UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií Katedra sociologie Lukáš Matuška Spravedlnost a životní prostředí Diplomová práce (Rigorozní práce) Praha 2008

2 Autor práce: Lukáš Matuška Vedoucí práce: PhDr. Ing. Petr Soukup Oponent práce:doc. Milan Tuček, CSc. Datum obhajoby: červen 2008 (dipl. práce), (rigorózní práce) Hodnocení: Diplomová práce vynikající s pochvalou děkana, byla uznána jako práce rigorózní - 2 -

3 Bibliografický záznam MATUŠKA, Lukáš. Spravedlnost a životní prostředí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Ing. Petr Soukup Anotace Diplomová práce Spravedlnost a životní prostředí zkoumá souvislost preferovaných principů a ideologií spravedlnosti s názory na stav životního prostředí, proenvironmentálním chováním a ochotou k němu. Využívá k tomu kvantitativní analýzy českých dat z výzkumu International Social Justice Project z roku Jedním z hlavních východisek je kulturní teorie grid-group, která předpokládá existenci čtyř typů lidí (individualistů, fatalistů, egalitaristů a hierarchistů). Pro každý z těchto typů jsou podle kulturní teorie typické určité hodnoty, chování a další charakteristiky, včetně ideologie distributivní spravedlnosti a vztahu k přírodě. Dále práce testuje užitečnost konceptů environmentální spravedlnosti a ekologické zodpovědnosti. Výsledky ukazují, že zejména environmentální spravedlnost a ekologická zodpovědnost hrají v rámci problematiky životního prostředí důležitou roli. Souvislost proenvironmentální orientace s principy preferovanými v oblasti sociální spravedlnosti se v řadě případů objevila, nicméně je často dána ukotveností představ o spravedlnosti v sociální struktuře. Kulturní teorie, tak jak byla operacionalizována, se ukázala jako empiricky neužitečná čtyři univerzální kulturní typy nejsou z dat patrné. Obecně jsou více proenvironmentálně orientovaní ti lidé, kteří přijímají svou část zodpovědnosti za životní prostředí a jsou pro zachování nerostných zdrojů budoucím generacím. Jsou většinou vzdělanější, výše postavení, aktivní a spokojení se životem. Zastávají meritokratické principy v práci a v oblasti sociálního zabezpečení, ale uvnitř rodiny jsou pro vzájemnou nezištnou pomoc

4 Annotation Diploma thesis Justice and Environment examines how the preferred principles and ideologies of justice are related to the proenvironmental attitudes and behaviour. For this purpose the Czech data from the International Social Justice Project 2006 are analyzed. The main theoretical base is cultural theory and its grid-group concept which assumes that there are four main cultural types (individualists, fatalists, egalitarians and hierarchists). According to this theory, each type has its characteristic values, behaviours and attitudes, including the myth of nature and distributive justice ideology. The further concepts tested in this thesis are environmental justice and ecological responsibility. Results have shown that especially environmental justice and ecological responsibility play a very important role when dealing with the environmental issues. Some relationships between the preferred social justice principles and proenvironmental orientation have also been found. But many of them are given by the fact that justice principles are embedded in the social structure. Cultural theory didn t prove to be empirically useful in the way it was operationalized in the ISJP 2006 the four cultural types didn t emerge from the data. More proenvironmentally oriented people can be described as those who accept their responsibility for the environment and who agree that future generations should be left enough natural resources. They are mainly higher educated with higher social status, they are active and satisfied with their lives. At work and in the social policy issues they prefer meritocratic principles, but among the relatives and family they are for the selfless support

5 Klíčová slova Sociální spravedlnost, environmentální spravedlnost, životní prostředí, kulturní teorie, proenvironmentální chování, ekologické uvědomění Keywords Social justice, environmental justice, environment, cultural theory, proenvironmental behaviour, environmental concern Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že rozsah práce přesahuje 70 normostran (126 tisíc znaků s mezerami) bez anotací a příloh. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia a byla archivována v elektronické databázi vysokoškolských prací UK. V Praze dne Lukáš Matuška - 5 -

6 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Ing. Petru Soukupovi za vedení práce, doc. Milanu Tučkovi, CSc. za cenné připomínky a náměty, PhDr. Jiřímu Šafrovi za spolupráci v rámci projektu ISJP a výměnu myšlenek a doc. PhDr. Hynku Jeřábkovi, CSc. za možnost být součástí výzkumného týmu ISJP

7 Obsah: 1 Projekt diplomové práce Úvod a Koncepce Proč hledat souvislost mezi spravedlností a proenvironmentální orientací Argumentace pro volbu tématu a stručný přehled teoretických východisek Teoretická východiska a základní pojmy Životní prostředí v empirické sociologii Uvedení do problematiky Koncepce měření přístupu k životnímu prostředí Dimenze proenvironmentální orientace Dimenze proenvironmentálního chování a ochoty k němu Sociodemografické ukotvení proenvironmentální orientace Ekologické uvědomění a proenvironmentální chování Hodnoty a životní prostředí Postmaterialistické hodnoty Environmentální spravedlnost a trvale udržitelný rozvoj Environmentální spravedlnost a proenvironmentální chování Kulturní teorie Kulturní typy a politická orientace Ideologie spravedlnosti a sociální struktura Koncept více principů spravedlnosti Shrnutí teoretických východisek Data a proměnné Charakteristika a potenciál dat Operacionalizace a proměnné Možnosti operacionalizace kulturní teorie Operacionalizace obecných kulturních orientací Ideologie distributivní spravedlnosti odvozené z kulturní teorie Ideologie spravedlnosti v otázce penzí Spravedlivá podpora v rodině Intergenerační spravedlnost v otázce nerostných zdrojů Empirická konzistence kulturně-teoretického konceptu a analýza vztahů mezi principy a ideologiemi spravedlnosti Podobnosti a rozdíly jednotlivých oblastí spravedlnosti Environmentální proměnné Sociodemografie a ostatní proměnné Analýzy Dílčí korelace Vyhraněné typy a jejich vztah k životnímu prostředí Souhrnné regresní modely Závěry a zhodnocení Resumé Summary Seznamy grafů, obrázků a tabulek Použitá literatura Seznam příloh Přílohy

8 Projekt diplomové práce Environmentální mezigenerační spravedlnost aneb Spravedlnost a životní prostředí Cíl práce Zjistit, jakým způsobem souvisí preferované principy a ideologie spravedlnosti a pocit zodpovědnosti s názory na stav životního prostředí, vnímáním ekologických problémů a proenvironmentálním chováním a ochotou k němu. Teoretická východiska Dosavadní výzkumy v oblasti environmentální sociologie ukazují, že proenvironmentální chování a ochota k obětem v jeho prospěch jsou jen z poměrně malé části vysvětlitelné proměnnými souvisejícími bezprostředně s životním prostředím a postoji k němu, jako jsou například: znalosti z oblasti životního prostředí; vnímání nebezpečnosti ekologických rizik; míra, do které se respondent cítí být zasažen ekologickými zátěžemi; názory na to proč má, či nemá cenu se angažovat v ochraně přírody atd. Stejně tak se příliš silně neuplatňuje, alespoň v ČR, vliv postmaterialistické ideologie, či nového environmentálního paradigmatu [Soukup 2001]. Tato situace není ve všech zemích stejná. Například ve Švýcarsku, kde má ochrana životního prostředí dlouhou tradici, dosahují tyto modely vyššího podílu vysvětlené variance [Diekmann, 1997]. Jedním z důvodů nevykrystalizovanosti postojů v oblasti životního prostředí může být 1) fakt, že toto téma je opravdu individuální povahy a nelze ho dobře postihnout, popsat a vysvětlit prostředky kvantitativní sociologie a modelování, nebo 2) přílišná vzdálenost této tematické oblasti od každodenního života. Pokud by platila druhá možnost, nabízí se otázka: Je možné, že lidé pro posuzování otázek životního prostředí používají principy a ideologie, které využívají v každodenních oblastech života? A pokud ano, tak, které to jsou? Podporu pro tento směr uvažování poskytují i některá dosavadní zjištění. Němečtí autoři zabývající se životním prostředím na základě výzkumu Umweltbewusstsein 2004 tvrdí: Velmi pravděpodobně je starost o budoucí generace pro většinu obyvatelstva jedním z nejdůležitějších motivů pro ochranu životního prostředí. [Kuckartz, Rheingans-Heintze 2006: 17]

9 Též sociální psychologie pracuje v oblasti problematiky životního prostředí s některými koncepty, které nesouvisejí obsahově přímo se životním prostředím. Například koncept ekologické zodpovědnosti vnímá proenvironmentální chování jako druh prosociálního chování a studie ukazují, že rozhodnutí týkající se životního prostředí vycházejí především z přesvědčení souvisejících s morálkou a zodpovědností [Russell 2000]. Ve své disertační práci Mezigenerační zodpovědnost a spravedlnost v globální ochraně životního prostředí zabývající se emisemi CO2 a skleníkovým efektem pak Yvonne Russell tento model úspěšně rozšiřuje o proměnné odrážející hodnocení spravedlnosti/nespravedlnosti současného stavu vůči budoucím generacím a ukazuje, že tato hodnocení představují vlivný motiv chování respondentů směrem k omezení emisí CO2. Dá se tedy říci, že idea trvale udržitelného rozvoje a našeho vztahu k budoucím generacím, který se realizuje prostřednictvím našeho chování k životnímu prostředí je ve veřejném mínění přítomna. A tento vztah je většina lidí schopna posoudit jako spravedlivý/nespravedlivý. Životní prostředí jako samostatná tematická oblast je však na periferii každodenního zájmu a znalosti o něm jsou často jen heslovité a schematické. Možná by bylo tedy užitečné převést vztah člověk životní prostředí na vztah dnešní generace budoucí generace a zahrnout do modelu vysvětlujícího proenvironmentální chování a ochotu k obětem i proměnné relevantní pro každodenní mezilidské vztahy a hodnocení každodenní spravedlnosti, které data z ISJP nabízí. Výsledky z pole environmentální sociální psychologie naznačují, že by to mohla být plodná cesta. Východiska pro konstrukci principů a ideologií spravedlnosti představují v projektu ISJP především dva přístupy 1) Přístup více současně platných principů spravedlnosti (Mehrprinzipienansatz) a 2) Kulturní teorie. Přístup více současně platných principů spravedlnosti vychází z toho, že lidé považují v různých situacích za spravedlivé různé principy spravedlnosti například 1) v zaměstnání je to většinou výkonový princip, 2) uvnitř rodiny převládá princip potřebnosti (rodina pomáhá tomu, kdo to momentálně potřebuje) a například 3) před zákonem by si občané měli být rovni (princip rovnosti). Tři výše zmíněné základní principy bývají ještě dále specifikovány na 5 principů [Matějů 2000: 148], či až na celkem 7 dílčích principů, jak uvádí například [Liebig 1997: 143]. Kulturní teorie naproti tomu definuje čtyři kulturní typy lidí spjaté s odpovídajícími světonázory a ideologiemi specifikujícími i pohled na spravedlivé uspořádání světa. Tyto světonázory jsou označovány jako egalitarismus (někdy označován jako etatismus), askriptivismus (někdy označován jako hierarchismus), fatalismus a individualismus (někdy označován v oblasti spravedlnosti jako ekonomický liberalismus). Tyto ideologie by tak měly mít univerzálnější platnost. Například egalitaristé by se od ostatních typů měli lišit jak v pohledech na spravedlivé odměňování v zaměstnání, tak v hodnocení role sociálního státu i v přístupu k ekologický problémům, rizikům a životnímu prostředí a měli by ve všech těchto oblastech vyznávat princip rovnosti. Aplikace kulturní teorie má však svá úskalí. Řada prací ([Plapp 2003], [Rippl 2003], [Soukup 2001]) ukazuje, že čtyři kulturní typy mají oproti očekávání na otázky týkající se životního prostředí a ekologických rizik často jen minimální vliv. Měření jednotlivých kulturních typů je problematické a i s použitím různých operacionalizací nebývají výsledky příliš přesvědčivé. Nicméně v datech z ISJP je k dispozici velmi propracovaná operacionalizace vyvinutá a používaná německým týmem v oblasti spravedlnosti již po dlouhou dobu ([Liebig 1997], [Wegener, Liebig 1995]). Tato operacionalizace je založena na mnoha proměnných týkajících se více oblastí spravedlnosti a je tedy poměrně komplexní. Proto by bylo škoda její užitečnost pro otázky životního prostředí neověřit

10 Metoda Kvantitativní analýza českých dat z mezinárodního výzkumného projektu ISJP (International Social Justice Project) Využití vícerozměrných metod např. faktorová analýza, vícerozměrná regresní analýza atd. V datech jsou dispozici baterie obsahující proměnné identifikující kulturní typy v 1) otázkách klasické distributivní spravedlnosti (příjmy a míra redistribuce ze strany státu a institucí) a 2) v otázkách důchodového zabezpečení. Dále jsou k dispozici baterie týkající se rodiny a nerostných zdrojů, které obsahují položky odrážející některé principy spravedlnosti a postoje charakteristické pro některé kulturní typy. Avšak nelze extrahovat všechny čtyři kulturní typy a zároveň všechny principy spravedlnosti pro všechny čtyři tematické oblasti, které jsou v dotazníku obsaženy (distributivní spravedlnost, důchodový systém, podpora v rodině, nerostné zdroje). Je to mimo jiné také tím, že ne všechny ideologie a principy mají smysl a jsou operacionalizovatelné ve všech čtyřech oblastech. Konečný výběr proměnných, které vstoupí do analýzy bude proveden po dalším podrobnějším studiu literatury a na základě exploratorních analýz a analýz reliability. Celá analýza pak bude zařazena do obvyklého sociodemografického kontextu, jehož konstrukci data umožňují. Předpokládaná struktura textu Teoretická východiska: - sociologie životního prostředí modely a koncepty týkající se proenvironmentálního chování - relevantní koncepty ze sociologie spravedlnosti kulturní teorie a klasifikace principů spravedlnosti - dosavadní průniky těchto dvou oblastí definice mezigenerační environmentální spravedlnosti, koncept trvale udržitelného rozvoje - vyvození základního cíle práce Data a proměnné: představení proměnných, operacionalizace konceptů exploratorní analýzy, analýza reliability atd. Analytická část: analýzy zkoumající, zda a jak souvisí principy a ideologie spravedlnosti a pocit zodpovědnosti s proenvironmentálním chováním a názory na životní prostředí Závěry a shrnutí, diskuze, kritika, další otázky atd

11 Základní výchozí literatura a zdroje Burger, P Inter- und intragenerationale Gerechtigkeit. (prezentace k přednášce) Diekmann, A.; Franzen, A Einsicht in ökologische Zusammenhänge und Umweltverhalten. In: CO2 Eine Herausforderung für die Menscheit: Berlin Heidelberg: Springer Diekmann, A; Preisendörfer, P Umweltsoziologie - Eine Einführung. Reinbeck bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag Eurobarometr 2004: The attitudes of European citizens towards environment (výzkumná zpráva) Kuckartz, U.; Rheingans-Heintze, A Das Leitbild der nachhaltigen Entwicklung: Bekanntheit und Zustimmung, In: Trends im Umweltbewusstsein - Umweltgerechtigkeit, Lebensqualität und persönliches Engagement. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften Librová, H Vlažní a váhaví. Kapitoly o ekologickém luxusu. Brno: Doplněk Liebig, S Sozialegerechtigkeitsforschung und Gerechtigkeit in Unternehmen. München: Rainer Hampp Verlag Matějů, P.; Vlachová, K et al Nerovnost, spravedlnost, politika Česká republika Praha: SLON Plapp, T Wahrnehmung von Risiken aus Naturkatastrophen Eine empirische Untersuchung in sechs gefährdeten Gebieten (disertační práce) Rippl, S Cultural theory and risk perception: A proposal for a better measurement. In: Journal of Risk Research Volume 5, Number Russel, Y Intergenerationelle Verantwortlichkeit und Gerechtigkeit im globalen Umweltschutz (disertační práce) Řeháková, B Determinanty vztahu k ochraně životního prostředí. In Sociologický časopis 37(4): Soukup, P ISSP Životní prostředí. Sociologické texty/sociological papers 01: 6. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Tornblom, K "The social psychology of distributive justice", in Scherer, K. (ed.), Justice: Interdisciplinary perspectives, Cambridge, Cambridge University Press Wegener, B.; Liebig, S Hierarchical and Social Closure Conceptions Distributive Social Justice: A Comparison of East and West Germany. In: Social Justice and Political Change: Public Opinion in Capitalist and Post-Communist States (Social Institutions and Social Change). New York: Adline de Gruyter Podpis Diplomanta: Lukáš Matuška S vedením práce souhlasím: Petr Soukup V Praze dne:

12 1 Úvod a Koncepce Hlavní otázka řešená v této práci: Jaká existuje souvislost mezi přístupem k otázkám spravedlnosti a k životnímu prostředí? Obrázek 1 Schéma vztahů analyzovaných v této práci Obecný hodnotový systém / kulturní orientace / kosmologie Sociální spravedlnost Univerzální ideologie spravedlnosti - egalitarismus, individualismus, fatalismus, askriptivismus - a/nebo principy spravedlnosti zastávané v konkrétních situacích/oblastech - rovnost, potřebnost, výkonový princip... v oblasti obecné distributivní spravedlnosti, penzijního systému a podpory v rodině Mezigenerační environmentální spravedlnost Co je spravedlivé vůči budoucím generacím - spravedlivé rozdělení a čerpání ropných zásob Proenvironmentální orientace - verbální proenvironmentální orientace - vnímání křehkosti přírody, znalosti - zlehčování ekologických problémů; víra, že věda je vyřeší - proenvironmentální chování - třídění odpadu, ochota platit vyšší ceny Levo-pravá politická orientace Zodpovědnost jedince za živ. prostředí Sociodemografie Legenda: Plnými šipkami jsou označeny vztahy, které jsou zkoumány, nebo kontrolovány v této práci. Vztahy naznačené tečkovanými šipkami jsou předpokládané, ale tato práce se jimi nezabývá. Tučně a podtrženě jsou psány teoretické koncepty a konstrukty. Kurzívou jsou psaná konkrétní témata, kterých se týkají proměnné analyzované v této práci. Popis Obrázku 1: Toto schéma je nastíněním úlohy pojednávané v této práci. Podrobnější teoretické a koncepční pojetí, včetně argumentace pro volbu tématu a formulaci testovaných hypotéz, jsou uvedeny v části věnované teoretickým východiskům. Operacionalizace a konstrukce jednotlivých konceptů jsou obsahem kapitoly věnované datům a proměnným

13 V ohnisku zájmu práce je sociální spravedlnost, mezigenerační environmentální spravedlnost a přístup k otázkám životního prostředí. Východiskem je předpoklad, že preferované principy a představy o ideálním uspořádání věcí v těchto oblastech jsou ukotveny v obecném hodnotovém systému daného jedince. Navíc mají všechny tři oblasti společného jmenovatele problematiku rozdělení / využívání / zacházení vztahující se k určitému druhu statku. Tento předpoklad vede k formulaci hypotézy, že spolu tyto představy a preferované principy alespoň částečně korespondují. Hlavním cílem práce je zjistit, jak velký potenciál pro vysvětlení přístupu k životnímu prostředí mají zastávané ideologie/principy spravedlnosti. Pojmem sociální spravedlnost se pro účely této práce rozumí názory respondentů na spravedlivou distribuci odměn, trestů a statků ve společnosti, respektive principy, kterými by se toto rozdělování mělo řídit (pojem spravedlnosti není v této práci rozebírán do větších podrobností). Silnější ověřovanou hypotézou je existence konzistentních kulturních typů s pro ně typickými ideologiemi spravedlnosti, které se projevují ve všech oblastech spravedlnosti i ve vztahu k životnímu prostředí. Slabší hypotéza předpokládá, že lidé preferují v každé tematické oblasti spravedlnosti jiný princip, a tedy, že preferované principy v různých oblastech spravedlnosti souvisí s přístupem k životnímu prostředí různým způsobem a s různou silou. Pojem environmentální spravedlnost zahrnuje otázky spravedlivého rozdělení ekologických zátěží i zisků plynoucích z využívání přírodního bohatství. Pod přístupem k životnímu prostředí (mírou proenvironmentální orientace) je zahrnuta verbální proenvironmentální orientace (znalosti, vnímání problematiky životního prostředí a postoje k ní) + proenvironmentální chování (vlastní ekologické chování a ochota k němu). Aby byl zjištěn skutečný potenciál principů/ideologií spravedlnosti pro vysvětlení přístupu k životnímu prostředí, bude kontrolován a zohledněn vliv základních sociodemografických charakteristik, levo-pravá politické orientace a pocit zodpovědnosti za životní prostředí. Problematika sociální spravedlnosti a přerozdělování je totiž jedním z kritérií určujících pozici jedince na levo-pravé ose a pociťovaná zodpovědnost jedince je důležitým faktorem spjatým jak s přístupem k životnímu prostředí, tak s preferovanými principy spravedlivého rozdělování. Proto má smysl tyto dvě proměnné kontrolovat a zjistit, zda ideologie/principy spravedlnosti vysvětlují něco víc, než to, co se skrývá v těchto dvou proměnných

14 1.1 Proč hledat souvislost mezi spravedlností a proenvironmentální orientací Argumentace pro volbu tématu a stručný přehled teoretických východisek Ústřední idea: Za názory na sociální spravedlnost, environmentální spravedlnost a problematiku životního prostředí stojí nějaký centrální obecný princip / hodnotový systém / kosmologie / přístup ke světu, který člověk vědomě, či nevědomě zastává a který se promítá do jeho myšlení i skutků v konkrétních situacích. Z toho vyplývá hlavní hypotéza: Preferované principy a ideologie spravedlnosti souvisí s názory na stav životního prostředí, s vnímáním ekologických problémů, proenvironmentálním chováním a ochotou k němu. Důvodů vedoucích k formulaci této hypotézy je celá řada. Dosavadní výzkumy v oblasti environmentální sociologie ukazují, že proenvironmentální chování a ochota k obětem v jeho prospěch jsou v ČR jen z poměrně malé části vysvětlitelné proměnnými souvisejícími bezprostředně s životním prostředím a postoji k němu, jako jsou například: znalosti z oblasti životního prostředí; vnímání nebezpečnosti ekologických rizik; míra, do které se respondent cítí být zasažen ekologickými zátěžemi; názory na to, proč má, či nemá cenu se angažovat v ochraně přírody atd. Stejně tak se příliš silně neuplatňuje vliv postmaterialistické ideologie, či nového environmentálního paradigmatu [Soukup 2001]. Tato situace není ve všech zemích stejná. Například ve Švýcarsku, kde má ochrana životního prostředí dlouhou tradici, jsou korelace mezi výše zmiňovanými proměnnými vyšší (dosahují i hodnot 0,3, zatímco u nás přesahují zřídka 0,2 srovnání viz např. [Diekmann, Franzen 1996: ] a [Soukup 2001: 37]). Jedním z důvodů nevykrystalizovanosti postojů v oblasti životního prostředí může být 1) fakt, že toto téma je opravdu individuální povahy a nelze ho dobře postihnout, popsat a vysvětlit prostředky kvantitativní sociologie a modelování, nebo 2) přílišná vzdálenost této tematické oblasti od každodenního života lidé o složitých souvislostech světového ekosystému a svém postavení v rámci něho uvažují jen velmi zřídka a nikoliv v souvislostech. Pokud by platila druhá možnost, nabízí se otázka: Je možné, že lidé pro posuzování otázek

15 životního prostředí používají principy, které využívají v pro ně běžnějších situacích? Případně: Využívají lidé ve svém každodenním životě i při uvažování o věcech ne zcela všedních vědomě, či nevědomě nějaký vyšší obecný princip, který pak na jednotlivé konkrétní situace aplikují? Pokud by odpověď zněla ano, pak by tematická vzdálenost problematiky spravedlnosti od problematiky životního prostředí neměla být překážkou nalezení podobností v tom, jak lidé k těmto dvěma tématům přistupují. Jedním z teoretických konceptů, který předpokládá existenci celkového světonázoru promítajícího se do všech životních situací člověka a veškerých témat od konkrétních až po ty zcela obecné, je kulturní teorie, která bude představena samostatně v následující kapitole. Existují však i další koncepty, které spojují přímo problematiku spravedlnosti a životního prostředí. V poslední době se například stále častěji objevuje ve vědeckých článcích z oblasti společenských a přírodních věd, i v dokumentech či prohlášeních nejrůznějších ekologických organizací, zájmových hnutí, či politických uskupení pojem ekologická, či environmentální spravedlnost. Už samotná existence tohoto pojmu je důkazem relevance otázky spravedlnosti pro životní prostředí. Obsahem termínu environmentální spravedlnost jsou otázky spravedlivého rozdělení ekologických zátěží (znečištění, hluk, devastace krajiny...) i zisků (mobilita, vysoká životní úroveň...) plynoucích z využívání přírodního bohatství. A to jak v jeden časový moment v prostoru (intragenerační environmentální spravedlnost), tak i v čase (intergenerační environmentální spravedlnost) [Burger 2003]. Přijmeme-li představu, že přírodní zdroje a životní prostředí jsou stejně tak předmětem rozdělování jako třeba peníze, privilegia nebo práva, je zcela na místě se ptát, zda lidé používají při hodnocení spravedlivosti rozdělování peněz stejné, nebo alespoň podobné principy a kritéria spravedlnosti, jako pro hodnocení rozdělení přírodních zdrojů a ekologických rizik. Přímou souvislost s pojmem mezigenerační environmentální spravedlnosti má termín (trvale) udržitelný rozvoj, kdy za udržitelný je považován takový vývoj, při němž celková hodnota statků předaných další generaci je alespoň rovna celkové hodnotě statků zděděných po předchozích generacích [Burger 2003]. Do tohoto zúčtování je však potřeba zahrnout i životní prostředí a jeho stav. Jedná se tak spíše o zděděné podmínky k životu a rozvoji, než o nějaké vyúčtování majetku a sumy lidských výtvorů. Problematika environmentální spravedlnosti je například v politologickém kontextu a v podání nejrůznějších organizací a hnutí zasazujících se o větší míru environmentální spravedlnosti pojímána také optikou lidských práv. Právo na přístup k pitné vodě, právo na zdravé životní prostředí apod., jsou brána jako základní lidská práva. Mezigenerační

16 environmentální spravedlností se ve svém článku The Right to a Green Future: Human Rights, Environmentalism and Intergenerational Justice zabývá například americký politolog Richard P. Hiskes. V něm formuluje koncept emergentních lidských práv (emergent human rights), mj. i práva na zdravé životního prostředí. Nutnost formulovat tato práva podle něj vychází z nově se objevujících environmentálních rizik (emergent risks) [Hiskes 2005]. Navíc, příroda a přírodní zdroje se dají považovat do jisté míry za média zprostředkujícími náš vztah k ostatním lidem na zemi a zejména k těm, kteří přijdou po nás. Díky tomu je možné obrazně převést vztah člověk životní prostředí na vztah člověk ostatní lidé nebo v časové perspektivě dnešní generace budoucí generace (viz například [Russell 2000: 23-29]). Možnou užitečnost tohoto pohledu dokumentuje i zjištění německého sociologa zabývajícího se životním prostředím Udo Kuckartze. Ten na základě výzkumu Umweltbewusstsein 2004 tvrdí: Velmi pravděpodobně je starost o budoucí generace pro většinu obyvatelstva jedním z nejdůležitějších motivů pro ochranu životního prostředí. [Kuckartz, Rheingans-Heintze: 2006]. Je tedy možné se domnívat, že lidé, kteří se vyznačují starostí o budoucí generace, které po nás zdědí tuto planetu, se budou vyznačovat podobným stanoviskem i v posuzování otázek sociální spravedlnosti v dimenzi tady a teď. Podobný přístup, který naznačuje spojitost problematiky životního prostředí, tentokráte ne přímo se spravedlností, ale všeobecně se sférou hodnot a postojů spjatých s každodenními sociálními vztahy, využívá sociální psychologie. Ta pracuje s konceptem ekologické zodpovědnosti vnímajícím proenvironmentální chování jako druh prosociálního chování. Výsledky pak ukazují, že rozhodnutí týkající se životního prostředí vycházejí především z přesvědčení souvisejících s morálkou a zodpovědností [Russell 2000]. Yvonne Russell pak koncept ekologické zodpovědnosti úspěšně rozšiřuje o proměnné mezigenerační environmentální spravedlnosti (hodnocení toho, zda je současná vysoká produkce skleníkových plynů spravedlivá/nespravedlivá). V závěru ukazuje, že hodnocení současného stavu, jako nespravedlivého, představuje vlivný motiv chování respondentů směrem k omezení emisí CO2 [Russell 2000]. Je tak vidět, že různé teoretické koncepty a perspektivy i některá empirická zjištění poukazují na to, že i pro životní prostředí je perspektiva spravedlnosti relevantní, jelikož stejně jako ve společnosti jde v otázkách životního prostředí o spravedlivé rozdělení nějakého statku mezi lidmi. Otázkou je, nakolik se projeví vědomě, či nevědomě používané společné obecné principy a nakolik konkrétní specifické a kontextuální charakteristiky, které je mohou zastínit nebo i zcela vyrušit

