Přehled dějin evropského umění Sochařství renesance a manýrismu v Itálii

Transkript

1 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Přehled dějin evropského umění Sochařství renesance a manýrismu v Itálii přednášející: Doc. PhDr. Martin Zlatohlávek, PhD.

2 Italské sochařství 15. století a 16. století (Florencie, Řím, Benátky) Umělecké dílo je srostlicí zájmu objednavatele a génia tvůrce. Ve Florencii byly objednavateli především cechy. Na počátku patnáctého století sochaři řešili výzdobu fasády cechovního domu Or San Michele, kampanily při florentském dómu a část fasády samotného dómu Santa Maria dei Fiore. V Benátkách se renesanční sochařství rozvinulo až po polovině století. Hlavními objednavateli tam byly městské organizace vedené dóžetem a některá významná církevní uskupení. Pro sochařství byly důležité dochované památky antiky: téměř každé město se mohlo chlubit zbytky antických sochařských prací, ke kterým patřily zvláště reliéfy, méně torza samostatných soch nebo sousoší. Např. v Pise byla živá tradice zájmu o vysoké reliéfy již od 13. století. Tamní sochaři (rodina Pisanů) čerpali inspiraci z pozdně římských nebo raně křesťanských reliéfů na sarkofázích. Pisanové později pracovali i ve Florencii (Andrea Pisano Jižní bronzové dveře baptisteria s Výjevy ze života Jana Křtitele ). Již v první polovině 15. století se rozvinulo sběratelství antických soch nebo jejich torz. Toskánské sběratelství se soustředilo zvláště na římské památky (sbírka antických soch rodu Medici); severoitalské sběratelství soustředěné k okruhu humanistů při universitě v Padově nebo rozvinuté mezi obchodníky v Benátkách těžilo z dovozu řeckých památek (Squarcione).

3 Teoretické spisy Antika: Vitruvius, III. kniha O architektuře člověk je mírou všech věcí, zájem o proporce; Plinius, Historia naturalis, popis Polykleitovy sochy, která byla již pro antické sochaře vzorem správných proporcí; podle Plinia umělec nejprve sleduje přírodu, k tomu pak přidává své zkušenosti; antický kánon pak dále rozpracoval Lysipos jemu Plinius připisuje umění podhledové zkratky, kterou dosahuje protažením údů a zmenšením hlavy. Teoretické spisy 15. století: L.B. Alberti, De pictura (1434/35) jak malovat figuru, blízké tomu, jak sochat figuru nejprve nahou, pak ji postupně oblékat; dále se zabýval krásou figury, která spočívá v úměrnosti concinnitas, a také ve správném poměru jednotlivých částí k celku compositio ; reprodukuje Pliniovu historku o malíři Zeuxisovi, který maloval nahou Helenu jako typ krásné ženy podle pěti různých krasavic, z nichž vždy vybíral ty krásné části. Krása je zde spojována také s nahým ženským tělem. (srov. Masaccio Adam a Eva 1425.) L.B. Alberti, De Statua L. Ghiberti, Commentarii (1447) zabývá se vzděláním umělce, tedy i optikou, perspektivou a anatomií. Pro 15. století podtrhl některé momenty z Vitruvia figura je mírou všeho; i některé anekdoty z Plinia, především ty o sochařích.

4 Materiál: kov bronz a slitiny; kámen mramor, pískovec; terakota poleva; opouští dřevo - topol; polychromie mizí, zlacení. Zájem o lidskou figuru postupně se odpoutává od architektury, aby stála samostatně a mohla být obcházena ze všech stran. Krásná figura je sestavena podle proporcí, její přirozenost je vyjádřena postojem v kontrapostu. Draperie se přizpůsobuje lidskému tělu, lidské tělo, a to mužské i ženské, bývá modelováno i jako nahé. V sousoší je kladen důraz na vzájemnou komunikaci. Jezdecké pomníky jsou jednak vrcholem reprezentace dané osoby, jednak vrcholem technického zvládnutí jezdce na kráčejícím nebo vzpínajícím se koni. Vzorem zde byla opět antika a jen několik zachovaných jezdeckých pomníků. Pro střední Itálii jím byl Marcus Aurelius na koni z druhého století po Kristu v Římě, pro severní Itálii pomník Regisole v Pavii. Jistý vliv měly také sochy jezdců na koních na náhrobcích (např. Scaligerové ve Veroně). Zájem o hluboký prostor na reliéfu je budován pomocí teorie o perspektivě, a to lineární, kdy sochař používá úběžníkové body, nebo optické, při níž se využívají zákonitosti vidění lidského oka; na reliéfu je hluboký prostor vytvářen také několika plány, řazenými za sebou. U volně stojící sochy hraje důležitou roli její umístění v konkrétním prostoru na nádvoří, na náměstí apod.

