SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ DŮSLEDKY

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ DŮSLEDKY RIGIDITY TRHU PRÁCE VE VYSPĚLÝCH ZEMÍCH EU bakalářská práce Autor: Jiří Štekláč Vedoucí práce: Ing. Michaela Ševčíková Rok: 2009

2 Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. Jiří Štekláč V Praze, dne

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomohli otevřít oči a začít psát tuto bakalářskou práci a také všem, kteří mi byli oporou na cestě plné protivenství, tedy na mé cestě za dopsáním této práce. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat především sám sobě, za to, že jsem tuto práci vůbec z- vládnul napsat. No a analogicky tedy v poslední řadě bych rád poděkoval své vedoucí práce Ing. Ševčíkové za její toleranci. 3

4 ANOTACE Cílem práce má být zhodnocení sociálně-ekonomických jevů, které přináší příslušná míra pružnosti trhu práce. Jednotlivé dopady budou demonstrovány na vybraných zemích EU s vysokou (Francie), střední (ČR) a nízkou (Velká Británie) rigiditou trhu práce. Téma bude rozděleno na dvě části. První část zhodnotí sociální aspekty strnulosti trhu práce. Budu zkoumat vlivy sociálních systémů (např. výše a kritéria poskytování sociálních dávek) vybraných států na trhy práce a sociální důsledky, které přináší pracovní legislativa (např. ochrana zaměstnance, mzdové strnulosti). V druhé části zhodnotím ekonomické (zejména makroekonomické) aspekty pružnosti trhu práce. Nástrojem analýzy budou především makroekonomické ukazatele. Analýza primárně prověří tlak přísnosti pravidel trhu práce na inflaci, nezaměstnanost, HDP a na měnový kurz. V širším kontextu chci poskytnout odpověď na otázku, zda-li a jak velký mají rigidity na trhu práce podíl na prohlubování či naopak odvracení současné hospodářské krize. KLÍČOVÁ SLOVA: trh práce, rigidita, nezaměstnanost, hospodářská krize JEL KLASIFIKACE: J200, J590, J690, E490 4

5 ANOTATION The aim of my work is to evaluate the social-economic aspects brought along by the respective rate of flexibility at labour market. The individual impacts will be illustrated by selected EU countries with high (France), middle (the Czech Republic) and low (the UK) labour market rigidity. In the first part the social aspects of labour market rigidity will be evaluated. I will examine the influence of social systems (e.g. the extent of and criteria for providing social benefits) on labour markets in the selected countries, with focus on social consequences caused by labour legislation (e.g. employees protection, wage rigidity). The second part will evaluate the economic (especially macroeconomic) aspects of labour market flexibility. The analysis will employ primarily macroeconomic indicators. The analysis will specifically verify the pressure of rigid labour market rules on inflation, unemployment, GDP and exchange rate. In a broader context I will try to answer the question whether (and to what extent) the labour market rigidity participates in deepening or on the other hand averting the current economic crisis. KLÍČOVÁ SLOVA: labour market, labour rigidity, unemployment, economic crisis JEL KLASIFIKACE: J200, J590, J690, E490 5

6 přehled ZKRATEK ČSÚ ČR HDP FR UK VB Český statistický úřad Česká republika Hrubý domácí produkt Francouzská republika Spojené království Velká Británie 6

7 OBSAH ÚVOD VYMEZENÍ TRHU PRÁCE TRH PRÁCE A JEHO ROVNOVÁHA ALTERNATIVNÍ POHLED NA TRH PRÁCE OBECNÉ FAKTORY ZPŮSOBUJÍCÍ NARUŠENÍ ROVNOVÁHY RIGIDIZACE TRHU PRÁCE STÁTNÍ ZÁSAHY MINIMÁLNÍ MZDA MAXIMÁLNÍ TÝDENNÍ PRACOVNÍ DOBA PŘESČASOVÁ PŘIRÁŽKA TLAK ODBORŮ DAŇOVÉ NÁKLADY OSTATNÍ NÁKLADY - INDEX RIGIDITY MĚNOVÁ POLITIKA SOCIÁLNÍ SYSTÉM DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ FISKÁLNÍ POLITIKA OSTATNÍ FAKTORY ANALÝZA ZÁKONÍKŮ PRÁCE A DALŠÍCH RIGIDIZAČNÍCH FAKTORŮ TVORBA KOMPLEXNÍHO INDEXU RIGIDITY KOMPLEXNÍ INDEX RIGIDITY KOMPARACE ZÁKONÍKŮ PRÁCE ANALÝZA VNĚJŠÍCH LEGISLATIVNÍCH FAKTORŮ ANALÝZA VNĚJŠÍCH EXEKUTIVNÍCH FAKTORŮ SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY RIGIDITY TRHU PRÁCE PROBLÉM NEZAMĚSTNANOSTI