17 2 Teoretická východiska a základní pojmy Následující část podrobněji přiblíží teorie, koncepty, pojmy a myšlenky stručně představené v úvodu. Po představení základních kamenů empirické environmentální sociologie a poznatků týkajících se posuzování environmentální spravedlnosti bude prostřednictvím všeobjímající kulturní teorie přenesena pozornost na základní témata a přístupy týkající se spravedlnosti. 2.1 Životní prostředí v empirické sociologii Uvedení do problematiky V současné době se problematika životního prostředí dostává do popředí v mnoha souvislostech. Do parlamentu se dokonce v posledních volbách dostala Strana zelených. Nicméně vzhledem ke způsobu, jakým jsou témata spjatá se životním prostředím medializována, a vzhledem k tomu, že se s celou problematikou uceleně a systematicky podanou běžný občan u nás téměř nesetká, zůstávají znalosti, postoje, chování, očekávání i obavy lidí v této oblasti často nejasné a útržkovité. Situace je značně nepřehledná i pro odborníky, neboť ani mezi nimi nepanuje shoda například v tom, nakolik je člověk příčinou globálního oteplování a nakolik se jedná o přirozený jev. K lidem se tak dostávají často protichůdné závěry a zjištění produkovaná rozličnými vědeckými týmy. Celková struktura uvažování o životním prostředí a vztahování jeho celkového stavu k vlastnímu jednání a preferencím tak krystalizuje jen velmi zvolna a pomalu. Skutečné dopady svého jednání si může člověk kvůli provázanosti současného globálního ekonomického a společenského systému i důmyslnosti a komplikovanosti výrobních procesů jen těžko. Navíc, když se vše domyslí do důsledků, stojí jedinec před dilematem. Má si koupit novou pohovku a zatížit více přírodu, nebo si nechat starou a připravit nábytkáře, kteří díky jeho šetrnému jednání nebudou mít zakázky, o zaměstnání? Má cenu třídit odpad a žít co nejšetrněji celý život, když jeden zpáteční let na dovolenou na Nový Zéland podle výpočtů používajících koncept ekologické stopy zatíží přírodu víc než celý život ekologického ignoranta žijícího v paneláku, který neopustí ČR? A lze vlastně spočítat přírodu? Toto je jen zlomek otázek, které si lze vzhledem k problematice životního prostředí položit. Smýšlení a hlavně chování jednotlivců jsou přitom důležitými činiteli ovlivňujícími globální stav životního prostředí. Podle odhadů tvoří totiž 30-40% celkové zátěže životního

18 prostředí bezprostřední spotřeba spjatá s chodem soukromých domácností (spotřeba energií, zboží, potravin, produkce odpadu, emisí...) [Diekmann, Preisendörfer 2001: 94]. Ekologické uvědomění a připravenost, se v ochraně životního prostředí angažovat, rostly ve vyspělých zemích od konce 60. do konce 80. let. V 90. letech došlo k jejich poklesu. Jako možnou příčinu tohoto vývoje lze brát zpomalení hospodářského růstu, které nastolilo otázky mnohem bezprostřednější, co se týče běžného života. Druhým faktorem pak může být i určité ukolébání veřejného mínění (též ekooptimismus), které tkví v tom, že občané zaznamenali, že se na ochranu životního prostředí podniká celá řada kroků a opatření, a mají tak pocit, že problém je již řešen a nehrozí takové nebezpečí [Diekmann, Preisendörfer 2001: 95]. Aby byla celá složitá a mnohovrstevnatá problematika životního prostředí kvantitativní sociologií alespoň částečně teoreticky a empiricky uchopena, existuje celá řada dílčích konstruktů, konceptů a modelů, které měří nejrůznější aspekty a dimenze vnímání životního prostředí, vztahu člověka k němu atd. Ty hlavní jsou představeny v následujícím oddíle. Pro představení těchto základů jsem si vybral strukturu výkladu, kterou užívá ve své knize Úvod do environmentální sociologie německý sociolog Andreas Diekmann společně s Peterem Preisendörferem [Diekmann, Preisendörfer 2001], a doplnil ji o některé další informace pocházející z jiných zdrojů Koncepce měření přístupu k životnímu prostředí Existují dva hlavní přístupy k modelování problematiky životního prostředí. První z nich ji zkoumá v souvislosti s hodnotami ve společnosti a se změnami hodnotového systému, které probíhají jako součást společenského vývoje. Druhý směr vycházející ze sociální psychologie se zabývá především souvislostmi mezi postoji a jednáním. Nalezené vztahy nebývají silné a jejich síla a míra promítnutí se postojů do skutečného jednání se mění v závislosti na dalších podmínkách. [Diekmann, Preisendörfer 2001: 95]

19 Klíčovým termínem pro environmentální sociologii je ekologické uvědomění. V běžné řeči do něj bývá zahrnuto téměř vše, co se ekologických problémů týká: 1) vnímání situace subjektivní pocit o míře zatížení životního prostředí a vážnosti problémů 2) emocionální reakce strach z ekologických katastrof i podrážděnost z přehnaného problematizování životního prostředí 3) kognitivní aspekt a znalosti míra informovanosti o problémech, jejich příčinách a možných následcích 4) postoje k možným politickým a jiným řešením ekologických problémů 5) hodnotové orientace altruismus, sebestřednost, pokrokovost, tradicionalismus apod. 6) vlastní ekologicky relevantní chování 7) atd. Díky tomu zůstává tento pojem v běžné mluvě do jisté míry neurčitý a všeobjímající. Určitá nejednotnost v užívání tohoto termínu přetrvává i ve vědeckém využití. Nicméně některé kategorie a dimenze se již v jeho rámci podařilo vymezit způsobem, který je všeobecně přijímán. Základní dělení spočívá v klasickém rozlišení dimenze postojů a dimenze chování. Přičemž to, nakolik postoje ovlivňují chování, bývá jedna z klíčových otázek, kterou se environmentální sociologie zabývá. [Diekmann, Preisendörfer 2001: ] Dimenze proenvironmentální orientace Znalosti z oblasti životního prostředí tvoří relativně samostatnou dimenzi, kterou nelze zařadit přímo pod ekologické uvědomění, protože to může být vysoké i bez větších znalostí z oblasti ekologie apod. Na hranici pojmu ekologického uvědomění jsou postoje k možným politickým a společenským prostředkům řešení situace (postoje k tomu, jak by bylo možno tuto problematiku nejlépe řešit, regulovat restriktivními zákony a normami, daňovou či jinou motivací, pouhým působením trhu, dotacemi, osvětou atd.) Svébytnou dimenzí je subjektivní vnímání ekologických zátěží, rizik a ohrožení, které může a nemusí vést k vysokému ekologickému uvědomění. Záleží na konkrétních podmínkách. Vnímání vážnosti environmentálních problémů je příkladem toho, k jak rozdílným závěrům mohou vést různé způsoby zjišťování. Existují v podstatě tři 1) otevřená otázka na nejdůležitější současné problémy 2) otázka typu ranking order, kdy mají respondenti seřadit několik problémů podle jejich palčivosti 3) otázka ratingová, kdy je

20 potřeba každému problému přiřadit samostatně jeho důležitost. Jako nejvážnější se jeví ekologické problémy ve srovnání s ostatními při použití ratingové otázky. V případě seřazení často bývají odsunuty dozadu a v otevřené otázce si na ně například v Německu, které je tradičně považováno za zemi s vysokým ekologickým uvědoměním, vzpomene jen kolem 5% dotázaných. [Diekmann, Preisendörfer 2001: ] Tím, z čeho ekologické uvědomění pramení a co je mu nadřazeno, je část systému hodnot, která je relevantní pro životní prostředí a vztah k němu. Jedná se například o polaritu mezi altruistickou a sebestřednou hodnotovou orientací apod. Více ke vztahu hodnot a proenvironmentální orientace viz kapitola Hodnoty a životní prostředí. Vlastní pojem ekologické uvědomění = environmentalismus ( německy Umweltbewusstsein, anglicky environmental concern = environmentalism) pak zůstává omezen na všeobecné postoje vůči životnímu prostředí. Již v roce 1978 bylo ekologické uvědomění charakterizováno německou Odbornou radou pro otázky životního prostředí (Der Rat von Sachverständigen für Umweltfragen) jako Chápání ohrožení přirozených základů života lidstva, jako způsobeného lidstvem samotným, svázané s připraveností k nápravě [SRU 1978: 445 citováno dle Diekmann, Preisendörfer 2001: 102]. Tato definice obsahuje postojovou kognitivní i konativní komponentu (nikoliv však přímo vlastní ekologické chování). Chybí ji ovšem komponenta afektivní, emocionální strach, znepokojení z dalšího vývoje, či naopak rozladění nad stálým strašením a zveličováním. I ta je již nyní běžně podchycována (viz například [Diekmann, Preisendörfer 2001: ], [Kals, Russell 2001]) Dimenze proenvironmentálního chování a ochoty k němu Environmentálně relevantní chování v sobě zahrnuje v širokém slova smyslu veškeré chování, které má dopad na životní prostředí Proenvironmentální chování (německy umweltbewusst, umweltgerecht, umweltfreundlich, anglicky proenvironmental) pak zahrnuje veškeré chování, které činíme s vědomím toho, že tím, že jednáme právě takto, šetříme životní prostředí. Chování se tedy dá považovat za opravdu proenvironmentální pouze tehdy, když má aktér možnost volby (u toho, kdo nemá peníze na leteckou dovolenou, nemůže být rezignace na leteckou dopravu brána jako projev ekologicky šetrného chování) a tuto volbu činí vědomě s ohledem na životní prostředí [Diekmann, Preisendörfer 2001: 96 a 108]. To ale nejde vždy, obzvláště ve velkých dotazníkových šetřeních určit

21 Dalším problémem spjatým s empirickým podchycením míry proenvironmentálního chování je obtížnost určit, která alternativa a která forma chování je více ekologicky šetrná. Výsledky studií řešících dopad různých výrobních procesů, konzumních a transportních zvyklostí a koloběhů nejrůznějších surovin a obalů si často odporují. Rychle se měnící technologie zase stále mění ekologické nároky jednotlivých procesů.. To, že se člověk chová ekologicky šetrně v jednom ohledu, navíc může vyžadovat ekologickou nešetrnost v jiné dimenzi jeho chování (např. bydlení v novém energeticky šetrném domku za Prahou se pojí s potřebou každodenního dojíždění apod.). Tím pádem lze skutečnou míru šetrnosti k životnímu prostředí jen těžko postihnout. Zvláště v případě kvantitativního šetření typu survey. [Diekmann, Preisendörfer 2001: ] Alespoň přibližný obraz o ekologickém chování respondentů je v rámci výzkumů běžně získáván pomocí otázek týkajících se 1) třídění a recyklace odpadů 2) nakupování a konzumní zvyklosti 3) auta a dopravy 4) šetření energiemi a vodou v domácnosti 5) veřejné angažovanosti. Jedná se tedy o deklarované chování. To může více, či méně souviset se skutečným chováním. Další rezervou využití těchto otázek je fakt, že se jedná často o mediálně i jinak známé a často komunikované aspekty, na něž existují společensky žádoucí odpovědi [Diekmann, Preisendörfer 2001: ]. S fenoménem sociálně žádoucích odpovědí (social desirability, soziale Erwünschtheit) je potřeba v otázkách týkajících se proenvironmentálního chování i postojů počítat a brát ho v úvahu. Důvodů, proč respondenti takto odpovídají, je více. Birgit Neugebauer uvádí toto členění 1) vědomé lhaní, 2) nezamýšlené (neúmyslné) pozměňování odpovědí, které lze ještě rozdělit na 2a) sebeklam (self-deception) respondent sám věří tomu, co říká, ujišťuje se o tom; 2b) klamání ostatních (other-deception) respondent mění odpovědi, aby tím zapůsobil na okolí 3) sociální tlak některé druhy proenvironmentálního chování jsou dnes již téměř společenskou normou a lidé konformní, citliví na sociální tlak mají tendenci své odpovědi pozměňovat, aby byly v souladu s normami [Neugebauer 2004: 16-18]. Možností, jak se se sociálně žádoucími odpověďmi vypořádat, je více. Někteří se domnívají, že ujištění respondenta o anonymitě, neexistenci správných odpovědí a vědeckých účelech výzkumu před začátkem dotazování jsou dostatečnými opatřeními pro jejich minimalizaci [Neugebauer 2004: 16-18]. Existují ale i škály měřící tendenci respondenta odpovídat sociálně žádoucně, které pak vstupují do analýzy jako kontrolní proměnné (viz například [Russell 2000])

22 Pro omezení vlivu sociálně žádoucích odpovědí jsou v některých environmentálních studiích místo konvenčního dotazování využívány jiné cesty, jak zjistit míru proenvironmentálního chování. Sledují například manifestní chování, počítají nejrůznější ekologické bilance a stopy, nebo se zaměřují na méně probírané, ale co do dopadu na životní prostředí často zásadnější aspekty. Výsledky těchto studií pak mohou být zcela v rozporu s tradičními výsledky. [Diekmann, Preisendörfer 2001: ] Dalším úskalím měření ekologicky šetrného chování je jeho heterogenita napříč jednotlivými tematickými oblastmi popsanými výše (recyklace, doprava, nakupování atd.). Pokud se tedy výsledky výzkumů proenvironmentálního chování porovnávají, je potřeba vždy sledovat, které konkrétní chování bylo použito. Navíc je proenvironmentální chování v různých oblastech ovlivňováno rozdílnými motivátory, vlivy a podmínkami, což činí věc ještě obtížnější. [Diekmann, Preisendörfer 2001: ] Pro účely této práce, kvůli zjednodušení popisu tématu a stavby vět a s ohledem na proměnné, které jsou k dispozici, jsou používány termíny: Verbální proenvironmentální orientace zahrnuje v sobě tyto výše zmíněné dimenze: ekologické uvědomění, znalosti, subjektivní i emocionální vnímání ekologických problémů a jejich závažnosti. Proenvironmentální chování deklarované proenvironmentální chování a ochota k němu Proenvironmentální orientace souhrnný pojem, který v sobě zahrnuje verbální proenvironmentální orientaci a proenvironmentální chování Sociodemografické ukotvení proenvironmentální orientace Ačkoliv sociodemografické charakteristiky nemívají velký vliv a jejich vazba k problematice životního prostředí není ve většině případů nějak významně teoreticky ukotvena, jsou téměř ve všech studiích zmiňovány z tradice, či jako základní třídící, či kontrolní proměnné. Tradičně sledovanými proměnnými jsou věk, pohlaví, vzdělání, příjem, politická orientace, případně i povolání. Většina výzkumů se shoduje na tom, že mladší, vzdělanější a levicověji orientovaní lidé přikládají ochraně životního prostředí větší váhu. [Diekmann, Preisendörfer 2001: 110]. Zbylé vlivy sociodemografických proměnných již bývají nejednoznačné. S věkem například klesá ekologické uvědomění, ale starší lidé se i bez něj

23 často chovají ekologicky šetrněji než mladší generace, což je zřejmě částečně dáno jejich ekonomickou situací. Posuzování vlivu genderu je ilustrativním příkladem toho, jak je důležité mít na paměti konkrétní operacionalizaci. Většina studií pracujících s emocionálním znepokojením nad stavem životního prostředí, především na lokální úrovni, poukazuje na zvýšenu senzitivitu a vyšší pociťovanou zasaženost ekologickými zátěžemi u žen. Naopak v doméně znalostí z oblasti ekologie jsou na tom ženy hůře než muži. Ve spojitosti s touto specifickou perspektivou žen se někdy mluví o tzv. ekofeminismu [Diekmann, Preisendörfer 2001: ]. Důvodem rozdílů mezi muži a ženami může být to, že ženy vnímají více ekologická rizika než muži, protože se více starají o zdraví, rodinu a děti [Soukup 2001: 12-13]. Ženy také bývají aktivnější z hlediska soukromého ekologicky příznivého chování (např. třídění odpadů), muži zase ve sféře veřejné (protesty apod.). Více viz například [Hunter a kol. 2004]. Vyšší vzdělání a potažmo i příjmy jsou většinou spjaty s vyšším ekologickým uvědoměním a šetrnějšími nákupními návyky, ale také s nadprůměrným zatěžováním životního prostředí dopravou vyšší frekvencí využívání automobilu a letecké dopravy. Nejednoznačné jsou závěry o vlivu profese, ekonomického sektoru, či průmyslového odvětví. O vlivu levo-pravé politické osy se přes výše zmíněnou pozitivní korelací mezi levicovou a proenvironmentální orientací polemizuje. Má se za to, že ekologická dimenze je spíše samostatnou dimenzí a určité proenvironmentální hodnoty mohou být spjaty jak s levicovými, tak s pravicovými ideály. [Diekmann, Preisendörfer 2001: 112] Jak se bude ukotvení ekologického uvědomění vyvíjet do budoucna, je otázkou. Diekmann poukazuje mimo jiné na to, že se stává stále více ženskou záležitostí a že se vzrůstající životní úrovní se bude zvyšovat prostor pro širší paletu proenvironmentálního chování. Na druhou stranu upozorňuje, že životní styl a konzumní návyky mladé generace se jen těžkou slučují s její deklarovanou proenvironmentální orientací. [Diekmann, Preisendörfer 2001: 113] Ekologické uvědomění a proenvironmentální chování Metaanalytické studie nachází mezi ekologickým chováním a uvědoměním korelační koeficient kolem 0,3. To je zhruba stejně silný vztah jako korelace mezi příjmem a vzděláním a odpovídá též obecně síle vztahů, které nacházíme mezi postoji a chováním v jiných tematických oblastech [Diekmann, Preisendörfer 2001: 114-5]. Na českých datech v rámci výzkumu ISSP 2000, který byl na životní prostředí zaměřen, ale dosahovaly korelace mezi

24 postojovými a konativními škálami v absolutní hodnotě maximálně cca 0,2 [Soukup 2000: 37]. Na to, do jaké míry se postoje promítnou do odpovídajícího proenvironmentálního chování, mají vliv další charakteristiky. Důležitá je úroveň obecnosti proměnných zachycujících postoje a chování. Síla vztahu mezi obecnými postoji a konkrétním specifickým chováním je samozřejmě menší než mezi postoji a chováním dotazovanými na stejné úrovni obecnosti. Toto sbližování však nesmí dojít až na úroveň toho, že bude postojovými i konativními proměnnými dotazována v podstatě ta samá věc a výsledkem bude zcela triviální zjištění. [Diekmann, Preisendörfer 2001: 116-7] Významnou roli hrají konkrétní situační podmínky, za kterých se má potenciální proenvironmentální chování odehrávat. Významnou bariérou bránící realizaci postojů prostřednictvím chování jsou náklady (kromě finančních i osobní časová náročnost, ztráta pohodlí apod.), které jsou s konkrétním chováním spojeny. Typickými příklady nízkonákladového ekologicky šetrného chování je třídění odpadu. Vysoké náklady, a tedy nízký vliv ekologického uvědomění na tento druh chování, jsou charakteristické pro rezignaci na auto, či letadlo při rodinné dovolené. Někde uprostřed je například šetření energiemi v domácnosti. [Diekmann, Preisendörfer 2001: ] Motivace k ekologicky šetrnému chování může být vnitřní i vnější. Nejrůznější formy odměn a pobídek snižujících náklady spjaté s proenvironmentálním chováním tak mohou mít na první pohled větší vliv než postoje. Pokud ale nejsou spjaty s určitým přesvědčením, není jejich vliv dlouhodobý, hrozí jim zneužívání a ve výsledku někdy mohou celkovou připravenost k ekologicky šetrnému chování snížit, pokud jsou třeba po čase zrušeny. [Diekmann, Preisendörfer 2001: 120-3] 2.2 Hodnoty a životní prostředí V modelech vysvětlujících proenvironmentální orientaci jsou často v roli vysvětlujících proměnných používány hodnoty a hodnotové orientace. Řada vědců se totiž domnívá, že změna hodnotového systému je cestou k trvale udržitelnému způsobu života [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 336]. Tato kapitola shrnuje základní koncepty a zjištění vyplývajících z výzkumů zabývajících se vztahem hodnot a environmentalismu. Jednu z definic hodnot uvádí ve svém článku Environmentální hodnoty kolektiv autorů v čele s Thomasem Dietzem: Hodnoty jsou relativně stabilní principy (konfigurace abstraktních principů), které nám pomáhají rozhodnout se, pokud jsou naše preference

25 v konfliktu, [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 335]. Uplatňují se zejména v situacích, kdy existují takzvané trade-offs ( něco za něco ), kdy nemůžeme mít obě žádoucí entity, ale musíme se ve prospěch jedné vzdát té druhé. Podrobněji lze hodnoty charakterizovat jako (a) koncepty (pojetí) nebo přesvědčení (b) o žádoucích konečných stavech věcí nebo chování (c) přesahující konkrétní situace, (d) řídící výběr nebo hodnocení chování a událostí (e) seřazené podle relativní důležitosti. 1 [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 345-6] Úspěšně používaným a dále rozvíjeným a modifikovaným konceptem pro empirický výzkum hodnotových orientací je Rokeach/Schwartzův přístup [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: ]. Ten rozeznává seskupení hodnot rozdělených do čtyřech hlavních klusterů reflektujících dvě dimenze. Jedna rozlišuje mezi sebestředností a zájmem o druhé a jejich blaho, na opačných pólech druhé dimenze pak stojí proti sobě otevřenost ke změně a tradicionalismus. V českém prostředí byly tyto hodnotové orientace dotazovány a analyzovány například v rámci European Social Survey 2002 a 2004 viz [Řeháková 2005]. Pro environmentální problematiku hraje důležitou roli především dimenze první (sebestřednost vs. zájem o druhé altruismus). Na toto schéma navazují pak další upravené verze obohacené například o položky rozlišující mezi altruismem humanistickým a biosférickým. Ne ve všech studiích, které pracují s oběma druhy altruismu, se biosférický altruismus liší od humanistického, což se projevuje tím, že výroky k nim vztažené tvoří někdy dohromady společný faktor jakýsi generalizovaný altruismus, který napovídá, že lidé beroucí ohled na ostatní lidi jsou také častěji ohleduplnější k přírodě. [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 358] 1 Ve spojitosti s používáním pojmů, jako jsou hodnoty, postoje a preference, je užitečné naznačit rozdíly mezi nimi. Dietz a kolektiv ve svém článku odlišují následující pojmy relevantní pro environmentální problematiku: values hodnoty jejich definice viz výše attitudes postoje hodnocení týkající se něčeho konkrétního (např. postoj k těžbě ropy v přírodní rezervaci) traits charakter, rys osobnosti např. averze k riskování a s ní spojené vnímání přírodních rizik norms normy co by se mělo dělat např. měl by se třídit odpad needs potřeby např. potřeba vody, jídla, čistého vzduchu preferences preference představy o tom, co je žádoucí; seřazení možných druhů výstupů z dané situace od nejpreferovanější k nejméně preferované (využití daného pozemku ke stavbě nákupního centra, vybudování hřiště, nebo zachování přírodního mokřadu) beliefs přesvědčení o tom, jak to na světě funguje, fakta jak je vnímají a interpretují lidé (například přesvědčení, že globální oteplování napomáhá vymírání živočišných druhů) world views pohledy na svět zobecněná přesvědčení (např. vnímání oteplování planety a vymírání druhů jako přirozené součásti evoluce, nebo jako zhoubného vlivu člověka) roles role procesy rozhodování a chování se liší v závislosti na roli (například jako rodič se člověk zasahuje o zdravé životní prostředí, ve kterém vyrůstají jeho děti, ale v práci a podnikání může upřednostňovat ekonomická hlediska před ekologickými) concern zájem/znepokojení/uvědomění ukotvený v hodnotách, ale obsahuje v sobě jak pocit, že je něco důležité, tak i přesvědčení, že to může být rizikové (pozn. viz výše pojem environmental concern ) [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 346 a 351]

26 Oba typy altruismu bývají zařazovány do studií týkajících se životního prostředí jako prediktory environmentalismu i deklarovaného proenvironmentálního chování. Sebestředná orientace se zase ukazuje jako proměnná snižující míru proenvironmentálního chování. Ovšem i sebestředná hodnotová orientace může být zdrojem proenvironmentálního chování [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 359], pokud sdělení týkající se problémů životního prostředí formulovány tak, aby apelovaly na tyto sebestředné hodnoty. Z hlediska přístupu k technologickým rizikům výzkumy ukázaly, že tradicionalistické hodnoty jdou ruku v ruce s vyšší mírou podpory jaderné energie. Nejméně podporují jadernou energii altruisté, kteří také nejvíce věří nejrůznějším ekologickým sdružením [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 359]. Vzhledem ke spojitosti spravedlnosti a environmentalismu v této práci je více než inspirativní přístup Paula Axelroda [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 352], který také vychází z Rokeach/Schwartzovy tradice, ale vymezuje tři hodnotové domény ekonomickou, sociální a univerzální. Nejvíce proenvironmentálních odpovědí pak nalézá u jedinců s univerzálními hodnotami. U sociálně orientovaných identifikuje jako silné kritérium rozhodování o věcech týkajících se životního prostředí hledisko sociální spravedlnosti. Ekonomicky orientovaní respondenti se pak často rozhodovali hlavně podle situačních faktorů a celkově vykazovali nižší proenvironmentální orientaci. Zejména v etnografickém a kvalitativním výzkumu je zase poukazováno na silný vztah mezi environmentalismem a duchovními a náboženskými hodnotami [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 355]. Některé soudobé výzkumy se zabývají i vztahem vlastní identity, hodnot a emocí k přírodě. Ukazuje se, že lidé vnímající svou identitu jako spjatou s přírodou jednají více proenvironmentálně [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 362]. Většina studií zabývajících se životním prostředím považuje hodnoty za kauzálně první před přesvědčeními, normami a dalšími proměnnými. Jedná se o jakýsi teoretický konsensus, jelikož statistické metody užívané v modelech mohou pouze potvrdit existenci vztahu mezi těmito konstrukty, nikoliv však jejich kauzální pořadí [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: 364]. Jedním z příkladů, jak může vypadat model vysvětlující proenvironmentální orientaci, je schéma, se kterým pracuje Teorie preonvironmentální orientace a chování založená na hodnotách, přesvědčeních a normách (anglicky Values-beliefs-norms (VBN) theory of environmental concern and behaviour ). VBN vznikla rozšířením původního Schwartzova Normativně-aktivačního modelu altruismu (anglicky Norm activation model of altruism ), který popisoval podmínky, za kterých se normy stávají zdrojem altruistické akce [Dietz,

27 Fitzgerald, Schwom 2005: ]. Schéma VBN teorie (viz Obrázek 2) zdůrazňuje především to, že hodnoty se do proenvironmentálního chování promítají nepřímo přes zobecněná přesvědčení a osobní normy [Fitzgerald, Schwom 2005: 356]. Obrázek 2 Příklad modelu vysvětlujícího proenvironmentální orientaci pomocí hodnotových orientací (Teorie preonvironmentální orientace založená na hodnotách, přesvědčeních a normách) Hodnoty biosférický altruismus humanistický altruismus sebestředné hodnoty Chování ekologický aktivismus ekologický pohled na svět (ekologické uvědomění) neaktivistické chování ve veřejné sféře Přesvědčení uvědomění si nepříznivých následků současného vývoje pro osoby a věci, kterých si vážíme Proenvironmentální osobní normy pociťovaná povinnost chovat se proenvironmentálně přesvědčení, že ekologická ohrožení je možné redukovat (připisování zodpovědnosti sobě) chování v soukromé sféře, v domácnosti apod. chování v organizacích, např. v práci Zdroj: [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005:357] Postmaterialistické hodnoty Z Rokeachova přístupu vychází i koncept postmaterialismu, jehož autorem je Ronald Inglehart. Ten se domnívá, že environmentalismus je produktem postmaterialistických hodnot viz například [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: , ], [Soukup 2001: 10-12], [Rabušic 2000]. Podle Ingleharta kladou mladší generace, které vyrůstaly v ekonomické prosperitě a relativním bezpečí, vyšší důraz na nemateriální hodnoty, které jsou pro ně častěji nedostatkové, než potřeby materiální, jejichž naplnění bylo pro ně v době jejich adolescence, kdy se vytváří hodnotový systém člověka, víceméně samozřejmostí. Důležitými se tak stávají potřeby položené výše v Maslowově pyramidě potřeb, jako je například potřeba seberealizace. S tím souvisí i zájem o život v kvalitním životním prostředí. Pro měření toho, nakolik se v dané společnosti postmaterialistické hodnoty postupně prosazují, využívá Inglehart známou čtyřpoložkovou otázku, případně rozšířenou šestnáctipoložkovou verzi. Z metodologického hlediska bývá diskutována především

28 schopnost zkrácené operacionalizace postihnout tak složitý fenomén, jako je postmaterialistický systém hodnot. Skutečný vliv postmaterialistických hodnot na ekologické uvědomění je předmětem diskuzí. Existují výzkumy potvrzující, že zájem postmaterialisticky orientovaných lidí o životní prostředí je vyšší, i ty, které tuto souvislost neprokázaly (viz např. [Soukup 2001: 10-12], [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005: ]). Souvislost rozvinutosti a bohatství jednotlivých států s tím, jak velkou pozornost věnují jejich obyvatelé životnímu prostředí, se však diskutuje nejen ve spojitosti s postmaterialismem. Hlavní myšlenkou všech těchto úvah je teze, že zájem o životní prostředí je určitým luxusem, případně součástí životního stylu. Takzvaná hypotéza blahobytu (viz například [Franzen 2003: 305-7]), která je určitou alternativou k postmaterialismu, pracuje s tím, že čím jsou lidé bohatší, tím více se zajímají o své zdraví a kvalitu života, a tedy i environmentální problematiku. Navíc mají i více prostředků, které na ochranu prostředí mohou vynaložit. Tím pádem se mohou o životní prostředí zajímat více, i když zůstanou materialisty a jejich systém hodnot se nezmění. Například Hana Librová ve své knize s příznačným názvem Vlažní a Váhaví (kapitoly o ekologickém luxusu) poukazuje na příklady ekologicky šetrného chování mezi skupinami lidí, kteří nejsou rozhodně zapálenými ekology [Librová 2003]. I samotná existence vztahu mezi bohatstvím / ekonomickou vyspělostí a ekologickým uvědoměním zůstává předmětem diskuze. Jednotlivé vědecké týmy vycházející z různých srovnávacích i mezinárodních studií dochází k protikladným závěrům. Příčin může být několik, včetně používání různých operacionalizací ekologického uvědomění i využití různých ekonomických ukazatelů (hrubý národní pokrok, nejrůznější spočtené ukazatele životní úrovně apod.). [Franzen 2003], [Diekmann, Preisendörfer 2001: 97]

