5. TŘÍDA. Bínová Helena, Dorčáková Markéta 1995/1996 PASPORTIZACE TŘÍDY

Transkript

1 5. TŘÍDA Bínová Helena, Dorčáková Markéta 1995/1996 PASPORTIZACE TŘÍDY Každý z nás by hru nejspíš specifikoval jinak, stejně jako tomu bylo i u řady významných osobností (Ch. Bühlerová, J. A. Komenský, V. Příhoda, K. D. Ušinskij). Obecně však platí, že hra je jednou ze základních činností člověka, která je provázena pocity napětí a radosti (P. Hartl - Psychologický slovník). Hra je i vděčným objektem různých psychologických výzkumů i interpretací, protože poskytuje možnost k výkladu a analýze poznávacích procesů, vývoje osobnosti i socializačního procesu. I nám, jakožto budoucím pedagogům a psychologům, byl přidělen úkol týkající se průzkumu herní činnosti. Konkrétně se jednalo o herní folklór školních dětí určitého ročníku. Cílem bylo postupně vysledovat: jak široká je školní herní aktivita současných dětí, jakým způsobem je hrají, co jim přináší. Naším zkoumaným ročníkem byl pátý ročník druhého stupně základní školy. Každá z nás jej však sledovala na jiné škole a tím pádem i v jiné lokalitě. Jedním objektem zájmu se stala ZDŠ v jedné vsi v okrese Karlovy Vary. Navštívena byla celkem sedmkrát. Základní údaje Třída: 5 Celkový počet dětí: 31 Chlapců: 12 Děvčat: 19 Charakteristika třídního kolektivu (KV) Uvnitř třídní jednotky působí dvě dívčí a dvě chlapecké party. První dívčí skupinka čítá 13 členů. Ve třídě se vždy scházejí v poslední lavici prostřední řady. Hiearchie pozic v ní není žádná. Dívky se považují za sobě rovné. Co je pro ně typické? Patří k těm lepším (prospěchově, známky 1,2). Vesměs mají i společné zájmy. Snad každá z nich si píše svůj deníček a miluje hlavní představitele seriálu Beverly Hils a hrdiny seriálu Pobřežní hlídka. Často mezi nimi probíhají výměnné akce. Vyměňují si zamilované pohledy, nejvíce pak samolepky a plakáty hrdinů zmíněných seriálů. Kromě výměny ožehavě diskutují o problémech a zážitcích, které hrdinové prožívají. Snaží se o vyjádření vlastního názoru k jejich problémům. Mimo to řeší i své vlastní. Podrobně je rozebírají, navrhují řešení, pomoc druhému. Velmi často mívají jejich rozhovory podobu tzv.

2 "drbání". Hlavními tématy jsou - učitel, který se mi líbí, kdo chodí s tou a tou učitelkou, s tím a tím učitelem - tedy milostné vazby a vztahy mezi učiteli v dívčích očích. Jako parta působí i mimo školní třídu. Společně navštěvují kroužek DISCO CLUB a CHYTRÉ HLAVY, představení kin, městské akce. Druhá parta dívek má jiný charakter. Čítá 6 členů. Jejich centrem působení je čtvrtá lavice v řadě u dveří, kde sedí jejich vůdkyně. Parta má svou hierarchii - vůdkyně - její pomocnice, poradkyně - ostatní. Vůdkyně v partě hraje důležitou roli. Je vůdkyní v tom pravém slova smyslu. Partou jsou jí předkládány různé návrhy - typu - půjdeme dnes..., půjčíš nám..., uděláme odpoledne...? - se kterými buď souhlasí nebo taky ne. Děvče, které je jí ze všech nejbližší, považuje za svou pomocnici. Její roli však využívá minimálně. Spíše splývá s ostatními. Ti mají vůči vůdkyni respekt, uznávají ji jako vedoucí osobnost. Parta těchto dívek patří prospěchově k horším, tzn. známky 3,4. To je také hlavní znak, kterým se odlišují od první party. Jejich zájmy jsou podobné zájmům první party - deníčky, výměny, drbání. Odlišnost je pak v jejich rázných názorech, které nebývají tak detailně rozebrány, a ve způsobech jejich řešení. Kroužky nenavštěvují společně žádné. Jako parta působí i mimo školu a současně je každá součástí ještě jedné, která je v okolí jejich bydliště. Mezi oběma partami není žádný velký odpor či nenávist. Liší se jen v úhlu pohledu na různé věci. Obě party se také společně zúčastňují některých her. I když aktivněji se projevuje první dívčí skupinka. Často se stává, že si obě party sesednou pospolu a buďto si vyprávějí vtipy nebo si společně zazpívají (moderní písničky a ty, které se učí ve škole při Hv). I chlapci mají dvě party. První z nich je výběrem těch nejzlobivějších. Celkem čítá 6 členů. V čele stojí důsledný a velmi energický velitel. Jakékoliv neuposlechnutí bere na vědomí a trestá. Nejčastěji slovně (nadávky), málokdy fyzicky (maximálně bouchnutí do zad nebo pohlavek). Chlapci patří do skupiny prospěchově slabších. K hlavním aktivitám patří zlobení, a to v nejrůznějších podobách. Nejraději škádlí a pošťuchují ostatní. V oblibě mají i praní s chlapci z vedlejších dvou tříd. V některých situacích jsou až příliš agresivní. To, co partu pojí dohromady, je vymýšlení různých lumpáren. Jinak jsou velmi soběstační a mají tendenci mít nejvyšší postavení ve třídě. Druhá parta, která má také 6 členů, je zaměřena jiným směrem. Prospěchově je lepší a mnohem klidnější a rozvážnější než skupina první. Také rádi škádlí a pošťuchují, ale ne s takovým nasazením, agresivitou. Panují mezi nimi pevné vazby prostřednictvím vzájemné podpory. V první partě jsou chlapci dokonce schopni poprat se mezi sebou navzájem. Je to především tím, že se někdy chtějí i ostatní prosadit, nechtějí poslouchat jen to, co řekne velitel. Někdy se i stane, že dojde ke konfliktu mezi oběma skupinkami (jak ke slovnímu, tak i tělesnému). Důvodem může být i sebemenší urážka či nadávka. Zajímavou činností, která probíhá dokonce mezi všemi partami je výměna a prodej sportovních karet. Chlapci i děvčata sbírají karty významných osobností z různých sportovních odvětví (hokej, fotbal, baseball). Tyto karty si pak vzájemně mezi sebou