8 4.2. DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST RIGIDITA A DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST SOCIÁLNÍ PODPORA A DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST RIGIDITA A KRIMINALITA EKONOMICKÉ DŮSLEDKY RIGIDITY TRHU PRÁCE HLAVNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE NEZAMĚSTNANOST INFLACE MĚNOVÝ KURZ HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT VLIV RIGIDITY PRACOVNÍHO TRHU NA HOSPODÁŘSKOU KRIZI DOPADY NA HOSPODÁŘSKOU KRIZI ZÁVĚR

9 ÚVOD Míra v jaké vyspělé státy dnešního světa regulují pracovní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem má nezanedbatelný vliv jednak na sociální stabilitu a jednak na celkovou ekonomickou výkonnost těchto států. To, kolik stát dovolí odpracovat týdně hodin, jakou garantuje minimální mzdu, jak chrání zaměstnance před zlým zaměstnavatelem, jak velké uvaluje daňové břemeno nebo jak moc hází zaměstnancům klacky pod nohy při vstupu do nové profese (a zaměstnancům při jejich najímání), to všechno ovlivňuje životy jednotlivých občanů států. Ovlivňuje je na jedné straně sociálně a na straně druhé ekonomicky. Zkoumání onoho ovlivnění, tj hledání příčin a důsledků deformace trhu práce se má stát hlavním předmětem této práce. Práce si klade několik cílů. V první části je jejím cílem uvést čtenáře do problematiky trhu práce, tj. seznámit ho se základní ekonomickou teorií o pracovním trhu a vymezit jeho základní funkce. Ve druhé části je cílem práce shrnout co největší penzum faktorů (a třeba i netradičních), které ovlivňují rigiditu pracovního trhu a zároveň zhodnotit z teoretického hlediska důsledky této rigidity na ekonomickou a sociální oblast. Tato část práce převážně čerpá ze známé ekonomické teorie. Od souboje slavných ekonomických titánů, jakými jsou J. M. Keynes a M. Friedman, až po méně známé ekonomy, specializující se na problematiku pracovního trhu, jako G. Bertola. Třetí část si klade za cíl pochopení konkrétních činitelů, které přispívají ke škrcení volně smluvních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Toto pochopení se má konat prostřednictvím kritické analýzy zákoníků práce tří zemí s různou pružností pracovního trhu a poté jejich následné komparace. Tato část si dále klade za cíl sestavit index, který by věrohodně odrážel míru 1

10 rigidity pracovního trhu a který by se stal výchozím kritériem k dalšímu zkoumání. Cílem čtvrté části je zhodnotit metodou analýzy dopady strnulého pracovního trhu na sociální sféru. Jako kritérium k měření sociální závažnosti by měla posloužit veličina zvaná dlouhodobá nezaměstnanost. Pátá část se má stát oním zásadním výstupem této práce. Jejím cílem je provést makroekonomickou analýzu a zhodnotit dopady rigidity trhu práce na základní makroekonomické agregáty. Ke splnění tohoto cíle budou užity základní statistické metody jako jsou regresní a korelační analýza. Konečně šestá část se zabývá otázkou, jak ovlivňují rigidity vyskytující se na trzích práce současnou hospodářskou krizi. Cílem je zde metodou neúplné indukce dospět k odpovědi na otázku, zda rigidní trh má tendenci v době recese nezaměstnanost držet při životě, či ji naopak usmrcuje. Téma bylo zvoleno zejména s ohledem na jeho mimořádnou aktuálnost, zejména v souvislosti s krizí. Na druhou stranu disponuje zároveň aktuálností permanentní ve všech moderních ekonomikách, kde jsou trhy práce a nezaměstnanost problematizovány. Navíc atraktivita tohoto tématu také z části tkví v jeho širokosti. Hřebíčkem do rakve ostatním tématům je potom fakt, že toto téma se týká prakticky všech osob, neboť téměř každý občan dříve či později vstoupí na trh práce. 2