29 2.3 Environmentální spravedlnost a trvale udržitelný rozvoj Pojem environmentální spravedlnost se objevil poprvé koncem 70. let v USA spolu se zrozením hnutí bojujícího proti nerovnému rozdělení ekologických zátěží. Toto hnutí vystupovalo na ochranu zejména afroamerického a hispánského obyvatelstva žijícího mnohem častěji než zbytek populace v lokalitách zatížených znečištěním. V blízkosti bydlišť sociálně znevýhodněných a minoritních skupin obyvatelstva se také mnohem častěji budovaly skládky, spalovny, provozy těžkého průmyslu apod. Postupně byl tento termín převzat řadou neziskových organizací i vládních institucí v USA i v Evropě více viz například [Elvers 2007]. Definic environmentální spravedlnosti je více, ale jsou si víceméně podobné. Jako příklad může posloužit definice, kterou uvádějí Julian Agyeman a Bob Evans ve svém článku Just sustainability: The emerging discourse of environmental justice in Britain, ve kterém zároveň poukazují na sbližování diskurzu environmentální spravedlnosti a trvale udržitelného rozvoje. Základním principem environmentální spravedlnosti je právo všech lidí na ochranu před znečištěním a na život v čistém a zdravém životním prostředí. Environmentální spravedlnost znamená rovnou ochranu a smysluplné zapojení všech lidí do tvorby, implementace a prosazování zákonů, pravidel a politik týkajících se životního prostředí a spravedlivé rozdělení environmentálních benefitů. [Agyeman, Evans 2004: 156]. Jedná se o definici, kterou používá stát Massachusetts v USA. Autoři si ji vybrali, protože zmiňuje rozdělení rizik i benefitů a obsahuje jak věcnou podstatu (právo na ochranu), tak procedurální hledisko (zapojení všech do tvorby zákonů apod.). Primárním rozměrem environmentální spravedlnosti je geografický prostor, ale stále častěji se objevuje také pojem intergenerační environmentální spravedlnosti, především ve vztahu k ekologicky trvale udržitelnému rozvoji. Agyeman s Evansem si všímají, že řada neziskových organizací začíná ve svém programu tato dvě hlediska integrovat a jejich syntéza se začíná objevovat i v řadě dokumentů a článků. Na základě toho Agyeman s Evansem formulují koncept spravedlivé udržitelnosti. V jejich pojetí je trvalá udržitelnost potřeba zajistit lepší kvalitu života pro všechny, nyní i v budoucnu, spravedlivě a nestranně v mezích ekosystémů v nichž žijeme. [Agyeman, Evans 2004: 157]. Upozorňují tak na to, že aby bylo dosaženo opravdu udržitelné společnosti, musí být zohledněny kromě environmentálních limitů i sociální potřeby a ekonomická hlediska, a to jak v současnosti, tak vzhledem k budoucím generacím

30 Právě názory na problematiku týkající se mezigenerační spravedlnosti a spravedlivé udržitelnosti odráží baterie otázek na spravedlivé rozdělení ropných zásob mezi současné a budoucí generace, která je analyzována v této práci Environmentální spravedlnost a proenvironmentální chování Jak ukázal předcházející stručný přehled, environmentální spravedlnost a trvalá udržitelnost jsou pojmy, které se začínají běžně používat a zabydlovat v environmentální sociologii, sociální geografii, v oblasti neziskového sektoru či státních institucí. Schopni operovat s tímto termínem jsou, v případě, že jsou na něj dotázáni, i běžní lidé. Výzkumy provedené například v Austrálii nebo Německu ukázaly, že respondentům nedělá problém se konzistentně vyjádřit ke spravedlivosti rozdělení přírodních zdrojů, otázkám spravedlivého omezení dopravy, či otázkám distribuce zisků a rizik plynoucích z produkce oxidu uhličitého [Kals, Russell 2001: 370, 374]. Příkladem využití environmentální spravedlnosti pro vysvětlení proenvironmentálního chování je výzkum, který provedla německá sociální psycholožka Yvonne Russell a na němž postavila svou disertační práci Mezigenerační zodpovědnost a spravedlnost v globální ochraně životního prostředí [Russell 2000] a článek Individuální koncepce spravedlnosti a jejich potenciál pro vysvětlení proenvironmentálního rozhodování [Kals, Russell 2001]. V tomto výzkumu pracuje Yvonne Russell s konceptem ekologické zodpovědnosti užívaným v sociální psychologii a rozšiřuje ho o proměnné odrážející hodnocení toho, zda je současná vysoká produkce skleníkových plynů spravedlivá/nespravedlivá v prostoru i vůči budoucím generacím. Zaměřuje se především na to, o kolik zvýší spravedlnost podíl vysvětleného rozptylu proměnných odrážejících ochotu k jednání směřujícího k omezení produkce CO2 na třech úrovních (viz Obrázek 3). První je mikroúroveň např. spoření energií v domácnosti, druhou je mezoúroveň např. diskuze o globálním oteplování se známými a přáteli a jejich motivování k tomu, aby se chovali ekologicky šetrně. Třetí je makroúroveň zahrnující ochotu se podepsat pod petici, či podpořit zákony, které by vedly k omezení produkce skleníkových plynů. Na všech třech úrovních nachází korelace v souladu s teoretickými předpoklady hodnocení situace jako nespravedlivé znamená vyšší ochotu k proenvironmentálnímu chování. V regresních modelech, do kterých vstupují i další proměnné (otázky zodpovědnosti,

31 emoce, pocit vlastního ohrožení), se hodnocení spravedlivosti prosazuje především na mezo a makroúrovni [Kals, Russell 2001: 378], [Russell 2000: ]. Závěrem Yvonne Russell konstatuje, že morální povědomí o nespravedlnosti současné situace a podpora pro změnu tohoto stavu jsou ve veřejném mínění přítomny. Dále se na základě výsledků domnívá, že vědomí, že je environmentální problematika hodnocena ostatními lidmi i ve světle spravedlnosti, může jedince přimět, aby jednal proenvironmentálně tedy spravedlivě, i když z toho nemá vlastní požitek. Odměnou mu je právě vědomí, že jedná spravedlivě, které se přidává k vědomí, že participuje na dobré věci. [Kals, Russell 2001: 381-3]. Obrázek 3 Příklad modelu vysvětlujícího proenvironmentální chování mj. pomocí soudů z oblasti environmentální spravedlnosti Hodnocení spravedlnosti - vnímaná spravedlnost a rovnost distribuce ekologických zátěží plynoucích ze znečisťujících procesů - vnímaná spravedlnost a rovnost distribuce zisků plynoucích ze znečisťujících procesů - vnímání spravedlnosti poměru mezi zisky a zátěžemi plynoucími ze znečišťujících procesů Fyzické kontextuální proměnné - situační příležitosti a bariéry Zodpovědnost - vnímání ekologických rizik - přesvědčení o tom, že je možné ekologická rizika účinně snížit (interní - vlastní aktivitou; externí - na úrovni státu, institucí atd.) - připisování zodpovědnosti za snížení ekologických rizik (interní a externí) Ochota vzít na sebe dlouhodobě proenvironmentální závazky na mikro-, mezo- a makroúrovni Odpovídající skutečné manifestní chování, a aktivity Morální emoce - rozhořčení nad nedostatečnou ochranou životního prostředí - pobouření/naštvanost nad přílišnou ochranou životního prostředí Sebestředné proměnné - očekávaný dopad environmentálních rizik na vlastní osobu Sociální kontext - proměnné usnadňující proenvironmentální aktivity - proměnné bránící proenvironmentálním aktivitám Zdroj: [Kals,Russell 2001:372] (převzato a upraveno)

32 2.4 Kulturní teorie Podle autorů kulturní teorie [Thompson, Wildavski, Ellis 1990: 1-67], kteří rozvíjí původní typologii grid-group, jejíž autorkou je americká antropoložka Mary Douglas, lze na celém světě a ve všech společnostech nalézt pět typů lidí individualisty, hierarchisty, egalitaristy, fatalisty a autonomisty. Každý z těchto kulturních typů má svůj specifický způsob života way of life, který je vytvořen schůdnou (viable), tedy do sebe zapadající a vzájemně se posilující kombinací dvou domén významných pro život. První doménou jsou social relations vzorce sociálních vztahů, ve kterých jedinec žije. Druhá se nazývá cultural bias (dále bude překládána jako kulturní orientace nebo kosmologie, jelikož doslovný překlad kulturní předsudek případně odchylka působí v češtině podle mého poněkud podivně) a jejím obsahem jsou sdílené hodnoty a přesvědčení. Tyto dvě domény jsou v neustálé interakci a jedna ovlivňuje druhou [Thompson, Wildavski, Ellis 1990: 1-5]. Výsledný životní způsob pak zahrnuje tak různorodé fenomény jako jsou například 1) pohled na svět, přírodu, lidskou přirozenost 2) představy o tom co je správné a spravedlivé 3) představy o tom, jak by měla vypadat společnost 4) připisování viny 5) přístup k rizikům a jejich vnímání 6) přístup k ostatním lidem 7) druh sociálních vztahů, ve kterých jedinec žije a které vyhledává, a řadu dalších preferencí, očekávání i způsobů chování. Výše zmíněných pět kulturních typů identifikuje jako první grid-group typologie Mary Douglasové, která vychází z toho, že to, jakým způsobem je jedinec začleněn do společnosti, na něj má zásadní vliv. Povahu tohoto začlenění, tzn. konfiguraci výše zmíněné domény social relations, Mary Douglas definuje pomocí dvou základních dimenzí 1) dimenze grid a 2) dimenze group. Grid 2 ( dimenze individuace ) charakterizuje míru, do které je život jedince ohraničen, předepisován a ovlivňován zvenčí pravidly a prostředky sociální kontroly. Přičemž, čím větší je pociťovaná míra tohoto ovlivňování, tím menší prostor má individuální jednání. Dimenze Group (dimenze sociální inkorporace ) indikuje míru a sílu vazeb jedince na skupiny, kterých je členem, a tedy i to, nakolik se jedinec s danými skupinami identifikuje a nakolik má skupina a její hodnoty vliv na jeho rozhodování a chování [Thompson, Wildavski, Ellis 1990: 5]. 2 Grid znamená v doslovném překladu mj. síť, či mřížka

33 Na základě čtyř kulturních orientací (vynechána byla autonomistická orientace pro své malé zastoupení v reálném světě) definovaných kulturní teorií potom zkonstruoval tým německých sociologů pod vedením Bernda Wegenera a Stefana Liebiga čtyři odpovídající ideologie distributivní spravedlnosti egalitarismus (někdy označován jako etatismus), askriptivismus (ideologie spravedlnosti zastávaná hierarchisty), fatalismus a individualismus. Více ke kulturním typům v oblasti spravedlnosti viz například [Liebig 1997], [Wegener, Liebig 1995 a 2000]. Obrázek 4 Pozice a některé základní charakteristiky kulturních typů a jejich vnímání přírody Grid + Fatalismus apatie, pocit izolovanosti, neochota riskovat Hierarchie / Askriptivismus byrokracie, rozhodnutí shora, respekt k autoritám příroda vrtošivá na vině je osud Individualismus svobodná směna a soutěž, riziko je příležitost příroda blahosklonná příroda neústupná/tolerantní na vině jsou devianti/narušitelé Egalitarismus sdílení, zájem o morální čistotu, vymezování se vůči ostatním příroda pomíjivá/jepičí Grid - na vině je neschopnost na vině je systém Group - Group + Zdroj: [Schwarz, Thompson 1990] (převzato a upraveno) Výsledné pozice čtyřech běžných typů v dvojdimenzionálním prostoru a jejich vybrané charakteristiky znázorňuje Obrázek 4. V levém horním rohu jsou fatalisté vnímající život jako loterii, mající pocit, že jsou vláčeni osudem a utlačivými silami společnosti, se kterou se však necítí spojeni. Typickým představitelem fatalisty je námezdná pracovní síla například tkadlec, nečlen odborového hnutí v počátcích kapitalismu, který je na milost vydán trhu, zaměstnavateli atd. Svět i příroda jsou podle fatalistů nevypočitatelné entity, takže se nevyplatí se snažit do nich nějak zasahovat, či je pochopit. Tomu odpovídá obrázek vyjadřující rovnováhu v přírodě z pohledu fatalistů jako kuličku na rovné ploše někdy může být kulička vychýlena o hodně stranou a nic se nestane, jindy se může plocha i jen trochu nahnout, což způsobí, že kulička hned spadne, ať je, kde je na kraji, nebo uprostřed. Též jako ideologie spravedlnosti se fatalismus vyznačuje rezignací na možnost dosažení spravedlivého uspořádání a skepsí k schopnosti lidí určit, co je vlastně spravedlivé

34 Vpravo nahoře jsou hierarchisté, kteří respektují pravidla, rozdělené pravomoci a vrozená i zděděná privilegia ve společnosti, protože věří, že jsou přirozená, mají své opodstatnění a umožňují tak společnosti fungovat. Typickým příkladem je hinduistický příslušník vyšší kasty. V přístupu k životnímu prostředí se hierarchisté spoléhají na odborníky ti jako autority v daném oboru mají dávat pozor, aby nebyla překročena míra tolerance, kterou příroda oplývá tzn. obrazně řečeno, aby nedošlo k takovému vychýlení kuličky z rovnováhy, že by překročila vrcholy vyvýšenin po okrajích a spadla. Hierarchistická ideologie distributivní spravedlnosti askriptivismus pak při rozdělování klade důraz především na vrozené přirozené statusy a privilegia, případně významnost postů zastávaných v rámci společenského systému. Pro askriptivistickou společnost je charakteristický život v uzavřených skupinách, z nichž ty níže postavené mají přístup jen k omezenému množství statků a z užívání některých z nich jsou zcela vyloučeny. Vlevo dole umístění individualisté preferují svobodu a vztahy umožňující jim dosahovat svých cílů, nikoliv nějaké svazující, či přehnaně omezující. Typickými představiteli individualistů by měli být podnikatelé, či živnostníci, lidé vyznávající ekonomický liberalismus apod. Individualisté mají ve vztahu k životnímu prostředí větší důvěru ve schopnosti lidstva a techniku. Rizika berou jako příležitosti a věří, že cesta pokusu a omylu je cestou k úspěchu. Příroda je podle nich dobrotivá, odpouští i výrazné excesy a má schopnost se vždy vrátit zpět do rovnováhy ať už je kulička vychýlena kamkoliv, vždy se vrátí zpět. Individualistická ideologie distributivní spravedlnosti zastává názory typické pro ekonomický liberalismus nejspravedlivější je podle nich volná soutěž, v níž je každý odměňován za své úsilí a schopnosti. Stát by měl podle nich zajišťovat jen rovnost šancí. Velmi dobrým příkladem individualisty, vzhledem k distributivní spravedlnosti i k životnímu prostředí, by zřejmě byl současný prezident ČR Václav Klaus. Egalitaristé jsou pro rovnost všech a odmítají jakékoliv tlaky shora a autoritativní projevy ve společnosti, skupinách i v rodině, pokud nejsou v zájmu skupiny. Extrémními představiteli jsou členové komun. Všichni lidé podle nich mají stejná práva na vše, včetně přírody. Proto egalitaristé podporují omezení ekonomických aktivit ve prospěch přírody a jsou citlivější k ekologickým rizikům, neboť v jejich představách je přírodní rovnováha velmi křehká viz kulička na vrcholku vyvýšeniny, která i po malém vychýlení sjede na jednu, či druhou stranu. V otázkách distributivní spravedlnosti se egalitarismus zasazuje o co nejvyšší míru přerozdělování a výslednou rovnost mezi lidmi, tedy nejen rovnost výchozích šancí. Rovnou distribuci statků by měl podle egalitaristů zajišťovat stát. Proto bývá někdy egalitaristická ideologie distributivní spravedlnosti označována jako etatismus

35 Mezitím vším je uprostřed (na obrázku nevyznačen) autonomní poustevník kulturní typ, který nebývá empiricky analyzován a který je zcela vyvázán z tlaku společnosti a závazků vyplývajících z členství ve skupinách. Žije do velké míry nekontrolován a sám nemá ambice nikoho kontrolovat či ovládat. I v moderní společnosti se dají lidé žijící autonomním stylem najít, ale je jich málo. Koncept ideologií spravedlnosti ideologii poustevníka neoperacionalizuje, ani s ní nijak nepracuje. [Thompson, Wildavski, Ellis 1990: 5-16, 25-33] a [Wegener, Liebig 2000] Z výše uvedených informací plyne, že pokud se podaří zjistit, jakému typu odpovídá smýšlení konkrétního jedince, mělo by, za předpokladu, že kulturní teorie reálně funguje, být možné poměrně úspěšně předpovědět jeho postoje a chování v mnoha různých sférách života Kulturní typy a politická orientace Některé výše zmíněné charakteristiky kulturních typů mají mnoho společného s postoji identifikujícími pozici jedince na levo-pravé ose politické orientace. Pro egalitaristy je typická blízkost k levici, zatímco individualisté a hierarchisté tíhnou spíše k pravici. Fatalisté podle způsobu operacionalizace a kontextu zaujímají pozici na středu nebo vlevo. Z tohoto rozdělení je patrné, že levo-pravá osa nekoresponduje s žádnou z dimenzí grid-group, protože kulturní typy, které se spolu nachází na stejné straně levo-pravé osy, stojí ve schématu gridgroup v protilehlých rozích. Vztahem politické orientace a kulturních typů v americké společnosti se zabývají například Richard M. Coughlin a Charles Lockhart. Ve svém článku tvrdí, že dvojdimenzionalita grid-group teorie umožňuje rozbalit (strukturovat, podrobněji přiblížit) oba konce levo-pravé osy. [Coughlin, Lockhart 1998: 40] V nejsilnější vzájemné opozici jsou v rámci levo-pravé osy egalitaristé a individualisté. Spojuje je sice společný odpor k vnějším utlačivým silám a preference rovnosti příležitostí, nicméně ohledně kolektivní akce směrem k prospěchu celku se neshodnou. Ekonomický liberalismus individualistů zde stojí v opozici ke kolektivistickému pojetí spojenému s přerozdělováním, které zastávají egalitaristé. Egalitaristé se zase teoreticky shodnou s hierarchisty na nutnosti určité formy sociálního státu. Zatímco ale egalitaristé zastávají rovnost, hierarchisté preferují paternalistický stát, v rámci nějž instituce a vznešenější členové společnost pečují o ty méně zdatné. Tento důraz na nerovnost ve spojení s tradičními konzervativními hodnotami řadí hierarchisty spíše na pravou stranu spektra po bok individualistů. Můžeme tak rozlišit dvě skupiny pravicově

36 uvažujících jedinců, které, ač na stejné straně levo-pravé osy, mají ke své pravicovosti různé motivy. [Coughlin, Lockhart 1998: 40-42, 52-54] Případné společné umístění egalitaristů a fatalistů na levici lze vysvětlit tím, že oběma typům je společný odpor k utlačivosti establishmentu, který často vzniká jako koalice hierarchistů a individualistů. Zatímco však egalitaristé proti němu bojují, fatalisté jen rezignovaně přihlížejí [Thompson, Wildavski, Ellis 1990: 89] Ideologie spravedlnosti a sociální struktura Protože sociální vztahy a umístění jedince v jejich rámci je pro kulturní teorii klíčové, předpokládá se i určitá ukotvenost kulturních typů v rámci sociální struktury viz typičtí představitelé jednotlivých typů uvádění výše. Nejinak je tomu i u ideologií spravedlnosti. Podle Wegenera a Liebiga [Wegener, Liebig 1993: 674] vyvolávají specifické sociálně-strukturní podmínky pro ně typickou ideologickou reakci zaujetí určitého ideologického stanoviska. Uvádí například servisní třídu (Dienstklasse) jako typickou baštu askriptivismu její příslušníci jsou privilegovaní, drží při sobě, snaží se o zachování svých statusů a reprodukci stávajících nerovností. Pro ty, kteří prodělali sociální vzestup, bude nejpravděpodobnější individualismus, zatímco u těch, jejichž společenské postavení se zhoršilo, bude silnější tendence k egalitarismu. [Wegener, Liebig 1993: ] O ukotvenosti ideologií spravedlnosti v českém prostředí pojednává článek Jiřího Šafra a Ivo Bayera Vliv strukturálních vs. osobnostních faktorů na ideologie distributivní spravedlnosti v ČR 2006 [Šafr, Bayer 2007]. V něm identifikují jako nejsilněji strukturně zakotvenou ideologii egalitarismus: jeho zastánce můžeme hledat častěji mezi ženami, lidmi vyššího věku, vyučenými a středoškolsky vzdělanými. Na jeho strukturní podmíněnost ukazuje i vliv zkušenosti s nezaměstnaností. Naopak podpora této ideologie klesá s rostoucím příjmem domácnosti. [Šafr, Bayer 2007: 43] Nejméně sociodemograficky ukotvenou, a tedy všeobecně uznávanou dominantní ideologií je askriptivismus [Šafr, Bayer 2007: 43]

37 2.5 Koncept více principů spravedlnosti Koncept více principů spravedlnosti ( concept of multiple justice principles, Mehrprinzipienansatz ) je do značné míry protichůdný ke kulturní teorii. Vychází z toho, že ačkoliv jsou některé principy univerzálnějšího a dominantnějšího charakteru, lidé většinou považují v různých situacích za spravedlivé různé principy například 1) v zaměstnání je to většinou výkonový princip, 2) uvnitř rodiny princip potřebnosti (rodina pomáhá tomu, kdo to momentálně potřebuje), 3) před zákonem by si občané měli být rovni (princip rovnosti) atd. Tři výše zmíněné základní principy bývají ještě dále specifikovány na 5 principů (viz. např. [Matějů 2000: 148]), či až na celkem 7 dílčích principů, jak uvádí [Liebig 1997: 143]: 1) Princip potřebnosti primárních potřeb 2) Princip potřebnosti sekundárních potřeb 3) Princip rovnosti šancí (příležitostí) 4) Princip rovnosti odměn (princip rovnosti ve výsledku) 5) Proporcionální princip dle výkonu 6) Proporcionální princip dle schopností 7) Proporcionální princip dle velikosti přínosu pro celek To, který princip je v dané situaci považován za spravedlivý, je dáno mimo jiné povahou rozdělovaného statku, jeho množstvím, vzájemným vztahem příjemců a dalšími kontextuálními a situačními faktory. Konsensus ohledně principu, který je v té které situaci nejspravedlivější, je tím pravděpodobnější, čím homogennější (kulturně, sociálně) je skupina zainteresovaných aktérů, čím podobněji vnímají aktéři cíl celé situace/aktivity, čím podobněji vnímají své vzájemné vztahy, čím jsou vztahy mezi nimi těsnější, čím homogennější je skupina z hlediska přínosu/výkonu jednotlivých členů a čím vyšší je míra institucionalizace dané situace [Artz 1995: 123-6]. Rozdíl mezi kulturní teorií a konceptem více principů spravedlnosti tkví v tom, že podle kulturní teorie by například egalitaristé měli ve všech oblastech spravedlnosti (např. v otázkách spravedlivého odměňování v zaměstnání, v hodnocení role sociálního státu, v oblasti důchodového zabezpečení, v otázkách environmentální spravedlnosti atd.) preferovat převážně princip rovnosti. Koncept více přístupů spravedlnosti naproti tomu počítá s tím, že preferovaný princip závisí spíše na charakteru situace než na typu člověka

38 2.6 Shrnutí teoretických východisek Výše představené teorie, teoretické koncepty, přístupy a termíny mají leccos společného a do jisté míry se překrývají. Jeden příklad za všechny například individualismus ve smyslu kulturní teorie má leccos společného s pravicovou politickou orientací, preferencí výkonového principu, nebo sebestřednými hodnotami. Všechny výše uvedené přístupy tak stojí v podstatě na stejném základě shrnují/oddělují/vymezují různé dimenze a dílčí atributy do více či méně komplexních a obecných orientací/typů/principů a ty pak společně s dalšími situačními a dalšími vlivy dávají do souvislostí s proenvironmentálními postoji a chováním. Jejich zmínění v tomto teoretickém úvodu mělo ilustrovat širokou škálu možností, jak lze ke zkoumání proenvironmentální orientace přistupovat, přiblížit některé dosavadní poznatky a zároveň poukázat na to, že obecně většina těchto přístupů využívá podobný model. Tato práce si klade za cíl v kontextu předchozích poznatků prozkoumat podrobněji souvislost mezi preferovanými principy a ideologiemi spravedlnosti a proenvironmentální orientací. To, co je v této práci nové, je, že se neomezuje jen na environmentální spravedlnost, ale analyzuje také vliv sociální spravedlnosti. Ve mně známých, dosud publikovaných pracích vycházejících z kulturní teorie, kde byl zkoumán vliv kulturních typů na ekologické uvědoměním, nebyla nikde věnována spravedlnosti explicitní pozornost. Výjimku tvoří výzkumná zpráva z německého projektu Umweltbewusstsein 2006 (Ekologické uvědomění 2006), ve které je krátce pojednána souvislost mezi ideologiemi distributivní spravedlnosti odvozenými z kulturní teorie a proenvironmentální orientací [Kuckartz, Rädiker, Rheingans-Heintze 2006: 72-75]. Podle výsledků výzkumu Umweltbewusstsein 2006 mají ideologie spravedlnosti k životnímu prostředí významný vztah. Egalitaristé se vyznačují vyšším ekologickým uvědoměním, ale jsou podprůměrní v přijímání osobní zodpovědnosti, což koresponduje s jejich etatistickým založením. Individualisté a fatalisté mají nízké uvědomění i tendenci přebírat osobní zodpovědnost za životní prostředí. Naproti tomu, v otázce ochoty platit ve prospěch životního prostředí vyšší ceny, či daně jsou individualisté na prvním místě 3 [Kuckartz, Rädiker, Rheingans-Heintze 2006: 72-75]. 3 V deskriptivní tabulce s frekvencemi odpovědí, kde jsou jednotlivé výroky přiřazovány ideologiím spravedlnosti, je v publikaci Umweltbewusstsein 2006 zaměněn individulismus s askriptivismem. Nelze ale určit, zda se jedná o chybu tisku pouze v této jedné tabulce, nebo jestli jsou tyto dvě ideologie zaměněny i v dalším textu

39 Následující tabulka pro přehled shrnuje do několika kategorií dosud zmíněné konstrukty, dimenze a proměnné. Tabulka 1 Shrnutí dosud zmíněných konstruktů, proměnných a dimenzí Proenvironmentální chování - deklarované stávající chování - úmysl, ochota k dalšímu proenvironmentál nímu chování, aktivitám Verbální proenvironmentální orientace - vnímání environmentálních rizik - znalosti - ekologické uvědomění - emocionální vnímání - očekávaný dopad ekologických rizik na vlastní osobu Situační proměnné - dostupnost ekologicky šetrných alternativ chování - sociální kontext - vlastní ekonomická situace Hodnoty a odvozené konstrukty - altruistické vs. sebestředné hodnoty - postmaterialismus - normy - přesvědčení - morální zásady - kulturní typy Ostatní proměnné - připisování zodpovědnosti + víra v locus of control - hodnocení environmentální spravedlnosti - ideologie / principy spravedlnosti - sociodemografie - levice-pravice 3 Data a proměnné 3.1 Charakteristika a potenciál dat Analýzy využité v této práci využívají českých dat z aktuální vlny mezinárodního výzkumu ISJP. ISJP (International Social Justice Project) je mezinárodní komparativní kvantitativní výzkumný projekt zabývající se sociální spravedlností. V roce 1991 se do první vlny zapojilo 12 zemí, včetně tehdejšího Československa. Česká republika se účastnila společně s dalšími pěti zeměmi i replikace výzkumu v roce Potřetí se pak u nás data v rámci projektu ISJP sbírala v roce Tato aktuální vlna projektu je v ČR financována v rámci výzkumného záměru Fakulty sociálních věd číslo MSM a je realizována a analyzována na Institutu sociologických studií. Vedle ČR se jí účastní Německo, Izrael a Chile. Tematicky se ISJP od začátku zabývá především distributivní spravedlností. V aktuální vlně tvoří zhruba třetinu dotazníku nové téma mezigenerační spravedlnost. A právě v rámci mezigenerační spravedlnosti byla zařazena i mezigenerační environmentální spravedlnost a otázky týkající se životního prostředí. Více o aktuálním projektu ISJP viz [ISJP 2008] nebo [Matuška, Jeřábek 2007: ]. Česká data z ISJP 2006 pocházejí z náhodného vícestupňového výběru. Obsahují odpovědi 1482 respondentů. Šetření probíhalo formou face to face rozhovorů v období mezi a a prováděla je agentura SC&C. Část proměnných je identická s dotazníky, které byly použity i v ostatních zúčastněných zemích (Německo, Chile, Izrael). Některé otázky však byly položeny jen u nás

40 Díky svému zaměření na různé aspekty sociální spravedlnosti představují data z ISJP dobrý základ pro zkoumání souvislostí mezi spravedlností a proenvironmentální orientací. V datech je obsaženo osm proměnných věnovaných životnímu prostředí a celkem tři sady proměnných, které vychází z kulturní teorie a jsou operacionalizací jednotlivých kulturních typů, či pro ně typických ideologií spravedlnosti: 1) Osmipoložková operacionalizace obecných kulturních typů užívaná mj. i ve výzkumech ISSP. 2) Osmipoložková operacionalizace identifikující příklon k ideologiím obecné distributivní spravedlnosti typickým pro jednotlivé kulturní typy. 3) Devítipoložková operacionalizace ideologií spravedlnosti v oblasti důchodového zabezpečení postoje typické pro kulturní typy v oblasti důchodového zabezpečení. Kromě těchto sad proměnných vycházejících přímo z kulturní teorie jsou k dispozici i další dvě baterie mapující názory na spravedlnost v dalších dvou oblastech. Ty nevychází přímo z kulturní teorie, ale zachycují některé principy spravedlnosti teoreticky charakteristické pro jednotlivé kulturní typy: 1) Názory na správnou/spravedlivou podobu vzájemné podpory a pomoci v rodině mezi příbuznými osmipoložková baterie. 2) Názory na spravedlivé rozdělení nerostných surovin (ropy) mez současnými a budoucími generacemi mezigenerační environmentální spravedlnost sedm položek. Tato kombinace proměnných umožňuje pokusit se hledat odpověď na následující otázky: 1) Do jaké míry jsou takto operacionalizované kulturní typy opravdu univerzální a konzistentní? tzn. nakolik platí, že postoj typický pro ten či onen kulturní typ v oblasti distributivní spravedlnosti předurčuje respondenta ke ztotožnění se s výroky typickými pro daný typ i v obecné rovině, či v otázkách týkajících se důchodového zabezpečení? 2) Jak příslušnost k určitému kulturnímu typu ovlivňuje vztah k přírodě a ekologicky šetrné chování

