ročník Jihomoravské EKO LISTY Téma: Lesní mateřské školy

Transkript

1 ročník Jihomoravské EKO LISTY Téma: Lesní mateřské školy

2 Na chvíli se zastavit a uvědomit si sebe sama, svoje tělo, své pocity, to dnes chybí všem, nejen dospělým, ale i dětem. (kol. autorů: Ekoškolky a lesní mateřské školy.) Foto archiv Lesní rodinný klub na Tišnovsku. Datum vydání Datum uzávěrky příštího čísla: Časopis je neprodejný, vychází dvakrát ročně a je bezplatně distribuován obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje. Příspěvky, dotazy a náměty zasílejte prosím na adresu redakce. Vydává Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, Brno IČ Redakce, technické zajištění a administrace Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání Lipová 20, Brno, tel: jihomoravske.ekolisty@lipka.cz Redakční rada Ing. Bc. Anna Hubáčková (OŽP KrÚ) předsedkyně redakční rady Ing. Jaroslav Parolek (JMK) Ing. Andrea Dvořáková (OŽP KrÚ) Mgr. Hana Korvasová (Lipka) Mgr. Gabriela Hájková (Lipka) Jazyková úprava Mgr. Lucie Krejčí Grafický návrh Ing. arch. Helena Hermanová, helenahermanova@seznam.cz Sazba Miroslav Švejda Tisk Tiskárna Helbich, a. s., Valchařská 36, Brno Vytištěno na recyklovaném papíře. Fotografie na přední straně obálky Archiv Lesního rodinného klubu na Tišnovsku, Registrace MK ČR E Obsah Obsah Tiráž JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE 1 Sad starých odrůd ve Křtinách - environmentální chlouba našeho regionu Konference k soutěži studentských prací Lípa z jižní Moravy statečně bojovala v anketě Evropský strom roku 2013 Cena Josefa Vavrouška za ochranu Bílých Karpat TÉMA 3 Vyrostly nám lesní mateřské školy Kořeny lesních mateřských škol začínají ve Švédsku Jaké jsou motivace a očekávání rodičů, kteří se rozhodli dát své děti do lesní školky? Jeden den ve školce, jeden den v lese Z lesa do lavic aneb Návaznost základních škol na lesní mateřské školy Dětská farma Eduarda Štorcha místo, kde děti pracovaly rády OKÉNKO PRO ŠKOLY 11 KONEV a Konvička letos pospolu Nejen pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol Olympiáda zdravého životního stylu Nápady z Lipky do (vašich) škol Novinky na Kamenné PŘEDSTAVUJE SE ŠKOLA 13 Základní škola a mateřská škola Adamov mají blízko k přírodě PŘEDSTAVUJE SE OBEC 14 Velké Pavlovice - nejen víno a meruňky PŘEDSTAVUJE SE NNO 15 Proč je důležitý původ dřeva? Aktuálně z NNO 16 Pojďte s námi do lesa! Některé děti si s hračkami nehrají. Vyrábí je. INSPIRACE Z JINÝCH KRAJŮ 17 Kdo zatápí želvám? KAM NA VÝLET 18 Trochu jiný geocaching aneb Napínavé dobrodružství s názvem wherigo Co se skrývá za označením Wildlife Estates? CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE 20 Přírodní rezervace Růžový vrch

3 Jihomoravský kraj informuje Sad starých odrůd ve Křtinách environmentální chlouba našeho regionu Vážené čtenářky a vážení čtenáři, v uplynulých sedmi letech jsme v podzimním čísle Jihomoravských ekolistů pravidelně zveřejňovali výsledky soutěže o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce v Jihomoravském kraji a v loňském roce poprvé výsledky nově koncipované soutěže Environmentální chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční, která ji nahradila. Do letošního ročníku se přihlásilo 26 úřadů veřejné správy a vyhodnocení zajistili opět odborníci z Ekologického institutu Veronica. Hlavními kritérii byly přínos pro životní prostředí, inovativnost a jedinečnost projektu, zapojení občanů do projektu a jejich podíl na něm. Výsledky slavnostně vyhlásila ředitelka krajského úřadu JUDr. Věra Vojáčková 17. září 2013 v sále Zastupitelstva Jihomoravského kraje. 1. místo: Úřad městyse Křtiny, projekt Komunitní sad Křtiny 2. místo: MěÚ Kunštát, projekt Revitalizace Panské zahrady v Kunštátě 3. místo: OÚ Ratíškovice, projekt Zařízení biologického zpracování odpadu a optimalizace provozu sběrného dvora odpadů Ratíškovice Zvláštní ocenění: MěÚ Slavkov: Biokoridor v Kozích horách za úspěšnou realizaci protierozních opatření s aktivním zapojením veřejnosti MěÚ Velké Pavlovice: Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou za vybudování environmentálního zařízení sloužícího dětem, studentům i široké veřejnosti MěÚ Blansko: Dětská hřiště v Blansku za vybudování soustavy dětských hřišť, která významně přispěla k regeneraci veřejných prostranství města a zároveň slouží jako nástroj péče o zdraví obyvatel Jihomoravské EKOLISTY 2/2013 První cenu za křtinský projekt převzal starosta František Novotný. Foto archiv JMK Pár slov k vítěznému projektu Cílem projektu Komunitní sad Křtiny bylo vytvořit odpočinkovou zónu uprostřed obce místo pro setkávání a akce spolků i občanů a vytvořit prostor sloužící k environmentální výuce. Sad je osázen ovocnými stromy a keři místních a starých odrůd, čímž přispívá k zachování vzácného druhového genofondu mizejících odrůd a má příznivý vliv na včelařství, které je v obci rozšířené. Všem vítězům blahopřejeme a těšíme se na další ročník! Ing. Andrea Dvořáková Odbor životního prostředí KrÚ JMK, oddělení správní a ekonomické Jihomoravský kraj informuje 1

4 Jihomoravský kraj informuje Lípa z jižní Moravy statečně bojovala v anketě Evropský strom roku Na začátku června v Bruselu proběhlo za účasti více než dvou set lidí slavnostní vyhlášení vítěze mezinárodní ankety Evropský strom roku S hlasy se jím opět stal strom z Maďarska Platan v Egeru. Lípa z Novodvorské aleje na Blanensku, která reprezentovala Českou republiku, se v soutěži nakonec umístila čtvrtá. Vítěze společně ocenili Janez Potočnik, evropský komisař pro životní prostředí, a europoslanec Pavel Poc, který akci v Evropském parlamentu hostil. Za Jihomoravský kraj se zúčastnil radní Jaroslav Parolek. Evropskou anketu o nejsympatičtější strom letos již potřetí uspořádala brněnská Nadace Partnerství. V Evropském stromu roku na rozdíl od jiných soutěží není důležitá krása, velikost nebo věk, ale příběh stromu, který popisuje vztah mezi stromem a obyvateli v jeho okolí. Cílem ankety je totiž povzbudit evropskou veřejnost, aby se zajímala o stromy a jejich ochranu. Dnešní vítěz je bezesporu součástí evropského kulturního dědictví, ale na rozdíl od historických památek nemůže být nikdy přestavěn. Nesmíme nikdy zapomenout, jak důležité ekosystémy jsou stromy a jak je důležité je chránit, pronesl ve svém proslovu eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik. Internetového hlasování o Evropský strom roku 2013 se zúčastnili vítězové národních kol ze šesti evropských států Bulharska, České republiky, Irska, Maďarska, Polska a Slovenska. Svým hlasem je podpořilo přes 45 tisíc lidí z celého světa. Největší množství lidí hlasovalo pro 250 let starý