11 1. VYMEZENÍ TRHU PRÁCE 1.1. TRH PRÁCE A JEHO ROVNOVÁHA "Mám rád ekonomický řád, jemuž vládnou volné ceny a trhy... jediný ekonomický řád, který odpovídá lidské svobodě." Wilhelm Röpke V očích elementární ekonomické teorie je trh práce téměr stejným trhem jako jakýkoli jiný trh statků či služeb. Jediný rozdíl je v tom, že na tomto trhu se obchoduje s výrobním faktorem, kterým je právě ona práce. Zde se střetávají dvě funkce. První funkcí je nabídka práce, na jejíž straně stojí zaměstnanci. Druhou funkcí je pak poptávka po práci, na jejíž straně stojí zaměstnavatelé (firmy). A stejně jako na jakémkoli jiném trhu průnik těchto dvou funkcí značí stejné množství nabízené i poptávané práce (a tedy zároveň nulovou nedobrovolnou nezaměstnanost) při tržní výši mzdy. Tuto situaci nazýváme tržní rovnováhou a naznačuje ji graf 1. GRAF 1 Trh práce v rovnováze Mzda (W) Celkové množství práce k dispozici (L T ) Nabídka práce (S L ) Rovnovážná mzda (W*) dobrovolná nezaměstnanost Poptávka po práci (D L ) Rovnovážné množství práce (L*) Práce (L) 3

12 V dnešním regulovaném světě, kde jednotlivé vyspělé státy přijaly pro ulehčení nerovného boje zaměstnanců se zaměstnavateli více či méně rigidní zákoníky práce, je právě prostřednictvím nich tržní rovnováha na trzích práce narušována. V dalších kapitolách a podkapitolách bude ukázáno na příkladech České republiky, Francouzské republiky a Spojeného království, jakým způsobem jsou tyto rovnováhy tržních sil v uvedených zemích narušovány, jaké jsou toho příčiny a jaké jsou toho důsledky ALTERNATIVNÍ POHLED NA TRH PRÁCE Předchozí elementární interpretace však uvažuje pouze půl pravdy o nabídkové křivce práce. Ve skutečnosti na rozdíl od trhů ostatních komodit je nabídková křivka práce zpětně zakřivena (graf č. 2). GRAF 2 Specifikum nabídky práce Mzda (W) (S L ) IE > SE (BP) SE > IE Práce (L) Nejprve nabídková křivka směruje vpravo od osy W. Tento trend vyjadřuje vůli zaměstnance za vyšší mzdu zvyšovat nabízené množství práce. Substituční efekt vítězí nad důchodovým, ale stále slaběji. Poté přichází pomyslný 4

13 nohavicovský break point a od tohoto bodu naopak začíná převažovat důchodový efekt nad substitučním. Důsledkem je fakt, že zaměstnanec bude navzdory čím dál vyšší mzdě chtít méně pracovat a užívat si volný čas. Protože na ostatních trzích nabízené množství roste neustále s cenou, s tímto specifikem se na jiném než pracovním trhu nesetkáme. Důsledky tohoto efektu budou demonstrovány v dalších kapitolách. V jiném smyslu, někteří ekonomové měří trh práce jiným metrem než trhy ostatní. Kupříkladu podle teorie G. Bertola se trh práce odlišuje v jistých faktorech. Komparací trhu práce s trhem potravin zjišťuje, že vzhledem k omezené heterogenitě na trhu potravin není velký problém příslušnou potravinu verifikovat, popsat či identifikovat. Zatímco schopnosti zaměstnance a schopnosti potřebné pro jednotlivá zaměstnání jsou vzhledem k jejich vysoké heterogenitě obtížněji identifikovatelné, verifikovatelné a popsatelné. Bertola vyvozuje závěr, že na trhu práce je obtížnější, než na trhu s běžnými komoditami, sehnat relevantní informace, vyhledávat odpovídající požadované schopnosti, ale i najmout toho správného zaměstnance. To je také důvodem, proč existují na pracovním trhu mnohem silněji nedokonalé informace než na jiných trzích. Silně nedokonalé informace zde rovněž zabraňují tomu, aby se na finančních trzích vytvořila nabídka pojištění proti ztrátě zaměstnání. Bertola připouští střet s problémem asymetrických informací i na jiných než pracovních trzích. Ovšem zatímco nedokonalé informace na mnohých trzích mohou mít jen minoritní dopad na blahobyt, na trhu, kde jednotlivci nabízí svou nedělitelnou práci, jsou velmi důležité 1. Práce analyzuje tuto problematiku dále v následujících kapitolách na konkrétních příkladech, především v souvislosti se státními zásahy. 1 BERTOLA, G. National Labor Market Institutions and the EU Integration Process. Università di Torino 2004, str. 3 5