41 3) V případě, že různými operacionalizacemi identifikované kulturní typy / ideologie spravedlnosti nebudou konzistentní, se nabízí otázka: Která z operacionalizací má k problematice životního prostředí nejtěsnější vazbu? Prakticky se zde již jedná o přístup více principů spravedlnosti a řeší se otázka Jakou souvislost má preference konkrétního principu v konkrétní oblasti spravedlnosti s proenvironmentální orientací? Těmto otázkám odpovídají hypotézy testované v této práci, které byly představeny v úvodu. Nyní, po představení teoretických východisek, je možno je o něco zpřesnit a specifikovat H1: Empiricky zjištěné ideologie spravedlnosti / kulturní typy jsou konzistentní a v souladu s kulturní teorií. H2: Zjištěná míra proenvironmentální orientace jednotlivých kulturních typů identifikovaných na základě dostupných operacionalizací je v souladu s kulturní teorií. H3: Proenvironmentální orientace souvisí s představami o spravedlnosti různým způsobem svoji specifickou souvislost má preference každého konkrétního principu v konkrétní oblasti spravedlnosti. 3.2 Operacionalizace a proměnné Pro všechny použité proměnné platí, že byly v rámci intuitivnosti rekódovány/vytvořeny tak, že vyšší hodnota proměnné znamená větší míru toho, co je obsaženo ve jménu proměnné. Například proměnná Muž má hodnotu 1 pro muže a 0 pro ženy, proměnná Obecný askriptivismus má tím vyšší hodnotu, čím jsou postoje respondenta více askriptivistické, proměnná Ochota platit vyšší ceny má tím vyšší hodnotu, čím více je respondent ochoten platit vyšší ceny, atd

42 3.2.1 Možnosti operacionalizace kulturní teorie Kulturní typy bývají v empirickém výzkumu pro různé účely různě operacionalizovány a používány s menším, či větším úspěchem. První významnou operacionalizací kulturních typů, ze které čerpá většina dalších autorů, je operacionalizace z roku 1990, jejímž autorem je Karl Dake viz například [Rippl 2002], [Plapp 2003]. Respondenti většinou odpovídají na určitý počet výroků reprezentujících typické postoje jednotlivých kulturních typů, případně postoje jim opačné. Pro jeden typ bývá použito 2-15 výroků viz např. [Rippl 2002], [Soukup 2001]. Někdy jsou využívány výroky odrážející krajní pozice vždy jedné z dimenzí grid nebo group, aniž by byly přiřazeny jednomu konkrétnímu typu viz např. [Kelly a kol. 2003], [Rippl 2002]. Z těchto sad výroků pak mohou být konstruovány jednotlivé kulturní typy jako typologie [Řeháková 2001], [Carriere, Scruggs 2001]. Další možností je zachytit míru příklonu k danému kulturnímu typu pomocí průměrových indexů z předem daných proměnných [Soukup 2001], případně průměrových indexů z proměnných identifikovaných pomocí faktorové analýzy [Plapp 2003], nebo pomocí strukturního modelování [Rippl 2002]. Operacionalizace ideologií spravedlnosti vycházející z kulturní teorie a používaná v rámci ISJP je obdobná. Indikátorem příklonu respondenta k dané ideologii spravedlnosti je faktorový skór vzešlý z faktorové analýzy, do níž vstupují výroky týkající se distributivní spravedlnosti a jejímž výsledkem po rotaci jsou čtyři faktory reprezentující čtyři ideologie [Wegener a Liebig 1995 a 2000], [Liebig 1997]. Navzdory tomu, že teorie jako celek je podána velmi srozumitelně, logicky a konzistentně, empiricky je její aplikace často obtížná. Operacionalizace využívající průměrové indexy často narážejí na to, že teoreticky protichůdné kulturní orientace spolu bývají pozitivně korelovány viz například [Plapp 2003], [Soukup 2001]. Tento problém lze částečně vyřešit extrakcí kulturních orientací pomocí faktorové analýzy, kdy při použití kolmé rotace jsou výsledné kulturní orientace reprezentované faktorovými skóry alespoň vzájemně nezávislé. Potom spolu však nejsou negativně korelovány protilehlé kulturní orientace. Problém nežádoucích vzájemných korelací mezi kulturními orientacemi řeší velmi sofistikovaně Susanne Rippl ve své práci využívající strukturní modelování pracuje s výroky striktně se vztahujícími buď k dimenzi grid, nebo k dimenzi group. Kulturní orientace, které jsou výsledkem, pak skutečně vykazují negativní vazby mezi protichůdnými orientacemi (egalitarismus x fatalismus a individualismus x hierarchismus) a jen slabé nebo vůbec žádné vztahy mezi sousedními kulturními typy [Rippl 2002]

43 Ani sofistikované a na mnoha výrocích, či jiných položkách založené operacionalizace ale nezaručují výraznou empirickou explanační sílu použitého konceptu. Jen dílčí rozdíly vysvětlovaly kulturní orientace operacionalizované pomocí průměrových indexů v českých i zahraničních datech z ISSP 2000, jehož tématem byly postoje a chování vůči životnímu prostředí [Soukup 2001], [Řeháková 2001], [Carriere, Scruggs 2001]. Vlivem kulturních typů na vnímáním rizik přírodních katastrof se mimo jiné ve své disertaci zabývá Tina Plapp. Vychází z Dakeovy operacionalizace a využívá průměrové indexy založené na proměnných identifikovaných faktorovou analýzou aplikovanou na 23 výroků. Přestože samostatný vliv kulturních orientací na vnímání řady rizik je významný, v celkovém modelu v kontextu jiných vysvětlujících se již neprosazuje [Plapp 2003]. Ani ve zmíněné práci Suzanne Rippl není vliv kulturních typů na vnímání rizik a příklon k jednotlivým mýtům o přírodě (modely s kuličkou a plochou) příliš silný, i když je v souladu s teorií [Rippl 2002: ]. Nicméně i přes to, že vliv kulturně-teoretických proměnných nebývá empiricky nijak výrazný, rozhodně není zanedbatelný. Kulturně-teoretický přístup je pro svou univerzálnost ve světě využíván ve spojitosti s mnoha výzkumnými tématy a záleží zřejmě na konkrétní situaci a způsobu aplikace, s jakým úspěchem. Zmiňovaná operacionalizace ideologií spravedlnosti využívaná v ISJP se používá již od devadesátých let [Liebig 1997], [Wegener, Liebig 1995 a 2000] a její faktorové řešení je stabilní v čase a prostoru i pro velmi odlišné země [Stark, Liebig, Wegener 2006]. V ČR zatím žádná výraznější pozornost kulturní teorii věnována nebyla. Výjimkami jsou texty Petra Soukupa a Blanky Řehákové zabývající se vlivem kulturní orientace na přístup k životnímu prostředí a na proenvironmentální chování vycházející z výzkumu ISSP 2000 [Soukup 2001] [Řeháková 2001]. Z nových dat ISJP 2006 čerpá výše zmíněný článek Jiřího Šafra a Ivo Bayera, který mapuje sociodemografickou ukotvenost ideologií spravedlnosti a sleduje vývoj podílu zastánců těchto ideologií v ČR v rozmezí let [Šafr, Bayer 2007]

44 3.2.2 Operacionalizace obecných kulturních orientací Operacionalizace obecných kulturních orientací je převzata z výzkumů ISSP. Je založena na obecných postojích a názorech na různá témata typických pro jednotlivé kulturní typy. Nejedná se o ideologie spravedlnosti, i když některé otázky na spravedlnost obsahuje. Obecné kulturní typy jsou v této práci zkonstruovány proto, aby mohlo být ověřeno, zda jednotlivé operacionalizace vycházející z kulturní teorie měří stejné kulturní typy, respektive jim příslušející ideologie viz dále. Každá z kulturních orientací je zkonstruována jako průměrový index, jehož hodnota je tím vyšší, čím je vyšší míra souhlasu s prvním a zároveň míra nesouhlasu s druhým z výroků uvedených u každé orientace níže. Výroky jsou hodnoceny na pětibodové škále souhlasu. Maximální hodnota výsledného indexu je 5, minimální 1. Pro všechny grafy a tabulky odtud dále platí, že kulturní typy, ideologie spravedlnosti a jim příslušné výroky jsou uváděny v tomto pořadí: hierarchismus/askriptivismus, fatalismus, individualismus, egalitarismus. Graf 1 Výroky identifikující obecné kulturní typy distribuce odpovědí Jeden z problémů, který mají lidé dnes, je, že zpochybňují příliš často autority 6% 35% 35% 19% 5% Jsou případy, kdy by lidé měli jednat podle svého svědomí, i když to znamená, že poruší zákon 9% 27% 33% 20% 11% Lidé mohou jen málo ovlivnit běh svého života 7% 26% 24% 32% 11% Vezmeme-li v úvahu vše, svět se vyvíjí k lepšímu 5% 30% 34% 22% 9% Lidem, kteří mají peníze, by mělo být dopřáno si je užít 23% 50% 20% 4% Soukromé podnikaní potřebuje být regulováno, aby se ochránily potřeby všech lidí 11% 30% 25% 22% 13% Vláda by měla přerozdělovat příjem od těch, co jsou na tom lépe, těm, co jsou na tom hůře 9% 23% 24% 25% 18% Ve všech společnostech existují nerovnosti a je lépe se tím nezabývat 6% 21% 30% 27% 16% zcela souhlasím spíše souhlasím ani souhlas, ani nesouhlas spíše nesouhlasím zcela nesouhlasím Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně

45 Tabulka 2 Konstrukce indexů obecných kulturních orientací Obecný hierarchismus Kendallovo tau b 0,079 Jeden z problémů, který mají lidé dnes, je, že zpochybňují příliš často autority Sig. 0,001 Jsou případy, kdy by lidé měli jednat podle svého svědomí, i když to znamená, že poruší zákon N 1298 Obecný fatalismus Kendallovo tau b -0,062 Lidé mohou jen málo ovlivnit běh svého života Sig. 0,006 Vezmeme-li v úvahu vše, svět se vyvíjí k lepšímu N 1372 Obecný individualismus Kendallovo tau b -0,073 Lidem, kteří mají peníze, by mělo být dopřáno si je užít Sig. 0,001 Soukromé podnikaní potřebuje být regulováno, aby se ochránily potřeby všech lidí N 1360 Obecný egalitarismus Kendallovo tau b 0,037 Vláda by měla přerozdělovat příjem od těch, co jsou na tom lépe, těm, co jsou na tom hůře Sig. 0,090 Ve všech společnostech existují nerovnosti a je lépe se tím nezabývat N 1377 Zdroj: ISJP 2006 Pro porovnání dílčích vztahů mezi proměnnými a indexy je v této práci použito Kendallovo tau b 4. Vzhledem k tomu, že jsou porovnávány ordinální proměnné, má Kendallovo tau ve srovnání s Pearsonovým koeficientem, ale i Spearmanovým koeficientem pořadové korelace několik výhod. Jednou z nich je i větší citlivost na některé nelineární vztahy. Více k porovnání korelačních koeficientů viz [Hendl 2004: ]. Vzájemné korelace mezi dvojicemi výroků, které slouží ke konstrukci jednotlivých indexů, poukazují na to, že tyto dvojice netvoří dohromady indexy, které by vykazovaly jednodimenzionalita (aby tomu tak bylo, musely by být korelace uvnitř dvojic silné a negativní). Slabé vzájemné korelace by nevadily v případě, kdy by se každý z výroků vztahoval k jiné dimenzi grid-group, které jsou na sobě nezávislé. V případě těchto výroků tomu ale tak není. Z hlediska distribuce jsou sice indexy jednotlivých kulturních orientací poměrně pěkně rozděleny (viz Přílohy Příloha 1). Ale vzhledem k tomu, že k sobě výroky, které je tvoří, nemají vztah, jedná se zřejmě spíše o náhodné rozdělení. 4 Kendallovo tau vychází podobně jako Spearmanův koeficient pořadové korelace z vzájemného pořadí hodnot proměnných seřazených od nejmenší do největší podle jedné z nich. Liší se tím, že míru souvislosti měří podle podílu počtu konkordancí a diskordancí. Postupuji-li podle hodnot x od respondenta s nejnižším x k respondentovi s nejvyšším x a sleduji přitom hodnoty y, tak si každý případ, kdy y(n)>y(n-1), zapíši jako konkordanci a každý případ, kdy y(n)<y(n-1) jako diskordanci. Výsledný poměr konkordancí a diskordancí se pak ještě normalizuje a upravuje pro případy, kdy je více hodnot x a/nebo y stejných. Výsledný koeficient pak nabývá pro korelační koeficienty klasických hodnot <-1;1>. [Hendl 2004: ]

46 Aby byly empiricky zjištěné kulturní orientace v souladu s teorií, měla by být negativní korelace mezi protilehlými kulturními typy (dvojicemi egalitarismus x fatalismus a individualismus x hierarchismus). Sousední kulturní orientace by pak měly být na sobě nezávislé, popřípadě vykazovat jen slabé vztahy. To v našem případě neplatí (viz Příloha 2). Individualismus s hierarchismem spolu nekorelují a fatalismus s egalitarismem mají slabý pozitivní vztah (0,12). Sousední orientace spolu zase ve dvou případech korelují slabě negativně (fatalismus x individualismus = -0,19; egalitarismus x individualismus =-0,15). Slabé záporné korelace mezi sousedními typy lze částečně přijmout, zejména vzhledem k volbě výroků, které v případě individualismu a egalitarismu korespondují obsahově s levo-pravou osou a rovnostářskými vs. meritokratickými principy. Individualismus se dá v tomto případě vykládat jako opak fatalismu, protože všechny výroky se týkají především dimenze grid, v jejímž rámci stojí tyto dva typy na opačných pólech. To, že je pozitivně svázán egalitarismus s fatalismem již tak lehko vysvětlit nejde jedině tím, že výroky se týkají témat, které mají egalitaristé a fatalisté společné a tím je odpor k utlačivosti establishmentu, který často vzniká jako koalice hierarchistů a individualistů [Thompson, Wildavski, Ellis 1990: 89]. Empiricky tak tato operacionalizace na českých datech nefunguje jak z hlediska vzájemných vztahů proměnných uvnitř indexů, tak z hlediska korelací mezi indexy. Nekonzistenci uvnitř indexů lze vyřešit konstrukcí čtyř dichotomických proměnných tak, že každý typ bude indikovat jedna dichotomická proměnná nabývající 1 jen tehdy, pokud respondent souhlasil s prvním a nesouhlasil s druhým výrokem pro daný typ viz například [Řeháková 2001]. To ale neřeší nežádoucí vztahy mezi jednotlivými typy. Navíc jeden respondent pak může být například individualistou a hierarchistou zároveň. Tento problém řeší konstrukce proměnné, která nabývá pro každého respondenta hodnot 0 až 4, kde 0 znamená nevyhraněný typ a 1-4 jednotlivé vyhraněné typy. Postup konstrukce této proměnné, která identifikuje krajní vyhraněné/konzistentní typy je následující: 1) Zkonstruované průměrové indexy reprezentující kulturní orientace se převedou na z-skóry. 2) Kulturní orientace s nejvyšším z-skórem 5 je přiřazena danému respondentovi jako jeho dominantní orientace. Respondent ale s danou orientací musí v průměru alespoň spíše 5 Chybějící hodnoty u indexů se překódují na hodnotu mínus 1. Tím jsou orientace, na které respodnent neodpověděl, díky svému skóre prakticky vyřazeny z boje o dominantní typ, ale zároveň nebrání v provedení srovnání zbývajících indexů (missing v jedné ze čtyř orientací totiž automaticky znamená, že se porovnání neuskuteční)

47 souhlasit tzn. hodnota průměrového indexu pro danou kulturní orientaci musí být alespoň 4. 3) Respondenti, u nichž nelze dominantní orientaci přiřadit, jsou považováni za nevyhraněné a není jim přiřazena žádná dominantní orientace. Při konstrukci této proměnné jsou zohledněny dvě kritéria. 1) vztahové kritérium díky porovnávání z-skórů jsou jako vyhraněné typy identifikováni ti respondenti, kteří se s danými orientacemi identifikují více, než je průměrný příklon všech respondentů k této orientaci. Kdyby se porovnávaly průměrové indexy, došlo by k velkému množství remíz mezi jednotlivými indexy a navíc by drtivá většina respondentů byla identifikována jako typy, s jejichž výroky téměř všichni souhlasili. Takto získané typy jsou tak vlastně relativními typy ve vztahu k průměru společnosti. 2) kritérium průměrného příklonu alespoň 4 toto kritérium zajišťuje, že jako vyhraněný typ nebude označen někdo, kdo se konzistentně nepřiklání ani k jedné z orientací. Uplatní se především v případě, že se k dané orientaci přiklání jen málo respondentů a tak by jí na základě z-skórů mohl být přiřazen i někdo, kdo je vůči ní neutrální. Tato metoda vychází z postupu, který využívá Šafr s Bayerem pro identifikaci dominantní ideologie spravedlnosti [Šafr, Bayer 2007]. Místo faktorových skórů ale porovnává z-skóry. Důvodem je fakt, že identifikace obecných kulturních orientacích pomocí faktorové analýzy není kvůli korelační struktuře použitých proměnných možná. To však není specifika českých dat. Nedostatky této operacionalizace se projevily i v jiných zemích viz například [Carriere,Scruggs 2001] a [Kelly a kol. 2003]

48 3.2.3 Ideologie distributivní spravedlnosti odvozené z kulturní teorie Celý koncept ideologií spravedlnosti odvozených z grid-group typologie Mary Douglas vyvinul německý tým kolem Bernda Wegenera a Stefana Liebiga zabývající se výzkumem distributivní spravedlnosti ve sjednoceném Německu. Poprvé byly ideologie spravedlnosti zkonstruovány na základě dat z první vlny projektu ISJP, která proběhla v roce Od té doby až dodnes byla vyzkoušena řada variant operacionalizace těchto ideologií využívajících různé proměnné. Metoda konstrukce ale zůstává stejná pomocí faktorové analýzy se z vybrané sady proměnných extrahující 4 faktory. K získání prvotního faktorového řešení je používána metoda maximální věrohodnosti. Následně je aplikována ortogonální rotace varimax. V této práci jsou využity proměnné uvedené v německé Elektronické příručce sociálněvědních výzkumných nástrojů [Stark, Liebig, Wegener 2006] 6. Místo faktorových skórů jsou ale využity (v rámci sjednocení metodologie konstrukce transformovaných proměnných) průměrové indexy 7. Faktorová analýza zůstává v otázkách konstrukcí indexů nástrojem pomáhajícím rozhodnout se, jaké proměnné budou na tvorbu jednotlivých indexů využity. Místo metody maximální věrohodnosti je používána metoda hlavních komponent, protože lépe odpovídá ordinální povaze dat. Pro možnost srovnání byla kromě čtyř indexů vytvořena opět i proměnná, která na základě z-skórů jednotlivých indexů přiřazuje každému respondentovi jeho dominantní ideologii distributivní spravedlnosti. 6 Faktorová analýza není v tomto případě přesvědčivým indikátorem skutečné existence těchto ideologií každá z dvojic reprezentujících jednotlivé ideologie pochází z jiné baterie než ostatní díky tomu se dá seskupení těchto dvojic předem očekávat. Nicméně je tento postup mezinárodně a dlouhodobě používán a pro tuto práci byly ideologie spravedlnosti spolu s kulturní teorií jedním ze základních teoretických i metodologických východisek. Proto jsou využity. Kriticky s vůči nim vymezím dále. U operacionalizací, které budou následovat, již tento problém není pochází vždy z jedné baterie. 7 Využití průměrových indexů je v tomto případě, kdy do analýzy bude vstupovat větší množství operacionalizací a konceptů metodou čistší, jednodušší a univerzálnější (navíc nelze například výše zmíněné obecné kulturní orientace pomocí faktorových skórů zkonstruovat)

49 Graf 2 Výroky identifikující ideologie distributivní spravedlnosti distribuce odpovědí Lidé mají právo si ponechat to, co si vydělají, i když to znamená, že někteří budou bohatší než jiní 36% 41% 13% 7% Lidé mají právo předat vlastní majetek svým dětem 73% 18% 5% Nemá smysl diskutovat o sociální spravedlnosti, když není možné věci změnit 15% 27% 21% 24% 12% V dnešní době je těžké se orientovat v tom, co je vlastně spravedlivé a co ne 26% 35% 23% 11% 5% Jen když jsou rozdíly v platech dostatečně velké, existuje motivace pro individuální výkon Je zcela správné, když podnikatelé mají velké zisky, protože nakonec z toho mají všichni prospěch 10% 10% 35% 25% 25% 26% 19% 10% 26% 14% Stát by měl každému zaručit minimální životní úroveň 42% 36% 12% 7% Stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat 44% 33% 13% 7% zcela souhlasím ani souhlas, ani nesouhlas zcela nesouhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1412 Tabulka 3 Konstrukce indexů příklonu k ideologiím obecné distributivní spravedlnosti Kendallovo tau Distributivní ideologie askriptivismus (Cronbachovo alpha=0,63) b 0,446 Lidé mají právo si ponechat to, co si vydělají, i když to znamená, že někteří budou bohatší než jiní Sig. 0,000 Lidé mají právo předat vlastní majetek svým dětem N 1419 Kendallovo tau Distributivní ideologie fatalismus (Cronbachovo alpha=0,42) b 0,254 Nemá smysl diskutovat o sociální spravedlnosti, když není možné věci změnit Sig. 0,000 V dnešní době je těžké se orientovat v tom, co je vlastně spravedlivé a co ne N 1411 Kendallovo tau Distributivní ideologie individualismus (Cronbachovo alpha=0,54) b 0,314 Jen když jsou rozdíly v platech dostatečně velké, existuje motivace pro individuální výkon Sig. 0,000 Je zcela správné, když podnikatelé mají velké zisky, protože nakonec z toho mají všichni prospěch N 1391 Kendallovo tau Distributivní ideologie egalitarismus (Cronbachovo alpha=0,59) b 0,384 Stát by měl každému zaručit minimální životní úroveň Sig. 0,000 Stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat N 1448 Zdroj: ISJP

50 Pokud srovnáme výroky využité k operacionalizaci ideologií distributivní spravedlnosti a obecných kulturních typů, je vidět, že jsou postaveny na zcela jiných základech. Například výrok charakteristický pro askriptivismus se velmi podobá jednomu výroku použitému pro identifikaci individualistické kulturní orientace. Volba operacionalizujících výroků a vzájemné vztahy mezi nimi jsou tématem diskuzí, jak bylo mj. naznačeno již výše. V této práci bude věnována pozornost pouze těm nejdůležitějším z nich. Výroky přiřazené jednotlivým typům přehledně shrnuje Příloha 25. Nejvýraznějším problémem spjatým s operacionalizací ideologií distributivní spravedlnosti v českých datech je extrémně šikmé rozdělení indexu askriptivismu (viz Příloha 4) způsobené tím, že téměř všichni respondenti s pro něj typickými výroky souhlasí. Jde zde o problém formulace výroku o právu dětí zdědit majetek svých rodičů, který nezdůrazňuje dostatečně aspekt reprodukce statusu. Je tak zřejmě v kontextu postkomunistického vývoje u nás vnímán jako deklarace práva na soukromý majetek a dědění, případně obecný zásluhový princip. Míra souhlasu s tímto výrokem je v Německu mnohem nižší (zcela s ním souhlasí 31% východních a 33% západních Němců, zatímco Čechů celých 71%). Němci totiž použili výrok: Lidé mají právo předat vlastní majetek svým dětem, i když to bude znamená, že děti bohatších rodičů mají lepší životní šance. zatímco u nás výrok zní Lidé mají právo předat vlastní majetek svým dětem. Index askriptivismu je proto potřeba brát s rezervou. Jeho problém částečně řeší proměnná identifikující dominantní ideologii. Tím, že s jedním z výroků souhlasí 70 % respondentů, má nejvyšší z-skór nízkou hodnotu, a tak jsou jako askriptivisté označeni skutečně ti, kteří vyjádřili askriptivistické postoje a s výroky charakterizujícími ostatní ideologie příliš nesouhlasili. Dalším indexem s vysokým podílem souhlasících je egalitarismus. Pozitivní korelace (cca 0,2 viz Příloha 5) mezi oběma dvojicemi protilehlých ideologií (egalitarismus x fatalismus a individualismus x askriptivismus) a korelace jednotlivých indexů se sebeumístěním na levo-pravé ose (-0,25 pro egalitarismus, 0,19 pro individualismus a 0,15 pro askriptivismus) dokumentují, že problematika distributivní spravedlnosti, jak je zde operacionalizována, je spjata spíše s levo-pravou osou a s vyznáváním rovnostářských vs. meritokratických principů než s čtyřpolním schématem kulturně-teoretického konceptu

51 3.2.4 Ideologie spravedlnosti v otázce penzí V rámci tématu mezigenerační spravedlnosti byly do výzkumu ISJP 2006 zařazeny otázky týkající se postojů k zabezpečení ve stáří a nastavení státního penzijního systému. Autory jsou členové německého týmu ISJP. Výroky týkající se penzí jsou vybrány opět tak, aby reprezentovaly čtyři ideologie spravedlnosti. To, že struktura odpovědí odpovídá zamýšlenému konceptu ilustruje rotované faktorové řešení (viz Příloha 6). Na základě toho jsou opět vytvořeny průměrové indexy a proměnná identifikující dominantní ideologii spravedlnosti v oblasti penzí. Každý z indexů tvoří opět dva výroky, pouze index penzijního askriptivismu se skládá ze tří výroků (se dvěma typický askriptivista souhlasí, s jedním nesouhlasí). Je potřeba poznamenat, že v případě fatalismu a individualismu se výroky netýkají spravedlnosti, ale charakteristického přístupu zmíněných kulturních typů k životu a zodpovědnosti v otázce zabezpečení ve stáří. Z hlediska spravedlnosti jsou tak stěžejní především askriptivismus s egalitarismem. Nicméně i téma zodpovědnosti tato práce řeší, takže do analýz vstoupí i fatalismus s individualismem. Graf 3 Výroky identifikující ideologie spravedlnosti v otázce penzí distribuce odpovědí Je spravedlivé, že zámožní lidé jsou schopni získat vyšší penzi než ostatní 9% 25% 24% 24% 18% Je nespravedlivé, že ti, kteří vydělávali víc ve svém zaměstnání, dostávají vyšší důchod 8% 21% 25% 30% 15% Ti, kteří byli úspěšní ve své kariéře, by si ve stáří měli užívat uznání a bohatství 15% 40% 30% 12% Je lepší užít si své peníze dnes, než je schovávat do důchodu 7% 20% 29% 30% 13% Nemá smysl se připravovat na stáří, protože jeden nikdy neví, co nás v budoucnu čeká 6% 16% 21% 33% 25% Každý by měl nést odpovědnost sám za sebe a své zabezpečení ve stáří 12% 37% 26% 19% 6% Je dostačující, pokud starobní důchod ze státního penzijního systému pokrývá základní lidské potřeby 4% 17% 22% 33% 24% Státní penzijní systém by měl přispívat k větší rovnosti v příjmech 26% 48% 15% 8% Bohatí by měli ze státního penzijního systému dostávat nižší starobní důchody 11% 24% 30% 20% 14% zcela souhlasím ani souhlas, ani nesouhlas zcela nesouhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně

52 Tabulka 4 Konstrukce indexů příklonu k ideologiím spravedlnosti v otázce penzí Index - Penze askriptivismus (Cronbachovo alpha=0,56) N minimálně 1384 Kendallovo tau b Spravedlivé Nespravedl. Úspěšní. Je spravedlivé, že zámožní lidé jsou schopni získat vyšší penzi než ostatní 1-0,237 0,293 Je nespravedlivé, že ti, kteří vydělávali víc ve svém zaměstnání, dostávají vyšší důchod -0, ,250 Ti, kteří byli úspěšní ve své kariéře, by si ve stáří měli užívat uznání a bohatství 0,293-0,250 1 Index - Penze fatalismus (Cronbachovo alpha=0,67) Kendallovo tau b 0,456 Je lepší užít si své peníze dnes, než je schovávat do důchodu Sig. 0,000 Nemá smysl se připravovat na stáří, protože jeden nikdy neví, co nás v budoucnu čeká N 1407 Index - Penze individualismus (Cronbachovo alpha=0,30) Kendallovo tau b 0,141 Každý by měl nést odpovědnost sám za sebe a své zabezpečení ve stáří Sig. 0,000 Je dostačující, pokud starobní důchod ze státního penzijního systému pokrývá základní lidské potřeby N 1419 Index - Penze egalitarismus (Cronbachovo alpha=0,43) Kendallovo tau b 0,222 Státní penzijní systém by měl přispívat k větší rovnosti v příjmech Sig. 0,000 Bohatí by měli ze státního penzijního systému dostávat nižší starobní důchody N 1343 Zdroj: ISJP 2006 V otázkách penzí jsou v silné opozici (-0,31 viz Příloha 8) askriptivistické a egalitaristické výroky ztělesňující opět zásluhový a rovnostářský princip. Index individualismu zaměřený na osobní zodpovědnost tak tentokrát není s egalitarismem v tak silné opozici jako askriptivismus. Nicméně vzhledem k levo-pravé politické orientaci nacházíme opět očekávané vztahy (askriptivismus 0,23, individualismus 0,17, egalitarismus - 0,18). Pouze fatalistické výroky jsou tentokráte téměř nezávislé na ostatních. Rozložení indexů je statisticky příznivé a nevyznačuje se výraznou šikmostí, či jinými problematickými vlastnostmi (viz Příloha 7)

