jí ve tváři zračí ta nepopsatelná hrůza. Nepochybně ano, protože Daniel přimhouřil oči do úzkých škvírek, energicky prošel pokojem k otevřeným dveřím

Transkript

1 Copyright 2000 by First Draft, Inc. Translation Božena Chovancová, 2006 Copyright ALPRESS, s. r. o. "Published by arrangement with Kensington Publishing Corp., NY, NY USA" Všechna práva vyhrazena. Žádnou část knihy není dovoleno užít nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení. Z anglického originálu What You Wish For přeložila Božena Chovancová Redakční úprava Draha Smutná Grafická úprava obálky Tomáš Řízek Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek, v edici Klokan, 2006 shop@alpress.cz Tisk a knihařské zpracování Centa, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno Vydání první ISBN S příchodem předvánočního období se sídla v tudorovském a koloniálním stylu v luxusní čtvrti Whispering Willows jedno po druhém rozblikala barevnými světelnými řetězy na průčelích i v zahradách. Každé to světelné show bylo důkazem, že obchodní komora již vyhlásila každoroční soutěž o nejoriginálnější vánoční dekoraci. Lákavou odměnou byl zájezd na Havajské ostrovy pro dvě osoby. Jedinou výjimkou v celé čtvrti byl potemnělý dům číslo ve Willow Lane. Helen rozechvěle čekala, až se otevřou dveře. Občas se do ticha ozvalo tiché zakňučení teriéra schouleného u jejích nohou. Helen těkala pohledem po pokojích, jako pokaždé uchvácená přepychovým zařízením - stylovým nábytkem, nákladnými závěsy, vzácnými plyšovými koberci, starožitnými doplňky a originály obrazů na stěnách. Život v mobilním domku ji na takový přepych nepřipravil. Kromě toho tenhle okázalý interiér ani v nejmenším neodpovídal jejímu vkusu, daleko lépe jí vyhovovalo přirozené pohodlí a hřejivá útulnost. Bohužel smyslem života manžela Daniela bylo předčit v každém detailu své sousedy a kolegy. Kromě toho byl nepřekonatelný chvastoun. V zrcadle zachytila svůj odraz - podobu, kterou manžel spatří, jakmile otevře dveře. Snad by si už měla obléknout šaty a nesedět tady v mikině. Ty hnědé vystrašené oči přece nejsou její! Zůstane každá lokna bohatých kaštanových kadeří vyčesaných do komplikovaného účesu zvednutého na temeni hlavy na svém místě poté, co Daniel vstoupí do domu? Kdo je ta vysoká, štíhlá žena s nádherně formovanou postavou? Žena, které vlastní manžel nahání panickou hrůzu, odpověděla si. Kéž by si mohla lehnout a aspoň na týden tvrdě usnout! Kéž by našla odvahu utéct do černé noci a nikdy se nevrátit! Kéž by ovdověla... Tolik si toho přála, ale ze všeho nejsilněji toužila po klidu a harmonii. Bohužel žádné z jejích přání se jí nesplní. Helen odtrhla zrak od zrcadla v předpokoji. Vůz zabočil na příjezdovou cestu k domu příliš rychle. Dveře se zabouchly příliš rázně a hlasitě. Všechno nasvědčovalo tomu, že Daniel Ward je rozzlobený. A kdykoli je Daniel rozzlobený, skončí Helen s modřinami a v krvi. Po zádech jí přeběhl mráz a malý teriér zakňučel. Utíkej do pelíšku, Lucie. Rychle! Běž, Lucie!" Pejsek vycítil z hlasu své paní hrůzu. Obrátil k ní ustaraný pohled, zvedl se a za okamžik se buclatý zadeček vrtěl směrem ke košíku. Helen strnula a z očí jí čišel strach z toho, co přijde. Dveře se prudce rozletěly. Nazdar, Danieli. Měl jsi dobrý den?" Snažila se o co nejlehčí tón a uvažovala, zda se

2 jí ve tváři zračí ta nepopsatelná hrůza. Nepochybně ano, protože Daniel přimhouřil oči do úzkých škvírek, energicky prošel pokojem k otevřeným dveřím jídelny, kde stála manželka. Byl tak blízko, až Helen cítila jeho teplý dech. Jestli si dobře vzpomínám, řekl jsem ti, ať jsi připravená. Kristepane, udělalas vůbec někdy něco, jak jsem ti nařídil?" Jsem připravena, Danieli, jen na sebe hodím šaty. Jsou lněné a nechtěla jsem si je pomačkat," odpověděla Helen s pohledem upřeným na manžela. Tak proč sis hergot kupovala lněné šaty? Než dojedeme na večírek, budeš vypadat jako trhovkyně ve zmačkaném pytli." Klidně si obléknu něco jiného, Danieli." Copak musím stále myslet za tebe? Proč se nedokážeš sama rozumně rozhodnout? Vánoční party je slavnostní společenská záležitost a je třeba se podle toho obléknout. Len se pro takovou příležitost vůbec nehodí. Je omšelý a nudný... přesně jako ty, Helen." Možná kdyby se po té urážce obrátila a odešla do ložnice, dal by jí pokoj. Kolik je však takových kdyby"? V tom okamžiku věděla, že se nedokáže hnout z místa. Jako by jí nohy najednou někdo přikoval k podlaze. Daniel vykročil vpřed, pak stranou. Pod podrážkami mu zapraskalo suché jehličí z vánočního stromku. K čertu, Helen, cos celý den dělala? Proč je na zemi tolik jehličí... a podívej se na ten jídelní stůl! Copak dá tolik práce vzít do ruky vysavač?" Stromek je oschlý," zmohla se Helen na tichý protest. Nalila jsem do nádoby ve stojanu vodu a větve jsem několikrát rosila. Máme ho už čtrnáct dnů," zamumlala. Nebyla si jista, zda manžel slyší její obranu, ale na tom koneckonců nezáleží. Chceš říct, že jsem vybral špatný stromek?" utrhl se na ni Daniel tak hrubým a nenávistným tónem, až se jí žaludek sevřel leknutím. Ano, ano, přesně tak jsem to myslela. To jsem přece neřekla, Danieli. Bylo výjimečně suché léto a všechny stromy trpěly. Vždyť nám to říkal i prodavač, u něhož jsme stromek kupovali. Slyšel jsi to také v televizi. Tam také varovali před možností snadného vznícení vánočních stromků." Nevzpomínám si, že by prodavač něco říkal, a ve zprávách nic nebylo. To jenom ty se ustavičně vymlouváš. Ukliď ten svinčík, nebo přijedeme pozdě." Úklid podle Daniela znamenal vytáhnout vysavač, smést jehličí na jednu hromádku, pak je nabrat na lopatku a odnést do odpadkového koše. Nakonec se celý pokoj musel vyluxovat, vyměnit podložku pod stojanem, přičemž opadá další jehličí. Pak se vysavač odnese do komory. Tenhle proces potrvá nejméně půl hodiny, a tím pádem přijedou na každoroční večírek Arthura Kinga pozdě. Helen se kousla do rtu, až ucítila krev. Bylo jí do pláče, ale věděla, že musí zajít pro vysavač, a to hned. Nedívej se mu do očí, prostě zajdi do komory pro vysavač. To se snadno řekne. Zvládnu to za pár minut, Danieli." Jakých pár minut? Zabere ti to nejmíň půlhodinu, jestli máš uklidit pořádně. Pak se budeš ještě převlékat. Měla jsi čekat připravená u dveří. King nesnáší, když hosté přicházejí pozdě. Dnes večer má na programu nějaké důležité oznámení, což patrně znamená povýšení. Jak to asi bude vypadat, když se o hodinu zpozdíme?" Helen bezradně svěsila ramena. Dnes večer pro ni nebude žádný večírek. Tak si posluž, Danieli, ať už to máme za sebou. Zmlať mě do krve a pak vztekle vypochoduj z domu. Neodkládej to! křičela v duchu na manžela. První rána dopadla do horní části čelisti, po druhé Helen zavrávorala dozadu a převrátila vánoční stromek. Jen mimoděk vnímala cinkání křehkých ozdob, do účesu a na tvář se jí snesla sprška suchého jehličí. Na tváři a krku ucítila tenký pramínek krve. Bude to chtít pár stehů. Kristepane, jakou výmluvu si vymyslí pro hosty tentokrát? Snažila se postavit na nohy, ale ostré větve jí překážely ve volném pohybu. Najednou ji silná ruka trhnutím zvedla na nohy, až jí hlava cukla dozadu, vzápětí ji prudká rána pěstí do hrudi znovu poslala k zemi, do zajetí suchého vánočního stromu. Přestaň, Danieli!" vykřikla ještě dřív, než ztratila dech. Přestaň! Jeď na večírek a já to tady uklidím. Řekni jim, že jsem dostala chřipku. Prosím, Danieli..."

3 To předpokládám, že ten svinčík uklidíš! Už mě unavuje stále kvůli tobě lhát. Všechno zničíš! Myslíš si, že máš patent na rozum, přesně jako moje matka a sestra. Jenže ty aspoň nejsou pitomé. Jsi hloupá slepice, Helen! V hlavě máš místo mozku seno!" Helen lapala po dechu a pokoušela se vymotat z větví. Už byla na kolenou, když zahlédla zvedající se botu. Pokusila se uhnout, ale kmen obrovského stromku a jeho větve ji uvěznily, když ji nakopla manželova bota silou celých devadesáti kil jeho váhy. Celým tělem jí projela prudká bolest a před očima se jí zatmělo. Rozkřičela se bolestí. Věděla, že ztratí vědomí, a doslova se těšila, až ji pohltí temnota. Vtom se jí před zdravým okem mihlo cosi chlupatého. Pochopila, že jí spěchá na pomoc věrný teriér. Zahlédla jen, jak se Danielova noha zvedá podruhé, na špičce střevíce se ocitá Lucie, která vzápětí letí vysokým obloukem a přistává u hlavy své paní. Ty bastarde! Zatracený, odporný grázle!" zaječela Helen, až se sama vylekala, kde se v ní najednou vzalo tolik energie. Nějakým způsobem se jí podařilo odkulit se ke krbu. Na zemi tu ležel pohrabáč. Popadla ho. Už jdu, Lucie," konejšila roztřeseným hlasem kvílejícího teriéra, už jsem u tebe, zlatíčko." S pohrabáčem v ruce se pokoušela vstát. Když koutkem oka zahlédla, že Daniel zvedá nohu potřetí, vší silou se rozmáchla a udeřila. Zapotácel se. Udeřila podruhé, tentokrát přes záda. Jaké to je, hajzle! Jaké to je dostat ránu?" ječela a zuřivostí bez sebe bodla pohrabáč do manželových zad. Když se na saku objevila krvavá skvrna, nakopla teniskou manžela do hlavy a ještě na ní několikrát otočila patou, jako by mu chtěla rozdrtit lebku. A moment," vzpomněla si, tohle si musíš taky vychutnat. Jen si užij, Danieli, slyšíš!" sípala vzteky bez sebe. Bolest v těle jí nedovolovala volný pohyb, proto se raději přidržovala krbové římsy. V následující chvíli vyklopýtala s Lucií v náruči do neutěšené zimní noci. Odnesu tě k veterináři, Lucie. Seženu ti pomoc. Už se sem nikdy nevrátíme, to budu raději čistit toalety na nějaké špinavé benzínce. Dostaneš se z toho, zlatíčko, jen vydrž. Vydrž, Lucie, jsi to jediné, co mi v životě zbylo. Všechno bude zase v pořádku, Lucie, slibuju. Jen prosím tě vydrž. Nikdy neříkám něco, co nemohu splnit. Ještě chviličku, Lucie, jen co se zorientuju. Víš, vidím jen na jedno oko, druhé mám oteklé. Slibuju, že se zase budeme mít dobře, Lucie." Zarazila se, když ji oslnily reflektory přijíždějícího vozu. Padla na kolena, ale Lucii nepouštěla z náruče. Jste v pořádku, paní? Co se stalo?" křikl řidič. Nevidím vás!" Byl to laskavý a účastný hlas. Pomozte mi, prosím. Odvezte mě k nejbližšímu veterináři. Můj psík potřebuje ošetřit. Uděláte to pro mě?" Jste schopna nastoupit?" zeptal se muž opatrně. Ano. Jen si pospěšte, prosím. Můj teriér potřebuje lékařskou pomoc." Veterinární ordinace je pár bloků odsud. Myslím, že doktor se jmenuje Davis. Ordinuje v zadní části domu. Vyhovuje vám to?" zeptal se zachránce starostlivě. Je mi to jedno, ať ordinuje třeba ve stanu, hlavně ať Lucii pomůže. Nemám u sebe žádné peníze, abych... abych vám zaplatila." Nechci od vás peníze. Dokonce se ani neptám, co se stalo..., ale jen proto, že se nechci do ničeho zaplést." Potřebuju jen veterináře. Vysaďte mě a už se nikdy neuvidíme. Ještě nejsme na místě?" Právě jsme dojeli. Zastavím rovnou přede dveřmi a zazvoním. Pak budu muset jet. Počkejte, pomohu vám. Ježíšikriste, paní, určitě vám nic není? Vypadáte hůř než váš pes. Chyťte se mě. Mám vám toho psíka vzít?" Myslela jsem, že se nechcete do ničeho zaplést. Odpovídám ne. Svého psa si odnesu sama. Díky za svezení. Doufám, že vám jednoho dne vaši laskavost oplatím." Svítí se tam a dveře jsou otevřené. Opatrně. Potřebujete lékařskou pomoc, paní." Vyhledám ji, až se ujistím, že Lucie je v pořádku. Ještě jednou díky."

