KONFLIKT V SEVERNÍ UGANDĚ

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Obor: Sociální a humanitární práce Jiří Pasz KONFLIKT V SEVERNÍ UGANDĚ Bakalářská práce Konzultant: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc 2008

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne Jiří Pasz

3 Děkuji RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D., bez jehož odborného vedení by tato práce nemohla vzniknout. Děkuji i svým rodičům a Caritas VOŠs, bez nichž bych nemohl navštívit onu krásnou zemi Ugandu. Na závěr bych rád poděkoval Petře Matulové za laskavé svolení k použití příběhu, jež zapsala při naší návštěvě uprchlického tábora Puranga. Tato práce je věnována všem dobrým lidem v Ugandě, kteří trpí nesmyslnou válkou.

4 OBSAH SEZNAM ZKRATEK... 5 ÚVOD UGANDA Základní geografická a demografická charakteristika Historie Předkoloniální období Britský protektorát Nezávislost Vláda Yoweri Museveniho KONFLIKT V SEVERNÍ UGANDĚ Charakteristika sporného území Charakteristika stran konfliktu Příčiny a okolnosti vzniku konfliktu Nepotismus jako zdroj konfliktů Klíčové události ve vývoji sporu, od vzniku do současnosti Alice Lakwena a Hnutí Ducha svatého Zrod Armády božího odporu Odchod do Súdánu Iron Fist Přehled dosavadních strategií řešení konfliktu Amnesty Act Mírové rozhovory z Juby Seznam otázek sporných bodů bránících vyřešení konfliktu Návrh strategie vedoucí k řešení konfliktu PŘÍPADOVÁ STUDIE Humanitární důsledky Uprchlický tábor Puranga ZÁVĚR PRAMENY a LITERATURA FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA

5 SEZNAM ZKRATEK AU African Union Africká unie HSM Holy Spirit Movement Hnutí ducha svatého HSMF Holy Spirit Mobile Forces Síly Ducha svatého ICC International Criminal Court Mezinárodní trestní soud IDPs Internaly Displaced Persons Vnitřně vysídlení LRA Lord s Resistance Army Armáda božího odporu MONUC Mission de l' Organisation des Nations Mise OSN v Demokratické republice Kongo Unies en République démocratique du Congo NRA National Resistance Army Národní armáda odporu. NRM National Resistance Movement Národní hnutí odporu OAU Organization of African Union Organizace africké jednoty RPF Rwandan Patriotic Front Rwandská vlastenecká fronta SPLA Sudanese People Liberation Army Súdánská lidově osvobozenecká armáda UPC Uganda Peoples Congres Ugandský lidový kongres UPDA The Uganda People's Democratic Army Ugandská lidově demokratická armáda UPDCA Uganda Peoples Demokratic Army Ugandská lidově demokratická křesťanská armáda UPDF Uganda Peoples Defence Force Ugandské lidové obranné síly WFP World Food Programme Světový potravinový program 5

6 ÚVOD Téma mé písemné bakalářské práce zní Konflikt v severní Ugandě. V rámci této práce zkoumám krizi, jež je považována za nejdéle nepřetržitě trvající africkou válku, jíž provázejí strašlivé humanitární následky. V roce 2003 označil tuto situaci zástupce OSN pro humanitární záležitosti za největší zapomenutou krizi světa. 1 Během mé praxe v Ugandě v roce 2006 a návštěvy uprchlického tábora Puranga v jedné z nejpostiženějších oblastí, byly stále patrné důsledky nejprudších bojů z let 2002 až Tento dnes již 22 let trvající konflikt byl dlouhou dobu opomíjen mezinárodními médii a stál na okraji zájmu široké veřejnosti. Pro většinu lidí je jen velmi těžko uchopitelnou záhadou, neboť o hlavním aktérovi této války je stále známo jen velmi málo. Joseph Kony, který stojí v čele Armády božího odporu, je obávaným vůdcem převážně dětské armády, schopné největších krutostí a šířící kolem sebe teror. Boj jeho hnutí je spojen s komplikovaným čarodějnickým kultem, jež skloubil animismus, křesťanství a islám. Běh věcí určují duchové, jež mluví skrze své médium Josepha Konyho. Střety probíhají na území hranic mezi Ugandou, Súdánem a Kongem, které války změnily v anarchii. Mnohé milice, pohybující se v tomto prostoru, využívají vlády v nevypovězené válce. Nikdo neví zcela přesně, co se v těchto oblastech děje. Jedinou jistotou je, že v nich trpí obrovské množství nevinných lidí. Výběr tohoto tématu vychází především z osobní zkušenosti ze severní Ugandy. Monitorovací cesta do Purangy se nesmazatelně vryla do mé paměti, stejně jako osudy lidí z tábora, především bývalých dětských vojáků. Dalším důvodem byla značná nepřehlednost situace a nutnost systematicky popsat příčiny vzniku konfliktu, jeho průběh a humanitární následky. Vzhledem k tomu, že toto téma není dosud v české prostředí dostatečně zpracováno, snažím se přispět ke zvýšení všeobecného povědomí o problému. Je také nutné se postavit proti nedostatečné pozornosti mezinárodního společenství k těmto zapomenutým částem světa a poukazovat na to, že pokud se nezmění přístup hlavních aktérů, krize bude nadále pokračovat a podobné mohou nastat v budoucnosti. Časové vymezení práce je široké, neboť při hledání kořenů problému je třeba hledat v koloniální minulosti, v desetiletích diktatury a zároveň i v komplikovaných současných vztazích mezi zeměmi v regionu. Pro dostatečné osvětlení tématu je nutné popsat zvláštní religiozitu některých odbojových hnutí v Ugandě, jež se vyvinula 1 Srov. CSOPNU, Counting the Cost. Twenty years of war in northern Uganda [online], s. 6. 6