5 Florencie: Soutěž na výzdobu dveří florentského baptisteria: do závěrečné fáze se dostali Filippo Bruneleschi a Lorenzo Ghiberti. Zvítězil Ghiberti, což mu zajistilo na další desetiletí zakázky reliéfů a soch. Příznačné je, že zakázka byla vyhlášena cechy a prováděna soutěží. Bruneleschiho reliéf obsahuje dramatické jednání, Izák je znázorněn jako chlapec v bolestivé křeči, Ghiberti zvolil harmonickou kompozici (tu obdivoval i Vasari), Izák je představen klasickou formou jako krásný mladík; oba použili pro jednotlivé části antické předlohy. Lorenzo Ghiberti ( ) se vyučil jako zlatník, ve své další tvorbě vynikal přesnou prací v reliéfu. Věnoval se figuře, kterou představil již zcela podle antických předloh, a to i ve formě aktu, přestože zůstávala na ploše reliéfu svázaná s pozadím. Poté co dokončil výzdobu prvních vrat na baptisteriu (severní dveře), kde byly nakonec uvedeny scény z Nového zákona ( ), vyhrál soutěž i na východní dveře, později Michelangelem nazvané Brána ráje, s motivy ze Starého zákona ( ). Zde umístil výjevy do velkých čtvercových polí, na nichž v jedné kulise vypráví několik scén jednoho příběhu. Pracuje s lineární i optickou perspektivou, figury v prvním plánu vytvořil mistrovsky ve vysokém reliéfu. Na orámování těchto dveří umístil rovněž svoji podobiznu ve formě busty. Jeho sebevědomí jako umělce vyjádřil i prvním vlastním životopisem, který vyšel v rámci jeho Commentarii. Pro niky Or San Michele vytvořil dvě bronzové sochy Sv. Jana Křtitele (1414) a Sv. Matouše ( ). Nanni di Banco (kolem ) pracoval jako sochař v dómské huti, kde vytvořil v letech pro severní vstup do dómu (Porta della Mandorla) vysoký reliéf s Madonou a nevěřícím Tomášem, který patří k výrazným pracím rané florentské renesance. Během této zakázky dodal i sochy do nik na fasádě Or San Michele (Čtyři korunovaní světci I Quattro coronati asi ; sv. Filip a sv. Egidius asi 1415).

6 Donatello, Donato di Niccolo di Betto Bardi (asi ) -nejvýznamnější sochař rané renesance ve Florencii. Pocházel z prostředí řemeslnických dílen, ale vypracoval se do okruhu umělců a humanistů své doby, mezi něž patřili např. Filippo Bruneleschi nebo Lorenzo Ghiberti. Působil na několika místech v Itálii. Mezi léty pracoval jako pomocník v dílně Ghibertiho získal zakázku na mramorové sochy Proroků na Porta della Mandorla florentského dómu. Potom dodal pro fasádu tohoto dómu další sochy (Prorok Habakuk Zuccone ), právě tak pro Or San Michele (Sv. Jiří a sv. Marek asi 1415). Dvakrát navštívil Řím, což pro něj znamenalo prohloubení znalostí antiky. Práce pro Prato a Sienu (reliéf Tanec Salomé na studni v tamním baptisteriu). Vysoký reliéf Zvěstování P. Marie v Santa Croce kolem Pro nádvoří medicejského paláce ve Florencii vytvořil volně stojící sochu nahého Davida (kolem 1440). Na přelomu 40. a 50. let pracoval se svojí dílnou v Padově jezdecká socha Gattamelaty pro náměstí v Padově. Oltář v kostele S. Antonia v Padově. Jeho práce v tomto místě výrazně ovlivnily nástup renesančního sochařství v severní Itálii. Po návratu do Florencie vytvořil svá pozdní díla: reliéfy na bronzových kazatelnách v kostele San Lorenzo (po 1460); Judita a Holofernes volně stojící plastika na náměstí Pizza della Signoria ve Florencii (1455) nebo expresivně pojaté dřevěné sochy sv. Maří Magdalény (kolem 1455) a Jana Křtitele. Mistrovsky pojatý reliéf podle Donatella, který vyniká lineární kresebností a delikátní prací s prostorem, při níž využíval nejen perspektivu, ale i řazení několika plánů za sebou, dále v Toskáně rozvíjeli Bernardo Rossellino (1407/ ) a Desiderio da Settignano (1429/ ). Desiderio vybudoval několik náhrobků slavných Florenťanů (Carlo Marsuppini), umístěných v kostel Santa Croce, které se svým architektonickým členěním staly vzorem pro další podobné práce např. i v Benátkách (škola dílny Lombardo), a dovedl v drobné plastice vynikající portréty. Bernardovy náhrobky měly monumentální formu (náhrobek Leonarda Bruniho asi nebo kardinála del Portogallo). Bernardo se prosadil také jako architekt.

