Vánoce - historická fakta

Transkript

1 Vánoce - historická fakta Vánoční svátky mají původ dávno před vznikem křesťanství, ještě v pohanských dobách, kdy lidé oslavovali zimní slunovrat. Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Noc z 24. na 25. prosince pokládali za dobu zrození boha Slunce. Vypozorovali totiž, že Slunce po této noci (kdy se nad obzorem na tři dny zdánlivě zastaví) stoupá na obzoru denně výš a výš. Tajemný jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Proto tato a další noci byly odedávna považovány za svaté noci". Zimní slunovrat slavili již staří Římané. Pětidenní římské saturnálie, které začínaly 17. prosince, byly oslavou slunovratu. Příbytky Římanů, vyzdobené jehličnatými snítkami a jmelím, byly vylepšeny svícemi, jejichž záře symbolizovala konec nejdelší noci. Zde se zrodil zvyk dárků jako příznivého znamení pro příští rok. Dle některých názorů byly saturnálie v křesťanské době přetransformovány do oslavy Vánoc. Základem křesťanských Vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Tyto křesťanské oslavy se napojily na pohanské mýty - církev spojila zrození božského dítěte s příchodem zimního slunovratu, vyjadřujícím vítězství světla nad tmou. Přehodnotila také předkřesťanské symboly, z nichž některé přešly ve změněném významu do symboliky křesťanské. Církevním vlivem dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z evangelií. Zhruba prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození zvláštním svátkem. Důvodem bylo to, že v prvních staletích byli křesťané Římany krutě pronásledováni. Teprve když římský císař Konstantin v roce 313 milánským ediktem vyhlásil náboženskou svobodu, mohli křesťané slavit den narození Ježíše Krista. Roku 354 byly Vánoce, jakožto křesťanský svátek, oficiálně uznány papežem Liberiusem, a to k datu 25. prosince. Na tento den připadal starý pohanský svátek "Narození věčného slunce". Východní církev slavila narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii: "Narození Božského eonu". Západ i východ se o tato data slavení navzájem "obohatil", v západní (latinské) církvi se pak obsahem svátku 25. prosince stalo výrazně slavení Ježíšova vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem (Epifanie). Pozdě po řadu století překryla tento obsah svátku úcta ke svatým třem králům (počet tří byl odvozen od tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli). Svátek narození Páně se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě. Asi od 16. stol. se rozšířily dnes ještě trvající zvyky: domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobená jedle atd. Sváteční vánoční život se až do 17. století odehrával v kostelích, kde byl vystaven betlém s jesličkami a sloužily se štědrovečerní mše. V 17. století se vánoční slavení přesunulo do rodin, kde se prolínala oslava narození Ježíška s uctíváním rodinného štěstí a vzájemné společenství. Jelikož se o Vánocích vítal návrat Slunce, a s tím byly spojeny i starosti o zabezpečení budoucí úrody. Z tohoto důvodu je se Štědrým večerem spojeno velké množství štědrovečerních zvyků a obyčejů a i štědrovečerní jídelníček měl svou symboliku. Ať už se dnes díváme na původ vánočních svátků jakkoli, je zde cítit silné sepětí s přírodními hodnotami přirozených koloběhů a také se vztahy uvnitř lidských

2 společenství. Dnešní pojetí svátků se však historickým kořenům (jak pohanským, tak křesťanským) většinou velmi vymyká. Kořeny některých vánočních zvyků Vánoce jako oslava slunovratu Svátek zimního slunovratu byl oslavován nočním bděním a přísným půstem. Prováděly se různé obřady, které měly zajistit bohatou úrodu, hojnost potravy a zdraví pro nadcházející rok. Ráno 22. prosince lidé vítali Slunce, které se opět začalo přibližovat k Zemi. Dokládají to dodnes užívaná lidová pořekadla, která hovoří o prodlužujícím se dni: na Boží narození o kuří poskočení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o tři kroky dále a na Hromnice o hodinu více. Vánoční stromek Zdobení vánočního stromečku je v českých zemích relativně mladým zvykem. První vánoční stromek v Praze údajně postavil roku 1812 v Libeňském zámečku pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Velmi brzy pak začala vánoční stromek zdobit česká šlechta a honorace. I když se u nás vánoční stromek objevil tak pozdě, je od pradávna součástí oslav svátků zimního slunovratu. Starověcí pohané mnohých národů spojovaly kult Slunce (Bálův kult) s kultem matky (kult Aštarty nebo Ašery) a s rituálním kultem stále zelených stromů (evergreenů). V době oslav svatých nocí, zasvěcených slunečnímu božstvu, pořádali pohané bujaré oslavy u stále zelených stromů. Věšeli na ně ozdoby, ovoce, pamlsky a světla. To se dělo nejprve ve volné přírodě, později doma, protože to bylo pohodlnější. Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk a jako takové pronásledováno. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost a stále zelené větve jehličnanů se staly symbolem věčného života. Je zajímavé, že první stromky prý lidé zavěšovali za špičku od stropu. Vánoční pečivo Také nejrůznější vánoční pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekli na počest svých bohů rozmanité koláče v podobě pletenců (dnešních vánoček), slunečních kotoučů, měsíčních srpků a hvězd. Už Židé se ve starých dobách přizpůsobili zvykům svých pohanských sousedů a jednali dle jejich zvyků. Jmelí Jmelí je jedním z nejstarších symbolů Vánoc. Tato stálezelená rostlina byla už součástí pohanských obřadů. Zřejmě proto, že roste tak vysoko v korunách listnatých nebo jehličnatých stromů, lidé věřili, že jmelí posílají bohové, a připisovali mu léčivou a magickou moc. Odpradávna bylo zahaleno tajemstvími a legendami. Možná to bylo i tím, že na zelených stoncích se tvoří bílé bobule připomínající perly. Výjimečné na jmelí je, že dozrává v prosinci, když nekvete a nedozrává takřka nic jiného. Do konce středověku bylo u nás jmelí v zimním období v podstatě jedinou zelenou rostlinou, protože tehdy byly naše lesy převážně listnaté. Neznámý byl i ptačí zob, mahónie nebo cesmína. Koledování a koledy Také koledy navazují na zvyky běžné před vznikem křesťanství. Zpěv koled měl nahradit rituální zpěvy na počest boha Saturna, tzv. Saturnálie. Dobou koledování bylo celé období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů. Nejčastěji se ovšem koledovalo na Štědrý den, na Štěpána a na Nový rok. Posláním koledníků bylo obejít se zpěvem a v průvodu všechny domy a v každém popřát do nového roku zdar v hospodářství i osobním životě.

3 Vánoční cukroví Původ každoročního pečení vánočního cukroví je třeba hledat v dávné pohanské minulosti a oslavách zimního slunovratu, který byl považován za jednu z nejmocnějších nocí roku, kdy je potřeba dům a rodinu chránit před temnými silami. Připravovaly se ochranné pokrmy a obřadní pečivo, které se zavěšovalo na ovocné stromy v sadu, nad vchodové dveře do stáje a do světnic. Později se čarodějné pečivo proměnilo ve vánoční cukroví pro mlsné jazýčky. Cesmína Vánoční čas je pro nás spojen hlavně se jmelím, můžeme k němu ovšem, v duchu keltských zvyků, přidat i cesmínu a břečťan. Pohané věřili, že větvička cesmíny zavěšená v okně ochraňuje domov před čarodějnicemi a zlými duchy. Větvička cesmíny zůstává v domě pro štěstí po celý rok. Vánoce - svátky konzumu Známe to všichni - místo času pohody stres, shon, spěch, nervozita, podrážděnost. Aniž bychom si uvědomovali pravou podstatu Vánoc, necháváme se strhnout kolotočem předvánočních povinností, které za každou cenu musíme vykonat, aby naše svátky byly prostě perfektní (minimálně tak dobré jako ty předchozí). Dobrovolně se necháme zatlačit do kouta všudypřítomnou marketingovou propagandou a faktem, že úroveň Vánoc se měří množstvím napečeného cukroví, snědeného salátu a hlavně - množstvím utraceným peněz. Každoročně se v tisku dočítáme, že tento rok utratíme za Vánoce o tolik miliónů korun více, pošleme o tolik procent bezduchých a pokud možno rýmovaných esemesek více a že cena kapřího masa se naštěstí drží na stejné úrovni jako loni. Člověk nezvyklý používat své vlastní logické uvažování pak zcela snadno sklouzne k iluzi, že právě tohle jsou ty jediné a pravé ukazatele úspěšných svátků. A jako každý rok pak usedne a bude si drbat hlavu nad tím, že to nebylo tak úplně