Fotografujeme autoportrét

Transkript

1 Jak na to Fotografujeme autoportrét je zobrazením sebe sama. Hlavním motivem autoportrétu je tvář, někdy i celá postava autora. V dějinách fotografie má autoportrét velkou tradici a existují fotografové, kteří na něm postavili svůj věhlas. Z pestrosti našich ukázek je zřejmé, že téma se může rozvinout do nebývalé šíře a že fantazii se v autoportrétu meze nekladou. Poměrně často se objevuje na péefkách fotografů, v závěru roku tudíž můžeme poskytnout bezprostřední inspiraci zrcadlením a stínem Nejjednodušším řešením je vytvoření vlastního portrétu s pomocí zrcadlení a dále s využitím stínu. v zrcadle bývá často doprovázen zachycením fotopřístroje. K zachycení vlastního stínu je potřebný silný, vhodně směrovaný světelný zdroj, k zrcadlení vhodná plocha, která tento zpětný efekt umožňuje. Zatímco autoportrét v zrcadle mívá obvykle spíše popisný charakter, sebezobrazení pomocí stínu může mít zajímavý emotivní náboj. na dálku Vytvořit autoportrét na dálku můžeme pomocí samospouště i třeba dálkovým ovládáním fotopřístroje. Ten v každém případě musí být nějak pevně zafixován, buď je upevněn na stativu, nebo může volně spočívat na vhodném podkladu. Výhodou tohoto způsobu sebezobrazení je skutečnost, že v záběru může hrát významnou roli také samotné prostředí. Ve srovnání se zobrazením v zrcadle je postup po technické stránce mírně složitější. V podstatě se však příliš neliší od normálního portrétu zhotoveného jinou osobou. zvláštními technikami Mnoho autoportrétů v současné době vzniká pomocí zvláštních technik počítačového i nepočítačového charakteru. Vlastní sebezobrazení může být notně stylizováno, a to takovým způsobem, aby snímek vzbuzoval určité emoce a tak hovořil sugestivněji o svém autorovi. Sled více snímků, zvláštní fotografické techniky, nadrealistické barevné řešení pomocí fotografických i počítačových filtrů posunuje mnohé takové snímky od věcného ztvárnění do říše fantazie. Auto- znamená samo- a pochází z řeckého autos sám. tedy znamená vlastní portrét, je zobrazením sebe sama. Portrét je zobrazením člověka se zvláštním zřetelem k tváři a je nejčastějším fotografickým námětem vůbec. Geláž Michala Macků 64 FotoVideo 12/ /2005 FotoVideo 65

2 zrcadlením a stínem 1 Klasickým příkladem autoportrétu je využití zrcadlící plochy, v níž se vedle fotografa odráží i fotopřístroj. V tomto případě se využilo zpětného zrcátka auta. Větší zaclonění umožní začlenit do kompozičního plánu i další aktéry, snímek tím získá na účinnosti a prostorovosti. Snímek K. Bergerová. Aby vznikl autoportrét s pomocí zrcadlící plochy, je především nutné tuto plochu nalézt. Vedle samotného skleněného zrcadla může velice zajímavé efekty zrcadlení poskytnout vyleštěný plech a samozřejmě také vodní hladina. Stanoviště fotografa vychází z povahy zrcadlícího materiálu a nasměrování světla od světelného zdroje. V případě stínového autoportrétu je stěžejní vhodné nasměrování paprsku světla směrem k fotografovi a fotografův adekvátní postoj. 2 Já, les nazval autor osobitý autoportrét, v němž dochází ke dvojímu zrcadlení. Plocha zasklené fotografie odráží záclonu okna, čerň oblečení pomohla zachytit klíčové partie reprodukované fotografie. Foto Petr Šimsa. Za vrchol umění portrétní ateliérové fotografie se považovala fotografova práce s modelem. V případě, kdy modelem je sám fotograf, má režii ve svých rukou. Záleží jen na autorovi, jak se sám chce jevit. Zrcadlením může dojít jak k realistickému zachycení fotografa, tak k výraznému přetvoření jeho obrazu. Světelný zdroj by se neměl v zrcadlící ploše odrážet. Teoreticky je nejlepším světelným řešením, když světelný zdroj vychází od plochy zrcadlení