evropský sociální fond v ČR evropský sociální fond v ČR Obsah

Transkript

1 Obsah Obsah...3 Úvod Praktické vyučování na středních odborných školách a středních odborných učilištích Praktické vyučování a jeho role ve vzdělávání Odborný výcvik Učební praxe Odborná praxe Cvičení Délka praktického vyučování Praktické vyučování vykonávané u zaměstnavatelů Praktické vyučování bez učitele odborné výchovy Praktické vyučování s učitelem odborné výchovy Cíle praktického vyučování Hodnocení praktického vyučování Odměna za produktivní činnost vykonávanou žákem Situace na úrovni praktického vyučování v posledních 20 letech Analýza situace praktického vyučování v Jihomoravském kraji Doporučení ke zkvalitnění praktického vyučování SWOT analýza problematiky praktického vyučování Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Průběh realizace praktického vyučování Role v systému praktického vyučování Učitel praktického vyučování Vedoucí praktického vyučování na pracovišti Žák Administrace průběhu realizace praktického vyučování Hospitace

2 Úvod 3.Komplexní hodnocení průběhu praktického vyučování Klasifikace výsledků praktického vyučování Stupeň 1 (výborný) Stupeň 2 (chvalitebný) Stupeň 3 (dobrý) Stupeň 4 (dostatečný) Stupeň 5 (nedostatečně) Faktory ovlivňující průběh a výsledky praktického vyučování Teorie je základ Výběr pracoviště rozhoduje o účelnosti praktického vyučování Přizpůsobení se podnikovému prostředí Výstupy z praxe nejsou samoúčelné Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v rámci praktického vyučování Požadavky na bezpečnost a zdraví při práci a hygiena práce Problematika bezpečnosti při realizaci praktického vyučování Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a ochranných oděvů a obuvi Obsah školení v oblasti BOZP Evidence spojená s BOZP Řešení nestandardních situací v rámci praktického vyučování Kniha úrazů Záznam o úrazu Hlášení úrazu Legislativa problematiky BOZP při realizaci praktického vyučování...41 Závěr...43 Přílohy...44 Zdroje...76 Tato metodika byla vytvořena v rámci realizace projektu Nauč se a uč a zabývá se postupy realizace praktického vyučování žáků ve středním vzdělání. Projekt Nauč se a uč (reg. č. CZ.1.07/1.3.10/ ) je realizován v Jihomoravském kraji za přispění dotace z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR. Základními cíli tohoto projektu jsou: seznámit učitele odborných a technických předmětů ze středních odborných škol a středních odborných učilišť s novinkami v oblasti využívaných technologií, navázat spolupráci mezi školským a firemním sektorem, stanovit pravidla, na nichž bude dlouhodobá a fungující spolupráce mezi školským a firemním sektorem fungovat, rozvít kompetence a dovednosti učitelů odborných a technických předmětů, seznámit učitele odborných a technických předmětů se zahraničními novinkami v oboru a s příklady dobré praxe z oblasti spolupráce školského a firemního sektoru v zahraničí, rozšířit povědomí o projektu mezi co největší množství cílové skupiny. Tato metodika je výchozím materiálem pro realizaci praktického vyučování žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť primárně zapojených do projektu. Předpokladem ovšem je, že využitelnost nezůstane pouze v rámci zapojených škol a na ně navázaných partnerských společností, ale že bude rozšířena také mezi další školy a zaměstnavatele v regionu a stane se tak dlouhodobě prospěšným dokumentem, který povede ke zlepšení situace na poli praktického vyučování. Je zde nutno připomenout, že Metodika realizace praktického vyučování je všeobecným dokumentem, který není schopen obsáhnout všechna specifika systému realizace praktického vyučování, která jsou na úrovni jednotlivých škol řešena zcela individuálně. Proto je k ní třeba přistupovat pouze jako k návodnému popisu, jak může systém realizace praktického vyučování vypadat. 4 5

3 1. Praktické vyučování na středních odborných školách a středních odborných učilištích Zákon č. 331/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen školský zákon) v aktuálním znění vymezuje tři stupně středního vzdělání, které se dále dělí na obory označené kódy. Ty rozlišují jednotlivé obory dle stupně vzdělání, charakteru přípravy a obtížnosti studia. Obory členíme do kategorií vzdělání (velké písmeno v kódu oboru, u některých i následující číslo) a do skupin oborů dle obsahové příbuznosti (první dvojčíslí v kódu). Stupně vzdělání jsou: a) střední vzdělání Střední vzdělání získává žák po ukončení vzdělávacího programu v délce 1 či 2 let v denní formě vzdělávání. Tento stupeň neposkytuje výuční list ani maturitní certifikát. Patří sem následující obory: J Střední vzdělání bez maturity i výučního listu Obory označené J jsou 2leté obory určené např. pro žáky bez studijních ambicí a jsou ukončeny závěrečnou zkouškou. Výstupem je pak závěrečné vysvědčení. C Praktická škola Obory označené C jsou 1 a 2leté obory pro žáky s těžšími a kombinovanými formami zdravotního postižení. Tato příprava není profesní a je zaměřena na jednoduché pomocné činnosti ve výrobě a službách a na osvojování základních dovedností pro život. Výstupem je vysvědčení. b) střední vzdělání s výučním listem Střední vzdělání s výučním listem získává žák po ukončení vzdělávacího programu v délce 2 či 3 let v denní formě vzdělávání nebo zkráceného studia pro získání středního vzdělání s výučním listem. Patří sem následující obory: H Střední odborné vzdělání s výučním listem Obory označené H jsou 3leté obory středních odborných učilišť. Absolventi po ukončení získají výuční list a mohou pokračovat ve studiu v nástavbových oborech a získat tak i maturitní vzdělání. 6 7