53 3.2.5 Spravedlivá podpora v rodině Baterie týkající se postojů k podpoře v rodině je také novinkou poslední vlny výzkumu ISJP. Jejím tvůrcem je Jean-Yves Gerlitz z německého týmu. Baterie by měla postihovat dvě základní rodinné ideologie kolektivistický familianismus na jedné straně a reciproční individualismus na straně druhé. Přiřadit jednotlivé výroky jednotlivým kulturním typům by v tomto případě bylo obtížné. Baterie není pro tyto účely konstruována. A jelikož pomoc v rodině se týká především dimenze group, dá se očekávat distinkce pouze v rámci této dimenze. Motivy pro pomoc všem příbuzným by se sice daly rozdělit na hierarchistické (tradice a úcta ke starším členům rodiny) a egalitaristické (pomoci těm, kteří jsou na tom hůře a kteří to potřebují). Vícefaktorové řešení tomu ale neodpovídá. Pro účely analýzy tak zůstane u dvou indexů nesoucích následující označení: 1) Reciproční rodinná ideologie (zahrnuje výroky podmiňující podporu příbuzným nějakou protislužbou, závazkem, náklonností) tato rodinná ideologie by měla být vlastní především fatalistům a individualistům. 2) Kolektivistická rodinná ideologie, která v sobě zahrnuje egalitaristické (pomoc potřebným, bez rozdílu) a hierarchické postoje (tradice, úcta). Graf 4 Výroky identifikující rodinné ideologie distribuce odpovědí Člověk by měl podporovat v prvé řadě své nejbližší příbuzné Příbuzní by měli následovat vzor starší generace a pomáhat a podporovat jeden druhého Člověk by měl pomáhat v prvé řadě těm příbuzným, kterým se daří hůře než jemu 45% 38% 19% 49% 39% 46% 11% 4% 14% 2% 24% 6% Vždy by se mělo pomoci příbuzným, kteří pomoc potřebují 33% 47% 17% 2% Mladí by měli pomáhat svým starším příbuzným, protože je nutné k nim mít úctu 38% 43% 16% 3% Není potřeba pomáhat příbuzným, od kterých nelze očekávat, že by mi pomoc vrátili 7% 14% 34% 32% 13% Ti příbuzní, kterým člověk pomáhal, by mu to dříve nebo později měli vrátit 11% 34% 35% 15% 5% Není nutné pomáhat těm příbuzným, které člověk nemá rád 8% 19% 40% 26% 7% zcela souhlasím spíše souhlasím ani souhlas, ani nesouhlas spíše nesouhlasím zcela nesouhlasím Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně

54 Tabulka 5 Faktorové zátěže výroků identifikujících rodinné ideologie Kolektivistická rodinná ideologie Reciproční rodinná ideologie Člověk by měl podporovat v prvé řadě své nejbližší příbuzné 0,733 Příbuzní by měli následovat vzor starší generace a pomáhat a podporovat jeden druhého 0,801 Člověk by měl pomáhat v prvé řadě těm příbuzným, kterým se daří hůře než jemu 0,671 Vždy by se mělo pomoci příbuzným, kteří pomoc potřebují 0,764-0,204 Mladí by měli pomáhat svým starším příbuzným, protože je nutné k nim mít úctu 0,736-0,131 Není potřeba pomáhat příbuzným, od kterých nelze očekávat, že by mi pomoc vrátili -0,199 0,772 Ti příbuzní, kterým člověk pomáhal, by mu to dříve nebo později měli vrátit. 0,167 0,737 Není nutné pomáhat těm příbuzným, které člověk nemá rád -0,162 0,796 Vysvětlený rozptyl (Celkem 59 %) 35 % 23 % Zdroj: ISJP 2006, N= minimálně 1389, Chybějící hodnoty: Pairwise Extrakce: Metoda hlavních komponent, Rotace: Varimax Proměnné identifikované faktorovou analýzou se pro sestavení aditivní škály poměrně dobře hodí. Cronbachovo alpha je 0,8 pro kolektivistickou a 0,67 pro reciproční ideologii. Oba indexy jsou navzájem slabě záporně korelovány. (Kendallovo tau b je -0,17). Co se týče rozdělení obou indexů, je u kolektivistické rodiny patrná tendence většiny respondentů s ní spíše souhlasit (viz Příloha 9). Kromě obou indexů byla opět zkonstruována i proměnná indikující dominantní rodinnou ideologii pro každého respondenta Intergenerační spravedlnost v otázce nerostných zdrojů Čerpání nerostných zdrojů je jednou z podoblastí problematiky životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Postoje k němu lze tak brát jako vyjádření respondentů k otázkám intergenerační environmentální spravedlnosti (jde o rozdělení zisků vyplývajících z využívání přírodního bohatství). Nakonec jen v české verzi dotazníku byla dotazována baterie šesti výroků týkajících se toho, zda by měla být omezena současná spotřeba ropy ve prospěch budoucích generací. V rámci výroků byly uváděny i argumenty, proč by tomu tak mělo, popřípadě nemělo být. Ostatní tematické oblasti intergenerační environmentální spravedlnosti dotazovány nebyly. Předpokládá se zobecnitelnost postojů k čerpání ropných zásob na otázky čerpání všech přírodních zdrojů. Primárně každý z výroků odráží jeden ze základních principů spravedlivého rozdělování (viz kapitola 2.5 Koncept více principů spravedlnosti)

55 Graf 5 Výroky týkající se intergenerační spravedlnosti v otázce ropy distribuce odpovědí Současná spotřeba ropy by měla být omezena, aby byly zajištěny její dostatečné zásoby pro budoucí generace 14% 41% 27% 14% 4% Budoucím generacím musí být zanechány dostatečné zásoby ropy, aby si mohly dovolit stejnou životní úroveň jako my 14% 41% 30% 11% 4% Každá generace je sama zodpovědná za to, jak si zabezpečí své energetické potřeby 13% 37% 26% 17% 8% Neomezená spotřeba ropy je ospravedlnitelná, pokud z ní budou mít prospěch budoucí generace 13% 42% 31% 12% 3% Je ospravedlnitelné vyčerpat naše ropné zásoby, protože budoucí generace budou mít lepší technologické možnosti 5% 21% 30% 30% 14% Světovou spotřebu ropy tak jako tak není možné ovlivnit 17% 34% 24% 19% 6% zcela souhlasím spíše souhlasím ani souhlas, ani nesouhlas spíše nesouhlasím zcela nesouhlasím Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1275 Při pohledu na rozdělení odpovědí se zdá, že většina respondentů odpověděla na otázky týkající se čerpání ropných s výjimkou pátého výroku stejně. Nicméně korelační struktura tomu nenasvědčuje (viz Příloha 10). I když k identifikaci kulturních typů nebyla baterie původně konstruována, lze některé výroky a jimi reprezentované principy spravedlnosti považovat za typické pro jednotlivé typy, či jim alespoň blízké (viz tabulka níže). Kromě hierarchismu je každý kulturní typ možno charakterizovat alespoň jedním výrokem. Lze tak sestrojit tři indexy (viz Příloha 12) a shrnující proměnnou identifikující dominantní postoj. Do konstrukcí indexů nebyl zařazen výrok obsahující podmínku (spotřeba je ospravedlnitelná, pokud z ní budou mít prospěch budoucí generace)

56 Faktorová struktura (viz Příloha 11) odhalila v baterii dva faktory. Oddělení fatalistických postojů od individualistických je učiněno na základě teoretických východisek. Vzájemná korelace egalitaristického a individualistického indexu je v souladu s předpoklady kulturní teorie (-0,21 viz Příloha 13) egalitaristické vnímání přírody by mělo být opačné individualistickému. Fatalismus je v tomto případě blízký individualismu (korelace s egalitarismem =-0,17 a s individualismem =0,22). Zájem na omezování spotřeby ropy nemá ani fatalista (protože to nemá cenu), ani individualista (protože má za to, že vše vyřeší technologie). Jedinou zmínění hodnou korelaci s levo-pravou politickou orientací má ropný egalitarismus (-0,08). Tabulka 6 Konstrukce indexů ideologií spravedlivého rozdělení ropných zásob Ropa fatalismus jediná proměnná Světovou spotřebu ropy tak jako tak není možné ovlivnit N 1317 Ropa egalitarismus princip rovnosti, potřebnosti a regulace, Kendallovo tau b 0,550 etatistické postoje (Cronbachovo alpha=0,75) Současná spotřeba ropy by měla být omezena, aby byly zajištěny její dostatečné zásoby pro budoucí generace. Sig. 0,000 Budoucím generacím musí být zanechány dostatečné zásoby ropy, aby si mohly dovolit stejnou životní úroveň jako my. N 1245 Ropa individualismus víra v technologický pokrok, ve schopnosti lidstva, vlastní zodpovědnost a výkon (Cronbachovo alpha=0,43) Kendallovo tau b 0,209 Každá generace je sama zodpovědná za to, jak si zabezpečí své energetické potřeby. Sig. 0,000 Je ospravedlnitelné vyčerpat naše ropné zásoby, protože budoucí generace budou mít lepší technologické možnosti. N 1251 Zdroj: ISJP

57 3.2.7 Empirická konzistence kulturně-teoretického konceptu a analýza vztahů mezi principy a ideologiemi spravedlnosti Tabulka 7 Korelace mezi operacionalizacemi kulturních typů, jim příslušejícími ideologiemi a principy Hierarchismus Obecný Distr.ideologie Penze Kolektivistická hierarchismus askriptivismus askriptivismus rodina Obecný hierarchismus 1,00-0,02-0,04-0,01 Distr.ideol. askriptivismus -0,02 1,00 0,29 0,16 Penze askriptivismus -0,04 0,29 1,00 0,08 Kolektivistická rodina -0,01 0,16 0,08 1,00 Fatalismus Obecný Distr.ideologie Penze Reciproční Ropa fatalismus fatalismus fatalismus rodina fatalismus Obecný fatalismus 1,00 0,19 0,09 0,04 0,10 Distr.ideol. fatalismus 0,19 1,00 0,09 0,11 0,17 Penze fatalismus 0,09 0,09 1,00 0,18 0,11 Reciproční rodina 0,04 0,11 0,18 1,00 0,07 Ropa fatalismus 0,10 0,17 0,11 0,07 1,00 Individualismus Obecný Distr.ideologie Penze Reciproční Ropa individualismus individualismus individualismus rodina individualismus Obecný individualismus 1,00 0,20 0,11-0,02-0,03 Distr.ideol. individualis. 0,20 1,00 0,13-0,01 0,02 Penze individualismus 0,11 0,13 1,00 0,07 0,13 Reciproční rodina -0,02-0,01 0,07 1,00 0,12 Ropa individualismus -0,03 0,02 0,13 0,12 1,00 Egalitarismus Obecný Distr.ideologie Penze Kolektivistická Ropa egalitarismus egalitarismus egalitarismus rodina egalitarismus Obecný egalitarismus 1,00 0,17 0,16 0,07 0,13 Distr.ideol. egalitarismus 0,17 1,00 0,31 0,18 0,14 Penze egalitarismus 0,16 0,31 1,00 0,09 0,14 Kolektivistická rodina 0,07 0,18 0,09 1,00 0,14 Ropa egalitarismus 0,13 0,14 0,14 0,14 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1144 Pozn. Kendallovo tau b Tučně jsou znázorněny koeficienty v absolutní hodnotě vyšší než 0,15, podtržené jsou vyšší než 0,20 Na základě vzájemných korelací indexů reprezentujících čtyři kulturní typy lze říci, že empiricky nejkonzistentnější orientací je egalitarismus. Ve srovnání s ostatními typy spolu vzájemně poměrně silně korelují indexy obecného egalitarismu, distributivního egalitarismu, penzijního egalitarismu a částečně i egalitaristické postoje k otázkám rozdělení ropných zásob a kolektivistická rodinná ideologie. Z hlediska spravedlnosti spolu silně (0,29) korespondují oba askriptivismy, které ale spíše než askriptivismus ve smyslu kulturní teorie odrážejí zásluhový princip. Lze to dobře ilustrovat na jejich nulovém vztahu k obecnému hierarchismu, který odráží respekt k autoritám a řádu, který je hierarchistům podle kulturní teorie vlastní

58 U fatalismu a individualismu dosahuje nejvyšší korelace mezi operacionalizacemi cca 0,2, což je s ohledem na to, že by měly měřit v podstatě to samé, málo. Nejsilnější korelační koeficient se navíc v obou případech nachází mezi obecnou kulturní orientací a ideologií distributivní spravedlnosti, které jsou zejména u individualismu operacionalizovány podobně (týkají se obě jedné tematické oblasti svobodného podnikání, regulace a rozdílů v platech). Rodinné ideologie mají k jim teoreticky odpovídajícím kulturně-teoretickým indexům poměrně slabé a dílčí vztahy závislé na konkrétní operacionalizaci. Zajímavé je, že se reciproční rodinná ideologie svázala s fatalistickými a ne s individualistickými proměnnými. Postoje k rozdělení ropy souvisí s odpovídajícími ideologiemi spravedlnosti a kulturní orientací u egalitaristů a fatalistů. Nejslabší jsou vzájemné vztahy u indexů teoreticky typických pro individualisty. Z toho lze usuzovat, že preference individualistických principů (individuální výkon, riziko jako příležitost, co nejmenší omezování atd.) je nejsilněji ze všech determinována situací a nelze ji brát jako nejméně univerzální. Celkově se ukazuje, že dané operacionalizace pouze částečně a slabě odráží teoretické předpoklady kulturní teorie a často jim odporují. I když lze pro dílčí nesrovnalosti nalézt vysvětlení mající alespoň částečnou kulturně-teoretickou oporu a lze se mnohdy odvolat na konkrétní formulace výroků, není analyticky dále užitečné držet se představy o univerzálních kulturních typech a ideologiích, nebo sestrojovat souhrnnou operacionalizaci kulturních typů. Hypotéza H1 předpokládající empirickou konzistenci kulturních typů je tímto vyvrácena a smysl ztrácí z větší části i hypotéza H2 týkající se vztahu celkových kulturních orientací a životního prostředí. Některá z dílčích operacionalizací se ale ještě může projevit z hlediska vztahu k životnímu prostředí jako důležitá a potvrzující teoretické předpoklady Podobnosti a rozdíly jednotlivých oblastí spravedlnosti Vzhledem k empirické neužitečnosti kulturně-teoretického konceptu budou další analýzy prováděny z hlediska konceptu více principů spravedlnosti. Ten předpokládá, že princip považovaný za spravedlivý v konkrétní situaci/oblasti je vybírán na základě charakteristik situace a aktérů, vztahů mezi nimi a povahy rozdělovaného statku. Pro dosud zkonstruované indexy a proměnné to nic neznamená zůstanou stejně pojmenovány, jen bude při jejich interpretaci kladen větší důraz na to, které situace/oblasti spravedlnosti se týkají a jaký konkrétní princip odrážejí. Máme-li k dispozici soudy o tom, co je správné/spravedlivé v oblasti obecné distributivní spravedlnosti, v oblasti penzijního systému, v oblasti vzájemné pomoci mezi příbuznými a při

59 rozdělování ropných zásob mezi současnou a budoucí generací, můžeme na základě porovnání základních charakteristik těchto oblastí, uvažovat nad tím, které budou potenciálně nejvíce souviset s proenvironmentální orientací. Pokud vyjdeme ze zjištění, že soudy o environmentální spravedlnosti mají vliv na proenvironmentální orientaci ([Kals,Russell 2001] a [Russell 2000]), měly by s proenvironmentální orientací souviset vedle principů environmentální spravedlnosti nejtěsněji principy z těch oblastí spravedlnosti, které se nejvíce svými charakteristikami oblasti environmentální spravedlnosti podobají. Do jaké míry se jednotlivé oblasti liší/shodují ukazuje následující tabulka. Vzhledem k tomu, že každý princip v dané oblasti je identifikován výroky týkajícími se trochu něčeho jiného, nelze ji brát dogmaticky. Nicméně shrnuje základní aspekty situací. Tabulka 8 Charakteristiky jednotlivých oblastí spravedlnosti Environmentální spravedlnost v otázce ropy Podpora v rodině Penze a penzijní systém Obecná distributivní spravedlnost Časová a intergenerační dimenze Ano Částečně Ano Ne Recip rocita Ne Ano i ne Ne Ano Vztah aktérů Zájmy aktérů Povaha statku K většině vzdálený K většině blízký Týká se vlastní osoby i vzdálených aktérů K většině vzdálený Spíše protichůdné (pohodlí a využívání vs. zachování zdrojů) Částečně společné (fungování rodiny), částečně protichůdné Spíše protichůdné (spořit si vs. užívat si, čerpající vs. přispívající aktéři) Spíše protichůdné (čerpající vs. přispívající aktéři) Mnohotvárná: abstraktní i konkrétní, oběti ve formě peněz i úsilí Mnohotvárná: čas, práce, peníze, účast Konkrétní: peníze Konkrétní: peníze, Se spravedlivou podporou v rodině má problematika mezigenerační environmentální spravedlnosti společný mezigenerační přesah. Vztah mezi aktéry je diskutabilní budoucnost se týká jak lidí blízkých, tak úplně cizích. Výraznou podobností je to, že v oblasti rodiny je řešena i pomoc, při níž pomáhající neočekává žádnou protislužbu. V rámci rodinné pomoci i šetření ropy také nejde jen o peníze lze se angažovat i osobní výpomocí, věnováním času, obětováním kusu svého pohodlí apod. Proto lze očekávat, že tu určitá souvislost s proenvironmentální orientací bude. Postoje k penzijnímu systému a vlastnímu důchodovému zabezpečení mají s mezigenerační spravedlností společný časový horizont a to, že je potřeba se do určité míry uskrovnit nyní, aby byla v budoucnu zajištěna určitá kvalita života. Důchodci jsou stejně jako

60 budoucí generace závislí na nynějších pracujících / nynějších generacích. Stejně tak důchod daného člověka je závislý na tom, kolik vydělává nyní a kolik investuje do penzijního připojištění. I zde je tak potenciál pro souvislost s proenvironmentální orientací. Obecná distributivní spravedlnost je už z povahy svého názvu obecná, a tak se nedají příliš předvídat konkrétnější souvislosti. V rámci výše zmiňovaného německého výzkumu Umweltbewusstsein 2006 však byly některé souvislosti prokázány [Kuckartz, Rädiker, Rheingans-Heintze 2006: 72-75]. Proto se dají očekávat i v českém prostředí. Obecné kulturní orientace nejsou v tabulce uvedeny, protože se týkají spravedlnosti jen částečně a pokud se jí týkají, tak v podobném duchu jako ideologie obecné distributivní spravedlnosti. V jejich případě je vzhledem k výsledkům z výzkumu ISSP 2000 ([Soukup 2001], [Řeháková 2001]) očekávána jen slabá souvislost Environmentální proměnné Proměnné zařazené do české verze dotazníku ISJP odrážejí ve stručnosti základní koncepci, kterou se vyznačují výzkumy zabývající se životním prostředím. Jsou vybrány tak, aby reprezentovaly základní dimenze vztahu k životnímu prostředí. Nicméně každá z dimenzí je zastoupena maximálně dvěma proměnnými. Většina proměnných je převzata z ISSP Postoje Celkem čtyři proměnné zachycují míru verbální proenvironmentální orientace. Dvě z nich reprezentují vnímání křehkosti přírody ekologické uvědomění spolu se znalostmi: 1) Kvůli lidským zásahům do přírody dramaticky přibude množství extrémních výkyvů počasí. 2) Pokaždé, když spalujeme uhlí, ropu nebo zemní plyn, přispíváme tím ke skleníkovému efektu

61 Další dvě reprezentují opačné názory. První odráží zlehčování vážnosti ekologických problémů. Druhá víru, že věda ekologické problémy vyřeší, a tím pádem není příliš nutné měnit životní styl a začít se chovat proenvironmentálně: 3) Mnohá tvrzení o ekologických hrozbách jsou zveličena. 4) Moderní věda vyřeší naše problémy se životním prostředím bez velkých změn v našem způsobu života Třetí dvojice zrcadlí zejména sociální psychologií zdůrazňovanou zodpovědnost a locus of control (vnímanou schopnost danou věc ovlivnit). Tyto dva výroky jsou nově navržené pro tento výzkum: 5) Zodpovědnost za životní prostředí má každý jedinec. 6) Zodpovědnost za životní prostředí mají bohaté vyspělé země. Chování Proenvironmentální chování je zastoupeno dvěma proměnnými (obě jsou převzaty z ISSP 2000). První reprezentuje deklarované současné proenvironmentální chování: 1) Jak často si dáte práci, abyste třídil(a) domácí odpad - sklo, kovy, plasty, papír atd. pro sběr tříděného odpadu? (pětibodová škála od vždy až po nikdy) Třídění a recyklace odpadů patří mezi low-cost formy proenvironmentálního chování, protože není spojeno s rezignací na výrazné množství času, peněz, či výrazné snížení pohodlí, či osobní mobility. Teoreticky vzato je vhodným chováním pro sledování konzistence postojů a chování, jelikož jako low-cost chování je předmětem pouze malých situačních vlivů. Jediným jeho limitem je dostupnost nádob s tříděným odpadem. Vzhledem k tomu, že i absence možnosti třídit je v nabídce odpovědí zmíněna, je jediným potenciálním problémem subjektivní vnímání škály odpovědí. Třídit vždy, často, někdy, zřídka a nikdy může mít pro různé respondenty odlišný význam. Nicméně jedná se o standardně a mezinárodně používanou proměnnou, díky níž je i možnost případného srovnání. Druhá konativní proměnná odráží potenciální a budoucí ochotu k proenvironmentálnímu chování. Příslušná otázka zní: 2) Jak dalece jste Vy osobně ochoten/ochotna v zájmu ochrany životního prostředí platit mnohem vyšší ceny? (pětibodová škála: velmi ochoten až velmi neochoten) V ISSP 2000 je součástí třípoložkové baterie, která vedle ochoty platit mnohem vyšší ceny zahrnuje ochotu platit mnohem vyšší daně a snížit výrazně svoji životní úroveň. Ochota

62 platit vyšší ceny z této trojice vychází jako nejlepší pro účely tohoto textu, protože ochota platit vyšší daně je ovlivňována důvěrou ve stát a ochota snížit svou životní úroveň je již příliš high-cost alternativou. Jedná se sice jen o deklarované chování, ale podle některých zahraničních longitudinálních studií jsou tyto deklarativní proměnné, v nichž respondent deklaruje závazky/ochotu něco udělat pro životní prostředí, validními prediktory skutečného chování [Kals,Russell 2001: 371]. Graf 6 Proměnné týkající se životního prostředí distribuce odpovědí Kvůli lidským zásahům do přírody dramaticky přibude množství extrémních výkyvů počasí 42% 43% 10% 5% Mnohá tvrzení o ekologických hrozbách jsou zveličena 5% 23% 23% 32% 17% Pokaždé, když spalujeme uhlí, ropu nebo zemní plyn, přispíváme tím ke skleníkovému efektu Moderní věda vyřeší naše problémy se životním prostředím bez velkých změn v našem způsobu života 29% 5% 17% 25% 46% 37% 17% 5% 16% Zodpovědnost za životní prostředí má každý jedinec 45% 38% 12% 4% Zodpovědnost za životní prostředí mají bohaté vyspělé země 36% 36% 16% 8% 4% zcela souhlasím spíše souhlasím ani souhlas, ani nesouhlas spíše nesouhlasím zcela nesouhlasím Jak dalece jste Vy osobně ochoten/ochotna v zájmu ochrany životního prostředí platit mnohem vyšší ceny 5% 31% 31% 20% 13% velmi ochoten spíše ochoten ani ochoten, ani neochoten spíše neochoten velmi neochoten Jak často si dáte práci, abyste třídil(a) domácí odpad? 35% 33% 19% 7%5% vždy často někdy zřídka nikdy Zdroj: ISJP 2006, N= minimálně 1321 Zhruba tři čtvrtiny respondentů vyjadřují proenvironmentální postoje (zcela nebo spíše souhlasí s výroky odrážejícími ekologické uvědomění a nevyjadřují souhlas s tím, že věda vše vyřeší a že s ekologií se to zbytečně přehání). Zatímco odpad třídí alespoň často více než dvě

63 třetiny respondentů, alespoň spíše ochotna platit mnohem vyšší ceny je jen třetina. Obě proměnné se tak dobře doplňují. Tabulka 9 Korelační struktura baterie týkající se životního prostředí Kvůli zásahům.. Tvrzení zveličena.. Spalování skleníkový efekt Věda vyřeší problémy Zodpov. jedinec Zodpov. bohaté země Ochota platit Třídění odpadu Kvůli lidským zásahům přibude extrémních výkyvů počasí 1,00-0,27 0,40-0,16 0,32 0,16 0,08 0,17 Mnohá tvrzení o ekologických hrozbách jsou zveličena -0,27 1,00-0,17 0,18-0,12-0,03-0,08-0,14 Pokaždé, když spalujeme..., přispíváme tím ke skleníkovému efektu 0,40-0,17 1,00-0,09 0,39 0,17 0,11 0,14 Moderní věda vyřeší problémy se životním prostředím bez velkých změn v -0,16 0,18-0,09 1,00-0,18-0,01-0,04-0,13 našem způsobu života Zodpovědnost za životní prostředí má každý jedinec 0,32-0,12 0,39-0,18 1,00 0,16 0,18 0,24 Zodpovědnost za životní prostředí mají bohaté vyspělé země 0,16-0,03 0,17-0,01 0,16 1,00-0,01 0,04 Ochota v zájmu živ. prostř. platit mnohem vyšší ceny 0,08-0,08 0,11-0,04 0,18-0,01 1,00 0,23 Jak často si dáte práci, abyste třídil(a) domácí odpad? 0,17-0,14 0,14-0,13 0,24 0,04 0,23 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1272 Pozn. Kendallovo tau b Poznámka: Tučně jsou označeny koeficienty v absolutní hodnotě větší než větší než 0,2. Tučně a podtrženě jsou označeny koeficienty v absolutní hodnotě větší než 0,3. Korelační struktura ukazuje, že odpovědi respondentů na otázky spadající konceptuálně do stejné dimenze jsou spolu pozitivně korelovány, ale pouze slabě. Tyto dílčí výsledky potvrzují nevyhraněnost názorů v oblasti otázek životního prostředí a ekologických problémů. Korelační koeficienty u konativních proměnných potvrzují, že každá z nich měří něco trochu jiného, i když k sobě bezesporu patří. Potvrzuje se také, že vliv postojů k otázkám životního prostředí je poměrně slabý a nejsilněji se s chováním pojí pocit vlastní zodpovědnosti za stav životního prostředí. Třídění odpadu potvrzuje svoji low-cost povahu, protože je s postoji svázáno silněji než ochota platit vyšší ceny. Pozitivní, i když slabý, vztah mezi zodpovědností individua a bohatých států poněkud zkomplikoval původně zamýšlené sestrojení konceptu zodpovědnosti oba výroky byly koncipovány jako protikladné. Vzhledem ke korelační struktuře bylo nakonec upuštěno od konstrukce rozdílového i součtového průměrového indexu a nadále bude využívána jen proměnná odpovědnosti jedince

64 Konstrukce verbální proenvironmentální orientace, proenvironmentálního chování a zodpovědnosti Po zvážení všech možností byly na základě teoretických východisek a výsledků faktorové analýzy (viz Příloha 14) zkonstruovány dva průměrové indexy: 1) verbální proenvironmentální orientace (Cronbachovo alpha = 0,53) 2) proenvironmentální chování (Cronbachovo alpha = 0,45) Jak naznačují hodnoty Cronbachova alpha a výše uvedené korelace, nejedná se o indexy s právě nejlepšími statistickými vlastnostmi, ale v rámci proměnných, které jsou k dispozici, představují nejpřijatelnější a nejpraktičtější řešení. Graf 7 Indexy proenvironmentální orientace distribuce hodnot 45% 38% 17% 21% 14% 13% 10% 10% 9% 0% 0% 1% 1% 2%3% 22% 19% 20% 15% 12% 2%3% 6%10% 4% 4% 2% ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, Index verbální proenvironmentální orientace Index proenvironmentálního chování Zodpovědnost jedince za životní prostředí Zdroj: ISJP 2006 N=minimálně 1292 Do verbální proenvironmentální orientace nebyla oproti původní konceptualizaci zahrnuta proměnná týkající se role vědy. Není totiž přímo zlehčováním ekologických problémů. Spíše odráží jakousi výmluvu, proč se nechovat ekologicky, i když ekologické problémy existují. Na druhou stranu, přímo o chování v ní také nejde, takže ani do dimenze chování tak nepatří. I v rámci vzájemných korelací mezi proměnnými se tato proměnná ukazuje jako relativně samostatná, proto k ní tak bude i dále přistupováno

65 Sociodemografie a ostatní proměnné Protože proenvironmentální orientace i vyznávané principy spravedlnosti jsou do určité míry sociodemograficky ukotveny, je potřeba socidemografické charakteristiky při analýze souvislostí mezi spravedlností a proenvironmentální orientací zohlednit a jejich vliv kontrolovat. Kromě sociodemografických proměnných bude kontrolován i vliv některých subjektivních postojových proměnných. Na základě běžné praxe, teoretických východisek a výsledků zmiňovaných v empirických pracích, z nichž tato práce vychází, budou kontrolovány následující proměnné (některé mají rozdílnou podobu pro analýzu rozptylu a pro regresní analýzu). Pohlaví Dichotomická proměnná Muž (0=žena, 1=muž) Věk Analýza rozptylu: proměnná Kategorizovaný věk (kategorie: 1=do 30 let, 2=31-59 let, 3=starší 60 let) Regresní modely: dvě dichotomické proměnné (Do 30 let a Starší 60 let, referenční kategorie let) Vzdělání Analýza rozptylu: proměnná Vzdělání (1=ZŠ, 2=vyučen (odpovídá SOU a SŠ bez maturity), 3=maturita, 4=VOŠ, VŠ) Regresní modely: tři dichotomické proměnné (Vyučen, Maturita, VŠ, referenční kategorie ZŠ) Velikost bydliště Analýza rozptylu: proměnná Velikost bydliště (1=do 5 tisíc obyv, 2=5-19 tisíc obyv, 3=20-99 tisíc obyv, 4= tisíc obyv, 5=Praha) Regresní modely: čtyři dichotomické proměnné (5-19 tisíc obyv, tisíc obyv, tisíc obyv, Praha, referenční kategorie do 5 tisíc obyv)