4 Cestou do sterilní ordinace stékaly Helen po tváři horké slzy. Pomozte mému psovi, prosím. Znamená pro mě vše. Vím, jak vypadám, ale o mě si nedělejte starost. Dopadla jsem i hůř. Musím na ni mluvit, je strašně vylekaná. Právě jsme uprchly z domu. Možná jsem s ní neměla hýbat, ale v tu chvíli jsem si nevěděla rady. Pomůžete Lucii, že? Slíbila jsem jí, že bude zase brzy v pořádku. Slíbila jsem jí, že se o ni za každých okolností a po celý život budu starat. Vždycky plním své sliby. Nezbylo mi v životě nic než ona. Prosím... Prosím, pomozte jí." Posaďte se, mladá paní, a nehýbejte se. Berte to jako příkaz! O vašeho psa se postarám, je to moje profese. Až ošetřím vašeho miláčka, tak záplatuju vás. Jak se jmenuje?" zeptal se veterinář sice stroze, ale nikoli nelaskavým tónem. Lucie. Nemám nic než ji. Musíte to pochopit. Je... Má ráda, když jí zpíváte," vysvětlovala Helen a začala tiše notovat Luciin oblíbený popěvek. Doufám, že to zvládnu. Nehýbejte se, mladá paní. V lahvi za umývadlem je trochu brandy. Párkrát si lokněte, prospěje vám to." Helen se zahleděla do laskavých očí za stříbrnými obroučkami brýlí. Tenhle šedovlasý růžolící chlapík s chápavým úsměvem je báječný. Svýma dovednýma rukama Lucii určitě uzdraví. Přikývla. Sáhla po lahvi a pořádně si přihnula. Pak čekala. 11 Čas přestal pro Helen existovat. Jen tupě zírala na sterilně bílé stěny s obrázky blech, hlístů a jiných parazitů. Modlila se za Lucii a proklínala manžela. Vzápětí prosila boha o odpuštění za své rouhání. Zemřel Daniel? Doufá, že ano. Zlí a krutí lidé, jako je Daniel, však neumírají. Někdy to člověku připadá, že žijí hlavně proto, aby ubližovali druhým. Jestli Daniel zemřel, pak se Helen dopustila vraždy a půjde do vězení. Kdo se postará o Lucii? Nechá si ji doktor Gerald Davis a zahrne ji stejnou láskou, jakou jí věnovala ona? Možná by měla zavolat domů a přesvědčit se, zda Daniel žije. Zvedne-li telefon policie, pak bude jasné, že její odporný manžel je po smrti. Co se s ní stane? Jestli Daniel žije, oznámil své napadení policii? Začnou po Helen pátrat? Nemá na své jméno v bance ani cent. Měla by vyhledat nějaký útulek pro ženy. Snad by ji tam tenhle laskavý veterinář odvezl... Pokud se ovšem nezachová jako ten dobrák s autem a ne-prohlásí, že se nechce do ničeho zaplést. Kolik je asi hodin? Někde ztratila hodinky. Zaslechla tiché kroky a zvedla hlavu. Je téměř stejně vysoký jako Daniel. Chystala se opatrně vstát, ale veterinář jí položil ruku na rameno a přidržel ji na místě. Lucie odpočívá. Máte pravdu. Jakmile jsem jí začal zpívat, okamžitě se uklidnila. Za pár hodin budeme chytřejší. Nebudu vám lhát, její šance na přežití záleží na shodě náhod." Potřebuju ji vidět." Spí a její stav je stabilizovaný." To je jedno, potřebuju ji vidět. Touží po mých dotecích. Psi cítí doteky i ve spánku. Nechci, aby si myslela, že jsem ji opustila. Prosím..." Helen kulhala za veterinářem a při pohledu na svého miláčka si rychle přitiskla dlaň na ústa, aby zadržela výkřik. Klesla vedle zvířete a začala mumlat: Neumírej, Lucie. Přinesla jsem tě sem, aby ses uzdravila. Zůstaly jsme jen my dvě, Lucie. Už se tam nikdy nevrátíme. Slyšíš mě? Nikdy. Najdu někoho, kdo nám pomůže. Nejprve se ale uzdrav. Máš přece můj slib, že se o tebe budu starat. A já své sliby vždy splním, Lucie." Pak začala Helen teriérovi tiše zpívat. Tak teď spí. Je to ozdravný spánek. Potřebovala jen slyšet můj hlas a vědět, že jsem s ní. Podle jejího dechu poznám, že je klidná. Podívejte, doktore Davisi, přesvědčte se sám." No, že by se psům mělo zpívat," vrtěl hlavou, tak to nás na fakultě neučili. Ale máte pravdu, oddechuje klidněji. Pojďme tedy, podívám se na vás. Lucie je pro tuto chvíli v pořádku. Zajdeme jen do vedlejšího pokoje. Dejte si ještě pár doušků brandy a budeme šít. Odhaduju, že máte i pár zlomených žeber. Kdo vás tak zřídil?" Manžel." Bože, jaká úleva vyslovit to slovo nahlas...

5 Jak dlouho vás takhle týrá?" Dost dlouho. Chtěla jsem odejít, ale kdykoli jsem se o to pokusila, vždycky mě našel a dovlekl zpátky. Nemám žádné peníze ani kam jít. Já... Nechtěla jsem to nikomu říct. Víte, cítím se tak uboze. Ať jsem udělala cokoli a v té nejlepší víře, nikdy jsem mu nevyhověla. Po incidentu se pokaždé omluvil a sliboval, že se to nebude opakovat. Má velmi náročné povolání. Nějaký čas mě zahrnoval dárky a choval se vzorně, jenže pak mě zbil znovu. Jednou jsem volala na linku důvěry, ale po příchodu z práce zkontroloval telefonické hovory a zjistil to. Pohrozil mi, že zabije Lucii, jestli se zkusím ještě jednou někomu svěřit. Když dnes večer ublížil Lucii, nezvládla jsem to. Sám mi toho psíka pořídil. Až se Lucie dostatečně zotaví, mohl byste mě odvézt do útulku pro ženy? Najdu nějaký způsob, jak vám nahradit výdaje. Chvíli to potrvá, ale nezůstanu vám nic dlužna." Zvedněte si košili, zrentgenujeme hrudník. Mladá paní, upřímně řečeno jste v daleko vážnějším stavu než váš pes. Proč jste svou situaci neohlásila na policii?" Strach je strašný, doktore Davisi. Žila jsem v ustavičné hrůze... den za dnem. I představa, že bych měla zajít na policii, mě děsila. Jsem zbabělá. Žila jsem v přesvědčení, že mě manžel jednou stejně zabije. Lucie mi pomáhala přežívat. Má mě ráda." Ano, věřím tomu. Zvířata dokážou být člověku neuvěřitelně oddaná. Uklidňují nás, projevují nám nezištnou lásku a jsou věrná. Ne nadarmo se říká, že jsou nejlepším přítelem člověka," přikyvoval doktor Davis. Jen díky ní jsem přežila pár velmi zlých chvil. Ani vám nedokážu slovy vypovědět, jak toho psíka miluju." Něco mě napadlo. Když jsem vás teď ošetřil, co kdybyste si šla odpočinout vedle Lucie? Rozložím vám lehátko. Já sám bych si už taky šel lehnout. To víte, nejsem žádný mladík. Kdybyste mě potřebovala, stačí zaklepat na dveře vedoucí z ordinace do vedlejší místnosti. Mám lehký spánek." Jak vám mám poděkovat, doktore Davisi?" Největším potěšením pro mě bude, vidět vás s Lucií pokojně odpočívat a zotavovat se. Přejete si ještě něco, než odejdu spát?" Ne. Nemusíte ani připravovat lehátko, vyspím se v křesle. Ráno stejně musíme odejít. Daniel mě začne hledat. Ví, že Lucii ublížil a že vyhledám veterináře." Podle vašeho líčení průběhu událostí si odvažuju soudit, že po vás pár dnů pátrat nebude. Možná sám leží nemocnici, to ráno snadno zjistím. Kdyby se Lucie probrala, zavolejte mě... Ačkoli si myslím, že se to nestane." Helen přikývla a počkala, až se doktor vrátí s lehátkem, přikrývkou a polštářem. Jakmile se za doktorem Davisem zavřely dveře, Helen otevřela prostorný kotec a vklouzla za Lucií. V pláči začala svému miláčkovi rozechvělým hlasem zpívat... V ložnici o patro výš zvedl Gerald Davis sluchátko a vyťukal telefonní číslo. Tady Gerry, Izzie. Rád bych, abys zítra ráno přišla do ordinace. Mám tam někoho, s kým bych tě rád seznámil. Potřebuje tě, Izzie..., ona i její teriér Lucie. Stačí, když se objevíš ráno. Tušil jsem, že jen co zmíním Lucii, budeš připravena asistovat. Věř mi, všechno je v pořádku. Ano, stačí v pět třicet," povzdechl si veterinář. Že stejně neusneš? Tak dobrá, přijď hned. Použij přední vchod. Kávu? Já bych volil raději dvojitý bourbon. Jo, připravím ho. Věděl jsem, že se na tebe mohu spolehnout. Za chvilku se uvidíme." Gerald Davis nemusel dlouho čekat, než do obývacího pokoje přichvátalo padesát kilo živé energie. Doufám, že mě sem nikdo neviděl vcházet v tak neobvyklou dobu. Nerada bych ti zničila pověst, Gerry. Kde je?" Prokristapána, Izzie, posaď se a dej si drink. Mladá paní i její drahý pejsek spí a my pro ni nemůžeme nic udělat, dokud se neprobudí. Popravdě řečeno si ani nejsem jist, zda pro ni vůbec můžeme něco udělat. Dokonce si nejsem jist ani tím, zda teriér přežije. Něco tak smutného jsem v životě neviděl... Vlastně jednou, ale to už je hodně dávno. No tak, no tak, Izzie. Dobrá, podíváš se ode dveří a to stačí. Rozumíš?"

