PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE PRINCIP NEÚPLNÉ APELACE A JEHO UPLATNĚNÍ V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ ODVOLÁNÍ V ČESKÉM CIVILNÍM PROCESU ZDENĚK STAVINOHA 2009/2010

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Princip neúplné apelace a jeho uplatnění v právní úpravě odvolání v českém civilním procesu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury..... Zdeněk Stavinoha 2

3 MOTTO: AD OMNIA PARATUS Na tomto místě bych rád vyjádřil uctivé poděkování svému vedoucímu diplomové práce JUDr. Radimu Chalupovi, Ph.D., za jeho čas a s ním spojené odborné konzultace, trpělivost, mnoho uţitečných rad a podporu. Stejně tak chci poděkovat všem, kteří mi byli oporou během studia a doprovázeli mě k zdárnému ukončení této etapy ţivota, obzvláště starostlivým rodičům, ohleduplné sestře a milované přítelkyni. 3

4 OBSAH ÚVOD KAPITOLA PRVNÍ: VYMEZENÍ OPRAVNÝCH SYSTÉMŮ Opravné řízení Opravné systémy Opravné prostředky KAPITOLA DRUHÁ: VÝVOJ PRINCIPU NEÚPLNÉ APELACE Vývoj civilního soudního řádu do roku Vývoj civilního soudního řádu po roce Novela občanského soudního řádu z roku Novela občanského soudního řádu z roku KAPITOLA TŘETÍ: PRINCIP ÚPLNÉ A NEÚPLNÉ APELACE Princip neúplné apelace Princip úplné apelace Zařazení principu neúplné apelace do systému opravných prostředků v jednotlivých druzích řízení KAPITOLA ČTVRTÁ: PRÁVNÍ ÚPRAVA NEÚPLNÉ APELACE V ODVOLACÍM ŘÍZENÍ Podmínky přípustnosti odvolání Objektivní podmínky přípustnosti odvolání Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání Náleţitosti odvolání Odvolací důvody Princip neúplné apelace v odvolacím řízení Ve věcech sporného řízení a řízení podle části páté ve věcech, o nichţ bylo rozhodnuto jiným orgánem Ve věcech nesporného řízení, při přezkoumání rozsudků pro uznání a pro zmeškání a ve věcech výkonu rozhodnutí, v exekučních věcech prováděných podle zákona č. 120/2001 Sb., ve věcech konkursu a vyrovnání a ve věcech insolvenčního řízení Při přezkoumání nemeritorních rozhodnutí soudu prvního stupně Ostatní účastníci řízení KAPITOLA PÁTÁ: NOVÉ SKUTEČNOSTI A DŮKAZY Nové skutečnosti Nové důkazy Prolomení principu neúplné apelace Koncentrace řízení po novele občanského soudního řádu z roku Projev koncentrace řízení na průběh řízení Změny v právní úpravě koncentrace řízení po novele z roku Srovnání výjimek z koncentrace řízení s výjimkami z neúplné apelace Konkurence mezi starou a novou koncentrací po novele z roku Uplatňování hmotněprávních námitek v systému koncentrace řízení 48 4

5 6. KAPITOLA ŠESTÁ: POUČOVACÍ POVINNOST SOUDU Úloha poučovací povinnosti soudu na závěr jednání při uplatňování principu neúplné apelace Postup soudu při poučení Postup soudu poté, co ostatním účastníkům poskytl poučení KAPITOLA SEDMÁ: ÚVAHY DE LEGE FERENDA 55 ZÁVĚR 58 RESUMÉ. 59 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY. 61 5

6 ÚVOD Jedním z charakteristických rysů dnešního moderního právního státu je soudní ochrana u nezávislého a nestranného soudu, stejně tak i spravedlivý proces, coţ ve vzájemném spojení by mělo vést k spravedlivému rozhodnutí. Ale chybovat je lidské a člověk není bytost neomylná, ostatně to jiţ bylo známo v slavných dobách starověkého Říma a jeho právnímu řádu, z kterého vychází kontinentální systém práva, tj. i náš právní řád. Situaci, kdy se soud při své rozhodovací činnosti dopustí chyby, se nelze nikdy spolehlivě vyhnout. Nicméně soudní řízení či rozhodnutí ţádnou vadou nutně trpět nemusí, přesto účastník řízení jej můţe svým subjektivním postojem vnímat jako nespravedlivé, a to jen z důvodu, ţe pro něj vyznělo nepříznivě. Proto právo musí umět reagovat na tuto situaci a připouští moţnost přezkoumání správnosti soudního rozhodnutí v opravném řízení. Opravné řízení se v našem právním řádu dělí na tři opravné systémy, jimiţ jsou systém apelační, kasační a revizní. Z pohledu mé diplomové práce je stěţejní systém apelační, na němţ je v naší platné právní úpravě vybudováno odvolání, jakoţto jediný moţný řádný opravný prostředek. V rámci tohoto systému lze rozlišovat systém úplné apelace, podle níţ bylo zaloţeno odvolání podle úpravy platné do a systém neúplné apelace, který byl zaveden na základě rozsáhlé novely zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ), provedená zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se změnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen novela občanského soudního řádu ), který je uplatňován v odvolání pouze v rámci sporného řízení proti meritornímu rozhodnutí. Principem neúplné apelace je zákaz účastníkům řízení předkládat, s určitými výjimkami, tzv. nova nebo novoty (skutečnosti a důkazy), které nebyly uplatněny před soudem první instance. Na účastníky řízení jsou tak kladeny na základě principu koncentrace řízení zvýšené nároky, vyplývající z povinnosti důsledné přípravy své ţaloby, resp. obrany, a to pod sankcí ztráty procesu. Cílem je tedy významně zvýšit podíl odpovědnosti účastníků řízení za průběh a konečný výsledek řízení před soudem. Role soudu sníţena není, jen je kladen větší důraz na součinnost a aktivitu účastníků před soudem. Výsledkem by mělo poté být rychlejší a ekonomičtější vyřízení věci v řízení před soudem. Princip neúplné apelace v občanském soudním řádu prošel dlouhodobým vývojem. Posun či návrat od totalitního právního řádu s ideovým podtextem potírající právní stát a základní lidská práva k demokratickým právním řádům musel zákonitě přijít jako reakce na společensko-politickou změnu ve společnosti po pádu předchozího totalitního reţimu a 6