66 Náboženské vyznání Dichotomická proměnná Věřící (1=věřící, bez ohledu na vyznání, 0=ateista) Subjektivní sociální postavení 8 Regresní modely: proměnná Subj. soc. postavení (kategorie 1 až 10, kde 1=nízké a 10 vysoké sociální postavení) Analýza rozptylu: kategorizovaná proměnná Subjektivní sociální postavení (1-3=nízké soc. postavení, 4-7=střední soc.postavení, 8-10=vysoké soc. postavení) Spokojenost se životem Regresní modely: proměnná Spokojenost se životem (kategorie 1-7, kde 1=velmi nespokojen a 7=velmi spokojen) Analýza rozptylu: kategorizovaná proměnná (1-3=nespokojený, 4,5=středně spokojený, 6,7=spokojený) Politická orientace Regresní modely: proměnná Levice-pravice (hodnoty 1-11, kde 1= krajní levice a 11= krajní pravice) Analýza rozptylu: kategorizovaná proměnná Levice-pravice (1-3=levice, 4-7=střed, 8-11=pravice) Strana, kterou by respondent volil Analýza rozptylu: Kategoriální proměnná (0=Nevolil by, 1=ČSSD, 2=KSČM, 3=ODS, 4=SZ, 5=KDU-ČSL, 6=jiná strana (nevstupuje do analýzy kvůli malému počtu), 7=Nesdělil, neví) Regresní modely: dichotomické proměnné (Nevolil by, ČSSD, KSČM, ODS, SZ, KDU-ČSL, referenční kategorie Nesdělil, neví) 8 Subjektivní hodnocení sociálního postavení bylo vybráno, protože má k proenvironmentálním proměnným těsnější vztah než například příjem domácnosti a příjem domácnosti na hlavu

67 4 Analýzy Analýzy jsou prováděny optikou přístupu více principů spravedlnosti. Hlavním bodem zájmu je identifikovat, které principy spravedlnosti v konkrétních tematických oblastech mají souvislost s verbální proenvironmentální orientací a ekologicky příznivým chováním a jaká tato souvislost je. Výše formulovanou hypotézu H3 pro tyto účely ještě rozdělíme na 2 specifičtější statisticky testovatelné hypotézy: H3a: Proměnné reprezentující zastávané ideologie a principy spravedlnosti mají statisticky významnou souvislost s proměnnými reprezentujícími verbální proenvironmentální orientaci a proenvironmentální chování. H3b: Alespoň některé proměnné reprezentující zastávané ideologie a principy spravedlnosti si zachovají statisticky významnou souvislost s proměnnými reprezentujícími proenvironmentální orientaci i při kontrole sociodemografických proměnných, levo-pravé politické orientace a zodpovědnosti

68 4.1 Dílčí korelace Korelační matice zobrazující souvislost mezi spravedlností a environmentálními indexy a proměnnými je prvním orientačním indikátorem vztahů mezi těmito dvěma oblastmi. Vzhledem k tomu, že některé indexy (zejména u obecných kulturních typů) jsou sestaveny z proměnných, které spolu nejsou korelovány, případně mají další rezervy, je potřeba k ní nepřistupovat dogmaticky. Zjištění z korelační analýzy budou zkombinována s analýzou rozptylu provedenou pro konzistentní vyhraněné typy. Vše pak bude doplněno v regresními modely, ve kterých bude kontrolován vliv sociodemografických proměnných. Tabulka 10 Korelace síla vztahů mezi environmentálními proměnnými a spravedlností Index verbální proenvi orientace Index proenvi chování Zodpovědnost každý jedinec Věda vyřeší problémy Třídění odpadu Ochota platit vyšší ceny Index verbální proenvi orientace 1,00 0,17 0,33-0,19 0,18 0,12 Index proenvi chování 0,17 1,00 0,25-0,09 0,67 0,72 Zodpovědnost za živ. prostř. každý jedinec 0,33 0,25 1,00-0,18 0,24 0,18 Věda vyřeší problémy -0,19-0,09-0,18 1,00-0,13-0,04 Třídění odpadu 0,18 0,67 0,24-0,13 1,00 0,23 Ochota platit vyšší ceny 0,12 0,72 0,18-0,04 0,23 1,00 Levice-pravice 0,01 0,12 0,05 0,04 0,03 0,16 Obecný hierarchismus 0,01 0,03 0,07-0,02 0,06 0,00 Distr.ideol. askriptivismus 0,20 0,11 0,27-0,10 0,11 0,08 Penze askriptivismus 0,08 0,09 0,11 0,05 0,03 0,11 Obecný fatalismus -0,02-0,16-0,09-0,06-0,11-0,15 Distr.ideologie fatalismus 0,01-0,10 0,00-0,02-0,04-0,12 Penze fatalismus -0,11-0,15-0,14 0,13-0,15-0,11 Obecný individualismus 0,08 0,09 0,10-0,05 0,06 0,09 Distr.ideol. individualismus 0,03 0,14 0,09 0,05 0,11 0,12 Penze - individualismus -0,03 0,10 0,05 0,11 0,03 0,13 Obecný egalitarismus 0,05 0,01 0,05-0,13 0,03-0,01 Distr.ideol. egalitarismus 0,10-0,10 0,10-0,05 0,01-0,15 Penze - egalitarismus 0,02-0,09 0,02-0,04-0,01-0,13 Kolektivistická rodina 0,17 0,07 0,22-0,05 0,09 0,04 Reciproční rodina -0,11-0,12-0,13 0,11-0,10-0,10 Ropa egalitarismus 0,16 0,15 0,16 0,00 0,16 0,11 Ropa individualismus -0,10-0,12-0,13 0,23-0,12-0,08 Ropa fatalismus -0,02-0,12-0,05 0,01-0,08-0,12 Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1154 Pozn. Kendallovo tau b Tučně jsou znázorněny koeficienty v absolutní hodnotě vyšší než 0,15; podtržené jsou vyšší než 0,

69 Celkově jsou vztahy mezi životním prostředím a spravedlností slabé. Nicméně jsou v řadě případů jen o něco slabší než ty, které panují mezi proměnnými týkajícími se životního prostředí navzájem, což lze považovat za úspěch. Nejslabší vazbu k problematice životního prostředí mají indexy identifikující obecné kulturní orientace, včetně těch, které v sobě mají názory na spravedlnost (individualismus, egalitarismus). Výjimkou je fatalismus, který lze v té formě, v jaké je operacionalizován, označit též jako pesimismus. Z penzijních indexů má největší souvislost (negativní) s proenvironmentální orientací fatalismus, který je reprezentován pochybami o tom, zda má cenu si vůbec spořit na důchod, když jeden neví, co bude, a výrokem upřednostňujícím užívání si dnes před spořením na budoucnost. Zde se viditelně jako pojítko uplatňuje podobnost v časové perspektivě, pasivita a rozhodování mezi současnými požitky a budoucností. Jako nejvíce proenvironmentálně orientovaní se jeví distributivní askriptivisté. Pokud se vrátíme zpět k výrokům, které jsou využity v operacionalizaci askriptivismu, jsou to lidé, kteří souhlasí s právem ponechat si vydělané a s reprodukcí sociálního statusu mezigeneračním transferem statků na své děti (není bez zajímavosti, že téma mezigeneračního transferu, je přítomno i v péči o životní prostředí). Ve výrocích jsou majetek a bohatství popisovány jako dosažen/vydělané tudíž výkonově, poctivě získané. Jsou to tedy lidé vyznávající zásluhový/výkonový princip. Od individualistů se liší důrazem na rodinu tradiční to hodnotu. Svůj podíl na síle vztahu zřejmě má i to, že indexy askriptivismu, verbální proenvironmentální orientace a zodpovědnosti jedince mají podobné rozdělení nacházejí mezi respondenty širokou podporu a většina s nimi souhlasí. Individualismus a egalitarismus nemají k indexům spojeným s životním prostředím ani v jedné z operacionalizací žádný výraznější vztah. Navíc se individualisté jeví jako mírně proenvironmentální (verbálně i konativně) a egalitaristé mají tendenci chovat se spíše neekologicky. To přímo odporuje kulturní teorii, podle níž by měly oba tyto typy být vzhledem k životnímu prostředí nejvyhraněnější ze všech (egalitaristé by měli být nejproenvironmentálnější a individualisté nejméně proenvironmentální). Zastávání rodinné kolektivistické ideologie souvisí s verbální proenvironmentální orientací, ale s chováním ne. Opět zde může hrát svou roli vysoká míra souhlasu, případně společný faktor sociálně žádoucích odpovědí. Reciproční ideologie je v souladu s očekáváními negativně korelována s verbální proenvironmentální orientací i chováním, ale jen celkem slabě. Kdo se nestará o své vzdálenější příbuzné, má tendenci zajímat se méně i o

70 životní prostředí a chovat se podle toho tato souvislost může být odrazem egoistického hodnotového systému. Egalitarismus v rozdělení ropných zásob má s proenvironmentální orientací dle očekávání pozitivní vztah, zatímco individualismus negativní. Fatalismus je mírně spjat s rezignací na proenvironmentální chování. 4.2 Vyhraněné typy a jejich vztah k životnímu prostředí Protože některé indexy reprezentující kulturní typy/ideologie spravedlnosti nejsou příliš konzistentní, je použita jako doplněk ke korelační a regresní analýze analýza rozptylu. Ta bude spočívat v porovnání průměrné verbální proenvironmentální orientace a proenvironmentálního chování pro jednotlivé vyhraněné typy respondentů. Tyto typy byly vytvořeny tak, že každému respondentovi byla přiřazena z každé oblasti spravedlnosti dominantní ideologie taková, ke které se v porovnání s ostatními nejvýrazněji přikláněl Pokud se k žádné nepřikláněl, byl označen jako nevyhraněný. Podrobnosti ke konstrukci vyhraněných typů viz kapitola Operacionalizace obecných kulturních orientací. Podíl nevyhraněných respondentů se liší napříč oblastmi/operacionalizacemi (viz Příloha 16) a rozhodující pro něj je celková míra souhlasu s danými výroky. Čím vyšší je podíl nevyhraněných respondentů, tím méně respondentů alespoň spíše souhlasilo s výroky typickými pro ideologii, ke které s v poměru k ostatním nejvíce přikláněli. Protože nevyhranění respondenti tvoří často kolem 40 % všech respondentů, jsou také zařazeni do analýzy jako určitá kontrolní/referenční skupina. Jednotlivé dominantní typy jsou zobrazeny v dvojdimenzionálním prostoru, jehož horizontální osa představuje verbální proenvironmentální orientaci a vertikální osa míru proenvironmentálního chování a ochoty k němu. Tyto dvě dimenze vznikly převedením příslušných průměrových indexů na z-skóry, aby se daly zobrazit v kartézském systému s průsečíkem v nule. Nulu je tak potřeba vnímat jako průměr za všechny respondenty, nikoliv jako neutrální stanovisko. Vedle dominantních typů jsou v grafu zakresleni i respondenti, kteří zcela souhlasili s výrokem, že za životní prostředí je zodpovědný každý jedinec, a vedle nich ti ostatní, kteří spíše souhlasili, byli neutrální, nebo nesouhlasili

71 Graf 8 Vyhraněné typy a jejich průměrná proenvironmentální orientace 0,5 Časté deklarované proenvironmentální chování a vysoká ochota k němu 0,4 Distr.ideologie individualista 0,3 0,2 0,1 0,0 Nízká verbální proenvironmentální orientace -0,1 Distr.ideologie nevyhraněný Ropa nevyhraněný Rodina nevyhraněný Penze individualista Penze nevyhraněný Obecný hierarchista Obecný nevyhraněný Penze askriptivista Obecný individualista Distr.ideologie fatalista Obecný egalitarista Distr.ideologie askriptivista Penze egalitarista Zodpovědnost jedince - zcela souhlasí Ropa egalitarista Kolektivistická rodina Vysoká verbální proenvironmentální orientace -0,2-0,3 Zodpovědnost jedince - ostatní odpovědi Ropa individualista Penze fatalista Reciproční rodina Ropa fatalista Distr.ideologie egalitarista -0,4 Obecný fatalista -0,5-0,6-0,5-0,4-0,3-0,2-0,1 0,0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 Zdroj: ISJP 2006, N= minimálně 1286 Málo časté deklarované proenvironmentální chování a nízká ochota k němu Pokud se zaměříme nejdříve na jednotlivé dimenze proenvironmentální orientace, lze si všimnout, že více diferencuje dimenze chování. Verbální proenvironmentální orientace je pro všechny vyhraněné typy velmi podobná (výjimkou je dělení zodpovědnost jedince). Dobře ale diferencuje mezi vyhraněnými a nevyhraněnými respondenty ilustruje, že nevyhranění jsou nevyhranění v otázkách spravedlnosti i v otázkách životního prostředí. Kdybychom jako vyhraněné typy použili dichotomické proměnné mající hodnotu 1 pro ty, kdo silně souhlasili s danými ideologiemi, či kulturními orientacemi, vyšly by všechny vyhraněné typy jako podobně proenvironmentálně orientované. Jednalo by se totiž více než o skutečné typy o respondenty, kteří se vším souhlasí, případně vyjadřují častěji rozhodnější a krajní názory

72 Jak už naznačovaly korelační koeficienty, jsou vzájemné souvislosti slabé. Ani u vyhraněných typů se neobjevují výraznější rozdíly. (směrodatná odchylka je u z-skórů rovna 1 a největší odchylky v průměrech zobrazených v grafu jsou jen +/ 0,4, maximálně 0,5). Opět se potvrzuje, že operacionalizace identifikující obecné kulturní typy z hlediska vztahu k životnímu prostředí s výjimkou fatalismu (který ze všech operacionalizací fatalismu nejvíce vyjadřuje pasivitu vůči životnímu prostředí) nikterak nediferencuje, a to se v tomto případě jedná o opravdu vyhraněné typy. Názory na obecnou distributivní spravedlnost a spravedlivý systém penzí vykazují ve vztahu k životnímu prostředí určitou konzistenci, i když ne v souladu s kulturní teorií. Jak už ukázaly předchozí dílčí korelace uvnitř indexů spravedlnosti, jsou si relativně blízko askriptivisté a individualisté preferující výkonový / zásluhový princip. Tito lidé jsou v rozporu s kulturní teorií více proenvironmentálně zaměřeni než egalitaristé (lidé zastávající rovnostářské principy), kteří jsou podprůměrní v dimenzi chování. Nevýrazná proenvironmentální orientace respondentů vyznávajících askriptivismus jako dominantní ideologii distributivní spravedlnosti je překvapivá s ohledem na relativně vysokou korelaci s verbální proenvironmentální orientací (0,2) popisovanou výše. Poukazuje na to, že právo na zasloužené a právo na předání majetku dětem (ztělesňované v tomto případě distributivním askriptivismem) jsou univerzálně uznávány většinou lidí, kteří ale souhlasí například i s výkonovými principy ztělesňovanými individualismem, který v rámci tohoto přístupu převzal žezlo nejproenvironmentálnější ideologie distributivní spravedlnosti. Protože s askriptivistickými výroky souhlasila většina respondentů, musel být souhlas s nimi opravdu velmi silný při současném vlažném souhlasu s ostatními ideologiemi, aby byl respondent označen jako vyhraněný askriptivista. A jak lze vidět, tito vyhranění askriptivisté. nejsou tedy nějak zvlášť proenvironmentálně orientováni 9. Nicméně penzijní askriptivisté již ano. Fatalismus je jediným typem konzistentním z hlediska vztahu k přírodě s kulturní teorií fatalisté se chovají nejméně ekologicky příznivě. 9 Pro ilustraci: Pokud bychom si vzali průměrnou proenvironmentální orientaci respondentů, kteří zcela souhlasili s výroky distributivního askriptivismu bez ohledu na to, jaké byly jejich odpovědi na jiné výroky týkající se distributivní spravedlnosti, dostali bychom tyto údaje: (verbální dimenze 0,22; chování 0,19). Pro srovnání: vyhraněný distributivní askriptivista má souřadnice (0,12;0,03) a vyhraněný penzijní askriptivista (0,20;0,26)

73 Spravedlnost v rodině a mezigenerační environmentální spravedlnost v otázkách ropy ve vztahu k oběma dimenzím proenvironmentální orientace velmi ilustrativně vystupují jako svébytné oblasti spravedlnosti. Lidé zastávající kolektivní rodinnou ideologii a princip rovnosti a potřebnosti v otázce ropných zásob zastávají podobně environmentální postoje jako penzijní askriptivisté (respondenti preferující zásluhový princip v zaměstnání a důchodovém systému). Ropní individualisté (každá generace je zodpovědná za zajištění svých potřeb; budoucí generace budou mít lepší technologické možnosti) zase stojí na opačném konci dimenze proenvironmentálního chování než distributivní individualisté (rozdíly v platech motivují; zisky podnikatelů prospívají celé společnosti) a důchodoví individualisté (je na každém, aby si naspořil na důchod; státní penze by měla pokrývat jen základní potřeby) Mírou proenvironmentální orientace jsou tak ropní individualisté podobní fatalistům a těm, kteří podmiňují pomoc v rodině reciprocitou. Shrneme-li poznatky z korelační analýzy a analýzy rozptylu, lze říci, že ani jedna ze tří dílčích operacionalizací kulturních typů (obecné kulturní orientace, ideologie distributivní spravedlnosti, spravedlnost v otázce penzí) nenaplnila teoretické předpoklady týkající se vztahu kulturních typů k životnímu prostředí. Hypotéza H2 je tak minimálně pro tato data vyvrácena. Nicméně souvislost mezi spravedlností a přístupem k životnímu prostředí je potvrzena. Podrobná tabulka se statisticky významnými rozdíly v průměrech mezi jednotlivými vyhraněnými typy viz Příloha

74 Protože názory na spravedlnost i přístup k životnímu prostředí jsou částečně ukotveny v sociální struktuře, je užitečné se podívat i na průměrnou proenvironmentální orientaci jednotlivých sociodemografických skupin (viz Graf 9). Graf 9 Sociodemografická struktura a průměrná proenvironmentální orientace 0,6 Časté deklarované proenvironmentální chování a vysoká ochota k němu 0,5 VOŠ, VŠ 0,4 Zelení 0,3 Praha spokojený 0,2 0,1 Nízká verbální proenvironmentální 0,0 orientace -0,1 vysoké soc.postav nesdělil/neví, co volit 5-19 tisíc obyv nevěřící středně spokojený KDU-ČSL muž ODS do 5 tisíc obyv střed žena let ČSSD pravice maturita střední soc. postav věřící do 30 let tisíc obyv Vysoká verbální proenvironmentální orientace -0,2 vyučen starší 60 let levice -0,3-0, tisíc obyv nespokojený KSČM nízké soc. postav ZŠ nevolil by -0,5-0,5-0,4-0,3-0,2-0,1 0,0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 Zdroj: ISJP 2006, N= minimálně 1168 Málo časté deklarované proenvironmentální chování a nízká ochota k němu Z hlediska sociodemografie a několika dalších proměnných nacházíme rozdíly opět především v dimenzi chování. Nejméně ekologicky se chovají nespokojení chudší lidé se základním vzděláním, kteří nechodí k volbám, nebo případně volí komunisty, a nejčastěji pochází z velkých měst kromě Prahy. Se vzrůstajícím vzděláním, spokojeností, sociálním statusem a příklonem k pravici míra proenvironmentálního chování a ochoty k němu roste

75 Více proenvironmentálně jsou orientovány také ženy a mladší lidé. Extrémní skupinou jsou voliči Zelených, kteří vykazují vysokou verbální proenvironmentální orientaci i chování,. V dimenzi chování vynikají vysokoškoláci. Podrobná tabulka se statisticky významnými rozdíly v průměrech mezi jednotlivými skupinami viz Příloha Souhrnné regresní modely Pro shrnutí souvislosti mezi spravedlností a proenvironmentální orientací byly použity lineární regresní modely vysvětlující proenvironmentální chování a verbální proenvironmentální orientaci pomocí sociodemografických proměnných, zastávaných principů spravedlnosti, pocitu zodpovědnosti za životní prostředí (v podobě dichotomické proměnné zcela souhlasím vs. ostatní odpovědi) a levo-pravé politické orientace. V případě proenvironmentálního chování byla mezi vysvětlující proměnné zařazena i verbální proenvironmentální orientace a souhlas s výrokem, že věda vyřeší ekologické problémy. Porovnání jednotlivých modelů, do nichž vstupují různé skupiny proměnných, umožňuje identifikovat, které ze souvislostí mezi životním prostředím a spravedlností, které byly zjištěny na základě dvourozměrných analýz (jednoduché korelace, analýza rozptylu), jsou klíčové a které jsou způsobeny například jen ukotvením představ o spravedlnosti v sociální struktuře. Některé proměnné vstupující do analýzy nemají sice, jak už to v sociologii bývá, vlastnosti zcela žádoucí pro lineární regresní model (rozdělení, jednodimenzionalita), ale protože jde hlavně o robustní výsledky, statistickou významnost proměnných a porovnání jednotlivých modelů, je možné regresní analýzu použít. Deklarovaná verbální orientace je, jak už bylo vidět z frekvencí odpovědí, v ČR dominantním názorem. Lidé vnímají problémy jako vážné a způsobené lidskou činností, a to poměrně nezávisle na sociodemografických charakteristikách (viz Tabulka 11). O něco sensitivnější jsou lidé spokojenější se svým životem, věřící, lidé z měst od 20ti do 99ti tisíc obyvatel a voliči Zelených. Menší verbální proenvironmentální orientací se vyznačují lidé s vyšším subjektivním sociálním postavením. Zatímco sociodemografie vysvětluje jen cca 5 % rozptylu verbální proenvironmentální orientace, zastávané principy spravedlnosti s ní mají společných 14 %. Více verbálně proenvironmentálně orientovaní jsou distributivní askriptivisté (právo ponechat si vydělané a předat majetek dětem) a zastánci principu mezigenerační rovnosti v rozdělení ropných zásob

76 (ropa egalitarismus). Deklarovaná verbální proenvironmentální orientace souvisí pozitivně také s kolektivistickou rodinnou ideologií a egalitaristickou ideologií distributivní spravedlnosti (rovnostářství / etatismus stát by měl zajistit lidem práci a minimální životní úroveň). V souhrnném modelu vysvětlujícím 21 % rozptylu a zohledňujícím i pocit zodpovědnosti za životní prostředí se právě zodpovědnost ukázala jako klíčová. Vedle ní si pětiprocentní statistickou významnost zachovaly všechny sociodemografické proměnné z předchozího modelu kromě náboženského vyznání a terciálního vzdělání. Navíc se projevil slabý efekt věku (vyšší věk = nižší verbální proenvironmentální orientace). Významnost si zachovaly i všechny proměnné z oblasti spravedlnosti. Zařazením do souhrnného modelu a přidáním zodpovědnosti se relativně nejvíce snížil vliv spokojenosti se životem, kolektivistické rodiny a také distributivního askriptivismu. Distributivní askriptivismus ale zůstává po zodpovědnosti a ropném egalitarismu třetí nejvlivnější proměnnou (podle hodnoty koeficientů Beta i hodnoty t) a společně tyto tři proměnné vysvětlují téměř 17 % rozptylu verbální proenvironmentální orientace (viz Příloha 21). Potvrdila se tak významná souvislost preferovaných principů spravedlnosti a verbální proenvironmentální orientace. Tato souvislost je pravděpodobně z určité části dána tím, že distributivní askriptivismus a částečně i ropný egalitarismus mají podobně jako verbální proenvironmentální orientace šikmé rozdělení s kumulací odpovědí v zóně souhlasu. A zároveň jsou i sociálně žádoucí. Stejně je tomu i v případě zodpovědnosti jedince za životní prostředí. Vzhledem k tomu, že v datech z ISJP není nástroj pro měření tendence respondentů odpovídat sociálně žádoucím způsobem, nelze nějak odhadnout, jak velkou část společného rozptylu těchto čtyřech proměnných má faktor sociálně žádoucích odpovědí na svědomí

77 Tabulka 11 Regresní modely pro verbální proenvironmentální orientaci Model sociodemografie Celkový model (sociodemografie, spravedlnost, zodpovědnost) B Beta t Sig. B Beta t Sig. Konstanta 3,62 28,46 0,000 1,97 6,03 0,000 Muž -0,11-0,08-2,53 0,012-0,03-0,02-0,67 0,502 Do 30 let 0,09 0,05 1,68 0,093 0,11 0,06 2,03 0,042 Starší 60 let -0,08-0,05-1,43 0,153-0,11-0,07-2,24 0,025 Vyučen 0,03 0,02 0,46 0,647 0,00 0,00 0,07 0,946 Maturita 0,16 0,11 2,27 0,023 0,13 0,09 2,06 0,040 VŠ, VOŠ 0,20 0,08 2,13 0,034 0,17 0,07 1,95 0, tisíc obyv -0,06-0,04-1,12 0,264-0,10-0,06-1,88 0, tisíc obyv 0,20 0,12 3,43 0,001 0,15 0,08 2,62 0, tisíc obyv -0,07-0,03-0,93 0,352-0,09-0,04-1,33 0,184 Praha 0,01 0,01 0,16 0,877-0,03-0,01-0,40 0,691 Věřící 0,12 0,08 2,51 0,012 0,09 0,06 1,94 0,053 Subj. soc. postavení -0,04-0,10-2,98 0,003-0,04-0,09-2,88 0,004 Spokojenost se životem 0,07 0,13 4,24 0,000 0,03 0,06 2,08 0,037 Levice-pravice -0,01-0,04-1,12 0,264-0,01-0,03-0,68 0,497 Nevolil by 0,06 0,03 0,87 0,383 0,09 0,05 1,39 0,166 ČSSD 0,06 0,04 0,98 0,326 0,06 0,03 0,99 0,322 KSČM 0,03 0,01 0,27 0,785 0,06 0,02 0,69 0,489 ODS 0,12 0,07 1,77 0,077 0,11 0,06 1,69 0,092 Zelení 0,33 0,10 3,05 0,002 0,27 0,08 2,69 0,007 KDU-ČSL 0,01 0,00 0,07 0,944-0,03-0,01-0,25 0,799 R R Sq Adj R Sq F Sig. 0,27 0,07 0,05 4,24 0,000 Model spravedlnost B Beta t Sig. B Beta t Sig. Konstanta -0,14-0,47 0,642 Obecný hierarchismus -0,01-0,01-0,49 0,627-0,02-0,02-0,76 0,447 Obecný fatalismus 0,02 0,02 0,77 0,444 0,04 0,04 1,31 0,190 Obecný individualismus 0,03 0,03 0,91 0,363 0,02 0,02 0,73 0,464 Obecný egalitarismus 0,02 0,03 0,87 0,383 0,00 0,00 0,03 0,978 Distr.ideologie askriptivismus 0,18 0,20 6,33 0,000 0,14 0,16 4,88 0,000 Distr.ideologie fatalismus 0,00 0,01 0,21 0,830 0,01 0,01 0,37 0,711 Distr.ideologie individualismus -0,02-0,03-0,91 0,364-0,03-0,04-1,20 0,232 Distr.ideologie egalitarismus 0,06 0,07 2,29 0,022 0,06 0,08 2,31 0,021 Penze askriptivismus 0,05 0,06 1,65 0,100 0,05 0,06 1,65 0,100 Penze fatalismus -0,03-0,04-1,25 0,213-0,02-0,03-1,05 0,295 Penze individualismus 0,01 0,01 0,32 0,752-0,01-0,01-0,45 0,655 Penze egalitarismus -0,01-0,02-0,45 0,649-0,01-0,01-0,20 0,841 Kolektivistická rodina 0,13 0,11 3,82 0,000 0,08 0,07 2,24 0,025 Reciproční rodina -0,05-0,05-1,78 0,076-0,02-0,02-0,67 0,504 Ropa fatalismus 0,01 0,01 0,31 0,754 0,01 0,02 0,69 0,493 Ropa individualismus -0,05-0,06-1,88 0,060-0,02-0,03-0,94 0,349 Ropa egalitarismus 0,14 0,17 5,57 0,000 0,13 0,16 5,31 0,000 Zodpovědnost jedince 0,30 0,21 7,17 0,000 R R Sq Adj R Sq F Sig. R R Sq Adj R Sq F Sig. 0,39 0,15 0,14 11,63 0,000 0,49 0,24 0,21 8,76 0,000 Zdroj: ISJP 2006, Lineární OLS regresní modely, chybějící hodnoty: Pairwise, N=min

78 Tabulka 12 Regresní modely pro proenvironmentální chování Celkový model (sociodemograf., spravedl., Model sociodemografie zodpov., verbální proenvi orientace) B Beta t Sig. B Beta t Sig. Konstanta 2,58 17,28 0,000 3,04 7,52 0,000 Muž -0,17-0,10-3,46 0,001-0,10-0,06-2,06 0,039 Do 30 let -0,02-0,01-0,31 0,754-0,01 0,00-0,15 0,882 Starší 60 let -0,09-0,05-1,51 0,132-0,15-0,07-2,46 0,014 Vyučen 0,23 0,12 2,87 0,004 0,20 0,11 2,61 0,009 Maturita 0,42 0,23 5,16 0,000 0,31 0,17 3,88 0,000 VŠ, VOŠ 0,65 0,21 5,87 0,000 0,47 0,15 4,36 0, tisíc obyv -0,20-0,09-3,02 0,003-0,22-0,10-3,49 0, tisíc obyv 0,02 0,01 0,32 0,752-0,10-0,04-1,41 0, tisíc obyv -0,49-0,18-5,94 0,000-0,45-0,17-5,75 0,000 Praha -0,03-0,01-0,30 0,766-0,04-0,01-0,41 0,681 Věřící 0,08 0,04 1,39 0,164 0,06 0,03 1,15 0,252 Subj. soc. postavení 0,06 0,11 3,55 0,000 0,05 0,11 3,54 0,000 Spokojenost se životem 0,09 0,14 4,77 0,000 0,06 0,09 3,20 0,001 Levice-pravice 0,02 0,04 1,09 0,278 0,01 0,02 0,57 0,572 Nevolil by -0,33-0,13-4,18 0,000-0,25-0,10-3,16 0,002 ČSSD -0,09-0,04-1,13 0,258-0,10-0,04-1,35 0,177 KSČM -0,19-0,05-1,71 0,088-0,13-0,04-1,19 0,233 ODS -0,04-0,02-0,46 0,644-0,10-0,05-1,27 0,205 Zelení 0,21 0,05 1,67 0,095 0,12 0,03 0,96 0,338 KDU-ČSL 0,17 0,04 1,32 0,186 0,16 0,04 1,31 0,192 R R Sq Adj R Sq F Sig. 0,44 0,20 0,18 13,77 0,000 Model spravedlnost B Beta t Sig. B Beta t Sig. Konstanta 3,69 9,86 0,000 Obecný hierarchismus 0,05 0,04 1,46 0,145 0,04 0,03 1,14 0,256 Obecný fatalismus -0,12-0,11-3,51 0,000-0,08-0,07-2,32 0,021 Obecný individualismus -0,03-0,03-0,89 0,374-0,04-0,04-1,18 0,238 Obecný egalitarismus 0,02 0,02 0,58 0,560-0,01-0,01-0,33 0,742 Distr.ideologie askriptivismus 0,07 0,06 2,02 0,044-0,04-0,03-1,03 0,303 Distr.ideologie fatalismus -0,03-0,03-1,19 0,233-0,01-0,01-0,22 0,827 Distr.ideologie individualismus 0,10 0,11 3,86 0,000 0,09 0,10 3,51 0,000 Distr.ideologie egalitarismus -0,11-0,11-3,49 0,001-0,08-0,07-2,34 0,020 Penze askriptivismus -0,04-0,04-1,06 0,291-0,04-0,04-1,15 0,250 Penze fatalismus -0,09-0,11-3,57 0,000-0,07-0,08-2,82 0,005 Penze individualismus 0,11 0,11 3,62 0,000 0,06 0,05 1,93 0,054 Penze egalitarismus -0,09-0,08-2,54 0,011-0,06-0,06-1,91 0,056 Kolektivistická rodina 0,09 0,06 2,02 0,043 0,02 0,02 0,58 0,561 Reciproční rodina -0,10-0,09-3,10 0,002-0,06-0,06-2,01 0,045 Ropa fatalismus -0,02-0,02-0,66 0,509-0,02-0,02-0,69 0,488 Ropa individualismus -0,11-0,11-3,49 0,000-0,05-0,05-1,75 0,080 Ropa egalitarismus 0,17 0,17 5,56 0,000 0,17 0,17 5,59 0,000 Zodpovědnost jedince 0,22 0,12 4,23 0,000 Verbální proenvi orientace 0,10 0,08 2,66 0,008 Věda vyřeší problémy -0,03-0,04-1,48 0,138 R R Sq Adj R Sq F Sig. R R Sq Adj R Sq F Sig. 0,43 0,19 0,17 15,16 0,000 0,57 0,32 0,30 12,43 0,000 Zdroj: ISJP 2006, Lineární OLS regresní modely, chybějící hodnoty: Pairwise, N=min