6 Jasně. Proč jsi mě zavolal až za takovou dobu?" zeptala se malá ženuška. Gerry její otázku ignoroval a po špičkách se blížil k operačnímu sálu. Prokristapána," vydechla Isabel Tygerová a otřela si slzu. Pak podala kapesníček Gerrymu, který učinil totéž. V kuchyni si Isabel založila ruce v bok a rozechvělým hlasem se dožadovala vysvětlení, kdo je ta zmlácená mladá žena. Nevím, neptal jsem se na jméno. Asi mě v tu chvíli zajímalo jen jméno nešťastného psíka. Prý ji tak zřídil vlastní manžel. Několik let trpěla násilí bez odporu, až dnes se zmohla na obranu, protože manžel zaútočil na její fenku. To asi způsobilo zlom v chování té ženy. Snad z toho vzejde něco dobrého, Izzie. Nabídneš jí přístřeší, až se trochu vzpamatuje, viď?" Jistě. Psa neopustí, to ti snad je jasné," připomněla Izzie doktorovi. Může zůstat, jak dlouho bude potřeba. Chci se však předem ujistit, že bude mít kam jít. Obávám se totiž, že se tu co nevidět objeví její manžel. Nejspíš už kontaktuje veterináře v celém okolí." Jestli se objeví, zapři ji, Gerry. Kde je ten koňak, cos mi slíbil?" Nalij mi rovnou dvojitý, Izzie. Čeká nás dlouhá noc a musíme vymyslet nějaký plán." Isabel Tygerová, bohatá filantropka a milovnice zvířat, připravila pro oba štědré dávky zlatavé tekutiny. Zavolal jsem ti, protože..." Vím, proč," přerušila ho drobná žena. Napij se." Ne, Izzie, musím ti to nejprve říct. Ta žena se svým psem stále mluví. Slibuje Lucii, že se o ni bude starat po celý zbytek jejího psího života. Já jsem něco slíbil tobě. Žena svůj závazek stále opakuje. To mě zarazilo, Izzie. Vzpomínám si, že jsi říkala totéž a nemohli jsme v té záležitosti nic víc udělat. Teď se nám naskytla příležitost -mně, tobě a Artiemu. Rozumíš, co mám na mysli?" Pochopitelně. Asi máš pravdu. Díky bohu ji ten řidič zavezl právě do tvé ordinace, a ne k tomu frajírkovi o dva bloky dál. Vypadáš unaveně, Gerry, běž si lehnout. Zůstanu s nimi. Ráno bude ta žena pořádně rozbolavělá. Nejsi teď rád, že ses dal přesvědčit a nechal nainstalovat tu masážní vanu? Příjemná koupel přijde naší mučenici vhod. Připadá mi nějaká známá, určitě jsem ji už někde viděla." Kdyby sis náhodou později vzpomněla, nebuď mě kvůli tomu, ano? Povíš mi to ráno. Díky, žes přišla, Izzie." Je to taková malá protislužba za všechny ty noci, kdy jsem tebe a Artieho budila ve čtyři ráno, abyste přijeli na ranč." S tou lahví si nějak poradíš, ne? Já jdu pod duchnu. V nutném případě mě samozřejmě vzbuď." Dobrá, Gerry, hezky se vyspi." Isabel svižně sklouzla ze židle a drobným krůčky odcupitala do části domu, kde se nacházela ordinace. Posadila se na podlahu a nepřítomně se zahleděla na spící ženu a psa. Myšlenkami se zatoulala do končin a doby, které nenáviděla. Natáhla ruku a shrnula ženě z tváře vlasy, ale nespouštěla přitom pohled z malého psíka. Po tváři jí stékaly slzy. Zamrkala, aby je setřásla. Vzpomínky dokáží být někdy příliš bolestné. 2 Slunce už je nad horizontem, Gerry. Neměli bychom zkontrolovat naše pacienty? Bože, netušila jsem, jak může být noc někdy dlouhá." Vždyť jsme je viděli před půlhodinou, Izzie," připomněl jí Gerald. Opět ji oslovil přezdívkou oblíbenou ve společně prožívaném dětství. Už nějakou dobu jsi mi takhle neřekl. Včera večer to bylo po dlouhé době poprvé. Kdykoli tu přezdívku od tebe slyším, musím se z nějakého důvodu usmát. Jako bych

7 najednou omládla. Ale jestli mám pomáhat téhle ženě, oslovuj mě v její přítomnosti raději nějak jinak. Co takhle Billie?" Dobrá, Izzie, budeš Billie. Vím, proč si to přeješ. Mrzí mě, že se stále držíš v takovém ústraní a odmítáš se objevit mezi lidmi, pokud nedojde k něčemu podobně katastrofickému jako dnes v noci. Odmítáš vyjít si na večeři nebo do kina, když ti já nebo Artie zavoláme. Pro mě jsi byla odjakživa Izzie, tak jako Arthur zůstane vždy Artie. Jsme staří, Izzie, jestli jsi to ještě nepostřehla. Až prodám podnik, budeme chodit každý den na ryby." To sis všiml teprve teď, že stárneme, Gerry? Ale to nic, kamaráde. Všichni tři jsme něco dokázali. Nekráčeli jsme životem tanečním krokem ani jsme neokrádali ostatní o čerstvý vzduch, jen abychom za každou cenu došli k vlastnímu cíli. Udělali jsme hodně i pro druhé." Pak Isabel dodala stejně nevýrazným hlasem, jakým hovořil veterinář: Nezapomenou na nás, že ne, Gerry?" Tisíce žen bude vzpomínat, že jsi jim umožnila vykročit do nového života, Izzie. Artiemu zase svět techniky propůjčil titul nejlepšího podnikatele posledních pěti let. Jen svými zásluhami si zatím nejsem jistý." Kdyby existoval nějaký anděl strážný pro koně, pak jsi to určitě ty, Gerry. Vždyť jsi zachránil tisíce a tisíce zvířat. Kolika dětem jsi vrátil jejich miláčky zdravé a dopřál jim prožít společné štěstí. Vzpomínám si na den, kdy jsi mi přivedl čtyřicet zvířat a stál tam se slzami v očích. Vtrhl jsi do ohrady a ukradl jsi je, aby je nemohli uspat. Bůh ví, Gerry, že jsi velký zachránce." Bez tebe a Artieho bych to nedokázal. Neměl jsem peníze, abych je mohl nakrmit." Začínáš podléhat sentimentu, Gerry, a já odmítám propadat sebelítosti. Tak si už konečně natáhni ty zatracené ponožky a pojďme zkontrolovat pacienty." Víš, koho mi připomínáš, Izzie? Tu malou ženušku... Tu doktorku... Jak jen se jmenuje? Aha, doktorka Ruth. Podobáš se jí, až na ty rudé vlasy. Jsi stejně drzá jako ona." Beru to jako poklonu. Bojíš se, že, Geralde?" Ano, Izzie, bojím. Tak pojď, uvidíme, co se dá dělat. Jestli ještě spí, nebudeme je budit. Jasné?" Dobrá, souhlasím." Pššt," obrátil se Gerald Davis na přítelkyni a opatrně otevíral dveře, aby nakouknul dovnitř. Poslouchej." Brzy se rozední, Lucie. Přežily jsme noc. Vím, že to moc bolí. Za chvilku zavolám doktora Davise. Jsi moje sladká holčička. Musíš se uzdravit. Neopustím tě. Jen ať se opováží mě odsud vyhodit. Nedovolím to. Zůstanu s tebou, dokud nebudeš poskakovat jako zajíc. Koupím ti nový míček... jasně červený a dám na něho napsat tvoje jméno. Dělají to v některých lepších psích prodejnách. 19 Cena tě nemusí zajímat. Až se obě dáme dohromady, najdu si práci. Pořídím ti to nejskvělejší vodítko a obojek, jaké seženu. Vyparádím tě jako princeznu. Slibuju, že o tebe budu pečovat. Doktor Davis mi v tom pomůže. Nezklamu tě. Slib je slib. Tak se už pohni, Lucie, ať vím, že žiješ. Nenávidím ho za to, co ti udělal... Doktore Davisi!" Jsem u vás. Co se děje?" Lucie... Olízla mi ruku! To znamená, že se uzdravuje! Je to tak, doktore Davisi?" Absolutně," přikývla Isabel radostně. Že, Gerry?" Podíváme se na ni. Myslíte, že byste se mohla trochu posunout, mladá paní, abych mohl prohlédnout našeho malého pacienta? Nemusíte odcházet, jen se trochu posuňte. Výborně, už se nám probrala. Iz... Billie, potřebujeme zafixovat novou nitrožilní jehlu. Vypadá to dobře, mladá paní. Mám ovšem na mysli Lucii, nikoli vás," opravil se veterinář při pohledu na Helen. Bude v pořádku? Chci slyšet pravdu, doktore Davisi. Já se odsud nehnu, zůstanu s ní." Řekl jsem vám přece už včera večer, že můžete zůstat, jak dlouho bude potřeba. Nikdy neříkám něco, co nemyslím upřímně. Od včerejška se Luciin stav hodně zlepšil. Netvrdím, že je v pořádku, ale troufám si prohlásit její stav za uspokojivý.

8 Dám jí injekci, aby ještě spala. Spánek je pro ni v současném stavu nejvhodnější. Až se rozhodnete na chvíli svého miláčka opustit, můžete si dát sprchu a provést ranní hygienu. Nahoře mám masážní vanu, prospěla by vám malá rehabilitace. Pak vám vyčistím a převážu rány. Není potřeba spěchat, najdete mě v kuchyni. Mimochodem, rád bych vás seznámil s jednou mojí velmi dobrou přítelkyní. Billie, toto je Jane Doeová a tamhle její drahoušek Lucie. Až se rozhodnete opustit můj dům, Billie vás odveze do útulku pro ženy. Zatím bude tak laskavá a připraví nám snídani. Její vafle jsou nepřekonatelné, stejně jako káva. Máte ještě bolesti?" Helen se podívala na veterináře. Z jeho pohledu vyzařoval upřímný zájem a soucit. Zažila vůbec někdy projev takové nepředstírané účasti? Jestli ano, kdy to bylo? Nevzpomíná si. Ach, ještě jsem se vám nepředstavila. Jmenuju se Helen. Helen Wardová." Jane Doeová zní lip," prohlásila Izzie. Možná si jednou budeme vyprávět psí historky," navrhla. To by se mi docela líbilo," souhlasila Helen. Tamhle v rohu je malá toaleta. Pak můžete zajít za námi do kuchyně. Nezačínám ordinovat dřív než v jedenáct. Pokud chcete, Billie zde zůstane a pomůže vám, já dám asistentkám den volno." Helen vděčně přikývla. Za zavřenými dveřmi v kuchyni se veterinář obrátil ke staré přítelkyni. Proč zůstávají, Izzie? Proč dovolí, aby je ti sadisté tak týrali?" Isabel energicky otevírala a zavírala skříňky kredence. Mám ti předložit krátkou nebo dlouhou verzi?" Nechci slyšet ani jednu, vím proč. Řekl jsem to jen proto, že jsem musel něco říct. Na starých podlitinách má čerstvé. A ty jizvy... Když se tu včera večer objevila, prohlásila, že vypadala už i hůř. To mě vyburcovalo. Však jsi ji viděla. Jaký může být ještě horší stav?" Znám to jméno, Gerry. Myslím, že jsem tu ženu někde viděla - nebo aspoň její fotografii. Máš pravdu, je to krásná mladá žena. Stárneme. Už mi paměť neslouží jako dřív." Rád bych ti položil otázku, Izzie. Myslíš si, že manžel té ženy zavolá na policii nebo ji začne sám hledat? Tvrdila, že mu bude jasné, že odvedla psa k veterináři. Jak se takoví domácí tyrani chovají?" Pochopitelně své oběti hledají. Chtějí mít boxovací pytel po ruce. Potřebují vidět, že se jich někdo bojí, a mít objekt, na kterém si budou vybíjet vztek. Jsou to zrůdy bez citu a svědomí a osobně se domnívám, že jim nepomůže ani psycholog. Mám asi příliš mnoho zkušeností. Jestli ta žena bude mít zájem, pomohu jí." Neodloučí se od svého psa." Já vím. Nedá se nic dělat. Hergot, já to jméno znám, ale ta moje zatracená děravá paměť..." láteřila Isabel. Uklidni se, jméno se ti vybaví, až to budeš nejmíň očekávat," radil veterinář. No nevím..." Mimochodem, jdeš v neděli na Artieho vánoční party? Bude to jeho první společnost od Mariiny smrti. Musíme jít, Izzie. Pokud se nepletu, včera pořádal recepci pro zaměstnance. Nebo to je dnes... Vidíš, já na tom s pamětí nejsem o nic lip než ty." Nesnáším tyhle sešlosti. Jen sedíš, cpeš se, příliš piješ, posloucháš drby a nakonec se přistihneš, že pomlouváš každého, kdo zrovna není na doslech. Pak přijmeš nějaký nudný vánoční prezent a jedeš domů. Raději bych se dívala na televizi. Nechápu, proč se vůbec ptáš, jestli jdu, když dobře víš, že se těch akcí nikdy nezúčastňuju. Ty půjdeš?" Nemůžu. Mám službu na Sandersově klinice, když jsem si vybral volno na tvůj povinný oběd o Dni díkůvzdání. Artie nás postrádat nebude. Pár dní nás sice nepřestane kárat, ale nakonec ho to přejde. Vede se mu skvěle. Bez jeho pomoci bys své programy nemohla realizovat." Pak dodal s mazaným úsměvem: Mohli bychom se