7 nadcházejícího vstupu do evropského společenství. Z dnešního pohledu je moţné souhlasit s názorem, ţe poţadovaná celková reforma systému a konceptu soudnictví se podařila, a to i v rámci civilního soudního procesu. V mé práci se budu zabývat principem neúplné apelace a jeho uplatnění v právní úpravě odvolání v českém civilním procesu jak z pohledu doby současné, tak i minulého a jeho moţného budoucího vývoje. Samotná práce bude rozdělena na několik kapitol, ve kterých bude zahrnuto vymezení pojmů dané materie s ohledem na princip neúplné apelace, vývoj tohoto principu v právní úpravě, dále následné uplatnění zmíněného principu v různých druzích řízení, právní úprava a podstata principu neúplné apelace v odvolacím řízení v českém civilním procesu. Stejně tak povaţuji za důleţité se v práci věnovat významu nových skutečností a důkazů v principu neúplné apelace a případům jejich uplatnitelnosti skutečností a důkazů neuplatněných před soudem prvního stupně v odvolacím řízení ve shodě s koncentrací řízení. Taktéţ za nezbytné pokládám zabývat se úlohou poučovací povinnosti podle 119 OSŘ při uplatňování principu neúplné apelace v odvolacím řízení. Na konci práce navrhnu své úvahy de lege ferenda vztahující se k tématu diplomové práce a uvedu své hodnocení současné právní úpravy českého civilního procesu. V této poslední kapitole tak vyjádřím pohromadě všechny své vlastní názory k dané problematice. Předem zdůrazňuji, ţe jde o osobní názory autora, které pro někoho mohou být diskutabilní. 7

8 1. KAPITOLA PRVNÍ: VYMEZENÍ OPRAVNÝCH SYSTÉMŮ Přestoţe téma mé práce se vztahuje k poměrně úzce vymezenému principu neúplné apelace v rámci civilního řízení, jsem toho názoru, ţe nelze vynechat objasnění základních pojmů a institutů k dané materii se vztahujících. Pro komplexní pohled na celou problematiku povaţuji za vhodné vysvětlit jak pojem opravného řízení, tak i opravné systémy s jejich konkrétními opravnými prostředky, které se v nich uplatňují ve shodě s platnými právními předpisy OPRAVNÉ ŘÍZENÍ Úkolem soudu je vydat spravedlivé rozhodnutí, které je přitom správné po věcné a procesní stránce. Ovšem nikdy nelze dopředu s dostatečnou určitostí vyloučit pochybení, omyly, nedostatky, nesprávnosti při rozhodovací činnosti soudu, a to v podobě různých procesních vad, které mohou být na straně účastníků řízení nebo samotného soudu z důvodů sloţitosti posuzování právních vztahů a samotného procesu. Z pohledu opravného řízení, které představuje nezbytný prvek právního řádu demokratických států, bude pak důleţité vzít do úvahy, zda-li tyto vady měly dopad na rozhodnutí a díky nim se tak mohlo stát věcně nesprávným. Tudíţ se rozlišují rozhodnutí soudu, která byla ovlivněna buď vadami ve skutkovém zjištění, nebo vadami právními. Náš právní řád nabízí moţnost přezkoumání správnosti soudního rozhodnutí, přestoţe soudní řízení a soudní rozhodnutí ţádnou vadou nutně trpět nemusí, ale účastník řízení, pro nějţ je výsledek nepříznivý, ho povaţuje subjektivně za nesprávný. Přezkoumání správnosti soudního rozhodnutí je v zájmu jak jednotlivců, tak i v zájmu veřejném, protože cílem soudního řízení je rozhodnutí věcně správné a spravedlivé. 1 Výjimečnost soudní soustavy spočívá v nemoţnosti kontroly soudního řízení v rámci opravného řízení jiným způsobem, neţ soudy samotnými v procesu soudního přezkumu, tudíţ je vyloučen jakýkoli vnější zásah, např. kontrola jinými státními orgány. Přezkoumání rozhodnutí za splnění podmínek stanovených zákonem a zároveň podmiňující zahájení opravného řízení se realizuje pomocí institutu opravních prostředků. České civilní procesní právo opravné prostředky třídí do dvou skupin, podle toho zda je tímto prostředkem napadeno 1 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, s

9 ještě nepravomocné, nebo již pravomocné. Podle toho procesní teorie dělí opravné prostředky na opravné prostředky řádné a opravné prostředky mimořádné OPRAVNÉ SYSTÉMY Podle procesní teorie úprava opravných prostředků vychází z tzv. opravných systémů, které se ustálily v průběhu historického vývoje procesního práva. V současnosti česká právní úprava opravných prostředků je zaloţena na třech opravných systémech, jimiţ jsou systém apelační, kasační a revizní. Rozlišování systému apelačního, kasačního a revizního má význam jednak z hlediska oprávnění a povinností opravného soudu, jednak z hlediska právního postavení osob, podávajících opravný prostředek. 3 První hledisko se tedy týká rozsahu činnosti opravného soudu, tj. zda-li je oprávněn přezkoumávat skutkovou i právní stránku věci. Z druhého hlediska je důleţitý rozsah práv a povinností konkrétního účastníka, který ţádá o přezkoumání rozhodnutí, tj. povinnost splnění podmínek přípustnosti, právo vnést do opravného řízení nové skutečnosti, nové důkazy atp. Apelační systém dává moţnost účastníkům řízení doţádat se přezkoumání soudního rozhodnutí po stránce skutkové a právní u soudu vyšší instance a je v tomto směru nejširším opravným prostředkem. Odvolací soud napadenou věc znovu projedná a rozhodne na základě jím zjištěného stavu tak, ţe rozhodnutí soudu niţší instance potvrdí nebo změní, popř. zruší a vrátí jej soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rámci tohoto systému se uplatňuje systém úplné a neúplné apelace. Systém úplné apelace umoţňuje soudu druhého stupně rozhodnout na podkladě nových skutečností a nových důkazů, tzn. přihlédnout ke skutečnostem nebo důkazům, které nebyly uvedeny v řízení na prvním stupni. Naopak v systému neúplné apelace, na kterém je zaloţena nynější právní úprava odvolání, soud druhého stupně nepřihlíţí k nově navrhovaným skutečnostem a důkazům, tudíţ je nemůţe pouţít jako podklad pro své rozhodnutí. Výhodou apelačního opravného systému je značný rozsah přezkoumání soudního rozhodnutí a relativní nenáročnost na splnění zákonem stanovených podmínek, s výjimkou dodrţení lhůt. Na základě apelačního systému je v naší platné právní úpravě vybudováno odvolání. 2 SCHELLEOVÁ, I. Český civilní proces. Praha : Nakladatelství Linde, s STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Nakladatelství Doplněk, s