4 E Nižší střední odborné vzdělání Obory označené E jsou 2 nebo 3leté obory, jejich nároky na všeobecné i odborné složky vzdělání jsou snížené. Tyto obory připravují žáky pro výkon jednoduchých prací v dělnických povoláních a ve službách. Výstupem je výuční list. Tyto obory jsou určeny pro absolventy speciálních základních škol a žáky, kteří ukončili povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku základní školy. c) střední vzdělání s maturitní zkouškou Střední vzdělání s maturitní zkouškou získá žák po úspěšném ukončení šestiletého nebo osmiletého gymnázia, vzdělávacího programu v délce 4 let v denní formě vzdělávání, vzdělávacího programu v délce 2 let v denní formě vzdělávání či zkráceného studia. Patří sem: M Úplné střední odborné vzdělání s maturitou (bez vyučení) Obory označené M mají profesní charakter a trvají 4 roky v denní formě vzdělávání. Absolventi získávají maturitní vysvědčení a mohou pokračovat ve vyšším odborném vzdělání či vysokoškolském. L/O Úplné střední odborné vzdělání s vyučením i maturitou Tyto obory připravují žáky pro náročná dělnická povolání a nižší řídící funkce. V denní formě vzdělávání trvají 4 roky a jejich součástí je odborný výcvik. Absolventi získávají maturitní vysvědčení i výuční list a mohou pokračovat ve vyšším odborném či vysokoškolském vzdělání. L/5 Úplné střední odborné vzdělání s vyučením i maturitou (nástavbové studium) Obory označené L/5 jsou určeny pouze pro vyučené absolventy tříletých oborů. V denní formě trvá toto vzdělání 2 roky. Návaznost oborů je stanovena vládním nařízením. Absolventi získávání maturitní vysvědčení a mohou tak pokračovat v dalším vzdělávání. K Úplné střední všeobecné vzdělání (v gymnáziích) Obory označené písmenem K poskytují neprofesní vzdělávání a připravují absolventy pro studium na vyšší odborné či vysoké škole. Gymnázia dělíme na: o 4letá K/4 přijímáni jsou žáci po ukončení 9. ročníku základní školy, o 6letá K/6 přijímáni jsou žáci po ukončení 7. ročníku základní školy, o 8letá K/8 přijímání jsou žáci po ukončení 5. ročníku základní školy. P Vyšší odborné vzdělání v konzervatoři Obory označené písmenem P představují 6leté umělecké obory, do nichž jsou přijímáni žáci po ukončení 7. ročníku základní školy, a 8leté v oboru tanec, do nichž jsou přijímáni žáci po ukončení 5. ročníku základní školy. Absolventi získávají vysvědčení o absolutoriu v konzervatoři a diplom absolventa konzervatoře. Za svým jménem mohou uvádět označení diplomovaný specialista (DiS.). Vzdělávání lze ukončit i vykonáním maturitní zkoušky po 4. ročníku, v oboru tanec po 8. ročníku. Vzdělávání ve střední škole se dle školského zákona člení na: teoretické vyučování, praktické vyučování, výchovu mimo vyučování. Praktické vyučování se člení na: odborný výcvik, cvičení, učební praxi, odbornou nebo uměleckou praxi, sportovní přípravu, a to podle jednotlivých oborů vzdělání. Odborná nebo umělecká praxe a sportovní příprava může být uskutečňována také v rámci školních prázdnin (např. u oborů týkajících se zemědělství či cestovního ruchu, kdy z organizačních důvodů nelze praxi uskutečňovat v průběhu školního vyučování), a to po dobu stanovenou rámcovým vzdělávacím programem. 8 9

5 Podíl praktického vyučování je bohužel v některých případech snižován, a to i u učebních oborů, v nichž je praktická část nedílnou součástí studia. Tento vývoj je navíc kontraproduktivní, neboť požadavky zaměstnavatelů na absolventy jsou zaměřeny na zručnost, samostatnost, schopnost kvalitně plnit zadané pracovní úkoly, umět pracovat se stroji a zařízením apod., tedy na dovednosti, které žák získává právě při praktickém vyučování. 1.1 Praktické vyučování a jeho role ve vzdělávání Praktické vyučování je uskutečňováno buď ve školách a školských zařízeních (pro žáky prvních ročníků), nebo na pracovištích fyzických a právnických osob, jež mají oprávnění k činnosti, která souvisí s daným oborem vzdělání, a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání v rozsahu stanoveném v 65 školského zákona a 12 vyhlášky MŠMT č. 13/2005 Sb. Dle uvedené vyhlášky má smlouva obsahovat minimálně: a) druh činností, které bude žák při praktickém vyučování vykonávat, b) místo konání praktického vyučování, c) časový rozvrh praktického vyučování, délku a den zahájení, d) počet žáků, kteří se praktického vyučování zúčastňují, e) poskytování nástrojů a nářadí používaných při praktickém vyučování, způsob dopravy žáka do místa výkonu praktického vyučování, f) způsob odměňování za produktivní práci, g) opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, vč. Ochranných opatření, která musí být přijata, zejména s uvedením osobních ochranných pracovních prostředků. Na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení Zákona č. 375/2011, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. V oborech vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání s výučním listem, je praktická zkouška z odborného výcviku součástí závěrečné zkoušky spolu s písemnou a ústní zkouškou Odborný výcvik Odborný výcvik spočívá v osvojování si základních dovedností, činností a návyků, zhotovení výrobků, ve výkonu služeb či ve výkonu prací, jež mají materiální hodnotu. Je realizován v rámci vyučovacího předmětu. Jeho rozsah je stanoven týdenním rozvrhem vyučovacích hodin. Vyučovací hodina je školským zákonem stanovena na 60 minut. Vyučovací den nesmí být v prvním ročníku delší než 6 a v dalších ročnících delší než 7 vyučovacích hodin. Odborný výcvik probíhá v odborných učebnách škol a školských zařízení nebo na pracovištích fyzických a právnických osob. Ve školách a školských zařízeních je vyučován učiteli odborného výcviku, na pracovištích fyzických a právnických osob je veden a dozorován pověřeným zaměstnancem této fyzické či právnické osoby, tzv. instruktorů, kteří mohou současně vést nejvýše 3 žáky Učební praxe Učební praxe je realizována v rámci vyučovacího předmětu. Její rozsah je stanoven týdenním rozvrhem vyučovacích hodin. Vyučovací hodina je školským zákonem stanovena na 45 minut. Učební praxe probíhá v odborných učebnách škol a školských zařízení nebo na pracovištích fyzických a právnických osob. Ve školách a školských zařízeních je vyučována učiteli praktického vyučování nebo učiteli odborných předmětu, na pracovištích fyzických a právnických osob je vedena a dozorována zaměstnancem této fyzické či právnické osoby, tzv. instruktorem Odborná praxe Odborná praxe se provádí v rozsahu, který je stanoven týdenním rozvrhem vyučovacích hodin. Vyučovací hodina je školským zákonem stanovena na 60 minut. Souvislá odborná praxe probíhá v rozsahu dvou až čtyř týdnů souvisle, může probíhat i rozděleně (obvykle v rámci časové rezervy stanovené učebními dokumenty). Souvislá odborná praxe probíhá ve školách, školských zařízeních a na pracovištích fyzických a právnických osob. Ve školách a školských zařízeních je vyučována učiteli praktického vyučování nebo učiteli odborných předmětů, na pracovištích fyzických a právnických osob je vedena a dozorována zaměstnancem této fyzické či právnické osoby, tzv. instruktorem

