ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA

Transkript

1 ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA roník XXI, 2010,. 4 K podobám obytného paláce na hrad Nístjce Krkonošskému stedovkému hradu Nístjce (cca 480 m. n. m, okr. Semily) byla v minulém plstoletí ( ) vnována odborná pozornost ídce, pouze temi výzkumy. Nejvtší podíl zkoumání byl vnován paláci a pestože nešlo o nijak rozsáhlý przkum, dá se íci, že co dodnes po archeologické stránce o hradu víme, pochází ze zjištní z roku Tento pedobraz poznání hradu také pinesl nkolik nepesností, které se v odborné literatue smle penášejí podnes. Tento píspvek je však zamen výhradn jen na nejzazší skalní blok s hradním palácem. Komunikace mezi dvma bloky Zadní hrad nístjského hradišt, kde se palácový obytný objekt nacházel, je tvoen pomrn masivním skalním sukem se sráznými stnami. Patrn ze strategických dvod došlo k jeho umlému rozdlení na dva bloky relativn mlkým pseudopíkopem. Tento píkop, resp. umlé pedlení, totiž není obranným prvkem jak jej známe z jiných lokalit, ale svou funkností navádí pocit spíše jakési symbolinosti nebo druhotné užitelnosti. Pravdpodobn ml také za úkol plnit jinou funkci než úpln izolovat oba skalní bloky, jak je patrno z nedokoneného tesání k pat skály. Vlastní komunikace mezi obma bloky a zadního hradu s nádvoím však není zcela doešena pro nedostatek odborného výzkumu. Pesto se všichni autoi patiné literatury shodují na vnitním komunikaním ešení zadního hradu pomocí mstku spojujícího oba skalní bloky, což se také na první pohled zdá logické. Vtšinou je mstek hypoteticky veden v úrovni podlažního horizontu, emuž by také odpovídala i srovnatelná výška obou plošin. Oproti tomu jej teba R. Vojkovský nezvykle interpretuje jako souást prchodu mezi stešním zakonením lemu cimbuí dvou objekt (obr. 1). Analogii s Vojkovského verzí paláce s cimbuím bychom nejblíže hledali v 23 km vzdušnou arou vzdáleném hradu Chojníku (díve Kynast, poblíž obce Sobieszów v Dolním Slezsku) na severní stran Krkonoš. To by ešilo jednak problém nevýrazné hloubky oddlujícího píkopu a zvyšovalo tak jeho úinnost, a na druhé stran by se tím pístup do vlastního paláce ásten vyhýbal sklepení (tzv. cistern), které se neprakticky nacházelo v úzkém prchodu hned za vstupem (viz dále). Pemysl Špráchal 49 Originální hypotetická rekonstrukce paláce zakonená cimbuím vychází z pedpokladu, že si ásten izolovaný palácový komplex musel v pípad napadení hradu v otázce obrany vystait sám i bez hlavní bergfritové vže. Ta byla schopna svou pasivní obranou zaštítit pouze útok ze severozápadní pístupové partie, nikoliv však zabránit útoku z pední ásti vnitního hradu. O jisté uzavenosti a existenní samostatnosti zadního hradu s palácovou budovou nemže být pochyb, již ze samotného charakteru dispozice hradišt. V tom se také tém jednoznan shodne mj. i odborná literatura. 1) L. Svobodu to dokonce svedlo k ponkud absurdnímu zaazení Nístjky mezi hrady s plášovou zdí. 2) Pokusy o hmotovou rekonstrukci paláce V minulých desetiletích bylo vypracováno nkolik hypotetických podob vzhledu celého hradu vetn rzného ešení palácové budovy, proež by bylo vhodné se zde o nich alespo krátce zmínit. Pravdpodobn nejstarším pokusem o hmotovou rekonstrukci hradu je plastický model V. Hladíka z let vystavený ve Vlastivdném muzeu ve Vysokém nad Obr. 1: Nístjka, zadní hrad (kresba R. Vojkovský 2001).