10 Kasační systém spolu s apelačním systémem je povaţován za základní opravný systém a dává účastníkům řízení moţnost přezkumu napadeného rozhodnutí pouze po stránce právní, nikoliv skutkové. Kasační soud zjišťuje porušení hmotného nebo procesního práva za vyloučení zkoumání skutkových okolností. Z toho plyne, ţe účastníci nemohou přednášet kasačnímu soudu nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy. Kasační soud je oprávněn potvrdit nebo zrušit napadené rozhodnutí opravného soudu. Jestliţe kasační soud shledá prvostupňové rozhodnutí jako nesprávné, musí je zrušit a vrátit soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí, nemůţe však ve věci sám rozhodnout. Podle našeho procesního řádu je na tomto opravném systému vybudováno dovolání. Revizní systém dává moţnost odvolacímu soudu přezkoumat napadené rozhodnutí jen po stránce právní, stejně tak jak u kasačního systému, ovšem naskýtá se mu příleţitost svým rozhodnutím napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnit za podmínky, ţe soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, ale dopustil se pochybení v posouzení takto zjištěného stavu. Při změně napadeného rozhodnutí revizní soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem niţšího stupně, ale s ohledem na odlišný právní názor rozhodnutí niţšího stupně mění. V našem občanském procesním právu nedochází k uplatňování tohoto principu OPRAVNÉ PROSTŘEDKY Opravný prostředek je procesní úkon, kterým se účastník může domáhat přezkoumání soudního rozhodnutí. 4 Procesní teorie rozlišuje opravné prostředky na řádné a mimořádné. Opravné prostředky řádné směřují proti rozhodnutí soudu první stolice, které ještě není v právní moci. Zákon nyní zná toliko jediný takový řádný prostředek, tj. odvolání, jímž lze napadnout rozhodnutí soudu první stolice, a to jak rozsudek, tak i usnesení, pokud to zákon výslovně nevylučuje. 5 Opravné prostředky mimořádné jsou přípustné proti pravomocnému rozhodnutí. Jejich mimořádnost spočívá v průlomu do právní jistoty, kdyţ směřuje proti právní moci rozhodnutí. V současné době podle platného práva mezi mimořádné opravné prostředky patří dovolání, ţaloba na obnovu řízení a ţaloba pro zmatečnost. 4 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, s STEINER, V. Občanské právo procesní v teorii a praxi. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Orbis, s

11 2. KAPITOLA DRUHÁ: VÝVOJ PRINCIPU NEÚPLNÉ APELACE Civilní právo je soubor určitých právem upravených pravidel a jako takový slouţí na ochranu práv jednotlivců, společnosti a zákonem chráněných zájmů. Odlišnosti civilního procesu v různých etapách historického vývoje lidské společnosti spočívají zejména v otázkách, kdo byl nositelem soudní pravomoci, jaké formy řízení se uplatňovaly, jakými způsoby docházelo ke zjišťování a shromažďování skutkového i důkazního materiálu, zda a jaké opravné prostředky se v procesu uplatňovaly atd. Také základní rysy civilního řízení, vyjádřené zpravidla v určitých principech uplatňujících se v jeho rámci, byly v průběhu vývoje civilního procesu modifikovány. 6 Pokládám proto za vhodné se zabývat principem neúplné apelace z historického hlediska, jelikoţ obsáhlejší poznání pomůţe jedinci k celkovému pochopení dané problematiky a naučí jej správné aplikaci VÝVOJ CIVILNÍHO SOUDNÍHO ŘÁDU DO ROKU 1918 V českých zemích civilní procesní právo prošlo dlouhodobým vývojem, co by bývalých součástí Rakouska-Uherska. S rozmachem burţoazní společnosti v druhé polovině 18. století by vydán Josefínský řád, který vyloučil obyčejové právo procesní a platil aţ do roku V josefínském procesu se mohly uplatňovat i opravné prostředky, a to jak řádné, tak mimořádné. Řádným opravným prostředkem proti nepravomocným rozsudkům první stolice byla apelace (odvolání) a proti rozsudkům druhé instance řádná revize. Oba uvedené opravné prostředky měly účinky suspenzivní a devolutivní. Platil zde ovšem zákaz novot a reformace in peius. 7 Následující etapa vývoje civilního práva procesního souvisí se společenskými reformami v polovině 19. století, kdy byl přijat z. č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní, dále jen CŘS ) a zákony, které jej doprovázely. 8 O výborné kvalitě tohoto zákona svědčí to, ţe byl u nás platný aţ do r. 1950, zatímco v sousedním Rakousku tento kodex funguje v novelizované podobě dodnes. Nové občanské soudní řízení se zakládalo na zásadě ústního jednání s kombinací se zásadou písemnou, projednací, veřejnosti soudního jednání a zásadou volného hodnocení důkazů. Soudnictví bylo vykonáváno jednak soudy řádnými, jednak soudy mimořádnými. Řádné 6 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. 2. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, s STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Nakladatelství Doplněk, s Tzv. uvozovací zákon k jurisdikční normě (zákon č. 110/1895 ř.z.), jurisdikční norma (zákon č. 111/1895 ř.z.), exekuční řád (zákon č. 79/1896). 11

12 soudy byly trojinstanční. Řádnými opravnými prostředky byly odvolání, dovolání proti rozsudku, rekurs a dovolací rekurs proti usnesení. 9 Ze čtyř řádných opravných prostředků, které tehdejší CSŘ upravoval, bylo odvolání postaveno na apelačním systému, konkrétně principu neúplné apelace. Odvolací soud projednával věc nikoliv opětovně, pouze přezkoumával věc v mezích odvolání po stránce skutkové a právní. Smyslem neúplné apelace bylo doţadovat se vydání nového rozsudku odvolacího soudu za vyloučení novot v odvolacím řízení. Proti usnesení odvolání nebylo tehdy připuštěno. Předmětem odvolání podle civilního soudního řádu byl jen výrok, odvolání proti důvodům nebylo moţné. Zákon upravoval i otázku subjektivních podmínek, kdy odvolání mohla podat jen ta strana, která se cítila být zkrácena výrokem napadeného rozsudku na svých zájmech, stejná moţnost byla dána i vedlejšímu interventovi. V rozporu s dnešní právní úpravou se strana za účinnosti civilního soudního řádu mohla vzdát odvolání před vyhlášením či doručením rozsudku jednostranným projevem, nebo tak mohla učinit dohodou s protistranou před vyhlášením rozsudku. Podání odvolacího návrhu však mělo suspenzivní i devolutivní účinky. 10 Tyto účinky nastaly jak do právní moci, tak i co do vykonatelnosti, avšak jen v mezích odvolacích návrhů. Odvolací návrh proto nemohl být v odvolacím řízení rozšířen, proto v tomto směru platila zásada koncentrace čili eventuality. Eventuální princip, který vyţadoval, aby byly in eventum v procesu činěny úkony (např. navrhovány důkazy) nadbytečné, popř. i vzájemně rozporné, které by v pozdějším stadiu jiţ nově navrţeny být nemohly, a přece by se podle vývoje sporu mohla ukázat jejich potřeba. 11 Na rozdíl od nynější právní úpravy, která poskytuje taxativní výčet odvolacích důvodů, tak dřívější civilní soudní řád podobný výčet neupravoval. Skutkovým podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu mohly být jenom ty skutečnosti a důkazy, které byly stranami uvedeny jiţ v řízení před soudem prvního stupně. Z toho důvodu byly vyloučeny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly před soudem prvního stupně uvedeny, nezávisle na situaci, ţe by byly způsobilé mít příznivý dopad pro odvolatele a odvolatel je neuvedl ne svou vinou. V odvolacím řízení se však neuplatňoval absolutní zákaz novot, nové skutečnosti a důkazy neuplatněné před soudem prvního stupně byly připuštěny v případě dolíčení nebo 9 STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Nakladatelství Doplněk, s tamtéţ 11 WINTEROVÁ, A. Koncentrace civilního soudního řízení. Bulletin advokacie. 2001, č. 4, s