platan, který roste v areálu termálních lázní v maďarské obci Eger. Na druhém místě skončil polský platan, na třetím se umístil Královský dub z Irska. Český nápad uspěl i v Evropě Při slavnostním vyhlášení se sešli navrhovatelé stromů, ale i významné politické osobnosti, zástupci neziskových organizací a představitelé evropských regionů. Jsem hrdý na to, že se po 11 letech úspěšné národní soutěže Strom roku náš model motivace obcí pečovat o životní prostředí povznesl na evropskou úroveň, uvedl v závěru ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata. Podrobnější informace o anketě naleznete na Úsměvy pro první tři oceněné stromy v anketě. Foto Ing. Mgr. Michal Veselý Mgr. Adéla Badáňová PR manažerka v Nadaci Partnerství Cena Josefa Vavrouška za ochranu Bílých Karpat Letošní Cenu Josefa Vavrouška, jejímž smyslem je vyzdvihnout přínos konkrétních jednotlivců k ochraně přírody, obdrželi botanici a ekologové Ivana a Jan Jongepierovi z Veselí nad Moravou. Jejich celoživotní dílo lze obdivovat zejména při procházkách bělokarpatskými květnatými loukami. Jihomoravský kraj informuje Asi není ekologa, biologa, botanika, zoologa, či snad ani amatérského přírodovědce, který by navštěvoval území Bílých Karpat, a přitom neznal jména Jongepierová Jongepier. Jsou součástí místní komunity a součástí bělokarpatských luk. Paní Ivana pracuje na správě CHKO Bílé Karpaty a její manžel Jan, ač rodilý Holanďan, je učitelem na gymnáziu ve Strážnici. Oba se zasloužili nejen o ochranu unikátní bělokarpatské přírody, ale rovněž o propagaci tohoto regionu v České republice i v zahraničí. Bývalý ministr životního prostředí Laco Miko k udělení ceny poznamenal: Ivana a Jan za sebou mají obrovský kus práce, jsou dle mého soudu naprosto výjimečnou dvojicí po všech stránkách lidské, odborné, ochranářské i osvětové. Jejich dům a jejich srdce jsou neustále otevřené pro každého, kdo chce přírodu chránit, být jí užitečný nebo ji zkoumat. Strávit podvečer v jejich přítomnosti a diskutovat o ekologii, ochraně přírody a jejím managementu je osvěžující a inspirující zkušenost. Navštívit Bílé Karpaty v jejich doprovodu je a zůstane zážitkem a dnešní stav zdejších unikátních orchidejových luk je jejich skvělou vizitkou. Cena Josefa Vavrouška je spjata se jménem předního českého prosazovatele udržitelného rozvoje a prvního československého ministra životního prostředí, který v březnu 1995 tragicky zahynul spolu se svou dcerou v Západních Tatrách. Cenu udělují Nadace Partnerství a Nadace Charty 77 od roku Letošní laureáti byli veřejnosti představeni 6. června na slavnostním večeru konaném u příležitosti Světového dne životního prostředí v rezidenci pražského primátora. Za 17 let trvání soutěže cenu obdrželo 27 osob, někteří z nich byli oceněni in memoriam. Generálním partnerem letošního ročníku Ceny Josefa Vavrouška je společnost Českomoravský cement, a. s. Více informací mohou zájemci získat na internetových stránkách cz, kde bude možné od února 2014 přímo nominovat nové kandidáty na toto ocenění. Manželé Ivana a Jan Jongepierovi. Mgr. Tomáš Růžička výkonný ředitel Nadace Partnerství 2

5 Téma: Lesní mateřské školy Vyrostly nám lesní mateřské školy Pevná obuv, nepromokavá bunda, klobouček a batůžek patří k samozřejmé výbavě mnohých dětí, které každé ráno vstávají do přírody. Rodiče je ráno odvedou do školky, prohodí pár vět s tetami (ne zřídka se strejdy) a děti si mezitím utíkají hrát s různě starými vrstevníky. Míra pravidelných rituálů a pevnost řádu se v různých školkách liší, ale každé ráno je opravdu jiné právě díky pobytu venku a občas špatnému počasí. Někdy při ranním vítání svítá, někdy je mlha, jindy padají listy, které můžeme den po dni pozorovat, jak mění na podzim svoji barvu nebo jak na jaře vyrůstají z pupenů. Někteří ptáci zpívají zjara, jiní za babího léta. A v zimě dětem jen sem tam připomenou havrani, že nejsou v lese samy. Jihomoravské EKOLISTY 2/2013 Po úspěšných desetiletích na západě, a hlavně na severu od nás bylo jen otázkou času, kdy se školky v přírodním stylu naplno rozrostou i u nás v zemi, kde mají lidé k přírodě tradičně blízko. Ano, je tomu tak! Právě u nás se můžeme pochlubit tak významným zapojením široké veřejnosti do turistických a sportovních spolků (Klub českých turistů, Sokol), které tu vznikaly už v 19. století, nebo individuálně oblíbeným trampingem a chatařením. Tak široce využívaný organizovaný čas v přírodě můžeme nalézt snad až ve Švédsku s tamní organizací pro život venku (Fríluftsfrämjandet). Dnešní čeští prarodiče žili přinejmenším po boku s přírodou. Není se tedy čemu divit, když dnešní mladí rodiče vnímají odcizování se od přírody s nevolí a snaží se jej zmírnit tím, že dopřejí dětem to, co si sami pamatují z dětských let bezprostřední dobrodružství v přírodě. Odkud se vzaly? Lesní mateřské školy jsou jedním ze způsobů, jak dětem zpřístupnit prostředí, které je rozvíjí jinak než uměle vytvořené. Kde se vzala jejich současná podoba? Vychází právě ze skandinávské zkušenosti (viz následující článek Jitky Martínkové). Jejich koncept byl důsledně popsán a přenesen německými autorkami a právě u našich sousedů se model lesních mateřských škol široce uplatnil jako běžná součást předškolního vzdělávání (se samozřejmou podporou státu). Díky pečlivému sledování a evidování zkušeností, které vyvracely prvotní obavy, se koncept z Německa šířil do dalších zemí (Velká Británie, USA, Česká republika). Přesto mají lesní mateřské školy u nás svá specifika. Donedávna nezpochybňovaný předpoklad, že školka je normovaná budova s normovaným vybavením a normovanými tetami, neumožnil začlenění přírodě blízkých metod výchovy (například vyřezávání ze dřeva nebo máchání se v kaluži) do (před)školního vzdělávání u nás. Rodiče však tuto potřebu vnímali, a proto vznikaly lesní mateřské školy jako alternativy vedle dosavadního předškolního vzdělávání. U některých lesních mateřských škol v České republice proto může chybět pedagogická aprobace jejich průvodců. Ale tam, kde nechybí otevřená mysl, čistá láska a úcta k dětem, vznikaly ojedinělé projekty, metody a zkušenosti. Někdo začal nanovo a od začátku, čímž vznikl jakýsi restart v organizované předškolní výchově. V naprosté většině případů v průzkumu z roku 2009, který se věnoval hlavním motivům založení lesní školky u nás, byla nedůvěra v tehdejší klasické mateřské školy. Alternativa na více způsobů Lesní mateřské školy mají velmi široké formy outdoorovosti. Od putovních skupin s veškerým vybavením v batozích nebo v kárce přes teepee a sruby až po zázemí ve zděných budovách. Alternativou pro opatrnější rodiče je ekoškolka, která vychází z klasické mateřské školy (odpovídající