3 vyměňují nebo výhodně prodávají nebo vystavují ostatním na obdiv. Nejcennější jsou tzv. zlaté karty. Jednu tuto kartu lze prodat i za Kč. Druhým sledovaným objektem byla 5. třída ze ZDŠ 60 km od Prahy, kterou jsem navštívila celkem 8x. Základní údaje Třída: 5 Celkový počet dětí: 29 Chlapců: 12 Děvčat: 17 Charakteristika třídního kolektivu (Pb) Veškerý charakter vztahů ve třídě je dán tím, že na začátku roku se nikdo, až na malou skupinku děvčat, neznal. Do 4. třídy chodil každý jinam. Tato 5. třída byla poskládána převážně z dojíždějících vesničanů a doplněna skupinkou 6 městských dětí, děvčat, které se znaly už od první třídy. Vytržení z dosavadního kolektivu a následné zasunutí do kolektivu jiného tato děvčata ještě více stmelilo. Vytvořila se velice uzavřená a vůči ostatním ve třídě nepřátelská skupinka. Navíc tato děvčata zde tvořila tzv. třídní elitu (ať již jde o známky, oblékání, počet nápadníků) a submisivní stádo vesničanů se jimi nechalo vést. Záměrně jsem použila slovo stádo, protože tato stádnost, šeď a plachost byla pro vesničany příznačná. Nikdo nevybočoval z řady, nikdo se nijak nesnažil vyniknout (možná i proto, že by byl pb-skými amazonkami strhnut zpět), až na jednoho chlapce (fyzicky zdatného s výborným prospěchem, předseda třídy), kterého děvčata po půl roce mezi sebe přijala. Od té doby už ho ale nebrala jako vesničana, ale jako městského, i když byl z vesnice, takže tato označení slouží děvčatům spíše jako nálepky (etiketizace) pro NÁS a ty PODŘADNÉ DRUHÉ. I učitelé přistoupili na tuto hru a zásadně jednají pouze s městskými. Je to tak rychlejší a pohodlnější. To se odráží i v třídní samosprávě, kterou tvoří, až na malé výjimky, výhradně městští. Jediného chlapce ze svého kruhu městské dívky, a podle nich celá třída, oslovují předsedo, snad aby ještě vyzdvihly jeho odlišnost od ostatních vesničanů, z jejichž řad vzešel, a nadřazenost nad všemi i nad nimi samotnými. Je to možná z neuvědomované touhy podrobit se muži a být jím ovládána, avšak toto ovládání je pouze zdáním. Skutečným hybatelem všech věcí, co se ve třídě stanou, jsou stejně nakonec ony samy. V jejich vlastní skupině pak není další hierarchie pozic, jsou si rovny. Od tohoto rozdělení rolí ve třídě se odvíjí i veškerá herní činnost dětí. Téměř všechny pozorované a popsané hry hrají městští, pokud tedy jde o hry s menším počtem hráčů. Když nastane situace, že je k některé z her potřeba více hráčů, přizvou si městští někoho z vesničanů (Mrazík, Král vyzývá do boje, Hu-tu-tu, fotbal). Toto přizvání se neodmítá a má ustálené pořadí, takže sami vesničané mohou vědět, jak si stojí na pomyslném žebříčku prestiže ve třídě. Jak jsem zjistila, i mezi vesničany je spousta nadaných, šikovných dětí, které ale nemají v tomto kolektivu šanci ani chuť se prosadit. (To už ale není problémem této práce.) Tyto děti se o přestávce neshlukují, nebaví se spolu (maximálně se sousedem v lavici). Připravují se na další hodinu nebo si čtou (např. oblíbený časopis Asterix). Pokud nejsou zataženy do hry, s městskými nevyhledávají kontakty. Celkově by se také dalo říci, že městská děvčata v této třídě velice rády hrají chlapecké hry. Zdá se, že ne proto, že by je nějak zvlášť bavily, ale právě pro jejich nálepku chlapecké (fotbal, čára, válka o časopis Quelle, kdo bude první v šatně). Chtějí se tím asi ještě více odlišit od vesničanek, které tak svým chováním vytvářejí jejich protipól. Další věc, kterou se

4 chtějí městské děti odlišit, je lepení samolepek na ŽK, což je zakázané. Protože ale jde o premianty třídy, učitelé většinou přimhouří oči. Na tomto místě bych ráda upřesnila, proč jsem tuto činnost nezařadila mezi hry. Pohybujeme se zde totiž plně v reálném světě, odpadá tu dimenze JAKO (teď tě JAKO zabiju, klacek je JAKO pistole), která právě dělá hru hrou. Většina her se hraje o přestávkách. Některé stolní (piškvorky, dráha, lodě) i o hodině. Městské dívky se navíc scházejí i po škole, společně chodí i do tanečního kroužku. Do své práce jsem však zahrnula jen ty hry, které jsem sama v této třídě odpozorovala. SEZNAM HER Cedulky Čára Dráha Fotbal Flaška Guma Gumová válka Houbový útok Hu - tu - tu Kdo bude první v šatně Kdo má rád, co má rád Kouzelník Mrazík Král vyzývá do boje Lodě Město, zvíře, věc Nebe, peklo, ráj Otakatína Ping - pong Piškvorky Přebíraná Psaníčka Sto tři sto - Šlapaná Střelba na koš Stříkaná Svlékaná Svlékání z kůže -Vadí nevadí Válka o časopis Quelle