13 vyvrácení odvolacích důvodů rozsudku první instance bez dotčení jeho skutkového stavu, a to za výhrady, že byly odpůrcem oznámeny již odvolacím spisem či přípravným podáním VÝVOJ CIVILNÍHO SOUDNÍHO ŘÁDU PO ROCE 1918 Československo, co by nový státní útvar v r. 1918, recipovalo rakouskou právní úpravu (civilní soudní řád spolu s dalšími předpisy). Na Slovensku byl však stále v platnosti Uherský civilní soudní řád (zák. 1/1911), jeţ byl v řadě ustanovení odlišný od rakouského. Ke konci třicátých let byl vypracován návrh nového kodexu civilního procesu za účelem vyřešení dvojakosti právního řádu. V důsledku historického vývoje jiţ nebyl projednán a přijat. Reálným výsledkem tohoto unifikačního úsilí byly pouze dílčí úpravy věnované některým druhům civilního procesu. Šlo především o úpravu základních ustanovení řízení nesporného (zákon č. 100/1931 Sb.), který tak poprvé vymezil nesporný proces jako samostatný druh civilního řízení, a o novou úpravu projednání úpadku (řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí zákon č. 64/1931 Sb.) 13 Civilní řád soudní platil v českých zemích, následně i v Československu aţ do začátku padesátých let, kdy byl nahrazen novými právními předpisy v důsledku společenských a politických změn. Podstatné změny přinesl jiţ zákon o zlidovění soudnictví (zákon č. 319/1948 Sb.). Za hlavní procesní zásadu byla prohlášena zásada materiální pravdy, coţ ve svém důsledku vedlo k odstranění kontumačního řízení a k omezení procesních oprávnění stran a kladení poţadavku na soud, aby rozhodoval podle skutečného stavu věci bez vázání se na přednesy účastníků. Konečným důsledkem bylo pokřivení procesních zásad, zejména dispoziční a projednací. Od nabyl účinnosti nový občanský soudní řád (zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních). Tento kodex zahrnoval prakticky veškeré druhy civilního řízení s cílem vytvořit koncept jednotného řízení. Smyslem této koncepce bylo umoţnit prostřednictvím civilního procesu státní intervence do soukromoprávní sféry, které se podle marxistické ideologie neměla lišit od veřejného práva. 14 Z legislativně technické stánky byl nový občanský soudní řád obstojným předpisem, přestoţe neupravoval některé procesní instituty, například hlavní intervenci. Jednotná struktura občanského soudního řádu se 12 HORA, V. Československé civilní právo procesní. Díl III. Opravné prostředky a zvláštní způsoby řízení se stálým zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Všehrd, s ZOULÍK, F. DVOŘÁK, B. K vývoji a perspektivám českého civilního procesu. Právní fórum. 2009, č. 1, s tamtéţ 13

14 projevovalo například v tom, ţe jednak nerozlišoval nalézací řízení na sporné a nesporné, jednak v sobě zahrnoval řízení nalézací a exekuční. Řádným opravným prostředkem podle tohoto nové kodexu bylo odvolání a stíţnost. Odvolání mělo účinky suspenzivní a devolutivní a v jeho rámci se uplatňovala zásada úplné apelace. Ze znění 176 písm. c) zákona č. 142/1950 Sb., musí odvolání obsahovat důvody, popřípadě i nová skutková tvrzení a důkazy. Z tohoto ustanovení lze dovodit upřednostňování zásady materiální pravdy před formálně správným rozhodnutím. Důvodová zpráva k 176 tohoto zákoníku (který výslovně nová skutková tvrzení a nové důkazy v odvolání připouštěl) opírala toto řešení o zásadu materiální pravdy a výslovně odmítla důvody odpůrců novot, kteří uváděli, ţe přípustnost novot způsobuje protahování řízení, způsobuje často zbytečnou práci soudu, svádí k nepozornosti, nedbalosti, zneuţívání dané volnosti a zmenšuje energii soudu prvé stolice. Tak nám vlastně důvodová zpráva z r nabízí hlavní body kritiky úplné apelace a zároveň naději, ţe by staronové řešení v podobě neúplné apelace mohlo přinést efektivnější sporný proces. 15 S novou etapou vývoje ve společnosti byl přijat nový občanský soudní řád zák. č. 99/1963, ve kterém hrála vůdčí roli zásada materiální pravdy v rámci úplné jednotnosti řízení. Větší změny však OSŘ doznal v oblasti opravných prostředků, kdyţ vymezuje odvolání jako jediný řádný opravný prostředek, který byl stejně jako v předešlé úpravě pořád postaven na principu úplné apelace. Samotný účastník mohl činit procesní úkony kdykoli během řízení, nebyl z povahy z procesního řízení nucen uvádět svá tvrzení a návrhy důkazních prostředků jiţ před soudem prvního stupně a tím urychlit řízení. Samo ustanovení 205 odst. 2 OSŘ připouštělo nové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení, tzn., ţe účastník mohl do chvíle, neţ soud přistoupí k rozhodnutí, předloţit nové skutečnosti a důkazy. Tento stav je odrazem materiální pravdy, přestoţe byla vyvíjena snaha o jeho potlačení posledními novelami OSŘ. Proto tento neutěšený stav byl právní veřejnosti často kritizován z důvodů průtahů řízení, neţ nastala změna zákonem č. 30/2000 Sb., kdy se občanský soudní řád navrátil k principu neúplné apelace, a to v rámci sporného řízení v rozhodnutích ve věci samé. Tudíţ celková nedostatečnost úpravy podle občanského soudního řádu z roku 1963 se projevila jiţ v období totalitního státu. Ještě do roku 1989 musel být pětkrát novelizován. Jednalo se buď o doplnění jeho úpravy, anebo o zmírnění řešení, která přinášel WINTEROVÁ, A. Koncentrace civilního soudního řízení. Bulletin advokacie. 2001, č. 4, s ZOULÍK, F. DVOŘÁK, B. K vývoji a perspektivám českého civilního procesu. Právní fórum. 2009, č. 1, s