zázemí, odbornost pedagogů, strava odpovídající hygieně), ale zároveň uplatňuje principy lesních školek (pravidelný pobyt venku za každého počasí, práce s přírodními materiály, obnovování hloubky tradičních slavností, pěstování na zahrádce či chov zvířat apod.). Výčet krásných aktivit, které frčí, nejsou ale tím hlavním. Přírodní versus přirozené V každém případě je nutné zdůraznit, že ani lesní mateřské školy nejsou zcela přirozeným způsobem vzdělávání. Je zde stejný scénář jako všude jinde: rodiče svěřují dítě jiným dospělým, aby se sami mohli nerušeně věnovat vydělávání peněz. Když se podíváme o jedno či dvě století zpátky (a celé tisíce let předtím), většina dětí vyrůstala v úzkém kontaktu s přírodou a poblíž svým rodičům. Rodiče obdělávali pole, starali se o dobytek, sklízeli výsledky své celoroční práce a/nebo se věnovali jinému řemeslu. Děti pobíhaly kolem a přirozeně dospělé napodobovaly. Děti jsou i dnes zcela stejné napodobují své rodiče. Proměnil se pouze způsob trávení života u jejich rodičů. Každé ráno se rodiče rozjedou do práce, většinou každý v jiném autě a sám, kde zpravidla u počítače a telefonů vytvářejí nehmatatelné tzn. pro Téma: Lesní mateřské školy Čichni, jak voní les. Foto autor Rodiče často využívají možnosti být ve školce s dětmi. Foto Mgr. Blanka Dobešová 3

6 Téma: Lesní mateřské školy dítě nevysvětlitelné hodnoty. Není proto divu, že si děti nejraději hrají nápodobou dospělých také u svého počítače vytvářejí nehmatatelné hodnoty v podobě skóre v počítačových hrách. Stejně jako rodiče tráví většinu času samy. Nezřídka pak ve školce zažívají šok z přítomnosti jiných dětí a z nutnosti domlouvat se s nimi a spolupracovat. Všechny sociální schopnosti (chcete li kompetence) si děti potřebují osvojit, než půjdou do školy. Ve škole se učí vědomostem a sociální schopnosti už jen prohlubují. Protože se to těžko naučí ze svých ipodů, jsou dnes školky potřeba více než kdy předtím. Chceme li však respektovat (zákonné) právo a (morální) povinnost rodičů být hlavními aktéry výchovy svých vlastních dětí, může být cestou rodičům otevřená školka a škola. Ne náhodou jsou lesní mateřské školky doslova utvářeny komunitou rodičů, kteří odpovědnost vůči vlastním dětem proměňují Tradice děti baví. Foto autor Když se udržím na stromě, zvládnu cokoli. Foto autor v aktivní roli ve školce a pomoc při výchově jim činí radost, jak loni ukázala případová studie. Tam, kde jsou iniciátory školky nespokojení rodiče (viz výše), je logicky více místa pro další aktivní rodiče. Aktivní rodičovství s sebou nese i nutnost sebevzdělávání. Nemusí se vždy jednat o večerní kurzy pedagogického minima. Velkému zájmu se těší kurzy i konference, které mají v cílech cosi jako probuzení vlastního já rodičovství, otevření se k čistému vnímání reality (já, dítě, svět) a odhození tradičních předpokladů, obav či traumat z dětství a svazujících metod. Podíváme li se na výchovu před padesáti lety (tehdy nejen u nás kolektivní, jednotnou, centrálně řízenou) a dnes, nebudu daleko od pravdy, když napíši, že se proměnila o 180 stupňů. A to směrem k neskrývané jedinečnosti a k vlastní odpovědnosti za štěstí své i druhých. Nejen ve výchově se objevují nové možnosti, které běžně máme k dispozici bez rizika společenského vyloučení způsob a místo porodu, výběr školy, výběr lékaře, financování, vlastní realizace, svobodná výchova, způsob trávení dovolené, forma svatebního obřadu, způsob rozloučení se s nebožtíkem Že bychom začínali žít svobodně? Tak toho zplna užívejme. Hurá do toho, milí rodiče! Bc. Václav Uzel, DiS. průvodce v ekoškolce Dobroděj Kořeny lesních mateřských škol začínají ve Švédsku O konceptu lesních mateřských škol se traduje, že pochází ze skandinávských zemí. Ve Švédsku tyto školky najdeme pod označením I Ur och Skur (volně přeloženo jako za deště i sluníčka ). Během jara 2012 jsem měla možnost jednu z nich navštívit přímo ve Stockholmu. Jejich hlavní myšlenkou je, podobně jako u nás, pobyt venku po celý rok za každého počasí a blízko přírodě, aby ji děti i učitelé více poznali, učili se z ní a chránili ji. První I Ur och Skur školka byla založena v roce 1985, ale historie outdoorového vzdělávání, které její založení inspirovalo, je delší. Téma: Lesní mateřské školy Vše začalo díky neziskové dobrovolnické organizaci Friluftsfrämjandet (FF, Outdoor Life Association), která vznikla v roce 1892 s cílem pozitivně ovlivnit zdraví lidí a kvalitu jejich života organizováním outdoorových aktivit pro dospělé. Později byly přidány akce pro mládež a v polovině padesátých let dvacátého století přišel Gösta Frohm, otec idey věnovat pozornost v rámci FF i malým dětem. Svou ideu realizoval v roce 1957, když světu představil koncept Skogsmulle pro děti ve věku 5 až 6 let. Frohm se již v té době obával důsledků urbanizace, která s sebou nesla riziko odcizování dětí přírodě. Jeho filozofie byla prostá: Pokud se nám podaří dovést děti k lásce k přírodě, budou se o ni starat, protože budou chtít pečovat o něco, co milují. Není to progresivní idea, ne nepodobná myšlenkám současné politiky udržitelného rozvoje? Skogsmulle je skřítek, který se narodil a žije v lese. Skog znamená ve švédštině les, Mulle je jméno oné postavičky. Prostřednictvím krátkých příběhů, pohádek, her, písniček a studování rostlin a živočichů pomáhá Mulle dětem rozvíjet jejich vztah k přírodě. Skogsmulle aktivity byly dětem nabízeny nejprve jednou týdně, zpravidla o víkendu. Některý z dospělých si oblékl zelený kostým s ocasem, zelenou paruku a čepici z březové kůry s červeným pírkem, namaloval si pihy na obličeji a jako Skogsmulle čekal v lese na skupinku dětí, která za ním přicházela s dalšími dospělými. Vždy je vítal svým pozdravem hej, kollikok! A tak je tomu dodnes. Děti vědí, že skřítek není skutečný, přesto však věří, že pravý Skogsmulle někde v rozlehlých švédských lesích skutečně žije. V roce 1971 napsal Frohm o tomto hrdinovi knihu s krátkými příběhy. Později mu přidal přátele Laxe, Fjällfinu a Novu. Laxe žije ve vodě 4