14 2. OBECNÉ FAKTORY ZPŮSOBUJÍCÍ NARUŠENÍ ROVNOVÁHY RIGIDIZACE TRHU PRÁCE 2.1. STÁTNÍ ZÁSAHY Ve všech evropských vyspělých státech včetně těch, jež jsou předmětem našeho zájmu (ČR, Francie, VB) je trh práce regulován na obou svých osách. Tzn. na jedné straně je regulována cena práce a na straně druhé množství práce. Přitom evropské vlády používají k těmto regulacím celý vějíř nástrojů MINIMÁLNÍ MZDA Zřejmě nejvíce v žaludku řady liberálních ekonomů ležícím vládním opatřením je nástroj zvaný minimální mzda. Jeho smyslem má být pokrok sociální politiky spočívající v zajištění rozumné mzdy i pro nejméně výnosná zaměstnání. Ta však má snadno demonstrovatelné mikroekonomické důsledky (viz. graf 3). GRAF 3 Narušení rovnováhy minimální mzdou (W) - A - - B - (W) (S L ) (S L ) Minimální mzda nad tržní (W M1 ) (D L ) Minimální mzda nad tržní (W M2 ) (D L ) nedobrovolná nezaměstnanost (L - ) (L) (L*) (L) 6

15 Jsme-li v situaci 3A, kde vláda stanovila minimální mzdu nad mzdou tržní, nevyhneme se nadbytečné nezaměstnanosti. Jsme-li v situaci 3B, kde vláda stanovila minimální mzdu pod mzdou tržní, na trh práce stanovení nemá vliv. V tomto případě ovšem opatření minimální mzdy postrádá veškerý smysl a mzda zůstává na své tržní úrovni. Minimální mzda je případem, jehož mikroekonomické důsledky se tedy dají prokázat během pár vteřin náčrtem jednoho grafu, věříme-li v pravdivost marginalistické analýzy. Stanovení minimální ceny za práci má ovšem zároveň poměrně závažné makroekonomické důsledky. Z keynesiánského pohledu má prahová mzda blahodárný účinek na spotřebu. Jeho logika je jasná. Čím vyšší bude mít pracovník mzdu, tím více bude utrácet 2. Keynesiánství v tomto smyslu nevěří, že by minimální mzda mohla rigidizovat trh práce a způsobovat tak nezaměstnanost, ale naopak podle něj zvýšenou spotřebou pouští do žil agregátní poptávce, čímž se nadbytečná nezaměstnanost eliminuje. Vezmeme-li v potaz opoziční názor A. C. Pigoua, jenž tvrdí, že nezaměstnanost je primárně způsobena mzdovou politikou, která se není schopna dostatečně přizpůsobit změnám v poptávce po práci 3, z čehož je možné vyvodit závěr, že nedobrovolná nezaměstnanost existuje primárně proto, že se mzdovou politikou brání poklesu nominálních mezd strnulých směrem dolů, musíme směle konstatovat, že nejdokonalejším zábranou poklesu mzdy je právě ona minimální mzda, leč nezávisí na vyjednávací schopnosti odborů (viz. podkapitola 2.5), ale je jednoduše striktně stanovena MAXIMÁLNÍ TÝDENNÍ PRACOVNÍ DOBA Od poloviny 19. století můžeme být svědky montáží zákoníků práce, stojících na omezování pracovní doby v industrializujících se vyspělých evrop- 2 KEYNES, J. M. The General Theory of Employment, Interest and Money [online], 2003, str. 173, přístup z Internetu dne URL: < 3 PIGOU, A. C. Theory of unemployment, London: Macmillan, 1933, str

16 ských zemích. Toto omezování má být v historických souvislostech jakýmsi odrazem modernizující se sociální civilizované společnosti. Je totiž reakcí na předchozí dobu průmyslové revoluce, jejíž ikonou je kromě technologického pokroku rovněž zhoršující se situace dělníků. Podle Marxových vizí je dělník vykořisťován kapitalistou nejen výší vyplácené mzdy, která se pohybuje na úrovni existenčního minima, ale také tím, že mu poskytuje jen nezbytný čas na regeneraci jeho tělesné schránky 4. Podobné teorie ale i praxe vedly později k sociálnímu zákonodárství omezujícímu pracovní dobu. Z mikroekonomického pohledu marginalistické analýzy se jedná o omezení množství hodin práce (na rozdíl od minimální mzdy, kde byla omezována výše ceny/mzdy). Situaci znázorňuje graf 4. GRAF 4 Narušení rovnováhy omezením množství práce - A - - B - (W) (S L ) (W) (S L ) Vyšší než tržní mzda (W + ) Úbytek zaměstnávaných hodin Tržní mzda (W*) Maximální množství práce (Q M1 ) (D L ) (L) Maximální množství práce (Q M2 ) (D L ) (L) Omezíme-li množství hodin práce, které je zaměstnáváno nad množstvím, které je zaměstnáváno na volném trhu, jak je demonstrováno na grafu 4B, na trh to nebude mít relevantní dopad. Dojde-li k omezení pod počet tržních hodin (viz. graf 4A), měla by nám podle tohoto teoretického modelu vzrůst mzda i nezaměstnanost nad tržní úroveň (šrafovaná plocha pak označu- 4 MARX, K. Das Kapital: Kritik der politischen Oekonomie, Hamburg: Meissner, 1867, str