2 Jizerou, jemuž dlal dlouhá léta editele. Dodnes mu lze vytknout jen nepíliš detail (obr. 2). Nedlouho nato ( ) vypracoval vlastní návrh také editel libereckého muzea, archeolog dr. J. Kaván. Jeho verze již mén respektovala pdorys celého hradišt, o to pesnjší je odborné zamení práv hradního paláce (obr. 3), kam také soustedil svj archeologický výzkum. Ostatní podoby vzhledu paláce ve stávající literatue nijak nevyboují ze vzhledu prezentovaného J. Kavánem v letech nebo pímo užívají jeho kresebnou rekonstrukci. Pro zajímavost mžeme ješt uvést proporn a situan nezdailé rekonstrukce student archeologie P. Malínského a V. Krátké 3) nebo podobu v souasné dob šíenou Sdružením pro záchranu hradu Nístjky na informaních cedulích. Obr. 2: Nístjka, zadní hrad (model V. Hladíka pekreslený J. Špráchalovou 2000). Záhada ozdobných oken Dnes sice na Nístjce nenalezneme žádné architektonické detaily umlecké hodnoty, podle nichž by bylo možno urit pesnjší dataci hradu, ale tém legendární se stala již památná vta prof. Aug. Sedláka, že ped lety bylo na paláci vidti ozdobná okna, ale ta od mládeže bujné otluena. 4) V souasné dob ani nelze urit, kde se alespo pibližn mohla okna nacházet. Osobn se o uvedených informacích domnívám, že i profesor Sedláek ve své dob již vycházel pouze z konstatování znalých obyvatel hradního okolí, než že by byl pímým svdkem existence pozstatk tchto oken, pokud nkde neležela voln pohozená ostní. R. Vojkovský tato okna ztotožnil s architektonickou výzdobou písemn nedoložené hradní kaple, kterou hypoteticky situoval do severovýchodní ásti hlavní palácové budovy. 5) Tomuto tvrzení by mohl nasvdovat i stav pozstatk budovy za posledních zhruba sto let, ovitelných pomocí fotografické dokumentace. Kolem roku 1900 vzniklo nkolik snímk hradu. Vtšina z prvních fotografií byla zveejována formou obrazov dlených okénkových pohlednic, asto i s opakujícím se tímtéž zábrem (v letech bylo vydáno se zábrem hradu minimáln 8 druh pohlednic). Autorm bez Obr. 3: Nístjka, palác (kresba J. Kaván 1961). výjimky bohužel stál za vdk jen zábr relativn zachovalejšího torza bergfritu. Pesto vznikly minimáln dva snímky celého hradišt jeden na konci 19. století, vystavený roku 1895 na Národopisné výstav eskoslovanské v Praze a druhý o nkolik let pozdji na poátku 20. století. Ve srovnatelné dob druhého snímku tedy z prvního desetiletí 20. století, existuje ješt zábr paláce od mostu, stojícího pímo pod hradem. Tuto nevelkou kolekci dokumentan vhodného materiálu obohacují ješt dv celková vyobrazení K. Liebschera ( ). Z porovnání tchto vyobrazení se souasným stavem zícenin paláce vychází najevo vysoká pravdpodobnost správnosti Vojkovského lokalizace onch záhadných ozdobných oken, zmínných A. Sedlákem. Na severovýchodní stran pivrácené k Jizee lze zaznamenat celkovjší zachovalost základového zdiva, které bývalo mnohem vyšší. O jeho destrukci jsme zpraveni vesms ze zdroj dr. Kavána. 6) ástenému narušení a poškození zdiva na této stran dopomohli pedevším dlníci z hradské továrny. Devný pavlaový ochoz Na základ otvor po trámech ve zdi mezi oprnými pilíi paláce zde ml být údajn vestavn devný ochoz. 7) Tuto informaci nejspíš nebude nutno složit dezinterpretovat. Se vší pravdpodobností se nejednalo o otvory po trámech ochozu, ale vzhledem k jejich malému prmru a nepravidelnému rozložení šlo spíše o otvory po devné stavební lešeové konstrukci. Navíc by devný ochoz svým propojením s palácem, zanedbatelnou výškou na dosah od zem a snadnou holavostí pímo ohrožoval bezpenost této nejsteženjší ásti areálu. Proto bude nutné existenci takového ochozu zamítnout. Od této teorie pozdji nejspíš upustil i sám dr. Kaván, protože oproti pvodním rekonstrukcím paláce z let 1959, 1961 na již mírn pozmnných podobách z roku 1979 tuto pavla nezakresluje. 8) 50