6 1.1.4 Cvičení Cvičení je praktickou částí vyučovacího předmětu a jeho rozsah je stanoven v učebním plánu počtem týdenních vyučovacích hodin. Vyučovací hodina je školským zákonem stanovena na 45 minut. Při cvičení si žáci ověřují a prohlubují teoretické poznatky, nacvičují a získávají příslušné dovednosti. Cvičení probíhá v odborných učebnách školy pod vedením učitelů odborných předmětů nebo učitelů praktického vyučování. 1.2 Délka praktického vyučování Délka praktického vyučování je různá v závislosti na tom, zda se jedná o maturitní či učební obor. Odlišnosti se vyskytují také na úrovni jednotlivých oborů. Délka praktického vyučování u maturitních oborů má spíše symbolický charakter a v této oblasti je především problém praktického vyučování. Žákům druhých a třetích ročníků studujícím učební obory spadající do středního odborného vzdělání s výučním listem (H) a nižšího středního odborného vzdělání (E) se v rámci školního roku střídá týden teoretického vyučování s týdnem vyučování praktického. Toto rovnoměrné rozložení teoretické a praktické přípravy dává žákům dobré předpoklady pro seznámení a sžití se s podnikovým prostředím a reálný rozvoj praktických dovedností. Toto samozřejmě platí pouze, pokud přístup všech zúčastněných osob, resp. subjektů, je zodpovědný a praktické vyučování tak plní svou podstatu. U čtyřletých maturitních oborů rozlišujeme tzv. učební a odbornou praxi. Učební praxe je vykonávání praktických činností ve škole žáky všech ročníků v rozsahu daném školními vzdělávacími programy (dále jen ŠVP) v rámci pravidelného vyučování. Odborná praxe je souvislá praxe vykonávaná u zaměstnavatele pod vedením učitelů či zaměstnanců těchto zaměstnavatelů (tzv. instruktorů) žáky všech ročníků v rozsahu za rok. Odbornou praxi žáci často vykonávají v průběhu jarních měsíců (např. v rámci maturitních zkoušek vyšších ročníků) či letních prázdnin. Dopolední vyučování praktického vyučování začíná nejdříve v 7 hodin, odpolední končí nejpozději ve 20 hodin. V odůvodněných případech pak může ředitel školy stanovit počátek dopoledního vyučování pro žáky druhých, třetích a čtvrtých ročníků na 6 hodin a konec odpoledního vyučování na 22 hodin. Pro druhé hodině odborného výcviku konaného ve škole či školském zařízení je zařazena přestávka v délce 25 minut. Pokud je odborný výcvik nebo odborná praxe vykonávána na pracovištích fyzických a právnických osob, jsou přestávky žáků shodné se zaměstnanci těchto osob, a to v souladu ustanovením zákoníku práce. Mladiství mají nárok na přestávku nejdéle po čtyřech a půl hodinách nepřetržité práce. Tyto přestávky nejsou započítávány do doby trvání vyučovacích hodin. Ve smyslu zákoníku práce, který se vztahuje na žáky při praktickém vyučování, na základě školského zákona je počet hodin praktického vyučování v denní formě vzdělávání max. 7 hodin denně a celkový počet hodin praktického vyučování může být max. 35 hodin týdně. 1.3 Praktické vyučování vykonávané u zaměstnavatelů Praktické vyučování realizované u fyzických a právnických osob se uskutečňuje na základě smluvního vztahu mezi touto osobou a školou. Součástí smlouvy jsou také učební osnovy. Tyto jsou upraveny takovým způsobem, aby byl v rámci hodinových dotací na praxi splněn předpis daný ŠVP. Úpravy provádí učitelé odborného výcviku. Žáci, jejichž obor patří do skupiny H a E je ve smlouvě mezi školou a zaměstnavatelem zakotven bod, který zaměstnavatele zavazuje řídit se tematickými plány dané školy. Také je ve smlouvě zakotveno, že škola má možnost žáka přezkoušet každé čtvrtletí, pokud není zřejmé, že je tento tematický plán žákem plněn. V takovém případě žák 3 5 dní nepracuje u zaměstnavatele, ale má tzv. odbornou konzultaci v dílně školy, kde se potřebným dovednostem doučí a následuje jeho přezkoušení. Návrh smlouvy o zajištění praktického vyučování mezi školou a fyzickou či právnickou osobou je uveden v příloze tohoto dokumentu Praktické vyučování bez učitele odborné výchovy Žáci jsou u zaměstnavatelů pod dohledem pověřeného pracovníka fyzické nebo právnické osoby, tzv. instruktora či odborného garanta, u níž odbornou praxi vykonávají. Ten je do této funkce určen dohodou o pověření do funkce odborného garanta. Tento pracovník řídí práci jednotlivých žáků, kontroluje je a hodnotí. Jeho náplň práce u fyzické nebo právnické osoby je totožná či příbuzná se studijním či učebním oborem žáka, samozřejmě s ohledem na specifické podmínky daného podniku

7 1.3.2 Praktické vyučování s učitelem odborné výchovy Tento způsob praktického vyučování znamená, že v daném podniku pracuje celá skupina žáků pod dohledem učitele odborného výcviku. V jeho kompetenci je hodnocení žáků, většinou po dohodě s pracovníky podniku, a to vč. finančního ohodnocení žáků. 1.4 Cíle praktického vyučování Spojení výchovy a vzdělávání s praxí, důsledné osvojení příslušných dovedností, osvojení si odborné terminologie, využívání technologické dokumentace, osvojení a dodržování technologických postupů, získání schopností využívat vědomosti v praxi, doplnění a upevnění vědomostí a dovedností získaných v rámci teoretické výuky, rozvoj samostatnosti a kreativity, možnost seznámení se s organizací a činností konkrétního podniku a s jeho provozem, možnost naučit se kriticky hodnotit svou práci, rozvoj komunikace a týmové spolupráce, osvojit a dodržovat zásady hygieny, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany a zásady první pomoci, podpora zájmu o zapojení se do pracovního procesu na studované profesi, zacházet hospodárně s veškerými surovinami a energetickými zdroji, atd. Styčnými body pro realizaci praktického vyučování jsou: 1. rozsah od do, tedy pracovní doba a celková doba trvání praktického vyučování, 3. průběžné a výstupní hodnocení konkrétního žáka, 4. neustálý kontakt mezi podnikem a školou. Největším přínosem systematicky řízeného praktického vyučování je kvantitativní i kvalitativní nárůst odborných i osobních kompetencí žáků. Žák po ukončení příslušné střední školy představuje pro potenciální zaměstnavatele atraktivnější pracovní sílu oproti žákovi, který praktické vyučování nepodstoupil. Po krátkém adaptačně-vzdělávacím procesu u zaměstnavatele se tak stává plnohodnotným a produktivním zaměstnancem, o něž podniky především stojí. Toto je dáno zaměřením podniků na zisk, který jim na základě kvalitativně i kvantitativně hodnotné práce jejich zaměstnanců plyne. Zapracování absolventa, který své praktické vyučování podstoupil v dostatečném rozsahu i kvalitě, je tak časově méně náročné a je tedy vyšší pravděpodobnost, že hodnotu přinášenou zaměstnavateli dříve přenese do své práce. 1.5 Hodnocení praktického vyučování Hodnocení žáka v průběhu praktického vyučování provádí instruktor (odborný garant), který za něj u zaměstnavatele zodpovídá a dozoruje jej. Toto hodnocení je doplňkové k hodnocení celkovému. Průběh praktického vyučování u zaměstnavatele je veden v Deníku evidence praktického vyučování. Do něj je zaznamenáváno také např. školení bezpečnosti práce, výše odměny za produktivní práci apod. Deník žák pravidelně předkládá učiteli odborného výcviku ke kontrole. Na konci pololetí pak instruktor (odborný garant) zhodnotí práci žáka na pracovišti a navrhne jeho hodnocení. 1.6 Odměna za produktivní činnost vykonávanou žákem Školský zákon stanovuje, že pokud žák pro fyzickou či právnickou osobu vykonává produktivní činnost (tzn. činnost, která přináší příjem), vyplácí tato osoba z takto získaných prostředků žákovi odměnu za produktivní činnost. Její výši stanoví zaměstnavatel dle rozsahu a kvality činnosti a může ji také konzultovat s vedoucími představiteli školy. Její minimální výše je školským zákonem stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin na 30 % minimální mzdy. Při jiné délce týdenní pracovní doby nebo v případě, že žák produktivní činnost nevykonával po dobu celého měsíce, je tato odměna úměrně upravena. 2. obsah činností dle osnov konkrétního oboru, 14 15