9 tam zastavit, až bude večírek končit, jen tak na večerní šálek čaje. Nechám si zapnutou vysílačku, kdyby přivezli nějaký akutní případ." Ach, bože, už to mám, Gerry! Vzpomínám si, kde jsem to jméno slyšela. Artieho muž číslo jedna se jmenuje Daniel Ward. Máme tady jeho manželku," řekla Isabel a obrátila hlavu ke dveřím do ordinace. Zahlédla jsem její fotografii několikrát ve zpravodaji ComStar." Gerald Davis ztěžka dosedl na kuchyňskou židli a překvapením otevřel ústa. Artie zaměstnává takové lidi?" Věř mi, že o téhle záležitosti nemá jistě nejmenší tušení. Muži jako Daniel Ward se dokáží mistrně přetvařovat. Kristepane, a já měla v úmyslu připsat dneska jméno té ženy do seznamu v počítači. Teď to nepřipadá v úvahu." Moment, Izzie, vždyť nevíš jistě..." Vím to jistě, Gerry. Artie každou chvíli vyzdvihuje schopnosti Daniela Warda a uvaluje o něm jako o svém nástupci. Říkám ti, že o ničem ani netuší. V opačném případě by mi to jeho sekretářka Michelle už dávno řekla. Tři dny v týdnu u nás pracuje a zná příběhy těch žen." Co chceš dělat?" Vyřídím několik důvěrných telefonátů," odpověděla Isabel. Asi si vezmu tu tabletku, doktore Davisi," ozvala se Helen a vkulhala do kuchyně. Posaďte se, zlatíčko. Připravím vám výborný horký čaj s rumem a ovesné vločky. S těmi vaflemi to nebyl zrovna dobrý nápad, Gerry. Helen nemůže žvýkat. Máš snad nějaké slámky, ne? Dej jí ten prášek." Helen se opatrně posadila. Děkuju." Ze zdravého oka jí stékaly slzy. Kdy s ní naposled někdo mluvil tak laskavě? Nikdy v životě. Natáhla ruku a doktor Davis jí vysypal do dlaně dvě modré pilulky. Připrav snídani ty, Gerry. Já odvedu Helen nahoru a pomohu jí při sprchování. Kde najdu nějaké oblečení? Zaschlá krev příšerně páchne. Snad bychom jí také měli umýt vlasy, nemyslíš?" Gerald přikývl. Až se vrátíte z koupelny, převážu jí rány, takže nevadí, když obvazy zmoknou. Hlavně jí sprchou lehce promasíruj svaly. Já zatím dohlédnu na Lucii. Stejně asi nikdo nemáme chuť na kávu." Helen se nechala odvádět energickou ženuškou do prvního patra, ačkoli každý krok jí působil nepředstavitelná muka. Při svlékání se vyhýbala pohledu na Isabel. Už nikdy vás žádný muž neuhodí, drahá, to vám mohu slíbit. Vidím, že se za to ponížení stydíte, ale není třeba. Berte to tak, že dnešek je první den vašeho nového života. A tahle masážní vana s vámi za pár dnů provede zázraky. Zatím si ale stoupněte do sprchy, musíme začít opatrně. Já se poohlédnu po nějakých šatech. Občas sem jezdí Gerryho sestra, možná tu něco nechala." Helen si stoupla pod blahodárný proud horké vody. Bylo úžasné ocitnout se nečekaně v takovém bezpečí. Nikdo nečíhá před sprchou, aby ji udeřil. Nikdo nečeká v přízemí, aby ji zmlátil do bezvědomí. Dobrého samaritána, který ji a Lucii sem včera přivezl, jí snad seslala vyšší moc. Díky, bože," šeptala znovu a znovu. Přede dveřmi si Isabel osušila slzy. Také já ti děkuji, bože," pokyvovala hlavou. Našla jsem nějaké oblečení, Helen. Asi ti ta mikina bude trochu velká, ale já osobně volné věci miluju. Později ti vybavíme šatník. Počkej, opatrně tě osuším, zlato, abychom neotevřeli staré rány, nehledě na ty, cos utržila včera. Tak. Nehýbej se a zkus si tohle přetáhnout přes hlavu. Myslíš, že budeš schopna obléct si spodní prádlo a kalhoty? Výborně. Aspoň ponožky jsou ti dobře. Na botách teď nezáleží. Už ti je lip, zlatíčko? Zabraly ty tabletky?" Helen přikývla. Jste tak laskaví... Jsem doktoru Da-visovi nevýslovně vděčná. Co... Co když... manžel... Asi jsem ho docela vážně zranila. Krvácel... To ho však nezastaví. Znám ho a vím, čeho je schopen."

10 Byl schopen," opravila ji Isabel, ale už vám neublíží. Jste s Lucií v bezpečí. Přidržujte se zábradlí a na každý schod se postavte oběma nohama. Máme na to celý den, není kam spěchat." Než ji Isabel dovedla ke kuchyňské židli, byla Helen dočista vyčerpaná. Čaj nebo kávu?" Čaj. Mohla byste se podívat na Lucii?" Isabel odběhla a za okamžik se vrátila. Spí a vypadá spokojeně. Gerry jí zpíval. Jeho hlas jistě pejska neuko-nejší tak, jako váš, ale Gerry to se zvířaty umí a ony mu důvěřují. Lucie ví, že je v dobrých rukou. Na vašem místě bych se do kotce nevracela. Jistě se nám podaří pořídit pro Lucii postýlku někde vzadu v ordinaci, aby měla víc pohybu a vy byste k ní měla pohodlný přístup. Dnes zůstanu s vámi. Než vás přijmeme do útulku, potřebuju se o vás něco dozvědět. Očekávám, že budete ve vlastním zájmu otevřená a nebudete zatajovat něco, co by vám nakonec zkomplikovalo život." Povím vám všechno, jen mi musíte slíbit, že se ke mně a Lucii manžel nedostane." To vám slibuji. Prozatím byste měla přestat na toho muže myslet jako na manžela. Je to prostě člověk, kterého jste znala, někdo, kdo vám ukradl život a zneužil vás. Nezaslouží si titul manžela. Teď mi povězte, jak se jmenuje a jaké je jeho zaměstnání. Znáte jeho číslo sociálního pojištění? Musím totiž zdokumentovat vše, co se toho člověka týká, každý detail. Chci, abyste promluvila naprosto o všem. Rozumíme si?" Ano, předpokládám, že ano." Výborně. Kolik vám je let? Máte děti? Kde přesně bydlíte?" Helen zamrkala. Protivilo se jí vzpomenout si na Daniela a neměla chuť hovořit o muži, za něhož se provdala. Je mi osmadvacet. Nemáme děti. Tajně jsem užívala antikoncepci. Nechtěla jsem s Danielem děti ze strachu, aby je také netýral. Ukrývala jsem pilulky v krabičce s menstruačními tampony, aby se nedozvěděl, že je beru. Žijeme... Žili jsme ve Whispering Willows. Daniel trval na tom místě, protože prý to je místo, kde bydlí úctyhodní lidé. Teď je na domě ještě nějaká hypotéka, všechny splátky jsou termínované. Chtěla jsem si najít práci, ale zakázal mi to." Typické," zabručela Isabel. V polovině Helenina monologu zazvonil telefon. Isabel zvedla sluchátko. Davisova klinika," ohlásila se. Chvilku poslouchala a pak řekla: Právě jsem přišla do práce, proto vás raději přepojím na doktora Davise." Helen zbledla, když se na ni Isabel podívala a přitiskla si ukazováček na rty. Daniel! Isabel otevřela dveře vedoucí do ordinace. Doktore Davisi, nějaký muž si s vámi přeje mluvit." Jméno Helenina manžela vyslovila jen němými pohyby rtů. Helen se vyškrábala ze židle a přišourala se ke dveřím ordinace za Isabel, oči vytřeštěné hrůzou. Gerald Davis. Co si přejete? Ne, tento týden jsme neošetřili žádný naléhavý případ, pane Warde. Upřímně řečeno, za poslední rok jsem nepřijal nového pacienta. Zkuste zavolat na Sandersovu kliniku, ordinují nonstop. Sbohem." Jak... Jakým hlasem mluvil?" zeptala se Helen šeptem. Normálním. Šel na procházku se psem, ten mu utekl na silnici, lehce ho zachytilo projíždějící auto a najednou pes zmizel ve tmě. Údajně ho hledal celou noc." Objeví se zde. Vím, že přijde. Musím pryč. Neznáte mého... Neznáte toho člověka." Nemůžete odejít, Helen," přesvědčovala ji Isabel. Lucie není schopna transportu a kromě toho vám zde nehrozí žádné nebezpečí. Celý den zůstanu v recepci a vy se věnujte Lucii. Gerald nechá dveře zavřeny, otevřeme jen na zazvonění. Musíte nám důvěřovat, Helen." Vám důvěřuji, ale jemu ne. Za těch pár let manželství jsem ho stačila důkladně poznat. Nemáte představu, co všechno je schopen provést, jen aby dosáhl svého." Isabel objala Helen kolem ramen. Máte sice pravdu, neznám toho muže, nicméně znám tisíce jemu podobných A ani jeden z nich se nedostal k ženě, která vyhledala útočiště v našem útulku. Za ta léta, co pomáhám týraným ženám, jsme ztratili pouze dvě. Svobodně se rozhodly pro návrat k manželům. Jedna z nich zemřela manželovou rukou