7 v 80. letech 20. století. Pozornost je věnována i Mezinárodnímu trestnímu soudu, novému aktéru mezinárodního práva, jehož prvním případem byly právě zločiny Armády božího odporu. Pokud jde o geografické vymezení, práce je zaměřena primárně na Ugandu, v širších souvislostech je však nutné se zabývat i situací v Súdánu a Kongu, jelikož válka začala v 90. letech přesahovat hranice Ugandy. V této práci bude použito deskriptivní, analytické a komparativní metody. Deskriptivní metoda je nezbytná k uvedení čtenáře do dané problematiky a k popsání vývoje zkoumané situace v Ugandě a dalších státech, jichž se konflikt týká. Analytická metoda umožní prostudovat problém více do hloubky a odhalit patřičné souvislosti, které konflikt osvětlují ze všech úhlů pohledu. Komparativní metoda bude využita zejména k porovnání situace v severní a jižní Ugandě, či mezi situací v oblasti postiženou válkou a jinými krizemi, jako je například Irák či Darfúr, pokud jde o humanitární následky. Dosavadní zpracování tématu je zatím v českém prostředí nutno hodnotit jako nedostatečné. Není mi známa existence ani jedné knihy vydané v českém jazyce, která by se primárně zabývala konfliktem v Ugandě. V denním tisku se téměř žádné články neobjevují. Okrajově se tomuto tématu věnoval např. National Geographic ve svém článku Zapomenuté krize světa. Ani zahraniční literatura se tématu příliš nevěnuje. Existují pouze dvě základní knihy, na které se pak odvolává naprostá většina dalších autorů ve svých studiích. Stěžejním dílem je kniha Heike Behrend Alice Lakwena & Holy Spirits, popisující vznik prvních odbojových hnutí po nástupu prezidenta Ugandy Yoweri Museveniho do úřadu v roce 1986, se zaměřením na genezi Hnutí ducha svatého, předchůdce dnešní Armády božího odporu. Ve své práci popisuje Behrend i etnogenezi a historii kmene Acholiů, z jejichž náboženství vychází dnešní spiritualita hnutí Josepha Konyho. Zaměřuje se na detailní popis struktury Hnutí Ducha svatého, jež vedla léčitelka jménem Alice Lakwena. Kniha rovněž podává poměrně detailní popis bojových taktik a střetů s ugandskou armádou. Na závěr se autorka věnuje vzniku Armády božího odporu. Druhou publikací je Trial Justice Tima Allena, jež je zaměřena na Konyho hnutí, Mezinárodní trestní tribunál, humanitární následky krize a možnosti řešení konfliktu. Kniha je velice cenným zdrojem informací o různých stranách této války, včetně ugandské a súdánské vlády či mezinárodním společenství. Rovněž umožňuje vhled do problematiky z pohledu lidí v uprchlických táborech a uvádí množství příběhů ze života v severní Ugandě. Především humanitární krizí se zabývá studie CSOPNU 7

8 (Civil Society for Peace in Northern Uganda) nazvaná Counting the Cost, jež nejprve shrnuje situaci v jižní Ugandě a úspěchy vlády v posledních letech, poté je porovnává se severní Ugandou. Podává komplexní přehled statistik pro uprchlické tábory, zejména ty, v nichž přebývají lidé z kmene Acholi. Ve studii jsou popsány jak humanitární, tak ekonomické a politické následky války. Uzavírají ji doporučení všem účastníkům konfliktu, jak jej co nejrychleji vyřešit. Pro pochopení mezinárodního rozměru konfliktu je cenná i studie Mareike Schomerus The Lord s Resistance Army in Sudan: a history and Overview. Autorka se v ní zabývá působením Armády božího odporu v Súdánu a jejím napojením na Súdánskou vládu. Publikace podává svědectví o aktivitách Konyho hnutí ve válce v jižním Súdánu, zejména o bojích se Súdánskou lidově osvobozeneckou armádou. Důležitým zdrojem informací o situaci v Kongu týkající se Armády božího odporu jsou dvě studie International Crisis Group Northern Uganda: Seizing the Opportunity for Peace a Northern Uganda Peace Process: The Need to Maintain Momentum. Cílem práce je nejprve krátce představit Ugandu v rámci stručné geografické a demografické charakteristiky. Následuje zmapování historie Ugandy, jež je rozděleno do čtyř částí, ve kterých jsou nastíněny počátky současného konfliktu v širších dějepisných souvislostech. Bez těchto souvislostí by byly okolnosti vzniku krize nejasné. Druhá kapitola je zaměřena na komplexní popis samotné války na severu země, především na sporné území, zúčastněné strany, vznik konfliktu a klíčové události v něm, dosavadní pokusy o jeho vyřešení a faktorů, jež tomu brání. Končí přehledem strategií, jež by mohly pomoci válku ukončit. V této kapitole si kladu za cíl, co nejvíce zpřehlednit tuto komplikovanou záležitost. Závěrečná kapitola podává svědectví o katastrofální humanitární situaci na severu Ugandy, po němž následuje popis mé zkušenosti z cesty do uprchlického tábora Puranga. Tato kapitola je nutná po předchozím popisu konfliktu jako ilustrace rozměru lidské tragédie, jež ho provází. 8

9 1 UGANDA V této kapitole se seznámíme s základní charakteristikou státu Uganda a jeho historickým vývojem. Události, jež se odehrály v minulosti jsou prvním klíčem k pochopení vzniku konfliktu v severní Ugandě. 1.1 Základní geografická a demografická charakteristika Obr. č. 1. Geografická mapa Ugandy. 2 Uganda je vnitrozemský stát o rozloze km 2 ležící ve východní Africe při severních březích jezera Ukerewe (Viktoriina jezera). 3 Na severu hraničí se Súdánem (435 km) a na východě s Keňou (933 km). Jižně sdílí hranici s Tanzánií (396 km) a se Rwandou (169 km). Převážnou část Ugandy vyplňuje náhorní plošina Východoafrické vysočiny, jejíž výška se pohybuje okolo až m n. m. Nejvyšší horou země je Mont Ngaliema ležící v pohoří Ruwenzori. Její vrchol dosahuje m n. m. a i přesto, že leží na rovníku, je zaledněn a většinu roku zahalen mlhou. Výraznou dominantou na východě země je sopečný masív Mount Elgon s vrcholem Wagai 2 Geneva Foundation for Medical Education and Research [online] [cit ]. Dostupný z: < 3 Číselné údaje v této kapitole jsou převzaty z: MINISTERSTVO OBRANY ČR, Svět slovem a mapou. Afrika, s , s výjimkou údajů citovaných samostatně. 9

10 ve výšce m n. m. Říční síť Ugandy s četnými jezery (zabírajícími až 1/6 rozlohy země, tj. 44 tisíc km 2 ) je tvořena z 98 % bohatě rozvětvenou stromovitou sítí řeky Nil, která odvodňuje zemi do Středozemního moře. Nil je na území Ugandy dlouhý km z celkových 6 671km, pramennou oblast má v povodí jezera Ukerewe a z něj vytéká severozápadním směrem jako Victoria Nile. Dále protéká jezery Kyoga a Albertovým, za kterým nese jméno Albert Nile. Rostlinstvo a živočišstvo Ugandy je velmi pestré. Ve střední a západní části země převládá vysokotravnatá stromovitá savana s buší a lesíky opadavých druhů stromů. Podél jezer a řek se vyskytují rovníkové lesy, v močálovitých oblastech roste papyrus a rákos. Směrem k okrajům se charakter savany mění, převládá nízkotravnatá a křovinatá savana přecházející ve vyšších polohách v horskou step. V jižních horách jsou místy horské lesy, v nejvyšších polohách je vysokohorská sporá vegetace. Kdysi velmi bohatá zvířena, která náleží do africké etiopské skupiny, byla značně zdecimována konflikty probíhajícími zejména od 60. let 20. století. Její zbytky se nacházejí především v chráněných oblastech. Podnebí je převážně tropické dešťové, ve střední a jihozápadní části země pralesního (horko a vlhko), na ostatním území savanového typu (s ostře vyhraněnou zimní dobou sucha). Je zmírňováno vyšší nadmořskou výškou a četnými řekami a jezery. V pohraničních horách je podnebí chladnější. Výjimkou je oblast Karamoja na severovýchodě ležící na styku se suchou stepní podnební oblastí, kde je méně srážek a povrch vyprahlý. Sever má jediné období dešťů od dubna do listopadu, kdežto na jihu jsou tato období dvě duben až květen a říjen až listopad. V nejchladnějším měsíci červenci převládá průměrná teplota kolem 21 C a v nejteplejším lednu okolo 23 C. Roční úhrn srážek je poměrně vyrovnaný, převládají srážky 1000 až 1500 mm, které směrem k severovýchodu klesají. V horách nad 3500 m n. m. spadne ročně až 2000 mm, časté jsou i sněhové přeháňky, zejména na vrcholech Ruwenzori s věčným sněhem a ledem. Hlavní město Kampala má průměrné teploty v lednu 23,3 C, v červenci 20,8 C a v roce 21,9 C. Roční úhrn srážek činí mm. Uganda je prezidentská republika, hlavou státu je prezident volený občany na 5 let. Zákonodárnou moc má jednokomorový Parlament, který má 332 poslanců s pětiletým mandátem. 215 poslanců je voleno obyvatelstvem a 117 vybíráno ve zvláštních volbách 79 pro ženy, 10 pro armádu, 5 pro osoby ve věku od 18 do 35 let, 10

