Lenka Radová Alchymistův učeň

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Lenka Radová Alchymistův učeň"

Transkript

1 1. místo v kategorii do 19 let Lenka Radová, 15 let, Plzeň Alchymistův učeň Starý muž si povzdechl a zaklapl knihu. Sedl si do křesla a sehnul se pro další svazek pergamenů. Na chvíli zavřel oči a zkrabatil čelo v usilovném přemýšlení. Tiše jsem jej pozoroval z kouta. Netušil jsem, co hledá, ale neptal jsem se. Byl jsem jen prostý učedník. Učedník alchymisty. Můj mistr se dál přehraboval ve velké hromadě knih. Vytáhl polorozpadlý pergamen, i myši už se do něj daly, a nasadil si malé kulaté brýle. Pojď sem, hochu, zavolal si mne. Naklonil jsem se mu přes rameno a lehce potřásl hlavou ve snaze urovnat své tmavé vlasy, sestříhané jako lví hříva. Poznáváš to? zeptal se. Zaostřil jsem na vybledlý inkoust. Mně tolik známé písmo... To jsou mé první zápisky, mistře, zašeptal jsem. Na staré tváři se objevil dobrosrdečný úsměv. Tak tak. Zdalipak si ještě pamatuješ naše první setkání? Tenkrát jste mě pěkně vyděsil. Mé vzpomínky se vrátily skoro o pět let zpátky. Když jsem poprvé spatřil záhadnou postavu v plášti, ztrácející se ve stínech. Byl jsem ještě dítě, oslavil jsem teprve jedenácté narozeniny, ale už tenkrát mě přitahovala tajemnost alchymistů víc než cokoli jiného. Možná proto, že jsem se narodil lordovi, který ze mě chtěl udělat rytíře, odmalička jsem znal jen cvičení a dřinu. Ale já chtěl svobodu. O alchymistech jsem slyšel, že umí čarovat, ovládají temnou magii a jsou tajemní. A to neznámo mě táhlo jako magnet. Jednoho dne jsem zahlédl jednoho z nich. Pohyboval se tiše, jako duch. Ze zvědavosti jsem se vydal za ním. Mé okované jezdecké boty klapaly na dlažbě; bál jsem se, aby mě neodhalil, ale postava se ani jednou neotočila. Dospěl jsem tedy k názoru, že mě neslyší, a plížil se dál. Najednou zmizel. Nechápavě jsem pročesával okolní výklenky a hledal tajné dveře nebo něco jiného, co by mu umožnilo se takhle vytratit. Nikde nic. Jen děsivé ticho. Nad hlavou mi zahoukala sova. V dálce se rozléhalo vytí vlků. Srdce zrychlilo. Pod rouškou tmy bylo vše tak temné a strašidelné. Už jsem nepovažoval stopování alchymisty za tak dobrý nápad a ze všeho nejraději jsem si přál být ve své posteli. Couval jsem zpět. Zadržoval jsem dech, aby mě nikdo neslyšel. Najednou mě někdo popadl za límec a hodil do jámy plné hnoje ze stájí. Z mých rtů se vydral vylekaná výkřik. Díky slámě jsem dopadl na měkké, ale okamžitě jsem se kus propadl, a kobližky taky zrovna nevoní. Podíval jsem se nahoru. Stál tam. Jen stál a díval se na mne. Neviděl jsem mu do tváře, skrývala ji hluboká kápě. Jediné, co jsem mohl zahlédnout, byly oči. Žhnoucí oči plné síly, pohled šelmy, naplněný moudrostí získanou vzpomínkami z nesčetných let. Sevřel se mi žaludek. Tohle nemohl být člověk. Otočil se a zmizel z dohledu; vlnil se za ním tmavý plášť. Ještě chvíli jsem tam seděl. Chtěl jsem si být jistý, že bude opravdu pryč. Donutil jsem se počítat do sta. Nádvoří zalilo světlo ohně. Pochodně! Hledají mě! prolétlo mi hlavou. Zemí otřásaly údery těžkých bot. Jen se střídaly stráže. Ideální chvíle na vypaření se z tohohle místa. Vyhrabal jsem se z jámy a snažil se nepozorovaně proklouznout na schodiště vedoucí k ložnicím. Páchl jsem jako hnůj. A nové jezdecké oblečení bylo zničené. Rodiče mě přerazí. Další den jsem opět stanul tváří v tvář alchymistovi. Neměl už na hlavě kápi a já s úžasem zjistil, jak je starý. Na obličeji se mu vykreslovaly vrásky a vlasy se míchaly - 1 -