11 a druhá žije se svým mužem a nechává se dál zneužívat Jdu si sednout k Lucii," rozhodla se Helen. Jestli budete potřebovat další informace, ptejte se." Prozatím to stačí. Vezměte si s sebou čaj. Gerry vám pomůže ustlat pro Lucii pelíšek. Všechno se spraví, Helen, musíte věřit," opakovala Isabel trpělivě. Věřím vám. Ale proč se stále bojím?" Neznáme se. Tohle všechno je pro vás nové. Nejste připravena setkat se s lidmi, kteří o vás jeví upřímný zájem a záleží jim na vás. Důvěru si člověk musí získat. A teď běžte Lucii zazpívat." Když se za Helen zavřely dveře, Gerry řekl: Vzpomínám si, že jsi kdysi v dětství taky zpívala tomu toulanému pouličnímu voříškovi, kterého sis pak taji schovávala celý rok, než na to táta přišel." Bez tebe a Artieho by se mi to nepodařilo. Bože jak já toho pejska milovala... Máš pravdu, zpívala jsem mu Ty jsi má láska, má velká láska, dokud mi ta slova nebrněla v uších. Moc se mu ta písnička líbila. Štěkal přitom, kňučel a vyl." Gerry se rozesmál. Stejně bylo nejlegračnější, když jsme spustili jako trio - a hezky falešně. To voříšek zbožňoval nejvíc." Je to tak dávno, Gerry. Občas se mi ani nechce věřit že jsem taky byla mladá. Otec..." Nebudeme vzpomínat, Izzie. Otec nežije, nechej h odpočívat v pokoji." Nezaslouží si pokoj. Máš pravdu, tahle cesta do vzpomínek je plná výmolů. Je skoro deset. Půjdu si sednout do recepce a ty mi dej vědět, kdyby se Luciin stav změnil. Začnu pracovat na dokumentaci k Heleninu novému životu. Moc ti za všechno děkuju, Gerry..., hlavně za to, že jsi zůstal mým věrným přítelem. Nebýt tebe a Artieho, nedopracovala bych se na současnou úroveň." Nesnáším ženský sentiment," zabručel Gerry s předstíranou nevrlostí. Jistě ne tolik, jako já nesnáším mužské fňukání," řekla Isabel a stiskla příteli koleno. Jsme prostě dvojka starých citlivek." Zařídíš jim to, viď, Izzie?" Pochopitelně. Ale musí se mnou spolupracovat. Dnes jsem s ní chvíli hovořila. Nutně potřebuje pochopit, že o ni někdo jeví opravdový zájem. Důvěřuje ti, a to je poloviční výhra." Mám jí povědět o tvé svatyni nebo raději mlčet?" Nejprve zařídíme běžné záležitosti a připravíme jí tam cestu. Řekla bych, že ji víc uklidní slyšet vlídný hlas než vnímat obsah slov. Je k smrti vystrašená a vůbec se nedivím. Lidé jako Daniel Ward jsou zrůdy. Přirovnala bych je ke strašidlům, která se skrývala pod našimi postelemi v dětství. Jen co tu záležitost trochu uspořádám, zavolám Artiemu. Chci, aby ten Ward vypadl z mého projektu. Okamžitě dám změnit hesla v síti. Může něco zavětřit, nedovolím si riskovat." Tak to udělej. Jestli se ti takové opatření zdá skutečně nezbytné, máš mé požehnání." Díky, Gerry." Ne. Já děkuji tobě, Izzie." Helen hleděla na zelenou igelitovou tašku se svým ubohým majetkem. Všechna čest té ženě jménem Billie. Helen si v životě nepřipadala tak opuštěná a bezradná. Po tvářích jí kanuly slzy, ani šije nestačila osušovat. Trápí vás černé myšlenky, Helen?" ozval se laskavý veterinářův hlas. Ani ne. Odjakživa jsem měla strach z neznámého. Znám jen svou minulost. Budoucnost se přede mnou rozprostírá jako velké nepopsané plátno a právě to mi nahání úzkost. Odešla jsem z matčina domu přímo do maličkého vlastního bytu. Nejprve jsem pracovala v jednom butiku za mizernou mzdu. Chodila jsem do večerních kurzů, vystudovala vysokou školu a našla si zaměstnání v jedné návrhářské firmě. Daniel byl první muž, který o mě projevil zájem, a já se do něho pochopitelně zamilovala. V ničem se nepodobal mužům, které si matka vodila domů. Byl elegantní, pohledný a o devět let starší než já. Spolužáci mi připadali nedospělí a jen se chtěli jeden před druhým vytahovat. Matce na mně nikdy nezáleželo a pro jejího posledního amanta jsem byla vzduch. Věděla jsem, že je pouze otázkou času, kdy se

12 k nám nastěhuje. Právě proto jsem co nejdřív vypadla. Matka málem pukla zlostí, protože si představovala, že začnu platit její nájem. Daniel mi toho tolik nasliboval! Prý se o mě bude až do smrti starat. Z nějakého důvodu byly pro mě ty sliby právě v té době nesmírně důležité. Snažila jsem se být dobrou manželkou, doktore Davisi. Vím, že mě najde. Nějak... Najde způsob, jak se mě dopátrat. To mě děsí víc než cokoli jiného." Nenajde vás. Přál bych si, abyste Billie i ostatním lidem z útulku důvěřovala. Nedopustí, aby vás manžel vypátral, na to vám dávám čestné slovo." Jak se vám za všechno to dobro odvděčím, doktore Davisi?" Není třeba oplácet. Je to docela prosté. Stačí, když vidím, že Lucie zase chodí. Občas, mladá paní, když je k vám bůh milostivý, musíte jeho laskavost oplácet dobrými skutky pro druhé. Jednou učiníte totéž. Je to takový zvláštní obchod, kdy nikdo neztrácí. Až odejdete, bude se mi po vás stýskat. Noční partie dámy se mi velice zamlouvaly," bručel starý veterinář ve snaze skrýt dojetí. A vaříte docela dobré špagety. Je vám doufám jasné, že mi nesmíte nikdy volat, že?" Helen nedokázala potlačit slzy. Vím to." V jistém smyslu jde o jakousi ochranu svědků. O vás i Lucii bude velmi dobře postaráno. Vybudujete si nový život a jednoho dne potkáte muže hodného vaší lásky. Daniel Ward vám nikdy nebude moci ublížit." Smím se na něco zeptat? Vím, že jste mi to zakázal, ale ráda bych věděla, proč se od onoho prvního večera Billie ve vašem domě už neobjevila. Je to vaše přítelkyně?" Gerald Davis zaklonil hlavu a rozesmál se. Kéž by! Billie pracuje neúnavně pro svůj útulek. Bere tu práci jako poslání. Jména nejsou důležitá a čím méně víte, tím lip pro vás. Jsme s Billie velmi dobří přátelé. Kdysi jsem si myslel... toužil jsem, abychom jeden pro druhého znamenali víc, ale ona si to nepřála. Neměla čas rozvíjet hlubší vztah. Je nezávislá a vyhovuje jí to. Vlastně to tak vyhovuje nám oběma. Patří k oněm vzácným lidem, které můžete nazvat pravými přáteli. Víte, takovými, jimž v případě nouze zavoláte uprostřed noci, a oni přijdou. Tak se to stalo, když jste se objevila v tak zbídačeném stavu na mé klinice. Billie je člověk, kterému bez obav svěříte vlastní děti, zvířecího miláčka i peníze." Helen přikyvovala. Co bych dala za takovou blízkou osobu. Vlastně jsem nikdy takový vztah neměla. Snad ještě přijde..." Kdybyste měla takového přítele, myslím si, že byste v tom domě už dávno nebyla. Přátelství mívá ohromnou moc a pomůže vám vymanit se z nedobrého vztahu." Nevím, doktore Davisi. Mně pomáhala Lucie. Stávalo se, že jsem na ni mluvila celé hodiny. Ráda bych věřila, že mi rozuměla. Na tak malého pejska je neuvěřitelně věrná a skvělý ochránce. Bez ní bych to nezvládla. Zachránil jste jí život a nikdy vám nepřestanu být vděčná." Hlas starého muže se opět zastřel dojetím. Řekl bych, že se jí můj zpěv docela líbil. Za pár dnů už ani nevyla. Zdá se, že slyším přijíždět vůz. Máte všechno?" Všechno až na Lucii. Opravdu si mohu tu tašku nechat?" ujišťovala se, když jí doktor podával speciální kabelu pro přepravu čtyřnohého miláčka. Samozřejmě. Jen nedovolte Lucii přílišnou aktivitu. Její stav se podstatně zlepšil, ale nechci, aby se přepínala. Potřebuje ještě aspoň týden k dokonalému zotavení. Věřte, mladá paní, těch společně strávených deset dnů se mi vepsalo do vzpomínek. Důvěřujte Billie i jejím přátelům, a budete spokojená." Helen se neodvážila promluvit. Místo toho veterináře pevně objala a sama málem vypískla, když její objetí se vší mužskou silou opětoval. Za okamžiku už vycházela ze dveří, v jedné ruce kabelu se psem a ve druhé zelenou igelitku. Neohlédla se zpátky. * * * Dlouhá, pohodlná cesta při běžné konverzaci docela rychle uběhla. Obě ženy probraly počasí, zaneprázdněnost doktora Davise a Luciino rychlé uzdravení. S vědomím, že se nachází v dobrých rukou, se Helen docela uvolnila. Prožívala první den svého nového života a v duchu za něj děkovala bohu.