8 1.7 Situace na úrovni praktického vyučování v posledních 20 letech Celkový obsah vzdělávání byl před rokem 1989 stanoven vzdělávacími dokumenty, které byly vypracovávány na národní úrovni a byly pro všechny školy stejné. Spolupráce se zaměstnavateli byla na úrovni praktického vyučování spíše formální a to z důvodu, že většina podniků byla státní a trh práce reálně neexistoval. Mezi žáky přijímanými ke studiu na střední školy byl dodržován poměr 60 % míst na učilištích a 40 % na středních odborných školách a gymnáziích. Společně s tím umožnila naše republika jako jedna z prvních v Evropě absolventům učilišť možnost získat maturitu a nastoupit tak na vysokou školu. Po roce 1989 bylo praktické vyučování přesunuto do školních dílen a možnost poznání reálného pracovního prostředí tím byla snížena. Spolupráce škol a podniků byla narušena, což vedlo ke zpřetrhání vazeb mezi nimi. Školní vybavení v průběhu let zastarávalo a praktické vyučování tak začalo ztrácet na významu pro budoucí uplatnění absolventů. Na počátku 90. let přebralo odpovědnost za vzdělávání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT). To značně zvýšilo kompetence jednotlivým školám, bylo umožněno zakládat soukromé a církevní školy a střední odborné školství doznalo velkých změn, co se týče struktury i rozmanitosti vzdělávacích příležitostí pro žáky. V průběhu let došlo k formování strategických cílů, vznikaly nové dokumenty, z nich vycházejí konkrétní realizační plány rezortu (např. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha nebo Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku, kde byly stanoveny cíle o spolupráci a partnerství škol a podniků). MŠMT vydává pro jednotlivé obory středního vzdělávání rámcové vzdělávací programy. Tyto základní pedagogické dokumenty vymezují státem stanovený povinný rámec vzdělávání a jsou základem pro hodnocení výsledků vzdělávání. Těmito rámcovými vzdělávacími programy se pak řídí ŠVP, podle nichž probíhá výuka na jednotlivých školách. Dlouhodobým trendem je stagnace spolupráce a komunikace mezi školami a zaměstnavateli. Partnerství, která fungují dlouhodobě, jsou na dobré úrovni, ovšem pouze v omezeném okruhu subjektů. Zájem nově oslovovaných podniků o ovlivňování úrovně vzdělávání žáků na středním stupni vzdělávání je relativně nízký a dosti často vykazuje nedostatečnou míru součinnosti, kdy aktivní zapojení podniků je až při získávání absolventů. Na základě výše uvedeného dochází k tomu, že na trh práce vstupují absolventi, kteří nemají praktické zkušenosti ve svém oboru, a tudíž neodpovídají požadavkům a potřebám zaměstnavatelů na ně kladeným. 1.8 Analýza situace praktického vyučování v Jihomoravském kraji Téměř všechny střední školy v Jihomoravském kraji mají navázánu spolupráci se zaměstnavateli, některé dokonce se zaměstnavateli z jiných zemí. S těmito rozvíjejí aktivity na úrovni realizací praktického vyučování. Spolupráce začíná již při nabídce učebních oborů žákům základních škol, pokračuje jejich podporou během studia, nabídkou individuálních praxí a končí uzavíráním pracovních smluv s absolventy. U studijních oborů převažují jako partneři instituce pokračujícího vzdělávání či instituce veřejné správy atd. Ovšem navazování kontaktů s novými zaměstnavateli, kteří by byli ochotni se aktivně zapojit do praktického vyučování a jejichž přínos by byl opravdu skutečný, je často problematické. I přes toto se školy neustále snaží získávat informace o nových potenciálních partnerských subjektech pro své žáky a následně i absolventy. Jihomoravský kraj má významný ekonomický potenciál, kdy okolí Brna tradičně zaujímá významné postavení v ekonomice kraje díky své průmyslové tradici (na celkové hrubé přidané hodnotě se podílí 28,4 %). Jižní oblast kraje vyniká dalším tradičním odvětvím, kterým je zemědělství (podílí se 1,8 % na celkové hrubé přidané hodnotě). Dále je zde také dosti vysoké zastoupení stavebnictví (9,4 % hrubé přidané hodnoty) a služby se na hrubé přidané hodnotě podílejí 60,3 %. Nejvíce osob bylo na konci roku v Jihomoravském kraji zaměstnáno tradičně ve zpracovatelském průmyslu, následuje velkoobchod a maloobchod, opravy motorových vozidel a stavebnictví. Naopak nejméně osob je dlouhodobě zaměstnáno v těžbě a dobývání, činnostech v oblasti nemovitostí či zásobování vodou, činnosti související s odpady. Co se týče organizační statistiky, bylo k evidováno nejvíce subjektů z oblasti Velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba motorových vozidel, Profesní, vědecké a technické činnosti a Průmysl. Naopak výrazně nejméně ekonomických subjektů bylo z oblasti Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů. Proto je důležité ve spolupráci se mi partnery, tedy zástupci zaměstnavatelů, realizovat praktickou výuku přímo na jejich pracovištích, kde budou žáci zapojeni přímo do reálného pracovního prostředí, a to především v rámci středních odborných učilišť, v nichž praktická výuka zabírá přibližně polovinu vyučovacích hodin