11 5 pro invalidy, 5 pro představitele odborů a 5 ex officio. 4 Výkonnou moc má prezident, jež je současně hlavou vlády. Uganda je členem OSN od roku 1962, dále britského Společenství, Společného trhu východní a jižní Afriky (COMESA), Hospodářské komise pro Afriku (ECA), Hnutí nezúčastněných (NAM), Africké unie (AU), Organizace islámské konference (OIC) a dalších mezinárodních organizací. Populaci, která k roku 2007 činila 29,7 milionů obyvatel 5, tvoří asi 40 etnických skupin, nejpočetnější jsou bantuští Gandové (Bugandové, Basogové, Baňorové, Batorové, aj.) s 18 %, Tesové 9 %, Nkoleové 8,2 %, Sogové 8,2 %, Gisuové 7,2 %, Čigové 6,8 %, Langové 6 %, Rwandové 5,8 %, Acholiové 4 %. Ostatní skupiny mj. Súdánci, Pygmejové, Evropané, Indové a Pákistánci tvoří 30,8 % obyvatelstva. V zemi převládají dvě křesťanská náboženská vyznání: římskokatolické (46 %) a protestantské (44 %), zbytek jsou muslimové (9 %). Do obou těchto náboženství výrazně pronikají animistické prvky. Hustěji je osídlená severní část pobřeží jezera Ukerewe a centrální část země. Podíl městského obyvatelstva činil v roce ,9 % populace. 6 Největší města kromě hlavního jsou Jinja, Mbale, Masaka, Entebbe, Mbarara, Soroti, a Gulu. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva činil v roce ,2 %. 7 Obr. č. 2. Mapa jazykových skupin v Ugandě. 8 4 Srov. PARLIAMENT OF THE REPUBLIC OF UGANDA. Composition [online]. c2006 [cit ]. Dostupný z: < 5 Srov. REUTERS ALERTNET. Uganda [online]. c2002 [cit ]. Dostupný z: < 6 Srov. tamtéž. 7 Srov. THE WORLD BANK. Country Brief - Uganda [online]. c2008, poslední revize březen 2008 [cit ]. Dostupný z: < upk:374963~pagepk:141132~pipk:141109~thesitepk:374864,00.html >. 8 Upraveno podle: LEGGET, I., Uganda, s. 88. (překlad autora). 11

12 Uganda je rozvojový stát s ekonomikou postiženou vleklými konflikty. Politické změny v polovině 80. let přinesly v oblasti ekonomiky tlak na snížení inflace, podporu růstu výroby a exportu. V 90. letech dochází k trvalému růstu výkonnosti ekonomiky, obnově infrastruktury, růstu exportu, poklesu inflace, postupně se zvyšuje bezpečnost na jihu země. Od roku 1998 byl tento trend narušen ugandskou vojenskou angažovaností (po boku Rwandy) na podpoře povstaleckých sil v sousední Konžské demokratické republice. Narůstá korupce zasahující až po vládní úroveň a dochází k chybám při prosazování strukturálních reforem. Růst HDP má poměrně trvalý charakter průměrný roční růst v letech činil 7,3 %, mezi lety 2000 až 2005 pak 5,6 %. 9 V roce 2006 hrubý národní důchod podle Světové banky (WB) dosahoval 300 dolarů 10 a inflace 6,7 %. Zahraniční zadluženost k roku 2005 činila 29 % hrubého národního produktu. 11 Nerostné zdroje jsou poměrně značné, nejsou však patřičně využívány. Těžba měděné rudy u Kilembe na západě země byla v 70. letech přerušena. Od poloviny 90. let probíhá těžba zlata na severovýchodě země v okolí města Moroto. Zásoby tohoto ložiska jsou údajně druhé největší na světě. Dále se těží kasiterit (ruda cínu) v lokalitě Rusinga, wolfram v Kaliro a Kirwa, apatit v Sukulu u Torora, kamenná sůl v Katwe a Kasenyi. Známá jsou naleziště železné rudy, magnetovce, bismutu, berylu, azbestu, tuhy, fosfátů, tantalitu aj. Výroba elektrické energie činila v roce milionů kwh, z toho bylo 99 % vyrobeno ve vodní elektrárně Owen Falls na jezeru Ukerewe u města Jinja. Hutnictví železa se rovněž nachází ve Jinji. Strojírenství, chemický průmysl (hnojiva, barvy) u Kampaly a Torora, cementárny ve městech Tororo a Hoima, dřevozpracující průmysl v Jinji a Kampale, obuvnický průmysl v Jinji, Kampale a Entebbe, textilní v Kampale a Jinji. Významný je potravinářský průmysl zpracovávající zemědělskou produkci, a to v lokalitách Kampala, Jinja, Sango Bay, Lugazi a Kalifa. Zemědělství je hlavním sektorem národního hospodářství. Orná půda zabírá 25 % plochy státu, trvalé plodiny 9 %, lesy a křoviny 28 %, vodní plochy 18 %, zbytek je neproduktivní půda. Zavlažuje se 90 km 2 půdy. Rostlinná výroba je zaměřená především na pěstování kávovníku, káva je hlavní vývozní komoditou asi 2/3 objemu 9 Srov. THE WORLD BANK. Country Brief - Uganda [online]. 10 Světová banka uvádí údaje přepočítané metodou Atlas, jejímž smyslem redukovat dopady kolísání směnného kurzu při porovnávání Národních důchodů států. Jde tedy o přepočet váženého průměru kurzu národní měny k americkému dolaru za několik posledních let. 11 Srov. THE WORLD BANK. Country Brief - Uganda [online]. 12