7 Po celé 15. století i s přesahem do století dalšího ve Florencii působila dílna rodiny della Robbia. Pracovali převážně v terakotě, opatřené barevnou politurou. Zakladatelem dílny byl Lucca della Robbia, který byl žákem Ghibertiho a Nanniho di Banco a ve své první fázi pracoval v mramoru (1431 zpěvácká tribuna pro dóm). Potom začal experimentovat s glazovanou terakotou, odvozenou z výroby fajánsu a majoliky Kristovo vzkříšení pro dóm ve Florencii. Dílnu převzal synovec Andrea della Robbia ( ), slavná je jeho Madona cechu kameníků ( ). Dílna pokračovala ještě v další generaci jeho synů Giovanniho ( ) a Girolama ( ). Agostino di Duccio ( ) Florenťan pracující na dvoře Sigismonda Malatesty v Rimini, měl za úkol vyzdobit spolu s Matteem de Pasti z Verony (asi ) interiér Tempia Malatestiana, chrám sv. Františka v Rimini, kde provedl nízké reliéfy mytologických a alegorických figur. Antonio Pollaiuolo (1429 nebo ), začínal v dílně Ghibertiho, zabýval se pohybem, studoval akt v kresbě. Jeho návrhy byly i tištěny grafikou a používány ještě v 16. století. Se svým bratem Pierem odešel nakonec do Říma, kde společně vytvořili Náhrobek papeže Sixta IV. ( ). Andrea del Verrocchio ( ) patřil spolu s bratry Pollaiulovými a malíři Domenicem Ghirlandaiem, Filippinem Lippim a Botticellim k silné umělecké generaci poslední čtvrtiny 15. století ve Florencii. V 60. letech vytvořil sochu Davida v konkurenci s předešlou verzí Donatellovou. Jako jeden z posledních osadil do niky na fasádě Or San Michele bronzové sousoší Kristus a nevěřící Tomáš. Jeho dílna pracovala rovněž v uměleckém řemesle, a to na výzdobě medijského kostela San Lorenzo, kam dodala náhrobek Giovanniho a Piera de Medici. V závěru svého života připravil monumentální jezdecký pomník Colleoniho pro Benátky, který dokončil Leopardi. Ve Verrocchiově dílně, kde pracovali i na obrazech, se učil mladý Leonardo.