17 je dodatečnou rentu zaměstnaných). Zavedení maximální pracovní doby by tak mělo velmi podobný efekt, jako zavedení kvóty na trhu s komoditami. Tento model je však hodně zjednodušený a platí pouze za určitých předpokladů. Tzn. nesmíme zapomenout, že zákon neomezuje celkový počet hodin, ale počet hodin na zaměstnance. Potom si ovšem musíme položit otázku, zda zaměstnavatelé chtějí zaměstnávat hodiny bez ohledu na počet pracovníků nebo pracovníky bez ohledu na počet hodin. V odvětvích vyžadujících hodně lidského kapitálu to budou spíše pracovníci, zatímco v odvětvích s převážně mechanickými procesy pracovní činnosti naopak hodiny. Nyní předpokládejme druhou variantu. Při existenci nedobrovolné nezaměstnanosti nebo existenci přílivu dodatečné pracovní síly ze zahraničí či jiného zdroje dodatečných zaměstnanců (přitom abstrahujeme od možnosti substituce práce kapitálem) může mít zavedení maximální pracovní doby následující efekt. Vycházejme ze vzorce: L = e. H Kde L je celkové množství odpracovaných hodiny, e je počet zaměstnanců a H je stanovený počet hodin odpracovaný jedním zaměstnancem za týden. Pokud v hypotetické ekonomice budou firmy poptávat například hodin práce, množství zaměstnanců bude 100 a každý z těchto zaměstnanců bude ochoten nabízet týdně 48 hodin práce, pak bude pracovní trh v rovnováze. Poté stát omezí pracovní dobu na 40 hodin týdně, čímž zapříčiní, že zaměstnanci budou moci celkem nabízet pouhých hodin práce (pro jednoduchost abstrahujeme od existence přesčasových hodin). Na trhu vznikne nedostatek hodin práce, pouze za předpokladu, že firmy nebudou moci nabrat nové pracovní síly (přičemž zaměstnanost zůstane na své původní úrovni). Naopak, pokud zaměstnavatelé budou moci sáhnout po nové pracovní síle (v tomto případě po dodatečných 20 zaměstnancích), zejména nedobrovolně nezaměst- 9

18 naných, pak dojde naopak ke zvýšení zaměstnanosti. Tuto situaci znázorňuje graf 5. Tato hypotéza o možnosti zvyšování zaměstnanosti prostřednictvím zkrácení pracovní doby bude v pozdějších kapitolách testována na příkladu Francie. GRAF 5 Hypotetický efekt snížení maximální pracovní doby 5 Mzda (W) Nabídka práce (S L ) (W*) Poptávka po práci (D L ) (L*)= nebo (L*)= Práce (L) Způsobem, jakým státy regulují pracovní dobu, však ve skutečnosti není stanovení jejího maxima, nýbrž vymezení jejího přesného trvání. Pokud bychom naši mysl ušetřili existence jiných druhů pracovních poměrů než hlavního (poloviční úvazek, dohoda o provedení práce ) a zároveň abstrahovali od institutu přesčasů, nezbývá v takovém případě zaměstnanci jiná volba než pracovat buď státem určenou pracovní dobu (např. v ČR 40 hodin týdně) nebo nepracovat vůbec. Indiferenční analýza této situace ukazuje, že zaměst- 5 Tento model ovšem předpokládá schopnost reorganizace práce v rámci podniku či firmy. 10