9 1.8.1 Doporučení ke zkvalitnění praktického vyučování Kvalitativní rozvoj systému praktického vyučování v Jihomoravském kraji může být podpořen např. následujícími faktory: 1. Přenos informací mezi podnikatelskou praxí a školním prostředím Jednotlivé formy praktického vyučování nejsou pouhým povinným prvkem středoškolského vzdělání, ale jejich přínos by měl být chápán také jako nástroj pro kontinuální přenos informací mezi podnikatelskou sférou, tedy praxí, a školou, jakožto teoretickou rovinou. Tato výměna informací je tak jednou ze záruk co možná nejkvalitnější přípravy budoucích absolventů a zaměstnanců. 2. Zvyšování morálního kreditu vzdělávání Hodnota vzdělávání, jakožto příprava mladých lidí, budoucích zaměstnanců na výkon povolání, je žáky vnímána velmi rozporuplně. Řada z nich totiž nevidí vzdělávání a jeho výsledek jako cestu k budoucímu spokojenému životu, profesnímu naplnění. Tento fakt nelez přehlížet a je potřeba k němu přistupovat aktivně a řešit jej. Mimo jiné je třeba zatraktivnit vzdělávání právě díky zvyšování hodnoty praktického vzdělávání zajištěním kvalitních praxí, kvalitních komunikací s podnikatelskými subjekty, jejich motivací pro spolupráci se školami apod. 3. Zvyšování kvality technického a materiálového vybavení škol 4. Rozvoj možností získávání profesních osvědčení Různá profesní osvědčení (např. řidičský průkaz vč. rozšíření na nákladní vozidla, traktory apod., osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice dle vyhlášky č. 50/1978 ve znění zákona č. 98/1982 Sb., atd.), která mohou žáci v rámci výuky na středním stupni vzdělání získat, mohou značným způsobem ovlivnit jejich šance, jakožto budoucích absolventů, na získání profesního uplatnění. Navíc pro výkon určitých povolání je získání konkrétního typu osvědčení dokonce nezbytnou podmínkou. Proto má získání takovýchto profesních osvědčení pro žáky mimořádný význam. Jednou z hlavních překážek jejich získávání je však často relativní finanční náročnost, jelikož tato osvědčení vydávají specializovaná vzdělávací zařízení, jejichž služby jsou zpoplatněny. Pokud se však absolvent uchází o zaměstnání a příslušné osvědčení nemá, je to pro případného zaměstnavatele finančně náročné z hlediska nutnosti vysílat jej na školení a přezkoušení. Absolvent je tak z tohoto pohledu nedostatečně připraven a na trhu práce tím znevýhodněn. Zde připadá v úvahu možnost získávat profesních osvědčení v rámci praktického vyučování u zaměstnavatelů, kdy by žáci mohli být zahrnováni do studijních skupin zaměstnanců v případě realizace hromadných školení k získání některých osvědčení. Zde ovšem je potřeba součinnost a ochota právě samotného zaměstnavatele na tuto možnost přistoupit a pomoci tak vzdělávacímu systému, žákům a v neposlední řadě také sám sobě v případě, že by daného žáka chtěl v budoucnu u sebe zaměstnat. Vzhledem k tomu, že část praktického vyučování se uskutečňuje na půdě školy v odborných učebnách, je třeba, aby tyto měly dostatečné materiálové vybavení, s nímž mohou žáci pracovat, a také technické vybavení, tedy moderní přístroje sledující současný technologický vývoj, trenažéry apod. Vzhledem k finanční náročnosti pro danou školu je však sledování novinek a pokroku na úrovni vlastního vybavení velmi problematické a někdy takřka nereálné, což značně ovlivňuje kvalitu praktické výuky, která má právě být nahrazena absolvováním praxe u zaměstnavatele, který si vyšší kvalitu přístrojů může dovolit. Ovšem z hlediska škol je třeba také pracovat na rozvoji kvality praktického vyučování konaného právě na školách a to především pořizováním nových typů učebních pomůcek, jakými jsou např. simulační CNC stroje, tvorbou a inovací nových a stávajících výukových programů pro využití e-learningového prostředí atd

10 1.9 SWOT analýza problematiky praktického vyučování V rámci dosavadní komunikace se zástupci škol i zaměstnavatelů lez definovat základní silné + a slabé stránky, které s realizací praktického vyučování souvisí, a samozřejmě určit také možné příležitosti a hrozby, které jsou s tímto systémem spojeny Silné stránky K silným stránkám systému realizace praktického vyučování můžeme řadit především: pravidelnost konání během celého školního roku, různorodost podniků v regionech a tím i různorodost možnosti realizace praxí, odměna žákům za produktivní práci jakožto motivační prvek pro ně Slabé stránky Slabých stránek má systém realizace praktického vyučování podstatně více než stránek silných. Zde jsou uvedeny ty nejdůležitější: praxe je realizována většinou pouze u jednoho zaměstnavatele, stanovené učební osnovy jsou obtížně naplňovány, praxe jsou krátkodobé, což je neefektivní z důvodu časové náročnosti zaškolení, u zaměstnavatele na žáky dohlíží většinou instruktor či odborný garant, je zde tedy nedostatečný dohled pracovníka školy, produktivita práce žáků během praxe není tak vysoká, jak se očekává, problémy s požadavky kladenými na žáky a představami žáků a jejich přístupem, materiální a technická vybavenost školy pro praktické vyučování je nedostatečná, zaměstnavatelé s menším počtem zaměstnanců nemají dostatek volných kapacit pro umožnění praktického vyučování Příležitosti K příležitostem spojeným s realizací praktického vyučování patří: obsah výuky je přibližován konkrétním potřebám trhu práce díky komunikaci mezi zaměstnavateli a školou, odborníci z praxe slouží žákům jako odborní pedagogové a jejich přínos může být ještě zvýšen jejich návštěvami ve školách přímo v rámci výuky, legislativní zajištění účasti zástupců zaměstnavatelů na závěrečných zkouškách, změna rozsahu a členění praktického vyučování, zatraktivnění praktického vyučování pro žáky, motivace podniků ke zkvalitňování vzdělávání, např. daňovým zvýhodněním, propagací apod Hrozby Hrozby, které jsou spojeny s realizací praktického vyučování, jsou následující: slabá legislativní podpora, což znamená, že chybí právní rámec, který by vymezil odpovědnost a pravomoci jednotlivých účastníků, špatný výběr zástupců zaměstnavatelů pro odborný dozor nad žáky, pokles motivace žáků v důsledku nízké atraktivity náplně praktického vyučování, a to motivace ke vzdělávání obecně i motivace k uplatnění se v oboru, pouhé formální dodržování osnov, špatné zakomponování a nastavení praktického vyučování ve ŠVP, hospodářská recese a s ní spojený pokles zájmu podniků o žáky nejen v rámci praktického vyučování ale i v rámci pracovního uplatnění, nevyjasněná problematika vymezení odpovědnosti účastníků, tzn. škola, podnik, žák, při zajištění BOZP a odpovědnosti za škodu, obava zaměstnavatelů o možnost úniku jejich know-how

11 2. Průběh realizace praktického vyučování Průběh realizace praktického vyučování se na jednotlivých středních školách příliš neliší. Toto je dáno především legislativou, která upravuje praktické vyučování a která se vztahuje na všechny střední školy bez rozdílu, vliv mají také dlouholeté a zažité zkušenosti zástupců jednotlivých škol a v neposlední řadě je to též přístup zaměstnavatelů, který průběh realizace praktického vyučování do značné míry ovlivňuje. Další kapitoly v základu popisují nejvýznamnější aspekty, které souvisí se samotným průběhem realizace praktického vyučování. 2.1 Role v systému praktického vyučování Do systému realizace praktického vyučování vstupuje několik osob, resp. subjektů, které mají samozřejmě také rozhodující úlohu pro následné hodnocení výsledků realizovaných činností. Tato kapitola shrnuje základní kompetence těchto osob a subjektů, které v rámci praktického vyučování figurují Učitel praktického vyučování Jedná se o interního pracovníka školy, který především: vede jednotlivé žáky systémem praktického vyučování, konzultuje se žáky volbu pracoviště, je hlavní osobou při stanovování individuálních cílů žáků, zabezpečuje uzavírání smluv o zajištění praktického vyučování s konkrétním zaměstnavatelem (podpis však zajišťuje ředitel či jeho zástupce), zprostředkovává kontakt mezi oběma subjekty, s odborným garantem řeší vzniklé nestandardní situace, zadává a kontroluje výstupy z praktického vyučování, tzn. Zpráva z praktického vyučování, Deník evidence praktického vyučování atd., a poskytuje žákovi zpětnou vazbu, provádí kontrolu na pracovišti, minimálně 1x měsíčně, provádí individuální hodnocení žáka, 22 23