13 vývozu. Z dalších plodin se sklízí především pšenice, rýže, kukuřice, proso, čirok, brambory, sladké brambory, kasava/maniok, luštěniny, sojové boby, arašídy, sezam, bavlníkové semeno, bavlněné vlákno, zelenina, cukrová třtina, banány, plantýny (druh banánů), čaj, tabák. Významný je pro Ugandu také rybolov a těžba dřeva, např. mahagonu. Železniční síť je dlouhá km a je využívána výhradně pro nákladní dopravu. Silniční síť měří okolo km, z toho jen zhruba km silnic má asfaltový povrch. Mezi největší současné výzvy patří zejména ukončení konfliktu v severní části země, boj s HIV/AIDS, dramatický nárůst případů onemocnění malárií, špatná infrastruktura, problematické vztahy se sousedními zeměmi jako je Súdán či Kongo, rostoucí míra korupce či lepší organizace vzdělávání a zdravotnictví na vesnicích. 1.2 Historie Předkoloniální období O historickém vývoji subsaharské Afriky, a tedy i území, na kterém se rozkládá dnešní stát Uganda, toho víme poměrně málo především díky absenci psaných záznamů a neprostupnosti terénu. Je však známo, že ve století existovalo ve zmíněné lokalitě království Kitara, později známé pod jménem Bunyoro, jež zaujímalo větší část území dnešní Ugandy. V století vznikla další království Ankole, Kisiba a Buganda. Ke konci první poloviny 19. století pak jako první cizinci pronikali do těchto království Arabové, kteří zde zahájili obchod s otroky. 12 Na území království Buganda se jako první z Evropanů dostal v roce 1862 britský cestovatel John Hanning Speke, hledající pramen Nilu, jehož kontrola byla pro Brity důležitá zejména pro ovládání Egypta. 13 Zde se setkal s Mutesou I., králem Bugandy, titulem kabaka. Buganda byla v té době již nejvýznamnějším královstvím na území dnešní Ugandy. Speke do svých cestopisů zaznamenal svůj údiv nad vysokou úrovní civilizace a politické struktury, již v Bugandě nalezl. 14 Snaha o získání vlivu nad celou oblastí byla tedy do značné míry podmíněna pozicí v Bugandě. Mutesa I., obávaje se útoků z Egypta, souhlasil s návrhem pustit do svého království křesťanské misionáře nesprávně usoudil, že jde o vojenskou pomoc. 12 Srov. PECKA, J., Uganda, s Srov. FERRO, M., Dějiny kolonizací, s PECKA, J., Uganda, s

14 Členové Bristish Protestant Church Missionary Society dorazili v roce 1877 následováni v roce 1880 francouzskými misionáři ze společnosti Pères Blancs. Oběma misionářským skupinám se dařilo jak přimět část obyvatel ke konverzi, tak získávat vliv na stranu své mateřské země. Proto se ještě v průběhu 80. let 19. století tyto skupiny staly vzájemně značně nepřátelskými. Ve stejné době v zemi stoupá i počet konvertovaných na islám zásluhou aktivit arabských obchodníků. 15 Po smrti Mutesy I. nastupil na trůn jeho syn Mwanga, který ale postrádal vladařské a diplomatické schopnosti svého otce a brzy ztratil kontrolu nad svým územím. Obr. č. 3. Území dnešní Ugandy v roce Britský protektorát Během roku 1889 Mwangu navštívili němečtí kolonialisté pod vedením Carla Peterse a podepsali dohodu o přátelství s Německem. Velká Británie se začala obávat německého vlivu a potencionálního ohrožení svých pozic na Nilu. k roku 1890 byla s Německem podepsána dohoda, jež dala Britům práva na území, která se 15 Srov. LEGGET, I., Uganda, s SUTTONLINK. African Countries Index [online]. [cit ]. Dostupný z: < 14

15 v budoucnu stala Ugandou. Později stejného roku do Bugandy přijíždí Frederic Lugard za Imperial British East Africa Company (IBEA), zřizuje úřad IBEA a pomáhá protestantům snižovat vliv římsko-katolické církve. Už v červnu roku 1894 prohlásila Velká Británie Bugandu za protektorát a zvolila systém nepřímé správy. 17 Britové nejprve ovládali Bugandu prostřednictvím krále, s jeho pomocí v následujících dvou letech vedli války proti okolním kmenům. Podařilo se jim podrobit si další čtyři království a rozšířit protektorát o domorodá království Bunyoro, Toro, Ankole a Busoga. Poté, co se Mwanga v roce 1897 postavil jejich rostoucímu vlivu, byl sesazen a nahrazen svým nezletilým synem Daudi Chwou. Do roku 1918 pak Britové plně ustavili svoji autoritu v celé Ugandě, ať již prostřednictvím smluv nebo použitím síly tam, kde to považovali za nutné. V roce 1900 byla podepsána dohoda s Bugandou, jež přinesla království poměrnou autonomii a také ji přetvořila v konstituční monarchii, kontrolovanou ale z velké části protestantskými vůdci. Roku 1901 dosáhla železnice z Mombasy ke Kisumu u Viktoriina jezera, ze kterého byla Uganda dostupná lodí. Později byla železnice zavedena i do Kampaly a Jinji. V roce 1902 byly východní ugandské provincie postoupeny do protektorátu Britská Východní Afrika (British East Africa - Kenya), a to z administrativních důvodů. 1. dubna 1905 prohlašují Britové Ugandu svou kolonií jednalo se tedy o dřívější území království : Buganda, Bunyoro-Kitara, Toro, Ankole, Kooki, Mpororo, Buzimba, Buhweju, Kitagwenda, Bunyaruguru, Bugweri Bufutulu, Buzaaya, Bunha, Bukwanga Kiki, Buima, Bugabula, Luuka, Bukooli, Busiki, Bukono, Bulamogi, Kigulu a Busoga. 18 V roce 1904 začala komerční kultivace bavlny, ta se záhy stala hlavním exportním zbožím. Produkce kávy a cukru se výrazně zvyšovala během 20. let 20. století. Země nicméně na rozdíl od Keni přitahovala pouze malou skupinu evropských osadníků, kteří by ji stabilně obývali. Úrodu produkovaly povětšinou menší farmy v držení Afričanů bez použití plantáží, na rozdíl od jiných britských kolonií. V Ugandě se však usadilo mnoho Asiatů, kteří také začali hrát důležitou roli v místní ekonomice. 19 Do začátku 70. let asijská komunita kontrolovala téměř celou ugandskou obchodní sféru průmysl i zemědělství. 20 Ve 20. a 30. letech Britové značně omezili bugandskou autonomii. V roce 1921 byly zřízeny rady výkonná a zákonodárná. Výkonná rada se skládala výhradně ze členů koloniální správy (první Afričané se stali členy v roce 17 Srov. BAKER, N. G., Modern African Nationalism, s RULERS. Uganda [online]. c2008 [cit ]. Dostupný z: < 19 Srov. KYEMBA, H., A state of blood, s Srov. tamtéž, s