15 Avšak koncepce jednotného civilního procesu nemohla vyhovovat novým společenským poměrům, které s sebou přinesl demokratický vývoj po roce Obnovení demokracie si ţádalo podstatné změny celého právního řádu. Dělo se tak cestou novel stávajících kodexů a zákonů, nově byly vytvořeny ty, kde právní úprava úplně chyběla (např. obchodní zákoník, ţivnostenský zákon). Některé novely občanského soudního řádu měly takový význam, ţe změnily obraz našeho civilního procesu. K nejvýznamnějším patří novely v zákonech č. 519/1991 Sb., č. 171/1993 Sb., č. 238/1995 a novely Sb., č. 30/2000 Sb., 59/2005 Sb., č. 7/2009 Sb., které měly za výsledek urychlení občanskoprávního řízení, zkrácení rozhodování soudů prvního stupně a zavedly do našeho civilního procesu prvky koncentrace řízení v rámci principu neúplné apelace NOVELA OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU Z ROKU 2000 Novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 30/2000 Sb., s účinností od , patří mezi nejvýznamnější novelu civilního procesu posledních dvaceti let a je obecně označovaná jako velká souhrnná novela občanského soudního řádu vycházející z cílů Koncepce reformy soudnictví. Novela jiţ vychází z harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie. Novela je součástí koncepce reformy soudnictví a jako taková se snaţí o odstranění zbytečných průtahu v řízení, k jeho zrychlení a k tomu, aby soudy rozhodovaly v přiměřené době v souladu s právem na spravedlivý proces. Novela zavádí tolik poţadované lhůty i pro soudy. Jednou z nejpodstatnějších změn je zavedení systému neúplné apelace do odvolacího řízení, který bude mít vliv i na řízení v prvním stupni a poučovací povinnost soudů. 17 Z ustanovení 201 až 206 OSŘ, v nichž je v občanském soudním řádu upraveno odvolání, zůstala uvedenou novelou nedotčena jen ustanovení 211, 215, 219, 223 a 225 OSŘ, většina ustanovení byla změněna (doplněna) a řada ustanovení byla do občanského soudního řádu doplněna (jde o 203, 205a, 205b, 211a, 212a, 221a a 222a OSŘ). 18 Mezi jiné podstatné změny se řadí nová úprava mimořádných opravných prostředků, včetně zavedení institutu ţaloby pro zmatečnost. Přesto se stále výslovně nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými 17 HLAVSA, P. Občanský soudní řád úplné znění s výkladem novely č. 30/2000 Sb. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, s DRÁPAL, L. Odvolání po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2001, č. 9, Mimořádná příloha, s

16 opravnými prostředky, ani mezi sporným a nesporným řízení (problematická zůstává novela 120 OSŘ). Princip materiální pravdy byl také oslaben touto novelou a tato novela zároveň prohloubila reţim neúplné apelace a nastolila skutkový a důkazní stopstav k okamţiku vyhlášení prvostupňového rozsudku. Novela upřesnila reţim neúplné apelace tím, ţe zavedla koncentraci prakticky všech civilních sporů, a to k okamţiku vyhlášení rozsudku soudem prvého stupně (viz nová ustanovení 118a a 119a OSŘ). Novela dokonce zakotvila i speciální druhy koncentrací pro určitá specifická řízení a situace (viz nová ustanovení 118b a 118c OSŘ). Koncentrací přitom rozumíme navození skutkového a důkazního stopstav k určitému okamţiku řízení. Strany jiţ poté nemohou přicházet s dalšími skutečnostmi a důkazy NOVELA OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU Z ROKU 2005 Hlavním úmyslem této novely bylo zrychlit řízení před soudy první a druhé instance, resp. zlepšit současný neuspokojivý stav českého civilního procesu do té doby, neţ bude přijat zcela nový civilní procesní kodex, který by odpovídal standartům moderního civilního procesu ve vyspělých evropských zemích. Z důvodové zprávy k zákonu č. 59/2005 Sb., kterým se novelizoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyplynulo, ţe rozhodovaná věc by zásadně měla projít kaţdou ze soudních instancí soudní soustavy pouze jednou (aţ na relativně úzce stanovené výjimky). Odvolací soud by v řízení o odvolání zpravidla pouze potvrzoval nebo měnil rozhodnutí soudu první instance, zrušit by jej mohl aţ na taxativně stanovené výjimky, kdy se soud prvního stupně dopustil velmi závaţných pochybení. Proto dospěje-li odvolací soud k závěru, ţe soud prvního stupně postupoval z různých důvodů nesprávně, sám zjistí dokazováním skutkový stav tak, aby mohl ve věci s konečnou platností rozhodnout. Námitka, že omezením zásady dvojinstančnosti dojde k porušení ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces, není důvodná. Listina základních práv a svobod ji explicitně mezi základními procesními zásadami (čl. 36 až 40 LZPS) nezmiňuje. Ústavní soud nikdy nejudikoval, že zásada dvojinstančnosti jako taková je součástí práva na spravedlivý proces, pouze v některých judikátech uvedl, že (v kontextu platné procesní úpravy) porušení zásady dvojinstančnosti vedlo ve svých důsledcích k zásahu do práva na spravedlivý proces (viz 19 SVOBODA, K. Do jaké míry lze dokazovat před odvolacím soudem. Právní fórum. 2008, č. 6, s

17 zejména nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 336/99). Je samozřejmé, že by bylo porušením práva na spravedlivý proces, pokud by soudy vydávaly tzv. překvapivé rozsudky, např. na základě důkazů, k nimž se některý z účastníků nemohl vyjádřit. Navrhovaný zákon však stanovuje, že odvolací soud rozhodne po řízení před ním vedeném, v rámci něhož důkazy, které odvolací soud hodnotil jinak než soud prvního stupně, budou zopakovány (tj. je zde důsledně chráněna zásada přímosti soudního řízení), účastníci řízení budou mít možnost navrhnout důkazy nové, pokud tak učinit nemohli před soudem prvního stupně v důsledku jeho chybného postupu (princip neúplné apelace se zachovává, avšak určitým způsobem se rozšiřují možnosti uvádět nové skutečnosti a nové důkazy), a budou mít možnost se k těmto důkazům vyjádřit (tato samozřejmá zásada plyne již z platné právní úpravy), přičemž soud je povinen účastníky průběžně informovat o svých pracovních závěrech ve vztahu ke skutkovému a právnímu posouzení věci ( 118a OSŘ, v odvolacím řízení pak podle nově zaváděné čtvrté věty 212 odst. 2 OSŘ, která výslovně zakotvuje obdobné užití 118a OSŘ). Oslabení zásady dvojinstančnosti takovýmto způsobem nejenže nepovede k porušení práva na spravedlivý proces účastníků řízení, nýbrž naopak posílí zajištění jedné z nejdůležitějších dalších součástí tohoto práva, a sice že účastníci řízení mají právo na to, aby jejich věc byla rozhodnuta v přiměřené době. 20 Nejvýznamnější změny, které tato novela z pohledu zadání mé diplomové práce s sebou přinesla, byly: rozšíření výjimek ze zákazu novot ( 205 odst. 1 písm. d) ve spojení s 119a odst. 1 OSŘ), omezení okruhu vad, k nimţ odvolací soud přihlíţí, přestoţe nebyly odvoláním namítány ( 212 odst. 5 OSŘ) rozšíření moţnosti dokazování před odvolacím soudem doplněním nových důkazů ( 213 odst. 2 aţ 4 OSŘ) nový způsob provádění dokazování odvolacím soudem ( 213a OSŘ) nová poučovací povinnost v odvolacím řízení ( 213b OSŘ) omezení moţností zrušení rozhodnutí odvolacím soudem a vrácení k soudu prvního stupně ( 219a OSŘ) rozšíření moţnosti odvolacího soudu změnit napadené rozhodnutí ( 220 OSŘ) 20 Skupina poslanců PSP. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění občanský soudní řád a některé další zákony. Obecná část. PSP Poslanecká sněmovna Parlamentu, ASPI ID: LIT25586CZ. 17

