ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 10A 18/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Transparency International Česká republika, o. p. s., se sídlem Praha 8, Sokolovská 260/143, zast. Mgr. Vladanem Brožem, advokátem se sídlem Praha 7, U Akademie 11, proti žalovanému Dopravnímu podniku města České Budějovice, a. s., se sídlem České Budějovice, Novohradská 738/40, zastoupeného JUDr. Simonou Matuškovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Nová 2027/12, o žalobě proti rozhodnutí představenstva žalovaného ze dne , zn. 10/2013/4994/4420, t a k t o : Rozhodnutí Dopravního podniku města České Budějovice, a. s., ze dne zn. 10/2013/4994/4420 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí ředitele Dopravního podniku města České Budějovice, a.s., ze dne o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace ze dne v části požadavku na poskytnutí kopie forenzního auditu zpracovaného pro povinný subjekt v letech

2 Pokračování A 18/2014 Ve včas podané žalobě žalobce zrekapituloval průběh správního řízení s tím, že forenzní audit mu nebyl poskytnut s odůvodněním, že je v celém svém rozsahu obchodním tajemstvím ve smyslu ustanovení 17 obchodního zákoníku a že se vztahuje k vnitřním pokynům žalovaného dle ustanovení 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů. Žalobce má za to, že ve forenzním auditu jsou určité skutečnosti mající povahu obchodního tajemství, ovšem celý předmětný dokument nemůže být obchodním tajemstvím. Povinný subjekt by proto měl poskytnout kopii požadovaného dokumentu a anonymizovat části, které jsou obchodním tajemstvím. O zbytku informací by mělo být vydáno rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací dle 15 uvedeného zákona. Povinný subjekt musí rozhodnutí řádně odůvodnit a označit, jaké informace považuje za obchodní tajemství, tedy u každé odepřené informace, která navíc musí být typově vymezena, by měl povinný subjekt vysvětlit, v čem spatřuje existenci obchodního tajemství, jinak je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dále žalobce poznamenal, že Dopravní podnik města České Budějovice, a. s. poskytuje služby městské hromadné dopravy, nepohybuje se v konkurenčním prostředí, nemůže tedy dojít k poškození jeho zájmů v důsledku vyzrazení obchodního tajemství. Nemůže rovněž dle žalobce obstát jako odůvodnění pro neposkytnutí informací, že je žádost formulována příliš obecně, aniž by bylo zřejmé, jaké konkrétní informace žadatel z forenzního auditu požaduje. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal se všemi náležitostmi nutnými pro odmítnutí poskytnout informace na základě přítomnosti důvodů v podobě obchodního tajemství. Proto je rozhodnutí nezákonné. Hlavním důvodem pro částečné odmítnutí žádosti o informace byla existence vnitřních pokynů žalovaného. K tomu žalobce poznamenal, že musí být splněny tři podmínky pro aplikaci ustanovení 11odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Přístup k informacím může být pouze omezen, nikoliv úplně odepřen. Požadované informace musí být vnitřním pokynem nebo personálním předpisem, informace se musí vztahovat výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům a omezení přístupu k informacím musí být nezbytné pro ochranu práv jiných, respektive z jiných legitimních důvodů, např. pro ochranu majetku povinného subjektu. Žalovaný však nezdůvodnil své rozhodnutí ani v jednom z uvedených bodů, pouze konstatoval, že se informace dotýkají vnitřních pokynů, proto je postup žalovaného vadný po formální i materiální stránce. Tyto nedostatky činí rozhodnutí nepřezkoumatelným a nelze se proto zabývat samotnou povahou informace, zda je či není vnitřním pokynem nebo personálním předpisem. Žalobce má za to, že většina informací nemůže splňovat pojmové znaky obchodního tajemství ani vnitřních pokynů. V daném případě převažuje zájem na poskytnutí plného znění forenzního auditu, neboť podobné audity či zprávy jsou účinnou cestou, jak se veřejnost může dostat k informacím, které potřebuje ke kontrole výkonu veřejné správy. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a žalovanému bylo nařízeno, aby do tří dnů od právní moci poskytl žalobci požadované informace. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť poskytl požadované informace k bodům č. 1, č. 2 a č. 3 s tím, že k bodu č. 4 byly poskytnuty informace popisující práce na dotčeném forenznín auditu, požadavku žalobce na vydání forenzního auditu nemohlo být vyhověno, neboť forenzní audit obsahuje důvěrné informace a informace, jež jsou součástí obchodního