5 Velký Mogul Veselá honička Zip - zap POPIS HER pozn.-[pb]-hra pozorovaná na ZDŠ u Prahy, -[KV]-ZDŠ u Karlových Varů Cedulky [KV] ( viz analýza hry ) Čára [Pb] Na zem se nakreslí 2 čáry od sebe vzdálené asi 3 metry. Za jednu z nich si stoupne jeden ze soutěžících a snaží se hodit svou drobnou mincí co nejblíže k druhé čáře. Po něm nastoupí 2., 3...soutěžící, až se všichni vystřídají. Hráč, který je se svou mincí nejblíže čáře, bere vše. Hra většinou končí příchodem učitele, protože se hraje o přestávkách. Jinak se hraje do doby, dokud jsou hráči solventní. Dráha [Pb] Na papír se nakreslí klikatá "dráha". Na start se postaví tužka jednoho z hráčů a podrazí se. Vytvoří se čára. V místě, kde čára opustila dráhu, je start pro druhého hráče. Takto se střídají, až do cíle dráhy. Kdo hru ukončil, vítězí. Fotbal [KV] - [Pb]-hrají i dívky Chlapci si vytvoří dvě malá družstva (např. po pěti). Na chodbě nebo ve třídě si pomocí židliček udělají brány a začnou hrát. Vítězí družstvo, které dá více gólů. Flaška [KV] Utvoří se smíšená skupinka chlapců a dívek. Všichni si sednou na zem do kruhu. Doprostřed se položí skleněná láhev, kterou začne někdo roztáčet. Na koho ukáže hrdlo láhve, s tím se musí políbit. Pak roztáčí ten, co sedí, po směru hodinových ručiček, vedle původního "roztáčeče". Pokud roztáčí chlapec, líbá dívku a naopak. Když hrdlo láhve ukáže na stejné pohlaví, jaké má i roztáčející, musí točit znovu. Hra se může různě stupňovat. Přejít od líbání ke svlékání. Zatím však nedošlo k tomu, aby někdo zůstal nahý. V tomto věku hra končí, když děti omrzí nebo když někdo nechce úkol splnit. Guma [KV] - [Pb] Většinou se hry účastní 3-4 děvčata. Dvě z nich stojí naproti sobě a přes kotníky mají napnutou gumu. Třetí přes ní skáče nejrůznějším způsobem. Takto vypadá základní postavení, které lze upravovat. Děvčata mohou mít gumu napnutou jen přes jednu nohu. Tomu se říká nudlička. Třetí opět skáče. Další možností jsou tzv. pekařky. Třetí skáče a přitom odříkává: Pekař peče housky, uždibuje kousky. Pekařka mu pomáhá, uždibují oba dva. Dále to mohou

6 být tzv. kalamajky. Opět se skáče a přitom se říká: Kalamajka mik, mik, mik, oženil se kominík. Vzal si ženu Elišku v roztrhaném kožíšku. Poslední variantou mohou být tzv. buřty. Stojící děvčata mají co nejvíce rozkročené nohy. Třetí skáče. Během celé hry se může guma zvyšovat od kotníků nahoru. Pokud jsou na přeskakování dvě děvčata, střídají se mezi sebou v momentě, kdy jedna z nich udělá chybu. Hra končí ve chvíli, kdy první dvojice bezchybně proskáče poslední z variant této hry. Gumová válka [KV] Chlapci rozstříhají na malé kousky gumu na gumování. Potom si vezmou pravítko pomocí něhož vystřelují gumu na nepřítele - děvčata. Ty žádnou zbraň nemají. Brání se pouze rukama. Nechají se buď postřelit nebo ty odvážnější jdou proti chlapcům, kterým se snaží střelnou zbraň vzít. Cílem hry je postřílet co nejvíce děvčat a nevzdát se své zbraně. Houbový útok [KV]-[Pb] Během mytí tabule může dojít i na houbový útok. Ten, kdo drží namočenou houbu v ruce, na někoho namíří a střílí. Koho houba zasáhne, musí jít k umyvadlu, znovu houbu namočit a střílet. Buď na osobu, která ho zasáhla nebo na někoho jiného (třeba toho, kdo se mu posmíval, když byl zasažen). Hra bývá velmi dramatická, pokud jsou k dispozici houby dvě. Většinou končí příchodem učitele. Hu - tu - tu [Pb] Hřiště i hráči se rozdělí na polovic. Vždy jeden z hráčů se nadechne a proniká na protivníkovu polovinu hřiště za hlasitého "Hu,tu,tu,tu,tu,...". "Hutututá" a přitom se snaží dotknout co největšího počtu protihráčů. Za celou dobu se nesmí nadechnout, proto se musí včas vrátit na svou polovinu. Když to stihne, všichni, jichž se dotkl, se stávají členy jeho družstva. Když se ale nadechne u protivníka, je zajat sám a musí u něj zůstat. Hra končí ve chvíli, kdy se všichni hráči stanou členy jednoho družstva. Kdo bude první v šatně [Pb] Na konci vyučování se všichni snaží dostat do šatny jako první. Vchod šatny se často zacpe a přichází na řadu ostré lokty a zvědavé ruce. Zúčastňují se pouze dravější jedinci. Kdo má rád, co má rád [KV]- [Pb] Hru hrají chlapci a děvčata dohromady. Společně vytvoří kruh a přes kotníky si všichni napnou gumu. Zvolí se jeden, který řekne "Kdo má rád, co má rád - chleba s popelem nebo čaj s hnojem, bláto s máslem, nudli s vajíčkem, žížaly s rumem. Jakmile to dořekne musí si ti, co to rádi mají, stoupnout doprostřed kruhu k sobě, hladit si břicho a přitom říkat mňam, mňam, mňam. Ten, kdo to rád nemá, musí rychle vyskočit ven z kruhu. Kdo nestihne vyskočit ven nebo si stoupnout doprostřed, tomu zůstává guma na kotnících a nezbývá mu než jít ze hry ven. Guma se během hry zvyšuje od kotníků výše. Vítězí ten, který zůstává jako poslední.