79 Proenvironmentální chování je výrazně více sociodemograficky ukotveno (18 % společného rozptylu) než verbální proenvironmentální orientace. Více je, především na statusové proměnné (vzdělání, subjektivní sociální postavení), vázána vyšší ochota platit vyšší ceny, ale i třídění odpadu je částečně determinováno statusem (viz Příloha 22). Obě proměnné proenvironmentálního chování jsou též vyšší pro lidi spokojené se svým životem a nižší pro obyvatele obcí s 5-19 tisíci a měst se tisíci obyvatel, pro muže a nevoliče. Principy spravedlnosti mají s proenvironmentálním chováním 17 % společného rozptylu, což je zhruba stejně jako sociodemografické proměnné. Méně angažovaní jsou obecně fatalisté a egalitaristé (obecný fatalismus, penzijní egalitarismus + fatalistická a egalitaristická ideologie distributivní spravedlnosti), zastánci ropného individualismu a reciproční rodinné ideologie. Aktivnější jsou zastánci rovné distribuce ropy mezi generacemi, individualisté (penze a ideologie spravedlnosti) a mírně se též projevuje vliv distributivního askriptivismu a kolektivistické rodinné ideologie. Celkový model, do nějž vstoupila i verbální proenvironmentální orientace a zodpovědnost, nachází 30 % společného rozptylu. Plyne z něj, že proenvironmentální chování je z velké části ukotveno primárně v sociodemografických charakteristikách a teprve potom v z nich částečně plynoucích vyznávaných principech sociální spravedlnosti. Řada indexů z oblasti spravedlnosti totiž ztratila se začleněním do souhrnného modelu svou významnost. Jedná se o penzijní egalitarismus a penzijní individualismus (ten ale vyjadřuje spíše zodpovědnost), kolektivistickou rodinu a distributivní askriptivismus (poslední dva indexy ale měly slabý vliv již v původním modelu). K výraznému snížení důležitosti došlo i u reciproční rodinné ideologie a distributivního egalitarismu. Oslabily také fatalismy (penzijní a obecný), které ale spíše vyjadřují postoj ke světu a životu a jediné je lze považovat za odpovídající kulturní teorii z hlediska jejich vztahu k přírodě. Z hlediska environmentální spravedlnosti ztratil statisticky významný vliv ropný individualismus, zatímco ropný egalitarismus (princip rovnosti a potřebnosti v otázce nerostných zdrojů) zůstal stejně silný i přes to, že je v modelu zařazena i zodpovědnost a verbální proenvironmentální orientace. Obě tyto proměnné mají navíc výrazně slabší vliv než ropný egalitarismus. To naznačuje, že názor, že by se planeta a její zdroje měly šetřit ve prospěch budoucích generací, je relativně samostatnou a přitom důležitou dimenzí pro míru proenvironmentálního chování

80 Ze sociodemografických proměnných neztratila svou významnost žádná proměnná. Citelně ale zeslábla úloha nevoličství, spokojenosti se životem, vzdělání a pohlaví. Subjektivní sociálního postavení a velikosti obcí 5-19 tisíc a tisíc obyvatel si svou sílu zachovaly. Nejsilnějším efektem při kontrole všech ostatních proměnných v modelu se vyznačuje velikost bydliště tisíc obyvatel, ropný egalitarismus, terciální vzdělání (VŠ, VOŠ) a zodpovědnost jedince za životní prostředí. Vzhledem k tomu, že velikost bydliště tisíc obyvatel a terciální vzdělání se týkají jen poměrně malé části respondentů, je po zodpovědnosti a ropném egalitarismu třetí nejdůležitější proměnnou subjektivní sociální postavení. Regresní model s vysvětlujícími proměnnými ropný egalitarismus, zodpovědnost za životní prostředí a subjektivní sociální postavení vysvětluje 15 % rozptylu proenvironmentálního chování (viz Příloha 21). V žádném z modelů vysvětlujících proenvironmentální orientaci se neprosadilo sebeumístění na levo-pravé ose. S verbální proenvironmentální orientací nemá žádnou souvislost a z proměnných chování souvisí pouze s ochotou platit vyšší ceny. Tato souvislost je dána hlavně sociálním statusem výše postavení lidé jsou častěji pravicově orientovaní a zároveň si mohou dovolit zaplatit vyšší ceny ve prospěch životního prostředí. I když tedy levo-pravá politická orientace s názory na distributivní spravedlnost souvisí, nemůže je nahradit v roli proměnné vysvětlující proenvironmentální orientaci

81 5 Závěry a zhodnocení Výsledky analýz svědčí o tom, že environmentální spravedlnost a ekologická zodpovědnost hrají v rámci problematiky životního prostředí důležitou roli. I na českých datech se tak potvrdily závěry, ke kterým došli zahraniční autoři. V řadě případů se objevila i souvislost proenvironmentální orientace s principy preferovanými v oblasti sociální spravedlnosti. Ta je ale často způsobena ukotveností představ o spravedlnosti v sociální struktuře. Hodnocení environmentální spravedlnosti/nespravedlnosti představuje v rámci environmentální problematiky důležité kritérium, které respondenta může ovlivnit, když se rozhoduje o svém chování, nebo když si vytváří postoj k životnímu prostředí. Řadí se tak po bok všech výše zmíněných dimenzí relevantních pro životní prostředí i dalších hledisek, jako je například hledisko etické, estetické, morální, normativní atd., a rozhodně paří k těm důležitějším z nich. Důležitost mezigenerační environmentální spravedlnosti se projevila i přesto, že se proměnné ekologického chování týkaly mikroúrovně (činností v soukromé sféře a domácnosti). Silnou stránkou mezigenerační environmentální spravedlnosti je přitom vztah k chování na mezo- a makroúrovni (ve veřejné sféře diskuze se známými, podpisy petice apod.) [Kals, Russell 2001]. Pro výzkumy zabývající se chováním ve veřejném prostoru je tak jistě velmi perspektivním konceptem. Význam pociťované zodpovědnosti jedince za životní prostředí tkví v tom, že se jedná o jednu jedinou, jasně formulovanou proměnnou, která však v sobě zrcadlí více podstatných charakteristik. Dle výše citovaných zdrojů je to právě pociťovaná zodpovědnost, přes kterou se promítá vliv hodnot, obecných přesvědčení a vnímání ekologické problematiky do osobních morálních norem a míry proenvironmentálního chování [Dietz, Fitzgerald, Schwom 2005], [Kals, Russell 2001]. Naopak, jako empiricky neužitečná, se v podobě, v jaké byla operacionalizována v datech ISJP, ukázala kulturní teorie a její univerzální kulturní orientace/typy. Jejich jednotlivé operacionalizace nebyly empiricky konzistentní vnitřně, mezi sebou, ani vzhledem k teoretickým předpokladům. Ve vztahu k životnímu prostředí by souhlasil pouze profil fatalistů, kteří se ve prospěch životního prostředí angažují ze všech nejméně. Egalitaristé ekologické problémy sice berou na vědomí, ale do jejich chování se to nepromítá. Askriptivisté jsou ekologicky uvědomělí a také aktivní a individualisté se chovají

82 proenvironmentálně, i když je ekologické problémy tolik nepálí. Všechny tyto vztahy jsou ale spíše slabé a liší se operacionalizaci od operacionalizace. Pro další výzkumy tak lze z využitých kulturně-teoretických operacionalizací doporučit zřejmě pouze fatalismus. Ostatní výroky, jimiž byly kulturní typy a jim příslušné ideologie charakterizovány, jsou spíše jen variacemi na zásluhové a rovnostářské principy. Celkově jsou více proenvironmentálně orientovaní především lidé, kteří přijímají svou část zodpovědnosti za životní prostředí a jsou pro zachování nerostných zdrojů budoucím generacím. Dále jsou většinou vzdělanější, výše postavení, aktivní a spokojení se svým životem. Zastávají meritokratické principy v práci a v oblasti sociálního zabezpečení, ale uvnitř rodiny jsou pro vzájemnou nezištnou pomoc. Profil proenvironmentálně orientovaných respondentů se tak zdá být profilem jakéhosi pozitivního správňáka. Z jaké části se za tímto profilem skrývá skutečný správňák a nakolik respondent, který má tendenci se vším souhlasit, případně odpovídat podle sociálně žádoucích norem, není možno na základě těchto dat určit. Může to však být námětem některého z dalších výzkumů. Z oblasti životního prostředí bylo k dispozici poměrně malé množství proměnných na to, aby mohly být přesněji postiženy jednotlivé dimenze proenvironmentální orientace. Například verbální proenvironmentální orientace se ukázala být jako poměrně vágně operacionalizovaná. Výsledky této práce jsou tak především orientačního a inspiračního významu a argumentem pro to, aby bylo téma spravedlnosti (zejména environmentální) a zodpovědnosti v budoucnu zařazeno do některého z výzkumů, které se budou týkat přímo životního prostředí a proenvironmentálního chování

83 6 Resumé Práce zkoumá souvislost preferovaných principů a ideologií spravedlnosti s názory na stav životního prostředí, proenvironmentálním chováním a ochotou k němu. Vychází především z kulturní teorie, která předpokládá existenci čtyř typů lidí (individualistů, fatalistů, egalitaristů a hierarchistů). Pro každý z těchto typů jsou podle kulturní teorie typické určité hodnoty, chování a další charakteristiky, včetně ideologie distributivní spravedlnosti a vztahu k přírodě. Dále práce testuje užitečnost konceptů environmentální spravedlnosti a ekologické zodpovědnosti. Nejdříve jsou sestrojeny kulturní typy a pro ně charakteristické ideologie spravedlnosti za pomoci tří různých operacionalizací. Jde o 1) obecné kulturní orientace založené na obecných výrocích týkajících se světa, života, sociálního státu a společnosti, 2) ideologie obecné distributivní spravedlnosti a 3) ideologie spravedlnosti v otázce penzí. Potom jsou vyextrahovány postoje teoreticky typické pro jednotlivé kulturní typy z baterií týkajících se 1) vzájemné podpory mezi příbuznými a 2) mezigenerační environmentální spravedlnosti (otázka spravedlnosti čerpání ropných zásob vůči budoucím generacím). Korelační analýza využitá k ověření konzistence kulturních typů následně prokazuje, že spolu jednotlivé operacionalizace nesouhlasí a že z dat není existence univerzálních kulturních typů, které by se projevovaly ve všech oblastech, patrná. V té podobě, v jaké byla operacionalizována v datech ISJP, se tedy kulturní teorie ukázala jako nefunkční. Vzhledem k empirické neužitečnosti kulturní teorie se další analýzy zaměřují na vztahy mezi proenvironmentální orientací a principy spravedlnosti (výkonový princip, princip rovnosti, potřebnosti atd.) preferovanými v jednotlivých oblastech spravedlnosti (environmentální spravedlnost, obecná distributivní spravedlnost, rodina, penzijní systém). Výsledky analýz svědčí o tom, že environmentální spravedlnost a ekologická zodpovědnost hrají v rámci problematiky životního prostředí důležitou roli. I na českých datech se tak potvrdily závěry, ke kterým došli zahraniční autoři. V řadě případů se objevila i souvislost proenvironmentální orientace s principy preferovanými v oblasti sociální spravedlnosti. Ta je ale často způsobena ukotveností představ o spravedlnosti v sociální struktuře

84 Celkově jsou více proenvironmentálně orientovaní především lidé, kteří přijímají svou část zodpovědnosti za životní prostředí a jsou pro zachování nerostných zdrojů budoucím generacím. Dále jsou většinou vzdělanější, výše postavení, aktivní a spokojení se svým životem. Zastávají meritokratické principy v práci a v oblasti sociálního zabezpečení, ale uvnitř rodiny jsou pro vzájemnou nezištnou pomoc. Na základě učiněných zjištění lze pro další využití ve výzkumech týkajících se životního prostředí doporučit především využití konceptů sociální spravedlnosti a ekologické zodpovědnosti. Vzhledem k tomu, že profil proenvironmentálně orientovaných respondentů vyznívá až podezřele správňácky nabízí se jako námět dalšího zkoumání také problematika vlivu sociálně žádoucích odpovědí. 7 Summary This thesis examined how the preferred principles and ideologies of justice are related to the proenvironmental attitudes and behaviour. The main theoretical base was the cultural theory and its grid-group concept which assumes that there are four main cultural types (individualists, fatalists, egalitarians and hierarchists). According to this theory, each type has its characteristic values, behaviours and attitudes, including the myth of nature and distributive justice ideology. The further concepts tested in this thesis were environmental justice and ecological responsibility. At first, the cultural types and their characteristic justice ideologies were created using three different operationalizations, namely 1) general cultural orientations based on statements about the world, life, welfare and society, 2) general distributive justice ideologies and 3) justice ideologies concerning the pensions. Afterwards, the attitudes theoretically typical for the cultural types were extracted from the batteries dealing with the 1) support among the relatives and 2) intergenerational environmental justice (fairness of the present depletion of oil resources toward the future generations). The correlation analysis used to examine, how consistent the cultural types are, proved that the particular operationalizations don t correspond to each other and that there is no evidence for existence of the universal cultural types assumed by the cultural theory the cultural theory didn t prove to be empirically useful in the way it was operationalized in the ISJP 2006 data

85 With respect to the empirical failure of the cultural theory further analyses focused on the relationships between the proenvironmental orientation and preferences of particular principles (meritocratic, egalitaristic, need principle) in specific fields of justice (distributive justice, environmental justice, justice in the family etc.). It turned out that especially environmental justice and ecological responsibility play a very important role when dealing with the environmental issues. These results correspond to the findings made by authors in other countries and confirmed the usefulness of these two concepts in our country. Some relationships between the preferred social justice principles and proenvironmental orientation were also found. But many of them are given by the fact that justice principles are embedded in the social structure. More proenvironmentally oriented people can be described as those who accept their responsibility for the environment and who agree that future generations should be left enough natural resources. They are mainly higher educated with higher social status, they are active and satisfied with their lives. At work and in the social policy issues they prefer meritocratic principles, but among the relatives and family they are for the selfless support. Summing up the findings made in this thesis, the employment of environmental justice and ecological responsibility in the further research on environmental issues is highly recommended. Regarding the positive profile of proenvironmentally oriented respondents the social desirability issue seems to be also interesting for future research

86 8 Seznamy grafů, obrázků a tabulek Graf 1 Výroky identifikující obecné kulturní typy distribuce odpovědí Graf 2 Výroky identifikující ideologie distributivní spravedlnosti distribuce odpovědí Graf 3 Výroky identifikující ideologie spravedlnosti v otázce penzí distribuce odpovědí Graf 4 Výroky identifikující rodinné ideologie distribuce odpovědí Graf 5 Výroky týkající se intergenerační spravedlnosti v otázce ropy distribuce odpovědí Graf 6 Proměnné týkající se životního prostředí distribuce odpovědí Graf 7 Indexy proenvironmentální orientace distribuce hodnot Graf 8 Vyhraněné typy a jejich průměrná proenvironmentální orientace Graf 9 Sociodemografická struktura a průměrná proenvironmentální orientace Obrázek 1 Schéma vztahů analyzovaných v této práci Obrázek 2 Příklad modelu vysvětlujícího proenvironmentální orientaci pomocí hodnotových orientací (Teorie preonvironmentální orientace založená na hodnotách, přesvědčeních a normách) Obrázek 3 Příklad modelu vysvětlujícího proenvironmentální chování mj. pomocí soudů z oblasti environmentální spravedlnosti Obrázek 4 Pozice a některé základní charakteristiky kulturních typů a jejich vnímání přírody Tabulka 1 Shrnutí dosud zmíněných konstruktů, proměnných a dimenzí Tabulka 2 Konstrukce indexů obecných kulturních orientací Tabulka 3 Konstrukce indexů příklonu k ideologiím obecné distributivní spravedlnosti Tabulka 4 Konstrukce indexů příklonu k ideologiím spravedlnosti v otázce penzí Tabulka 5 Faktorové zátěže výroků identifikujících rodinné ideologie Tabulka 6 Konstrukce indexů ideologií spravedlivého rozdělení ropných zásob Tabulka 7 Korelace mezi operacionalizacemi kulturních typů, jim příslušejícími ideologiemi a principy Tabulka 8 Charakteristiky jednotlivých oblastí spravedlnosti Tabulka 9 Korelační struktura baterie týkající se životního prostředí Tabulka 10 Korelace síla vztahů mezi environmentálními proměnnými a spravedlností Tabulka 11 Regresní modely pro verbální proenvironmentální orientaci Tabulka 12 Regresní modely pro proenvironmentální chování

87 9 Použitá literatura Agyeman, J., B. Evans Just sustainability: The emerging discourse of environmental justice in Britain? The Geographical Journal 170 (2): Arts, W Prinzipien der Verteilungsgerechtigkeit. Die theoretische Rekonstruktion der soziologischen Zugangsweisen." In H-P. Müller, B.Wegener (eds.). Soziale Ungleichheit und soziale Gerechtigkeit. Opladen: Leske + Budrich. Carriere, E., L. Scruggs A Cross-national Study of the Cultural Sources of Environmental Attitudes: Evidence from the 2000 ISSP. Přípsěvek přednesený na American Political Science Association Annual Meeting. San Francisco, CA, Coughlin, R. M., Ch. Lockhart Grid-Group Theory and Political Ideology: A Consideration of Their Relative Strengths and Weaknesses for Explaining the Structure of Mass Belief Systems. Journal of Theoretical Politics 10: Diekmann, A., A. Franzen Einsicht in ökologische Zusammenhänge und Umweltverhalten. Pp in P. Gehr, C. Kost, G. Stephan (eds.). CO2. Eine Herausforderung für die Menschheit. Berlin: Springer. Diekmann, A., P. Preisendörfer Umweltsoziologie: Eine Einführung. Reinbek: Rowohlt. Dietz, T., A. Fitzgerald, R. Schwom Environmental Values. Annual Review of Environment and Resources. 30: Elvers, H.-D Umweltgerechtigkeit als Forschungsparadigma der Soziologie. Soziologie. 36: Franzen, A Environmental Attitudes in International Comparison: An Analysis of the ISSP Surveys 1993 and Social Science Quarterly, 84 (2): Hendl J Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. Hiskes, R. P The Right to a Green Future: Human Rights, Environmentalism and Intergenerational Justice. Human Rights Quarterly 27 (4): Hunter, L. M., A. Hatch, A. Johnson Cross-National Gender Variation in Environmental Behaviors. Social Science Quarterly 85 (3): 677nn. Kals, E., Y. Russel Individual Conceptions of Justice and Their Potential for Explaining Proenvironmental Decision Making. Social Justice Research 14 (4): Kelly, M. a kol Cultural Sources of Support on which Environmental Attitudes and Behaviours Draw. Second Report from the Research Programme on Environmental Attitudes, Values and Behaviour in Ireland. Dublin: University College Dublin. Kuckartz, U., A. Rheingans-Heintze Das Leitbild der nachhaltigen Entwicklung: Bekanntheit und Zustimmung. In. Trends im Umweltbewusstsein. VS-Verlag. Kuckartz, U., S. Rädiker, A. Rheingans-Heintze Umweltbewusstsein in Deutschland Ergebnisse einer repräsentativen Bevölkerungsumfrage. Berlin: Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit. Librová, H Vlažní a váhaví (Kapitoly o ekologickém luxusu). Brno: Doplněk. Liebig, S Sozialegerechtigkeitsforschung und Gerechtigkeit in Unternehmen. München: Rainer Hampp Verlag. Matuška, L., H. Jeřábek Sociální spravedlnost v mezinárodní perspektivě Projekt ISJP s českou účastí a červencové setkání RC Sociology of Law (ISA) v Berlíně. Sociologický časopis 43 (4):

88 Matějů, P., K. Vlachová a kol Nerovnost, spravedlnost, politika Česká republika Praha: SLON. Neugebauer, B Die Erfassung von Umweltbewusstsein und Umweltverhalten. ZUMA-Methodenbericht Nr. 2004/07. Mannheim: ZUMA. Plapp, T Wahrnehmung von Risiken aus Naturkatastrophen. Eine empirische Untersuchung in sechs gefährdeten Gebieten Süd- und Westdeutschlands. Karlsruhe: Universität Fridericiana zu Karlsruhe. (disertace). Rabušic, L Je česká společnost postmaterialistická? Sociologický časopis 36 (1): Rippl, S Cultural theory and risk perception: a proposal for a better measurement. Journal of Risk Research 5 (2): Russell, Y Intergenerationelle Verantwortlichkeit und Gerechtigkeit im globalen Umweltschutz. Trier: Universität Trier. (disertace). Schwarz, M., M. Thompson Divided we stand: Redefining politics, technology and social choice. Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Soukup, P ISSP Životní prostředí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, edice Sociologické studie 01: 06. SRU Der Rat von Sachverständigen für Umweltfragen Umweltgutachten Stuttgart: Kohlhammer. Stark, G., S. Liebig, B. Wegener Gerechtigkeitsideologien. In A. Glöckner- Rist (ed.). ZUMA-Informationssystem. Elektronisches Handbuch sozialwissenschaftlicher Erhebungsinstrumente. ZIS Version Mannheim: Zentrum für Umfragen, Methoden und Analysen. Šafr, J., I. Bayer Vliv strukturálních vs. osobnostních faktorů na ideologie distributivní spravedlnosti v ČR Naše společnost 5 (2): Thompson, M., A. Wildavsky, R. Ellis Cultural Theory. Boulder: Westview Press. Řeháková, B Determinanty vztahu k ochraně životního prostředí. Sociologický časopis 37 (4): Řeháková, B Measuring Value Orintations with the Use of S.H. Schwartz s Value Portraits. Praha: Sociologický ústav AV ČR, edice Sociologické studie 05: 01. Wegener, B., S. Liebig Hierarchical and Social Closure Conceptions of Distributive Social Justice: A Comparison of East and West Germany. in J. R. Kluegel, R. James, D.S. Mason, B. Wegener (eds.). Social Justice and Political Change. Public Opinion in Capitalist and Post-Communist States. New York: Aldine/de Gruyter. Wegener, B., S. Liebig Is the Inner Wall Here to Stay? Justice Ideologies in Unified Germany. Social Justice Research 13 (2): Elektronické zdroje: Burger, P Was ist Nachhaltige Entwicklung? (přednáška) [online]. Basel: Universität Basel [cit ]. Dostupné z: < ISJP International Social Justice Project (oficiální stránka) [online]. Berlin: Humboldt University Berlin. cit. [ ]. Dostupné z: <

89 10 Seznam příloh Příloha 1: Indexy obecných kulturních orientací (graf) Příloha 2: Vzájemné korelace indexů obecných kulturních orientací (tabulka) Příloha 3: Faktorové zátěže výroků identifikujících ideologie obecné distributivní spravedlnosti (tabulka) Příloha 4: Indexy ideologií obecné distributivní spravedlnosti (graf) Příloha 5: Vzájemné korelace indexů ideologií obecné distributivní spravedlnosti (tabulka) Příloha 6: Faktorové zátěže výroků identifikujících ideologie spravedlnosti v otázce penzí (tabulka) Příloha 7: Indexy ideologií spravedlnosti v otázce penzí (graf) Příloha 8: Vzájemné korelace indexů ideologií spravedlnosti v otázce penzí (tabulka) Příloha 9: Indexy rodinných ideologií (graf) Příloha 10: Korelační struktur baterie týkající se využívání ropných zásob (tabulka) Příloha 11: Faktorové zátěže výroků identifikujících ideologie spravedlnosti v otázce ropy (tabulka) Příloha 12: Indexy ideologií spravedlivého rozdělení ropných zásob mezi generacemi (graf) Příloha 13: Vzájemné korelace ideologií spravedlivého rozdělení ropných zásob (tabulka) Příloha 14: Faktorové zátěže proenvironmentální orientace (tabulka) Příloha 15: Vzájemné korelace environmentálních indexů (tabulka) Příloha 16: Zastoupení vyhraněných typů v jednotlivých oblastech spravedlnosti (graf) Příloha 17: Zastoupení vyhraněných typů v jednotlivých oblastech spravedlnosti (tabulka) Příloha 18: Statisticky významné rozdíly v proenvironmentální orientaci mezi vyhraněnými typy (tabulka) Příloha 19: Třídění respondentů dle sociodemografických charakteristik (tabulka) Příloha 20: Statisticky významné rozdíly v proenvironmentální orientaci sociodemografie (tabulka) Příloha 21 Proměnné nejsilněji ovlivňující proenvironmentální orientaci (tabulka) Příloha 22 Porovnání sociodemografické ukotvenosti třídění odpadů a ochoty platit vyšší ceny (tabulka) Příloha 23 Základní deskriptivní statistiky všech použitých výroků (tabulka) Příloha 24 Základní deskriptivní statistiky všech použitých indexů (tabulka) Příloha 25 Koncepční tabulka shrnující proměnné odpovídající kulturním orientacím a ideologiím spravedlnosti (tabulka)

90 11 Přílohy Příloha 1: Indexy obecných kulturních orientací (graf) 33% 28% 29% 28% 21% 19% 12% 7% 3% 4% 1% 1% 1% 6% 18% 19% 14% 9% 4% 4% 1% 0% 1% 11% 22% 16% 11% 6% 19% 18% 11% 11% 5% 6% 1% 2% 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 Obecný hierarchismus Obecný fatalismus Obecný individualismus Obecný egalitarismus Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1298 Příloha 2: Vzájemné korelace indexů obecných kulturních orientací (tabulka) Obecný Obecný Obecný Obecný Levicepravice hierarchismus fatalismus individualismus egalitarismus Obecný hierarchismus 1,00 0,04-0,03 0,00-0,02 Obecný fatalismus 0,04 1,00-0,19 0,12-0,14 Obecný individualismus -0,03-0,19 1,00-0,15 0,24 Obecný egalitarismus 0,00 0,12-0,15 1,00-0,17 Levice-pravice -0,02-0,14 0,24-0,17 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1121 Pozn. Kendallovo tau b Příloha 3: Faktorové zátěže výroků identifikujících ideologie obecné distributivní spravedlnosti (tabulka) Askript. Egalit. Indiv. Fatal. Lidé mají právo předat vlastní majetek svým dětem,859,163 Lidé mají právo si ponechat to, co si vydělají, i když to znamená, že někteří budou bohatší než jiní,851,149 Stát by měl každému zaručit minimální životní úroveň,835 Stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat,809,145 Jen když jsou rozdíly v platech dostatečně velké, existuje motivace pro individuální výkon,108,865 Je zcela správné, když podnikatelé mají velké zisky, protože nakonec z toho mají všichni prospěch,120 -,250,781 Nemá smysl diskutovat o sociální spravedlnosti, když není možné věci změnit -,123,819 V dnešní době je těžké se orientovat v tom, co je vlastně spravedlivé a co ne,131,132,781 Vysvětlený rozptyl (celkem 71,2%) 19,0% 18,5% 17,4% 16,3% Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1342, Chybějící hodnoty: Pairwise Extrakce: Metoda hlavních komponent, Rotace: Varimax