3 Pokračování A 18/2014 tajemství, a to s právem žalovaného i zpracovatele forenzního auditu a dále dotčených obchodních partnerů, neboť se forenzní audit vztahuje i k vnitřním pokynům žalovaného, který je vázán povinností mlčenlivosti k poskytnutí produktů zpracovatele forenzního auditu. Žalovaný považuje forenzní audit jako celek za obchodní tajemství, jelikož obsahuje zákonem předepsané skutečnosti obchodní povahy související s podnikem, které nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Zpracovatel forenzního auditu odepřel udělit souhlas k poskytnutí forenzního auditu jakékoliv třetí osobě. Rovněž je nepochybné, že se forenzní audit vztahuje k vnitřním pokynům povinného subjektu dle 11 odst. 1 písm. a) zákona o informacích. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí kopie forenzního auditu žalovaný opřel jako celek zejména o 9 a 11 zákona č. 106/1999 Sb. Forenzní audit je nutno považovat jako celek za obchodní tajemství, jeho zveřejněním by došlo ke zpřístupnění postupů a procedur, které jsou při výkonu podnikatelské činnosti užívány jeho zpracovatelem KPMG Česká republika s. r. o. a byly by i znehodnoceny náklady vynaložené na provedení předmětné forenzní prověrky s rizikem případných nároků na náhradu škody od forenzním auditem dotčených třetích subjektů. Forenzní audit se rovněž týká vnitřních poměrů a pokynů žalovaného, především v oblasti a organizace a dělby práce zaměstnanců, což bylo rovněž důvodem odmítnutí forenzního auditu. Forenzní audit je označen jako přísně soukromé a důvěrné, a to i ze strany zpracovatele. V tomto směru zpracovatel rovněž odmítl žalovanému souhlas udělit. Forenzní audit rovněž obsahuje informace podléhající ochraně osobních údajů, proto nelze po žalovaném požadovat, aby nesl případné riziko úhrady odškodnění vůči případným nárokům třetích stran plynoucích ze zveřejněné jakékoli části forenzního auditu. S ohledem na to převažuje i s odkazem na článek 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod riziko zneužití podkladových a nových informací, jejichž správnost, úplnost a přesnost nebyla potvrzena rozhodnutím žalovaného nad právem na požadované informace. Ze správního spisu, byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce požádal dne dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, Dopravní podnik města České Budějovice, a. s. o poskytnutí informací týkajících se zpracování forenzního auditu. Žalobci byly poskytnuty některé z požadovaných informací s výjimkou kopie předmětného forenzního auditu. Informace tedy byly poskytnuty jen částečně. V přípise bylo žalobci sděleno, kým byl forenzní audit zpracován, jak byl zpracovatel forenzního auditu vybrán, jaká byla výše plnění ve formě odměny za poskytnutí služeb a v jakém období byly práce na forenzním auditu prováděny, co je obsahem dokumentu s tím, že dokument neobsahuje skutečnosti, na základě kterých by mohla být vyvozována odpovědnost konkrétních osob za konkrétní porušení povinností s tím, že požadavku na poskytnutí úplné kopie forenzního auditu nelze vyhovět, neboť forenzní audit obsahuje důvěrné informace a informace, jež jsou součástí obchodního tajemství dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, a to s právem Dopravního podniku města České Budějovice, a. s., zpracovatele forenzního auditu a dále obchodních partnerů. Forenzní audit se vztahuje k vnitřním pokynům Dopravního podniku města České Budějovice, a. s., který je smluvně vázán povinností mlčenlivosti k poskytování produktů zpracovatele forenzního auditu. Žalobce dne podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, neboť chtěl docílit vydání rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace ze dne Žalobce ve stížnosti na postup poukázal na skutečnost, že termín důvěrné