12 zodpovídá za dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, požární ochraně a hygieně práce, provádí pravidelnou hospitační činnost a vede hospitační záznamy Vedoucí praktického vyučování na pracovišti Vedoucí praktického vyučování na pracovišti zaměstnavatele je pověřenou osobou zaměstnavatele, tzv. instruktor či odborný garant. Tento vykonává následující: přímo vede žáka na konkrétním pracovišti, tzn. zadává mu úkoly a kontroluje jeho práci, plnění konkrétních úkolů, poskytuje mu zpětnou vazbu a hodnotí jej, pomáhá žákovi stanovit individuální cíle na pracovišti, sestavuje s žákem plán praktického vyučování u zaměstnavatele na sjednanou dobu, dle smlouvy o zajištění praktického vyučování, seznamuje žáka s fungováním podniku, s etikou, pracovním prostředím a normami pracoviště, ve spolupráci s učitelem praktického vyučování řeší případné nestandardní a problémové situace, má právo si vyžádat kopie všech vypracovaných písemných materiálů žáka na pracovišti, tj. zprávu z praxe, praktické úkoly zadané školou apod., po ukončení praxe vypracovává písemné hodnocení jejího průběhu na formuláři dané školy (tzv. Potvrzení o absolvování praktického vyučování), jednou měsíčně provádí hodnocení žáka známkou a určuje výši případné finanční odměny Žák Žák si vede Deník evidence praktického vyučování (názvy se v různých školách různí), do něhož zapisuje každodenní náplň práce, odpracované produktivní hodiny, hodnocení odborným garantem, který stvrzuje hodnocení i výši finanční odměny podpisem, žák je povinen docházet na pracoviště v předem stanovený čas a ohlásit se svému odbornému garantovi, žák je povinen dodržovat pracovní dobu, žák je povinen nahlásit absenci v případě onemocnění odbornému garantovi i učiteli praktického vyučování, neomluvená absence má za následek kázeňský postih, žák je povinen seznámit se s organizací a její činností. 2.2 Administrace průběhu realizace praktického vyučování Vyjma žáka samotného, který má na průběh realizace praktického vyučování samozřejmě největší vliv, mají pro administraci průběhu realizace praktického vyučování u zaměstnavatelů velký význam ostatní 2 osoby, které se na jejím průběhu podílí, a to odborný garant a učitel praktického vyučování. Jedním ze stěžejních úkolů těchto pracovníků je správa komplexní dokumentace, která je s administrací průběhu praktického vyučování spojena. Ke stěžejním dokumentům v této oblasti patří, kromě smlouvy o zajištění praktického vyučování, také: evidence docházky a odměn žáka, zpráva o průběhu praktického vyučování, potvrzení o absolvování praktického vyučování. 2.3 Hospitace Hospitace má za úkol odhalit nedostatky ale i klady práce pedagogických pracovníků a řízení výchovně vzdělávacího procesu. Získává informace o úrovni výchovně vzdělávací práce, výsledcích práce výchovných pracovníků i žáků. Jde o zpětnou vazbu, která působí jako regulátor tohoto procesu v praktickém vyučování a má tak nenahraditelné místo v systému řízení škol. Kromě poznávání stavu praktického vyučování a zjišťování rozdílů mezi předpoklady a zkušenostmi tak také ovlivňuje a usměrňuje řídící proces i pedagogické pracovníky tak, aby účinnost a přínos praktického vyučování byly neustále systematicky zvyšovány

13 Základem účinné hospitace je příprava, promyšlenost a vhodné zařazení. Každá hospitace tak musí mít konkrétní cíl, kterému odpovídají formy, metody, prostředky a organizační zajištění hospitace. Každá hospitace má 3 fáze: příprava seznámení s učebním plánem, osnovami oboru a porovnání s rozpisem učiva a koordinačním plánem učitele praktického výcviku. V této fázi zjišťujeme, jak je učitel připraven na vyučování a na podmínky výuky. samotná hospitace jejím cílem je poznat a objektivně posoudit výsledky výchovy a vyučování žáků. Hospitace se provádí většinou kombinací pozorování, ústním či písemným prověřováním a zadáním prověrkové práce. analýza a utřídění získaných poznatků na základě této analýzy je možno kvalitně a účinně ovlivňovat průběh a výsledky praktického vyučování v rámci vlivu na žáky. Hospitační záznam je výsledkem hospitace a podkladem pro analýzu, při níž zjišťujeme podstatu a příčiny pozorovaných jevů a na jejich základě posuzujeme jejich účinek na vyučovací proces. Je-li analýza provedena kvalifikovaně a objektivně, je hodnotným zdrojem poznání a praktických zkušeností. 3. Komplexní hodnocení průběhu praktického vyučování Hodnocení průběhu praktického vyučování, resp. hodnocení žáka při praktickém vyučování, musí být komplexní záležitostí a mělo by vycházet z poznatků odborného garanta, který žáka po celou dobu na pracovišti vede, a také z poznatků učitele praktického vyučování, který žáka vede v rámci praktického vyučování v dílnách školy. K hodnocení by měly být využívány všechny dokumenty, které s praktickým vyučováním souvisí a které jsou součástí této metodiky. Ideálně má hodnocení splňovat tyto základní charakteristiky: komplexnost hodnocení má praktické vyučování obsáhnout jako celek a nemůže být založeno pouze na ojedinělých výsledcích práce žáka, ať již pozitivních či negativních, kterých žák v průběhu praktického vyučování dosáhl, objektivnost hodnocení má být spravedlivé a pro žáka motivující k dalším a lepším výkonům. Žák z něj musí být schopen určit, jaký přístup a výsledky jsou od něj v průběhu praktického vyučování očekávány a jaké v dosavadním průběhu naplnil či nenaplnil, hodnocení nemá být založeno pouze na hodnocení známkou, což může být značně zkreslující. Naopak by mělo být založeno na podrobném rozboru průběhu a výsledků praxe a to nejlépe v rámci osobního pohovoru mezi žákem, učitelem praktického vyučování a odborným garantem. 3.1 Klasifikace výsledků praktického vyučování V současnosti je hodnocení praktického vyučování většinou prováděno známkou dle klasické školní stupnice. Jednotlivé stupně této klasifikace se dají velmi dobře vztáhnout kromě běžné výuky také na výsledky činnosti žáků při praktickém vyučování. Je ovšem potřebné, aby žák získal kromě prosté nic neříkající známky také zpětnou vazbu v podobě osobního pohovoru, kde budou žákovi předložena jeho pozitiva i negativa a možné návrhy zlepšení. Hodnocení by tak mělo mít mnohem komplexnější charakter, který žák jistě více ocení a který mu dá mnohem více, než pouhé jedno číslo. Jednotlivé stupně klasifikace a jejich definice jsou uvedeny níže