2 v bělošedých odstínech. Ale neztrácel vážnost. Chytil mě za zápěstí. Chci s tebou o něčem promluvit, řekl tichým, ledovým hlasem. Snažil jsem se mu vykroutit, ale byl silnější než já. Dotáhl mě do malé tmavé komůrky. U stropu visely pavučiny a jejich majitelé čekali, až se chytí nepozorný hmyz. Sledoval jsem mouchu třepetající se v lepkavé síti. Byla v pasti. Pavouk už si na ni brousil zuby. A já byl nyní chycený jako ona. S nepříjemným pocitem v útrobách jsem upřel pohled opět na alchymistu. V jeho očích se bleskl náznak pobavení z mého strachu, byť se na jeho tváři neobjevila ani stopa po úsměvu. S klidným výrazem na mě promluvil, jeho hlas byl překvapivě jemný. Nabídl mi místo učně. To, po kterém jsem tolik toužil. Ty ses zbláznil! Otec pochodoval dokola, ruce držel spojené za zády a mračil se víc než bouřková mračna. Nejlepší léta máš před sebou, a ty chceš jít k alchymistům? To nevíš, co jsou zač? Utrápeně si sedl do svého křesla. Prvorozený syn. Měl se stát rytířem a potom i vládcem zdejšího kraje. Matka se mu pokusila položit dlaň na ruku, ale prudce se vymanil z jejího sevření. K čertu, zařval a praštil do opěradla židle. Rychle jsem zmizel z místnosti. Věděl jsem, že by bylo nejjednodušší se zřeknout souhlasu s alchymistou a dál cvičit na rytíře. Jenže já CHTĚL být alchymistickým učněm. Na čelo se mi vykreslila drobná vráska. Od toho dne se mnou otec nepromluvil. Snažil jsem se ten spor vyřešit, dál jsem cvičil, šermoval, střílel z luku a házel dýkou. Chodil jsem pravidelně, zlepšoval jsem se. Ale on se mnou zarputile odmítal prohodit jen jediné slůvko. Když jsem ho potkal, dělal, že mě nevidí. Povzdechl jsem si. Svět je pěkně nespravedlivý. Co je na alchymistech špatného? Tak posloucháš mě, nebo máš něco důležitějšího na práci? vytrhl mě ze vzpomínek kousavý hlas. Promiňte, mistře, sklonil jsem omluvně hlavu. A nezapomeň, že máš jít k večeru do stájí. Jízda na koni se může hodit i alchymistovi. Mlaskl a odešel k dalšímu stolu, kde se vařila krvavě rudá tekutina. Tiše jsem zaúpěl. Už týden se snažím zkrotit bujného černého koně. Jediné, co jsem si zatím odtamtud odnesl, bylo naražené zápěstí, pochroumané koleno, pár pořádných modřin a nesčetně různých odřenin. Kysele jsem se ušklíbl v předtucše dalších zranění a raději jsem sledoval počínání svého mistra. Opatrně přisypával k bublající tekutině bílý prášek. Směs začala vřít. Vydávala čím dál jasnější záři. Sálalo z ní neskutečné teplo. Na lahvičce se objevily drobné prasklinky. Mistr ztuhl. Vteřinu svůj pokus pozoroval. K zemi, zvolal a sám se vrhl k udusané podlaze co nejdál od ohně. Přikrčil jsem se a kryl si oči hřbetem ruky před sílícím světlem. Laboratoří otřásl výbuch. Okolo létaly skleněné střepy a prapodivná směs se rozlila po kamenech i po zemi. A pak najednou bylo ticho. Vylitý obsah stále hořel. Zlatočerné jazyky líně olizovaly mistrovu stoličku, až ji nakonec úplně pohltily. S tichým prsknutím spálily dubové dřevo. Bylo mi jasné, co mě čeká. Popadl jsem březové koště a bez námitek začal uklízet střepy. Mistr se unaveně sesunul do křesla. Co dělám špatně, bědoval. Otevřel tlustou knihu; jednu z těch, které sám napsal. Jsem tak blízko, stačí jen natáhnout prsty a sevřít, přesto mi to tajemství připadá uzamčené jako nedobytná truhlice. Přejížděl prsty po pergamenu. A co hledáte? osmělil jsem se zeptat a na chvíli opřel koště o stěnu. Cukl sebou, jako bych jej vyrušil ze spánku. Pořád to stejné, chlapče. Položil knihu zpět na pult otevřenou na stránce, kterou před chvílí pročítal, vzal do ruky nůž a pokračoval ve vyřezávání sošky anděla. Naklonil - 2 -

