dv dti, krom toho docházely k nrpu pobhlice a nevstky. Bartolomj, fará týnský, ml svou Matj, fará u sv. Jana pod Skálou, ml

Transkript

1 . Bila Hora a katolická protireformace. 27 dochovaných zpráv mezi zhýralci asi pední místo. Vysvítá to z toho, že když po nastoupení svého úadu naídil arcibiskup pražský Jan z Jenštejna (r. 1379) pamárnou visitaci arcijáhenskou, objeveny mezi knžstvem v Praze takové zloády a neesti, že až podnes ostýchají se djepisci v širší známost uvésti vše to, co bylo tehdy (samotnými knžími!) zjištno. Na doklad tvrzení svého uvádíme zde jenom nkolik pípad, které" zaznamenává v djepise svém V. V. Tomek, o kterém jist nelze tvrdit, že byl by vi katolickým knžím pedpojatým. Pi zmínné arcijáhenské visitaci bylo ze- 39 fará pražských zaznamenáno še stnáct pro nemravné chování. A že nebyly to poklesky jen malicherné, vysvítá z následujícího: Bartolomj, fará týnský, ml svou souložnici a vedle této docházel i do domu, v nmž byly pechovávány n e v s t k \ Matj, fará u sv. Jana pod Skálou, ml souložnici Kateinu Vídeku, s níž ml dv dti, krom toho docházely k nrpu pobhlice a nevstky. ds; Fará u sv. Ondeje byl karbaník, hrál v^kostky, pil a pechovával zlodje.!^j Fará Koj a ta u sv. Jana v Podskalí ml v eejný*hamp ej s, kde pechovával tyry až osm nevstek. Vedle toho chodil hrát

2 28 Jan Diviš: v kostky na Staré Msto, kde nkolikráte všechno prohrál a byl obrán i o odv, takže dvakráte ho napadnul rychtá staromstský nahého na ulici. A ke všemu tomu inili si >dstojní«ti pánové velice pohodlnými povinnosti své vi farním osadníkm. Zastávání úadu jim sveného bylo pro n prací píliš obtížnou, a proto dávali fary své do nájmu, ne chávajíce za sebe sloužiti mše i jiné obady vykonávati pachtým, tak zvaným stídníkm. Byl-li však dotený pachtý práv takovým jako jeho pán, tu stávalo se, že v nkterém kostele sloužila se mše dvakráte, nejvýše tikráte do roka. Nad takovýmto hospodástvím se ovšem zbožní vící nemálo pak horšili. Nemén pkn jako u nižšího vypadalo to i u duchovenstva vyššího. Do domu kanovník na Hradanech docházely tém veejn známé nevstky. Biskupové a arcibiskupové byh více rytíi, váleníky a lovci nežli knžími. Více na koni nežli u oltáe. V klášteích mužských i ženských bujely neesti všeho druhu. Pohíchu, že práv tento lan z Jenštejna, který tak mnohoslibným zpsobem zahájil svou funkci arcibiskupskou, nejen nieho (krom zmínné visitace) nepodnikal k náprav mrav svých podízených, nýbrž pokládaje knze za povýšeného nad ostatní

3 Bílá]Hora a katolická protireformace. 29 stavy, neváhal asto chrániti i knze nejzvrhlejší, a tak místo nápravy se nemravnost mezi knžstvem jen ješté stále více stupovala Ȧ píinou veškeré této neesti bylo práv veliké bohatství církevní. Souasn s rozmáhajícím se blahobytem církevník pibývalo pak i tch, kdož se stavu knžskému vnovali ani ne tak z lásky k úadu tomu, lako spíše vzhledem k vyhlídce na pohodlný i veselý život. Ze bylo v té dob o pastýe»dobrých«oveek hojnou mrou postaráno, vysvítá z toho, že bylo v Praze samotné 44 kostelu farních, 18 mužských a 7 ženských klášter. Pi kapitule svatovítské bylo 300 duchovních, na Vyšehrad asi 100 Celkem vypoítává Tomek, že bylo v Praze na 1200 knží. A bohatství církve bylo opravdu pozoruhodné. Arcibiskupství pražské mlo v držení asi 400 vesnic a mst, jež byly mu poplatnými. Pouze píjem na penzích obnášel u arcibiskupství toho ron na 3000 kop groš, což rovná se asi korun, na dobu tehdejší, kdy cena penz byla znan vyšší nežli dnes, píjem to pímo obrovský. Vedle toho musili však poddaní odvádti i dávky v plodinách, které namnoze daleko pevyšovaly dávky na penzích. A vedle všeho toho musili poddaní vykonávati pro vrchnost svou i robotu po urité dny v roce.