14 3.1.1 Stupeň 1 (výborný) Stupeň 3 (dobrý) žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti uceleně a přesně a plně chápe vztahy mezi nimi, žák pohotově vykonává požadované praktické i intelektuální činnosti, žák samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení praktických i teoretických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů i zákonitostí, žák myslí logicky správně, zřetelně se u něj projevuje samostatnost a tvořivost, ústní a písemný projev žáka je správný, přesný a výstižný, výsledky činností žáka jsou kvalitní, žák je schopen samostatné produktivní práce Stupeň 2 (chvalitebný) žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti v podstatě uceleně, přesně a úplně, žák pohotově vykonává požadované praktické i intelektuální činnosti, žák samostatně a produktivně či dle menších podnětů uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení praktických i teoretických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů i zákonitostí, žák myslí správně, v jeho myšlení se projevuje logika a tvořivost, ústní a písemný projev žáka občas vykazuje menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti, kvalita výsledků činnosti žáka je zpravidla bez podstatných nedostatků, žák je schopen samostatně či s menší pomocí produktivní práce. žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic a zákonitostí nepodstatné mezery, při vykonávání požadovaných praktických i intelektuálních činností projevuje žák nedostatky, podstatnější nepřesnosti a chyby dovede žák za pomoci odborného garanta korigovat, v uplatňování osvojovaných poznatků a dovedností při řešení praktických i teoretických úkolů se žák dopouští chyb, žák uplatňuje poznatky a provádí hodnocení jevů dle podnětů odborného garanta, myšlení žáka je vcelku správné, ale málo tvořivé, v jeho logice se vyskytují chyby, žák má v ústním i písemném projevu nedostatky, žák je schopen samostatné práce dle návodu odborného garanta Stupeň 4 (dostatečný) žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatků závažné mezery, při provádění požadovaných praktických i intelektuálních činností je žák málo pohotový a má větší nedostatky, v uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení praktických i teoretických úkolů se u žáka vyskytují závažné chyby, při využívání poznatků pro výklad a hodnocení jevů je žák nesamostatný, v logice myšlení žáka se vyskytují závažné chyby, jeho myšlení není tvořivé, ústní a písemný projev žáka má vážné nedostatky ve správnosti, závažné chyby dovede žák s pomocí odborného garanta opravit

15 3.1.5 Stupeň 5 (nedostatečně) žák si požadované poznatky neosvojil uceleně, přesně a úplně, má v nich závažné mezery, dovednost žáka vykonávat požadované praktické i intelektuální činnosti má velmi podstatné nedostatky, v uplatňování osvojených vědomostí a dovedností při řešení praktických i teoretických úkolů se u žáka vyskytují závažné chyby, při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí žák nedovede své vědomosti uplatnit ani s podněty odborného garanta, žák neprojevuje samostatnost v myšlení, vyskytují se u něho časté logické nedostatky, v ústním a písemném projevu má žák závažné nedostatky ve správnosti, přesnosti i výstižnosti, kvalita výsledků činnosti žáka má vážné nedostatky, žák nedovede chyby opravit ani s pomocí odborného garanta. Podrobnosti hodnocení vycházejí z požadavků rámcových a školních vzdělávacích programů. Kritériem hodnocení je hlavně pochopení principů podmiňujících funkci konkrétních pracovních zařízení a nástrojů, samostatnost a aktivní přístup k problematice, manuální zručnost, dodržování různých technologií a bezpečnosti práce, spolupráce, hospodárná manipulace s materiálem apod. 3.2 Faktory ovlivňující průběh a výsledky praktického vyučování S faktory, které významnou měrou ovlivňují průběh a výsledky praxe, musí být žáci před jejím výkonem adekvátně seznámeni prostřednictvím učitelů praktického vyučování, aby pochopili jejich význam. Především jde o tyto základní faktory: Teorie je základ Před započetím praktického vyučování přímo na pracovišti konkrétního zaměstnavatele je důležité seznámit se v rámci teoretického vyučování s dostatečným množstvím teoretických poznatků, díky nimž může žák vykonávat praktické činnosti a na nichž bude moci při své praxi stavět. Je však také důležité zmínit, že ne vždy je osvojená teorie zcela v souladu s praxí, především kvůli neustálému vývojovému pokroku, různým interním předpisům, praktickým a dlouholetým zkušenostem zaměstnanců podniků apod. Teorie je ovšem primárním stupem pro kvalitní a produktivní práci při praxi u zaměstnavatele. Rozpory mezi praxí a teorií zjištěné přímo v rámci praxe lze chápat jako cenné podněty pro úvahy a diskuzi v rámci teoretického vyučování Výběr pracoviště rozhoduje o účelnosti praktického vyučování Při výběru vhodného pracoviště pro uskutečnění praktického vyučování se žák musí zamyslet nad tím, co jej zajímá, co je pro něj i pro studovaný obor přínosné, čemu by se chtěl po ukončení školy věnovat apod. Na tomto základě je teprve možné vybrat vhodné pracoviště. Při výběru pracoviště je také dobré i o společnosti zjistit co nejvíce relevantních informací, které žákovi s rozhodováním značně pomohou. K hlavním dostupným zdrojům patří jistě internet, ovšem je dobré zapojit také pedagogické pracovníky škol, kteří většinou informace mají, či se zeptat samotných pracovníků konkrétní společnosti Přizpůsobení se podnikovému prostředí Při vykonávání praktického vyučování je třeba, aby si byl žák vědom, že se musí přizpůsobit danému podnikovému prostředí a podmínkám konkrétního provozu či pracoviště, ať již jde o pracovní dobu, vykonávanou činnost, nezbytné pracovní oblečení, ochranné pracovní pomůcky apod.