ono. Vánoční dárky Vánoční obdarovávání má ve všech kořenech smysl víceméně symbolický. Mělo utužovat rodinné svazky, proto byly předměty většinou vlastnoručně vyrobené, drobné a veskrze přírodního charakteru. Symbolizovaly některé vlastnosti, které obdarovávaným měly pomoci naplnit. Ty se lišily dle pohlaví a věku. S dnešní podobou dárků to má opravdu pramálo společného. Model je většině rodin asi takovýto: Dítě si s dostatečným předstihem sepíše seznam toho, co by chtělo obdržet od imaginární postavy, která se v každém státě nazývá trochu jinak. Ať už je to náš Ježíšek (který se dostal do našeho povědomí až s příchodem Betlémů a je připodobňován k božímu Jezulátku z jesliček) nebo anglosaský Santa Claus, kterého (věřte, nebo ne) do jeho dnešního podoby stvořila firma Coca-Cola. Rodiče, které s tímto modelem souhlasí, a který je pro ně jednodušší, pak dle svých finančních možností tento seznam naplní. Pro výchovu dětí k nemateriálním hodnotám asi nic ideálního, ale co bychom pro ty naše drobečky, které se na Vánoce tak těší, přece neudělali. U dospělých to funguje jinak, řeknete si. Chyba lávky! Nejčastější otázka, kterou slýcháváme několik týdnů před svátky je přece - Co bys chtěl pod

4 stromeček? Jako bychom byli zoufalí z naplňování této povinnosti a snažili se tu tíhu odpovědnosti za něco tak důležitého přenést na ostatní. Bojíme se darovat dárky levné, natož vlastnoručně vyrobené. Co by na to totiž řekli ti, kteří s našimi dárky měli tak obrovské výdaje? Často se pak stává, že dary, podle nás kvalitní a materiálně hodnotné, leží nepoužité a zaprášené po mnoho let ve skříních a sklepích. Proč se tedy před Vánocemi trochu nezamyslet a neobdarovat naše milé dárky na dnešní dobu netradičními, ale na druhou stranu s nějakou příjemnou přidanou hodnotou? Několik tipů: - Vlastnoručně vyrobený dárek - Zabere nám určitý čas, ale výsledek se určitě vyplatí. V tomto případě skutečně naplňujeme poslání Vánoc, tzn. obdarovat druhé i kouskem sebe. Fantazie se tu skutečně meze nekladou, pokud nejsme příliš řemeslně zdatní, určitě potěší i vlastní literární dílko, báseň či píseň. - Vstupenka na kulturní akci - Tímto dárkem projevíme znalost zájmů obdarovávaného. Samozřejmě, že bychom se měli poohlédnout po akcích nekomerčních, např. charitativních. - Poukázky, předplatné - Opět v závislosti na okruhu zájmů. K dispozici je velká škála služeb či produktů, které mohou být alternativnějšího charakteru - např. nákup ve zdravých výživách, předplatné ekologického časopisu, poznávací přírodní zájezd... - Dárky, kterými podpoříme dobrou věc - Jedná se např. o nákup produktů chráněných dílen nebo nejrůznějších benefičních akcí. - Dárky pro přírodnější zahradu - Předměty pro lidi, kteří mají rádi svojí zahradu a chtějí nějak přispět k bohatší přírodě. Kompostér, ptačí budka, krmítko či zahradní broukoviště může být pro ně ideálním darem. Darovat můžeme také stromky nebo jiné přírodniny. - Certifikované dary - Jedná se o dárky, které byly při své výrobě nebo produkci šetrnější k životnímu prostředí - potraviny v bio kvalitě, fair trade potraviny, přírodní kosmetika, kosmetika s certifikátem HCS (zaručující netestování na zvířatech i u jednotlivých složek), dřevěné výrobky s FSC certifikátem (pro šetrné lesnictví), produkty z kvalitních farmářských trhů, produkty s regionální značkou atd. - Hračky z přírodních materiálů - Pro děti bychom měli uvažovat zejména o této alternativě. Jedná se především o dřevěné (přednostně nelakované) hračky nebo hračky z ostatních přírodních materiálů. Určitě bychom se měli vyvarovat hračkách z plastů nebo PVC. - Dárky z druhé ruky - Neměly by být považovány za ostudu nebo nedostatek prostředků k jejich pořízení, ale za snahu zbytečně neplýtvat a nezatěžovat životní prostředí. Balení dárků Jistě oblast, ve které se také můžeme chovat o mnoho šetrněji. Určitě dáme přednost některým variantám, popsaným níže, před každoročním nákupem pestrobarevných papírů nebo celofánových a plastových fólií na balení dárků. Nákup předmětů v obchodech dle složitosti a množství obalů a třídění odpadů vzniklých po Štědrém večeru bychom měli již považovat za samozřejmost.

5 - K zabalení vánočního dárku použijte obyčejný papír v barvách Vánoc, který převážete stužkou. Pokud totiž použijete jednoduchý papír (bez ozdob či vánočních motivů) můžeme jej znovu využít během roku. - Obyčejný hnědý papír, který seženeme v kdejakém papírnictví má mnohé výhody. Můžeme jej pomalovat pastelkami, třpytivými pery či barevnými razítky. Je to rovněž skvělý způsob, jak zabavit děti. - Noviny, časopisy a komiksy jsou skvělé a trendy pro balení dárků. K dokončení balíčku použijte mašli z krepového papíru - Nazdobte své dárky znovu použitelnými dekoracemi, např.: vlnou, šiškami, květinami...apod. - Používejte tkaninu (látku) raději než balicí papír - Stará krabice od bot vám může také posloužit, obalte ji svátečním papírem, ozdobte dekupáží, nebo ji pomalujte - Udělejte látkové, nebo plstěné vánoční ponožky různých velikostí na dárky pro vaše blízké - Na dárkové koše, použijte raději síťovinu než celofán - Vyrobte si vlastní cedulky na dárky. Najděte si nějaký vhodný tvar, např. tvar svíčky, vánočního stromku, nebo vánočních ozdob a pak kolem něj obstřihneme pohlednici. Na vrcholku námi vystřiženého tvaru uděláme otvor, jím provlékneme kousek stužky a připevníme kartičku na dárek Vánoční stromek - umělý, řezaný, nebo živý? Otázka, kterou si jistě klade mnoho z nás. Vánoční stromek se do našich zemí dostal na počátku 19. století z Německa. Nejedná se tedy o nikterak dlouhou tradici. Pokud se nechceme o stromek zcela ochudit (a nahradit ho třeba ozdobenou větví), měli bychom hledat alternativu k přírodnímu prostředí co možná nejšetrnější. Umělý stromek Domnívat se, že koupí umělého stromku budeme šetřit životní prostředí, neboť se bude muset řezat méně živých stromků, je naprostý omyl. Umělé stromky a zejména jehličí jsou vyráběny z PVC, jehož základní surovinou je ropa. Výroba takového stromku, dovoz a jeho recyklace nadělá více škody než užitku. Materiály, z nichž se umělý strom vyrábí, často obsahují i látky, které jsou zdraví škodlivé, nebo látky, které mnohokrát překračují povolenou normu. Jedná se především o těžké kovy, jako je silně toxické kadmium nebo chrom. Umělé stromky patří mezi produkty, které se ve velkém množství dovážejí z Asie. Zde jsou normy pro užití chemikálií jiné a v některých případech ty naše přesahují až čtyřicetinásobně. Řezaný stromek Každý rok se v ČR prodá přibližně 1,3 milionu živých vánočních stromků, z toho přibližně 90 % řezaných jedlí pochází ze zahraničí. To, že řezání živých stromků na životní prostředí nemá negativní vliv, platí jen tehdy, jsou-li stromky od tuzemských pěstitelů. Dovoz stromků z Německa, Dánska, Belgie nebo Rakouska znamená několik tun oxidu uhličitého navíc. Proto pravidelným kupováním stromků od domácích pěstitelů ulevíte nejen životnímu prostředí, ale také tím podpoříte domácí produkt. Vánoční stromky se pěstují na speciálních plantážích, kde rostou až 12 let (výška cca 180 cm). Pěstitelé je během růstu tvarují vyvazováním a střihem až do finální podoby. Za svůj život stromek poskytne příbytek a úkryt různým druhům hmyzu, ptactvu a jiným drobným živočichům, nehledě na jeho další ekologické funkce. Problémem je tady fakt,

6 že jejich sklizeň probíhá jednorázově, tzn. že jsou tyto úkrytové funkce radikálně narušeny. Alternativou by mohly být stromky z lesní prořezávky. Ty už nejsou dnes běžně k sehnání, ale dotazem u známého lesníka či hajného by se dal tento problém vyřešit. Nevýhodou je méně atraktivní vzhled, neboť k prořezávce se vybírají především jedinci slabší a neperspektivní. Certifikované vánoční stromky Na stále více místech má veřejnost možnost nakoupit vánoční stromky pocházející z šetrně obhospodařovaných lesů s certifikátem FSC (Forest Stewardship Council). Ten zaručuje, že v daném lese byla dodržována pravidla šetrného a přírodě blízkého hospodaření. Prodávané FSC jedličky, borovice a smrky navíc pocházejí z tuzemských lesů. Pomáhají tak omezit stinnou stránku prodeje vánočních stromků, kterou je produkce škodlivin a velká ekologická stopa v případě jejich dovozu ze vzdálených zahraničních plantáží. Prestižní mezinárodní systém certifikace lesů a podniků FSC (Forest Stewardship Council) byl vytvořen mezinárodní nevládní neziskovou organizací se stejným jménem, kterou na začátku 90. let založily společně velké mezinárodní ekologické organizace (WWF, Greenpeace ad.), obchodní a dřevařské společnosti a další partneři. Základní ideou je podporovat ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů, a tím napomoci chránit ohrožené a devastované světové lesy. Logo FSC na výrobku znamená záruku, že svým nákupem podporujete lesní hospodaření šetrné k přírodě a místním lidem. Českým zástupcem mezinárodní organizace FSC je FSC ČR, o. s. Živý stromek v květináči Jeví se jako ideální alternativa všem dosud jmenovaným typům. Výběr je na nás. Dají se sehnat stříbrné smrčky, jedličky, také bohatá kavkazská jedle. Výběr je založen skutečně jen na tom, co chceme mít doma. Jedle má výhodu, že má příjemnou vůni a nepíchá, stříbrný smrk je hezký, ale jeho název je smrk pichlavý, což poznáme při zdobení stromku. Je potřeba si uvědomit, že je to venkovní rostlina, která má v této době venku zimu, je tedy ve vegetačním klidu, takže spí. Tím, že si stromeček koupíme a přineseme domů, po několika dnech či týdnech jej probudíme k životu. To je pro něj špatné. Venku je málo světla a strom potřebuje odpočívat. Pokud stromek koupíme a venku je mínus deset stupňů, nenosme ho hned do bytu, ale dejme například do chodby, kde je plus deset stupňů, aby si stromek zvykl. Tím, že je stromek v zemi a nezačne opadávat, máme tendenci si jej nechat jako dekoraci v bytě. Ale to mu moc škodí. Ideální je hned po Vánocích jej odstrojit. Můžeme jej odnést ven, ale pozor. Nejprve stromek dejme do místnosti, kde je teplota od nuly do pěti stupňů, a tam ho malinko zalijme a ponechejme asi měsíc. Teprve potom stromek dejme ven. Vánoční kapr V okruhu ochránců zvířat se stal vánoční kapr často diskutovaným tématem. Ne snad proto, že by život tohoto zvířete měl větší cenu než život zvířat jiných.

7 Nejedná se ani o snahu napadnout či nějak zdiskreditovat Vánoce jako takové nebo jejich podstatu. Hlavním důvodem je především fakt, že zde stavíme do stejné mravní roviny dvě věci, které jsou však v přímém rozporu. Je to na jedné straně oslava svátků, které nazýváme svátky klidu, míru, lásky a pohody, a na druhé straně všeobecně rozšířený nákup a konzumace vánočního kapra. Tato tradice má každoročně v ČR za následek týrání a smrt několika miliónů jedinců tohoto živočišného druhu. K celému problému navíc přibývá fakt, že se tak děje naprosto veřejně a celou nešťastnou situaci vstřebávají především ti nejmenší, kteří si svůj světonázor zatím ještě budují. Tradiční vánoční jídlo? Smažený kapr s bramborovým salátem nemá u nás žádnou dlouhou tradici. Tato kombinace se v české kuchařce poprvé objevila až v roce 1924 a jako hlavní chod svátečního menu se v českých zemích ustálila dokonce až v padesátých letech 20. století. Tehdy byla zničena regionální rozmanitost české vánoční kuchyně, lišící se region od regionu a zahrnující maso do štědrovečerní večeře jen výjimečně. Tradičním českým jídlem na Vánoce byl houbový kuba z krup a hub. Kromě toho mívali lidé hrachovou polévku, jablkový závin, spařené peciválky, uvařené křížaly, sušené hrušky a švestky. Bramborový salát je převzat z Bavorska. Tradičně se také na Vánoce držel půst. Kapr jako vnímající bytost Abychom osvětlili některé argumenty skupiny, odmítající tuto vánoční tradici, zkusme se podívat na kapra jako na živou vnímající bytost a zaměřit se na celý výrobní proces, než se dostane v podobě řízku na náš stůl. Kapři náleží do čeledi ryb, jež vznikla téměř ve stejné době jako savci, což znamená, že měli stejnou dobu na vývoj mozku jako my na pevnině. V mozku se jim vytvořily stejné motivační mechanismy a mají stejné receptory bolesti jako savci. Podobně jako my dokáží zažívat strach, který spolu s dalšími negativními pocity vede ke stresu. Navíc disponují výborným sluchem a reagují na sebemenší vibrace, což jim umožňuje rychle rozeznat nebezpečí. Z rybníka na vánoční stůl Před samotným vylovením se několik dnů až týdnů vypouští voda z rybníku, což vede k tomu, že se vystrašené ryby musejí stahovat na jeho nejhlubší místo. Na větších rybnících rybáři kapry do loviště nahánějí i tím, že mlátí tyčemi do vody. Po vylovení je rybáři sunou po dlouhé vaně s otvory, jimiž propadávají malé ryby. Tak se třídí podle velikosti. V otvorech občas nějaká ryba uvízne. Přeživší kapři jsou pak doslova nasypáni do přecpaných nádob a odvezeni do jiného rybníka nebo do sádek. Výlov, transport a procedury spojené s pobytem v kádích na ulici mohou vést k vážným zraněním kůže, ploutví a žaber. Mezi běžné příčiny zranění patří pády (kapři jsou jako písek přesypáváni z kádě do kádě), umačkání, vysoká koncentrace ryb (především v sádkách a v kádích, v nichž pobývá 50, respektive 600 ryb na metr čtvereční vody), hrubé nástroje a vůbec necitlivé zacházení. Při výlovu z kádí se kaprům občas vzpříčí ploutev v oku síťky. Pro prodejce je ale příliš pracné ploutev jemně uvolnit, a proto ji někdy raději polámou trhnutím za síťku, či dokonce uštípnou kleštěmi. Techniky intenzivního chovu ryb poskytují výborné podmínky k šíření bolestivých

8 chorob. Mezi závažné infekce patří kapří erythrodermatitida (KE) a kapří virémie (KV). KE je bakteriální infekce, která způsobuje zánět kůže. Ten se šíří po celém těle, ale také do hloubky, což vede k odlupování kůže a ke vředům. Jeli kapr bez vody, dusí se. Prožije si to několikrát během výlovu, nakládky, vykládky a manipulace při pouličním prodeji. Někteří lidé si kupují kapra živého, a ten se pak až několik hodin dusí v igelitové tašce. Někdy i ta voda, ve které jsou kapři naskládáni v kádích, neobsahuje dostatek kyslíku, protože je v nich moc ryb a málo místa. To se může stát i v komorových rybnících nebo v sádkách. Poslední dva měsíce před porážkou kapři nedostávají krmivo, neboť se tím zlepšuje kvalita prodávaného masa. Kapři by sice nejedli přes zimu ani v přírodě, ale prostředí sádek jim neumožňuje přejít do zimního klidu, a mají v nich proto mnohem větší výdej energie. Mnoho kaprů zahyne ještě před porážkou, a to zejména v důsledku nemocí, zranění, tepelného šoku, stresu či udušení. Ostatní kapři jsou zabiti na ulici. Podle předpisů by měli být nejdříve omráčeni ranou do hlavy a poté vykrveni, ale tento postup se až příliš často nedodržuje. Mnoho kaprů není při usmrcování dostatečně omráčeno. Jiní zase nejsou vykrveni hned po omráčení a mohou se tak probudit s těžkými bolestmi hlavy v igelitové tašce nebo dokonce procitnout při odřezávání šupin. Zabíjení po domácku není prakticky nijak kontrolováno. Ryby jsou často doslova ubity k smrti zcela nezkušenými lidmi. Co můžeme udělat? Pokud možno kapry vůbec nekupovat. Čím více jich lidé koupí letos, tím více jich bude v příštích letech takto trpět. Nepouštět je do řeky ani do rybníka. Po všem, co zažili, jsou zranění, nemocní, hladoví, oslabení a neschopní přežít v přirozeném prostředí. Jejich smrt by byla pomalá a bolestivá. Pokud budete na prodejních místech svědky nedovoleného počínání, zpozorujete porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, neváhejte tuto skutečnost nahlásit na příslušnou Krajskou veterinární správu (KVS). Může se jednat o některou z uvedených praktik: prodej jen omráčené ryby (bez podříznutí), zabití ryby pouze podříznutím bez omráčení, vsouvání prstů pod skřele na žábry, vtlačování prstů do očnic, násilné vytlačování jiker, zbavování šupin za živa, kádě s rybami bez neustálé výměny a přítoku zdravotně nezávadné vody, popř. nezajištění účinného způsobu provzdušňování vody. Nejlépe je veškeré nedostatky dokumentovat videokamerou, popř. fotoaparátem. Aby mohly být dokumenty použity jako důkazní materiál, je třeba, aby z nich bylo jasně zřetelné místo, prodávající firma a lidé, kteří se nedostatků dopouštějí. Jako inspiraci přikládáme několik receptů, které nejsou spojeny se skutečnostmi, uvedenými výše a které nemají za následek ani zbytečné vykořisťování jiných živočišných druhů. V první skupině nabízíme recepty, které mají historické kořeny v české kuchyni a můžeme je považovat za tradiční vánoční pokrmy. Houbový kuba 1 balení malých krupek 1 hrneček sušených hub

9 1 stroužek česneku kmín sůl Houbový bujón 2 lžíce oleje Malé krupky uvaříme ve vodě s troškou soli, kmínu, houbovým bujónem a lžící oleje. Sušené houby namočíme, nasekáme na malé kousky a podusíme na oleji. Uvařené scezené kroupy smícháme s houbami, přidáme trošku soli, stroužek rozmačkaného česneku, můžeme dochutit i pepřem nebo tymiánem. Vzniklou hmotou se naplní vymazaný pekáč a v rozpálené troubě peče asi minut. Hrachová polévka 0,5 kg žlutého půleného hrachu namočíme přes noc, uvaříme do měkka, zahustíme cibulovou jíškou, rozmícháme, přidáme majoránku, sůl, povaříme, dochutíme např. sojovou omáčkou a po schladnutí přidáme prolisovaný česnek. Můžeme podávat s osmaženými kostkami pečiva. Muzika K její přípravě se užívalo sušeného ovoce - švestek, křížal z jablek a hrušek, rozinek, přidala se jádra vyloupaných ořechů, trochu povidel, cukru. Vše se rozvařilo na kaši, přichutilo špetkou mletého hřebíčku a skořice. Výborná a lahodná hustá kaše se nechala vychladit a pak jedla jako doplněk k vánočce nebo jako samostatný chod štědrovečerní tabule. K doplnění ještě recept, který se může stát rostlinnou a zdravější variací na kapří řízek s bramborovým salátem. Vegeryba s bramborovým salátem Vegeryba: jeden středně velký, uvařený, nahrubo nastrouhaný celer sáček ovesných vloček směs rybího koření sojová omáčka zeleninový vývar (může být z kostky) strouhanka nebo hraška sójový nebo slunečnicový olej na smažení Vločky (mohou být i pomleté na masovém mlýnku) smícháme s uvařeným nahrubo nastrouhaným celerem, směsí rybího koření, 1-2 lžícemi sojové omáčky a zalijeme cca 1/4-1/2 l zeleninového vývaru. Necháme namočené v lednici aspoň 3-4 hodiny (nejlépe přes noc). Poté před podáváním zahustíme strouhankou do hustoty hmoty karbanátkového těsta a tvoříme porce ve tvaru rybek. Obalované buď ve strouhance nebo v těstíčku z hrašky smažíme na oleji. Bramborový salát s kořeněnou sojanézou: 1 kg ve slupce vařených brambor nakrájených na krátké hranolky nebo kostičky 1 sklenička sterilované zeleniny (salátová směs - mrkev, celer, petržel nebo cca po 10 dkg na kostičky nakrájené čerstvé, oblanžírované v sladkokyselém nálevu) 2-3 oloupaná, na kostičky nakrájená šťavnatá sladkokyselá jablka - (vhodný druh je Delicius) 2-3 na kostičky nakrájené sterilované sladkokyselé okurky na kostičky nakrájené: 1 čerstvá paprika a 1 čerstvé rajče 1 lžička nasekaných kapary na kořeněnou majonézu: 1-2 balení sojanézy (lze i tofunéza) lžíce plnotučné hořčice lžíce kečupu (může být i pikantní)

10 lžíce sójové omáčky lžička bílého pepře 1/2 lžičky zázvoru 1/2 lžičky nasekané nebo sušené bazalky sůl dle potřeby (lepší je ovšem vegi vegi bez glutamanu) 1-2 lžičky mletého cukru 1-2 lžíce citrónové šťávy 1-3 mladé cibulky nadrobno nakrájené lze přidat pro vylepšení i 1 balení na nudličky nakrájeného vlašského bezmasého salámu zkrátka se fantazii a ingrediencím meze nekladou - vše dle vlastní chuti Vše smícháme ve velké míse, zamícháme do toho v menší misce připravenou smíchanou kořeněnou majonézu a zbytek po ochutnávání necháme aspoň 1-2 hodiny odležet v lednici k podávání ke štědrovečerní večeři spolu s vegerybou. Další ekologické tipy Hlavní zásadou šetrných nebo ekologických Vánoc by mělo být vyhnutí se plýtvání a zbytečnému přepychu. Vánoce nejsou svátky obžerství ani rozhazovačnosti, měli bychom to mít na paměti ať už při nákupu dárků a zásob, tak v průběhu svátků. Dobrým krokem je vyhýbat se výrobkům na jedno použití a zaměřit se na produkty a obaly recyklovatelné nebo na ty, které nám zůstaly z minulých let. O vánočním stromku, dárcích a jejich balení už bylo pojednáno, zaměříme se tedy na ostatní oblasti. Ozdoby Klasickou a někdy až kýčovitou, umělou výzdobu levou zadní zahanbí dekorace z přírodních materiálů, které váš domov navíc provoní. Můžete použít ovoce, ořechy, borové šišky, které stačí spojit drátkem, či zapíchat do aranžérské pěny. Věnce, řetězy nebo třeba jen pěkně rostlé plody a šišky pak můžete postavit na okenní římsu nebo pověsit nad krb. Příjemnou vůní a zajímavými tvary vás překvapí ozdoby ze sušených citrusů, navlečených na nit, nebo třeba křížaly, šišky a skořicové tyčinky, které vám na vánočním stromečku rozhodně neudělají žádnou ostudu. Vánoční osvětlení Pokud už si nedokážeme odpustit blikající stromeček a další stovkou světýlek nasvícené okenní římsy, měli bychom dát přednost LEDkám před klasickými žárovkami. Ušetříme tak až 90% energie. K lepší vánoční atmosféře však dozajista lépe přispějí klasické svíčky. Ovoce Dnešní nabídka supermarketů se nás snaží přesvědčit, že k Vánocům patří nepřeberná škála exotického ovoce. To však muselo překonat cestu přes půl světa, než se dostalo do našeho města. Ekologická zátěž s tím spojená je nasnadě. Přitom k českým Vánocům vždy neodmyslitelně patřilo ovoce místní, ať už v podobě čerstvé nebo sušené. Zkuste tedy letos místo pomelem nebo ananasem ozdobit vánoční tabuli čerstvými jablky, hruškami nebo sušenými křížalami. Cukroví Neznamená ani tak ekologickou zátěž, jako spíš zátěž pro nás organismus.

11 Spojení bílé mouky, bílého cukru, másla a vaječných bílků skutečně není pro naše tělo žádným přínosem, právě naopak. Pokud už si cukroví nechceme odpustit, existuje mnoho způsobů jak si osladit život zdravěji. Bílou mouku v receptech můžeme nahradit celozrnnou, bílý cukr třtinovým, máslo kvalitním margarínem a místo mléka můžeme použít zdravější a dietnější rostlinnou alternativu. Pro inspiraci pár receptů: Linecké těsto Suroviny: 250g celozrnné mouky 30g sojové mouky hladké (pokud nemáte, tak stačí bramborový škrob) g tuku (kvalitní margarín) 30-50g cukr moučky (můžete přidat vanilkový cukr) šťáva z půl citronu (je to pak o hodně lepší) podle potřeby voda Postup: Na vále smíchejte mouku, sojovou mouku a cukr. Přidejte nakrájený tuk(na plátky) a citronovou šťávu. Vypracujte hladké nelepivé těsto. Těsto se vám bude nejlíp zpracovávat, když nejdřív uděláte hroudu převážně z tuku a mouku budete zapracovávat postupně. Podle potřeby přidejte vodu. Těsto dejte odpočinout do chladu aspoň na hodinu (můžete si ho i udělat den předem a nechat odpočinout přes noc). Z lineckého těsta se dá dělat několik druhů cukroví. Marokánky Suroviny: 300ml sojového mléka(rýžového, ovesného,...) 100g cukru 100g celozrnné mouky 150g sojových vloček 300g i víc kandovaného ovoce(pozor na E120 - broučci) 100g mandlí 100g rozinek podle chuti další druhy oříšků(asi do 50g) Postup: Sojové vločky pomelte v mixéru. Sojové mléko, cukr a mleté vločky přiveďte k varu a zahustěte moukou(nebojte se, hrudky se v tom nedělají). Chvíli povařte(bude to taková hustá kaše). Nechte vychladnout. Mezitím si připravte ovoce a oříšky. Mandle zalijte horkou vodou a oloupejte. Potom je pokrájejte na menší kousky(stejně tak i případné další oříšky). Pokud byly kandované ovoce anebo rozinky sířené, tak je zalijte horkou vodou a vodu slijte. Větší rozinky můžete pokrájet na menší kousky. Do připravené vychladlé kaše vmíchejte ovoce a oříšky. Na plech dejte pečicí papír a klaďte na něj malé hromádky připravené směsi. Tyto marokánky se už neroztékají, takže je můžete dávat poměrně blízko k sobě(uvedené množství bude asi na dva plechy). Troubu předehřejte na 120 C a pečte asi 45 minut až hodinu.