3 Nevyužitá sklepní prostora Nístjský palác byl nevelká budova obdélného pdorysu s pistavnou obvodovou hradbou kolem pilehlého nádvoí pibližn trojúhelného pdorysu. Pro absenci stavebního místa na prostorov omezeném skalním bloku bylo nutné palác dispozin ešit vžovou budovou. Pedpokládají se minimáln ti podlaží. Z dvodu takto vysokého paláce byla jeho nejdelší vnjší strana na jihovýchod zajištna dvma nestejn širokými pilíi, které jsou dodnes nejspecifitjším a stále dominantním prvkem zíceniny hradu (obr. 4). Nejspodnjší sklepní prostoru paláce tvoila píkou dlená 160 cm vysoká místnost, jejíž podlaha a ásten i stny sestávaly z pvodního skalního podloží. Tato prostora však nebyla nikdy za Obr. 4: Nístjka, oprné pilíe paláce z jihu (foto autor). existence hradu využita a provedený archeologický výzkum zde potvrdil pouze do 20 cm silnou vrstvu odštpk stavebního materiálu ze stavby sídla. 9) Pro nkteré badatele bylo toto zjištní píinou údivu. Pesto se domnívám, že dvodem pro takovéto mrhání místem bylo zajištní plnohodnotné obytné místnosti, pro kterou se tento stísnný sklep píliš nehodil. Proto se první podlaží snížilo na úkor sklepa, ímž se docílilo mírného rozšíení a samo se tak ásten stalo jakýmsi suterénem. Bezpístupov uzavený sklep se tak vlastn stal jakousi tepeln izolaní vrstvou k oteplení paláce, jehož výhevnost ve vyšších patrech už zajišovala archeologicky doložená kachlová kamna. Vstup do prvního suterénního podlaží byl veden z pedpalácové plošiny po mírn klesajícím schodišti, jehož zahloubení je dodnes patrné. Nabízí se domnnka, že do druhého podlaží se vstupovalo z téže plošiny pímým vstupem, pípadn po nkolika stupních. Komunikace mezi dalšími podlažími byla bezpochyby ešena vnitními schodišti. Problematika odkrytého nádvoí ped palácem Poslední zdánliv neproblematickou partií je plošina s vytesaným lahvovitým prostorem ped palácem. Dr. Kaván jej ztotožoval s cisternou pro jímání dešové vody a z toho dvodu ešil stavební podobu této ásti hradu prostým oteveným nádvoím, chránným pouze obvodovou zdí, 10) jak je vidt na obr. 3. I když po této zdi není nikde ani náznaku, její šíka byla urena na cca 2 metry. 11) Pi druhém výzkumu roku 1972 byla dokonce zjišována propustnost vody této tzv. cisterny. 12) Pesto se od funkce údajné cisterny v posledních letech upouští a na základ nových studií se její úloha piítá spíše skladovacímu charakteru, popípad obilnici. Ovšem hypotetický Obr. 5: Nístjka, pohled z okraje paláce pes domnlý píkop na druhé skalisko (foto autor). vzhled nádvoí uzpsobený odchytu dešové vody petrvává opisován v odborné literatue dodnes. 