4 30 Jan Di : Jenom malá ást tak zvaných»svobodník<, kteí se z povinnosti té vykoupili, -byla jí sproštna. Slušné jmní mla i kapitula pražská. Z klášter nejbohatší byl bevnovský, který ml v držení svém pes 100 vsí a msteek. Krátce eeno, tém jedna tetina zem eské náležela dle Vlka duchovenstvu a statky a píjmy jeho se ješt stále množily odkazy zbožných vících, kteí lou íce se se svtem, pokládali za nejvhodnjší, aby si»nebe«zakoupili tím, že hojn pamatovali na otce duchovní nebo na kláštery, jimž ukládáno, aby byly v nich konány modlitby za jejich híšné duše. Tento vzrst církevního bohatství vyvolával však netajenou hokost mezi šlechtou a knžstvem, nebo bohatlo-li duchovenstvo, pirozen chudla šlechta, která nemén potebovala mnoho penz na rzné rytíské zábavy, kratochvíle i válená tažení. Prostý lid byl na tom ovšem nejhe, nebo odírán byl ode všech. K celkovému pochopení pomr nutno ješt podotknouti, že následkem vzmáhajícího se obchodu s cizinou vzrstalo i bohatství mšák, kteí velice rádi stavu se do ad panstva, mnohdy i nad šlechtu se vyvyšujíce. Z toho povstávaly rzné spory mezi uroze-

5 Bílá Hora a katolická protireformace. 31 nými pány a opatrnými mštníny, ehož zase velmi dobe dovedli využitkovati eští vladai. Karel IV. i Václav IV. byli páteli m- šák, ponvadž nejvíce od nich mli. Následek toho byl, že šlechta vidla se býti zkracována na svých výsadách a nevrazila na krále, což mlo za následek i asté ptky pán s králem. Zejména Václav IV. zažil toho hojnou mrou, jsa po dvakráte vznm šlechty. Z toho, co jsme uvedli, vysvítá jasn, že lelormaní hnutí v Cechách prýštilo z n- kolika rzných pramen, a že ti, kdož je v poátku podporovali, inili tak s rznými úmysly, oekávajíce od nho nejen obrodu života duchovního, nýbrž i odstranní všeho zla, které jejich osobních zájm se dotýkalo. Zájmy ty, dle píslušenství stoupenc reformace k jednotlivým tídám, byly ovšem rzné a rznost ta objevila se záhy po smrti Husov. Rznorodé zájmy dají se jenom po jistou dobu a za jistým úelem sluovati. Jakmile úel ten je dosažen, uvolují se svazky, které píslušníky rzných vrstev k sob poutaly, a nastává chladnost, ano i pímé nepátelství u dívjších spojenc. To nejzetelnji ukázalo se ve hnutí husitském a zavinilo také v dob dosti krátké jeho naprostý úpadek, který dovršen byl bitvou u Lipan.

6 32 Jan Diviš: Na poátku eského hnulí reformaního byli jak obecný hd, tak valná ást eských uenc, šlechta, ano i král (Václav IV.) za jedno v tom, že teba obmeziti moc církve a pracovati k náprav pomrii i mrav ve zpychlé církvi. Jakmile však opravdu podailo se moc knží obmeziti a naproti knžim nemravným postaviti umravnlé hlasatele reformace, tu každá ze jmenovaných vrstev obmýšlela uplatnit zájmy stavu svého, což posléze vedlo i ku zejmému nepátelství a rozdlení národa eského na dva velké tábory, které poprvé stetly se v bitv u Lipan, podruhé pak na Bílé Hoe, a tehdy ovšem již za pomr naprosto zmnných, ale pro duševní vývin národa eského tím osu':!- njších.

7 Bila Hora a katolická protireformace Mistr Jan Hus. jeho zápas s ímskými, utrpení i skon A nemáme v úmyslu podrobn líiti zde život a psobení mistra Jana Husa, nelze pece pejíti jen ledabyle pes osobu muže toho, která jest vlastní osou celé eské reformace a jejíž hrdinná smrt byla vlastní píinou veliké djinné epochy národa e- ského. Nežli postoupíme k líení dalšímu, máme za povinnost pedeslati nkolik struných dat historických k osob Husov s vztahujících. Hus narodil se a pesn zjištno to není asi v r v nepatrné jihoeské osad kraje Pracheského, po níž i jméno své Jan z Husince po tehdejším zvyku pijal. Pozdji zobecnlo jméno Hus, snad z pezdívl<y vzniklé, kterého posléze i on užíval Po odbytých školách v Prachaticích odebral se na vysoké uení pražské, kde Bfá Hnra. 3