přímo na fotografa. Častější jsou ovšem případy, kdy světlo přichází šikmo. Pokud se tvoří autoportrét v zrcadle v ateliéru, je snímek vždy vizitkou zvládnutí práce s umělým světlem, což je proces, který má řadu zákonitostí a úskalí. Největším úskalím portrétní práce obecně jsou samozřejmě chyby při špatném rozmístění světelných zdrojů. V případě autoportrétu v zrcadle to mohou být silné odrazy od světelného zdroje. Jako chyba může působit i lesk objektivu v zrcadle od směru nasvícení, 3 Stín fotografky v ledové kaluži a výmluvné gesto rámují tento osobitý stínový autoportrét. Foto Blanka Valentová. 4 Vytvářet režii svého vlastního snímku nebývá jednoduché. Původní varianta s hlemýžděm brázdícím plochu zrcadla se nedařila, tudíž se hlemýžď sune přímo po krku fotografky. Snímek byl koncipován již jako výřez, který odstranil rušivé technické prvky, konkrétně zobrazení přístroje. Foto Kay Berger. vždy záleží na okolnostech. Použít blesku fotopřístroje proti zrcadlící ploše je samozřejmě nesmysl. Obecně u portrétu platí, že význam má jen jeden stín, druhý a třetí je již fotografická chyba. Zvlášť špatně působí zejména křížení stínů u nosu nebo pod bradou. U siluety je třeba dbát na logiku celého postoje a způsob držení fotopřístroje. Z povahy autoportrétu v zrcadle vyplývá, že k němu můžeme užít v podstatě jakékoliv zařízení schopné fotozáznamu, tedy samozřejmě i mobil. Při vhodném úhlu pohledu se ani fotopřístroj nemusí v zrcadle zobrazit. Pokud jde o ateliér, k úplně základnímu vybavení patří dvě tři zábleskové jednotky s generátorem, vyřešené pozadí, odrazné desky, fotografický deštník a rozptylovač Zrcadlení jako princip První fotografie se označovaly jako zrcátka s pamětí. Fráze, že fotografie je zrcadlo doby, se používá velmi často. Zrcadlení je princip fotografii vlastní, vnímatel snímku podvědomě cítí, že co fotografie zachycuje, vskutku bylo před objektivem. Digitální fotografie se svou snadnou manipulovatelností tento způsob úvahy významně narušila, nicméně princip manipulace je s fotografií spjat od samého jejího počátku. Že je fotografie zrcadlem, byla a je iluze. Samotné zrcadlo není pouze rovinné, často používaná jsou také zrcadla kulová a asférická (dutá nebo vypouklá). Portrét ve vánoční ozdobě, zrcátku auta nebo zrcadle křižovatky občas zkusí téměř každý fotografující. Ve fotografii má zrcadlo jako optický element založený na odrazu světla místo nejen jako námět, ale mnohem významnější je jeho podíl na vzniku snímků. Zrcadlo je základním elementem zrcadlových objektivů, konstrukcí zrcadlovek, odrazných zrcadel se rovněž využívá v osvětlovacích soustavách a svítidlech. Bez zrcadla ve fyzikálním ani uměleckém smyslu by nebylo fotografie 5 Zachycení fotografa vlastním stínem může přinášet fascinující vizuální souvislosti. Vyvážení bílé nastavené na auto reprodukuje sodíkovou výbojku hnědooranžově, 1/10 sekundy při ISO 200 se udržela. Foto W. Schumacher. 66 FotoVideo 12/ /2005 FotoVideo 67

3 na dálku Mnohý autoportrét se vytvoří samospouští. To v takovém případě, kdy je foťák nějak upevněn a fotograf od něho může poodběhnout. Vzácnější je možnost dálkového ovládání expozice. Ale taky stačí jen natáhnout ruku, která drží digitál nebo mobil, proti tváři a stisknout tlačítko. Role náhody při vzniku autoportrétu může fascinovat. 