16 1952), členové zákonodárné rady byli jmenováni z řad zámožných bělošských usedlíků (první Afričan se stal členem v roce 1945). Oba orgány měly pouze poradní funkci, v zemi vládl guvernér řídící se instrukcemi britské vlády. Tato politická struktura pak vydržela až do konce II. světové války. Během II. světové války došlo v Ugandě k rozvoji hospodářství. Země byla odříznuta od Velké Británie zaměstnané válečným úsilím. Británie se snažila pro své armády, bojující v severní Africe a Asii, zajistit maximální zdroje co nejblíže bojištím. Zdroje z Ugandy byly proto vítanou průmyslovou i zemědělskou pomocí. Objevila se buržoazie a stoupal i počet příslušníků střední třídy a inteligence. Koloniální a rasistický útlak ale stále nedovoloval vzniknout organizovaným skupinám, natož celonárodním politickým stranám s cílem nezávislosti. Na situaci se podíleli i bugandští feudálové svou separatistickou politikou a kmenové rozpory společně se spory náboženskými. Teprve v roce 1952 byl poprvé stanoven požadavek plné nezávislosti Ugandy. Začátkem roku 1945 došlo ve větších městech v Ugandě ke stávkám a demonstracím. Během demonstrací byly stovky lidí zraněny, zatčeny, mnoho lidí bylo zabito. 14 kmenových náčelníků bylo deportováno ze země. Při demonstracích se projevil u ugandského lidu nedostatek organizačních a politických zkušeností, poté, co byli vůdcové deportováni, povstání bylo kompletně dezorganizováno. Pro britskou vládu bylo významné, že se protestního hnutí nezúčastnili pouze rolníci a dělníci, ale i majetné vrstvy. Následně přešla kromě represivních opatření i k drobným ústupkům a kompromisům v Ugandě byl reorganizován parlament, došlo k reformě zákonodárné rady, staří a konzervativní náčelníci byli zbavování funkcí a na jejich místo byli dosazováni lidé, kteří byli ochotni prosazovat koloniální zájmy. 21 Protikolonialistické nálady však dále sílily a začalo vznikat organizované hnutí za nezávislost. V roce 1946 vznikla strana Bataka, při jejímž zrodu hráli významnou úlohu představitelé rodových seskupení batakové a její akce podporovala většina obyvatelstva, zejména v Bugandě. V roce 1947 byl založen Africký rolnický svaz, v němž byli organizováni především drobní rolníci, pěstující plodiny pro vývoz. Obě organizace pak těsně spolupracovaly při prosazování svých požadavků, např. na odstranění nízkých výkupních cen, rozšíření počtu volených členů parlamentu, demokratizaci koloniální vlády, právo volit náčelníky či svobodně obchodovat s bavlnou. Situace vyvrcholila v roce 1949, kdy byly tyto požadavky předloženy králi. 21 Srov. BAKER, N. G., Modern African Nationalism, s

17 Král zahájil s rolníky jednání, avšak britská vláda zasáhla, vůdci obou organizací byli zatčeni, uvězněni a obě organizace byly zakázány. Po zatčení došlo k bouřlivým nepokojům a lid žádal odvolání náčelníků. Nepokoje se rozšířily na celou Bugandu a bylo ničeno vlastnictví náčelníků. i toto povstání však bylo brzy potlačeno. Po potlačení povstání přistoupila britská vláda k dalším reformám zvýšila počet Afričanů v celougandském zákonodárném sboru, zvýšila výkupní ceny zboží a založila úvěrovou banku. Vláda povolila zřizování družstevních čistíren bavlny, které byly do té doby monopolem evropských a asijských podnikatelů. Současně pracovala na vytvoření Východoafrické federace, v níž se měla Uganda dostat pod kontrolu keňské správy. Po těchto opatřeních došlo v Ugandě k dočasnému útlumu protikolonialistického hnutí. V roce 1950 byla založena Federace ugandských afrických rolníků a stala se základnou nové politické organizace Ugandského národního kongresu (UNC) založeného v roce V době růstu národně osvobozeneckého hnutí se ve vnitřní politice začal zřetelně projevovat separatismus bugandských feudálů, kteří čekali na příležitost prosadit požadavek oddělení se od ostatní země a poskytnutí samostatnosti pouze Ugandě. 22 Tato příležitost se naskytla v červnu 1953 po projevu britského ministra kolonií, který naznačil vytvoření federace z Keni, Tanganiky a Ugandy. Bylo jasné, že v takové federaci by klíčovou roli hráli evropští kolonisté z Keni a většina výhod, které si bugandští feudálové vybojovali, by byla zrušena. Bugandské politické kruhy vydaly okamžitě protest proti případnému prohlášení federace a žádaly odtržení Bugandy od zbytku země. Britská vláda se nejprve snažila vzniklou situaci vyřešit jednáním, když však selhalo, přistoupila k násilným opatřením vyhlásila v zemi stanné právo a deportovala krále do Londýna. 23 Proti postupu britské vlády se Uganďané opět vzbouřili, ta byla tentokráte nucena ustoupit, povolit králi návrat do země a v roce 1955 ho znovu dosadit do funkce. Současně změnila Bugandu z protektorátu na konstituční monarchii, kde král měl funkci symbolu jednoty bugandského lidu a výkonnou moc měla nadále šestičlenná vláda, volená parlamentem a schvalovaná britským guvernérem. V té době byla podobná dohoda podepsána i s buňorským vládcem, titulem mukama, a ten se rovněž stal konstitučním monarchou. Současně docházelo ke strukturálním změnám v ugandské koloniální správě byla reorganizována zákonodárná i výkonná moc a britská vláda již pomalu přecházela 22 Srov. PECKA, J., Uganda, s Srov. BAKER, N. G., Modern African Nationalism, s

18 k přípravě dekolonizace, jelikož se přímá koloniální nadvláda ukazovala stále jasněji neudržitelnou. Účast Afričanů v orgánech koloniální správy postupně přecházela ve většinu a Britové v Ugandě sledovali stejně jako v ostatních državách politiku vytváření vrstvy odpovědných politiků, ochotných se za jisté výhody stát alespoň dočasnou oporou koloniálního režimu. V roce 1952 založený Ugandský národní kongres ve svém programu uvedl, že je organizací, která se snaží odstranit hospodářské, politické a kulturní bariéry, aby se tak ugandský protektorát stal mírumilovným a samosprávným státem. Jako hlavní cíl si stanovil sjednotit všechny kmeny Ugandy, dosáhnout její samosprávy, převést ugandské národní hospodářství do rukou ugandského lidu a uzákonit všeobecnou školní docházku. Kongres rovněž vyhlásil zásadu spolupráce s ostatními nacionalistickými hnutími v Africe s cílem likvidovat kolonialismus, rasismus a všechny formy národního útlaku a hospodářských nerovností. Kongres měl tedy pro své sociální požadavky podporu ugandského lidu. Ve vedení se brzy vytvořila dvě křídla radikální a konzervativní. Radikální (pod vedením Abu Mayanji) hlásalo naprostou nutnost nekompromisního boje za nezávislost, konzervativní (vedené I. K. Musazim) se stavělo za nenásilné odmítání spolupráce s kolonisty. Převážná část vůdců byla z Bugandy, a proto převládali protestanti. Tato skutečnost byla příčinou toho, že katolické obyvatelstvo později poskytlo podporu Demokratické straně, v jejímž vedení byli katolíci. Ugandský kongres se zapojil do kampaně za návrat krále i přes neshody se separatisty a potencionální nebezpečí selhání jednotného boje za osvobození. V těchto letech docházelo uvnitř kongresu i v politických a hospodářských subjektech k mnoha rozbrojům, vzniklo a zaniklo mnoho poltických stran, jak nacionalistických, tak tradicionalistických. Nakonec vykrystalizovaly z těchto uskupení čtyři strany: Ugandský lidový kongres (Uganda Peoples Congres, založený v roce 1960), jež měl podporu většiny veřejnosti. UPC požadoval okamžitou samostatnost Ugandy. Demokratická strana (Democratic Party, založená katolickými nacionalisty z Bugandy), jejíž vedení zaujímalo mnohem mírnější postoj k britskému kolonialismu. Strana (DP) se orientovala zejména na příslušníky katolické církve a měla plnou podporu Vatikánu. Ugandský národní kongres zůstal třetí stranou politické scény, který však živořil po odchodu radikálního křídla do UPC. Stranu Kabaka Yekka (KY) vytvořili bugandští tradicionalisté z několika menších stran a měla za cíl prosazovat 18