8 Leonardo da Vinci ( ) a jeho zájem o figuru. Jak z některých kresebných studií vyplývá (kresba pro Bitvu u Anghiari), Leonardo se inspiroval u Pollaiuola. Jeho teoretické studie měly výrazný vliv na pojetí figury, tedy i na sochařství konce 15. století. Přestože studoval také antické předlohy, jeho hlavní zájem se soustřeďoval na živý model. Veden úsilím poznat lidské tělo věnoval svá pozorování anatomii. V návaznosti na Vitruviovy myšlenky o proporcích lidského těla nakreslil mužskou figuru zároveň do čtverce a kruhu homo quadratus et homo circulus. Věnoval se též figuře v pohybu. Zásadně studoval nahou figuru. Anatomické studie se odrazily v bronzových sochách zvaných pozdějších umělců zvaných Ecorchés mužských figur bez kůže. Na jeho obraze Léda s labutí (dnes známý pouze z kopií) poprvé předvedl ženskou nahou figuru, jejíž podoba bude nazvána figura serpentinata a stane se velmi oblíbenou v 16. století. Teoreticky ji popíše Giampaolo Lomazzo ve svém traktátu o malířství z roku Bertoldo di Giovanni, narozen někdy kolem roku 1440 ve Florencii, sám se označil za žáka Donatellova, patřil k umělcům okruhu rodiny Medici. Specializoval se na práci v bronzu, vytvářel nahé mužské figury podle antických vzorů (Herkules s jablky Hesperidek; Bellerofón krotí Pegasa), reliéfy, jejichž kompozice odečítal z pozdně římských sarkofágů (Bitevní scéna), ale i medaile, z nichž některé měly portrétní charakter (Lorenzo a Giuliano Medici). Zemřel v Poggio a Caiano roku U něj se učil sochařské praxi mladý Michelangelo. Michelangelo ( ) byl ve své rané tvorbě především sochařem. Antické sochařství poznal v medicejských sbírkách. Jeho Opilý Bakchus ( )byl považován za sochu pozdně římského sochaře, což dokládá, že se Michelangelo vyrovnal tomuto umění, ba dokonce ho překonal detailnějším zájmem o nahé lidské tělo znázorněné v dramatickém pohybu. Konfrontoval se rovněž s reliéfy Donatellovými Madona na schodech (kolem 1491). Vrcholem z jeho raného období z 90. let a počátku 16. století je vatikánská Pieta, na níž kombinoval nahé mrtvé Kristovo tělo s mohutnou draperii Mariina pláště. Zvláštní je dívčí tvář truchlící Marie. Ve formě kolosu pak na objednávku města Florencie vytesal v mramoru sochu Davida ( ) pro náměstí před Palazzo Vecchio. Roku 1503 dómská huť objednala u Michelangela sérii dvanácti apoštolů, z toho zůstal pouze nedokončený Sv. Matouš (dnes Galleria dell Accademia ve Florencii).

9 Přestože Raffael ( ) nevytvořil žádnou sochu a pracoval výhradně jako malíř nebo architekt, jeho zájem o lidskou figuru, kterou někdy pojímal i jako malované sochařské dílo (např. Apollón na fresce Athénská škola) a která byla následně převáděna i do grafické podoby, silně ovlivnila následující sochařské generace (např. Sansovino, jehož Apollón na Loggettě v Benátkách vychází z Raffaela). Když přišel na počátku 16. století do Florencie, byl fascinován tamní sochařskou tradicí a pojetím figury, takže hbitě v kresbě kopíroval sochy Donatellovy nebo Michelangelovy. Inspirující pro něj byla i Leonardova figura Lédy jako základ figury serpentinaty. Michelangelo v Římě: Náhrobek Julia II. započatý 1505 pro obnovovaný presbytáře Sv. Petra ve Vatikánu, z této první fáze je zachován především Mojžíš, druhá fáze po roce 1513, kdy byl náhrobek po smrti papeže instalován v kostele S. Pietro in Vincoli, z další pracovní fáze z let se zachovali nedokončení Otroci (později umístěni v grotě u Palazza Pitti, dnes Galeria dell Accademia). Zmrtvýchvstalý Kristus v římském kostele S. Maria sopra Minerva ( ). Michelangelo ve Florencii: sochy v Nové sakristii: Madona Medici, Náhrobek Lorenza de Medici (1525) a Náhrobek Giuliana de Medici ( ). Michelangelovy pozdní piety: kolem 1555 Pieta zamýšlená pro vlastní náhrobek ve Florencii (dokončoval žák Tiberio Calcagni) a zcela nedokončená Pieta Rondanini.

10 Maniera ve florentském sochařství 16. století: Benvenutto Cellini ( ), zlatník a sochař, typická excentrická osobnost doby 1. poloviny 16. století s překypujícím sebevědomím, které se promítlo i do výrazného Vlastního životopisu. Pracoval v Římě i ve Florencii, několik let působil ve službách francouzského krále ve Fontainebleau. Jemu nakonec věnoval svoji slavnou Slánku ( , dnes KHM Vídeň). Pro Medicejské vytvořil v letech monumentálního Persea e hlavou Medúzy umístěného v lodžii dei Lanzi. Touto sochou chtěl předčít jak Donatellovu Juditu, tak i Michelangelova Davida. Baccio Bandinelli ( ), Herakles a Cacus kolos před Palazzo Vecchio ( ) Bartolomeo Ammanati ( ) e vyučil u Baccia Bandinelliho a u Jacopa Sansovina v Benátkách. Neptunova fontána postavená v letech na Piazza della Signoria ve formě kolosu měla také oslavit florentské velkovévody. Giambologna, původním jménem Jean de Boulogne ( ), původem Flám, nejprve studoval sochy v Římě, pak se stal dvorním sochařem rodu Medici ve Florencii. Únos Sabinek, dnes v lodžii dei Lanzi ve Florencii je vynikající ukázkou sousoší budovaného z figur typu serpentinata, právě tak i Letící Merkur ( ). Jezdecký pomník velkovévody Cosima I. umístěný na Piazza della Signoria ( ) navazuje na sochy stejného typu z 15. století. Stal se pak vzorem i pro Záalpské pomníky např. Rudolfa II. V pozdním věku 1608 navrhl jezdecký pomník Ferdinanda I de Medici, který provedl Pietro Tacca a postavil na náměstí Santissima Annunziata.