13) Dvodem, odporujícím možnosti oteveného nádvoí, je mj. také prostá skutenost, že celá pedpalácová plošina není fyzicky uzpsobená k odvádní dešové vody žádným patrným sklonem ani odvodovacím dražovaným systémem. Takovéto nádvoí pomrn malých rozmr, obezdné masivní hradbou na nepropustném podloží, by se brzy jist promnilo v plavecký bazén. Nezastešenost nádvoí by pak také byla píinou zatopení lahvovitého sklepení (ješt he obilnice) zatesaného do skalního podloží a stejn tak by zapíinilo vytopení spodního patra paláce, do kterého vedlo schodišt klesající práv z úrovn tohoto nádvoí. Nezbude do budoucna, než zamítnout tuto neopodstatnnou podobu vzhledu pední ásti paláce a nahradit ji standardním zastešeným prodloužením hlavní palácové budovy. Obr. 6: Nístjka, pohled do paláce na spodu je nevyužitý sklep a obvodní zdi paláce, vyšší místa v rozích jsou oprné pilíe (foto autor). Poznámky: 1) Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad. Praha 1999, s. 380; Prostedník, J.: Záchranný výzkum hradu Nístjky v Krkonoších. In: Castellologica Bohemica 10. Praha 2006, s. 388; Vojkovský, R.: Byli jsme na Nístjce, Posel zpod Žalého 3/2002, s. 21, a další. 2) Svoboda, L.: O plášových hradech. In: Archaeologica historica 20. Brno 1995, s ) Malínský, 51

4 P. Krátká, V.: Hrad Nístjka, hrad Štpanice pokraování studentské vdecké práce, Posel zpod Žalého 6/1992, s. 6. 4) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského X. Praha 1895, s ) Citace v pozn. 1. 6) Vyplývá to ze soukromé korespondence mezi amatérským archeologem V. Šaldou a dr. Kavánem. 7) Kaván, J.: Píspvek k založení hradu Nístjky, Zpravodaj Severoeského muzea, Liberec 1955, s. 10; v letech tuto pavla zakresloval na rekonstrukcích. 8) Kaván, J.: Hrad Nístjka, Krkonoše 2/1979, s. 19, 20. 9) Kaván, J.: Stedovké kachle a keramika z hradu Nístjky, Sborník Severoeského muzea, Historia 2, Liberec ) Citace v pozn. 9, s ) Úlovec, J. Fišera, Z.: Hrad Nístjka, Z eského ráje a Podkrkonoší 14. Semily 2001, s ) Weber, V.: Vysoké nad Jizerou, okr. Semily. In: Výzkumy v echách Praha 1975, s ) Citace v pozn. 11; citace v pozn. 1; Fišera, Z.: Skalní hrady zemí Koruny eské. Praha 2004, s. 156; druhá citace v pozn. 1. Z iniciativy obanského sdružení Terra Tachovia se oživuje tzv. Zlatá cesta (Goldene Strasse), komunikace, která ve stedovku spojovala Prahu s Norimberkem. V úseku Tachov Bärnau byly osazeny tzv. milníky, vlastn pomníky, pipomínající významné postavy s ní spojené. Je jich osazeno již pt Karel IV. v Trnové, Jan Lucemburský v Tachov, sv. Vojtch na kižovatce turistických tras u hájovny Obora, mistr Jan Hus v Bärnau a rytí Kamrovec na lokalit Rychta. Poslední z nich je ve srovnání s ostatními v obecném povdomí osobností takka neznámou. Kdo vlastn byl tento rytí symbolizovaný na pomníku zatím anonymním erbem? O udatném rytíi Kamrovci píše kroniká Bartošek z Drahonic v souvislosti s památnou bitvou u Tachova 4. srpna 1427, v níž pátá kižácká výprava proti husitm utrpla naprostou porážku od polních vojsk vedených Prokopem Holým. 1) Bitva u Tachova však v pravém slova smyslu ani bitvou nebyla, nebo kižáci zaali prchat už po zpráv, že se Prokop Holý blíží. Situaci se pokoušel zachránit vdce kižácké výpravy kardinál Beaufort, jak nás zpravuje dotyný kroniká: Pi tom útku a úprku jim tento kardinál ukazoval prapory, totiž papežský a íšský, i kíž, a vztyil je, aby se na n rozpomnli a neutíkali, a mnoha slovy je napomínal. Nakonec však vida, že nic nepoídí, strhl týž kardinál korouhve, hodil je ped Nmce na zem a prudce jim lál. Jeden rytí pak, eený Kamrovec, zvolal: Nevím, ped kým utíkat, žádného nepítele nevidím! A tak odjel s panem Vilémem ze Švihova do Tachova. 