3 jsem se k písmu. Na stránce byl načrtnutý obrys stejného anděla, jakého starý alchymista vyřezával. Zaostřil jsem na výpisky. Archandělův oheň. Síla nebes. Hoří z ničeho, mohl bych do něj skočit, a nic by se mi nestalo. Ale můj mistře, začal jsem. Zvedl ke mě šedé oči. Ve znalosti ohně jste nejlepší ve svém oboru. Dokážete rozdmýchávat Dech draka, poslouchá vás Fénixův plamen, rozlouskl jste i záhadu tančícího Vílího ohně. Ale plamen, který nic nespotřebovává, prostě neexistuje. Odmlčel jsem se a čekal na jeho reakci. Mlčel. Ticho se stále prodlužovalo a dusilo mě jako tlustá deka. Vše existuje, pokud opravdu věříš. Důležité je tu víru neztratit, řekl nakonec tiše, se zastřeným zrakem. A vždy je prostor pro zlepšení, hochu. Jsem možná jeden z nejlepších, ale pořád jsou tu tajemství, která nedokáži objasnit ani já. Sevřel jílec nože a s tupým úderem zapíchl ostří do stolu. Musíme jej někdy naostřit, poznamenal a já věděl, že musíme znamená musíš a někdy znamená hned. Vypáčil jsem nůž ze dřeva a šel ke stolu s nářadím, kde byl v změti všeho možného i brousek, ale to mě nejdřív čekala piplačka jej najít. Posteskl jsem si nahlas, jaká by to byla nádhera mít hospodyni, která by tady uklidila. Svět vznikl z chaosu stejně jako mnohé pokusy tady. Velký objev je často neskutečná náhoda, a pokud by tady byl pořádek, žádné tajemství bychom neodhalili, ozval se mistrův hlas zpoza další velké knihy. Protočil jsem oči v sloup a otevřel skříňku. K nohám se mi sesypalo neskutečné množství různých odměrek a naběraček. Chvíli jsem se tím prohraboval. Vyplavala na mě stará plechová myš, se kterou jsem si dříve hrával. Nakonec jsem objevil i brousek. Vytáhl jsem jej zpoza nějaké velké pastičky na myši. Vyklouzl mi z prstů a dopadl na palec u nohy. Zavyl jsem bolestí a poskakoval na jedné noze. A nezapomeň jít do těch stájí, uslyšel jsem mistrův pobavený hlas. Belhal jsem se ke své ložnici. Cítil jsem se rozlámaný na kousky, jako... jako by po mně přeběhl obrovský černý kůň. Nakonec se mi sice vyhnul, ale to vyhození zadníma nohama předtím mělo pěkně tvrdý dopad. Aspoň jsem už věděl, jak se cítí kámen v katapultu. Úlevně jsem dosedl na postel, vzápětí se zase ozvala řezavá bolest v zádech. Se sykáním jsem ulehl, ani se neobtěžoval se převléct do pyžama. Usnul jsem možná dřív, než se mi zavřely oči. Dobré ráno, usmíval se mistr a tancoval okolo lahviček s chemikáliemi. Něco jsem zabručel a belhal se dál jako starý dědek. Od rána jsem se ani neposadil, zřejmě můj včerejší let nedopadl jen bolavými zády, ale i naraženým pozadím. Se skučením jsem dopajdal ke své almaře a chystal se vytáhnout tovaryšský plášť. Ale ne! zaúpěl alchymista. Směs se mu srazila a vytvořila svítivě červený knedlík. Vyprskl jsem smíchy, ale zpražil mě tak ostrým pohledem, že jsem raději hned zmlkl. A až budeš laskavě převlečený, řekl odměřeně, vytáhni z truhly ty lahve na purpurový oheň. Královský dvůr si přeje menší vystoupení, takže se raději vyhneme krvavě rudé. Koneckonců je trochu výbušnější. Zasténal jsem a rychle přes sebe přehodil učňovský plášť. Sehnul jsem se, otevřel víko truhly a vytáhl menší truhličku. Zevnitř se ozývalo cinkání skla. A také byla zatraceně těžká. Po pár krocích mi vyklouzla z ochablých prstů a spadla na podlahu. Pád přežila, ale její obsah ne. Zůstala z něj jen hromada střepů a rozlité kapaliny. Sakra, ulevil jsem si a šel pro hadr. Byl celý špinavý od nějakého prášku, ale bylo mi to jedno. Vzal jsem jej a nechal látku vsáknout rozlité směsi. Rychle jsem zem ještě jednou přetřel a chtěl hadr vyprat. Hodil jsem jej do sudu a opět vytáhl. Vzplál bílým plamenem