18 3. KAPITOLA TŘETÍ: PRINCIP ÚPLNÉ A NEÚPLNÉ APELACE V českém civilním procesním právu je odvolání podle platné právní úpravy zaloţeno na apelačním opravném systému umoţňujícím přezkoumání rozhodnutí z důvodů právních vad skutkových a právních, kdy odvolací soud je oprávněn napadené rozhodnutí změnit, potvrdit nebo zrušit. V závislosti na tom, zda výsledky důkazního řízení před soudem prvního stupně mohou být odvolacím soudem přezkoumány též s přihlédnutím ke skutečnostem a důkazům, jež účastník uplatnil teprve v odvolacím řízení, protože nebyly známy již za řízení před soudem prvního stupně, se rozlišuje apelace úplná a neúplná. 21 Jak uţ jsem zmínil v předcházející kapitole, zásadní změnu přinesla novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 30/2000 Sb., která zavedla staronový princip neúplné apelace do odvolacího řízení PRINCIP NEÚPLNÉ APELACE Systém neúplné apelace lze charakterizovat tak, ţe odvolatel aţ na zákonem uvedené taxativní výjimky nesmí v odvolání uvádět nové skutečnosti a důkazy (tzv. novoty) a ţe nelze přihlíţet v odvolacím řízení k novým skutečnostem a důkazům, které nebyly účastníkem řízení navrţeny nebo jinak nevyšly najevo před soudem prvního stupně. Odvolací soud zůstává nadále soudem apelačním, tzn., ţe můţe dospět k odlišným skutkovým zjištěním a závěrům neţ soud prvního stupně a zároveň je oprávněn pouţívat dokazování ke zjištění skutkového stavu ve věci (a to buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně či soudu doţádaného). Účastníci jsou jiţ výrazně omezeni ve své moţnosti uplatnění novot, coţ je hlavní rozdíl mezi apelací úplnou, soud tedy nesmí přihlíţet k novým skutečnostem a novým důkazům. Lze tedy říci, ţe systém neúplné apelace je logickým dovršením prvků koncentrace řízení pro řízení před soudem prvního stupně. S novelou zák. č. 30/2000 Sb., by se mělo dle přání zákonodárce zrychlit projednání sporů ve sporném řízení, zvýšit odpovědnost účastníků za průběh řízení (to se nejvíce projevuje v povinnosti účastníků uvést všechny významné skutečnosti a relevantní důkazy jiţ před soudem prvního stupně a tak oddělit role soudů první a druhé instance), dále zbavit se účelového jednání účastníků řízení, kterým chtěli neúměrně prodluţovat soudní řízení a oddalovat tak konečné rozhodnutí soudu, které s největší pravděpodobností by pro ně vyznělo 21 DRÁPAL, L. In DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, s

19 nepříznivě. Stejně tak, jak se zvyšuje odpovědnost účastníků za průběh řízení, tak se zvyšuje i odpovědnost soudů prvního stupně za výsledek řízení. Zvýšení odpovědnosti soudů prvního stupně za výsledek řízení spočívá v tom, že řada pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, dosud reparovatelná v odvolacím řízení, může být v systému neúplné apelace řešena jen zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácením věci k dalšímu řízení, a že průtahy v řízení nemůžou být zapříčiněny jen účastníky (jejich nečinností), ale především nesprávným postupem soudu prvního stupně. V neposlední řadě klade zcela nové (a jiné) nároky na odvolací soudy; systém neúplné apelace mimo jiné vyžaduje, aby odvolací soudy důsledně rozlišovaly mezi skutkovými zjištěními a závěry o skutkovém stavu věci na straně jedné a právním posouzením věci na straně druhé a aby v rámci skutkových zjištění, závěrů o skutkovém stavu a při dokazování náležitě zkoumaly, co bylo uplatněno již v řízení před soudem prvního stupně a jaké skutečnosti a důkazy jsou v odvolacím řízení nové. 22 Neúplná apelace, na které je podle platné právní úpravy vybudováno odvolací řízení, se vztahuje na rozsudky a usnesení prvostupňového soudu, jimiţ bylo rozhodnuto ve věci samé v sporném řízení (srov. 152 odst. 1 OSŘ). Občanský soudní řád totiţ činí rozdíl mezi odvoláním proti rozsudkům a usnesením ve věci samé, které byly vydány v nesporném řízení, a odvoláním proti rozsudkům a usnesením ve věci samé, které byly vydány ve sporném řízení. U rozhodnutí vydaných v nesporných řízení jsou nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem připuštěny bez omezení, naopak ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ustanovení 205a odst. 1 OSŘ, že jiní účastnící než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v ustanovení 205a OSŘ nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle ustanovení 205a odst. 1 OSŘ ( 211a OSŘ), a že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky uplatněny v rozporu s ustanoveními 205a OSŘ nebo 211a OSŘ ( 213 odst. 3 OSŘ). 23 Neúplnou apelací se odvolací řízení řídí rovněţ v případech, rozhodne-li soud ve věci samé bez nařízení jednání podle ustanovení 115a OSŘ. Občanský soudní řád při uţití systému neúplné apelace vychází ze zásady, ţe soud prvního stupně je instancí skutkovou, to znamená, ţe účastníky navrţené důkazy významné 22 DRÁPAL, L. Odvolání po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2001, č. 9, Mimořádná příloha, s Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 1681/