11 Sochařství v Benátkách Pietro Lombardo ( ) a Tullio Lombardo (asi ) přinesli do Benátek jako první v sochařství principy antické figury: Adam. Po vzoru Florencie osadili několik náhrobků v benátských kostelích (náhrobek Dóžete Moceniga). Jacopo d Antonio Tatti zvaný Sansovino (1486 Florencie 1570 Benátky). Mezi léty vstoupil ve Florencii do dílny Andrea Sansovina, jehož jméno přijal za své. V roce 1506 se účastnil soutěže na sochu Jana Křtitele, zakázku však získal Baccio da Montelupo. Na pozvání architekta Giuliana Sangala pobýval v letech v Římě, kde vytvořil kopii sousoší Laokoonta, což vyvolalo pochvalný ohlas. V roce 1511 získal ve Florencii důležité zakázky sochu Bakcha pro Giovanniho Bartolina a sochu Jana Křtitele pro dóm. Spolu s Andreou del Sarto připravil v roce 1515 dekorace pro slavnostní vjezd papeže Lva X. (z rodu Medici) do Florencie. Léta strávil opět v Římě, kde se podílel na řadě architektonických projektů. Před vypleněním Věčného města utekl do Benátek. Zde se stal významným architektem a sochařem. V roce 1529 byl povolán jako představitel stavební hutě u baziliky sv. Marka (Proto). Jako architekt navrhl Pizza di San Marco, jako sochař dodal do baziliky reliéfy na kazatelnu, tabernákl a bronzové dveře. Navrhl také náhrobky významných rodin. Alessandro Vittoria ( ) mistr pozdní renesance v Benátkách. Sochařem se vyučil rodném Trientu, v roce 1545 přesídlil do Benátek, kde vstoupil do dílny Jacopa Sansovina, kterou však záhy, již v roce 1547 opustil. Pracoval ve Vicenze na dekoracích ve štuku Palazzo della Sindacaria di San Paolo. V 50. letech se vrátil k Sansovinovi do Benátek, kde získával zakázky od církve (návrhy oltářů) a šlechty (portréty). Kvůli moru v letech utekl z města, kam se však opět navrátil, aby pracoval na výzdobě při obnově vyhořelého dóžecího paláce.

12 Literatura: Avery Ch., Giambologna, London 1993 Bennett B.A., Wilkins D.G., Donatello, Oxford 1984 Biagotti G., in: Lorenzo Ghiberti materia e ragionamenti, kat. výst., Firenze 1978 Boucher B., The Sculpture of Jacopo Sansovino, 2. sv., New Haven and London 1992 Camesasca E., Tuta l opera del Cellini, Milano 1955 Cellini B., Vlastní životopis, Praha 1976 Cessi F., Alessandro Vittoria Bronzista ( ), Trento 1960 Dvořák M., Umění jako projev ducha, Praha 1936 (kapitola: Brunelleschi) Ettlinger L.D., Antonio and Piero Pollaiuollo, Oxford 1978 Filla E., Problém renesance a drobná plastika, Praha 1938 Fučíková E., Malířství a sochařství na dvoře Rudolfa II. v Praze, in: Dějiny českého výtvarného umění, Od počátku renesance do závěru baroka II/1, Praha 1989 Gentilini G., I Della Robbia La scultura invetriata nel Rinascimento, Firenze 1993 Giambologna ( ). Sculptor to the Medici, kat. výst., Firenze 1978 Hartt F., Michelangelo: The Complete Sculpture, New York 1970 Chlíbec J., Italské renesanční sochařství v českých státních a soukromých sbírkách, Praha 2006 Štech V.V., Donatello, Praha 1956

