfietí den semináfie byl zahájen blokem pfiedná ek vûnovan ch drobné zahradní architektufie. Zaznûly pfiíspûvky: Drobná architektura a její vyuïití v zámeckém parku v Chlumci nad Cidlinou (Ing. Vûra Skálová), Provoz obnovené oranïerie v Raduni (Milan Sedláãek), Rekonstrukce barokní oranïerie ve Schlosshofu (Ing. Dagmar Fetterová) ãi Nové Dvory v okrese Kutná Hora (dr. Vûra Vávrová). Navázaly pfiedná ky na téma Obnova historick ch zahrad: Projekt obnovy zámecké zahrady v Buãovicích (Ing. Martin Krãma), Pfiíprava obnovy pfiírodnû-krajináfiského parku v Hradci nad Moravicí (Ing. Radomír Pfiibyl), Obnova Záhrady Kochovho Sanatória (Ing. Veronika Vágenknechtová, SR). Jako byl úvod semináfie vûnován Podzámecké zahradû, závûr patfiil zahradû Kvûtné. V pfiedná ce Historie, souãasnost a budoucnost Kvûtné zahrady v KromûfiíÏi (Ing. Pfiemysl Krejãifiík, Ph.D.) byl pfiedstaven dokument Zadání památkového zámûru obnovy Kvûtné zahrady v KromûfiíÏi a projekce Virtuální procházky po Kvûtné zahradû 17. století, kterou v rámci své diplomové práce vytvofiil Ing. Stanislav varc. Následovala její prohlídka a odborná diskuse nad projektem Opravn fiez palírû, kter je v zahradû v souãasnosti realizován. Semináfi mûl pfiispût k zaloïení tradice kaïdoroãních setkávání v KromûfiíÏi nad problematikou péãe o historické zahrady. JiÏ dnes je pfiipravována dal í konference na toto téma, která probûhne v ãervnu roku Lenka K ESADLOVÁ PraÏsk bod zlomu Tisková konference k plánované v stavbû v kov ch budov v Hole ovicích Dne uspofiádal Klub Za starou Prahu tiskovou konferenci, jejímï ústfiedním tématem byla problematika v souãasnosti velmi naléhavû volající po otevfiené diskusi, a to hole ovické mrakodrapy, plánované na místû v roce 2006 zbofiené továrny Tesla vedle LibeÀského mostu. Jedná se o projekt dvou dvaaãtyfiicetipatrov ch budov, které by v maximální v ce (cca 150 m, tedy 42 pater) témûfi dvakrát pfiev ily stávající dominanty v dané ãásti Prahy budovy Kovo a Lighthouse a jejich stfiechy by dokonce dosahovaly vût í nadmofiské v ky neï vûïe katedrály sv. Víta na PraÏském hradû. Debaty se zúãastnili doc. Josef tulc, prezident âeského národního komitétu ICOMOS, PhDr. Katefiina Beãková, pfiedsedkynû Klubu Za starou Prahu, Mgr. Richard Biegel, jednatel Klubu Za starou Prahu a zástupci ãesk ch médií. V úvodním slovu PhDr. Beãková zmínila v Juditinû vûïi (sídlo Klubu Za starou Prahu) nedávno uskuteãnûnou prezentaci zámûrû developerské spoleãnosti J & T. Zastupovali ji Ing. Martin Kode a akad. arch. Vít Máslo, ktefií otevfienû pfiiznali, Ïe je k v stavbû mrakodrapû nevede Ïádná vidina nezadrïitelného rozvoje Prahy, potfieba realizace kvalitní soudobé architektury ãi hladov trh poïadující nové obytné prostory, ale ãistû ekonomické dûvody. Bydlení ve v kov ch stavbách je v souãasnosti velice prestiïní a lidé za nû budou ochotni mnoho zaplatit, uvedli oba v e zmínûní. Ano. Nic nezastíráme, chceme b t nejvy í. Byty vysoko nad horizontem jsou nejdraï í a je po nich poptávka. Jsme podnikatelé, obchodníci, na ím cílem je vytvofiit nejlep- í zboïí a co nejlépe je prodat. 