19 nanci tím může být v podstatě upřeno právo zabydlet se ve svém optimu na své nejvyšší dosažitelné indiferenční křivce. (viz. graf 6) GRAF 6 Fixovaná pracovní doba 6 Mzda (W) Mzda (W*) (Z). (X) 128 hodin / týden (Y) 168 hodin / týden (IC 1 ) (IC 3 ) (IC 2 ) Volný čas (FT) Model demonstruje, že zaměstnanec může díky pevně stanovené pracovní době volit pouze mezi suboptimálními situacemi X, kde přistoupí na 40 hodinový pracovní týden za mzdu W*, a Y, kde si bude vychutnávat absolutní volno ovšem bez nároku na mzdu. Přitom jeho optimální situace se nachází v bodě Z ten je však z důvodu rigidního prvku v zákoníku práce pro zaměstnance nedostupný PŘESČASOVÁ PŘIRÁŽKA Zákoník práce standardně umožňuje odpracovat i mnohem více hodin, než kolik určuje stanovená týdenní pracovní doba. Ovšem v tom případě jsou tyto 6 Model je zpracován na základě ordinalistického pojetí subjektivní teorie hodnoty prostřednictvím indiferenční analýzy, jejímž autorem je Vilfredo Pareto. 11

20 hodiny klasifikovány jako přesčasové, a tudíž je povinností zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci vyšší mzdu z každé takové hodiny práce navíc. O kolik procent je minimální přesčasová sazba vyšší, to záleží na zákoníku práce toho kterého státu. Jako zobecňující formuli lze vyslovit, že vyšší minimální sazba přispívá k vyšší rigiditě pracovního trhu TLAK ODBORŮ Role odborů tkví ve sdružování zaměstnanců a prosazování jejich společných zájmů vůči zaměstnavatelům. Jejich nejzávažnějším prohřeškem vůči pružnosti pracovního trhu přitom bývá, v menší či větší míře dle síly odborů v jednotlivých zemích, neúměrný tlak na zvyšování mezd nad tržní úroveň. Tlak zde má z mikroeknomického hlediska stejné efekty jako opatření minimální mzdy (viz podkapitola 2.2.). Tento efekt může být obzvláště zhoubný v období deflace, kdy odbory mohou silně přispívat ke strnulosti mezd směrem dolů. Vždy je mnohem obtížnější snižovat mzdy v souladu s tempem poklesu cenové hladiny, než zvyšovat v souladu s tempem růstu cenové hladiny. Ceny ostatního zboží a služeb v období deflace většinou právě díky činnosti odborů uhánějí dolů rychleji než nominální mzdy, což může vést až k neúměrnému růstu reálných mezd 7 (viz. podkapitola 2.8). Odbory mohou v období recese či strukturálních změn, při poklesu poptávky na daném pracovním trhu, zaujmout tři základní strategie. Jejich společným znakem je to, že prostřednictvím vyjednávání se zaměstnavateli dochází k formování tzv. kolektivní nabídky práce. Strategie představuje graf 7. 7 K této situaci došlo například během velké hospodářské deprese v USA mezi lety

21 Graf 7A zobrazuje strategii situace, kdy při poklesu poptávky po práci se odbory snaží zajistit, aby nedocházelo k poklesu zaměstnanosti, a to výměnou za pokles reálných mezd. Snaží se proto formovat kolektivní nabídku co nejvíce neelastickou. Strategie 7B je pravým opakem strategie 7A. Co nejvíce elastickou kolektivní nabídkou se snaží držet mzdy na jejich původní úrovni a to i za cenu propouštění. Ve strategii 7C odbory nechají padat jak mzdy tak zaměstnanost, ovšem ne tak drasticky jako ve strategiích 7A a 7B. GRAF 7 Vliv odborových strategií na trh práce - A - - B - - C - (W) (CS L) A (W) (W) (CS L) C (W 1) (W 2) (D L) (D L) (L) (L 2) (L 1) (CS L) B (D L) (D L) (L) (W 1) (W 2) (L 2) (L 1) (S L) B (D L) (D L) (L) Můžeme se setkat s tezí, že odbory chrání zaměstnané (zejména své členy), zajišťují jim vyšší mzdy a tím škodí nezaměstnaným. Klíčem k porozumění této situace je nejzákladnější zákon ekonomie, a to zákon poptávky - čím je vyšší cena čehokoli, tím méně lidí si to bude chtít koupit. Zvyšme cenu za práci nějakého druhu a počet pracovních příležitostí v tomto oboru se sníží. Úspěšné odbory omezují počet pracovních příležitostí v odvětví, které kontrolují. V důsledku toho někteří lidé, kteří by rádi přijali tato zaměstnání, nebudou tak moci učinit 8. Tato teze se nejvíce blíží právě strategii B. Ta ovšem předpokládá pouze nevinný zásah odborů za předpokladu kříšení vadnoucí poptávky. Případ, kdy odbory šponují mzdy nad tržní úroveň, je zachycen na grafu 3 (viz. podkapitola 2.2). 8 FRIEDMAN, M., FRIEDMAN, R. Svoboda volby, Praha: Liberální institut, 1992 [online], přístup z Internetu dne URL: < 13