13 Janson H. W., The sculpture of Donatello, Princeton 1957 Krautheimer R., Lorenzo Ghiberti, Princeton 1956, revidované vydání 1970 Kořán I., Renesanční sochařství v Čechách a na Moravě, in: Dějiny českého výtvarného umění, Od počátku renesance do závěru baroka II/1, Praha 1989 Lightbown R.W., Donatello and Michelozzo. An Artistic Partnership and its Patrons in the Early Renaissance, London 1980 Morand K., Claus Sluter: Artist of the Court of Burgundy, London 1991 Poeschke J., Die Skulptur der Renaissance in Italien, Band 1, Donatello und seine Zeit, München 1990 Poeschke J., Die Skulptur der Renaissance in Italien, Band 2, Michelangelo und seine Zeit, München 1992 Pope-Henessy J., Italian Renaissance Sculpture 1-3. London 1963 Pope-Henessy J., Uccello, London 1950, druhé vydání 1969 Pope-Hennesssy J., Lucca della Robbia, Oxford 1980 Pope-Hennesssy J., Cellini, London 1985 Radcliffe A., Avery Ch., Giambologna , Sculptor to the Medici, London 1978 Seymour Ch. jr., Sculpture in Italy Pelican History of Art 1966 Štech V.V., Italská renesanční plastika, Praha 1960