4 Vykřikl jsem a upustil jej. Plameny olizovaly celou látku, ale nezdálo se, že by ji poškozovaly. Vychrstl jsem na oheň vědro vody. Hořel dál, ještě zesílil. Já mám dneska opravdu svůj den. Chtěl jsem přes něj hodit tlustou deku a udusit jej, ale mistr mě chytil za zápěstí. Počkej, řekl polohlasně. Tázavě jsem zvedl jedno obočí. Opatrně se přibližoval a pozoroval jej. Natáhl se k plápolajícím jazykům. Mistře, ne! vykřikl jsem, když mé mysli došlo, co chce udělat. Ignoroval mě. Zatajil se mi dech. Špičky prstů se dotkl plamene. Mistr vypadal klidně a strčil do ohně celou ruku. Pak ji vytáhl. Nebyla na ní žádná známka popálenin. Vidíš? Svět opravdu vzniká z chaosu, řekl nadšeným hlasem. Oheň škytl, jako by mu chtěl dát zapravdu. Ve starých očích plála radost malého kluka, který konečně našel svou nejoblíbenější hračku. A víš, co nás teď ještě čeká? otočil na mě hlavu. Pokrčil jsem rameny. Budeme muset zjistit, jaké chemikálie to způsobují. Takže v truhle byly... Unaveně jsem si protřel oči. Víčka mě pálila a tělo si nejvíc přálo zalézt do postele a chvíli si odpočinout. Před námi byly desítky lahviček s různými roztoky. Oheň mohl vzniknout jen z jedné, dvou či dokonce všech šesti chemikálií, které v truhle byly. Takže každý s každým, a to několikrát. Mistr vzal malou kovovou lžičku, nabíral lehce nažloutlý prášek a opatrně trochu nasypal do každé baňky. Dosedl jsem na židli a napjatě sledoval jakékoliv známky reakce. Prosím, ať to vzplane, ať to vzplane, modlil jsem se. Představa, že budu muset zase všechno chystat znovu, mě děsila. V laboratoři viselo ticho, napnuté očekáváním, zklamané každou další lahvičkou. Tenký proužek prášku se sypal do poslední baňky. Sklonil jsem se až k ní, divže jsem nepřitiskl nos ke sklu. No tak, dělej, pobízel jsem směs. Jen lehce zašuměla. Sevřel se mi žaludek. Byl bych přísahal, že na povrchu přeběhl malý plamínek. Mistr mě chytil za rameno: Nemá to cenu. Třeba potřebuje trochu času, nebo zahřát, nebo... Pokud vím, hadr vzplál hned, bez tepla. Ale... A nic se nestane, prostě to nech být. Tak jim dejte ještě přes noc šanci, třeba nějaká vzplane, už jsem skoro žadonil. Hleděl mi upřeně do očí, z jeho bezvýrazné tváře se nedalo nic vyčíst. Nakonec pomalu kývl na znamení souhlasu. Poskládal lahvičky i s lístečky použitých chemikálií do široké poličky. Ochotně jsem mu pomáhal, vděčný, že mi nezničil moji naději. V žaludku jsem cítil chladný kámen, že stejně ráno ukáže na nic nedělající lahvičky s poznámkou, že měl pravdu. Pohladil jsem svého koně po krku. Vidíš, chválil jsem ho, už dostáváš rozum. Pootočil hlavou; dlouhá, uhlově černá hříva se lehce zavlnila a tiše zaržál. Šťasten, že se už konečně začínám trochu jistěji cítit v sedle, jsem vzal vědro a nasypal do žlabu trochu ovsa. Kůň se na mě letmo podíval, pak se prudce nahrnul k žrádlu. Nečekal jsem jeho pohyb a než jsem stačil zareagovat, přimáčkl mě k dřevěné stěně. Pokoušel jsem se tu horu masa odstrčit, ale marně. Povzdychl jsem si. Celou svou vahou se mi povedlo opět si udělat svůj osobní prostor. Protáhl jsem se úzkou škvírou a prolezl pod břichem. V uších mi opět zazněla varovná zpráva od učitele, že pod břichem se podlézat nemá. Ale jak jinak jsem se měl odtamtud dostat? Rošťáku, donutil jsem se říct s klidem. Uvnitř mě bublala obrovská sopka s chutí - 4 -

