NENÍ PRÁCE JAKO PRÁCE

Transkript

1 NENÍ PRÁCE JAKO PRÁCE ANOTACE: Aktivita žákům přibližuje problematiku dětské práce a vede je k pochopení rozdílu mezi tímto fenoménem a běžnými povinnostmi, které vykonávají oni sami doma. Prostřednictvím konkrétních příběhů dětských pracovníků se žáci seznámí s podmínkami, kterým jsou pracující děti vystaveny. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI A OBSAHOVÉ VZDĚLÁVACÍ OKRUHY: ZV a GV: člověk a společnost, jazyk a jazyková komunikace OV: společenskovědní vzdělávání / občanský vzdělávací základ, jazykové vzdělávání a komunikace PRŮŘEZOVÁ TÉMATA: ZV a GV: OSV, VDO (ZŠ), VMEGS OV: OVDS KLÍČOVÉ KOMPETENCE: ZV a GV: k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské OV: k řešení problémů, komunikativní, personální a sociální, občanské kompetence a kulturní povědomí DOPORUČENÝ VĚK: 13+ CÍLE: Žáci: vnímají rozdíl mezi pomocí v domácnosti a dětskou prací, uvědomují si náročné podmínky dětské práce, seznámí se s konkrétními příběhy dětí, které jsou nuceny pracovat. DÉLKA: 30 minut POMŮCKY: PRACOVNÍ LIST 1 rozstříhaný na karty s jednotlivými příběhy, 1 karta do skupiny PRACOVNÍ LIST 2 a psací potřeby do každé skupiny tabule nebo flipchart POSTUP: 1. Na začátku aktivity žákům položíme následující otázky: Kdy naposledy jste pracovali? O jaký druh práce se jednalo? Dostali jste za práci odměnu? Bavila vás tato práce? Mohou u nás děti pracovat? Za jakých podmínek? Odpovědi zapisujeme na tabuli. 2. Po krátké diskusi následuje projekce spotu. 3. Rozdělíme žáky do 5 skupin. Každá skupina obdrží jeden z příběhů dětí z PRACOVNÍHO LISTU 1 a PRACOVNÍ LIST 2 s otázkami. 4. Požádáme žáky, aby si přečetli příběhy a zodpověděli otázky z pracovního listu 2. Upozorníme je, že na otázky nestačí odpověď ano nebo ne a že některé odpovědi nejsou obsaženy přímo v textu a je nutné je vydedukovat nebo se pokusit je zodpovědět na základě dojmu z příběhu. [ 1 ]

2 5. Po dokončení skupinové práce následuje prezentace výsledků. Každá skupina představí ostatním dítě ze svého příběhu. REFLEXE: Reflexe probíhá formou diskuse po prezentacích. Připomeneme žákům jejich odpovědi na otázky na počátku hodiny a spolu s nimi srovnáme jejich příběhy a příběhy z pracovního listu. Ptáme se žáků: Co mají děti z příběhů společného? Čím se liší? Jak se liší práce, kterou jste uváděli, od práce, kterou vykonávají děti, s jejichž příběhy jste se seznámili? Jak se odlišuje práce dětí v rozvojových zemích od té, kterou vykonávají děti u nás? ZKUŠENOSTI Z PRAXE: Aktivitu a spot jsem využil v hodině občanské výchovy s žáky 9. ročníku. V úvodní diskusi se ukázalo, že žáci mají řadu zkušeností s domácími pracemi. Někteří (zejména chlapci) se již zúčastnili i brigád o letních prázdninách, a tak znali podmínky zaměstnávání dětí v České republice. Také k problematice dětské práce věděli řadu souvislostí (v kterých oblastech je tato problematika nejvíce rozšířena, co znamená fair trade, proč jsou děti nuceny pracovat a jak je to možné). Následné krátké popisy života dětí využívaných k dětské práci byly přijaty s velkým zájmem a i práce s pracovními listy probíhala velmi intenzivně. Jedinou částí, která pro některé žáky nebyla příliš zajímavá, bylo malování obrázku. Při představení svých dětí se členové jednotlivých skupin vzájemně doplňovali, hledali společné znaky a nakonec dokázali své závěry společně zobecnit. Celkově hodnotím spot a práci s pracovními listy jako velmi povedenou. Žáci byli prací zaujati a dokázali se na chvíli vcítit do role svých vrstevníků. Nejvíce je zaujalo finanční ohodnocení dětí využívaných na dětskou práci. Tento faktor se také stal jedním z komparačních hledisek jednotlivých skupin. Spot sloužil k mírnému odlehčení tématu a i díky grafickému zpracování nenásilnou formou přiblížil toto citlivé a nepříjemné téma. Jaroslav Taras, ZŠ Velký Beranov [ 2 ]

3 UKÁZKA REALIZACE: Ukázka prací žáků VOŠ, OA, SPgŠ a SZŠ Most [ 3 ]

4 [ 4 ]

5 [ 5 ]

6 [ 6 ]