6 Kouzlo tohoto jemně snového snímku vychází z technického faktu, že fotografka v průběhu dlouhé expozice při jedné 100W žárovce opustila svou pozici. Záměrně zvolila takové oblečení, aby splynulo se závěsem, umístění ruky na stole také není náhodné. Samozřejmě bylo nutné udělat více zkoušek. Foto Patricie Weber. Výhodou samofotografování bez zrcadlící plochy je možnost využít daného prostředí, které může na snímku hrát svou roli. Prostředím pro takový snímek může být ateliér i les či mořské pobřeží. Každý prostor má svá vhodná stanoviště a řešení. Portrét fotografa vytvořený pomocí samospouště bývá často svědectvím typu: Tady jsem byl. Pokud člověk s sebou nemá stativ, pokládá se foťák na nejrůznější pevné podklady, které pak určují odstup od autoportrétovaného. Fotograf by si měl všímat i barevného řešení scény, zejména využívat kontrastů. Každé prostředí má svá světelná řešení, není univerzální recept pro autoportrét samospouští. Pouze platí, že je vhodné se vyvarovat chyb, jimiž vznikají světelné nebo optické deformace tváře. Platí, že měkké světlo dává zdroj blízko portrétovaného a svíti-li z velké plochy. Čím dále je zdroj, tím je světlo tvrdší. Ateliérový autoportrét umožňuje volbou způsobu nasvícení v maximální míře dosáhnout kýženého záměru. 7 Obdobný technický princip jako u předchozího snímku. Efekt staví na dlouhé expozici a kytičkované látce, která prostoupila tělo fotografky, jež v průběhu expozice opustila svou pozici. Foto Kay Berger. 8 Realistické zachycení vlastní osoby před zajímavým pozadím patří k častým řešením autoportrétu samospouští. Foto Zdeněk Kocábek. 9 Cyklus autoportrétů Jitky Dědičové vznikal jako spontánní akce, při níž fotopřístroj umístěný na podlaze jakoby asistoval. Živé dynamické záběry byly ve skutečnosti pečlivě komponovány a svíceny. Foto Jitka Dědičová. je jistě velmi zajímavým počínáním z psychologického hlediska. Pokud ho vytváříme pro druhé, mějme na paměti ono známé, že tvář je odrazem života duše a že nás, fotografa, tedy autoportrét nějak reprezentuje. Z technického hlediska bývá často velkým problémem řada rušivých elementů v okolí fotografované osoby, které rozptylují pozornost při čtení snímku nebo i vyloženě ruší. Banální technický problém vzniká při roztřesení snímku, když stativ nebo podklad pro foťák nejsou pevné. Někdy je rozostření záměrem, ale ten musí být ze snímku zřejmý. Samospoušť Samospoušť je zařízení ke zpožděnému spuštění závěrky (nebo její funkční náhrady) po stisku spouště. Expozice nastává obvykle se zpožděním sekund, v některých fotopřístrojích je možné čas zpoždění volit. Samospoušť bývá součástí řešení závěrky, resp. elektroniky přístroje. Dodávaly se však také samostatné samospouště, jež se mohou použít s více typy přístrojů. Od samospouští konstruovaných na mechanických principech typu hodinových strojků přes samospouště s pneumatickým zpožděním se přešlo k samospouštím elektronickým. Samospoušť je možné spustit také bezdrátovým dálkovým ovládáním (viz s. 73). U zrcadlovek je funkci samospouště vhodné volit i v případech expozic s dlouhými expozičními časy, kdy přístroj (nebo fotograf) nemá drátěnou spoušť a kdy se touto funkcí eliminuje vliv roztřesení zrcátka bezprostředně po stisku spouště. O tom, jak pracovat se samospouští, si povíme na straně 73. Každé prostředí má určité technické potřeby. Nicméně je možné univerzálně poradit užívání delšího ohniska objektivu (u formátu kinofilmu od 80 mm výše) a také to, že se často hodí při autoportrétování vtipně využívat odrazných ploch. Stativ je každopádně vhodný, přístroj musí mít technické řešení samospouště. Také u portrétní fotografie platí, že fotograf roste s používanou technikou. Rozsáhlejší vybavení násobí jeho zkušeného může vyspělejší fotografická na jeho zkušenost a odbornost. Pro méně možnosti, ale zároveň klade vyšší nároky výzbroj znamenat i past. 10 Jana Vicanová ke svým autoportrétům použila při následné montáži do série Adobe Photoshop, jednotlivé snímky však vznikly jako výsledek předchozího záměru zcela autenticky. Sériové zpodobnění sebe sama obvykle podtrhuje emotivní vyznění snímku a dává další podtexty (zde například černé plochy bez tváře ). Foto Jana Vicanová. 68 FotoVideo 12/ /2005 FotoVideo 69