5 vybuchnout a zmydlit to černé tupé zvíře, co se do něj vejde. Ruka už mi svévolně mířila k březovému koštěti opřenému zvenku o box, pravé obočí lehce poškubávalo. Kůň najednou zvedl hlavu od ovsa a někam se zadíval, nastraženýma ušima neklidně hýbal sem a tam. Chytil jsem ho za ohlávku a hladil po hřbetě nechápaje, co to do něj vjelo. Tiše zařehtal, jen se mu lehce zachvěla hruď. Něco slyšel. Nastražil jsem uši. Hlasy. Byly daleko, pomalu se přibližovaly. Zavřel jsem oči a soustředil se na zvuky celým svým vnímáním. Vrzly dveře. Rozhovor se přenesl do stáje. Kroky procházely úzkou chodbičkou mezi boxy. Vyšplhal jsem na žlab, abych viděl. Jediné, co jsem zahlédl, byly dva klobouky; jeden bohatý, vyzdobený zlatem a s drahým pérem, druhý starý, ošuntělý baret.... a ovládá temnou magii, probouzí démony, zachytil jsem konečně pár slov od toho umouněnce. To je velice vážné nařčení, ozval se druhý muž. Špinavý baret se pohnul, když se jeho majitel letmo rozhlédl. Rychle jsem se skryl za dřevěnou stěnou. Kůň mě zatahal za plášť. Snažil jsem se jej odstrčit, ale nejspíš ho to velmi bavilo. Tiše jsme spolu zápasili. Je to opravdu tak, pane, očaroval dokonce i jednoho chlapce, aby mu sloužil. Děkuji ti tedy za tyto užitečné informace, nyní se však musím vzdálit. Zacinkal váček s penězi. Bohatý muž předal druhému několik mincí. Ten je rychle uschoval. Děkuji ti, šlechetný pane, tvé dobrodiní... Jdi už, nemám čas se tu s tebou vybavovat, musím předat zprávu ještě dnes. Rázně se rozešel pryč; péro se lehce pohupovalo v rytmu kroků. Jeho společník sledoval, jak odchází, pak se ještě jednou rozhlédl, což mě donutilo schovat se, a nato tichými krůčky také odešel. Něco se mi na chování těch dvou nelíbilo. Po pár minutách hloubání a mudrování jsem myšlenky pustil k vodě. Místo toho jsem sundal brašnu a vyšel ze dveří. Kůň chtěl za mnou, ale zkřížil jsem mu plány rázným zabouchnutím dvířek. Trochu vyčítavě na mě civěl. Zívl jsem a pomalu se vydal zpátky do hradu, kde mě čekala večeře s rodiči. Nejraději bych se ale najedl sám někde v tmavém koutě, protože otcovy chladné oči a nevšímavost vůči mně po celé místnosti roznášely ledovou náladu. Mlčky jsem krájel kus masa. Otec schválně nahlas rozmlouval s mým bratrancem, kterého jmenoval svým zástupcem po mé zradě. Kysele jsem se ušklíbl a dál se věnoval jen svému talíři. Bratranec si v rozhovoru nepočínal zrovna obratně. Znal jsem ho až moc dobře. Vychloubal se jako páv, ale odzbrojit jej dokázala i jeho mladší sestřička. Vyprskl jsem smíchy do poháru s vínem, když jsem si pomyslel, jak asi bude vypadat jeho vláda. Nápoj sice mé chechtání ztlumil, ale polil jsem si své sváteční oblečení. Matka po mě sekla varovným pohledem. Otec se na mě podíval jako na nejodpornější stvoření, které kdy viděl, a lehce mi pokynul. Pochopil jsem i bez řečí. Prkenně jsem vstal a šel k velkým zlatým dveřím. Stráž mi chtěla otevřít, ale prudce jsem je rozrazil a hlasitě zabouchl. Otřásly se, zrezivělé panty nevydržely a dveře se poroučely k zemi. Odcházel jsem dlouhou chodbou. Otec na mě upíral nenávistný pohled. Natočil jsem hlavu, samolibě se pousmál a pro větší dráždění nervů ještě zavířil pláštěm politým od vína. Sotva se mé kroky vzdálily, k uším se mi donesl otcův naštvaný řev. Protřel jsem si oči zamlžené spánkem. Sluneční paprsky mě zalechtaly na nose a donutily mě kýchnout. Šel jsem k umyvadlu, rychle jsem si uhladil vlasy využívaje lesknoucí se plochu jako zrcadlo. Jsem možná alchymista, ale nemusím vypadat jako žebrák. Prstem jsem rozvířil hladinu. Na kůži mi utkvěla veliká kapka. Líně mi stekla po prstu, dopadla zpět do umyvadla a vytvořila na hladině kruhy. Myšlenka se objevila nečekaně, jako když vzplane louč. Na ranní očistu už jsem ani nepomyslel. Rychle jsem popadl plášť a utíkal dolů po točitém schodišti. Cestou jsem si rychle zapínal pásek na kalhotách. Vřítil jsem se do laboratoře jako uragán. Ztuhl jsem. Na zemi se válely střepy, látky - 5 -