7 Téma: Lesní mateřské školy a učí děti o řekách a pramenech. Fjällfina bydlí v horách a nejmladší Nova, která přichází z jiné, neznečištěné planety, seznamuje děti se znečištěním naší Země. O krok dál Skogsmulle koncept byl úspěšný. Nabízel vzdělávání a výchovu, stejně jako zábavu a dobrodružství. Mnoho dospělých absolvovalo kurz pro vedoucí, mezi nimi i Siw Linde, která začala v roce 1980 pracovat ve stockholmské komunitní MŠ jako učitelka. Pod vlivem Skogsmulle pedagogiky příliš nesouhlasila s praxí běžné školky, v níž děti zůstávají většinu času v budově. Neztotožňovala se ani s názorem, že důležité učení či vzdělávání lze provádět pouze ve třídě. Postupně se v její hlavě rodila myšlenka dát všechny aktivity, které FF organizuje pro děti (Skogsmulle, lyžování, bruslení, výpravy do přírody), pod jednu střechu a využívat je pro vzdělávání dětí ve školce. S kolegyní sepsaly cíle nové mateřské školky a chtěly, aby na jejím vzniku aktivně participovali také rodiče. Během jedné z akcí pro rodiny svou myšlenku úspěšně prezentovaly a následovala podpora úředníků ze stockholmské čtvrti Lidingö a vzniku nové školky již nic nebránilo. Společně našli k pronájmu dům s velkou divokou zahradou blízko přírody. S rodiči během léta 1985 dům opravili a v září školka otevřela své brány prvním dětem. V roce 1990 dostala název I Ur och Skur, což mělo evokovat jednu z hlavních myšlenek těchto školek být v přírodě za jakéhokoli počasí. Řada Skogsmulle vedoucích se o tento koncept začala zajímat a chtěli dělat totéž. Dva roky po vzniku školky v Lindigö byla založena další a v roce 1989 jich existovalo již pět. Všechny byly ekonomicky soběstačné a nezávislé a nastal ten pravý čas zřídit organizaci, která by mohla jednak pomoci učitelům pracovat společně a sdílet své nápady, a jednak vytvořit koncept standardů kvality. Roku 1995 vzala FF tuto organizaci pod svá křídla a školky I Ur och Skur se dále šířily. Vznikaly také první základní školy (pouze první stupeň). V roce 2010 bylo ve Švédsku 207 mateřských a 16 základních škol I Ur och Skur. Název a logo byly patentovány. Aby školka dostala souhlas s užíváním tohoto názvu a pedagogiky, musela splňovat specifická kritéria pro kvalifikaci zaměstnanců a projít schvalovacím řízením. Pedagogové i dnes musejí absolvovat základní kurz na Stockholmské univerzitě a doplňovat další vzdělávání nabízené ve FF například komplexní tréninkový program vedoucích, kterým musí projít nejméně 75 % personálu jedné školní samosprávy. Co je charakteristické? Školky I Ur och Skur mají řadu podobných prvků jako lesní školky u nás. Každá má nějaké zázemí, zpravidla budovu označenou logem, podle kterého je snadno rozpoznatelná. Budova poskytuje nejen přístřeší při nepříznivém počasí, ale také možnost rozhodnout se, zda je danou aktivitu lépe dělat uvnitř, nebo venku podle aktuální situace a naladění dětí. Až 80 % času v průběhu celého roku děti tráví venku, a to mnohdy i při odpoledním odpočinku. Školky využívají nejen dvorek či zahradu, ale také okolní lesy, louky, skály, potoky a jezera. Na loukách lze v létě pozorovat život v trávě, v zimě lyžovat, na jezerech se zase děti učí bruslit. Učení skrze hru a zábavu tvoří základ pedagogiky I Ur och Skur, a to i při činnostech vedených dospělým, vše v nesoutěživém duchu. Příkladem aktivit může být hledání tvarů písmen v přírodě, rozvoj matematických představ při tvoření dvojic a skupin za využití různých přírodnin, běžné jsou také jednodenní dobrodružné výpravy nebo společná setkávání v kruhu. Děti si nosí svůj malý batůžek s karimatkou, svačinkou, pitím, obědem a nějakou hračkou nebo pokladem nalezeným během dne. V přírodě nejsou toalety, a tak švédská rada zní: napočítat sedm keřů a tam jít. To, co zbude, je pak pečlivě zahrabáno lopatkou, kterou dospělí nosí v batohu. Ve školkách se používají převážně přírodní materiály venku i uvnitř. Z hraček převažují pilky a další nářadí nebo také měkké hračky s přírodní tematikou. Najdeme zde i hračky plastové, ale jen v omezené míře. Vybavení si často pedagogové vyrobí sami, mnohdy ve spolupráci s dětmi, případně i s rodiči. Koncept I Ur och Skur si tradičně vysoce cení interakce nadšeného a motivovaného dospělého (pedagoga) a dětí, proto více než na vybavení školky bývají peníze investovány do rozvoje a vzdělávání zaměstnanců. Skogsmulle říkal Skogsmulle tvoří nedílnou součást pedagogiky I Ur och Skur. Původně šlo o program pro děti ve věku od 5 do 6 let a postupně byla vytvořena metodika i pro mladší Skogsknytte (beruška) pro 3 4leté děti. A protože švédské předškolní vzdělávání počítá s dětmi již od jednoho roku, byl vytvořen specifický program i pro roční až dvouleté děti Skogsknopp (poupě). Existují samozřejmě také metodiky pro starší děti. Samotnou postavičku potkávají děti příležitostně. A proč postavu Skogsmulleho využívat? Je dětem blízký, je zábavný a podněcuje jejich představivost i kreativitu. Navíc pochází z lesa, o přírodě mnoho ví, rozumí jí, a tak mu pedagogové ponechávají prostor pro sdělování důležitých věcí týkajících se její ochrany. Děti jej berou jako přirozenou autoritu. Často pak zmiňují, že Skogsmulle říkal, aby Stává se tak spolu se svými kamarády Fjälfinou, Laxe a Novou jakýmsi symbolem (ochrany) přírody pro děti i dospělé. Malé děti ho milují, 8 9leté začínají pochybovat, desetileté děti pak často docházejí k závěru, že Skogsmulle je dětinský. Později pak jako rodiče spolu s vlastními dětmi znovu objevují jeho kouzlo. A tak se kruh uzavírá a Skogsmulle přežívá dál a provází další generace. Tento koncept je spolu se silným vztahem k přírodě ve Švédsku hluboce zakořeněn. V článku byly využity materiály Siw Linde (Start Av I Ur och Skur; The Skogsmulle concept), dostupné na stránkách Mgr. Jitka Martínková pedagožka v Dětském lesním klubu Stromík asistentka pedagoga, Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání Logo švédských lesních mateřských škol. Skřítek Skogsmulle v kreslené podobě. Jihomoravské EKOLISTY 2/2013 Téma: Lesní mateřské školy 5

8 Téma: Lesní mateřské školy Jaké jsou motivace a očekávání rodičů, kteří se rozhodli dát své děti do lesní školky? Jací vlastně jsou rodiče, kteří své děti do lesní školky dávají? V minulém roce dělala Asociace lesních mateřských škol celorepublikový výzkum, do kterého byly zapojeny lesní mateřské školy a kontrolní běžné mateřské školy ze stejné lokality. Výzkum se týkal širšího okruhu otázek nevyjímaje zdraví, finance, ale i stav dovedností dětí. Do výsledků byla zahrnuta data z 89 vyplněných dotazníků. Část výsledků dotazníku na položenou otázku odpovídá. Přečtěte si níže konkrétní odpovědi Téma: Lesní mateřské školy Rodiče, kteří zvolili pro své děti lesní školku, se ve svých hodnotách shodují s hodnotovou orientací rodičů z kontrolní skupiny. Pouze hodnota bezpečí je pro rodiče z klasických MŠ důležitější. Rodiče dětí z LMŠ žijí obvykle v úplné domácnosti, mají více dětí, než je republikový průměr (1,9), řada z nich absolvovala vysokoškolská studia a měsíční příjem jejich rodiny je zhruba o sedm tisíc nižší ( Kč) než u skupiny kontrolní. Pro rodiny z lesních školek je kontakt jejich potomků s přírodou velmi důležitý: jejich dítě letos strávilo v přírodě mimo školku 63 dní v období od ledna do září (u kontrolní skupiny pouze 36 dní). Takto hovoří výzkum, který vyhodnocuje zaškrtané odpovědi. Hledala jsem odpovědi, které by mi prozradily více, a tak jsem požádala rodiče dětí z naší lesní třídy, aby mi napsali svůj názor na Lesníček místní pražskou lesní mateřskou školku. Požádala jsem je, aby zmínili, jaká vidí pozitiva i negativa. Dostala jsem odpovědi, ze kterých si obrázek o jejich očekávání uděláte nejlépe. 