19 zájmy bugandských feudálních kruhů. KY tedy omezila své působení výlučně na Bugandu. 24 Ústřední vláda vypsala na březen 1961 nové volby do zákonodárné rady, avšak bugandská vláda oznámila, že se na nich nebude podílet, dokud nebudou splněny její požadavky vlastní nezávislosti. Britská vláda o těchto požadavcích odmítla jednat a bugandský parlament vyhlásil nezávislost Bugandy. Většina bugandského obyvatelstva se ale postavila proti tomuto kroku, nenásledovaly žádné akce a vše zůstalo při starém. Volby do ústředního bugandského zákonodárství měly být tedy úvodem k vnitřní autonomii. Voleb se zúčastnilo jen 5 % voličů. To vedlo k nepřesnosti poměru mezi dvěma nejsilnějšími stranami UPC a DP. Vláda byla vytvořena z členů DP a mnohem silnější UPC se ocitl v opozici. Za této situace svolala britská vláda do Londýna konferenci, na níž se zástupci britské vlády a ugandských politických stran dohodli o bodech příští ústavy Ugandy. Současně bylo dohodnuto, že Uganda obdrží k vnitřní autonomii. Vláda Demokratické strany zřejmě umožnila vnutit Britům Ugandě mnohem nepříznivější podmínky k dosažení samostatnosti, než kdyby volby vyhrál Ugandský lidový kongres. V Ugandě proto došlo k dalším volbám, a to V těch již vyhrál UPC a uzavřel koalici se stranou Kabaka Yekka. Dne byla vytvořena nová vláda UPC, ve které zasedli také představitelé KY. Na základě dohody ukončili pak bugandští separatisté svůj boj za nezávislost Nezávislost V době od do na II. ústavní konferenci, která se konala v Londýně, se ugandská vláda zavázala k volnému pohybu kapitálu a zisku britských firem v Ugandě, bylo rovněž rozhodnuto, že všichni obyvatelé, pokud se nevzdají svého práva na občanství, stanou se automaticky občany Ugandy po dvou letech. Nejdůležitějším výsledkem jednání bylo rozhodnutí, že Uganda získá v říjnu 1962 samostatnost. Kromě ústavních otázek se projednávala i otázka tzv. ztracených okresů. Šlo o šest okresů, které připojili britští kolonizátoři po vítězství nad buňorským králem v roce 1894 k Bugandě. Na konferenci britská vláda rozhodla, že čtyři okresy zůstanou 24 Srov. PECKA, J., Uganda, s

20 natrvalo připojeny k Bugandě a zbývající dva byly po referendu (1964) připojeny ke království Buňoro října 1962 byla vyhlášena nezávislost Ugandy, jakožto federace jednotlivých království, přičemž Buganda získala velkou míru autonomie. Ministerským předsedou se stal Milton Obote a Uganda se stala členem OSN. Prvním bezprostředním úkolem po osvobození země bylo dle UPC odstranit důsledky sedmdesátiletého koloniálního systému: zaostalost ugandského hospodářství, nemoci, analfabetismus. O rok později, v říjnu 1963, se Uganda mění na Ugandskou federativní republiku a vládce Bugandy Edward Frederic Mutesa II. se stal prezidentem (zároveň zůstal vládcem Bugandy). V roce 1964 prohlásil ministerský předseda Milton Obote, že hlavním úkolem vlády bude omezit růst politických stran a usilovat o rozvoj státu s jedinou stranou Ugandský lidový kongres se tedy rozhodl sledovat socialistickou linii rozvoje. Do kongresu během roku 1964 vstoupili poslanci opoziční DP i poslanci koaliční KY Ugandský lidový kongres zrušil koaliční dohodu se stranou KY a utvořil vládu pouze ze svých členů. V roce 1966 provedl ministerský předseda Obote, sledující dále prosocialistický kurs, státní převrat, zrušil ústavu a převzal úřad prezidenta. 26 Podle nové ústavy z r se Uganda stala unitárním státem v čele s prezidentem. Jednou z klíčových postav převratu byl tehdejší zástupce velitele ugandské armády Idi Amin. 27 Obote Aminovi důvěřoval a využil jeho služeb, aby se zbavil jak krále, tak velitele ugandských vojsk Shabana Opolota. 28 Po útoku na králův palác nezbývalo Obotemu příliš veřejné podpory a musel se začít spoléhat na armádu, do jejíhož čela jmenoval právě Idiho Amina. 29 Během několika měsíců se Uganda proměnila z mírumilovné demokracie ve stát blízký vojenské diktatuře. 30 Avšak mezi Obotem a Aminem se záhy vytvořila rivalita v boji o moc a zdá se, že Amin stál za pokusy o atentát na prezidenta v prosinci 1969 a červnu Srov. KYEMBA, H., A state of blood, s Srov. LEGGET, I., Uganda, s Idi Amin, příslušník kmene Kakwa, je jednou z nejzajímavějších a nejtragičtějších postav moderní africké historie. Rychlý kariérní postup mu zajistily jeho úspěchy v British African Rifles. Byl fyzicky velmi zdatný stal se devětkrát šampiónem Ugandy v boxu v těžké váze. Neuměl téměř číst ani psát. Pravděpodobně praktikoval kanibalismus. Měl 5 žen, více než 30 milenek a 34 potomků. Během své vlády se stal notoricky známým po celém světě svou brutalitou byl dokonce označován jako Hitler Afriky. 28 Srov. KYEMBA, H., A state of blood, s Armáda byla v té době vyzbrojována a trénována za pomoci Británie a Izraele. 30 Srov. KYEMBA, H., A state of blood, s