14 Filippo Bruneleschi, Obětování Izáka, 1401.

15 Lorenzo Ghiberti (1378/ ), Obětování Izáka, 1401.

16 Lorenzo Ghiberti (1378/ ), Severní dveře, baptisterium, Florencie,

17 Lorenzo Ghiberti, východní dveře, Rajská brána, baptisterium, Florencie,

18

19

20 Lorenzo Ghiberti, Jan Křtitel, Or San Michele, Florencie,

21 Nanni di Banco, (asi ) Santi Quatro Coronati, Or San Michele, Florencie,

22 Nanni di Banco (asi ), Izajáš Florencie, dóm, 1408.

23 Nanni di Banco, (asi ) Evangelista Lukáš, Florencie, dóm,

24 Donatello (asi ), David, Florencie, dóm,

25 Donatello, Evangelista Jan, Florencie, dóm,

26 Donatello, Abakuk (zv. Zuccone). Florencie, kampanila,

27 Donatello, Sv. Ludvík.

28 Donatello, Madona degli Pazzi,

29 Jacopo della Quercia, (1374?-1483) Zvěstování Zachariášovi, Siena, baptisterium,

30 Donatello, Herodova hostina, křtitelnice, Siena, 1425.

31 Donatello, Cantoria, Florencie, dóm,

32 Donatello, David,

33 Donatello, Gattamelata, Padova, Piazza del Santo,

34 Donatello, oltář v Bazilice del Santo, Padova, 1449.

35 Donatello, Zvěstování P. Marii, Santa Croce, Florencie.

36 Donatello, Sv. Máří Magdalena, 50. léta 15. století Topolové dřevo

37 Luca della Robbia Stemma Maestri di Pietra e Legnane 60. léta 15. století

38 Luca della Robbia: Stemma dell Arte dei Medici e Speziali

39 Lucca della Robbia, (1399/ ) Náhrobek biskupa Federighiho da Fiesole, kostel S. Trinita, Florencie,

40 Lucca della Robbia, (asi ), Portrét dámy, glazovaná terakota

41 Andrea della Robbia ( ), Kamenická Madona,

42 Andrea della Robbia, ( ), Setkání sv. Františka a sv. Dominika, Florencie, Ospedale di San Paolo,

43 Giovanni della Robbia, ( ), Lavabo v kostele Santa Maria Novella, Florencie, 1497.

44 Bernardo Rossellino, (1407/ ), Náhrobek Leonarda Bruniho, Santa Croce, Florencie,

45 Antonio Rosselino, Náhrobek Kardinála di Portogallo, San Miniato al Monte, Florencie.

46 Desiderio da Settignano, (1429/ ) Mladý sv. Jan Křtitel, kolem

47 Desiderio da Settignano (asi ) Marietta Strozzi, kolem 1455.

48 Desiderio da Settignano, Madona s děckem, (Madonna Panciatichi), kolem 1460.

49 Desiderio da Settignano, Náhrobek humanisty Carla Masuppiniho, Florencie, Kostel Santa Croce, kolem 1459.

50 Desiderio da Settignano, Tabernákl Nejsvětější svátosti, Florencie, kostel San Lorenzo, dokončeno 1461.

51 Agostino di Duccio ( ), Luna, Tempieto Malatestiano, Rimini,

52 Agostino di Duccio, Múza Terpsichoré, Tempieto Malatestiano, Rimini,

53 Agostino di Duccio, Múza Erató, Tempieto Malatestiano, Rimini,

54 Mino da Fiesole ( ) Piero de Medici,

55 Andrea del Verrocchio ( ), Dáma s květinou, asi 1470.

56 Andrea del Verrocchio, Náhrobek Giovanniho a Pietra de Medici, Florencie, San Lorenzo, 1472.

57 Andrea del Verrocchio ( ) Bartolomeo Colleone, Benátky, náměstí před SS. Paolo e Giovanni, asi 1480, 1496 dokončil Alessandro Leopardi.

58 Bertoldo di Giovanni (asi ), Bitevní scéna, bronz, po 1478.

59 Antonio del Pollaioulo (1431/ ) Herkules a Anteus kolem 1470.

60 Pietro Lombardo, Náhrobek dóžete Pietra Moceniga, SS. Giovanni e Paolo, Benátky,

61 Tulio Lombardo (asi ) Adam, asi 1490.

62 Tulio Lombardo, Dvojportrét,

63 Jacopo Sansovino ( ) Bakchus, 1511.

64 Jacopo Sansovino, Apollón, Loggetta, náměstí Sv. Marka, Benátky, 1542/45.

65 Jacopo Sansovino, Ukládání do hrobu a Zmrtvýchvstání, reliéfy na dveřích sakristie baziliky San Marco v Benátkách,

66 Jacopo Sansovino, Neptun, nádvoří dóžecího paláce, Benátky.

67 Jacopo Sansovino, Křtitelnice, San Marco, Benátky,

68 Leonardo

69 Bitva Kentaurů, mramor 80 x 90 cm,

70 Madona na schodech, mramor, 1492.

71 Petronius a Proclus, mramor, kostel sv. Dominika v Bologni, 1494.

72 Bacchus, mramor, 1497.

73 Pieta, mramor,

74 Madona s děckem, mramor, výška 128 cm, /5.

75 Michelangelo, Tondo Taddei, mramor 109 cm,

76 Michelangelo, Tondo Pitti, mramor 86x82 cm,

77 Michelangelo, David, 1504, mramor 410 cm.

78 Michelangelo, Mojžíš, pro náhrobek papeže Julia II. započato 1505.

79 Michelangelo, Náhrobek Julia II., S. Pietro in Vincoli, Řím, , 1545.

80 Michelangelo, Otrok pro náhrobek Julia II. asi 1513.

81 Michelangelo, Otroci

82 Michelangelo, Otroci,

83 Michelangelo, Zmrtvýchvstalý Kristus, Řím, Santa Maria sopra Minerva,

84 Michelangelo, Madonna Medici, Nová sakristie San Lorenzo, Florencie,

85 Michelangelo, Náhrobek Lorenza de Medici, Nová sakristie (medicejská kaple) San Lorenzo, Florencie,

86 Michelangelo, Náhrobek Giuliana de Medici, Nová sakristie, (medicejská kaple) San Lorenzo, Florencie,

87 Michelangelo, Pieta, 1550.

88 Michelangelo, Pieta Rondanini,

89 Baccio Bandinelli ( ), Herkules a Cacus, Piazza della Signoria, Florencie,

90 Benvenuto Cellini, Perseus s hlavou Medúzy,

91 Benvenuto Cellini / /, Královská slánka, zlato, a drahokamy,

92 Benvenuto Cellini / /, Nymfa z Fontainebleau, bronz,

93 Bartolomeo Ammannati, ( ) Neptunova kašna, Piazza della Signoria, Florencie,

94 Alessandro Vittoria ( ) Sv. Jeroným, kostel S. Giovanni e Paolo, Benátky.

95 Alessandro Vittoria, Benedetto Manzini, mramor, asi 1565.

96 Giambologna, ( ), Neptunova kašna, Piazza del Nettuno, Bologna, 1563.

97 Giambologna, Merkur, okolo 1586.

98 Giambologna, Únos Sabinek,

99 Giambologna ( ), Venuše Urania nebo Alegorie Astronomie, kolem 1573.

100 Adrian de Vries ( ), Rudolf II., bronz, výška 54,5 cm, 1607.