22 Známe ovšem i jiný způsob prosazování zájmů odborů. Ten je vyobrazen na grafu č. 4A. V tomto případě však většinou nedochází k omezování počtu hodin na zaměstnance (H), nýbrž k omezování počtu zaměstnanců (e). Alternativou k ovlivňování mzdových sazeb je (tedy) přímé omezení počtu lidí, kteří mohou vykonávat dané zaměstnání. Tato technika působí pouze v případě, kdy je na trhu mnoho zaměstnavatelů a kde by zavedení mzdové kontroly mezd bylo obtížné 9. Jsou-li výše zmíněné předpoklady správné, pak musíme konstatovat, že tlak odborů je dalším prvkem rigidizujícím pracovní trh DAŇOVÉ NÁKLADY "Nejtěžší věcí na pochopení na světě je daň z příjmu." Albert Einstein GRAF 8 Zdanění pracovního trhu Mzda (W) Nabídka práce po vlivu zdanění (S L ) T Nabídka práce (S L ) (W 1 ) (W*) Poptávka po práci (D L ) Rovnovážné množství práce (L*) Práce (L) 9 FRIEDMAN, M., FRIEDMAN, R. Svoboda volby, Praha: Liberální institut, 1992 [online], přístup z Internetu dne URL: < 14

23 Daňové náklady trhu práce zvedají celkové mzdové náklady. Efekt zdanění, ať už se jedná o daň z příjmu nebo sociální či zdravotní pojištění, dopadá na pracovní trh podobně jako například spotřební daň na trh cigaret. Ukazuje to graf 8. Šikmě šrafována plocha zde značí daňové náklady, které ponese zaměstnavatel. Svisle šrafovaná plocha značí náklady přímé daně, které ponese zaměstnanec. Jak vidno z grafu, poměrné rozložení nákladů závisí na elasticitě nabídky a poptávky. S výše uvedenou tezí se však dá souhlasit pouze za určitých předpokladů. Neznamená totiž automaticky, že zaměstnanec bude při zvýšení daně nabízet menší množství práce. Vše záleží, v souladu s ordinalistickou teorií, na jeho subjektivních preferencích (graf 9). GRAF 9 Vliv zdanění na subjektivní rozhodování Důchod (Y) (BC) - A - Důchod - B - (Y) (BC) (S) (U) (BC) (T) (IC 2 ) (IC 1 ) (BC) (V) (IC 2 ) (IC 1 ) Volný čas (FT) Volný čas (FT) V případě A jsme svědky konstelace izokvant, ve které se zaměstnanec rozhodne vlivem zvýšení daně (efekt znázorněn pootočením z BC na BC ) snížit své nabízené množství práce. Nižší hodinová sazba v něm probouzí nechuť k původnímu množství práce. Naopak zaměstnanec z případu B, kde došlo taktéž ke zvýšení daně stejným způsobem, rozhodl že nedovolí přílišný 15

24 pokles své čisté mzdy, a tak se ho snaží alespoň částečně vykompenzovat zvýšením nabízeného množství své práce. Vidíme tedy, že zdanění práce nemusí automaticky znamenat zhoršení nabídky. Nadále ovšem zjednodušme tento model na původní a předpokládejme, že ve vyspělých zemích Evropské unie je zdanění tak vysoké a progresivní, že agregátně snižuje nabídku práce. Zdanění práce má obdobné důsledky jako předchozí uvedené rigidizační nástroje. Je důležité si uvědomit, že výsledná vyšší mzda a nižší zaměstnanost může být způsobena nejen legislativou, spíše než mzdovým prahem stanoveným kolektivními smlouvami. Může být také způsobena systémem zdanění práce, jehož získané prostředky jsou vynakládány na podporu nezaměstnaných či nepracujících, prostřednictvím penzí, sociálních dávek v nezaměstnanosti, dalších transferů nebo poskytování veřejných prací. Všechny tyto politiky slouží ve své podstatě stejnému účelu jako explicitní mzdový práh 10. Ze zmíněného poznatku můžeme vyvodit závěr, že zdanění nejenže samo o sobě zhoršuje nabídku práce, čímž zvyšuje mzdy i nezaměstnanost, ale navíc dochází k umocňování růstu nezaměstnanosti prostřednictvím sociálních benefitů, které díky příjmům z tohoto zdanění mohou existovat. Na vině je pak především smršťující se rozdíl mezi odříznutou mzdou o zdaněnou část a výší sociální podpory v nezaměstnanosti. Lidé, kteří jsou závislí na veřejné podpoře, jsou v podobné situaci. Vstoupit do zaměstnání bude pro ně výhodné pouze tehdy, jestliže si budou schopni vydělat tolik, aby si vynahradili ztrátu podpory. Nemusí se najít žádný zaměstnavatel, pro něhož budou jejich služby natolik cenné 11. Z oblasti zdanění práce se tak dostáváme k výskytu sociálních jevů, souvisejících s rigidizovaným pracovním trhem, jež budou zkoumány v podkapitole 2.9 a ve 4. kapitole. 10 BERTOLA, G. National Labor Market Institutions and the EU Integration Process. Università di Torino 2004, str FRIEDMAN, M., FRIEDMAN, R. Svoboda volby, Praha: Liberální institut, 1992 [online], přístup z Internetu dne URL: < 16