4 zvláštními technikami zvláštními technikami neslouží k popisnému svědectví o portrétovaném, ale je jeho uměleckým přepisem, většinou s výrazným emotivním podtextem. Primárně vychází z principu vytvoření samospouští nebo zrcadlení, ale takto vytvořený snímek je dále zpracováván klasickými způsoby mokré nebo digitální fotografie. 11 Technika geláže umožňuje Michalovi Macků zvýraznit pocitový a filozofující charakter jeho autoportrétů. Zobrazení člověka tak zároveň přináší zobecňující úvahy nad lidským údělem, klade otázky po smyslu lidské existence včetně různých mučivých obav. je tu nástrojem skutečné umělecké tvorby. Geláž Michal Macků. Stanoviště fotografa vychází z konceptu celé scény. Mělo by zohledňovat technické podmínky, logiku snímku i to, že fotograf je jak režisérem akce, tak portrétovaným. Stylizovaný autoportrét vzniká v ateliérech, doma i venku, ale popis vzhledu portrétovaného u něho nebývá v prvním plánu. Jde spíše o vyjádření emocí, o nápad, vtip a umění zaujmout. V ateliéru je hlavním nástrojem fotografa umělé světlo, v exteriéru světlo vychází především z daného prostředí a situace. Pro hledání svého přiléhavého výrazu a formy fotograf často experimentuje a vytváří vícero záběrů. Použitá forma by neměla zakrývat autorovu bezradnost a nezvládnutí techniky. Asi největší úskalí stylizovaného autoportrétu spočívá v tom, že snímek nebude pro ostatní čitelný, že bude mít svůj význam zase jen pro fotografa. Portrétní fotograf (a to platí obecně u všech typů portrétů) musí umět zaujmout a v tomto případě i přesvědčit. 12 (Auto)portrét fotografovaný kompaktem Canon G2 na pobřeží Tichého oceánu v Kostarice vznikl v této podobě díky funkci panorama. Čas na snímku dostal vlastně jiný rozměr, přestože jde o sled záběrů vzniklých krátce po sobě. Nejde ani o autoportrét v klasickém smyslu. Foto Petr Dufek a Milan Brejcha. 13 a, b, c, d ování nespočívá jen v popisu vnějšího vzhledu autora snímku, ale může zprostředkovat vyjádření pocitu samotného fotografa v okamžicích fotografické akce. Někdy stačí jen natáhnout ruku s přístrojem, jindy poslouží zrcadlo. Používání dlouhých časů, pohybová neostrost, jiná barevnost, nekonvenčnost pohledu a výřezu to vše vyjadřuje proměnlivost vzhledu a nemožnost vyjádřit jedním portrétem sebe sama. Foto Danica Kovačevič. Fotografova výzbroj musí odpovídat navrženému řešení. Praktická je digitální zrcadlovka s výměnnými objektivy s možností kontroly výsledku a sériovým snímáním, které umožní vybrat nejpůsobivější výraz. U mnohých autoportrétů se dotvoření provádí v počítači. Občas se mohou k záběru použít také fotografické filtry. Profesionál bývá dále vybaven příslušným světelným parkem s přenosnými blesky, stojany, odraznými deskami, deštníky, rozptylovači. Levným kompromisem pro umělé světlo mohou být pro fotoamatéra prosté stojánky na žárovky a odrazná deska. Zajímavý portrét se mnohdy vydaří i s jednoduchými technickými prostředky, záleží na nápadu. 14 byl vytvořen mobilem, poté zvětšen, vytištěn, naskenován a upraven ve Photoshopu. Samozřejmě se to mohlo zjednodušit a úpravy provést hned po načtení. Ale šlo mimo jiné o zvýraznění půvabu pixelnatosti Foto Jaroslava Balcarová. 70 FotoVideo 12/ /2005 FotoVideo 71