20 k prokázání sporných právně relevantních skutkových tvrzení, mají být projednány jiţ při jediném jednání ve věci. Stejně tak je zákonem uloţena účastníkům povinnost tvrdit před soudem první instance všechny v té době známé a dostupné důkazy, jeţ jsou způsobilými k jejich prokázání. Soud prvního stupně musí účastníky o této povinnosti poučit. Pokud by se objevila absence poučení odpovídající zákonu, následkem by bylo nejen to, ţe vůči účastníku by nemohly být vyvozovány závěry z nesplnění povinností nejen v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí pro nečinnost, ale taktéţ, ţe vůči účastníku, který nebyl náleţitě soudem poučen, nelze aplikovat omezení, která plynou v odvolacím řízení ze systému neúplné apelace. Tento systém neúplné apelace je dle zákona uplatňován v rozhodnutích: ve sporných řízeních, tj. ve věcech neuvedených v 120 odst. 2 OSŘ (s výjimkou rozsudků pro uznání, rozsudků pro zmeškání a nemeritorních usnesení soudu prvního stupně) ve věcech projednávaných a rozhodovaných podle části páté OSŘ 3. 2 PRINCIP ÚPLNÉ APELACE Úplná apelace, na které bylo zaloţeno odvolací řízení podle právní úpravy platné do , opravňuje soud druhého stupně přihlíţet i k novým skutečnostem a důkazům, které nebyly uvedeny v řízení u soudu prvního stupně. Tento systém se v jistých ohledech jevil jako problematický, obzvláště ve sporných řízeních, protoţe byl velice benevolentní k účastníkům řízení, poněvadţ jim umoţňoval navrhovat významné skutečnosti a důkazy aţ v odvolacím řízení. Díky tomuto systému si strany sporu nechávaly některé významné důkazy aţ do odvolacího řízení a účelně tím tak taktizovaly. Konečným důsledkem bylo neúměrné protahování soudních sporů a soudní rozhodnutí se stávala těţce předvídatelná. Tento systém úplné apelace je dle zákona uplatňován v rozhodnutích: při přezkoumání rozsudků pro uznání a zmeškání a rozhodnutí (usnesení) v nichţ nebylo rozhodnuto ve věci samé ( 205 odst. 2, 205a odst. 1, 212a odst. 2 OSŘ i. f. per argumentum a contrario) v převáţné většině řízení povahou nesporných (věci uvedené v 120 odst. 2 OSŘ a 205a odst. 2 OSŘ) v sporných řízeních, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, kde důvodem odvolání byly skutečnosti taxativně vypočtené v 205a odst. 1 OSŘ 20

21 vydaným v řízení o výkon rozhodnutí ( 254 odst. 4, 5, 6 OSŘ), tudíţ omezení v podobě 205a odst. 1 a 211a OSŘ se neuplatní. Není připuštěno, aby odvolací soud při svém rozhodování přihlédnul ke skutečnostem nebo důkazům, které nebyly uplatněny během řízení před soudem prvního stupně, pokud se jich ţádný z účastníků v průběhu odvolacího řízení nedovolal bez ohledu na to, kdyby jinak vyšly za odvolacího řízení najevo. Judikatura se k tomu vyjádřila tak, ţe k novým skutečnostem přihlédne odvolací soud v řízení ve věci výkonu rozhodnutí nebo exekuce jen tehdy, byly-li v odvolacím řízení uplatněny ( 212a odst. 3, 254 odst. 4, nyní jde o odst. 6 OSŘ). 24 v exekučních věcech prováděných podle zákona č. 120/2001 Sb., ve věcech konkursu a vyrovnání podle zákona č. 328/1991 Sb. a ve věcech insolvenčního řízení (včetně incidenčních sporů) podle zákona č. 182/2006 Sb. Pro úplnost povaţuji za vhodné uvést stručnou charakteristiku mezi řízením sporným a nesporným (taxativní výčet v 120 odst. 2 OSŘ), co by dvěma druhy řízení nalézacího. Základní rozdíly mezi oběma druhy řízení jsme spatřovali především: 25 různost jejich účelu různý způsob stanovení pravomoci jiný okruh účastníků odlišné určení místní příslušnosti moţnost vstupu státního zastupitelství do nesporného řízení odlišné způsoby zahájení řízení omezená dispozice řízení a předmět řízení v rámci dokazování uplatňování zásady vyšetřovací v nesporném řízení odlišná problematika nákladů v nesporném řízení zvláštnosti nesporného řízení v právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí V rámci přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně podle dikce zákona 212a OSŘ lze dovodit, ţe i odvolací řízení bude mít jiný průběh jak v sporném, tak v nesporném řízení. V 212a odst. 1 OSŘ se proto výslovně stanoví, ţe odvolací soud přezkoumá rozhodnutí soudu prvního stupně také z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. To platí 24 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 20 Cdo 2207/ WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, s

22 stejně jak ve věcech, v nichţ je v odvolacím řízení uplatňován systém úplné apelace, tak i při postupu podle principů neúplné apelace. Výjimky jsou uvedené v 212a odst. 2 aţ 6 OSŘ ZAŘAZENÍ PRINCIPU NEÚPLNÉ APELACE DO SYSTÉMU OPRAVNÝCH PROSTŘEDKŮ V JEDNOTLIVÝCH DRUZÍCH ŘÍZENÍ Ţaloba na obnovu řízení, společně se ţalobou pro zmatečnost a dovoláním, představuje mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout soudní rozhodnutí, které jiţ nabylo právní moci. Cílem ţaloby na obnovu řízení je dosáhnout nového projednání, jelikoţ v původním rozhodnutí ve věci samé nebyl správně nebo úplně zjištěn skutkový stav. Tento institut bude podle zákona uplatňován proti platebním rozkazům, usnesení o schválení míru a dědictví, částečným a mezitímním rozsudkům, rozsudkům pro uznání a zmeškání. Tuto ţalobu bude moţné pouţít jak proti rozhodnutí prvního stupně, tak proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo meritorně rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu první instance ve věci samé. Ţaloba na obnovu řízení můţe být podána jen z taxativně vymezených důvodů. Podle 228a OSŘ se za důvody obnovy pokládají nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, jestliţe je účastník nemohl bez své viny v původním řízení pouţít před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení 205a a 211a OSŘ a stejně tak před odvolacím soudem za předpokladu, pokud jsou způsobilé přinést pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. V případech, kde bylo proti rozhodnutí soud první instance podáno odvolání, povaţuje se za původní řízení i řízení odvolací, je nutno rozlišovat dvě moţné varianty. Řízení, která jsou ovládaná principem neúplné apelace, se povaţuje za původní řízení taktéţ řízení odvolací, ale pouze za předpokladu, ţe uplatnění těchto nových skutečnosti v odvolacím řízení není v rozporu s 205a a 211a OSŘ. Jinak tomu bude ve věcech předvídaných v 120 odst. 2 OSŘ, v nichţ je uplatňována zásada úplné apelace, kde půjde o nové skutečnosti a důkazy tehdy, kdyţ nemohly být nezaviněně účastníkem uplatněny do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu nebo do doby, kdy mu marně vypršela lhůta k podání odvolání. Při přezkoumání rozsudků pro zmeškání a rozsudků pro uznání v odvolacím řízení bude postupováno podle zásady úplné apelace ( 205b OSŘ). Ţaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem, který slouţí k nápravě závaţných procesněprávních nedostatků, které ve věci vznikly. Ţalobou pro zmatečnost není připuštěno domáhat se nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nebo při jejím právním posouzení. Z tohoto důvodu ţaloba pro zmatečnost a řízení 22