7 Kouzelník [KV] - Mrazík [Pb] Skupinka chlapců a děvčat si zvolí honiče, který honí ostatní. Pokud hráč dostane babu, musí se zastavit a rozkročit nohy. Takto musí zůstat do té doby, dokud ho jiný hráč nevysvobodí ze zakletí tím, že ho podleze. Po osvobození může hrát dál. Hra končí ve chvíli, kdy jsou všichni hráči zmrazeni či zakleti. To se ale stává málokdy, takže většinou končí až když děti omrzí nebo vyčerpá. Král vyzývá do boje [Pb] Na hřišti se hráči rozdělí do 2 stejně velkých družstev a vytvoří naproti sobě (asi m) dvě řady. Jednotlivá družstva se chytí za ruce a zvolí si svého krále. Králové střídavě vybírají hráče ze svého středu a 'vyzývají je do boje'. Vyzvaný hráč se musí rozeběhnout a prorazit svým tělem protivníkovu hradbu (řetěz spojených rukou). Když se mu to podaří, získává pro své družstvo jednoho z proražených, když ne, je zajat. V této hře má král 3 životy a nastupuje do boje jako poslední. Hra končí ve chvíli, kdy jeden z králů ztratí svůj poslední život. Lodě [Pb] Na čtverečkovaný papír si 2 hráči zakreslí jako na šachovnici své lodě dle stanovené předlohy (viz příloha) a papír si zakryjí. Střídavě se pak snaží strefit protivníkovu loď. Hlásí se "zásah" nebo "voda". Vyhrává ten, kdo první vystřílí soupeři všechny lodě. Město, zvíře, věc [Pb] Menší počet hráčů si rozdělí tužkou papír na několik odvětví např. město, zvíře, věc, rostlina... a papír si zakryje. Jeden z hráčů na povel 'teď' začne dělat čárky. Na povel 'stop' s čárkami přestane a spočítá je jako písmena abecedy. Písmeno, které vyjde, tvoří první písmeno slova v jednotlivých odvětvích. Kdo napíše první všechna slova, vyhrává. Nebe, peklo, ráj [KV] - [Pb] Dívka složí z papíru sklapovačku, na jejíž předních stranách nakreslí čtyři symboly (jakékoliv). Dovnitř pak vepíše čtyři čísla - 1, 2, 3, 4. Pod čísly se schovávají buďto dívčí (chlapecká) jména nebo věty typu (budeš se líbat s Honzou Kroutilem, Pepík Lesák tě chce, apod.). Hra se hraje tak, že dívka dává jiné dívce na výběr nejdříve z obrázků - slovo musí slabikovat a přitom pohybovat sklapovačkou. Potom dává dívce volit mezi nebem, peklem, rájem. Vybrané slovo opět slabikuje s pomocí sklapovačky. Poslední volbou je opět volba čísel. Pod každým z nich je buď jméno (chlapce, dívky) nebo daná věta. Někdy dávají hru i dívky chlapcům. Otakatína [KV] Hru hrají pouze děvčata: postaví se do kruhu vedle sebe s mírně upaženýma rukama tak, aby se dotýkaly dlaněmi. Všichni dohromady zpívají - Otakatína glory ja, oma nau, nau, nau, tiky tau, tau, tau, o benžo, fiz dej ruce pryč. Přes řeku přeletěla vrána, za řekou zachrochtal slon, který se jmenoval O-RI-ON- a přitom si mezi sebou předávají tleskání, jedna druhé (každá té, co stojí vedle ní). Jakmile se píseň blíží ke konci (ke jménu slona), musí ta, která má být tlesknuta na poslední slabiku jména (-ON-), ucuknout dlaní, aby tlesknutí nedostala a

8 mohla tak zůstat ve hře. V opačném případě (je na slabiku tlesknuta) vypadává ze hry ven. Jestliže je rychlá a ucukne, musí místo ní vypadnout ta, co ji měla tlesknout. Nakonec hrají mezi sebou dvě nejlepší. Ping - pong [KV] - [Pb] Pravidla známé sportovní hry. Piškvorky Pb] Na čtverečkovaný papír si 2 hráči vytvoří svou první značku, ke které se snaží vytvořit v libovolné přímce 4 další, i když jim v tom protihráč brání svými značkami. Vyhrává ten, komu se to podaří jako prvnímu. Přebíraná [KV] - [Pb] Hrají pouze děvčata. Předem si připraví delší provázek, jehož konce zauzlují. Potom si ho jedna napne mezi obě ruce. Druhá se postaví proti ní a začne provázek různě překládat, propojovat až vytvoří nějaký obrazec. Nakonec si ho musí přebrat na své ruce. Pak hraje druhá dívka. Začne tvořit jiný obrazec, který si pak zase přebere na ruce. Hra je zaměřena především na cvičení kreativity a fantazie. Končí, když se provázek zamotá. Psaníčka [KV] - [Pb] Jde o klasické posílání