1 Z toho je zfiejmé, Ïe se nejedná o Ïádn v znamn pokrok ãi potfiebnou zástavbu hodnotnou architekturou, ale vidinu tuãného zisku, a kritika odpûrcû mrakodrapû z fiad odborníkû památkové péãe ani obãansk ch sdruïení na adresu konzervace Prahy zde tudíï není na místû. Na vykreslení celé problematiky v kové zástavby, o níï je vefiejnost vût inou jen sporadicky ãi zkreslenû informována, prezentoval Mgr. Biegel vizualizace plánovan ch budov na hole ovickém poloostrovû. Upozornil, jak by tato architektura necitlivû ovlivnila pozoruhodné praïské panorama, které mûstu dává nezamûnitelnou 1 Obr. 1. Zákres plánovan ch mrakodrapû v Hole ovicích, pohled z Petfiína. (Autorem fotografií je Martin Micka, autorem zákresû je Richard Biegel.) Obr. 2. Zákres plánovan ch mrakodrapû v Hole ovicích, pohled od Kramáfiovy vily. Obr. 3. Zákres plánovan ch mrakodrapû v Hole ovicích, pohled z Vrtbovské zahrady. hodnotu, jeï je jedním z dûvodû, proã byla Praha v roce 1992 zapsána na prestiïní Seznam památek svûtového kulturního dûdictví UNESCO. I díky tomu se stala v znamn m bodem na mapû svûta a mûïe se dále rozvíjet a vzkvétat. KaÏd, kdo se tímto mystick m mûstem projde, musí bezpochyby proïít jeho kouzlo a obdivovat jedineãnost dochovaného historického prostfiedí, které je v tomto smûru srovnatelné snad jen s ímem ãi Florencií. Praha se za ta léta stala cílem mnoha zahraniãních cestovních agentur a turistû, ktefií mûstem projdou, kaïd m rokem pfiib vá. Díky zastoupení na seznamu UNESCO rovnûï získala potenciální v znamn zdroj finanãních prostfiedkû z evropsk ch dotací na obnovu kulturních památek. Pfiedev ím v ak stále pûsobí ono nezamûnitelné kouzlo pohledû z nejrûznûj ích vyhlídkov ch míst (Kramáfiova vila, Petfiín, Vrtbovská zahrada viz obr. 1 3), pro které se sem lidé neustále vracejí a jeï by bylo v stavbou mrakodrapû nenávratnû po kozeno. Klub Za starou Prahu je v raznû znepokojen nejen razancí návrhu, ale i neproblematick m pfiijetím, kterého se mu dostalo. Je pfiitom zjevné, Ïe Praha stojí na zásadní kfiiïovatce. JestliÏe by se v pfiípadû mrakodrapû na Pankráci jednalo o naru ení panoramatu mûsta, pak se v Hole ovicích v kov mi stavbami jiï rozbíjí mûsto jako takové. Takto vysoké stavby by se staly nov mi dominantami celé praïské kotliny a zmûnily by mûfiítko nejen Hole ovic, ale i praïsk ch historick ch ãtvrtí, neboè hole ovick poloostrov se nachází pfiesnû uprostfied pomyslného praïského amfiteátru a obû dne ní hole ovické dominanty jsou souãástí nejdûleïitûj ích panoramatick ch pohledû ze Strahova i z Petfiína. Kvalita nebo modernost Ïádné stavby nespoãívá v její dvojnásobné velikosti vûãi okolí, ale naopak v její schopnosti se do nûj chytfie zaãlenit. Ochrana panoramatu a mûstské urbanistické kompozice tak není v Ïádném rozporu se vznikem nové souãasné architektury a naopak lze fiíci, Ïe nezbytnou 424 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE