METODIKY & PRACOVNÍ LISTY. Akustika PROJEKT VĚDA A TECHNIKA NÁS BAVÍ! BYL PODPOŘEN:

Transkript

1 METODIKY & PRACOVNÍ LISTY Akustika PROJEKT BYL PODPOŘEN:

2 Plzeň Cílem projektu je prostřednictvím vzdělávacích (vzdělávací programy, materiály) a popularizačních ( vědecké road-show) nástrojů a přeshraniční motivační soutěže zvýšit zájem žáků a studentů o techniku a vědu a podpořit vzájemnou komunikaci vzdělávacích institucí v této oblasti, tj. posílit vazby mezi jednotlivými stupni škol i dalšími vzdělávacími subjekty v regionu Cíle 3. 2

3 Obsah Foto na obálce: Shiny, Robin Zebrowski, licence CC BY 2.0, pozměněno 4 Teorie 4 Zvuk, infrazvuk a ultrazvuk 4 Šíření zvuku 4 Rozdělení zvuku 4 Rychlost zvuku 5 Vlastnosti zvuku 6 Akustika 6 Seznam zkratek 6 Seznam použité literatury 7 Pokus č. 1: Vznik zvuku 8 Pokus č. 2: Šíření zvuku ve vzduchu 8 Pokus č. 3: Přenos zvuku prostředím 9 Pokus č. 4: Odraz zvuku 9 Pokus č. 5: Práh slyšitelnosti 10 Pokus č. 6: Principy fungování hudebních nástrojů 11 Test 1 12 Test 2 Test 1: 1c), 2b), 3c), 4c), 5d), 6b), 7c), 8a), 9a), 10a). Test 2: 1a), 2c), 3a), 4a), 5c), 6b), 7c), 8b), 9a), 10b).

4 Teorie ZVUK, INFRAZVUK A ULTRAZVUK Zvuk je podélné mechanické vlnění, jehož frekvence se pohybuje v rozmezí 16 Hz až Hz. Toto vlnění vyvolává v lidském uchu sluchový vjem. Schopnost vnímat zvukové vlnění je ovšem značně individuální. Mechanické vlnění, jehož frekvence je nižší než uvedených 16 Hz se nazývá infrazvuk. Jako spodní hranice infrazvuku bývají uváděny hodnoty mezi 0,001 a 0,2 Hz. Ze zvířat infrazvuk slyší například sloni, velryby, nosorožci či hroši, ale lidské ucho není schopno infrazvuk zaznamenat. Avšak je možné infrazvuk vnímat. Citlivější jedinci mohou pociťovat tlak v uších či na citlivé části pokožky jako je třeba obličej. Infrazvuk může rovněž způsobovat závratě a při vyšších intenzitách i infarkt. Mechanické vlnění s frekvencí vyšší než 20 khz se nazývá ultrazvuk. Ani ultrazvuk není lidské ucho schopno zaznamenat. Z živočichů slyší infrazvuk například delfíni, netopýři či psi. ŠÍŘENÍ ZVUKU Zdroj výše uvedeného mechanického vlnění se nazývá zdroj zvuku. Dále je pro šíření potřeba vodič zvuku - tím je hmotné prostředí a přijímač (detektor) zvuku. Zdrojem zvuku může být jakékoli chvějící se těleso. Toto těleso stlačuje a zřeďuje vzduch, který jej obklopuje. O vlnění v okolí zdroje zvuku ale rozhodují i další faktory. Zajímá nás, zda je zdroj dobrým či špatným zářičem zvuku. Tato vlastnost je ovlivněna geometrickým tvarem zdroje. Zdrojem zvuku nejsou pouze tělesa kmitající vlastními kmity, ale i tělesa, která kmitají nucenými kmity. Tento jev je využíván u hudebních nástrojů či reprosoustav. Vodič zvuku je prostředí, kterým se zvuk šíří od zdroje k přijímači. Nejčastěji bývá vodičem zvuku vzduch, zvuk se šíří i kapalinami (např. vodou) a pevnými látkami (např. stěnami domu). Obecně platí, že zvuk pro své šíření potřebuje hmotné prostředí. Vakuum je dokonalou zvukovou izolací, zvuk se v něm nemůže šířit. Přijímačem (detektorem) zvuku může být ucho, mikrofon či snímač. ROZDĚLENÍ ZVUKU Zvuky lze rozdělit na zvuky hudební (tóny) a zvuky nehudební (hluky či šumy). Tóny jsou vyvolané pravidelným periodickým kmitáním zdroje. Tímto zdrojem mohou být například hudební nástroje či lidské hlasivky. Hluky a šumy vznikají jako důsledek nepravidelného neperiodického kmitání těles (rána, výstřel). RYCHLOST ZVUKU Pod pojmem rychlost zvuku rozumíme rychlost zvukové vlny při šíření prostředím. Je-li tímto prostředím vzduch, je rychlost ovlivněna vlastnostmi vzduchu největší vliv má teplota. Jako první se rychlost zvuku ve vzduchu pokusil změřit francouzský fyzik, matematik, teolog a filozof Marin Mersenne. Ten je také nazýván Otcem akustiky. Při svých pokusech s kanónem naměřil hodnotu rychlosti zvuku v = 428 m s -1. Kromě tohoto pokusu ještě zkoumal frekvenci kmitání natažených strun a výsledky uveřejnil ve formě Mersennových zákonů. Ve vodě jako první rychlost zvuku změřili Jean-Daniel Colladon a Charles Sturm. Ti pro svůj pokus použili rozdíl mezi akustickým a optickým signálem. Pro rychlost zvuku ve vzduchu c platí následující zjednodušený vzorec. c = (331,57 + 0,607 t) kde t je teplota uvedená ve stupních Celsia. Pro suchý vzduch na úrovni hladiny moře se uvádí průměrná hodnota rychlosti zvuku mezi 330 a 340 m s -1. Pro názornost je v následujících tabulkách uvedena rychlost zvuku v různých kapalinách a pevných látkách. 4

5 Kapalina Rychlost [m s -1 ] Benzín (20 C) Ethanol (25 C) Rtuť (25 C) Voda destilovaná (25 C) Voda mořská (13 C) Pevná látka Rychlost [m s -1 ] Beton Cihly Dřevo bukové, dubové Hliník Kaučuk 40 Led Měď Mosaz Ocel Polystyrén Sklo VLASTNOSTI ZVUKU Výška tónu je určena frekvencí. S rostoucí frekvencí výška roste. Rozlišujeme dva základní pojmy absolutní a relativní výška tónu. Situace pro tóny s harmonickým průběhem je následující. Měření absolutní výšky tónu nelze provádět sluchem, měří se přístrojem pro měření zvukových frekvencí. Relativní výška tónu je podíl frekvence daného tónu a frekvence referenčního tónu. V hudbě je jako referenční určena hodnota 440 Hz (tzv. komorní a). Technické obory používají referenční frekvenci Hz. U zvuků s neharmonickým průběhem (složené tóny) je určení výšky obtížnější, mnohdy základní výška tónu odpovídá složce s nejnižší frekvencí. Barva zvuku je důležitá pro rozlišení hudebních nástrojů a lidských hlasů. Dva různé hudební nástroje vydávající stejný tón (tedy tón o stejné frekvenci) se liší právě barvou. Barva zvuku je určena počtem vyšších harmonických tónů a jejich amplitudami. Tóny obsahují složky, jejichž frekvence je rovná celým násobkům frekvence základního tónu. Těmto frekvencím se říká vyšší harmonické. Druhá harmonická má oproti základní harmonické dvojnásobný počet kmitů. Liché násobky základní frekvence (tj. třetí harmonická atd.) zvuk zostřují, je to patrné například u žesťových hudebních nástrojů. Sudé násobky základní frekvence (druhá harmonická atd.) zvuk zjemňují, to je patrné například u dřevěných dechových nástrojů. Čím větší je energie vyšších harmonických, tím ostřejší je tón. Hlasitost zvuku je veličina závisející na akustickém tlaku, kterým zvukové vlnění působí na sluch. Měřitelná fyzikální veličina je hladina akustického tlaku Lp. Slyšitelný rozsah je vyšší než sedm dekadických řádů, proto se v praxi používá logaritmická stupnice, jednotky jsou decibely. p 0 je smluvní vztažná hodnota akustického tlaku, označovaná často jako práh slyšení. Jeho hodnota je p 0 = Pa=20 µpa Dynamika lidského sluchu - od prahu slyšení po práh bolesti - je 120 až 125 db. Při vysokých intenzitách může dojít k poškození sluchu. db Příklady a vnímání člověkem 0 práh slyšitelnosti 20 hluboké ticho, bezvětří, akustické studio 30 šepot, velmi tichý byt či velmi tichá ulice 40 tlumený hovor, šum v bytě, tikot budíku 50 klid, tichá pracovna, obracení stránek novin 60 běžný hovor 70 mírný hluk, hlučná ulice, běžný poslech televize 80 velmi silná reprodukovaná hudba, vysavač v blízkosti 90 silný hluk, jedoucí vlak 100 sbíječka, přádelna, maximální hluk motoru 110 velmi silný hluk, živá rocková hudba, kovárna kotlů 5

6 db Příklady a vnímání člověkem 120 startující proudové letadlo ve vzdálenosti 300 m 130 práh bolestivosti 140 akustické trauma, startující proudové letadlo ve vzdálenosti 10 m 170 zábleskový granát Intenzita zvuku I je definována jako zvuková energie E dopadající na jednotku plochy S za jednotku času t, tedy akustický výkon na jednotku plochy: Hladina intenzity zvuku L je veličina udávající intenzitu zvuku v jednotkách decibel: I 0 je smluvní vztažná hodnota intenzity: I 0 = Wm 2 Fyzikální obor, který se zabývá zvukem jeho vznikem, šířením a vnímáním, se nazývá akustika. Tento obor se dělí do několika podoborů. Fyzikální akustika se zabývá vznikem, šířením, odrazy a pohlcováním zvuku. Hudební akustika zabývá se zvukem z pohledu hudby Elektroakustika řeší záznam a reprodukci zvuku za použití elektřiny Stavební akustika zabývá se podmínkami pro kvalitní poslech hudby a mluvených projevů v sálech a obytných místnostech a rovněž eliminací nežádoucího šíření zvuku. Fyziologická akustika zabývá se vznikem a vnímáním zvuku u člověka. 85 Hz až Hz. Od hlasivek se rozkmitá vzduch v hratnu, nosní i ústní dutině. Ústní dutina funguje jako rezonanční dutina - zesiluje zvuk. SEZNAM ZKRATEK c rychlost světla [ms -1 ] E energie [J] f frekvence [Hz] I intenzita zvuku [Wm -2 ] L hladina intenzity zvuku [db] L p hladina akustického tlaku [db] p akustický tlak [Pa] p 0 vztažná hodnota akustického tlaku [Pa] S plocha [m 2 ] t teplota [ C] t čas [s] v rychlost [ms -1 ] SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1) DROZD, Zdeněk a Jitka BROCKMEYEROVÁ. Pokusy z volné ruky. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2003, 148 s. ISBN ) Fyzikální praktikum elektronická podpora výuky [cit ] Dostupné z 5) Radek Jandora / Maturitní otázky do fyziky [cit ] Dostupné z htm 6) Fyzika priklady.eu Zbierka úloh z matematiky, fyziky a chémie pro stredné školy [cit ] Dostupné z alej 7.) O škole testy- fyzika [cit Dostupné z sk/?skola=zakladna-skola&id_cat=35 8.) Techmania edutorium [cit ] Dostupné z Orgán v lidském těle, pomocí kterého můžeme mluvit, se nazývá hlasivky. Lidské hlasivy jsou dva pružné vazy. Tyto vazy kmitají vlivem proudění vzduchu z plic. Kmitáním vznikají tóny o frekvenci 6

7 POKUS Č. 1: Vznik zvuku Pomůcky: Zdroj zvuku (např. ladička), stojan, nit, kulička Udeříme-li do ladičky či jiného zdroje (např. nějakého hudebního nástroje), těleso začne vydávat zvuk. Z teorie plyne, že jakýkoli zvuk vzniká kmitáním. Toto chvění ale není možné postřehnout pouhým okem. Pro důkaz lze použít následující pokus. Z kuličky (nejlépe plastového korálku) a nitě si vyrobíme kyvadlo. Korálek či kuličku přivážeme k niti a nit připevníme ke stojanu. Délka závěsu kyvadla (nitě) by měla být taková, aby se korálek dotýkal horního okraje zdroje zvuku (ladičky atd.). Zdroj zvuku rozezvučíme a potom k němu pomalu přisuneme námi vyrobené kyvadlo tak, aby se korálek na kyvadélku lehce dotkl zdroje zvuku. Výsledkem je opakované odskakování korálku od zdroje zvuku do té doby, než zvuk utichne. Vzdálenosti, do kterých korálek odskakuje, se mění. Korálek střídavě odskakuje do větších a menších vzdáleností od zdroje. Vysvětlení pokusu: Zdroj zvuku kmitá a kyvadélko se s ním setkává v různých fázích tohoto pohybu. Ke srážce mezi zdrojem a kyvadlem může tedy dojít v okamžiku, kdy se zdroj pohybuje směrem ke korálku a nebo v okamžiku, kdy se zdroj od korálku vzdaluje. V případě, že zdroj zvuku se pohybuje směrem ke korálku, dojde ke srážce velkou rychlostí. Zdroj zvuku působí na kyvadlo větší silou a korálek odskočí do větší vzdálenosti. V případě, že dojde ke srážce v okamžiku, kdy se zdroj zvuku vzdaluje od blížící se kuličky, srážka proběhne s nižší rychlostí a silové působení je rovněž menší. V důsledku tohoto jevu odskočí korálek do menší vzdálenosti. Jako analogii můžeme použít stolní tenis. Pokud udeříme do míčku pálkou tak, že jdeme míčku naproti, míček bude odpálen větší silou a poletí do větší vzdálenosti než v případě, kdy budeme s pálkou vůči míčku ustupovat. 7

8 POKUS Č. 2: POKUS Č. 3: Šíření zvuku ve vzduchu Přenos zvuku prostředím Pomůcky: 2 zdroje zvuku (nejlépe ladičky), stojan, nit, kulička. Pomůcky: Plechovka či kartonový tubus, trychtýř, balónek, písek, zdroj zvuku (rádio, tónový generátor) + reproduktor. Na stůl umístíme dvě ladičky. Lze použít i jiné zdroje zvuku (například sklenice s vodou). Oba dva zdroje (ladičky, sklenice ) musí vydávat zvuk o stejné frekvenci. Jednu z ladiček rozezvučíme (udeříme do ní), necháme ji chvíli znít a poté ji utlumíme rukou. I přesto, že ladičku utlumíme, je stále slyšet tón. Tento tón je vydáván druhou ladičkou. Důkaz lze provést jednoduše utlumíme rukou i druhou ladičku a zvuk zanikne. I v tomto případě lze využít kyvadélko z pokusu č.1. Umístíme toto kyvadélko k jedné ze dvou ladiček stejným způsobem, jakým tomu bylo v předchozím případě. Rozezvučíme druhé kyvadélko a můžeme pozorovat, že korálek opět od ladičky odskakuje. U tohoto pokusu lze upozornit na další fyzikální jev rezonanci. Pokud má druhá ladička jinou frekvenci vlastních kmitů, nedojde k jejímu rozezvučení. Tento jev ale nevylučuje skutečnost, že dochází k šíření zvuku vzduchem. Důkaz lze provést kyvadélkem i v tomto případě bude korálek odskakovat. Zvuk tedy s sebou nese určitou energii. V případě vznesení námitky, že se zvuk nešířil vzduchem, ale přes desku stolu z jedné ladičky do druhé, lze pokus upravit. Vybereme dva studenty, každý z nich si vezme jednu ladičku. První student ladičku rozezní a po chvíli utlumí. Ladička, kterou drží v ruce druhý student bude opět vydávat zvuk. Dokážeme tím tedy skutečnost, že zvuk se šíří vzduchem. Nelze ovšem tvrdit, že zvuk se deskou stolu nešíří! Na horní otevřenou část plechovky (případně tubusu) natáhneme membránu vytvořenou z pružného materiálu (například z balónku) a připevníme ji (nejlépe lepenkou). Do boku plechovky uděláme šroubovákem otvor a vložíme do něj trychtýř. Okolí tychtýře řádně utěsníme (lze použít tmel či modelínu). Na membránu nasypeme tenkou vrstvu jemného písku či hrubé mouky. Plechovku umístíme do blízkosti rádia a natočíme trychtýřem směrem k reproduktoru. Na membráně se vytvoří z písku obrazce, které se budou dle melodie měnit. Pokus lze opakovat s různými druhy membrány například lékařskými rukavicemi, silonkami... Rádio může být nahrazeno tónovým generátorem či mobilním telefonem s aplikací pro generaci zvuků o různých frekvencích. Vysvětlení pokusu: Zvuk z reproduktoru se pomocí trychtýře dostane dovnitř do plechovky a zde se zvuková vlna šíří vzduchovým sloupcem. Kmitání molekul vzduchu se přenáší na membránu (balónek) a odtud na částečky mouky či písku. Tyto částečky na různých místech membrány nadskakují do vzduchu a padají zpět. Na povrchu membrány tím vznikají různé obrazce. Jejich tvar je závislý na tloušťce membrány, frekvenci tónu, velikosti zrníček písku či mouky a míře napjatosti membrány. 8

9 POKUS Č. 4: POKUS Č. 5: Odraz zvuku Práh slyšitelnosti Pomůcky: tikající hodinky nebo budík, vysoký válec nebo trubka (plastová, papírová), deska Pomůcky: Tónový generátor, reproduktor Položíme na stůl či jiný povrch tikající hodinky či budík. V tuto chvíli je tikot zřetelně slyšet. Po chvíli přiklopíme hodinky vysokým válcem. Teď je tikot slyšet podstatně hůře nebo není slyšet vůbec. Zvuk z hodinek je nyní směřován ke stropu. Poloměr válce má přibližně srovnatelné rozměry s vlnovou délkou zvuku hodin. Ústí válce se tímto stává zdrojem kulových vlnoploch a opět dochází k šíření zvuku. Hlasitost však z důvodu přiklopení válcem poklesne. Vezmeme desku, umístíme ji nad ústí válce a různě ji naklápíme. Při určitém nasměrování této desky je zvuk hodinek slyšet výrazněji. Lze provést podrobnější průzkum při jakém náklonu a natočení odrazné desky dochází ke zřetelnější slyšitelnosti zdroje zvuku. Z pokusu vyplývá, že i u zvuku platí stejný zákon odrazu jako v optice. Úhel, který svírá osa válce s rovinou odrazné desky, je stejný jako úhel mezi odraznou deskou a směrem od desky k uchu posluchače. K tónovému generátoru připojíme reproduktor a nastavíme frekvenci na hodnotu Hz. Poté pomalu snižujeme hlasitost a přibližujeme se k prahu slyšitelnosti. Studenti poslouchají zvuk a v okamžiku, kdy zvuk přestanou slyšet, zvednou ruku. Až bude mít většina studentů ruku nahoře, začneme pomalu zvyšovat frekvenci. Když se přiblížíme k hodnotě Hz, všichni studenti opět zvuk uslyší. Tento pokus dokazuje skutečnost, že pokud chceme hovořit o prahu slyšitelnosti a uvádět jej pomocí akustického tlaku či intenzity zvuku, je rovněž nutné uvést, pro jakou frekvenci je zmíněný údaj uváděn. Závislost prahu slyšitelnosti na frekvenci je složitá, její vysvětlení spočívá ve fyziologii ucha. Kromě mnoha složitých fyziologických procesů se zde uplatňují i rozměry zevního zvukovodu. 9

10 POKUS Č. 6: Principy fungování hudebních nástrojů Pomůcky: krabička (například dřevěná krabička či krabice od mléka), gumička, podložka (guma, tužka), láhev, kulatá krabička, balónek a) strunné nástroje Na krabičku (může to být například krabice od mléka) natáhneme gumičku, která bude sloužit jako struna. Na strunu brnkáme prstem a posloucháme zvuk. Poté hudební nástroj lehce upravíme. Strunu na jedné straně podložíme vhodným předmětem (gumou, tužkou atd.), znovu zabrnkáme a porovnáme s prvním případem. Tentokrát je zvuk mnohem výraznější. Dotýká-li se struna hudebního nástroje, je velmi rychle utlumena. Můžeme provést další úpravu hudebního nástroje. Do krabice vyřízneme kruhový otvor a natáhneme strunu tak, aby byla umístěna nad vyříznutým otvorem. Strunu podložíme, podložka musí být umístěna vedle vyříznutého otvoru. Opět na strunu zabrnkáme a porovnáme s předchozími pokusy. Nyní je zvuk slyšet nejlépe. Krabička poslouží jako ozvučná skříňka, zvuk je díky ní zesilován. Na tomto principu fungují hudební nástroje jako je kytara, housle a další. vodu a opakovaně foukat. Čím více vody v láhvi bude, tím vyšší tón bude tento dechový nástroj vydávat. Na tomto principu fungují píšťaly. Rozdělením proudu vzduchu vznikne zvuk a ten je sloupcem vzduchu zesilován. Délka vzduchového sloupce určuje výšku tónu. Pro vznik hlubokého tónu je zapotřebí mít dlouhou píšťalu, krátká píšťala zase vytvoří tón vysoký. Tímto pokusem lze tedy dokázat závislost výšky tóny na vzduchovém sloupci v nástroji. U reálných hudebních nástrojů zvuk vzniká různě. Může jít o rozkmitání plátku, jazýčku, nárazem vzduchu na hranu či kmitáním rtu hudebníka. c) bicí nástroje Vezmeme kulatou krabičku a napneme na ni blánu (vyrobenou např. z balónku). Blánu ke krabičce připevníme (lepicí páskou, gumičkou). Budeme-li do takto vytvořeného bubínku klepat, ozve se zvuk. Barva a výška bude záviset na druhu membrány a jejím napnutí. Je možné sestrojit stejným způsobem ještě jeden bubínek, narozdíl od prvního bubínku nebude mít tento bubínek dno. Porovnáme zvuk obou vytvořených bubínků. b) dechové nástroje Vezmeme láhev a její hrdlo přiložíme ke spodnímu rtu. Láhev držíme ve svislé poloze a foukneme do ní. Ozve se tón. Můžeme pokračovat a do lahve nalévat 10

11 Test 1 1.) Jaká je jednotka frekvence? a) sekunda b) metr za sekundu c) hertz d) centimetr 2.) Jak vypočítáme okamžitou výchylku kmitajícího hmotného bodu v čase t? a) y=y m sin ft b) y=y m sin (ωt+φ) c) y=y m. cos (ωt+φ) d) y=y m sin φ 3.) Jaký je rozdíl mezi kmitáním a vlněním? a) Jedná se o dvě pojmenování stejného jevu. b) Kmitání je šíření vlnění v prostředí. c) Vlnění je šíření kmitání v prostředí. d) Vlnění je kmitání s vysokou frekvencí. 4.) Jaké je postupné příčné vlnění? a) Směr kmitání jednotlivých bodů je shodný se směrem vlnění. b) Všechny body při tomto vlnění kmitají harmonicky. c) Směr kmitání jednotlivých bodů je kolmý na směr vlnění. d) Všechny body při tomto vlnění kmitají neharmonicky. 5.) Jak zní zákon odrazu vlnění? a) Úhel odrazu je dvakrát větší než úhel dopadu. b) Úhel odrazu je dvakrát menší než úhel dopadu. c) Úhel odrazu je vždy větší než úhel dopadu. d) Úhel odrazu se rovná úhlu dopadu. 6.) Co je to zvuk? a) Zvuk je tón vycházející ze struny. b) Zvuk je vlnění hmotného prostředí schopné vyvolat sluchový vjem. c) Zvuk je vlnění s rychlostí větší než 400 m s -1. d) Zvuk je kmitání ušního bubínku. 7.) Co je to ultrazvuk? a) zvuk s frekvencí nižší než 100 Hz b) zvuk s hlasitostí 100 db c) zvuk s frekvencí vyšší než 20 khz d) zvuk s frekvencí nižší než 20 khz 8.) Který orgán se nenachází v lidském uchu? a) kleštičky b) bubínek c) kovadlinka d) kladívko 9.) Jakou frekvenci má referenční tón? a) 440 Hz b) 220 Hz c) 880 Hz d) 110 Hz 10.) Vyberte pravdivé tvrzení. a) Zvuk se šíří všemi druhy prostředí. b) Rychost zvuku je ve všech materiálech stejná c) Práh slyšitelnosti je závislý na frekvenci zvuku. d) Frekvence lidského hlasu se pohybuje v rozmezí 20 Hz až 20 khz. 11

12 Test 2 1.) Co je to frekvence? a) počet kmitů za 1 sekundu b) doba 1 kmitu c) hlasitost 2.) Jak se říká zvuku nižšímu než 20 Hz? a) ultrazvuk b) makrozvuk c) infrazvuk 3.) Který zvuk používá SONAR? a) ultrazvuk b) makrozvuk c) infrazvuk 8.) Jak se nazývá nehudební zvuk? a) pazvuk b) hluk c) křik 9.) Jak se dorozumívají delfíni? a) ultrazvukem b) makrozvukem c) infrazvukem 10.) Co se označuje písmenem T? a) frekvence b) perioda zvuku c) hlasitost 4.) Jak se nazývá vlnění, při kterém se částice pravidelně zhušťují a zřeďují? a) podélné b) svislé c) příčné 5.) Jakým písmenem se označuje vlnová délka? a) π b) ρ c) λ 6.) Jaké vlnění prochází pevnými látkami? a) podélné b) podélné a příčné c) svislé a příčné 7.) V jakých jednotkách měříme hlasitost? a) sekundy b) hertzy c) decibely 12

13 Nabídka Science Centra Expozice 250 interaktivních exponátů v 9 expozicích Laboratoře Naučné programy v laboratořích chemice, biologie a fyziky. Dílny Kreativní programy s moderní technikou Show Zábavné demonstrace techniky a přírodních jevů Interaktivní programy Tématicky zaměřené pracovní listy pro hlubší pochopení s našich exponátů. Nabídka 3D Planetária Planetárium Naučné 3D i 2D filmy nejen o vesmíru Expozice Vesmír Poznejte vzdálený vesmír i naši rodnou planetu! Science On a Sphere Projekce na kulovou plochu - komentované pořady se zeměpisnou tématikou. Techmania Science Center, o.p.s. je moderní centrum hravého poznání světa. Hlavní expoziční hala nabízí na 10 tisících metrech čtverečních zábavné seznámení s vědou a technikou, objevování tajů fyziky, biologie, matematiky, chemie, ale také třeba sportu či umění. Na návštěvníky zde čeká široká nabídka interaktivních expozic, nadstandartně vybavené laboratoře a dílny či prostory pro show a demonstrace, to vše pro děti od 3 let.

14