6 se vsakovaly do země, vzduchem poletovalo pár papírů, nejspíš zbytků knih. Stál jsem jako zmrazený. Z lahviček se směsmi pro oheň zbylo jen sklo. Vše bylo roztřískané, zničené. Celé ty roky práce... Na dveřích byl připevněný kus pergamenu. Strhl jsem jej a četl: Tímto se alchymista obviňuje z čarodějnictví, provozování černé magie, neoprávněného používání kouzel a očarování mysli. Podle rozhodnutí inkvizice bude dnes při západu slunce předveden před konečný soud, obviněn a upálen na hranici, jak kážou naše zákony. Nejvyšší inkvizitor Rozzlobeně jsem zahodil pergamen na zem. V žaludku jsem měl chladný kámen strachu. Věděl jsem, co inkvizice dokáže. U mých nohou se válel starý sešit. Sebral jsem jej a schoval pod kabát. Svoje zápisky tady nenechám. Vzadu byly ještě prázdné stránky. A ty já teď budu potřebovat. Zvedl jsem uvolněné prkno a vytáhl pár skleněných lahviček. Byly zde i základní chemikálie. Inkvizitoři si nejspíš moc práce s hledáním tajných skrýší nedali. Aspoň jsem při pohledu na zčernalé zdi škodolibě doufal, že při rozbíjejí připravených substancí nejméně jedna z nich vzplála. Protože v některých lahvičkách byly velmi reaktivní směsi. Musím přijít na tu kombinaci. Rozhodl jsem se smíchat všech šest dohromady jako základ. Můžu pak postupně ubírat. Smísil jsem roztoky, přisypal prášek a dolil trochu vody. Jak jsem čekal, směs vzplála. Do další lahvičky jsem nepřilil rudou tekutinu. Ťukal jsem brkem o sešit a čekal na jakékoliv známky reakce. Nic se nestalo. Takže tohle je jedna ze základních směsí. Povzbuzen úspěchem jsem pokračoval v míchání, sypání a kombinování. Červená plus prášek plus voda..., škrábal poslušně můj brk. Kousl jsem se do rtu a opatrně přiléval žlutou kapalinu. Nic. Protáhl jsem se a sáhl po další lahvičce. Plameny zažehla až nějaká bezbarvá tekutina.... plus bezbarvá... Začal jsem od začátku a nejdříve nalil první dvě. Opět pár kapek žluté. Nervozitou jsem okusoval konec brku. Kapka zelené. ŠLEH! A mám to! Běhal jsem dokola po laboratoři a řval radostí jako blázen. Po chvíli jančení jsem vykoukl z okna. Do večera zbývalo několik hodin. Podíval jsem se na plápolající oheň a v mysli se mi začal rodit plán. Přimhouřil jsem oči soustředěním a opatrně vkládal křehkou skleněnou kouli se zelenou tekutinou uvnitř do dřevěné hole. Obalil jsem konec tyče tlustou látkou. Nepotřebuji, aby se sklo rozbilo dříve, než bude třeba. Černý hřebec zaržál. Klid, hochu, promluvil jsem na něj a upevnil sedlo. Zafrkal. Ujistil jsem se, že je meč na svém místě, lehce přejela má ruka po lněném rukávu, ve kterém se skrývala házecí dýka. Vyhoupl jsem se na koňský hřbet a pevně sevřel otěže. Zvíře vycítilo mé napětí, uši mělo nastražené dopředu, svaly se třásly nedočkavostí vyrazit. Jemně jsem jej pobídl. Okamžitě poslušně přešel do klusu. Přibližovali jsme se k louce. Už jsem cítil pach kouře. Přehodil jsem si otěže do jedné ruky, abych mohl používat meč. Hůl byla připevněná k sedlu. Teď, příteli, dotkl jsem se slabin a hřebec vyrazil jako šíp. Krví mi proudil adrenalin. Uvolnil jsem dýku z pochvy a rozcvičoval si zápěstí. Vřítili jsme se v plné rychlosti na louku. Mistr už byl připoután ke kůlu a nejvyšší inkvizitor četl poslední slova. Uchopil jsem dýku za hrot a jediným plynulým pohybem máchl rukou vzad a potom vpřed. Zabodla se do provazů, které starého alchymistu poutaly. Tasil jsem meč a cválal ke strážím. Ostřím jsem vypisoval pravidelné kružnice a připravoval se na střet. Viděli černou postavu, jak se k nim řítí, a rozběhli se do všech stran. Zastavil jsem koně před hranicí. Muž už se zprostil svých pout a nepřirozeně mrštně - 6 -

7 na svůj věk seskočil dolů. Natáhl jsem ruku. Chytil se a vyšvihl na koňský hřbet. Zabodl jsem paty do hřebcových slabin. Přešel rovnou do cvalu. Ohnal se po nás voják s kopím. Chytil jsem je, vytrhl překvapenému muži z ruky. Proti nám se postavili další dva s meči. Rozmáchl jsem se a srazil je z cesty. Na louce zavládl chaos. Ozbrojenci pobíhali po louce, ti statečnější se nás snažili zastavit, přičemž dostali kopím. Pár se jich za námi rozběhlo, ale zajeli jsme do stínu hvozdu na ušlapanou lesní cestu. Za nimi, dolehly k mým uším výkřiky inkvizitora. Ucítil jsem dunění země, nejspíš za námi vyslali malou jízdu. Pobídl jsem koně k větší rychlosti. Musel jsem být u močálů dřív než oni. Od kopyt létaly kusy hlíny. Vřítili jsme se do zatáčky. Cíl byl na dosah. Před námi se rozkládaly různé rybníčky a jezírka. Jedinou bezpečnou cestu skrz jsem měl už stokrát prošlapanou. Lehkým pobídnutím jsem hnal koně přes spadlý strom. Zafrkal a vznesl se nad mohutný kmen. Vytáhl jsem hůl a setřásl látku. Volně klesala k zemi. Ze zatáčky se vyřítili naši pronásledovatelé. Napočítal jsem jich devět. V čele jel rytíř s orlem na štítě. Sevřel se mi žaludek. Můj otec... Neviděl jsem mu do obličeje, ale viděl jsem, že mě poznal. Nevypadalo to, že by se ke mně nějak hlásil. On byl lovec a já nenáviděná kořist. Otočil jsem hlavu zpět po směru jízdy. Vyvrácený pařez, pod kterým jsem vysypal bílý prášek, byl čím dál blíže. Rozmáchl jsem se a vší silou udeřil do ztrouchnivělého dřeva holí s křehkou skleněnou koulí. Sklo se rozbilo a zelená kapalina se rozlila okolo. Voda okamžitě vzplála bílým plamenem. Slyšel jsem za sebou zmatené výkřiky a ržání splašených koní. Zděšená zvířata se stavěla na zadní a snažila se uprchnout. Jeden z mužů se neudržel v sedle a spadl do bažiny. Ucítil jsem i mistrův úžas. Černý hřebec uháněl dál. Oheň se za námi rychle šířil, cítil jsem jej jen pár metrů za koňskými kopyty. Vyjeli jsem z mokřadů. Celé byly v moci bílých plamenů. Kůň přešel do klusu. Dojeli jsme k tmavé jeskyni. Kopyta poslušně klapala až úplně ke kraji. Zastavil jsem. Mistr seskočil. Zvědavě nakoukl dovnitř. Byla tam hromada věcí přikrytá dekou. Nadzvedl cíp a uznale hvízdl. Uschoval jsem pod ni všechny zbytky knih, co jsem našel, a k tomu, co zbylo z lahviček a substancí. Také se mi podařilo ukořistit pár dalších nezbytností pro vykonávání alchymistického řemesla. Ve stínu stromů vedle jeskyně stáli dva koně jeden jezdecký pro mistra a soumar. Zdá se mi, že jsi myslel opravdu na všechno, pochválil mě s uznáním. Hrdě jsem zvedl hlavu a nasměroval hřebce k ostatním koním. Chtěl jsem k nim dojet v sedle, abych ukázal, že už jej také zvládám. Kůň lehce vyhodil. Přitáhl jsem otěže a řekl s úsměvem: Ne, ne. Jen pootočil hlavu. Pobídl jsem jej ke kroku. Zvedl nohu, zakopl o druhou a zadní prudce vymrštil do vzduchu. Přelétl jsem přes jeho hřbet a ještě chvíli se kutálel po hlíně, než mě zastavil kmen starého stromu. Hřebec posměšně zaržál. Probodl jsem jej nenávistným pohledem. Potvoro, zařval jsem a pěstí praštil do hlíny, ale hned jsem zalitoval, protože zdejší půda byla kamenitá a já neměl rukavice. Ber to z té lepší stránky, přivolal moji pozornost mistrův hlas. Když tě shodil do mraveniště, bylo to horší. Pohoršeně jsem se na alchymistu podíval. Hleděli jsme jeden druhému do očí. Nejdřív mu lehce cukaly koutky, potom se začal chechtat. To už jsem se neudržel ani já. Okolím burácel náš smích, roznášel se v korunách stromů, až se listí třáslo. Ze stromových úkrytů vyletěli dva ptáci a letěli směrem k hradu, který vypadal v záři zapadajícího slunce jen jako temná silueta