psaníček, dopisů. Většinou je to komunikace mezi dvěma osobami. Buď mezi dvěma chlapci nebo dvěma děvčaty. Minimálně mezi chlapcem a děvčetem. K posílání dochází zpravidla během vyučovací hodiny. Při své cestě k adresovanému prochází přes různé články (děti, které zprostředkovávají přenos) a překážky (např. zapadne za tašku apod.). Obsahy dopisů mívají různý charakter - milostný, výhružný, důležitý. Cílem je zaslat zprávu. Zpráva se nesmí dostat do rukou hlavní překážky. Sto tři sto [KV] - Šlapaná [Pb] Skupinka chlapců a dívek se postaví do kruhu a každý přednoží jednu nohu dopředu tak, aby se dotýkala nohy toho, co stojí vedle. Jeden je zvolen jako žabák, ostatní jsou malé žabky. Žabák odříkává - sto tři sto, hop žabičky hop, udělejte první skok. Jakmile žabák říkanku dořekne, musí každý odskočit z původního postavení. Potom je řada na žabákovi. Musí skočit nejblíže stojícímu spoluhráči na nohu, aby ho tak vyřadil ze hry ven. Pokud vypadne, zůstává žabák stejný a začíná se znovu. Pokud však nevypadne, žabák se vymění tím, že původní žabák předá slovo někomu jinému. Hra končí při 3 hráčích. Střelba na koš [KV] Dva chlapci spolu soutěží na chodbě ve střelbě na koš. Hází z různé vzdálenosti i místa, buď oběma nebo jenom jednou rukou. Vítězí ten, kdo se trefí víckrát. Soutěžit může více dvojic. Nakonec se utkají ti nejlepší.

9 Stříkaná [KV] O hlavní přestávce dostávají děti do třídy svačiny (mléko s pečivem), které jim rodiče na začátku školního roku předplatily. Často se stává, že děti nápoj nedopijí nebo na něj nemají už chuť. V tu chvíli nastává čas pro stříkanou - hru plnou zábavy. Stříkají jak chlapci proti sobě, tak děvčata proti sobě, tak i mezi sebou navzájem. Cílem hry je, postříkat co nejvíce toho druhého. Hra končí při vstupu učitele do třídy nebo se hraje do vyčerpání zásob munice. Svlékaná [KV] Kdokoliv ze třídy může jít ke komukoliv (zpravidla chodí chlapec k dívce) s nějakou prosbou - např. mohla by si mi podat tu knížku, co je nahoře na skříni, prosím tě, podej mi tužku, zapadla mi mezi tašky, podívej se, prosím tě, do tašky jestli tam nemáš ten sešit. Jakmile se dotyčná snaží pomoc, prosebník k ní přijde co nejblíže, ze zadu a snaží se ji svléci. Většinou kalhoty. Cílem hry je zábava, pobavit se na účet druhého nebo i vyjádřit své sympatie, antipatie k druhému. Svlékání z kůže [KV] - Vadí nevadí [Pb] Hrají děvčata s chlapci dohromady. Vždy se zvolí jeden z nich, který někoho vyvolá a buď mu položí nějakou otázku (koho máš rád, šel by si na rande s..., líbí se ti Eviny nohy?) nebo mu zadá nějaký úkol (dej Lence pusu, udělej 50 dřepů, lehni si na Vaška). Pokud to hráč nechce splnit nebo nechce odpovědět, musí něco ze sebe svléci a odevzdat to jako fant. Na konci se mohou fanty vrátit jen tak, anebo za splnění nějakého úkolu. Hra končí při rozdání všech fantů. Válka o časopis Quelle [Pb] V reklamním magazínu Quelle děti nejvíce zaujaly fotografie spodního prádla a plavek. O přestávce si je hromadně prohlížejí. Zjistili to chlapci z vedlejší třídy a chtěli se také podívat. Děvčata jim to nechtěla dovolit, tak se strhl boj, který se čas od času opakuje. Končí příchodem učitele. Velký Mogul [KV] Skupinka chlapců a děvčat si stoupne do kruhu: jeden je určen jako VELKÝ MOGUL. Jeho úkolem je říci k jakému písmenu má dnes odpor. Např. proti písmenu D. Pak položí někomu otázku - "Co mi dnes přineseš k obědu?" Hráč musí odpovědět slovem, které neobsahuje písmeno D. Kdo hned neodpoví nebo odpoví chybně, vypadává ze hry ven. Hra končí při vypadnutí všech hráčů. Veselá honička [KV] Děti si mezi sebou zvolí honiče. Ten se dotykem ruky na různé části těla snaží předat babu někomu jinému. Hráč, který babu dostane, si musí jednu ruku přiložit na místo, kde se ho honič dotkl a přitom honit ostatní. Při druhém doteku je hráč ze hry vyřazen. Hra končí ve chvíli, kdy ve hře zůstanou pouze dva hráči.