16 Toto reálné prostředí umožňuje žákům naučit se komunikovat s dalšími pracovníky, zapojit se do kolektivu, spolupracovat a v neposlední řade získat zkušenosti a praktické dovednosti Výstupy z praxe nejsou samoúčelné V průběhu praktického vyučování mají žáci možnost kontinuálně konzultovat své činnosti s odborníky přímo z pracoviště. Právě díky této získané zpětné vazbě dochází k žádoucímu posunu na úrovni odborných dovedností a také ve vnímání sebe sama z pozice vhodnosti pracovní pozice pro budoucí pracovní uplatnění. Po skončení praktického vyučování dochází formou komplexního hodnocení k definování jeho reálných výstupů. V hodnocení by se proto mělo objevit také shrnutí toho, co na úrovni praktického vyučování nejvíce oslovilo konkrétního žáka, jaký posun nastal ve vnímání studovaného oboru a činnosti na úrovni konkrétního pracovního místa apod. Takto postavené hodnocení je pro budoucí profesní uplatnění pro žáka mnohem účelnější než zmiňovaná známka, jakožto číslo, které samo o sobě nic nevyjadřuje. Žáka je vhodné také motivovat, aby si uvědomil, že dobrý praktikant je v podniku znovu vítán a že v budoucnu mu tu může být také nabídnuta dlouhodobější spolupráce, formou dlouhodobé praxe, letní brigády či samotná nabídka pracovního místa. 4. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v rámci praktického vyučování 4.1 Požadavky na bezpečnost a zdraví při práci a hygiena práce Prostory pro výuku praktického vyučování musí odpovídat svými podmínkami požadavkům stanoveným vyhláškou č. 343/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, nařízením vlády č. 93/2012, kterým se mění nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb. Poučení žáků o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a také ověření jejich znalostí musí být prokazatelné. Nácvik a procvičování praktických činností v rámci praktického vyučování musí být v souladu s požadavky právních předpisů upravujících zákazy prací pro mladistvé, tzn. zákoník práce, vyhláška č.288/2003 Sb.). Požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vychází ze souvisejících právních předmětů. Tyto požadavky se vztahují k výkonu konkrétní činnosti v rámci praktického vyučování a kromě toho jsou doplněny také o informace o možných rizicích ohrožení života a zdraví, kterým jsou žáci v rámci praktického vyučování vystaveni, a to včetně informace o opatřeních na ochranu před působením takových rizik

17 4.2 Problematika bezpečnosti při realizaci praktického vyučování Problematika bezpečnosti při realizaci praktického vyučování patří z dlouhodobého hlediska k nejvíce diskutovaným tématům spolupráce mezi podnikatelskou sférou a školami. Je tomu tak i přesto, že je tato problematika řešena v souladu s platnou legislativou a žáci po nástupu do školy absolvují základní proškolení. Diskuze probíhá především v oblastech: zodpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví samotnou, zajišťování osobních ochranných pracovních pomůcek, ošacení a dalšího nezbytného vybavení, zodpovědnost za škody způsobené žáky při výkonu praktického vyučování. Každý podnikatelský subjekt vytváří v rámci své činnosti jistá rizika poškození či ohrožení zdraví svých zaměstnanců. Míra rizika roste v profesích řemeslného charakteru, které jsou převážně spojeny s vyšší fyzickou námahou, prací s nejrůznějšími uživatelsky náročnými stroji a zařízeními atd. Při výkonu praktického vyučování je tak nutné zajistit, aby míra tohoto rizika ohrožení či poškození zdraví byla pro žáky přijatelná, tedy zajistit, aby žák nebyl při výkonu praktického vyučování ohrožován na životě a zdraví. Přestože se tato problematika může zdát jako samozřejmá, je třeba na zaměstnavatele neustále apelovat, aby tuto oblast pracovněprávních vztahů nepodceňovali, jelikož standard péče o bezpečnost a ochranu zdraví žáků při výkonu praktického vyučování jim přináší výhody do budoucna. Jedná se především o podněcování zájmu a motivace žáků o setrvání v oboru a o zájem pracovat v budoucnu v tomto podniku. Toto je důležité především v oborech, které se dlouhodobě potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, kam patří zejména strojírenství, elektrotechnika či hutnictví, a jejichž základní prioritou by právě mělo být zvýšení zájmu a pozornosti žáků. Obecně platí, že za bezpečnost žáka při výkonu praktického vyučování na pracovišti fyzické a právnické osoby zodpovídá právě zaměstnavatel, u něhož je toto praktické vyučování vykonáváno. S tím je samozřejmě spojena také povinnost zaměstnavatele seznámit daného žáka s pravidly bezpečnosti práce na daném pracovišti a konkrétním pracovním místě a zajistit dohled nad tímto žákem pověřeným a kvalifikovaným pracovníkem. Častokrát však dochází k tomu, že zaměstnavatelé přesouvají tuto zodpovědnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP) na školu, ovšem je zde třeba poukázat na fakt, že z pohledu podniku a ochrany jeho zájmů je mnohem výhodnější vzít tuto zodpovědnost za svou. Zaměstnanci konkrétních podniků totiž nejlépe znají specifika svých provozů, vědí, na jaké faktory je třeba především upozornit, na které je třeba klást zvláštní důraz, měli by nejlépe vědět, jak instruovat ostatní k předcházení těchto rizik, která mohou ohrozit bezpečí samotných žáků i jejich okolí, a zabránit tak vzniku nežádoucích škod na majetku dané společnosti. Neméně důležité je také značné zefektivnění činnosti žáků při praktickém vyučování. Praxe je však jiná. Některé školy totiž v rámci standardizovaných smluv o zabezpečování praktického vyučování žáků u zaměstnavatelů zajišťují proškolení v oblasti BOZP sami, jelikož je tak v této smlouvě stanoveno. To s sebou samozřejmě nese řadu nedostatků obecných, např. obecnost školení, tzv. profesionální slepota apod., ale také další negativum, které souvisí se zvyšováním nákladů školy, které bezprostředně nesouvisí se vzděláváním jako takovým. Z těchto důvodů by školy měly na podniky apelovat, aby proškolování v oblasti BOZP bylo vedeno ze strany konkrétního podniku z důvodů výše uvedených. Škola musí v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyhodnotit prevenci a posoudit bezpečnostní opatření. I přesto, že jde o praxi vykonávanou na pracovišti fyzické či právnické osoby, jde totiž stále o výcvik a za zdraví žáků tak zodpovídá právě škola. Ta vede také evidenci případných pracovních úrazů a je zodpovědná za jejich vyšetření. Úraz se totiž nemusí přihodit pouze na pracovišti, ale také cestou na pracoviště, ve skladu či např. při převlékání. 4.3 Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a ochranných oděvů a obuvi Fyzická či právnická osoba, u níž žák vykonává praktické vyučování je povinna zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáka při tomto vyučování a to s ohledem na možné ohrožení jeho zdraví a života, k němuž může při výkonu praktického vyučování dojít. Tato povinnost je mj. upravena také částí zákoníku práce, který se týká poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (ochranné prostředky), pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (mycí prostředky) a ochranných nápojů. Zaměstnavatel, u něhož se praktické vyučování uskutečňuje je žákům povinen poskytnout ochranné prostředky, které žáka chrání před neodstranitelnými riziky či těmi, jež nelze dostatečně omezit technickými prostředky či opatřeními v organizaci práce. Povinnost poskytnutí ochranných prostředků tedy podmiňuje objektivní nemožnost odstranit či dostatečně omezit rizika. Je-li objektivně možné tato rizika odstranit či omezit, nemá zaměstnavatel povinnost žákům ochranné prostředky poskytnout, ovšem nese právní následky nedodržení této povinnosti. K ochranným prostředkům patří také pracovní oděv a obuv, které jsou poskytovány, pokud se praktické vyučování uskutečňuje v prostředí, ve kterém je oděv či obuv vystavena mimořádnému opotřebení či znečištění