23 o ní je zaloţena na kasačním principu, který se projevuje v tom, ţe příslušný soud o této ţalobě v případě její důvodnosti napadené rozhodnutí zruší. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a jeho podání lze odůvodnit jen jedním ze tří taxativně vypočtených dovolacích důvodů (srov. 241a odst. 2, 3 OSŘ). Případné argumenty uplatnitelné odvoláním jsou v sporech podléhající reţimu neúplné apelace vymezeny podstatně obsáhleji a u odvolání proti usnesením, jimiţ nebylo rozhodnuto o věci samé, nejsou odvolací důvody nijak omezeny (oproti dovolání). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je povinen dovolací soud přezkoumat v takovém stavu, v jakém bylo vydáno. V dovolacím řízení není připuštěno uplatňování nových skutečností a důkazů ( 241a odst. 4 OSŘ). Naproti tomu v odvolacím řízení je uplatňování nových skutečností a důkazů omezeno jen ve sporech podléhajících reţimu neúplné apelace, nicméně ani v tomto reţimu se toto omezení neprosazuje bezvýjimečně (srov. 205a a 211a OSŘ). Dokazování je v dovolacím řízení umoţněno jen k prokázání dovolacích důvodů ( 243a odst. 2 OSŘ), přičemţ odvolacímu soudu se podobná omezení ve vztahu k odvolacím důvodům nekladou (srov. 213 a 213a OSŘ). V právní úpravě dovolání není u ţádného z dovolacích důvodů povoleno uplatňování nových skutečností nebo důkazů. Za nové se pokládají skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem první instance nebo za podmínek uvedených v 205a a 211a OSŘ v řízení před odvolacím soudem. Pokud účastník uplatní před odvolacím soudem skutečnosti nebo důkazy v rozporu s 205a nebo 211a OSŘ a poté je znovu zopakuje v dovolacím řízení, bude se jednat z pohledu dovolacího řízení o nové skutečnosti nebo důkazy. O uplatnění principu neúplné apelace v právní úpravě odvolání, jakoţto jediný řádný opravný prostředek, který je zaloţený na apelačním systému, je pojednáno v následující kapitole. 23

24 4. KAPITOLA ČTVRTÁ: PRÁVNÍ ÚPRAVA NEÚPLNÉ APELACE V ODVOLACÍM ŘÍZENÍ Podle platné právní úpravy je odvolání (appellatio) jediný řádný opravný prostředek a zda-li účastníci řízení vyuţijí tuto moţnost zaručenou zákonem, závisí jen na vůli těchto oprávněných osob, jelikoţ české procesní právo je převáţně ovládáno zásadou dispozitivnosti řízení, coţ v konečném důsledku znamená větší odpovědnost účastníků za průběh řízení. Všeobecně se odvolání povaţuje za univerzální opravný prostředek, protoţe účastník řízení jím můţe napadnout jak rozsudek, tak usnesení soudu prvního stupně, pokud to zákon výslovně nevylučuje a proti výroku platebního rozkazu, elektronického platebního rozkazu a směnečného a šekového platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení. Dle dikce občanského soudního řádu je stanoveno, ţe odvoláním lze napadnout ta rozhodnutí, která byla vydána soudem v řízení v prvním stupni. Z logiky věci plyne, ţe odvoláním nelze tak napadnout rozhodnutí odvolacího (dovolacího) soudu, které vydal v průběhu odvolacího nebo dovolacího řízení a jemuţ tedy nepředcházelo o dané otázce řízení v prvním stupni. Podle funkční příslušnosti soudů, jeţ je upravena v 10 a v 10a OSŘ, rozhodují krajské soudy o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a vrchní soudy o odvoláních proti rozhodnutím krajským soudů jako soudů prvostupňových. Odvolací řízení je založeno na apelačním systému, který vyjadřuje, že odvolací soud není vázán skutkovými zjištěními a skutkovými závěry soudu prvního stupně a že odvolací soud může (buď sám, nebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo soudu dožádaného) provádět dokazování ve věci samé. Ve věcech uvedených v 120 odst. 2 OSŘ, při přezkoumání rozsudků pro uznání, rozsudků pro zmeškání a nemeritorních usnesení soudu prvního stupně, ve věcech výkonu rozhodnutí, v exekučních věcech prováděných podle zákona č. 120/2001 Sb., ve věcech konkursu a vyrovnání podle zákona č. 328/1991 Sb. a ve věcech insolvenčního řízení (včetně incidenčních sporů) podle zákona č. 182/2006 Sb. se nadále uplatňuje úplná apelace. Ve sporech, tj. ve věcech neuvedených v 120 odst. 2 OSŘ (s výjimkou rozsudků pro uznání, rozsudků pro zmeškání a nemeritorních usnesení soudu prvního stupně), včetně věcí projednávaných a rozhodovaných podle části páté OSŘ, odvolání spočívá na neúplné apelaci. Kromě rozdílů v uplatnění apelačního systému se přezkumná činnost odvolacího soudu odlišuje ve způsobu pro jednání jednotlivých věcí a v rozhodnutí o odvolání. Obsahově se tedy jednotně pojaté odvolací opravné řízení rozpadá na odvolací řízení: 24

25 1. ve věcech sporného řízení a řízení podle části páté ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, 2. ve věcech nesporného řízení, při přezkoumání rozsudků pro uznání a pro zmeškání a ve věcech výkonu rozhodnutí, v exekučních věcech prováděných podle zákona č. 120/2001 Sb., ve věcech konkursu a vyrovnání a ve věcech insolvenčního řízení, a 3. při přezkoumání nemeritorních rozhodnutí soudu prvního stupně PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI ODVOLÁNÍ Podstata podmínek spočívá jednak v moţnosti pouţití všestranného a obecně přípustného přezkoumání správnosti rozhodnutí, jednak v společenském zájmu na konečném pravomocném rozhodnutí ve věci, čímţ se posiluje právní jistota účastníků řízení. Průběh řízení na soudu prvého stupně je tedy plně vázán na splnění procesních podmínek přípustnosti. Těmi pak jsou způsobilý předmět, proti němuţ směřuje odvolání podané oprávněnou osobou při dodrţení předepsané zákonné lhůty k podání odvolání. Podmínky přípustnosti odvolání jsou objektivní a subjektivní povahy, jak je rozlišuje procesní teorie Objektivní podmínky přípustnosti odvolání Odvoláním lze napadnout rozsudek nebo usnesení soudu prvního stupně vydaná okresním nebo krajským soudem, pokud nejde o případ, kdy zákon odvolání nepřipouští, a to v zákonné lhůtě. Objektivními podmínkami přípustnosti odvolání jsou tedy: Existence nepravomocného rozhodnutí soudu 1. instance Přípustnost odvolání proti rozhodnutí Dodrţení lhůty Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání vyjadřují okruh osob, oprávněných podat odvolání. Jedná se tu o tzv. procesní legitimaci. Odvolání můţe především podat účastník, v jehoţ prospěch nebylo plně rozhodnuto. Odvolání dále můţe podat vedlejší účastník ( 203 odst. 1 OSŘ) a státní zástupce ( 203 odst. 2 OSŘ) DRÁPAL, L. In DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, s SCHELLEOVÁ, I. Český civilní proces. Praha : Nakladatelství Linde, s WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, s SCHELLEOVÁ, I. a kol. Civilní proces. Praha : Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA, s