91 Příloha 4: Indexy ideologií obecné distributivní spravedlnosti (graf) 35% 30% 28% 16% 6% 8% 0% 1% 3% 0% 7% 2% 4% 12% 21% 17% 17% 11% 9% 4% 6% 20% 16% 17% 15% 11% 6% 4% 22% 21% 13% 8% 1%1% 3%4% 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 Distr.ideologie askriptivismus Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1391 Distr.ideologie fatalismus Distr.ideologie individualismus Distr.ideologie egalitarismus Příloha 5: Vzájemné korelace indexů ideologií obecné distributivní spravedlnosti (tabulka) Distr.ideologie Distr.ideologie Distr.ideologie Distr.ideologie Levicepravice askriptivismus fatalismus individualismus egalitarismus Distr.ideologie askriptivismus 1,00-0,03 0,19-0,01 0,15 Distr.ideologie fatalismus -0,03 1,00-0,03 0,20-0,10 Distr.ideologie individualismus 0,19-0,03 1,00-0,10 0,19 Distr.ideologie egalitarismus -0,01 0,20-0,10 1,00-0,25 Levice-pravice 0,15-0,10 0,19-0,25 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1196 Pozn. Kendallovo tau b Příloha 6: Faktorové zátěže výroků identifikujících ideologie spravedlnosti v otázce penzí (tabulka) Askript Fatal Egalit Indiv Ti, kteří byli úspěšní ve své kariéře, by si ve stáří měli užívat uznání a bohatství 0,800 0,126 0,150 Je spravedlivé, že zámožní lidé jsou schopni získat vyšší penzi než ostatní 0,680-0,251 0,138 Je nespravedlivé, že ti, kteří vydělávali víc ve svém zaměstnání, nyní dostávají opět vyšší důchod -0,575 0,182 0,370 0,211 Je lepší užít si své peníze dnes, než je schovávat do důchodu 0,851 Nemá smysl se připravovat na stáří, protože jeden nikdy neví, co nás v budoucnu čeká 0,845 Státní penzijní systém by měl přispívat k větší rovnosti v příjmech a životních podmínkách mezi starými lidmi 0,838-0,202 Bohatí by měli ze státního penzijního systému dostávat nižší starobní důchody -0,413 0,653 0,108 Je dostačující, pokud starobní důchod ze státního penzijního systému pokrývá základní lidské potřeby 0,332 0,729 Každý by měl nést odpovědnost sám za sebe a své zabezpečení ve stáří 0,283-0,161-0,119 0,729 Vysvětlený rozptyl (celkem 66,4%) 19 % 18 % 15 % 13 % Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1393, Chybějící hodnoty: Pairwise Extrakce: Metoda hlavních komponent, Rotace: Varimax

92 Příloha 7: Indexy ideologií spravedlnosti v otázce penzí (graf) 25% 4% 3% 1% 1% 10% 13% 16% 17% 12% 10% 5% 4% 3% 11% 9% 19% 18% 16% 11% 9% 3% 2% 3% 7% 15% 19% 16% 10% 4% 1% 2%3%4% 22% 21%20% 11% 11% 7% ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 Penze askriptivismus Penze fatalismus Penze individualismus Penze egalitarismus Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1343 Příloha 8: Vzájemné korelace indexů ideologií spravedlnosti v otázce penzí (tabulka) Penze Penze Penze Penze Levicepravice askriptivismus fatalismus individualismus egalitarismus Penze askriptivismus 1,00-0,07 0,10-0,31 0,23 Penze fatalismus -0,07 1,00 0,12 0,03 0,00 Penze individualismus 0,10 0,12 1,00-0,09 0,17 Penze egalitarismus -0,31 0,03-0,09 1,00-0,18 Levice-pravice 0,23 0,00 0,17-0,18 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1154 Pozn. Kendallovo tau b Příloha 9: Indexy rodinných ideologií (graf) 22% 0% 0% 0% 0% 1% 1% 0% 8% 7% 6% 4% 3% 17% 11% 13% 11% 7% 10% 2% 1% 3% 11% 8% 15% 14% 9% 6% 4% 3%2% 1 2,2 2,6 3 3,4 3,8 4,2 4, Kolektivistická rodina Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1346 Reciproční rodina

93 Příloha 10: Korelační struktur baterie týkající se využívání ropných zásob (tabulka) Zajistit dostat. zásoby Zanechat zásoby stejná úroveň Každá generace sama zodpovědná Ospravedlnitelná, pokud prospěch Lepší technolog. možnosti Není možné ovlivnit Současná spotřeba ropy by měla být omezena, aby byly zajištěny její dostatečné zásoby pro budoucí generace 1,00 0,55-0,03 0,10-0,29-0,17 Budoucím generacím musí být zanechány dostatečné zásoby ropy, aby si mohly dovolit stejnou životní úroveň jako my 0,55 1,00-0,04 0,21-0,29-0,15 Každá generace je sama zodpovědná za to, jak si zabezpečí své energetické potřeby -0,03-0,04 1,00 0,12 0,21 0,10 Neomezená spotřeba ropy je ospravedlnitelná, pokud z ní budou mít prospěch budoucí generace 0,10 0,21 0,12 1,00 0,01 0,14 Je ospravedlnitelné vyčerpat naše ropné zásoby, protože budoucí generace budou mít lepší technologické možnosti -0,29-0,29 0,21 0,01 1,00 0,27 Světovou spotřebu ropy tak jako tak není možné ovlivnit -0,17-0,15 0,10 0,14 0,27 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N= minimálně 1191 Pozn. Kendallovo tau b Příloha 11: Faktorové zátěže výroků identifikujících ideologie spravedlnosti v otázce ropy (tabulka) Egalitar Indiv+ fatal Současná spotřeba ropy by měla být omezena, aby byly zajištěny její dostatečné zásoby pro budoucí generace,865 -,124 Budoucím generacím musí být zanechány dostatečné zásoby ropy, aby si mohly dovolit stejnou životní úroveň jako my,861 -,103 Každá generace je sama zodpovědná za to, jak si zabezpečí své energetické potřeby,174,800 Je ospravedlnitelné vyčerpat naše ropné zásoby, protože budoucí generace budou mít lepší technologické možnosti -,399,676 Světovou spotřebu ropy tak jako tak není možné ovlivnit -,254,556 Vysvětlený rozptyl (celkem 63,5%) 34,9% 28,6% Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1275, Chybějící hodnoty: Pairwise Extrakce: Metoda hlavních komponent, Rotace: Varimax Příloha 12: Indexy ideologií spravedlivého rozdělení ropných zásob mezi generacemi (graf) 30% 29% 34% 22% 15% 7% 7% 2% 1% 13% 7% 9% 11% 4% 5% 18% 13% 6% 2% 6% 19% 24% 17% 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4, ,5 2 2,5 3 3,5 4 4, Ropa egalitarismus Ropa individualismus Ropa fatalismus Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně

94 Příloha 13: Vzájemné korelace ideologií spravedlivého rozdělení ropných zásob (tabulka) Ropa egalitarismus Ropa individualismus Ropa fatalismus Ropa egalitarismus 1,00-0,21-0,17 Ropa individualismus -0,21 1,00 0,22 Ropa fatalismus -0,17 0,22 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1166 Pozn. Kendallovo tau b Příloha 14: Faktorové zátěže proenvironmentální orientace (tabulka) Verbální proenvironmentální orientace Proenvironmentální chování Kvůli lidským zásahům do přírody dramaticky přibude množství extrémních výkyvů počasí,837,016 Mnohá tvrzení o ekologických hrozbách jsou zveličena -,573 -,152 Pokaždé, když spalujeme uhlí, ropu nebo zemní plyn, přispíváme tím ke skleníkovému efektu,749,062 Jak dalece jste Vy osobně ochoten/ochotna v zájmu ochrany životního prostředí platit mnohem vyšší ceny,024,819 Jak často si dáte práci, abyste třídil(a) domácí odpad?,157,772 Vysvětlený rozptyl (celkem 58,2 %) 32,3 % 25,9 % Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1361; Chybějící hodnoty: Pairwise Extrakce: Metoda hlavních komponent, Rotace: Varimax Příloha 15: Vzájemné korelace environmentálních indexů (tabulka) Index verbální proenvironmentální orientace Index proenvironmentálního chování Zodpovědnost za životní prostředí má každý jedinec Index verbální proenvironmentální orientace 1,00 0,17 0,33 Index proenvironmentálního chování 0,17 1,00 0,25 Zodpovědnost za životní prostředí má každý jedinec 0,33 0,25 1,00 Zdroj: ISJP 2006, N= minimálně 1241 Pozn. Kendallovo tau b

95 Příloha 16: Zastoupení vyhraněných typů v jednotlivých oblastech spravedlnosti (graf) Obecný nevyhraněný 44% Dominantní kulturní orientace Obecný hierarchista Obecný fatalista Obecný individualista Obecný egalitarista 12% 10% 12% 23% Dominantní distributivní ideologie Distr.ideologie nevyhraněný Distr.ideologie askriptivista Distr.ideologie fatalista Distr.ideologie individualista Distr.ideologie egalitarista 14% 17% 24% 19% 26% Dominantní ideologie penze Penze nevyhraněný Penze askriptivista Penze fatalista Penze individualista Penze egalitarista 16% 12% 11% 21% 41% Dominantní rodinná ideologie Dominantní ideologie ropa Rodina nevyhraněný Kolektivistická rodina Reciproční rodina Ropa nevyhraněný Ropa fatalista Ropa individualista Ropa egalitarista 12% 13% 22% 32% 33% 43% 45% Zdroj: ISJP 2006, N=

96 Příloha 17: Zastoupení vyhraněných typů v jednotlivých oblastech spravedlnosti (tabulka) Dominantní kulturní orientace Dominantní distributivní ideologie Dominantní ideologie penze Dominantní rodinná ideologie Dominantní ideologie ropa Zdroj: ISJP 2006 Počet Procenta Obecný nevyhraněný % Obecný hierarchista % Obecný fatalista % Obecný individualista % Obecný egalitarista % Total % Distr.ideologie nevyhraněný % Distr.ideologie askriptivista % Distr.ideologie fatalista % Distr.ideologie individualista % Distr.ideologie egalitarista % Total % Penze nevyhraněný % Penze askriptivista % Penze fatalista % Penze individualista % Penze egalitarista % Total % Rodina nevyhraněný % Kolektivistická rodina % Reciproční rodina % Total % Ropa nevyhraněný % Ropa fatalista % Ropa individualista % Ropa egalitarista % Total %

97 Příloha 18: Statisticky významné rozdíly v proenvironmentální orientaci mezi vyhraněnými typy (tabulka) Dominantní kulturní orientace Dominantní distributivní ideologie Dominantní ideologie penze Dominantní rodinná ideologie Dominantní ideologie ropa Verbální proenvi orientace Proenvi chování Verbální proenvi orientace Proenvi chování Obecný nevyhraněný -0,15-0,06 (A) C Obecný hierarchista 0,07 0,16 (B) C Obecný fatalista 0,01-0,40 (C) Obecný individualista 0,13 0,15 (D) A A C Obecný egalitarista 0,19 0,09 (E) A C Distr.ideologie nevyhraněný -0,53 0,03 (A) Distr.ideologie askriptivista 0,12 0,03 (B) A Distr.ideologie fatalista 0,07-0,12 (C) A Distr.ideologie individualista 0,13 0,37 (D) A A B C E Distr.ideologie egalitarista 0,05-0,20 (E) A Penze nevyhraněný -0,12-0,03 (A) Penze askriptivista 0,20 0,26 (B) A A C E Penze fatalista -0,09-0,23 (C) Penze individualista -0,04 0,22 (D) C E Penze egalitarista 0,14-0,13 (E) A Rodina nevyhraněný -0,25-0,10 (A) Kolektivistická rodina 0,24 0,17 (B) A C A C Reciproční rodina -0,02-0,26 (C) A Ropa nevyhraněný -0,29-0,01 (A) C Ropa fatalista 0,11-0,14 (B) A Ropa individualista -0,13-0,26 (C) Ropa egalitarista 0,24 0,22 (D) A C A B C Zdroj: ISJP 2006, N=1292 pro verbální proenvironmentální orientaci a 1403 pro chování. Tabulka zobrazuje rozdíly významné na 5 % hladině významnosti. Pro každou dvojici řádků, mezi kterými je statisticky významný rozdíl, je zobrazeno písmeno řádku s nižším průměrem v řádku s vyšším průměrem. Testy jsou založeny na párových t-testech s Bonferroniho korekcí

98 Příloha 19: Třídění respondentů dle sociodemografických charakteristik (tabulka) Pohlaví Kategorizovaný věk Vzdělání Velikost bydliště Věřící Kategorizované subj soc. postavení Subj. soc. postavení Počet Procenta Počet Procenta žena % nespokojený % Kategorizovaná středně spokojenost se muž % spokojený % životem do 30 let % spokojený % let % % Starší 60 let % % ZŠ % % Spokojenost se Vyučen % životem % maturita % % VOŠ, VŠ % % do 5 tisíc obyv % % 5-19 tisíc obyv % levice % tisíc obyv % Kategorizovaná střed % tisíc levice-pravice obyv % pravice % Praha % % nevěřící % % věřící % % nízké soc. postav % % střední soc. postav % Levice-pravice % vysoké soc.postav 85 6% % % % % % % % % % % Nevolil by % % CSSD % % KSCM 108 7% % Volil by ODS % % SZ 66 5% % KDU-CSL 69 5% Nesdělil, neví %

99 Příloha 20: Statisticky významné rozdíly v proenvironmentální orientaci sociodemografie (tabulka) Verbální proenvi orientace Proenvi chování Verbální proenvi orientace Proenvi chování Pohlaví žena 0,07 0,07 (A) B B muž -0,09-0,10 (B) do 30 let 0,13 0,08 (A) C C Kategorizovaný věk let -0,01 0,06 (B) C Starší 60 let -0,08-0,18 (C) ZŠ -0,09-0,40 (A) Vzdělání vyučen -0,10-0,18 (B) maturita 0,09 0,18 (C) B A B VOŠ, VŠ 0,10 0,52 (D) A B C do 5 tisíc obyv -0,04 0,09 (A) D 5-19 tisíc obyv -0,12-0,10 (B) D Velikost bydliště tisíc obyv 0,22 0,07 (C) A B D D tisíc obyv -0,12-0,38 (D) Praha 0,09 0,27 (E) B D Věřící nevěřící -0,05-0,02 (A) věřící 0,11 0,04 (B) A Kategorizované nízké soc. postav 0,01-0,38 (A) subj soc. střední soc. postav 0,03 0,15 (B) A postavení vysoké soc.postav -0,11 0,15 (C) A Kategorizovaná nespokojený -0,08-0,33 (A) spokojenost se středně spokojený -0,08-0,05 (B) A životem spokojený 0,18 0,27 (C) A B A B levice 0,04-0,19 (A) Kategorizovaná levice-pravice střed -0,07 0,06 (B) A pravice 0,05 0,19 (C) A nevolil by -0,02-0,46 (A) ČSSD -0,01-0,07 (B) A KSČM -0,10-0,38 (C) Volil by ODS 0,04 0,21 (D) A B C SZ 0,43 0,33 (E) A B C G A C KDU-ČSL -0,05 0,21 (F) A C nesdělil, neví, co by volil -0,08 0,10 (G) A C Zdroj: ISJP 2006, N=minimálně 1120 pro verbální proenvironmentální orientaci a 1203 pro chování. Tabulka zobrazuje rozdíly významné na 5 % hladině významnosti. Pro každou dvojici řádků, mezi kterými je statisticky významný rozdíl, je zobrazeno písmeno řádku s nižším průměrem v řádku s vyšším průměrem. Testy jsou založeny na párových t-testech s Bonferroniho korekcí

100 Příloha 21 Proměnné nejsilněji ovlivňující proenvironmentální orientaci (tabulka) Verbální proenvironmentální orientace R R Sq Adj. R Sq R Sq Change Zodpovědnost jedince 0,33 0,11 0,11 0,11 Distr.ideologie askriptivismus 0,38 0,14 0,14 0,03 Ropa egalitarismus 0,41 0,17 0,17 0, tisíc obyv 0,43 0,18 0,18 0,01 Kolektivistická rodina 0,44 0,19 0,19 0,01 Proenvironmentální chování R R Sq Adj. R Sq R Sq Change Zodpovědnost jedince 0,25 0,06 0,06 0,06 Subj. soc. postavení 0,34 0,12 0,12 0,05 Ropa egalitarismus 0,39 0,15 0,15 0,04 Obecný fatalismus 0,42 0,18 0,18 0, tisíc obyv 0,44 0,20 0,19 0,02 Nevolil by 0,46 0,21 0,21 0,01 Penze egalitarismus 0,47 0,22 0,22 0,01 Index verbální proenvironmentální orientace 0,48 0,23 0,23 0,01 Distr.ideologie individualismus 0,49 0,24 0,24 0,01 Zdroj: ISJP 2006, Lineární OLS regresní modely, chybějící hodnoty: Pairwise, N=min. 1251, metoda Stepwise Každý řádek reprezentuje jeden model. V každém modelu jsou v roli vysvětlujících proměnných všechny proměnné od tohoto řádku výš. Tabulka zahrnuje jen ty proměnné, které přidáním do modelu zvýšily vysvětlený rozptyl minimálně o 1%

101 Příloha 22 Porovnání sociodemografické ukotvenosti třídění odpadů a ochoty platit vyšší ceny (tabulka) Třídění odpadu R R Sq Adj. R Sq R Sq Change Nevolil by 0,18 0,03 0,03 0, tisíc obyv 0,24 0,06 0,06 0,03 Spokojenost se životem 0,28 0,08 0,08 0,02 Pohlaví 0,30 0,09 0,09 0,01 VŠ, VOŠ 0,31 0,10 0,09 0,01 Maturita 0,33 0,11 0,10 0,01 KDU-ČSL 0,34 0,11 0,11 0,00 Vyučen 0,34 0,12 0,11 0,00 Ochota platit vyšší ceny R R Sq Adj. R Sq R Sq Change Subj. soc. postavení 0,25 0,06 0,06 0,06 Levice-pravice 0,29 0,09 0,09 0, tisíc obyv 0,32 0,10 0,10 0,02 Spokojenost se životem 0,34 0,12 0,12 0,02 Starší 60 let 0,37 0,13 0,13 0, tisíc obyv 0,38 0,15 0,14 0,01 Nevolil by 0,40 0,16 0,15 0,01 VŠ, VOŠ 0,40 0,16 0,16 0,01 Maturita 0,41 0,17 0,17 0,01 Vyučen 0,42 0,18 0,17 0,01 Zelení 0,42 0,18 0,17 0,00 Zdroj: ISJP 2006, Lineární OLS regresní modely, chybějící hodnoty: Pairwise, N=min. 1324, metoda Stepwise Každý řádek reprezentuje jeden model. V každém modelu jsou v roli vysvětlujících proměnných všechny proměnné od tohoto řádku výš. Vzhledem k tomu, že obě proměnné chování jsou pouze pětibodové škály, jedná se jen o orientační údaj

102 Příloha 23 Základní deskriptivní statistiky všech použitých výroků (tabulka) (čím vyšší průměr, tím větší průměrný souhlas) N Min Max Směrodatná Průměr odchylka Šikmost Špičatost Vláda by měla přerozdělovat příjem od těch, co jsou na tom lépe, těm, co jsou na tom hůře ,80 1,24 0,09-1,04 Lidé mohou jen málo ovlivnit běh svého života ,88 1,14 0,11-0,93 Jeden z problémů, který mají lidé dnes, je, že zpochybňují příliš často autority ,18 0,98-0,32-0,41 Lidem, kteří mají peníze, by mělo být dopřáno si je užít ,89 0,87-0,83 0,94 Jsou případy, kdy by lidé měli jednat podle svého svědomí, i když to znamená, že poruší zákon ,02 1,13-0,13-0,72 Soukromé podnikaní potřebuje být regulováno, aby se ochránily potřeby všech lidí ,05 1,20-0,16-0,96 Ve všech společnostech existují nerovnosti a je lépe se tím nezabývat ,75 1,13 0,11-0,81 Vezmeme-li v úvahu vše, svět se vyvíjí k lepšímu ,01 1,04-0,22-0,62 Stát by měl každému zaručit minimální životní úroveň ,07 1,05-1,17 0,80 Stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat ,09 1,04-1,11 0,59 Jen když jsou rozdíly v platech dostatečně velké, existuje motivace pro individuální výkon ,15 1,14-0,31-0,77 Je zcela správné, když podnikatelé mají velké zisky, protože nakonec z toho mají všichni prospěch ,91 1,21 0,04-0,99 Je spravedlivé, že zámožní lidé jsou schopni získat vyšší penzi než ostatní ,84 1,24 0,02-1,06 Nemá smysl diskutovat o sociální spravedlnosti, když není možné věci změnit ,08 1,26-0,08-1,09 V dnešní době je těžké se orientovat v tom, co je vlastně spravedlivé a co ne ,67 1,12-0,59-0,39 Lidé mají právo si ponechat to, co si vydělají, i když to znamená, že někteří budou bohatší než jiní ,01 1,00-1,05 0,69 Lidé mají právo předat vlastní majetek svým dětem ,58 0,82-2,25 5,04 Je důležité, aby lidé dostali, co potřebují, i když to znamená odebírat peníze těm, kteří vydělávají více ,97 1,20-0,04-0,91 Státní penzijní systém by měl přispívat k větší rovnosti v příjmech ,87 0,97-0,93 0,61 Každý by měl nést odpovědnost sám za sebe a své zabezpečení ve stáří ,28 1,10-0,33-0,69 Je lepší užít si své peníze dnes, než je schovávat do důchodu ,78 1,13 0,17-0,75 Je nespravedlivé, že ti, kteří vydělávali víc ve svém zaměstnání, dostávají vyšší důchod ,78 1,18 0,20-0,89 Je dostačující, pokud starobní důchod ze státního penzijního systému pokrývá základní lidské potřeby ,43 1,13 0,40-0,78 Nemá smysl se připravovat na stáří, protože jeden nikdy neví, co nás v budoucnu čeká ,45 1,19 0,47-0,75 Ti, kteří byli úspěšní ve své kariéře, by si ve stáří měli užívat uznání a bohatství ,50 1,00-0,45-0,21 Bohatí by měli ze státního penzijního systému dostávat nižší starobní důchody ,99 1,20-0,06-0,

103 N Min Max Směrodatná Průměr odchylka Šikmost Špičatost Bylo by nespravedlivé, aby mladší generace až bude v důchodovém věku dostávala nižší starobní důchod než dnešní důchodci ,68 1,25-0,75-0,45 Člověk by měl podporovat v prvé řadě své nejbližší příbuzné ,23 0,87-1,25 1,61 Příbuzní by měli následovat vzor starší generace a pomáhat a podporovat jeden druhého ,17 0,79-0,85 0,78 Není potřeba pomáhat příbuzným, od kterých nelze očekávat, že by mi pomoc vrátili ,70 1,09 0,34-0,45 Člověk by měl pomáhat v prvé řadě těm příbuzným, kterým se daří hůře než jemu ,76 0,91-0,78 0,72 Ti příbuzní, kterým člověk pomáhal, by mu to dříve nebo později měli vrátit ,30 1,02-0,30-0,34 Není nutné pomáhat těm příbuzným, které člověk nemá rád ,96 1,03 0,16-0,41 Vždy by se mělo pomoci příbuzným, kteří pomoc potřebují ,11 0,79-0,71 0,59 Mladí by měli pomáhat svým starším příbuzným, protože je nutné k nim mít úctu ,14 0,84-0,83 0,48 Kvůli lidským zásahům do přírody dramaticky přibude množství extrémních výkyvů počasí ,20 0,87-1,22 1,54 Mnohá tvrzení o ekologických hrozbách jsou zveličena ,67 1,14 0,19-0,95 Pokaždé, když spalujeme uhlí, ropu nebo zemní plyn, přispíváme tím ke skleníkovému efektu ,96 0,92-0,91 0,80 Moderní věda vyřeší naše problémy se životním prostředím bez velkých změn v našem způsobu života ,56 1,09 0,39-0,62 Zodpovědnost za životní prostředí má každý jedinec ,20 0,91-1,22 1,40 Zodpovědnost za životní prostředí mají bohaté vyspělé země ,91 1,10-0,94 0,17 Jak dalece jste Vy osobně ochoten/ochotna v zájmu ochrany životního prostředí platit mnohem vyšší ceny ,95 1,12-0,24-0,82 Jak často si dáte práci, abyste třídil(a) domácí odpad? ,87 1,12-0,89 0,11 Současná spotřeba ropy by měla být omezena, aby byly zajištěny její dostatečné zásoby pro budoucí generace ,47 1,02-0,47-0,32 Budoucím generacím musí být zanechány dostatečné zásoby ropy, aby si mohly dovolit stejnou životní úroveň jako my ,50 0,98-0,50-0,09 Každá generace je sama zodpovědná za to, jak si zabezpečí své energetické potřeby ,30 1,13-0,39-0,64 Neomezená spotřeba ropy je ospravedlnitelná, pokud z ní budou mít prospěch budoucí generace ,48 0,97-0,48-0,10 Je ospravedlnitelné vyčerpat naše ropné zásoby, protože budoucí generace budou mít lepší technologické možnosti ,72 1,09 0,15-0,74 Světovou spotřebu ropy tak jako tak není možné ovlivnit ,38 1,14-0,32-0,

104 Příloha 24 Základní deskriptivní statistiky všech použitých indexů (tabulka) N Min Max Směrodatná Průměr odchylka Šikmost Špičatost Obecný hierarchismus ,09 0,71 0,03 0,21 Obecný fatalismus ,93 0,80 0,11-0,18 Obecný individualismus ,43 0,77 0,11-0,26 Obecný egalitarismus ,03 0,82 0,09-0,19 Distr.ideologie askriptivismus ,30 0,77-1,39 1,85 Distr.ideologie fatalismus ,37 0,96-0,21-0,45 Distr.ideologie individualismus ,04 0,97-0,10-0,54 Distr.ideologie egalitarismus ,08 0,88-1,02 0,75 Penze askriptivismus ,20 0,83-0,02-0,15 Penze fatalismus ,61 1,00 0,28-0,57 Penze individualismus ,85 0,86 0,04-0,33 Penze egalitarismus ,44 0,88-0,36 0,02 Kolektivistická rodina ,10 0,61-0,76 1,16 Reciproční rodina ,99 0,81 0,13 0,17 Ropa fatalismus ,38 1,14-0,32-0,77 Ropa individualismus ,01 0,88-0,26-0,15 Ropa egalitarismus ,49 0,90-0,47 0,05 Index verbální proenvironmentální orientace ,84 0,71-0,43 0,33 Index proenvironmentálního chování ,41 0,90-0,54-0,08 Zodpovědnost za životní prostředí má každý jedinec ,20 0,91-1,22 1,40 Zodpovědnost jedince (dichotomická) ,45 0,50 0,21-1,

105 Fatalismus Hierarchie / Askriptivismus Egalitarismus Příloha 25 Koncepční tabulka shrnující proměnné odpovídající kulturním orientacím a ideologiím spravedlnosti (tabulka) Obecné kulturní orientace Ideologie spravedlnosti Penze Environmentální spravedlnost Rodina Lidé mohou jen málo Nemá smysl diskutovat o sociální Je lepší užít si své peníze dnes, než Světovou spotřebu ropy tak jako tak jako u individualismu ovlivnit běh svého života spravedlnosti, když není možné je schovávat do důchodu. V50128 není možné ovlivnit. V50188 V50098 věci změnit. (v213) Vezmeme-li v úvahu vše, svět se vyvíjí k lepšímu V50104 (nesouhlas) Jeden z problémů, který mají lidé dnes, je, že zpochybňují příliš často autority V50099 Jsou případy, kdy by lidé měli jednat podle svého svědomí, i když to znamená, že poruší zákon V50101 (nesouhlas) Vláda by měla přerozdělovat příjem od těch, co jsou na tom lépe, těm, co jsou na tom hůře V50097 Ve všech společnostech existují nerovnosti a je lépe se tím nezabývat V50103 (nesouhlas) Lidem, kteří mají peníze, by mělo být dopřáno si je užít V50100 V dnešní době je těžké se orientovat v tom, co je vlastně spravedlivé a co ne. (v214) Lidé mají právo si ponechat to, co si vydělají, i když to znamená, že někteří budou bohatší než jiní. (v202) Lidé mají právo předat vlastní majetek svým dětem. (v204) Stát by měl každému zaručit minimální životní úroveň. (v129) Stát by měl zajistit práci každému, kdo chce pracovat. (v131) Je velmi důležité, aby lidé dostali, co potřebují, i když to znamená odebírat peníze těm, kteří vydělávají více, než potřebují. (v205) Jen když jsou rozdíly v platech dostatečně velké, existuje motivace pro individuální výkon. (v112) Nemá smysl se připravovat na stáří, protože jeden nikdy neví, co nás v budoucnu čeká. V50131 Je spravedlivé, že zámožní lidé jsou schopni získat vyšší penzi než ostatní v212 Ti, kteří byli úspěšní ve své kariéře, by si ve stáří měli užívat uznání a bohatství. V50132 Je nespravedlivé, že ti, kteří vydělávali víc ve svém zaměstnání, nyní dostávají opět vyšší důchod. V50129 (nesouhlas) Státní penzijní systém by měl přispívat k větší rovnosti v příjmech a životních podmínkách mezi starými lidmi. (V50126) Bohatí by měli ze státního penzijního systému dostávat nižší starobní důchody. V50133 Každý by měl nést odpovědnost sám za sebe a své zabezpečení ve stáří. V50127 xxxxxxxx Současná spotřeba ropy by měla být omezena, aby byly zajištěny její dostatečné zásoby pro budoucí generace. V50183 Budoucím generacím musí být zanechány dostatečné zásoby ropy, aby si mohly dovolit stejnou životní úroveň jako my. V50184 Každá generace je sama zodpovědná za to, jak si zabezpečí své energetické potřeby V50185 Příbuzní by měli následovat vzor starší generace a pomáhat a podporovat jeden druhého. V50168 Mladí by měli pomáhat svým starším příbuzným, protože je nutné k nim mít úctu. V50174 Člověk by měl pomáhat v prvé řadě těm příbuzným, kterým se daří hůře než jemu. V50170 Vždy by se mělo pomoci příbuzným, kteří pomoc potřebují. V50173 Člověk by měl podporovat v prvé řadě své nejbližší příbuzné. V50167 Není potřeba pomáhat příbuzným, od kterých nelze očekávat, že by mi pomoc vrátili. V50169 Individualismus Soukromé podnikaní potřebuje být regulováno, aby se ochránily potřeby všech lidí. V50102 (nesouhlas) Je zcela správné, když podnikatelé mají velké zisky, protože nakonec z toho mají všichni prospěch. (v113) Je dostačující, pokud starobní důchod ze státního penzijního systému pokrývá základní lidské potřeby. V50130 Je ospravedlnitelné vyčerpat naše ropné zásoby, protože budoucí generace budou mít lepší technologické možnosti. V50187 Ti příbuzní, kterým člověk pomáhal, by mu to dříve nebo později měli vrátit. V50171 Není nutné pomáhat těm příbuzným, které člověk nemá rád. V

106

107

108

109

110

111

112

113

114

115

116

117