13 Ještě jeden blok a jsme na místě," vyrušila ji z rozjímání Izzie asi po hodině jízdy. Zůstanete, Billie? Nezmínila jste se, jestli tu pracujete." Ne, nezůstanu. Svým způsobem zde pracuju. Ale to byla otázka, a ty se nemáš ptát. Než dokončíme tvou dokumentaci, uvedu tě jako hosta číslo devět a Lucii jako hosta číslo devět-a. V dokladech bude uvedeno, že jsi přijela s další osobou. Po příjezdu ti bude vše vysvětleno. Lucie si určitě zamiluje zahradu - je zcela bezpečná, obestavěná vysokou zdí. Škoda, že jsme se neseznámily za příjemnějších okolností. Vynasnažíme se udělat pro tebe co nejvíc a totéž očekáváme z tvé strany. Na shledanou a hodně štěstí. Počkám ve voze, dokud nevejdeš dovnitř. Ach, ještě něco. Napadlo mě, že by sis ve volných chvílích ráda přečetla tohle." Izzie podala Helen poslední výtisk Silicon Valley. Ahoj, Lucie." Teriér zaštěkal a vzápětí začal kňučet, když Helen vytahovala tašku z vozu. Útulek byl umístěn v nádherném rozlehlém domě v tiché soukromé čtvrti. Helen lačně vdechla zemitou vůni čerstvě posekaného trávníku a vykročila po cihlovém chodníku ke vchodu. Než stihla stisknout zvonek, dveře se otevřely a na prahu ji přivítala usměvavá žena s cůpky šedivých vlasů ovinutými kolem hlavy do úpravné korunky. Vítej. Pojď dál, máme tady příjemný chládek." Helen se obrátila, aby Billie zamávala na rozloučenou, ale tmavě modrý stejšn s kouřovými skly už mizel směrem, odkud přijel. Jsem číslo devět... a tohle je číslo devět-a, hlásila se poslušně. Já vím. Čekaly jsme vás obě. Jmenuju se Mona. Pojď, ukážu ti tvůj pokoj. Po celý pobyt si ho budeš sama uklízet, v koupelnách se s úklidem střídáme, stejně jako s úklidem v domě a při vaření. Až se zabydlíš, zazvoň. Zvonek je nahoře u schodiště. Někdo pro tebe přijde a odvede tě do zahrady. To je oblíbené místo, kde děvčata tráví většinu času. Za chvíli začne hodina skupinové terapie. Můžeš jen přihlížet, ale klidně se přidej. Zítra budeš vyzvána k zapojení se do diskuze. Tak tohle je tvůj pokoj." Helen překročila práh. Nevěděla přesně, co vlastně očekávala, ale určitě ne tenhle rozkošný pokojíček s průsvitnými záclonami přeloženými uprostřed křížem a lehce se vzdouvajícími v odpoledním vánku. Byl to se vším všudy typicky ženský pokoj zařízený v jemných pastelových barvách. Vydechla úlevou a sklonila se, aby otevřela tašku, kde se Lucie už nedočkavě vrtěla. Je čistotná, nečurá na koberec," pospíšila si Helen s vysvětlením. To ráda slyším," usmála se Mona. Dům má čtyři křídla, všechna směrem dozadu. Jediný vstup do zahrady vede přes dům, to kvůli bezpečnosti. Až budeš připravená, tak prostě zazvoň." Dveře se zavřely. Helen vzala Lucii do náruče a posadila se na postel. Tak tohle je náš nový domov - aspoň na nějaký čas. Nemáme na vybranou, Lucie. Myslím, že je to pro naše dobro. Můžeš spát v mé posteli, ale nesmíš na ni skákat a pak zase seskakovat. Vždycky tě zvednu. Poslyš, tak takovýhle budoár jsem si vždycky přála: na posteli květovaný přehoz s volánky, pohodlné křesílko. Možná si tu stihnu i něco přečíst. Ach, jak je ten koberec měkký... Klidně na něm můžeme i spát, když se nám zachce, Lucie. A koukni na ten krb v rohu! Máme dokonce vlastní krb, kdyby se venku ochladilo." Vzala Luciinu hlavu do dlaní a přitiskla šiji ke tváři. Určitě se tu rychle zabydlíme." Lucie olízla Helen ruku a tiše štěkla. Ve stejnou dobu, kdy Helen na schodišti stiskla zvonek, o třicet mil dál, v Santa Clara, se sedmatřicetiletý Daniel Ward s bolestným výrazem, opírající se o hůl, opatrně sunul chodbou ke kancelářím Arthura Kinga. Každý krok mu působil muka. V očích se mu zračil vztek a tiše skřípal zuby. Co mu ten starý kozel zrovna teď asi chce? No a co že požádal o desetidenní dovolenou? Za celou svou kariéru nechyběl v práci jediný den, nikdy nevolal, že je nemocen. Možná by měl z firmy odejít a založit si vlastní. Mohl by to udělat, kdyby chtěl. Ať se Arthur King postará o rozmnožení penízků, jak umí. Daniel se s vypětím všech sil a zuby zaťatými bolestí oblékl a šel sem, protože věděl, že schůzka je nevyhnutelná. Antracitově šedý kašmírový oblek byl nepředepsa-nou

14 uniformou manažerů firmy, boty od Brooks Brother, sněhobílá košile s monogramem a kravata za dvě stě dolarů představovaly klasiku. Daniel věděl, že Arthur King jeho zevnějšek patřičně ocení. Schůzka se šéfem mezi čtyřma očima mohla přinést buď vzrušující informaci, nebo katastrofu. Daniel si nebyl jist, kterou z těch dvou variant může očekávat. Už se mu doneslo, že ho King neustanovil svým náměstkem, je tedy docela možné, že ho povýší do jiné prestižní funkce. King byl ve vytváření neobvyklých pracovních míst nepřekonatelný mistr, stejně jako v nárocích na své podřízené. Ty Daniela doslova vysávaly. Co ještě může firmě nabídnout? V každém případě si nejprve bude muset vyslechnout výtku, že se neúčastnil vánoční party. Opakoval si lživé omluvy už tolikrát, že jim začínal sám věřit. Byl si jist, že se mu díky osobnímu šarmu podaří šéfa obalamutit. Daniel se zastavil před masivními mahagonovými dveřmi soukromé pracovny Arthura Kinga. Nadechl se, vydechl a otevřel dveře. Rukojeť hole svíral tak pevně, až mu zbělely klouby na prstech. Přál sis se mnou mluvit, Arthure?" zeptal se zdvořile. Ano, Danieli. Postrádali jsme tebe i Helen na vánočním večírku. Teď si uvědomuju, že jsem tvou manželku neviděl ani na Díkůvzdání, ani na pikniku o Dni svátku práce, dokonce ani na oslavách Dne nezávislosti. Víš, že se kolegové z oddělení dokonce vsadili, jestli se teď objevíte?" zeptal se King blazeované a opřel se pohodlně ve svém šéfovském otáčivém křesle. Ne, to jsem skutečně nevěděl, Arthure. Netušil jsem, že kolegové věnují takovou pozornost mému soukromému životu." Ten chlapík vypadá při každé schůzce starší, pomyslel si. Snad už konečně oznámí svůj odchod do důchodu. U nás v ComStar jsme všichni jedna rodina, Danieli, sám to dobře víš. Chápu, že se svým úrazem ses mohl večírku sotva zúčastnit, ale Helen přece mohla přijít." Tvrdila, že by se beze mě necítila ve své kůži. Většina z vás neví, jak je moje žena ostýchavá. Nenapadlo mě, že to je tak důležité, Arthure. Poté, co ses rozhodl neustanovit mě do funkce svého zástupce, si nemyslím, že na mé přítomnosti na společenských sešlostech příliš záleží." Nemám rád ironické poznámky, Danieli. Wexler vyhovoval pro tu pozici lépe. Je služebně o pět let starší než ty, a proto chápej mé rozhodnutí jako logický krok. Abych ti dokázal, že proti tobě nemám výhrady, zvu tě s Helen dnes na večeři. Mám pár myšlenek, o které bych se s tebou a s Helen chtěl podělit." Danieli se sevřel žaludek. Já to zvládnu, ale Helen odletěla s kamarádkou do Los Angeles." A kdy se vrátí, Danieli?" Daniel cítil, jak se začíná na krku potit. Nejspíš až dokončí nákupy. Nesdělila mi definitivní datum. Znáš ženy... Jakmile se pustí do nakupování..." Pár věcí o ženách vím. Určitě ti nezatajila hotel, kde se ubytovaly. Zavolej jí a zeptej se, kdy se vrátí. Přesuneme večeři na zítřek. Zdá se, že ti to působí potíže, Danieli." Nechápu, proč se tak zajímáš o výlet mé manželky do Los Angeles. Helen chtěla využít povánočního výprodeje. Vloni jsme nebyli na dovolené, proto jsem jí tu cestu slíbil. Zrovna odletěla a nemohu ji přece hned nutit k návratu. Copak je jedna večeře tak důležitá?" ptal se Daniel už s viditelným zoufalstvím. Dej mi telefon do toho hotelu a já zavolám Helen osobně." Sevření v Danielově žaludku zesílilo a rozšířilo se do hrudi. Dlaně měl vlhké ledovým potem. Jen s vypětím všech sil zachovával zdání klidu. Nezačínáš se vměšovat do mého soukromí, Arthure?" Generální ředitel se k němu naklonil přes stůl a změřil si ho ledovým pohledem. Ano. Ano, je to tak, Danieli. K mým uším se v posledních deseti dnech donesly šokující informace, které se mi ani v nejmenším nelíbí. Nehledě k tomu jsem se od své sekretářky již předtím dozvěděl o podezření, že týráš svou manželku. Nemusím ti říkat, jak mě ty zprávy šokovaly. Takové chování nemohu tolerovat. Proto ti opakuju, Danieli: Přiveď svou manželku, jinak ve firmě končíš. A když už jsme nakousli toto

15 téma, rád bych si poslechl podrobnosti, jak sis přivodil tohle zranění. Pouhé klopýtnutí o židli na verandě jistě nepřinese tak vysoké odškodné z pojistky, jaké se objevilo v dokumentaci tvé zdravotní pojišťovny." Danielovi stékaly po zádech i po hrudi potůčky potu a naškrobená košile ztrácela fazónu. To je důvod, proč jsi mi zmrazil konto z projektu Tygerové? Jsem přece autorem toho programu! Kdo ti napovídal takové lži? Sekretářka? Nezná mou manželku ani mě," vyhrkl Daniel. Na tom momentálně nezáleží. Důležité je, nakolik jsou ty řeči pravdivé." Pracuju pro tebe patnáct let, Arthure. Obětoval jsem firmě vlastní krev, potil se nad téměř nesplnitelnými úkoly, uronil jsem i pár slz v dobách bezradnosti. Ano, dostal jsem za své úsilí zaplaceno... dobře zaplaceno. Není to fér. Odmítám zde stát a poslouchat obvinění, která jsou pouhé výmysly chorých mozků. Až se Helen vrátí, osobně ji přivezu k tobě domů ke snídani, obědu i na večeři. Jestli si to budeš přát, můžeme zůstat i přes noc. Do té doby se nemíchej do mého soukromí, nebo se uvidíme u soudu." Jak bys reagoval, kdybych ti teď řekl, že vím, kde Helen je? Co kdybych ti řekl, že mohu zvednout telefon a zavolat jí hned, v tuhle chvíli?" Řekl bych, že si to vymýšlíš. Chceš mi snad napovídat, že jsem manželku zmlátil a ona je teď v rukou Isabel Tygerové? Dobře víš, že bych ti na to neskočil. Zavolej jí, Arthure. Zavolej jí hned teď." Arthur King se pohodlně opřel v křesle, složil ruce jako k modlitbě a konečky prstů se dotýkal nosu. Postřehl strach v pohledu svého podřízeného, což jen potvrdilo podezření. Máš pravdu, Danieli. Nemohu jí zavolat, ale Isabel může. Dávám ti dvacet čtyři hodiny, abys přivedl svou ženu do téhle kanceláře. Pokud se tak nestane, tvoje pracovní smlouva končí. Podaří-li se nám dokázat, že manželku fyzicky týráš, oznámíme to policii. Opustíš firmu bez práva nákupu jejích akcií a bez práva podílu na zisku. Postarám se o to, aby ti ve tvém oboru nikde nenabídli místo." To si přece nedovolíš!" Daniel se potil už i na hlavě a za chvíli mu stružky potu začnou stékat po čele do očí. Arthur smutně zavrtěl hlavou. Jeden dva roky, Danieli, a mohl jsi usednout do mého křesla. Zanedlouho odejdu do penze. Už léta nosím v hlavě tenhle plán. Je mi líto, že nejspíš nevyjde. Vedl jsem tě, postupně jsem ti předával všechny své zkušenosti. Těšil jsem se, až ti předám otěže... Oba víme, že sem Helen zítra nepřivedeš, takže se vystěhuj ze své pracovny hned teď." To se mi snad jen zdá," zamumlal Daniel. Jestli jsi Helen skutečně zneužíval, pak to je skutečně noční můra. Potřebuješ pomoc, Danieli. Navrhuju léčbu. Pojištění ti vyprší až za osmnáct měsíců, tak využij času. Odevzdej mi legitimaci a klíče od budovy." Daniel si olízl suché rty. Odepnul legitimaci od opasku a hodil ji na stůl. Klíče lehce sklouzly po naleštěné desce stolu. Ještě spolu nekončíme, Arthure. Ozve se ti můj advokát." Máš dvacet čtyři hodiny, Danieli. Dej mi vědět, jestli se Helen objeví. Rád šiji poslechnu." Nejsi jediná počítačová firma v tomhle údolí, Arthure. Za posledních pět let jsem nestačil odmítat nabídky. Polib mi prdel, pane generální řediteli!" křikl Daniel na šéfa už ode dveří. Všichni se na něho dívají, jako by věděli... Grázl zatracený! Daniel práskl dveřmi své pracovny tak zuřivě, že ze stolu spadlo těžítko. Rozhlédl se. Nejlepší kancelář v budově, dokonce lepší než Arturova, protože má na třech stěnách okna. Patnáct let mravenčí práce a slepé oddanosti Arthuru Kingovi a jeho impériu ComStar. Teď ho vykopnou kvůli tomu, že párkrát strčil do manželky. Bez akcií firmy, bez podílu na zisku. Měl zdravé portfolio a ComStar mu přihodila dolar na každých pět, které sám investoval. Jak dlouho mu fond vydrží při dvoutisícových měsíčních splátkách hypotéky, stejných částkách splátek druhé a třetí hypotéky a