7 PRACOVNÍ LIST 1 Ashique, 11 let, cihlář, Pákistán Pracuji v cihelně v Lahoru v Pákistánu. Jsem tu už šest let spolu se svým otcem a třemi bratry. V cihelně jsme každý den kromě neděle, na kterou se moc těším, neboť si s kamarády zahrajeme fotbal. Za práci nám platí přibližně 1,4 dolaru (28 Kč) za tisíc cihel. Za den se nám (otci, bratrům a mně) podaří vyrobit až cihel. Pracujeme od dvou hodin ráno do šesti, případně sedmi večer. Máme jednu půlhodinovou přestávku na jídlo od osmi do půl deváté. Spolu s námi v cihelně pracuje dalších třicet až pětatřicet rodin. Otec mě poslal do školy, ale chodil jsem tam jen tři měsíce. Majitel cihelny totiž otce přinutil, abych znovu pracoval. Mrzí mě to, protože se mi ve škole moc líbilo. Alamgir, 11 let, pomocník, Bangladéš Začal jsem pracovat v pěti letech v obchodě s barvami. Po dvou letech jsem odešel do garáže. Tady jsem musel pracovat od časného rána do noci. Když jsem udělal nějakou chybu, dostal jsem výprask. Vydržel jsem tam šest měsíců, ale vůbec mi nezaplatili, tak jsem odešel do továrny na oděvy (do oddělení na dokončovací práce, zastřihával jsem koncové nitky), kde jsem dostával mzdu 5 dolarů měsíčně (100 Kč). Pracovní doba byla od půl osmé ráno do půl jedenácté večer. V továrně spolu se mnou pracovalo více než tisíc dětí. Později mě a dalších patnáct dětí zničehonic vyhodili. Protože jsem byl vážně nemocný, nemohl jsem celý rok pracovat. Teď jsem získal nové zaměstnání pomáhám s tříkolovým taxíkem (tuk tuk). Začínám v půl šesté ráno a končím kolem půl dvanácté v noci. Dostávám 0,80 až 1 dolar denně (20 Kč) a docela mě to baví. Užijeme si u toho spoustu legrace. Yog, 12 let, dělník na čajové plantáži, Nepál Žiji se svou desetičlennou rodinou v Dhumu. Nemáme elektřinu, vodu ani záchod. Jíme většinou rýžovou kaši, praženou kukuřici, někdy máme dokonce i brambory ty mám moc rád. Když však pracuji, mám často hlad. Můj otec je nemocný, a protože jsem nejstarší syn, mám společně se svou matkou odpovědnost za celou rodinu. Má běžná denní mzda je 0,2 dolaru (4 Kč). Abych je vydělal, musím každý den donést do sběrny vzdálené dva kilometry 16 kilogramů čajových lístků. Často mě bolí hlava a žaludek. Nedávno jsem se pořezal o srp a musel jsem si ránu zavázat hadrem. Nemám žádný volný den, každý můj den je pracovní, ať jsem zdravý, nebo nemocný. Philomina, 11 let, dělnice v továrně na zpracování kokosových vláken, Indie Pracuji v továrně na zpracování kokosových vláken. Platí mi zhruba půl dolaru za den (10 Kč). Mým úkolem je vyložit skořápky kokosů z nákladního automobilu a dát je do přístroje na jejich zpracování. Přistroj je vyšší než já, a tak musím používat stoličku, abych mohla skořápky nasypat do přístroje. Během zpracování je tady hrozný hluk, prach se víří a je snad všude: na mém oblečení, na rukou, ve vlasech i v nose. Se svou matkou, dvěma bratry a sestrou žiji ve slumu. Můj otec zemřel. Každý člen naší rodiny tedy musí pracovat, abychom se všichni uživili. Bratři a sestra pracují v přádelně bavlny. Taky bych chtěla pracovat v přádelně, není tam takový nepořádek a hluk. Kasturi, 14 let, dělnice na kaučukové plantáži, Malajsie Přestala jsem chodit do školy. Vstávám v půl šesté ráno. Musím připravit snídani pro své mladší sestry a bratry, kteří odcházejí do školy. Potom se připojím ke své matce a stáčíme kaučuk. Má matka si poslední dobou často stěžuje na bolesti zad, a tak jí musím hodně pomáhat, abychom získaly alespoň minimální plat 3 dolary za den (60 Kč) za stočení 11 kilogramů přírodního kaučuku. Když jsem byla mladší, také jsem chodila do školy jako moji sourozenci, ale teď musím pomáhat rodičům, abychom vydělali více peněz. Je mi to líto, protože jsem měla ve škole dobré známky a chtěla jsem jít na střední školu. Zdroj: (upraveno) [ 7 ]

8 PRACOVNÍ LIST 2 Odpovězte na následující otázky: Jak se jmenuje dítě z vašeho příběhu a kolik je mu let? V jaké zemi žije? Má rodinu? Jaké má zaměstnání? Kolik hodin denně pracuje? Je spokojené se svou prací? Chodí nebo chodil/a do školy? Čeho se obává? Co by si přál/a? [ 8 ]