25 2.7. OSTATNÍ NÁKLADY - INDEX RIGIDITY Jedná se o index, který je z větší části determinován povahou zákoníku práce. Kritéria, dle kterých se posuzuje jeho výsledná hodnota, jsou peněžité i nepeněžité náklady najímání a propouštění zaměstnanců a rigidita hodin 12. Dostáváme se tak k nejobvyklejšímu stylu měření rigidity trhu práce. Problematizovat najímání mohou podle tohoto indexu rigidity zejména nemožnost uzavírat smlouvy na dobu určitou, omezenost maximální doby trvání smluv na dobu určitou a poměr výše zákonné minimální mzdy ku průměrné přidané hodnotě na dělníka. Tento index neuvažuje jiné těžko měřitelné faktory - například existenci monopolizace v určitých odvětvích nebo administrativní bariéry. Překážkou při propouštění nadbytečných zaměstnanců, která ztužuje pracovní trh, je především sama legalita propouštění zaměstnanců klasifikovaných jako nadbyteční. Další významnou překážkou může být povinnost upozorňovat nějakou třetí stranu 13, či dokonce se jí tázat při propouštění nějaké větší skupiny zaměstnanců kvalifikovaných jako nadbyteční, nebo nutnost hradit svým zaměstnancům rekvalifikační kurzy, předcházející jejich přesunutí do kategorie nadbytečných. Pravděpodobně nejznámějšími náklady na propouštění zaměstnanců jsou povinnost poskytnou zaměstnanci odstupné (za určitých podmínek) nebo výpovědní lhůtu. Prvkem, který naopak dává trhu prostor volněji dýchat a zaměstnavatelům lépe spát, je zkušební doma. Díky ní je možné v rámci daného období uštědřit výpověď směrem od jedné strany k druhé ze dne na den. 12 Index a kritéria výzkumu jsou dílem projektu Doing business Measuring business regulations v rámci IFC World Bank Group, přístup z Internetu dne URL: < 13 zejména odborové organizace 17

26 Ukazatel rigidity hodin zodpovídá v podstatě pouhé dvě jednoduché otázky - kolik až může zaměstnanec pracovat nadčasových hodin a kolik to bude stát MĚNOVÁ POLITIKA Není zkušenějších tanečníků s nezaměstnaností, než duet centrální banka - odbory. Jiří Štekláč Zdánlivě nevinným nástrojem k ovlivňování trhu práce je nástroj zvaný monetární politika. Všechny evropské země se pyšní modelem centrálního bankovnictví, a tudíž jejich centrální banky hřímají v rukou privilegium na emisi peněz a na ovlivňování jejich množství. Rozdělme měnovou politiku na expanzivní, restriktivní a neutrální. Jakým způsobem tyto tři typy politik ovlivňují trh práce v krátkém období, ukazuje graf 10. GRAF 10 Vliv měnové politiky na trh práce (SR) (P) - A - - B - (LAS) (W) (AS) (S L ) (P*) (AD) (AD) (AD) (W*) (D L ) (D L ) (D L ) (Y*) (Y) (Q*) (L) Z modelu 10A je vidět, že expanzivní měnová politika zvyšuje agregátní poptávku (AD) a tudíž i poptávku na trhu práce (D L ) v krátkém období tak dochází k růstu mezd a zaměstnanosti. Monetární restrikce má na funkce AD 18