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Ilustrace Hedvika Vilgusová Aventinum, Praha 1996 OBSAH Kohout a perla... 3 Myš, žába a luňák... 4 Orel, hlemýžď a vrána... 5 Lev a myš... 6 Pes a kus masa... 7 Moucha a

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze zvířecích koţešin. Někteří rytíři a válečníci byli natolik zvyklí

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene.

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene. Kapitola 1 I když byla okna ložnice otevřená, tenké záclony se ani nepohnuly. Kjell- Ove Magnusson k sobě pevněji přitiskl Mirjam, zabořil jí nos do vlasů a zavřel oči. Naslouchal, jak oba dýchají, tu

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Pokleknout? zopakoval Brian nejistě.

Pokleknout? zopakoval Brian nejistě. Během té nejtemnější a nejděsivější noční hodiny se mrtví vrátili do života a zaplavili vesnici Pallaskenry jako smrtonosné hejno strašlivých kobylek. Ty šťastnější zavraždili ve spánku, rozrazili jim

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

S e t k á n í š e s t é B o u ř e

S e t k á n í š e s t é B o u ř e S e t k á n í š e s t é B o u ř e Utíkáš po trávě, studí tě do bosých nohou, prší a z dálky duní bouřka. Dům není daleko, když zrychlíš utečeš hromům za svými zády. Nechceš se otočit, ale dunění se blíží

Více

Tereza Čierníková INZERÁT

Tereza Čierníková INZERÁT 1 Tereza Čierníková INZERÁT 2 Postával jsem na jednom z nejnudnějších vlakových nádraží hlavního města. Bylo krásné počasí, což bylo v době, ve které jsem žil, velkým plus. Žil jsem vlastně v době, kdy

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright: Autorka: Tereza Čierníková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-152-3

Více

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově KAPITOLA 1 Frankie vyběhl na školní hřiště ve svém sportovním oblečení a těšil se, že si opět zahraje fotbal. Ostatní dě se již rozcvičovaly a i Charlie měl své brankářské rukavice. Charlie je to ž nosil

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ.

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Malé Strašidýlko. Malé strašidýlko. Otfried Preußler. Otfried Preußler

Malé Strašidýlko. Malé strašidýlko. Otfried Preußler. Otfried Preußler O autorovi Německý spisovatel a liberecký rodák Otfried Preußler (1923 2013) proslul svými pohádkami o Malé čarodějnici, které u nás vyšly poprvé v roce 1964 a Zdeněk Smetana podle nich natočil televizní

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Bonbony. Bonbony. čokoláda. Něco na zub?