5 15 Michala Macků technikou gumotisku. Jaké používáte fotopřístroje? Pentacon Six na formát negativu 6 6 a Mamiyu Super 23 na 6 4,5 a 6 7 cm. Pro práci s velkým formátem negativu pak reprografickou kameru REPROMASTER 2001 Agfa Gevaert pro negativy do cm. Jaké objektivy? Biometar 2,8/80; Flektogon 4/50; Sonnar 2,8/80 a sadu objektivů Mamiya Sekor 3,5/100; 6,3/50; 5,6/150 Jaký používáte stativ? Těžký studiový stativ vlastní výroby. Jaký fotomateriál? Film používám ILFORD FP4 plus 125. Kromě toho různé reprografické velkoplošné materiály a emulze vlastní výroby. S jakou osvětlovací technikou pracujete v ateliéru? Používám studiové zábleskové zařízení výkonu Ws. Kromě toho všechno možné od stolní lampy po halogenové trubice, podle potřeby rád improvizuji Jakému pozadí dáváte přednost? Při svém způsobu práce nepotřebuji pozadí v pravém slova smyslu, v praxi to znamená většinou bílé nebo průsvitné pozadí. Technika pro fotografování autoportrétů Michal Macků (*1963 v Bruntále) vystudoval technologickou fakultu Vysokého učení technického v Brně a Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Vedle vlastní fotografické techniky, kterou nazývá geláž a která se dnes stává oceňovanou i ve světě, se zabývá též historickými fotografickými postupy a v poslední době také konzervováním fotografií. je jeho velké téma. Můžete přiblížit svou techniku geláže? Jedná se o přenos exponované, vyvolané a ustálené černobílé fotografické emulze za mokra z původního nosiče, reprografického filmu, na papír. Emulze je ve stavu přenosu velmi jemná, tvárná a transparentní a umožňuje snadné přetváření, vrstvení, destrukci a kombinaci obrazových prvků do nových kompozic a souvislostí. Co soudíte o vztahu analog versus digitál? Asi nebudu se svým názorem nikterak originální, praxe ukazuje, že ani nelze jinak. Digitální fotografie postupně vytlačuje a spíše již vytlačila klasickou fotografii; je lacinější, méně pracná, dává okamžitý výsledek s neomezenými možnostmi editace s návazností na reprografickou praxi. A i kvalitou rozlišení a barevného podání ji rychle dohání; v některých oblastech již předčila. Digitální proces v praxi jednoznačně vítězí Tak proč se zabývat analogovou, já raději užívám termín chemickou, fotografií? Možná je to v tom slově chemický, alchymický. V angličtině chemistry má také přenesený význam jako záhadný proces či tajuplné dění. Paradoxně digitální fotografie tím, že na sebe vzala všechny ty praktické úkoly, dala klasické fotografii punc výjimečnosti a rukodělnosti. Završilo se tak asi definitivně uznání fotografie jako umění, o které od svého vynálezu usilovala nyní tedy i po formální stránce. V současné době se zabýváte jako jeden z mála fotografů u nás také konzervováním fotografií. Co vás k této práci přivedlo? Souvisí to přímo s tím, o čem jsem se právě zmínil. Láska k fotografickému procesu, manipulace s otiskem světla do materie fotografie nejenom jako zobrazeni, nositel informace, ale fotografie jako objekt, artefakt, který má také povrch, strukturu, lesk, pevnost a barvu papíru. Důležitý je i proces vzniku a historie, které zanechávají stopy na povrchu i ve vnitřní energii díla a dávají mu nové významy a souvislosti. Takové úvahy mě postupně vedly od geláží dále k historickým fotografickým technikám heliogravuře, platinotypii, gumotisku a v poslední době zejména k uhlotisku. Tato technika v kombinaci s geláží mě opravdu velmi zaujala. A práce se starými fotografiemi a také jejich konzervování je toho jenom logickým důsledkem. Tvorba Michala Macků je na Některé rady 1 by měl navodit představu, co jím chce fotograf o sobě říci nebo co obecného chce vyjádřit. Tato představa může být mnohoznačná, může mít více významů. 2 Důležitý je také myšlenkový soulad mezi vyobrazením a atributy (doplňkovými předměty), které jsou u fotografa v záběru. 3 Soulad oblečení s pozadím je také nesmírně důležitý. Pozadí by buď nemělo přehlušovat portrét, mělo by být tlumené a nevýrazné, nebo by naopak mělo být jasnou (myšlenkovou) součástí kompozice. 