21 V lednu 1971 odletěl Obote na konferenci hlav států Commonwealthu v Singapuru a Amin provedl v jeho nepřítomnosti státní převrat. Obote byl informován o státním převratu britským ministerským předsedou, který oznámil, že Idi Amin převzal kontrolu nad Ugandou. Amin svrhnul v té době již velmi nepopulární režim, v Kampale byl přivítán jako osvoboditel, v západním světě byl vnímán jako spojenec v boji proti komunismu. Nový režim byl rovněž závislý na podpoře armády, ale Amin nemohl důvěřovat vojsku vytvořenému Obotem. Proto ještě v lednu začaly první čistky. 31 Amin pak vytvořil novou armádu podle koloniálního systému, který znal z British African Rifles. Na posty v armádě dosazoval Amin zejména žoldáky ze Súdánu, tzv. Núbi. 32 Díky absenci jakýchkoliv vztahů k zemi, ve které tito vojáci sloužili, neváhali rabovat vesnice či obchody, terorizovat civilní obyvatelstvo, znásilňovat či mučit na potkání. V srpnu roku 1972 nařídil Amin všem Asiatům opustit zemi do tří měsíců, a to bez svého majetku. 33 Tento tah Aminovi a jeho důstojníkům vynesl odhadovaných dolarů, které za sebou zanechalo okolo vypovězených. Ve stejném roce zahájily Oboteho síly (Ugandská národně osvobozenecká fronta UNLF) invazi z Tanzanie a po jejich odražení se Amin začal mstít na civilním obyvatelstvu a domnělých přívržencích Oboteho. Zvyšující se Aminova paranoia měla za následek masové popravy. Před Aminem si nemohl být jistý nikdo, zavraždit nechal mnoho svých ministrů, armádních důstojníků, arcibiskupa anglikánské církve i jednu ze svých manželek. Konec jednoho z nejhorších afrických diktátorů přišel v roce 1979, kdy zoufalý Amin, čelící chaosu uvnitř země, mezinárodní izolaci a hledající zdroje pro svou armádu, spustil invazi do severní Tanzanie s cílem obsadit region Kagera a nařídil svým jednotkám rabovat. Tanzánská armáda zahájila protiofenzívu a porazila ugandskou armádu během několika měsíců již na ugandské půdě. Idi Amin uprchl do exilu v Libyi. Jeho režim za sebou zanechal ekonomický chaos a obrovské lidské ztráty, počet obětí se odhaduje mezi dvě stě až tři sta tisíci. 34 V roce 1980 v pravděpodobně zfalšovaných volbách byl prezidentem zvolen podruhé Milton Obote. Oboteho represe byly nicméně stejně intenzivní jako ty Aminovy, jeho primárním cílem byla nejdříve oblast severozápadní Ugandy, odkud Amin pocházel, teror se ovšem týkal převážně civilního obyvatelstva bez mocenských 31 Srov. KAPUSCINSKI, R., The Shadow of the Sun, s Srov. FERRO, M., Dějiny kolonizací, s Srov. MEREDITH, M., The State of Africa, s LIBRARY OF CONGRESS. Country Studies [online]. c2006, poslední revize prosinec 1990 [cit ]. Dostupný z: < 21

22 či politických ambic. Počet obětí druhého Oboteho režimu se odhaduje na , ze země uprchlo do Súdánu a Konga na lidí. 35 Otřesné masakry se později udály zejména v tzv. trojúhelníku Luwero severně od Kampaly, kde se postupně formoval i odboj pod velením Yoweri Museveniho. Ten stejně jako Obote bojoval proti Idi Aminovi v sedmdesátých letech z Tanzanie, odmítl však uznat výsledky voleb z roku Jeho odbojová skupina se stala známou jako National Resistance Movement (NRM) Národní hnutí odporu a její ozbrojené složky jako National Resistance Army (NRA) Národní armáda odporu. Gerilová válka se postupně rozšířila do dalších částí Ugandy, stejně jako masivní a brutální represe Oboteho režimu. 36 NRA ale postupně získávala převahu, v lednu 1986 se podařilo jednotkám rebelů dobýt hlavní město a Museveni byl jmenován prezidentem Vláda Yoweri Museveniho Prozatímní čtyřletý plán NRM počítal s vládou jedné strany, ve které bude zastoupeno širší spektrum kmenů, a která se vypořádá s korupcí. V roce 1986 byla změněna ústava, politické strany byly zakázány. Museveni argumentoval tím, že pluralitní systém politických stran rozděluje nerozvinuté země jako je Uganda etnicky, kmenově i nábožensky, což vždy vede ke konfliktu. 37 Hnutí oproti tomu představuje demokratickou alternativu, ve které existuje sice jen jedna strana, ale všichni občané mají možnost se na politice podílet podle svých individuálních sil. Nová vláda se těšila široké mezinárodní podpoře, a ekonomie země, těžce poškozená léty teroru, se začala zlepšovat. Museveni přijal strukturální změny navržené Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem a soustředil se na klíčové problémy jako hyperinflaci a platební bilanci. Za Museveniho vlády růst HDP vystoupal z -3,3 % v roce 1985 na 11,3 % o deset let později, inflace dramaticky poklesla z 155 % v roce 1985 na 5 % v roce Na vesnicích, kde žije devět desetin obyvatelstva, se radikálně zlepšil přístup k pitné vodě ze 7,4 % v roce 1982 na 55 % v roce Uganda se stala první zemí v subsaharské Africe, která zavedla bezplatné základní vzdělání, což zdvojnásobilo počet žáků na prvních stupních, podařilo se 35 Srov. MEREDITH, M., The State of Africa, s Srov. LEGGET, I., Uganda, s BORZELLO, A. Profile: President Yoweri Museveni. BBC News [online]. c2003 [cit ]. Dostupný z: < 38 Srov. CSOPNU, Counting the Cost. Twenty years of war in northern Uganda [online], s Srov. tamtéž, s

23 dramaticky snížit počet HIV pozitivních (z 18 % v roce 1992 na 6,4 % v roce 2004) 40 díky vládní kampani ABC 41, od roku 1992 do 2003 se podařilo snížit úroveň chudoby o 20 %. Během Museveniho vlády byla Uganda zapojena do několika regionálních vnitřních konfliktů či sporů v Keňi, Rwandě, Súdánu a Kongu, jež se většinou týkala poskytování financí, výzbroje a tréninku gerilovým armádám a hnutím. V roce 1987 došlo k roztržce s vládou prezidenta Daniel arap Moi, který nařkl NRM z podpory disidentských skupin v Keni. Spor vyvrcholil shromažďováním vojsk na hranicích ke konci roku. Jakékoliv uzavření hranic by však bylo pro Ugandu nemyslitelné kvůli závislosti ekonomiky na přístupu k Indickému oceánu skrze přístav v Mombase, došlo proto brzy ke smíru. Během gerilové války proti Oboteho režimu rekrutovala NRA kohokoliv, kdo byl ochoten bojovat, nezávisle na národnosti. k NRA se připojilo mnoho Rwanďanů žijících v Ugandě v exilu a i během Museveniho vlády zůstávali aktivní složkou ugandské armády. V září 1990 opustili v tajnosti rwandští příslušníci NRA kasárna, aby se připojili k invazi do Rwandy ze severní Ugandy. Oba vůdci jednotek rebelů Rwandské vlastenecké fronty (Rwandan Patriotic Front - RPF) Fred Rwigyema a Paul Kagame byli jedněmi ze zakládajících členů NRM. V začátcích invaze byli prezidenti Ugandy (Museveni) a Rwandy (Juvénal Habyarimana) účastni summitu OSN a Museveni byl nařčen, že se záměrně vzdálil ze země, aby nemohl invazi zastavit. Útok byl později zastaven díky pomoci Belgie, Francie a Zairu. Habyarimana následně obvinil Museveniho z podpory RPF a nařídil ostřelovat vesnice na hranicích. i přes později dojednaný pakt o bezpečnosti na společných hranicích kontrolovalo RPF většinu teritoria severní Rwandy. V dubnu roku 1994, po sestřelení letadla s prezidentem Habyarimanou před přistáním v Kigali, vypukla ve Rwandě genocida kmene Tutsiů a umírněných Hutů, při které zahynulo okolo lidí. 42 RPF se podařilo s pomocí ugandské armády dobýt Kigali, převzít kontrolu nad Rwandou a genocidu zastavit. Velitel RPF a Museveniho přítel Paul Kagame se stal prezidentem. Nová rwandská vláda se však obávala vojenských skupin, které se v chaotické situaci po genocidě 40 Srov. CSOPNU, Counting the Cost. Twenty years of war in northern Uganda [online], s Kampaň ABC je dávána za vzor ostatním zemím Afriky jako příklad úspěšného překonávání tabu. Součástí je i osvěta ve školách a z vlastní zkušenosti z vesnických škol mohu říci, že dospívající mládež v Ugandě má o nebezpečí nemoci HIV/AIDS velký přehled. Uganda je pravděpodobně jedinou zemí, kde se snižuje počet HIV pozitivních. 42 Srov. UNITED NATIONS. Lessons from Rwanda: The United Nations and the Prevention of Genocide [online]. c2007, poslední revize [cit ]. Dostupný z: < 23