16 navíc měsíčních platbách tisíc dolarů za leasing vozu? Nesmí zapomínat na zástavu domu. Pak tu jsou splátky na piano, bazén, nábytek a koberce. A to nepočítá ostatní režii, jako jídlo, likéry, benzin, platby za energii a ostatní služby, splátky vyčerpaných kreditů na sedmi kartách. Deset měsíců, možná rok, pokud se krutě uskrovní, až zaplatí daně a úroky. Vystěhuj si kancelář. Co si má hergot vystěhovávat? O nic tady nestojí. Snad si Arthur skutečně nemyslí, že by si měl odnést tu ubohou umělou květinu v rohu? Snad jedině dvě lahve skotské ve spodní zásuvce stolu stojí za to, a to je všechno. Ach, Helenin usměvavý portrét... Jen aby Arthura Kinga uspokojil. Ještě se neloučíme, ComStar," promluvil k portrétu Arthura Kinga a nedbale zasalutoval. Před odchodem si ještě důkladně přihnul skotské, pak láhev hodil do kufříku. Jdi k čertu, Arthure! Dokud já neřeknu, že je konec, tak není!" 4 S Lucií v náruči následovala Helen vysokou hubenou ženu do přízemí a dál do zahrady. Jediným pohledem obsáhla scénu: Ženy seděly v pohodlných zahradních křesílkách, na stole stály orosené džbány s ledovým čajem, leželo tam několik knih v barevných přebalech, po zahradní zdi se vinuly popínavky nejrůznějších barev a vinná réva. Udržované keře zářily svěží zelení na okraji sametového trávníku. Někdo strávil vytvářením tohoto klidného zátiší spoustu času. Helen věděla okamžitě, že využije každou volnou chvíli k posezení v této voňavé, bezpečné oáze. Dámy, tohle je host číslo devět a host číslo devět-a. Ve směru hodinových ručiček sedí Angela, Paula, Carol, Susan, Mary, Connie, Delphine a Ardeth. Jsme schopni nabídnout dočasný domov dvaceti hostům. V západním křídle je ubytováno sedm dětí. Já jsem Mona a žiju zde trvale. Pokud jste, děvčata, připravena, začneme. Jestli se chcete přidat, Devítko, nezdráhejte se." Helen se uvelebila na měkkých polštářích a Lucie na jejím klíně. Zaposlouchala se, jak si ženy navzájem sdělují zážitky, a chtělo se jí nad nimi - i nad sebou - plakat. Je to zvláštní, přemítala. Vypadají úplně normálně. Jsou to naprosto obyčejné mladé ženy, a přece máme tolik společného. Napětí mezi lopatkami najednou povolilo. Na nejvyšší část zdi usedli dva ptáčci. Helen je pozorovala téměř závistivě. Toužila po jejich svobodě. Bez zaváhání by se vznesla a zmizela navždy. Přesto se i tahle drobounká stvoření musejí mít na pozoru před dravci. A, jsem poznala Daniela, nebyla jsem žádná bábovka, ospravedlňovala se. Dokázala jsem se o sebe postarat, samostatné dospět, vystudovat, najít si byt a vypořádat se i s těmi nejtčř. šími úkoly, když jsem se rozhodla, že to dokážu. Kdoví, zda se tyhle mladé ženy hodnotí stejně... Ze zamyšlení ji vyrušilo sborové ano". Helen se rozplakala, když Ardeth, poslední z přítomných, která měla promluvit, povstala se sklenkou ledového čaje v ruce. Ráda bych připila nám všem, co tu dnes sedíme. Patříme k těm šťastnějším. Až zítra odejdu budete mi scházet. Vím, že se nikdy neuvidíme, a to je dobře, protože i když náš společný pobyt zde byl krátký, zapsaly jste se do života mého i mých dětí. Přeji vám totéž co sobě: klid, rozvahu a spokojený život beze strachu." Helen si odkašlala. Hodně štěstí," zamumlala. Lucie se zavrtěla a chtěla seskočit na zem. Mona přikývla. Helen sledovala teriéra a když zmizel z dohledu, okamžitě vyskočila ze židle. Zachvátila ji panika, běžela pro Lucii a přinesla ji v náruči. Můžeš být klidná, odsud neuteče. Je to pro ni nové prostředí, stejně jako pro tebe, a musí se porozhlédnou! a seznámit se s každým koutem. Občas tu míváme JEVÍ řátka, takže asi zachytila jejich vůni," uklidňovala Mona Helen. Já vím. To jen..." Lucie je to jediné, co ti v životě zůstalo," řekla Mary Mona nám o tobě vyprávěla. Teď máš na nějaký čas nás. Dnes vařím večeři. Má někdo návrh, co si dáme?"

17 Steak na pepři," ozvala se Helen k vlastnímu překvapení. Dobrá, bude to steak na pepři." Já uklízím koupelny v přízemí," ohlásila Alice, all stihnu to do čtyř, kdy nám začíná beseda o knize." Mona se obrátila k Helen. Naši hosté tráví v našem azylu šedesát dnů, než jsou převezeni jinam. Z toho důvodu se snažíme udržovat kontakt s kulturou, každodenními událostmi a co nejvíce spolu komunikovat. Nezanedbáváme ani duchovní život. Třikrát v týdnu sem přichází kazatel, kněz a rabín. Večer před spaním provádíme v zahradě krátkou bohoslužbu při svíčkách. Účast je dobrovolná. Ještě se zmíním o dvou dost důležitých věcech, ačkoli ti má slova budou znít divně. Nepodporujeme vznik přátelských vztahů. Po odchodu nebudeš moci přátelství udržovat, je proto lepší ho ani nenavazovat. Druhá věc je kurz sebeobrany. Docházejí sem dobrovolně profesionálové. Předpokládám, že se kurzu zúčastníš, můžeš se ocitnout v situaci, kdy ti vhodná sebeobrana zachrání život. Všechna pravidla jsou závazná. Možná je znáš, Devítko, ale zopakování neuškodí. Dveře domu otevírám pouze já. Není dovoleno telefonovat nebo zvedat telefon. Nehovoříme o minulém životě a nesdělujeme si zážitky kromě toho, co zde probíráme společně. Pokud některé pravidlo porušíš, můžeš ohrozit ostatní hosty. V případě, že se tak stane, budeš muset azyl opustit, to je ti snad jasné." Rozumím," přikývla Helen. Za deset let existence jsme ztratili pouze dva hosty. Pokud přijdeme o dalšího, budu to považovat za osobní selhání," dodala Mona pohotově. Mono, pověz Devítce, čí to jsou fotografie v předpokoji," vyzvala správkyni jedna z žen. Mona promluvila se smutným výrazem. Sheila byla Osmička, když sem přišla v srpnu před devíti lety. Zvykla si, líbil se jí náš program a dodržovala režim. Nedokázala se však zbavit pocitu viny a věřila, že měla zůstat s manželem, dokud je smrt nerozdělí, jak to stojí v manželském slibu. Jednou v noci opustila náš azylový dům a vrátila se domů. O dva měsíce později byla po smrti. Manžel ji tak zbil, že patolog zjistil její totožnost pouze podle záznamů ze zubní ordinace. Ten muž byl vysoce postavený advokát v Los Angeles. Teď si odpykává trest. Zůstaly čtyři děti, ty jsou dnes v náhradní rodičovské péči. Jestli se vrátíš, můžeš příště dopadnout stejně jako Sheila." Helen se sevřelo hrdlo a jen s velkým úsilím dokázala promluvit. Můžeme opustit dům?" zeptala se. Ne!" zaznělo zděšeně ze všech úst. Zpočátku se možná budeš cítit jako ve vězení," řekla Angela tiše, ale jakmile se sžiješ s prostředím, bude ti mnohem lip. Naučíš se myslet svobodně a uvažovat o životě beze strachu. Nebudeš se obávat, co přijde příště. Nebudou tě děsit myšlenky, že v kuchyni nebo koupelně zůstaly nějaké kapky nebo že jsi zapomněla vysypat odpadky. Přestaneš s hrůzou očekávat chvíli, kdy on překročí práh a ty poznáš podle jeho pohledu, jaký večer čeká tebe, děti nebo domácí mazlíčky. To všechno máš za sebou. Jediná tvoje starost je, jak dopadne Mariin steak na pepři." Helen se usmívala. Byl to po mnoha dnech její první upřímný úsměv. Tak, dámy, dnešní sezení končí. Kdo mi pomůže v kanceláři? Na kom je řada?" Já," ozvala se mladičká Delphine a nemotorně vstávala z křesla. Helen pozorovala, jak bolestně kulhá za Monou. Ráda by se zeptala, co se jí přihodilo, ale nenašla odvahu. Ten idiot, se kterým žila, ji shodil ze schodů. Zlomila si obě nohy v kyčlích. Nejdřív jí ale drahoušek vytloukl všechny zuby," doplnila Connie věcně a bez emocí. Jak... Ví někdo, kolik žen už vyhledalo tenhle azyl, nebo není žádoucí se ptát?" zajímalo Helen. V kanceláři je seznam a při odchodu se budeme podepisovat. Tisíce."