4 Pokračování A 18/2014 informace zákon nezná, a proto je ani neuvádí mezi důvody pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informací. Dále uvedl, že přestože se může v dokumentu obchodní tajemství vyskytovat, žalovaný nedostál své povinnosti náležitě odůvodnit jaké informace obsažené v požadovaném dokumentu považuje za obchodní tajemství a uplatňuje u nich ochranu. Dle žalobce povinný subjekt musí své rozhodnutí náležitě odůvodnit a označit jasně, jaké informace považuje za obchodní tajemství, aby bylo rozhodnutí přezkoumatelné. Smluvní závazek mlčenlivosti vůči zpracovateli nemůže být důvodem pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Dle žalobce vyrozumění postrádá formální náležitosti pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle správního řádu, neboť chybí odůvodnění a poučení, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Ředitel Dopravního podniku města České Budějovice, a. s. dne vydal rozhodnutí o stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace, kterým žádost žalobce v části týkající se poskytnutí kopie forenzního auditu vypracovaného v letech odmítl s odůvodněním, že forenzní audit jako takový ve svém celku považuje povinný za obchodní tajemství, jelikož obsahuje skutečnosti obchodní povahy související s podnikem, které nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné a mají být podle vůle utajeny a rovněž forenzní audit obsahuje důvěrné informace dle 271 a informace, jež jsou součástí obchodního tajemství podle 17 obchodního zákoníku, k nimž vykonává právo vedle povinného subjektu zpracovatel forenzního auditu a dále obchodní partneři povinného subjektu. Zpracovatel odepřel udělit souhlas s poskytnutím forenzního auditu jakékoliv třetí osobě. Dále se forenzní audit vztahuje k vnitřním pokynům povinného subjektu dle 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím představenstva ze dne zamítl a napadené rozhodnutí ředitele Dopravního podniku města České Budějovice ze dne o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace ze dne v části požadavku na poskytnutí kopie forenzního auditu zpracovaného pro povinný subjekt potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že kopii forenzního auditu nelze poskytnout, neboť forenzní audit je v celém svém rozsahu obchodním tajemstvím a dále se vztahuje k vnitřním pokynům žalovaného dle 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci žalobce požádal o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve věci forenzního auditu zpracovaného pro Dopravní podnik města České Budějovice, a. s., kdy žalobci bylo vyhověno částečně, forenzní audit poskytnut nebyl s poukazem na 9 a 11 zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Soud poznamenává, že právo na informace je jedním ze základních práv a svobod (článek 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a protože přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod nesmí být vyloučeno z pravomoci soudu, je nezbytné, aby každé rozhodnutí o odepření informace obsahovalo náležitosti podle ustanovení 15 odst. 2 zákona o informacích, zejména patřičné odůvodnění. Odmítnutí poskytnout požadovanou informaci musí vycházet z konkrétního zákona, respektive konkrétního ustanovení, podle kterého může, či musí, povinný subjekt přístup k žádané informaci omezit.

5 Pokračování A 18/2014 Podle ustanovení 9 odst. 1 zákona o informacích neposkytne povinný subjekt požadovanou informaci, pokud je označena za obchodní tajemství. Druhý odstavec uvedeného ustanovení obsahuje omezení této možnosti odepřít poskytnutí informace. Co je považováno za obchodní tajemství bylo vymezeno v 17 obchodního zákoníku platného do tak, že jen jsou-li splněny současně všechny znaky stanovené v citovaném ustanovení, může být skutečnost oprávněně označena za obchodní tajemství. Musí se tedy jednat o skutečnost obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální, materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. S ohledem na toto vymezení pojmu obchodní tajemství je prioritní, aby určité skutečnosti, které mají být chráněny jako obchodní tajemství, byly označeny. To však samo o sobě nestačí, aby obchodní tajemství bylo uplatněno jako důvod pro odepření poskytnutí informací, neboť pro takový závěr nelze v 9 zákona o informacích najít oporu. Pouhé označení informace podnikatelem za obchodní tajemství není dostačující, aby požadovaná informace nebyla poskytnuta, protože podnikatel není povinným subjektem ve smyslu ustanovení 2 zákona o informacích a není možné na něj přenášet oprávnění a povinnosti týkající se informační povinnosti dle uvedeného zákona. Správní orgán je povinen zkoumat, zda informace označená podnikatelem za obchodní tajemství skutečně splňuje všechny náležitosti obchodního tajemství dle 17 obchodního zákoníku. Jestliže tomu tak není, o obchodní tajemství se nejedná. Důvod pro odepření informací stanovený v 9 odst. 1 zákona o informacích je vázán na existenci obchodního tajemství de iure, nikoli na pouhý názor zdroje informací. Žalovaný musí v řízení postupovat dle správního řádu, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci, tedy prověřit splnění podmínek existence obchodního tajemství. Ustanovení 9 odst. 1 zákona o informacích je nutno vykládat jako odraz obecného vyvažování právem chráněných zájmů, kdy na jedné straně stojí zájem veřejnosti na kontrole veřejné správy a na straně druhé zájem soukromoprávních subjektů na uchování jejich obchodního tajemství. Je tedy třeba vždy posoudit, který z těchto zájmů v daném případě převažuje. Podle stávající judikatury je pojem obchodního tajemství vykládán nikoliv jako nespojitá skutečnost umožňující pouze rozlišení mezi existencí či neexistencí, ale jako skutečnost, jež musí být vykládána v souvislosti s důvody, pro něž je její existence zkoumána. Žalovaný se však nezabýval těmito důvody, nezkoumal, zda jsou splněny všechny náležitosti pro posouzení požadovaných informací jako obchodního tajemství, a to s výjimkou, že není vůle k poskytnutí informací ze strany zpracovatele forenzního auditu. Ostatní náležitosti obchodního tajemství považoval žalovaný za dané, aniž by je jakkoliv zdůvodnil, proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Jestliže nebylo jím jednoznačně označeno, jaké informace jsou považovány za obchodní tajemství, tedy v požadovaném dokumentu měl anonymizovat části, které jsou obchodním tajemstvím a o zbytku těchto informací mělo být vydáno rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací dle 15 zákona o informacích. Každá odepřená informace by měla být rovněž typově vymezena, tedy žalovaný by měl konkrétně zdůvodnit, v čem spatřuje existenci obchodního tajemství. Jestliže v daném případě o ostatních pojmových znacích v rozhodnutí není pojednáno vůbec, přičemž z definice obchodního tajemství je patrné, že pojmové znaky musejí být naplněny kumulativně, je zřejmé, že se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