24 přesunuly do Konga. Tyto jednotky byly podporovány konžským diktátorem Mobutu, a hrozily novým vpádem do Rwandy. Uganda společně se Rwandou podpořily jednotky Alliance des Forces Démocratiques pour la Libération (AFDL) Laurent-Désiré Kabily 43, kterým se podařilo v roce 1997 svrhnout Mobuteho. Kabila se nicméně později obrátil proti svým východním spojencům, kteří nejevili příliš ochotu stáhnout se ze země. V roce 1998 začaly obě země podporovat rebely, kteří se pokoušeli Kabilu svrhnout. Tyto události vedly k tzv. Druhé konžské válce, ve které intervenovalo mnoho afrických států např. Zimbabwe, Čad, Angola, Namibie a Súdán a která má na svědomí přes 5,4 miliónů obětí. 44 V roce 2001 obvinilo OSN Ugandu z ilegální těžby přírodních zdrojů v Kongu. Po odchodu ugandských jednotek z konžského území prezident Museveni opakovaně kritizuje neschopnost konžské vlády a OSN vyřešit bezpečnostní problémy, které pro Ugandu představují zejména jednotky Allied Democratic Forces (ADF), bojující proti ugandské vládě. Vzhledem k tomu, že vztahy se Súdánem za Museveniho vlády jsou úzce spjaty s konfliktem v severní Ugandě, budeme se jim věnovat v následujících kapitolách. Yoweri Museveni byl znovu zvolen prezidentem Ugandy v letech 1996, 2001 a V letech 1991 a 1992 byl zvolen předsedou Organizace Africké Jednoty (OAU). Byl označován jako nový typ afrického vůdce a podařilo se mu zemi vyvést z chudoby. Momentálně čelí zvětšující se domácí i mezinárodní kritice pro korupci, zapojení do válek v Kongu či neschopnost ukončit konflikt na severu Ugandy. Jedním z velkých problémů jeho vlády je i vysoký počet uprchlíků v zemi: (Súdán), (Kongo), (Rwanda) Kabila vedl partyzánský boj proti režimu prezidenta Mobutu přes dvě dekády, hlásil se k marxismu a byl obdivovatelem Mao Ce-tunga. Podle Che-Guevary však byl neodhodlaným a neinspirujícím vůdcem. 44 Srov. BAVIER, J. Congo war-driven crisis kills 45,000 a month-study. Reuters AlertNet [online]. c2002, poslední revize [cit ]. Dostupný z: < 45 Srov. CIA. The World Factbook. Uganda. [online]. poslední revize [cit ]. Dostupný z: < 24

25 2 KONFLIKT V SEVERNÍ UGANDĚ 2.1 Charakteristika sporného území Střety mezi ugandskou armádou (UPDF) a Armádou božího odporu (LRA) probíhají víceméně náhodně a neomezují se na určité přesně vymezitelné území. Současnou taktikou LRA je především rabování vesnic a únosy, kontaktu s UPDF se spíše vyhýbá. Z hlediska bojů v Ugandě tvoří významnou hranici řeka Nil, která odděluje jižní část země od severní, tedy i bezpečnou zónu od válečné. Ohniskem bojů jsou severougandské oblasti Gulu, Kitgum a Pader, kde je většinová populace kmene Acholi, zasahují však i oblasti Adjumani, Apac, Katakwi, Kaberamaido, Kumi, Lira a Soroti, kde převažují kmeny Langi, Madi a Teso. 46 Výjimečné jsou střety LRA s bojovníky kmene Karamojů, kteří žijí na severovýchodě Ugandy na hranicích s Keňou. Vojenské operace LRA se odehrávají i na jihu Súdánu a severovýchodě Konga. Obr. č. 4. Mapa oblastí postižených konfliktem Srov. ALLEN, T., Trial Justice, s Upraveno podle: DINGEMANSE, M. Ugandan districts affected by Lords Resistance Army. Wikimedia Commons [online]. c2004, poslední revize [cit ]. Dostupný z: < g>, (překlad autora). 25

26 2.2 Charakteristika stran konfliktu Pro podobně komplikovaný konflikt, jako je ten v severní Ugandě, do kterého se postupně zapojilo okolo třiceti politických či vojenských skupin a několik národních vlád i mezinárodní společenství, je nezbytné pro orientaci nejprve představit nejdůležitější účastníky sporu. Jelikož kmenové uspořádání v oblasti východní Afriky přesahuje národní hranice, má konflikt svým způsobem i mezinárodní charakter a tedy i potenciál vyvolat větší ozbrojené roztržky mezi Ugandou, Súdánem a Kongem. Přesto, že se jedná o jednu z nejhorších humanitárních krizí současnosti, je konflikt stále na okraji zájmu médií i světové veřejnosti. 48 HSM Hnutí Ducha svatého (Holy Spirit Movement) bylo jedním z nábožensky orientovaných povstaleckých hnutí vzniklých v Ugandě po svržení prezidenta Oboteho. Založila jej Alice Auma v roce 1986 poté, co ji k tomuto kroku údajně přiměl Svatý duch Lakwena. Hnutí bylo poměrně dobře organizované se sofistikovanou strukturou. Vedení zůstávalo v rukou Svatého ducha Lakweny, jehož vůle byla podle přesvědčení přívrženců hnutí pouze tlumočena velitelem. Podle ideologie HSM bylo vyvoleným etnikem Acholi, které bylo zároveň ale i nejhříšnějším kmenem Ugandy. Proto byl k lidu Acholi seslán Lakwena, který jej měl napravit. Ozbrojenou složkou HSM byly Síly Ducha svatého (Holy Spirit Mobile Forces - HSMF). 49 LRA Armáda Božího odporu (Lord s Resistance Army) je povstalecká skupina v severní Ugandě, která pod vedením Josepha Konyho podle svého prohlášení bojuje za zřízení křesťanského teokratického státu založeného na deseti přikázáních od roku Je jedním z nástupnických uskupení Hnutí Ducha svatého. Povstalci jsou obviňováni z páchání řady zvěrstev jako drancování vesnic, zabíjení, mučení, znásilňování a zotročování dětí a mládeže, které používají jako vojáky nebo sexuální otroky. V roce 2001 prohlásila vláda USA Armádu božího odporu za teroristickou organizaci Srov. STANMEYER, J. Severní Uganda Zapomenutá krize. National Geographic, prosinec 2005, s ISSN: Srov. BEHREND, H. Alice Lakwena & Holy Spirits, s Srov. SCHOMERUS, M. The Lord s Resistance Army in Sudan: a History and Overview, s