2) Po útku kižáckého vojska ítajícího podle Bartoška jízdních a ješt více pších pikroili husité k obléhání msta Tachova a 11. srpna se jim ho podailo dobýt. Jak praví dotyný kroniká v pekladu E. Kamínkové: Do hradeb prokopali otvory a tmi násiln pronikli do msta. Tam na ulici zabili eeného Kamrovce s padesáti jeho druhy, Nmci i echy. 3) V latinském originále Bartoškovy kroniky je dotyný rytí Kamrovec oznaen jako miles dictus Camrovecz, František Palacký však peložil toto Bartoškovo oznaení jako Komárovec, 4) ímž dal patrn podnt ke spekulacím o pvodu tohoto rytíe z rodu Pešík z Komárova. 5 Více než sto let ped vydáním Palackého Djin však sepisuje barokní genealog Michael Adam Franck von Franckenstein rodopisné dílo o rodu hrabat Voraických z Pabnic s pravým barokním názvem Syntagma historicogenealogicum de ortu, atque progresu illustrissimae et antiquissime domus illustrissimorum dominorum, dominorum S. R. I. Comitum, et Baronum Woracziczkiorum de Pabienicz, vydané v Praze roku V nm se na stran 280 uvádí, že rytí Kamrovec padlý bitv u Tachova patil Kdo byl rytí Kamrovec? Jií Jánský 52 k rodu rytí Kamberských z Kamberka, kteí byli s Voraickými spíznni. Autor píše o dotyném stateném a zbožném rytíi, že byl nejslavnjší ozdobou svého rodu a Kamrovce a jeho statenou kohortu pirovnává ke sv. Mo- icovi a jeho thébské legii. Bohuslav Balbín a další hagiologové pipisovali podle Franckensteina dotyným padlým pi obran Tachova statut muedník katolické církve. 6) Deset let ped vydáním Palackého djin také vychází v Praze VI. díl kompendia známého historického topografa Johanna Gottfrieda Sommera Das Königreich Böhmen statistisch topographisch dargestellt, kde autor uvádí našeho rytíe pod názvem Kamrowetz von Kamberg, aniž by uvedl jeho kestní jméno. V pekladu jeho údaje o Kamrovcovi zní: Akoliv mšané (Tachova) byli vedeni od rytí Kamrovce z Kamberka, Viléma ze Švihova a Jindicha ernína, aby se 16 dní staten bránili, nakonec se museli vzdát na milost a nemilost. 7) O Kamrovcov smrti Sommer nemluví, z obránc Tachova uvádí navíc Jindicha ernína, a tak se zdá, že ml k dispozici ješt jiný pramen než Bartoškovu kroniku. Z pedních zajatc je vedle Viléma Švihovského z Rýzmberka uvádn ješt Jindich Žito z Jivjan. O rodu Kamberských z Kamberka uvádí August Sedláek, že mli v ve znaku ernou orlici na zlatém štít a jako klenot užívali bu kídlo nebo lidskou hlavu. 8) Jejich nominátním sídlem byl Kamberk (v letech Zlaté Hory, okr. Benešov), hornické msteko s tvrzí, kde se nyní v budov bývalé fary nachází rezidua tvrze. František Palacký adil nositele erbu orlice do rozrodu tzv. Janovic, k nímž poítal pány z Janovic a Vimperka, z Kolovrat, ze Žirotína, ze Žáru a další. 9) Kamberští z Kamberka nepatili k nijak movitým zemanm a ped husitskými válkami vlastnili zjevn už jen ást kamberského statku. V letech držel podstatnou ást Kamberka Jan Tožice z Vidova, jenž do rozrodu Kamberských urit nepatil. Vedle nho máme nejasné zprávy o spoludržitelích Kamberka a Hlasiva, k nimž patil i Dalibor z Kamberka, po nmž byla roku 1454 provolána na Kamberku odúmr. Ve prospch krále Ladislava Pohrobka propadalo msteko Kamberk s tvrzí, vesnice Hlasivo, kolatura kostela sv. Martina v Kamberku, platy, pole, louky, lesy a další píslušenství, které drželi ped svou smrtí Otík z Ježova jinak z Veskovic, Habart Lopata z Hrádku a Dalibor z Kamberka a jeho dti. Ve jménu Daliborových vnuk Jana a Mikše a vnuky Doroty protestovali proti provolání jejich poruníci Jan Kníže z Naeradce a Ondej z Naeradce, avšak bezvýsledn. 10) K prbojnjším píbuzným rytí z Kamberka totiž patili vladykové z Chenovic, užívající také predikátu ze Zrue i z Kamberka, nositelé stejného erbu jako Kamberští, 11) z nichž Ctibor a Léva z Chenovic