4 Pro tváře i postavy je lepší používat středně dlouhé ohnisko objektivu (ekvivalent ke kinofilmu 105 mm), krátké ohnisko deformuje zejména nos. 5 Zobrazovaná postava nebo tvář nemusí být vždycky uprostřed kompozice, jiné umístění může působit zajímavěji a dynamičtěji. 6 Tvrdé světlo zvýrazňuje vrásky, měkké je potlačuje. 7 Fotografování autoportrétů venku je vhodnější při zastíněné obloze a k ránu nebo v podvečer, nevhodné je na plném slunci. 8 Odrazná deska, držená pomocníkem, odráží světelný zdroj do tváře a vedle přisvětlení příslušné partie změkčuje kontrast. Používání odrazné desky je vhodné nejen v kombinaci s bleskem. 9 Tradičně se u portrétů používá malá hloubka ostrosti. 10 Líčení, které bývá obvyklou součástí portrétování, v případě autoportrétů z pochopitelných příčin ustupuje do pozadí. Nicméně lesk pokožky, zejména třeba na nose, nepůsobí dobře. Lesky se mohou vymatovat pudrem, což je jednodušší než to pak pracně provádět ve Photoshopu. Jak pracovat se samospouští Při práci se samospouští u přístrojů s nastavením automatického ostření se nesmí v okamžiku stisku spouště stát před fotoaparátem, který by v takovém případě nezaostřil správně. Přístroj totiž ostří v okamžiku stisku spouště, nikoliv až těsně před vlastní expozicí po daném čase samospouště. Vhodné je zaostření zablokovat na předpokládanou vzdálenost. Samospoušť lze po spuštění zrušit; jak to udělat, říká návod. Po navolení funkce samospoušť a stisku závěrky zazní obvykle zvuková signalizace, která se v posledních 2 3 sekundách zrychlí, přičemž světelná kontrolka z blikání přejde na souvislé svícení. Po dobu činnosti samospouště bývá zobrazen na LCD panelu přístroje odpočet v sekundách, které zbývají do okamžiku vlastní expozice. Jak pracovat s dálkovým ovládáním spouště Zvláště u autoportrétů může být výhodné tisknout spoušť, aniž by fotograf musel stát u fotopřístroje. Můžeme jednak využít speciální dlouhou spoušť, která tak učiní na pneumatickém principu, jednak můžeme pracovat s dálkovým ovládáním. Běžné bezdrátové dálkové ovládání může ovládat fotopřístroj ze vzdálenosti obvykle do 5 metrů. Fotopřístroj je nutné podle návodu nastavit na samospoušť s indexem dálkové ovládání. Potom se poodejde do určeného limitu vzdálenosti, přičemž je nutné si uvědomit, že ovládání se děje zepředu fotopřístroje. Vysílač infračervených signálů se nasměruje na senzor dálkového ovládání fotoaparátu a stiskne ovládací tlačítko. Rozsvítí se indikátor samospouště a za určenou dobu, například za dvě sekundy, se zhotoví snímek podle daných parametrů. Při práci s ovládáním pod některými typy zářivkových světel může nastat problém v komunikaci. Fotografování v souvislém režimu není pomocí dálkového ovládání obvykle možné. Doba po expozici pro nastavení parametrů dalšího snímku pomocí dálkového ovládání bude trvat několik sekund, u formátu RAW možná déle než 10 sekund. Materiál připravil Pavel Scheufler Fotografové jsou uváděni u jednotlivých snímků. Transformace vlastní podoby 16 (ze strany 71) v pointilistickém duchu v programu PhotoLine. Mnoho jedinců není spokojeno se svým vzhledem. Dříve se fotografovali lidé v převlecích, v současnosti se mohou jejich fotky měnit v počítačových programech. Může jít o zábavu, nebo také o psychologický či sociologický experiment. Existuje bezpočet programů, které umožňují měnit vzhled. Stařičké programy jako Kai`s Photo Soap 2, Kai s SuperGoo, Flo přinášely spoustu radostí. Některé novější mají i vědecké zaštítění a dokážou rychle změnit podobu třeba na Asiata nebo přetvořit portrét tak, jak by ho namaloval Modigliani. 72 FotoVideo 12/ /2005 FotoVideo 73