Bonbony. Bonbony. čokoláda. Něco na zub? Bonbony da a ybonbonybonbonybonbon Bonbony Něco na zub? čokoláda Kapitola 1 Pes, který uměl zpívat P odívej! řekla Maja. Už se to stalo zas! Maja podala Lassemu noviny a ukázala mu v nich prstem na jeden

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Jak Laru vyhodili z auta

Jak Laru vyhodili z auta Jak Laru vyhodili z auta Domek dědy Medy byl malý a útulný. Byly tam sice tři místnosti, ale děda trávil všechen čas v kuchyni. Další pokoj byl vždycky připravený pro Ondřeje s mámou, když přijeli na návštěvu,

Více

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně O Klárce Rivel Arosis Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně Po nebi se již zas prohánějí oblační beránci a spásají modř, řekla by určitě Klářina milovaná

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Znovu se zaposlouchala. Všude bylo ticho jako v hrobě. Chuť vykouknout ven byla tak silná, že jí nemohla odolat. Rychle vklouzla pod záclony a

Znovu se zaposlouchala. Všude bylo ticho jako v hrobě. Chuť vykouknout ven byla tak silná, že jí nemohla odolat. Rychle vklouzla pod záclony a Čarodějná hodina Sofie nemohla spát. Škvírou mezi záclonami procházel zářivý paprsek měsíčního světla a dopadal přímo na její polštář. Ostatní děti v sirotčinci už dávno spaly. Sofie zavřela oči a ležela

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Čtyři světla pasýře Šimona

Čtyři světla pasýře Šimona Čtyři světla pasýře Šimona Vánoční hra s písněmi na téma: Cesta k jeslim Úvod Obsah Jedne tmavé noci se pastýřský chlapec Simon vydá hledat ztracenou ovečku.pro jeho soucit a dobrotu rozdá cestou potřebným

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi. Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády

Více

Páni! chytil se za hlavu Viky, když si sundal aktovku a uviděl, jak po pádu dopadla. Zkusil z ní rukou setřít bahnitou vrstvu, ale jenom tím dokonal

Páni! chytil se za hlavu Viky, když si sundal aktovku a uviděl, jak po pádu dopadla. Zkusil z ní rukou setřít bahnitou vrstvu, ale jenom tím dokonal Podivný dárek Když stál Viky konečně nahoře na stráni, oběma klukům se ulevilo. Díky, Hugo! vydechl vděčně Viky. To by byl průšvih! Kdybych se ve vodě vymáchal, tak to rodičům neutajím! No, odpověděl Hugo

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Ostrov Entry DETEKTIVKA ROKU 2014 PODLE FESTIVALU BLOODY SCOTLAND HOST

Ostrov Entry DETEKTIVKA ROKU 2014 PODLE FESTIVALU BLOODY SCOTLAND HOST Ostrov Entry DETEKTIVKA ROKU 2014 PODLE FESTIVALU BLOODY SCOTLAND HOST Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz PETER MAY Ostrov Entry U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Vyzývavým pohledem si ho změřila. mambii

Vyzývavým pohledem si ho změřila. mambii Rámečky Panoš spal, když se objevila mezi stromy krásná bojovnice. Přistoupila k ohni a vyzývavým pohledem si ho změřila. Bílá pleť prosvítala skrz koženou zbroj zdobenou na okrajích proužky vzácných kožešin.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Řekni mi pohádku Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright Autor: Petr Scheuer, 2013 Ilustrace: Daniela Scheuerová, 2013 Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-87976-23-4

Více

Lord Rolf Bunberley, zpustlý syn hradního pána, měl neproniknutelnou tvář a pověst hazardního hráče a třetím mužem byl takřka inventář hradu,

Lord Rolf Bunberley, zpustlý syn hradního pána, měl neproniknutelnou tvář a pověst hazardního hráče a třetím mužem byl takřka inventář hradu, Úterý, 12.září Cestu, která vedla z Bethu do Crom ho by Tcheye, jsme museli ujít pěšky. Původně jsme trasu chtěli urazit drožkou, ale kočí se po Holmesem nabídnutém spropitném urazil a odjel. Cestu, dlouhou

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz O CESTOVNÍ KANCELÁŘI Znal jsem jednoho postaršího psího krále. Měl jediného syna Rafovana a ten se pořád neměl k ženění. Takhle zjara už to otce naštvalo a povídá: Jak tak na tebe koukám, mládenče, žádná

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Nástrahy lesa 147 Nejkrásnější drahokam 165 Nečekaný talent 183 Bella a tajemná příšera 201 Pouštní závod 217 Princezna od narození 233 Velká kocouří

Nástrahy lesa 147 Nejkrásnější drahokam 165 Nečekaný talent 183 Bella a tajemná příšera 201 Pouštní závod 217 Princezna od narození 233 Velká kocouří Zachráněný Rádža 5 Princezna v přestrojení 23 Bella, princezna k vašim službám 41 Recept na úspěch 57 Dokonalý pár 75 Výprava za purpurovou perlou 93 Větrné dobrodružství 111 Sázka na jistotu 129 Obsah

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

fleet Jo Nesbø Nemesis nemesis JO NESBØ Copyright Jo Nesbø 2002 Published by agreement with Salomonsson Agency Translation Kateřina Krištůfková 2011 ISBN 978-80-87497-01-2 Část I. Kapitola 1 Plán Umřu.

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Odraz 1. světové války v literatuře pracovní list Práce s textem I Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Švejk udělal hlavou obrat nalevo a kráčel tak dál vedle poručíka Duba tak

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více