6 Pokračování A 18/2014 Soud proto uzavřel, že je důvodná námitka žalobce, že není možné, aby bylo odepřeno poskytnutí informací o celém obsahu dokumentu s odkazem na ochranu obchodního tajemství podle 9 zákona o informacích. V daném případě musí tedy povinný subjekt posoudit jednotlivě požadované informace s ohledem na přípustnost jejich poskytnutí a je povinen poskytnout veškeré požadované informace, u kterých není zřejmé, že tomu brání ustanovení zákona. Jelikož žalovaný tak neučinil, porušil vydáním napadeného rozhodnutí 4 ve spojení s 9 odst. 2 zákona o informacích. Podle 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. Podle 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout. K problematice posouzení určitých aktů povinného subjektu jako vnitřních pokynů ve smyslu 11 odst. 1 písm. a) zákona o informacích existuje judikatura Nejvyššího správního soudu, ze které je nutno i v projednávané věci vycházet. V rozsudku ze dne čj. 5As 28/ Nejvyšší správní soud dovodil, že za interní pokyn ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 písm. a) nelze považovat každý akt, který správní orgán takto označí, rozhodný je vždy obsah konkrétního pokynu nebo jiného aktu. Dále bylo konstatováno, že vnitřní předpis ve veřejné správě představuje souhrnné označení pro akty abstraktní povahy, které slouží k uspořádání poměrů uvnitř jedné nebo více organizačních jednotek, nebo zařízení veřejné správy a jejichž vydání se opírá o právně zakotvený stav podřízenosti k vydavateli aktu. Předmětem vnitřního předpisu mohou být různé skutečnosti, zpravidla se jedná o organizační řád, spisový řád, docházkový systém, popřípadě další předpisy týkající se organizace a chodu uvnitř úřadu. Pro aplikaci 11 odst. 1 písm. a) musí být splněny podmínky, a to, že požadované informace musí být vnitřním pokynem nebo personálním předpisem, požadované informace se musí vztahovat výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům a omezení přístupu k informacím musí být nezbytné pro ochranu práv jiných, respektive z jiných legitimních důvodů, např. pro ochranu majetku povinného subjektu. Povinný tedy musí zkoumat, zda existuje legitimní zájem na omezení přístupu k informacím. Musí být tedy řádně zdůvodněna a prokázána nutnost omezení jednoho ze základních práv zakotvených v Listině základních práv a svobod. Jestliže žalovaný pouze konstatoval, že se informace dotýkají vnitřních pokynů, je rozhodnutí v této části rovněž nepřezkoumatelné a soud se nemohl zabývat povahou informace, tedy zda je či není vnitřním pokynem nebo personálním předpisem. Soud poznamenává, že povinné subjekty musí vždy uvážit, zda je nezbytné odepřít poskytnutí informací, které mají charakter vnitřních pokynů. Jinými slovy zákon poskytuje povinným subjektům v dispozici této normy velký prostor pro správní uvážení, zda budou postupovat dle 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím a omezí právo na informace. Svůj postup však musí povinné subjekty vždy řádně odůvodnit. Při absenci řádného zdůvodnění, proč byla v daném případě žádost o informace pro přítomnost vnitřních pokynů žalovaného odmítnuta, je nepřípustná, neboť činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť z rozhodnutí žalovaného není patrné, jaké úvahy ho vedly k odepření poskytnutí požadovaných informací, neboť z odůvodnění pouze vyplývá, že

7 Pokračování A 18/2014 podřadily požadované informace pod pojem vnitřní pokyny. Odůvodnění rozhodnutí tedy není podkladem pro výrok, jestliže se povinný nezabýval řádně podmínkami omezení práva na informace dle 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Proto je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud doplňuje, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí povinného subjektu brání aplikaci 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím (viz rozsudek NSS ze dne , čj. 1 As 8/ ). Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, proto soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce, který byl v řízení úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, jež představují zaplacený soudní poplatek ve výši Kč, dva úkony právní pomoci po 3.100, 2x 300 Kč režijní paušál, celkem tedy náklady řízení činí částku Kč. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. května 2014

8 Pokračování A 18/2014 Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.