1. dopis Marně se snažím vymyslet nějaká negativa. Horší dopravní dostupnost od nás z centra. Je to negativum? Asi těžko lze očekávat, že by lesní mateřská škola fungovala třeba v parčíku před hlavním nádražím Nebýt té vzdálenosti, neudělala bych si nejspíš řidičský průkaz a nesblížili bychom se tak příjemně s dalšími rodiči, se kterými nám už přes rok funguje střídavá péče i noční o naše čtyři cácorky. Snad větší finanční náročnost, ale i ta má logiku. Za špičkové služby se zpravidla platí víc i v jiných oblastech, než je školství. Jak jenom stručně vylíčit všechna pozitiva. Pro mě osobně představuje LMŠ velikou oporu v předávání určitého životního stylu našim dětem. Snažíme se od malička inspirovat naše dcery k lásce a k úctě k přírodě a k životu, vést je k aktivnímu způsobu trávení času a aspoň trochu je odradit od čistě konzumního přístupu k životu. Velmi často jsme slyšeli, že pokud naše děti nebudou znát počítačové hry, mít přehled, co běží v Animáčku, a nebudou mít kočku s obrovskou hlavou i na spodním prádle, že nezapadnou mezi ostatní děti, že budou děti podivínů, outsideři. Lesníček dětem ukazuje, že ony a jejich rodiny nejsou osamělými běžci, ale že patří k určitému životnímu proudu. Je to místo, kde se nespěchá a na místo obvyklého nesahej na to, nesbírej to, nesedej si, jdeme! je možné se zastavit a společně prozkoumat zvláštní kamínek, list, kde se nerazí heslo dětem nepatří klacky do rukou. Místo, kde se smí šlapat do louží, lézt po stromech, používat kladivo nebo nůž. To pro mě zůstává asi tím nejdůležitějším. A protože jsem zdravotník, nemůžu si odpustit ještě zmínku o zdravotním hledisku lesní školky. Denní několikahodinový pobyt na čerstvém vzduchu za každého počasí patří k nejúčinnějším prostředkům na zvýšení obranyschopnosti a zlepšení zdravotního stavu dětí. Často máme dojem, že v chladném zimním počasí nejvíc dítěti prospějeme, pokud ho umístíme do sucha a tepla, ale opak je pravdou. Dlouhodobý pobyt v přetopeném prostředí dítě zchoulostiví a uzavřená místnost s třiceti smrkajícími kamarády je líhní pro virové infekce. Naše dcera přišla do LMŠ jako čerstvě tříletý cvalda s nadváhou a s nekonečně se opakujícími spastickými bronchitidami. Za dva roky běhání po LMŠ a jiných lesích s námi o víkendech měla dcera antibiotika jen jednou a spastickou bronchitidu ani jedenkrát. 2. dopis Jsem šťastná, že dcera mohla strávit část svého dětství v LMŠ, která v mnohém předčila má očekávání. Dcera je daleko zdravější než před dvěma lety, její nemocnost v průběhu školního roku byla minimální (cca 2 týdny rýmy během 10 měsíců, kdežto před nástupem do Lesníčku to byly 3 až 4 měsíce chřipek, nachlazení a horeček během školního roku). Je také psychicky odolnější, stala se z ní holka do nepohody, která si umí často poradit sama v nejrůznějších situacích. Díky osvícenému pedagogickému přístupu má více nakročeno respektovat dospělé i sebe. Přístup pedagogů k dětem vychovával také mne a často mi jejich příklad pomohl ve výchově. Myslím, že tu mají děti jedinečnou příležitost stát se součástí přírody, naučit se v ní žít, poznat, že ji musíme chránit a starat se o ni. Děti, které tohle v raném věku prožijí, budou mít určitě celý život mnohem více úcty k přírodě, všemu živému i k sobě navzájem. Je zázrak, když holčička z centra Prahy považuje za normální, že tráví čas na farmě s kozami, králíky, že okopává políčko, dobývá brambory, vaří a peče venku na ohni atd. Je báječné, že dospělí kolem ní mají smysl pro humor a pro dětská dobrodružství a dovolí jí zkoumat její schopnosti a možnosti tak, aby byla v bezpečí, ale přesto svobodná. Za to, že jsme byli součástí tohoto jedinečného projektu, jsem opravdu vděčná. 3. dopis Chtěla bych vám moc poděkovat, protože to, co jsme díky LMŠ zažili, čemu se naučili a koho poznali, je opravdu nenahraditelné. Už jenom například poznat, kolik krásných dní ten rok má, a to i v zimě (to se z domova nikdy nezdálo). Nebo pochopit, že aktivity dětí nemusejí být jenom výkonově orientované místo speciálních hraček vždycky stačí pozorovat tesaříka. Navíc myslím, že si ani neuvědomujete, jak měníte životy nejenom těm dětem, ale i rodičům, kteří děti vyzvedávají vždycky tím lesem musím projít a už jenom tenhle proces za každého počasí obohacuje. 4. dopis Do lesní školky chodí moje dcera s nadšením. Jedním z důvodů krom milých paní učitelek a dětí uvedla také, že se chodí ven, i když prší. Samotnou mě to překvapilo. Je milé poslouchat od městského dítěte, že přes den dělali brázdy z bláta, lezli po lanech, pozorovali bažanty, vyráběli v peci placku či si na ohni ohřívali čaj. Dcerka si začala více všímat, co ji obklopuje, naučila se, jak se v lese chovat. Za celý rok nebyla v podstatě nemocná, a to byl její první školkový rok, kdy děti zpravidla často stonají. Když měla narozeniny, každý z dětí jí nakreslil krásný obrázek doplněný nějakou přírodninou, má je vystavené dodnes. Ze začátku jsem měla pocit, že bych více jak na dva 6

9 Téma: Lesní mateřské školy dny dítě do lesní školky nedala, že potřebuje být vevnitř a hrát si s panenkami, teď si to již nemyslím. Lesní školka je nejen plnohodnotná varianta ke klasické školce, je prostě lepší. Očekávání rodičů, kompetence pedagogů Očekávání rodičů je tedy takové, že pobyt v lesních školkách pomůže jejich dětem, aby byly více zdravé a vyrůstaly v klidném láskyplném prostředí, které jim poskytne svobodu v objevování a získávání dovedností komunikativních, pohybových i sociálních. Očekávají, že pedagogové v lesních školkách budou milí, pohodoví a kompetentní lidé, kteří budou děti s láskou a respektem provázet prvními kontakty mimo rodičovskou náruč. Na začátku zmiňovaný výzkum se ptal ředitelek běžných mateřských školek a lesních školek na to, jací zde pracují pedagogové. A výsledek? Učitelky a učitelé v lesních školkách jsou v průměru mladší, mají častěji vysokoškolské vzdělání, ale zároveň kratší pedagogickou praxi než jejich kolegové z kontrolních školek. Díky menšímu počtu dětí ve skupině mají na jednotlivé děti více času. V lesních školkách se více než v klasických cení umění improvizovat při práci s dětmi, schopnost pobytu v přírodě za různých podmínek a chuť dále se vzdělávat. Méně naopak potřebují dovednost zvládat konflikty mezi dětmi, které jsou podle všeho v lesních školkách méně časté. V klasických školkách je s dětmi zhruba