10 Zip - zap [KV] Hrají chlapci i děvčata. Všichni se posadí na židličky do kruhu. Zvolí se jeden, který stojí veprostřed. Jeho úkolem je na někoho ukázat a říci jedno z hesel: zip-zap zip-zip zap-zip zap-zap Ten, na kterého ukázal musí říci jméno podle těchto pravidel. Když ukáže a řekne zip-zap musí hráč říci jméno spolužáka, kterého má po levé ruce, zap-zip po pravé ruce, zip-zip musí říci své jméno, zap-zap jméno toho, kdo stojí a ukazuje. Ten, kdo se splete, vypadává ze hry ven. Vítězí ten, kdo zůstane jako poslední. KATEGORIZACE HER Je známo, že doposud nebyla vypracována žádná univerzální soustava her. Každý z nás si ji může utvořit podle různých hledisek, kritérií, stejně jako tomu bylo u autorů, kteří se v minulosti hrou zabývali, a těmi, co se jí zabývají dnes. Naše klasifikace byla vytvořena z našeho osobního, subjektivního pohledu. Najít to společné, co je pojí, je nesmírně obtížné především v tom, že z mnoha znaků je třeba vybrat ten, který je dostatečně zásadní, dominantní. Při hledání kategorií her jsme se soustředily na znaky (kvality) jejich funkce O co v nich jde? Některé z her pak mohou spadat i do více kategorií (3 - Fotbal, Kdo bude první v šatně, Otakatína, Ping-pong, Šlapaná; 2 - Cedulky, Čára, Dráha, Flaška, Guma, Hu-tu-tu, Kdo má rád.., Král vyzývá.., Lodě, Město zvíře.., Piškvorky, Střelba na koš, Válka o čas, Quelle, Zipzap). Jiné jsou natolik specifické, že vytvoří samostatný prvek (Flaška). POHYBOVÉ HRY Jde o takové hry, ve kterých hraje pohyb důležitou roli. Právě pohyb je zde klíčovým momentem hry, na kterém celá hra stojí. V některých případech jediný pohyb zakončuje buď hru celou (Kdo má rád, co má rád) nebo pouze její jednotlivé části (Otakatína, Král vyzývá do boje, Šlapaná). Pohyb nabývá v jednotlivých hrách různých podob. V některých plní funkci vybití přebytečné energie (Fotbal, Gumová válka, Houbový útok, Hu-tu-tu, Kdo bude první v šatně, Mrazík, Král vyzývá do boje, Střelba na koš, Stříkaná, Válka o časopis Quelle, Veselá honička). Jde v nich o čistou dětskou radost z pohybu, kterého jim současná škola dopřává tak málo. K dalším hrám je zapotřebí již určité zručnosti a soustředění. Jde v nich také o pohyb, ale spíše o jeho přesnost (Čára, Dráha, Fotbal, Guma, Gumová válka, Houbový útok, Pingpong, Přebíraná, Šlapaná, Střelba na koš, Stříkaná), která je v dalších hrách zkombinována i s rychlostí (Otakatína, Kdo má rád.., Šlapaná, Cedulky). Projevuje se zde kontrast napětí a uvolnění, které vede k regeneraci sil. I v dalších, nezařazených hrách se pohyb vyskytuje (Lodě, Piškvorky, atp.). Vždyť snad ani neexistuje hra, která by se bez pohybu dala hrát. V těchto hrách ale pohyb nehraje onu klíčovou úlohu. Do zvláštní kategorie bych pak zařadila hru Flaška, ve které je sice pohyb také velice důležitý, nejde však o pohyb hrajícího, ale o pohyb hracího nástroje, který udává průběh celé hry. HRY S BOJOVÝM ZAMĚŘENÍM - SOUTĚŽE Jde o hry mezi dvěma (Čára, Dráha, Lodě, Ping-pong, Piškvorky, Střelba na koš) či více jednotlivci (Čára, Guma, Kdo bude první..., Kdo má rád, Město zvíře věc, Otakatína, Ping-

11 pong, Šlapaná, Válka o časopis Quelle, Zip-zap) nebo celými skupinami-družstvy (Fotbal, Hu-tu-tu, Král vyzývá do boje). Cílem hry je vyhrát, tedy oddělit vítěze a poražené. Vítězství s sebou většinou přináší i získání prestiže (Kdo bude první..., Svlékaná, Čára, Hu-tu-tu, Cedulky) proto bychom mohli v rámci těchto her vytvořit ještě zvláštní podkategorii her PRESTIŽNÍCH. Jejich výsledkem je získání prestiže, výrazného postavení mezi ostatními, být v úctě a vážnosti. Často se o získání prestiže snaží děti, které bývají přehlížené, jejich názory rodiče neberou vážně, opomíjí je nebo to jsou děti, které bývají řazeny na druhé místo až za své sourozence. Proto je snahou těchto dětí prosadit se jinde a jinak. Pro některé z nich se může dosažení prestiže ve třídě stát zatím nejvýše dosaženým úspěchem. Výhra v soutěži může vítězi přinášet i hmotné statky (Čára). V každém případě pak přinese pocit uspokojení a kladného sebehodnocení. Poražený prožívá pocity opačného rázu, což ho stimuluje k lepším výkonům ve hře další nebo jej to vede k rezignaci, pocitu zahanbení a stáhnutí do sebe (skupina vesničanek v Pb). Neřadím sem hry, jež v závěru jasně nevymezují posty vítěz poražený (Gumová válka, Houbový útok, Kdo má rád..). HRY SEXUÁLNÍ V těchto hrách jde o vyrovnání se s pohlavní diferencí, která začíná být právě v tomto věku velice znatelná. Pohybuje se od různých nevinných forem sbližování, při nichž se vytváří nejrozmanitější dyadické jednotky, až po skandalizaci těchto vztahů vedoucí na hranici (či za hranici) agrese (Kdo bude první v šatně). Jedním možným způsobem jak vyjádřit svou sexuální touhu a orientaci je právě hra. Zároveň je také formou nejbezpečnější. Vždyť vše, co se v ní stane lze obrátit v JAKO, tedy v něco, co vlastně neexistuje (Vadí nevadí, Flaška, Nebe