18 Helen zatajila dech. Manžel je počítačový génius. Umí se dostat... Víš, jak to myslím. Nabourá se do každého programu. A já si všimla, že v recepci je několik počítačů." Před deseti dny jsme přešli na manuální zpracování. Jedna špičková firma v Silicon Valley zpracovává nový software. Měl by být zaveden už za několik týdnů. Nemyslím si, že by ses měla bát. Tenhle dům je vybaven nejdokonalejší technikou. Prohlédla sis důkladně dveře? Dvě vrstvy silného mahagonu a mezi nimi ocelová mříž. Okenní tabule jsou nerozbitné. Mříže se odemykají z vnitřní strany klíčem, který má u sebe Mona. Pomůže ti to?" Snad ano. Navštěvuje vás někdy patronka zařízení?" Jsem tu už dva měsíce a doposud jsem ji neviděla," ozvala se Ardeth. Myslím, že sem nechodí. Prý je velice bohatá a vlastní nějakou továrnu na výrobu hraček. Příliš toho o ní nevíme a Mona si dává pozor na každé slovo. Má pravdu: Čím méně víme, tím je to pro nás lepší. Děkuju bohu, že existuje osoba, jako je paní Tygerová." Cestou jsem se dověděla něco málo o tom, jak zařízení funguje, ale cítila jsem se tak mizerně, že si z toho nic nepamatuju. Tolik věcí by mě zajímalo... Co se stane, když se ti třeba nebude líbit místo, kam tě pak pošlou?" Nezbude ti než si zvyknout. Každé místo na téhle planetě musí být nutně příjemnější než to, odkud jsi přišla. Pro mě je nejdůležitější spokojenost dětí. Co vyhovuje jim, vyhovuje mně. Život je takový, jaký si ho uděláš, a nabízí se nám druhá šance. Já si nebudu vybírat, půjdu tam, kde budu s dětmi v bezpečí. Chci, abyste všechny pamatovaly na jedno: Muži, kteří nás týrali se teď dopracovali do třetího stadia - touží po pomstě. Víme, že po nás už pátrají. Tak to funguje vždycky. Omlouvám se, ale teď musím jít, slíbila jsem dětem, že si odpoledne zahrajeme monopoly." Po těch slovech se Ardeth zvedla a odešla. Doufám, že jsme volily správně, Lucie, v téhle chvíli nevidím jinou možnost. Přestože to tady je načančané, vyměnily jsme jedno vězení za druhé... Naštěstí dočasně. Později se to vyřeší." Teriér jí chápavě olízl ruku. Nemohu se zbavit pocitu, že mě někdo sleduje," ohlédla se Isabel Tygerová přes rameno. Asi bych si měla dát dobrý drink." To zní lip," přikývl Arthur King a kývl na číšníka. Co si dáš ty, Gerry?" Dvojitou vodku." Pro mě dvojitou skotskou bez sody," poručila si Isabel. A já si dám dvojitý bourbon s ledem," dokončil objednávku Arthur. Počkal, až se číšník vzdálí z doslechu. Vyrazil jsem ho," řekl. Isabel zatleskala. Snad přece je nad námi bůh! Tys ho vážně jednoduše vyrazil?" A co jiného jsem měl dělat? Dostal jsem ho do úzkých. Měli jste vidět, jak se potil. Ani v nejbujnější fantazii by mě nenapadlo, že by Daniel Ward byl schopen takového zvěrstva. Jak jsem se v něm mohl tak zmýlit? Odjakživa jsem si zakládal na zdravém úsudku." Nebuď k sobě příliš kritický, Artie. Lidé jako Daniel a Helen Wardovi ostudné věci ze soukromí úzkostlivě tají. Helen se časem dá dohromady, její manžel však bude problém. Momentálně se nachází ve stadiu příprav na odplatu. Ze ztráty prestižního místa bude vinit Helen. Brzy si uvědomí, že obviňovat ji nestačí, bude ji hledat, aby ji potrestal. Slovo trest znamená v Danielově pojetí smrt pro Helen." Co to je za člověka?" žasnul Gerry. Počítačový kouzelník ze Silicon Valley. Nejcennější mozek generálního ředitele. Neexistovalo nic, s čím by si neporadil. Pracoval dlouhé hodiny, v kanceláři byl první a odcházel mezi posledními. Nikdy si nevzal volno, nikdy nebyl nemocný. Dokonale se oblékal a byl vždycky pečlivě ostříhaný a učesaný. Boty míval naleštěné, taky jeho vůz se blýskal čistotou. Považoval jsem ho za perfekcionistu. Tohle chování mi k němu vůbec nesedí. Neznám nikoho, kdo by se mu ve zpracovávání softwaru vyrovnal. Považoval jsem ho za svého následníka. Choval se vždy zdvořile, byl vstřícný a výborně spolupracoval s kolegy. Novodobý Jekyll a Hyde... V mnoha

19 ohledech nebyl týmový pracovník, jindy zase ano. Proč jsem ho nepoznal důkladněji?" Nebylo to tvým úkolem, tak si nic nevyčítej. Nebýt Helenina psa, doposud bychom nic netušili. Toho teriéra jí koupil jako dárek. Každý člověk má slabinu, ale nemusí o ní vědět, Artie. Ten pes patřil Helen. Je mi líto, že ubohé zvíře muselo trpět, jenže na druhé straně tomu tak osud chtěl. Helen se vymanila ze spárů zloducha a je v bezpečí. Rozhodla jsem se zatajit jí, že jsi manžela propustil. Nevím sama, zda jsem se rozhodla správně, ale nijak mě to netrápí. Helen toho muže zná nejlíp. Ví, že je schopen převrátit svět vzhůru nohama, jen aby ji našel." Zakázal jsem mu vstup do budovy i na půdu firmy. Nepředpokládám, že se ještě objeví. Snažil se sice ovládat, ale tak rozzuřeného jsem ho nikdy neviděl. Až do konce zapíral. Manželka prý odjela nakupovat do Los Angeles. Nařídil jsem mu vystěhovat kancelář. Vzal si jen lahve s alkoholem a Heleninu fotografii. Víte, takové to gesto... No, nechci být vulgární. Dokážeš jí poskytnout bezpečí, Izz, že?" Natolik, nakolik to sama připustí. Měli byste vidět, jak lpí na tom pejskovi. Dojímá mě to. Vzpomínám si..." Gerry přítelkyni přerušil. Myslím, že bychom si měli dát rychle další drink, než nás Izzie nechá odvézt do toho speciálního zařízení." Arthur znovu kývl na číšníka a gestem ruky naznačil, aby jim přinesl další pití. Tak už mi pověz, Izz, co mám udělat. Měl bych o té zavrženíhodné záležitosti promluvit s lidmi z branže? Máš v úmyslu znemožnit Wardovi uplatnit se v jeho profesi? Potřebuju to vědět. Hergot, vždyť jinak se o něj moji konkurenti poperou. Vyhrožoval mi soudem, jestli ho takhle podrazím. Mohla by ses dostat do problémů, Izz, a nepomohli by ti ani ti nejlepší právníci, ani tvoje peníze. Další tah musíme důkladně promyslet." To spíš umřu, než abych se vzdala práva bojovat za své azylové domy. Zatím nechrne věcem volný průběh. Daniel Ward se nebude hned shánět po práci. Vymýšlí taktiku a komplotuje. Muži jako on se nevzdávají. Helen s Lucií jsou v bezpečí. Ten teriér je rozkošný, že, Gerry?" Izzie..." No dobrá, Gerry, dobrá. Můžu být šťastná, že mám takové přátele, jako jste vy dva. Občas lituju, že nemám děti. Helen by mohla být mou vnučkou. Co vlastně mám? Štáb lidí v rolích superšpionů, tisíce žen strachujících se o holý život, skomírající firmu na výrobu hraček, dva přátele, barák jako stodola a příliš mnoho peněz." Nemůžeš ji nějak umlčet, Gerry? Už nepij Izz. Objednejme si jídlo." U kávy řekla Isabel tiše: Až přijde čas, stanu se Heleninou konzultantkou. Chci té mladé ženě pomoci. Vím, že to dokážu." Porušíš své zásady," připomněl jí Gerry pohotově. Doposud všechno funguje, protože existují jasná pravidla pro všechny. Jakmile jedno porušíš, koleduješ si o malér. Řekni jí něco, Artie." Gerry má pravdu, Izz, ale ty stejně neposlechneš, že?" Isabel se prudce narovnala v ramenou, až jí brýle na nose poskočily. Vy dva se v ženský houby vyznáte a podezřívám vás, že se nevyznáte ani v mužských. Pohybuju se v té branži už čtyřicet let. Důvěřujte mi, prosím. Pokud se dostanu do maléru, budete první, koho přivolám na pomoc. Mimochodem, jak si dnes vedly mé podíly v ComStar?" Jedna akcie dolar sedmdesát. Kolik těch akcií vlastně máš, Izz?" Pět set tisíc. Každý den ze mě děláš většího zazobance." Bez tebe by ComStar neexistovala," připomněl Artie přítelkyni. Zůstanu ti do smrti vděčný, žes mi důvěřovala a pomohla mi začít s firmou." I já ti mám za co děkovat, Izzie. Nepatřím sice do ani jednoho z tvých dvou štábů, ale pomohla jsi mi zařídit praxi, pečuješ o zvířata, která nikdo nechce. Nejvíce si však cením tvého věrného přátelství."

20 Isabel se zarděla. Neměla ráda lichotky. No, chlapci, vaše stará kamarádka by ráda domů, má za sebou dlouhý den. Přijďte v neděli ke mně na pozdní snídani, co říkáte?" Souhlasím," přikývl Artie. I já," přidal se Gerry. Isabel si spokojeně mnula ruce. Výborně. Líbí se mi, když se mnou souhlasíte." Helen strčila hlavu do kanceláře. Mohu s něčím pomoct, Mono? Nejsem zvyklá jen tak posedávat, ráda bych byla užitečná." Můžeš nařezat květiny do vázy na jídelním stole. Je sice brzy, ale klidně prostři stůl, jestli máš chuť. Dneska jedeme podle rozvrhu, zítřek bude jiný. Ardeth odjede, takže nastoupíš na její místo. Dnes přišly nějaké nové časopisy, jsou na stolku v pokoji." Helen přikývla a zamířila do kuchyně. Lucie cupitala za ní. Málem jsem zapomněla na ten časopis, co mi dneska ráno dala Billie. Splníme povinnosti a pak se do něho koukneme. Daniel měl ve zvyku číst ten časopis od první do poslední stránky. Je tam nejspíš něco, co bych se měla dozvědět," promlouvala Helen k Lucii. Budeme večeřet v kuchyni, nebo v jídelně?" zeptala se žen v kuchyni. V jídelně. Talíře jsou na příborníku, příbory v horní a ubrousky v druhé zásuvce." Helen se usmála. Jak to víte?" Rutina. Tak začínají všichni noví hosté." Za půl hodiny už Helen spěchala s Lucií v náruči do svého pokoje. Vylovila z igelitové tašky časopis a zalistovala v něm. Co jen by ji mělo zajímat? Sto nejlepších zaměstnanců Silicon Valley? Daniel vždy snil, že se na seznamu jednou objeví také jeho jméno. Helen rychle pročetla seznam. Našla tam jméno Teda Wexlera, hned na třetím místě. Daniel Teda Wexlera nesnášel. Ted byl totiž týmový hráč, kdežto Daniel pravý opak. A toho se patrně Arthur King obával. Daniel byl eso firmy, znal svou práci, kdežto Arthur upřednostňoval semknutý kolektiv. Živě si představuju, jak Daniel pěnil, když tohle viděl, Lucie. Ale to už není náš problém," prohlásila Helen spokojeně a obrátila poslední stránku... Theodore Wexler byl zvolen náměstkem generálního ředitele firmy ComStar, Arthura Kinga. Jmenování vyvolalo všeobecné překvapení, protože na tuto pozici aspiroval zcela jednoznačné Daniel Ward. Naši zpravodajové ani jednoho muže nezastihli, aby získali jejich stanoviska. Helen hodila časopis do odpadkového koše vedle postele. Vsadím se Lucie, že v domě, kde jsme donedávna žily, je momentálně všechno vzhůru nohama. Ale to také není náš problém. Jednoho dne, Lucie, budeme ty i já tlusté, šťastné a budeme kypět zdravím. Vrhneme se do nového života a roztočíme to podle svých představ. Díky několika báječným lidem jsme právě vykročily na cestu. Uvědomuješ si to, že? Prošvihly jsme Vánoce! Kvůli tomu se taky nebudeme věšet. Příští Vánoce budou kouzelné, Lucie. Upeču cukroví, koupíme si pravou borovici přes celý pokoj. Všechno bude vonět pryskyřicí... Naplním pro tebe punčochu těmi nejlepšími psími pamlsky a do ochraptění budeme zpívat Rolničky, rolničky... Sli-buju, že můžeš štěkat, jak dlouho budeš chtít. A teď by nám prospělo chvilku si zdřímnout. Jen ty a já v téhle velké staré posteli. Jen ty a já, Lucie." 5 Helen se rozhlédla po pokoji, kde strávila dva dlouhé měsíce. Provedla důkladný úklid, vyměnila povlečení na posteli, dokonce očistila okna. Nyní pokoj čekal na nového hosta. Zavazadla si snesla dolů už dřív. Naposled pozorně zkontrolovala každé zákoutí, zda tu něco nezapomněla. Pod paží si odnášela skicák a na druhém rameni jí visela příruční taška. Pokoj byl čistý a stejně útulný jako před dvěma měsíci, kdy poprvé překročila jeho práh.