o polovinu až dvě třetiny méně učitelů, což může omezovat kontakt dětí s přírodou. Podle ředitelek klasických MŠ je totiž velký počet dětí na jednoho pedagoga nejvýraznější překážkou pro pobyt dětí venku. Mgr. Magdaléna Kapuciánová místopředsedkyně Asociace lesních mateřských škol ředitelka Mateřské školy Semínko s lesní třídou Lesníček Často máme dojem, že v chladném zimním počasí nejvíc dítěti prospějeme, pokud ho umístíme do sucha a tepla, ale opak je pravdou. Foto Marta Šušorová Jihomoravské EKOLISTY 2/2013 Jeden den ve školce, jeden den v lese Jak vypadá typický den v lesní školce? Připadalo mi těžké představit si takový den. A dnes vím, že si jej představit nelze vůbec. Je to podobné jako zkoušet určit, jaké počasí je typické pro jeden den na jižní Moravě. Některé dny jsou plné tiché harmonie. Světy dětí, dospělých a celá příroda se setkávají, vládne klid a panuje mírná radost. Pro jiné dny bychom snad podobných slov užili také, ovšem se sarkastickým podtónem. Další dny by nebyly ani klidné, ani napjaté a některé by byly napjaté, ale přesto příjemné. To je výhoda přírodního prostředí. Příroda je v pohybu, mění se. Jednou prudce a náhle, jindy zcela nepozorovaně. Někdo chodí do lesa za odpočinkem a jiný zase za prací. A kdo je ten jiný? Může to být hajný, zaměstnanec těžařské firmy, ale také pedagog. Já jsem jeden z nich. Pod přezdívkou lesní školka se před třemi lety začala scházet skupina rodičů a pedagogů, které zlákala představa výchovy a vzdělávání dětí předškolního věku v přírodě. Následující popis patří dni, který byl zvláštní svou různorodostí. Začátky, rituály, pevná struktura v proměnlivosti přírody a lidských vztahů. Zvoní zvoneček, školka začíná. Skoro jako ve škole, že ano? Nad námi je červnové nebe, slunce prosvítá mezi mraky. Sedíme v kruhu na dřevěných kmenech, přesněji řečeno jde o šestiúhelník. Připomíná šestiboké komůrky včelích buněk, ale není v zásadě důležitý. Důležité je, že si všichni vidíme do očí. Bum ta-ra ta, bum, bum, bum, kdo je ten? Každý den si opakujeme svá jména a nakonec probudíme skřítka. Skřítek je loutka. Vadí to? Jistěže ne, začíná školka. Mezi mým uvažováním a uvažováním dětí u nás ve školce jsem vypozoroval mnoho zásadních rozdílů. Někdy tyto rozdíly pouze tuším. Tak třeba když padne slovo na některou z děvčat a ptáme se kdo je TEN?, rodí se mně v hlavě feministická úvaha. Zkrátka, je to korektní? V takových chvílích zachovávám klid. Je potřeba počkat, dokud se roj dospělých myšlenek nerozptýlí. Pokládám si otázku, jak to tady dnes ráno vypadá očima Matýska, Julinky, Honzíka, očima kohokoli, na koho mi padne pohled. To trvá chvíli, protože já jako pedagog musím mluvit. Vím, že dobrý pedagog mluví málo. Na toto stadium učitelské a vychovatelské zdatnosti se opravdu těším. Skřítek usíná a vrací se do košíčku. Děti řekly, co měly na srdci. Některé děti řekly alespoň nepatrný zlomek z toho, co měly na srdci a říkat by chtěly. Je na čase nasadit si batůžky, vytvořit dvojice a vydat se zarostlou brankou do lesa. Působit, či nepůsobit? To je, oč tu běží. Teorie je křišťálově jasná. Fascinace řádem, důsledností a formální čistotou na jedné straně, půvab svobody a organického růstu a nepředvídatelné originality na straně druhé. V obrazech. Obraz první: Lesní pěšinou pochoduje jednotka dětí v sevřeném útvaru. Dětí mlčí a vnímají okolí. Jsou oděny do čistých hladkých uniforem. Náhle se dva dospělí (jeden vpředu, druhý v týlu) zastaví a první z nich zapíská na píšťalku: Čas na rozhovory! Děti ve dvojicích stojící vpravo udělají vlevo hleď a zašeptají svým kamarádům: S čím sis včera hrál? Obraz druhý: Děti lesní pěšinou vůbec nejdou. Zoologická zahrada, jako výběh plný šimpanzů. Dvě děti se doslova válí v louži, několik jich leze po stromě. Vřeští všichni. Hlasitě. Ze svačin, které někdo rozházel do trávy, vybírají malí hladovci chutné kousky a zablácenými prstíky si je vkládají do šklebících se úst. Konec obrazů. Hledáme střední cestu mezi tvrdou důsledností (ta poroučí) a měkoučkou láskyplností (ta buďto souhlasí, anebo souhlasně mlčí). Hledáme, říkám sobě a dětem oznamuji, že mohou rozpojit dvojičky. Odtud vedou tři hlavní cesty a ty se dále ještě dělí na různé vedlejší. Svačíme ještě dál pod oblíbenými habry. V lese totiž rostou Téma: Lesní mateřské školy 7

10 Téma: Lesní mateřské školy prolézačky a pod nimi je příjemný stín a prostor pro ubrus stoleček. Získávám pocit, že děti jsou dnes ve výtečné kondici. Skupina je složena z tříletých až šestiletých. Hanka si po svačině sedá s dětmi k filcovým látkám a vytahuje jehly a klubíčka barevných bavlnek. Mezi listím stromů kličkuje sluneční světlo a přistává na lesní půdě na malé zářící ostrůvky. Hanka je zkušená pedagožka. Vyrábí pytlíčky na poklady. Později se dovídám, že šily i některé z našich nejmladších. Chvíli se jen tak procházím a pozoruji. Sedící, šijící, brebentící a pestrobarevní tvorové pod shovívavými korunami lesních obrů. Kdyby jim z botiček vyrostly kořínky a zavrtaly se do hlíny, jak dlouho by trvalo, než by to zpozorovaly? Zodpověděl jsem desítky dotazů, velmi pravděpodobně jsem zavázal jedny tkaničky, někdo jistě potřeboval na záchod. Na to už si ale nevzpomínám. Řekl bych, že v korunách pípali a cvrlikali ptáci a pod nohama se nám proháněly hordy stonožek, mravenců, berušek, pavoučích cestovatelů a dalších půdních živočichů, kterých je tolik, že se po čase stanou součástí společně sdílené skutečnosti. Část dětí se stává neklidnější a mě přemáhá chuť něco podniknout. Beru lano a bezděky si očima vybírám jednotlivce, kteří potřebují zdolat pořádný kopec. Vnitřní rozpor Školka v lese se řídí podle určitých pravidel, které vycházejí ze zkušeností. Zavedený horní počet dětí ve skupině je patnáct a k nim dva pedagogové. Každý kluk, každá holka je milovaným dítětem své rodiny. Loni přišla na svět malá holčička mému staršímu bratrovi. Křehký život, neustálá péče, zodpovědnost každodenních rozhodnutí a mezní nedostatek spánku. Nenutí vás to zhluboka se nadechnout? Pro mě jsou ty děti další z mnoha skupin, kterým jsem byl, jak šel čas, pedagogem. Ze všech skupin je tato zatím nejstálejší. Od září do června, několik dní v týdnu. Od půl deváté do čtyř. Je to zvláštní, že? Žijete s dětmi, které patří do svých rodin. Vidíte jejich bezradnost, statečné snášení potíží, vytrvalost a vývoj. Sledujete jejich komediální výstupy, pozorujete jejich dobré skutky a vedete s nimi debaty na závažná témata. Třeba proč musí maminka chodit do práce? Nebo jak vypadá opravdová válka? A velmi často se s nimi smějete. Kdybych to bral statisticky, musel bych učinit závěr, že moji dospělí přátelé nejsou v seznamu zábavných společníků ani v