peklo ráj). Zabrání se tak výsměchu a ponížení (i když ne vždy). Tyto hry jsou také prvním testem společenských konvencí a zažitých sexuálních dogmat. Dítě se v nich poprvé setkává se sexuálním tabuizováním, má možnost zjistit, kam až ho společnost nechá zajít, co je pro ni tzv. normální a co již za hranicí únosnosti. Hry probíhají buď za přítomnosti fyzického kontaktu a zkoumají pohlavní dimorfii tělesnou (Kdo bude první v šatně, Svlékaná, Flaška), nebo se soustřeďují pouze na verbální průzkum obou pohlaví (Nebe peklo ráj, Psaníčka, Vadí nevadí). Za sexuální nepovažuji hry, ve kterých nejde o pohlavní odlišnost. Jsou to hry, při kterých se obě pohlaví do hry zařazují jako relativně stejné jednotky. Nedochází při nich k odlišení rolí žena - muž (Město zvíře věc, Piškvorky, Král vyzývá do boje, aj.) HRY ROZUMOVÉ V těchto hrách, více než kde jinde, je kladen důraz na myšlení, konkrétně na paměť. Uplatňují se zde i další psychické procesy (představivost) a schopnosti (obrazotvornost, tvořivost). Je při nich nutné spojení hned tří kvalit: rychlosti, znalosti a schopnosti kombinování či kombinace. Vyžadují proto více soustředění a postřehu (Velký mogul, Město zvíře věc, Lodě, Piškvorky, Zip-zap). V některých hrách se toto spojuje ještě s pohybem (Fotbal, Otakatína, Šlapaná) nebo kódem (viz dále). Za zvláštní druh her rozumových bychom mohly označit hry KÓDOVACÍ. Základem her je znalost kódu neboli údaje, který má zvláštní slovní podobu. Ten, kdo ho zná, může hru hrát (pro hru Otakatína je to píseň, pro hru Zip-zap to jsou 4 hesla). Kódy si většinou tvoří děti samy. Hru Otakatína hrají pouze děvčata. Chlapci často přihlížejí a sledují,

12 sami nehrají. Tvrdí, že je hra praštěná. Nelíbí se jim slova písně, protože neví, co přesně znamenají. To ví jen dívky. Přístupnější se chlapcům zdá hra Zip-zap, která cvičí především jejich paměť a pohotovost. Tvrdí, že v ní o něco jde (zapamatovat a neselhat), na rozdíl od Otakatíny. Samozřejmé je, že zapojení rozumu je nutné i při všech dalších hrách. Do této kategorie jsem je nezařadila, protože se v nich zvláštní měrou neuplatňuje paměť a ona trojkombinace rychlost-znalost-kombinace (Flaška, Svlékaná, Král vyzývá.., atp.). ANALÝZA HRY CEDULKY Hlavním motivem této moderní, školní hry jsou způsoby vyjadřování různých druhů citů. O citech víme, že jsou důležitým činitelem prožívání a chování člověka. Mají mimořádný význam pro jeho správný a zdravý vývoj. Kromě toho patří k silným impulsům činnosti, jednání a chování. Na rozdíl od zvířat může člověk city řídit, vyvolávat, částečně nebo úplně brzdit. Důkazem nám může být hra Cedulky. Je to hra heteronomní, tzn. společná pro chlapce i dívky, dynamická a napínavá. Zahájení hry přísluší chlapcům. V tomto momentě jsou zatím jedinými aktivními činiteli hry. Nejdříve si připraví z papíru vystřižené cedulky s různými výrazy. Jejich obsah se týká především těchto témat: - láska a sex (výrazy chci tě,svlékni mě, jdu za sto); - jedincovy osobní kvality: vzhled (výrazy jsem tlustá, jsem ošklivá); inteligence (výraz jsem blbá). Vesměs všechny cedulky mají, dalo by se říci zápornou hodnotu, jsou hanlivé. Je třeba vzbudit nejen u ostatních zájem o přečtení cedulky, ale i u samotné osoby probudit dané reakce ve vztahu k obsahu cedulky. Jakmile je vše napsáno, nastřihají se menší kousky lepící pásky, na které se cedulky přichytí. Poté si je chlapci rozdělí mezi sebou a vyčkávají na příhodnou chvíli, kdy budou moci dívkám cedulky nalepit, např. dívka stojí k chlapci zády, utírá tabuli, předklání se k tašce apod. Cedulky se lepí vždy na záda. Za zády se dá totiž dělat celá řada překvapení. Těžko by se mohla tato hra hrát, kdyby chlapec musel přijít k dívce a přilepit jí na hruď hanlivou cedulku. Důležité je, aby vše proběhlo nenápadně. Dívka nesmí nic pocítit a ani vycítit. Tyto momenty dávají hře dobrodružnost a napínavost. Pro chlapce to znamená být mrštný, obratný a mít dobrý postřeh. Přidělování cedulek neprobíhá hromadně, ale postupně. Maximálně jsou přiděleny třem dívkám. Je totiž třeba brát na zřetel, aby kolem dotyčné dívky nebyly přítomny ostatní, které by ji na cedulku mohly ihned upozornit a hru tak příliš urychlit nebo ani nezapočít. Když se cedulka dostane na své místo, očekává se jaká vznikne série reakcí jednak u těch, kteří si jí povšimnou a přečtou a jednak u samotných nositelů cedulky. Pokud jsou ostatní dívky poblíž a cedulky si všimnou okamžitě na ni upozorní, a to buď pokřikem (např. Hanko, máš na sobě cedulku, rychle si ji sundej. ) nebo pošeptáním do ucha, aby si cedulku nemohlo přečíst více lidí. Jsou však i dívky, které nemají nositelku cedulky příliš v lásce, nekamarádí s ní a na cedulku ji s potěšením neupozorní. Chlapci zatím s netrpělivostí čekají na reakci dotyčné dívky (nositelky cedulky), co udělá hned a co potom, koho z chlapců napadne, obviní za to, co jí udělal, a zda-li potrestá toho pravého.