první desítce. Jenže školka není rodina. Tady jsou na výletě a s rodinou jsou doma. Dnešní vnitřní rozpor Dnešní vnitřní rozpor spočívá v bezpečnostním pravidle. Dívám se na skupinu okolo šití. Rušit je nepřipadá v úvahu. Druhá skupinka ale začíná překypovat pohybovou energií a mně by se taky líbilo se trochu proběhnout. Když se něco stane v lese, postará se jeden pedagog o celou skupinu a druhý řeší problém. Bezpečnost je důležitá. Ten odvěký vnitřní rozpor pedagoga. Kdy ještě ručičku držet? Kdy už ruku pustit? Domnívám se, že číst pedagogickou literaturu je prospěšné, ale odvěký vnitřní rozpor pedagoga neodstraní kniha, dokonce ani žádný kurz. Se skupinou šesti dětí klušeme lesem Pedagogové se rozdělili. Chytili jsme stopu, překonáváme potůček. Jedna mokrá botička. Míříme do rokle podívat se na draka, který se proměnil ve skálu. Vlastně neproměnil. Ve skutečnosti pouze spí. Nejmladší člen výpravy, Anička, nesmlouvavým hlasem oznamuje ostatním, že půjdeme výš. Tento kopec je strmý a takto vysoko jsme ještě nebyli. Za chvíli dosahujeme cíle. Cesta vedoucí kopcem po vrstevnici. V tom, že se tato cesta stala cílem, nejsem zcela nevinně. Anička pokukuje po svahu nad cílem. Je načase se vrátit. Honzíkovi došla voda a mně taky. Ale to lano přece nevláčíme zbytečně, a proto naše cesta nemůže vést jinudy než nejpříkřejším svahem na dolní lesní cestu. A víte, že tento svah už je pro horolezce? Jiřík uvazuje lano okolo stromu. Pro jistotu lano i přidržuje. Neboj se. Ne po zadku, ale čelem ke kopci a přidržovat se lana. Takhle! A dole dozrály lesní jahody. Bc. Michal Havlíček průvodce a pedagog v Dětském lesním klubu Stromík Téma: Lesní mateřské školy Neboj se. Ne po zadku, ale čelem ke kopci a přidržovat se lana. Takhle. Foto autor Hanka si po svačině sedá s dětmi k filcovým látkám a vytahuje jehly a klubíčka barevných bavlnek. Foto autor 8

11 Téma: Lesní mateřské školy Z lesa do lavic aneb Návaznost základních škol na lesní mateřské školy Dva odlišné světy svět lesní mateřské školy (LMŠ) a svět klasické základní školy. Dvě odlišné představy, kvůli kterým má téměř 70 % rodičů dětí z LMŠ obavu z přechodu svého dítěte na základní školu. Jihomoravské EKOLISTY 2/2013 Každý den venku, přírodní prostředí s jednoduchým zázemím a pedagogický přístup typu průvodce jsou nejtypičtějšími odlišnostmi mezi LMŠ a klasickou školkou. Pro LMŠ jsou typické bosé nohy v trávě, lesní malina u studánky, hlemýžď na oroseném listu, oheň a sbírání bylin na svatojánskou slavnost, první barevné listy pokrývající zemi, svatý Martin na koni, sněhulák a zkřehlé prsty, vůně perníčků, sněženka prodírající se skrze sníh a znovu bosé nohy v trávě Koloběh přírody, slavností i života, který dítě přirozeně každý den prožívá, je v něm plně ponořeno a je šťastné. Svět se svojí přírodou je jeden velký zázrak, který vyzývá k nekončícímu dobrodružství. Díky tomu všemu si dítě uchová údiv, který se v pozdějším věku může proměnit v úctu. Dítě se v LMŠ intenzivněji učí o tom, co se zrovna kolem něho děje, učí se z proměn přírody a vnímaví pedagogové veškeré dění provázejí příběhy. Tělo se v přirozeném pohybu a v harmonickém prostředí zdravě vyvíjí. Může se proběhnout, vyskákat i vykřičet. Něco z toho byste v klasických školkách hledali opravdu těžko, v něčem se naopak přístupy obou forem předškolního vzdělávání podobají Waldorfská škola Ideální výběr školy z pohledu respondentů Montessori Malotřídní typ Jakým typům škol dávají rodiče a pedagogové z LMŠ přednost? Výzkum (2012) oslovil 78 respondentů rodičů a pedagogů z LMŠ z celé ČR. Respondenti přiřazovali hodnoty k jednotlivým typům škol podle jejich preference na škále 1 (nejméně) až 6 (nejvíce). Když je zvyklá celé dny venku a najednou ji zavřou do třídy?! Klasické základní školy navazují přirozeně na klasické MŠ. Také děti z LMŠ mají nastoupit do klasických ZŠ, které na ně ovšem nejsou připravené. Z tohoto přestupu právě vyplývají obavy rodičů i pedagogů dětí z LMŠ. Nejčastěji je trápí změna výchovně vzdělávacího procesu, nedostatečný kontakt s přírodou a nedostatek pohybu: Bude to pro ni šok z přechodu od celodenního pobytu venku k nehybnému sezení v lavici v uzavřené budově. Obavy pramení také z osobnosti nového pedagoga a odlišného přístupu k dětem: Podle mě je riziko jen jediné, a to jsou ne úplně kvalitní učitelé na škole. Myslím, že když děti dostanou dobrého učitele, přechod hravě zvládnou, i když pro ně přesun mezi zdi může být náročný, uvedla v rámci mého výzkumu jedna z respondentek maminka předškolního chlapce. Já osobně k tomu mohu doplnit, 178 Domácí vzdělávání 149 Standardní ZŠ Dalton Program Začít spolu že mi přijde zkrátka škoda, že to, co bylo u dítěte v LMŠ rozvíjeno, zřejmě na ZŠ upadne v zapomnění pod tíhou kvantity informací. Vysněná škola pro lesní děti Ideální škola podle rodičů dětí z LMŠ úzce souvisí s jejich obavami. To, čeho se nejvíce obávají, že bude na klasické ZŠ chybět, si také nejvíce přejí ve své vysněné škole. Nejvyšší nároky mají na kvalitu výchovně vzdělávacího procesu. Výuka by měla dbát na celkový rozvoj dítěte, neopomíjet pohyb při výuce, z výukových metod volí projektové vyučování, tematicky integrovanou výuku a rovněž učení se praktickým věcem. Druhým v pořadí je důraz na prostředí školy. Nejčastěji se rodiče shodovali v požadavku na zahradu s interaktivními prvky pro výuku, ale i pro odpočinek dětí a učitelů. Ideálně by si pak v blízkém okolí přáli les či louku. Individuální přístup k dítěti a přátelské prostředí se umístilo na třetím místě. Další požadavky kladou na kvalitní komunikaci s rodiči, slovní hodnocení, nižší počet žáků ve třídě (max. 15), vyspělou osobnost učitele a zdravé stravování. Jenže taková škola zřejmě neexistuje a je ideálem nejen rodičů dětí z LMŠ. Existuje několik variant. Někteří angažovaní rodiče si pro své prvňáčky vydobyli úpravu školního vzdělávacího programu. Tak tomu bylo například v ZŠ na Tišnovsku, kde na základě požadavku lesních dětí začlenili program Začít spolu. Další variantou je založení lesní školy jako pokračování lesní mateřské školy. V době psaní mé diplomové práce se zrodila na našem území zřejmě první třída tohoto typu, a to v LMŠ ZeMě u Prahy. Zájem ale neustále roste, lze tedy předpokládat, že některé LMŠ půjdou touto cestou. Další možností je vzdělávat své děti doma, posílat je do alternativních ZŠ nebo zvolit klasickou ZŠ se vstřícným a otevřeným učitelem. Podrobnější volbu preferencí je možné vidět na grafu, jenž vychází z výsledků jedné otázky mého výzkumu. Jejím cílem bylo zjistit, jakým typům škol dávají rodiče a pedagogové z LMŠ přednost. Příroda je nejlepší učitelkou, a to i při přípravě prvňáčků na školu Zřejmě