13 Očekávané reakce bývají zpravidla stejné a stále se opakující. Dívka nejdříve znejistí. Pak si začne sahat na záda a snaží se cedulku strhnout a přečíst si ji. Poté se z jejích úst většinou ozve: Kdo mi to udělal, kterej hňup to byl? nebo Vy pitomci, co si o sobě myslíte? nebo Kterej blbec tohle napsal? Reakce jsou přirozené. Pokud mi někdo jakýmkoliv způsobem ublíží, chci mu to oplatit. Buď stejným nebo jiným způsobem. Mezi všemi se však našla i výjimka, dívka která zareagovala úplně jiným způsobem. Sundala si cedulku, přečetla ji, potom roztrhala, vyhodila do koše a odešla ze třídy ven, aniž by odpovídala na další chlapecké provokace. Chlapcům nezbylo nic jiného, než si vyhlídnout jinou dívku. V původním znění hra pokračuje dále. Dívka tituluje chlapce, kteří se mezitím v hloučku posmívají cizímu neštěstí. Snaží se jí ještě více provokovat. Nakonec se rozpoutá velká honička. Dívka se rozběhne mezi chlapce a snaží se někoho chytit a uhodit ho nebo ho zatahat za vlasy, kopnout, zamknout do skříně. Je jasné, že pravého viníka nechytí, všichni chlapci drží při sobě (jak se říká jeden za všechny, všichni za jednoho). Leda, že by ho při činu zahlídla nějaká jiná dívka a prozradila ho. Do útoku proti chlapcům se postupně dají i ostatní děvčata, která se snaží pomoci. I u nich platí heslo jeden za všechny, všichni za jednoho. Dívky totiž cítí, že se na činu podílejí určitě všichni chlapci, a proto musí být každý z nich potrestán. A protože to nemůže zvládnout jeden sám, přidají se na pomoc. Chlapci se snaží před útokem utéci. Při utíkání stačí ještě dělat různé grimasy a pošklebky. Nebo se nechají od děvčete schválně chytit a snaží se jí osahat její některé výrazné partie, což dívku vyvádí z míry, provokuje k většímu vzteku a útoku. Z poklidného začátku se tak vyklube velmi dynamická hra, v níž je aktivní každý, kdo se jí účastní. Hraje se dokud všem stačí síly. Stane se, že během hry některá dívka se silami nevydrží a ze hry odstoupí, ale většinou vydrží všechny. Často bývá hra přerušena zvoněním na hodinu. Pak je třeba skončit a o některé jiné přestávce nebo jiný den zahájit hru znovu. Hra Cedulky není pouze hrou o tom, jak vyprovokovat dívky k honičce, ale je také ukázkou toho, jakým způsobem se dají vyjádřit určité sympatie nebo antipatie k druhému. Vše jako by se odehrávalo tajně, skrytě za něčími zády. Chlapec např. neumí své pocity vůči dívce vyjádřit přímo, do očí, možný je i strach, že by mohl takovým přímým způsobem uspět, a pak by nevěděl, jak se má zachovat, jenom by se před dívkou a možná i před ostatními ztrapnil. Tím, že se hry účastní chlapci společně, ztrácí stud a ostych před vyjádřením svých pocitů. Má dojem, že píše, co cítí i ostatní, jinak by se přeci hry neúčastnili. Všichni jsou spojenci, jsou na stejné lodi, není třeba se stydět. Chlapec pociťuje příjemnou úlevu. Dalším momentem, který může ve hře nastat, je projikování. Jde o tendenci připisovat někomu vlastní vlastnosti, zejména ty záporné, abych se nejen vnitřně utěšil, ale zachoval si i vnitřní rovnováhu. Např. tlustý chlapec nalepí tlusté dívce cedulku jsem tlustá. Chlapec tak získává pocit, že stejný problém má i někdo další, není sám. Anebo jde o ryze lidskou zlomyslnost. Způsobit tomu druhému bolest, ponížit ho tím, co mu přilepím na záda, bez ohledu na to, zda-li to je či není pravda. Není však vyloučené, že by hra mohla obsahovat i jiné, další možné účely, které se mi třeba ani nepodařilo zachytit.