nejznámější výzkum u nás zaměřený na školní připravenost dětí z LMŠ provedl Petr Häfner v rámci své disertační práce Přírodní a lesní mateřské školky v Německu alternativa ke klasickým školkám v předškolním vzdělávání (2002). Výsledky byly pro lesní mateřské školy velmi příznivé a ve všech šesti oblastech, které Häfner zkoumal (oblasti motivace vytrvalost koncentrace, sociální chování, spolupráce, hudební, kognitivní a tělesná) byly úspěšnější děti z LMŠ. Na plné čáře vyhrály i v oblasti spolupráce ve skupině, nejhůře na tom byly naopak s rozvojem jemné motoriky. Häfner svůj výzkum shrnuje takto: Z výzkumu vyplývá, že ve všech zkoumaných oblastech mají děti větší možnost rozvoje v lesní mateřské školce než ve standardní mateřské školce. Na základě výzkumu mohu tedy doporučit pobyt v LMŠ. K jeho doporučení se přidávám. Článek vychází z autorčiny diplomové práce Návaznost 1. stupně ZŠ na lesní mateřské školy, PdF MU, Brno Mgr. Veronika Syrová pedagožka LMŠ Dobroděj a učitelka na Základní waldorfské a mateřské škole Brno Téma: Lesní mateřské školy 9

12 Téma: Lesní mateřské školy Dětská farma Eduarda Štorcha místo, kde děti pracovaly rády Přiblížit výchovu a vzdělávání reálnému životu, vytvořit školu, která by vycházela z dětské přirozenosti, rozvíjela aktivitu, tvořivost a zvídavost. Zdůraznit žákovskou samosprávu, pokusit se o zrušení osnov a snažit se budovat symetrický vztah učitel žák rodič. Téma: Lesní mateřské školy Možná patříte k těm, kteří na prvním stupni procvičovali své čtení při knížce Lovci mamutů od Eduarda Štorcha ( ). Jeho jméno vám pak bezděčně tanulo na mysli v době, kdy jste ve vlastivědě a později v dějepisu probírali pravěk tu nekonečnou dobu, kvůli které nezbývá ve výuce čas na kapitoly z novodobé historie a které se Štorch tolik věnoval. Málokdo však tuší, že Štorch byl celý život aktivní především na poli pedagogickém. Většina zásad, které jsou vyjmenovány pod nadpisem, platí i pro Štorchovy přístupy a pro jeho Dětskou farmu, v rámci níž významně propagoval učení venku v přírodě. Štorch úlohu pedagoga chápal velmi široce, ne pouze jako roli kantora stojícího před třídou. Snažil se o školním prostředí přemýšlet komplexně a v praxi vychovávat děti i mimo školu. Zároveň moc stál o to, aby se žáci mohli vzdělávat i prakticky a byli připraveni na budoucí povolání. Štorch se soustavně zamýšlel nad teoretickou stránkou vyučování, četl zahraniční literaturu a výsledky výzkumů, konal všemožné pokusy a s jejich výsledky seznamoval ostatní učitele i veřejnost. Zajímaly ho příčiny nezájmu a neprospěchu dětí, pokoušel se na ně při své praxi přicházet a také je odstraňovat. Tomuto všemu věnoval veškerý svůj čas a při četbě jeho životopisu vás nemůže nenapadnout, kde k tomu bral stále novou sílu a odhodlání, když mu ze stran úřadů byly neustále házeny klacky pod nohy, a často si stýskal i na nedostatek konkrétních změn v praxi. Pokus dělat věci jinak Štorchova Dětská farma, kterou roku 1926 spolu se svými žáky vybudoval a po několik let provozoval v Praze na Libeňském ostrově, stavěla na filozofii eubiotiky, na jejímž základě se snažila vytvořit nový typ školní výuky. O co šlo? Ve velké zkratce o rodinný život v úzkém spojení s přírodou, ke kterému došli jeho šiřitelé v první třetině 20. století po kritice životního stylu městské společnosti. Vytýkali jí nedostatek smysluplné fyzické práce, nedostatek pohybu, Pan učitel Štorch. Obrázek z knihy Dětská farma, eubiotická reforma školy. Brno: Ústřední spolek jednot učitelských na Moravě, 1929 škodlivé vlivy v různých povoláních, nedostatek slunce a vzduchu, špatnou výživu. V souvislosti s městským prostředím kritizovali kouř a výpary průmyslových zón, prach a hluk ulic, odtrženost od možnosti vypěstovat si alespoň část základních potravin, a tedy naprostou závislost na obchodech a neopodstatněnou potřebu kupovat stále více věcí, které člověk nepotřebuje. Radikálně tvrdili, že původním, přirozeným a zároveň jediným absolutně nutným životním prostředím, má li mít lidský život zdravý základ, je příroda. Z této inspirace vyšel i Štorch a po krušném snažení se mu povedlo zrealizovat projekt, který nazval Dětská farma. Ve stejnojmenném spisu Dětská farma, eubiotická reforma školy se dočítáme mimo jiné i o jeho kritice školy po stránce architektonické. Školním budovám vytýká vzhled kláštera nebo kasáren: jsou vysoké, dlouhé a obrovské, obyčejně velmi ponuré. Podle něj jako by byly určeny více pro dospělé než pro děti. Dítě je přece šťastnější v hlídačské boudě než ve škole za milióny! A co k tomu pan učitel? První den prolezli vše, ohmatali vše, zkoušeli vše. Objevili, že tu jsou znamenité úkryty a hned si zařizovali doupata a hráli si na indiány. Vydrželi si takto hrát několik hodin a nemohli se toho nasytit. Rozumí se, že křičeli. I to bylo dobře. Některé skupiny hochů se odloučily a našly si jinou zábavu. Brodili se ve vodě a honili rybičky, jiní se pokoušeli vylézt na stromy, jiní se dali do míčové hry. Někteří se už vybouřili a přestali se honit. S těmi jsem začal pracovat. Zalévali, stříhali keře, rovnali dříví. Práce je dosti bavila. Přibral jsem novou četu hochů a uložil jsem jim rozhrabat krtčí hromádky na louce a sbírat střípky a sklo po farmě. Přišli konečně i unavení indiáni a pomohli mi stavět cestu. Třetího dne mi stačilo říct: Hoši, nejdříve si odbudeme školu a pak budete mít volno! A žáci pěkně nasedli do lavic a poslouchali mluvnici, jako bychom se učili ve školní třídě. Štorch se původně snažil, aby se učilo venku celý týden. Nakonec ale vyučoval na Dětské farmě jen od čtvrtka do soboty. Zajímavostí může být, že při tvorbě rozvrhu pro farmu zkoumal a porovnával rozvrhy obdobných zařízení v zahraničí a výsledek upravil pro místní poměry. V roce 1934 byl však úřady donucen ukončit činnost Dětské farmy. Důvodem byly státní záměry, které počítaly s pozemky na Libeňském ostrově, ale bez Dětské farmy a jiných zařízení pro děti a mládež. Nebyly nic platné argumenty o prospěšnosti Dětské farmy, které se opíraly o výsledky pozorování, ani protesty ze strany veřejnosti. Efektivita venkovní výuky se zkoumá i dnes. Kateřina Jančaříková, dnes vedoucí Centra environmentálního vzdělávání na Pedagogické fakultě UK, ve své disertační práci píše: Zkušenosti s venkovní výukou opakovaně potvrzují, že se žáci nesoustředí o nic hůře, ba spíše lépe než ve třídě. Ale předpokládá to otevřenost ze strany učitele a sebekázeň jich samých. V článku byly využity informace ze studentských prací Veroniky Syrové (2012, archiv Masarykovy univerzity) a Jiřího Štolla (2008, archiv Masarykovy univerzity). Mgr. Gabriela Hájková environmentalistka, redaktorka Jihomoravských ekolistů 10