5 asi od roku 1424 vlastnili Kamberk. Jakým zpsobem se ho zmocnili, je nejasné. Jistým vodítkem nám mže být jejich konfesionáln-politický profil. Vladykové z Chenovic se totiž na rozdíl od našeho Kamrovce záhy pidali k husitm. Léva i Milota peetili už roku 1415 stížný list eské šlechty kostnickému koncilu, 12) bhem husitských válek se Léva pidal k táborskému bratrstvu a jeho bratr Milota na Bohdani byl zase spojencem Pražan a na áslavském snmu roku 1421 byl zvolen za jednoho ze zemských správc. 13) Ze spolumajitel Kamberka byl jist nejvýraznjší postavou Habart Lopata z Hrádku, jenž se svým hradem Lopatou byl v roce 1427 poítán k oporám katolické strany. Práv v dotyném roce probhla zmínná V. kížová výprava, pi níž náš Kamrovec z Kamberka v Tachov zahynul. Zdá se tedy, že husitské války zpsobily mezi vlastníky kamberského statku ostrý ez a mžeme oprávnn pedpokládat, že majetkové zmny na Kamberku probhly spíše násilnou než legální cestou. Kamrovec a Habart Lopata byli z Kamberka vypuzeni a kamberskou tvrz ovládli vladykové z Chenovic. Léva z Chenovic po husitských válkách prodal roku 1437 tvrz a poplužní dvr v Kamberku, rentu 18 kop groš na dvorech v Kamberce a Hlasivu Otíkovi z Ježova, Janu Lopatovi z Hrádku a jeho seste Katein, vdov po Ctiborovi z Chenovic, za 250 kop groš. 14) V torzovité genealogii Kamberských z Kamberka tedy narážíme po Daliborovi z Kamberka na výpadek jedné generace, totiž dtí Daliborových, do níž nejspíše mohl náležet náš Kamrovec. Na Kamberce ješt mla roní rentu dvou kop groš Nabka z Kamberka, kterou po Nabin smrti nárokovala Eliška z Kamberka, snad její sestra. Jako poruník Elišky z Kamberka vystupoval u komorního soudu Kubík z Naeradce, jenž se také nieho nedomohl. 15) Protože jako poruníci Kamberských z Kamberka vystupují ti lenové rodu z Naeradce a Kubík z Naeradce oznauje Elišku z Kamberka pímo jako svou tetu, je zejmé, že tento rod se znakem rže byl s Kamberskými blízce spíznn. Pro úedníci dvorských desek nezapsali jména a poet Daliborových dtí není jasné, patrn to již pro provolání odúmrtí nebylo podstatné. Pízvisko Kamrovec, kterým byl náš rytí obdaen, je etymologickou záhadou. Nejspíše by se mohlo jednat o obdobu zdvojeného predikátu Kamberský z Kamberka, obdobné píklady totiž nalézáme i u jiných eských rod (Malovec z Malovic, Budovec z Budova, Šárovec ze Šárova, Holkovec z Holkova, Krchlebec z Krchleb, Bškovec z Bškovic apod.). Málo pravdpodobné je odvození od staroeského kamel (z latinského camelus), tj. velbloud, i když by tomu napovídal výskyt tohoto pízviska u nkterých len rodu. U potomk Dalibora z Kamberka se totiž v druhé polovin 15. století objevuje píjmení Velbloud ( Velblúd ) z Kamberka, aniž by bylo možné se dopátrat vzniku tohoto unikátního pízviska, jímž se ve staroeštin oznaoval jak velbloud, tak slon. Za vlády krále Vladislava Jagellonského proslul jako zdatný turnajový borec Mikuláš Velbloud z Kamberka, jak uvádí Starý letopisec k roku 1483: Tehdy král Vladislav jel jest z Prahy ped morem do Plzn a tu dvoané poali mu míti. A tu umel jest jeden statený dvoenín, jménem Mikuláš Velbloud, a nebylo znamenitjšího honce v kolbách na všem dvoe králov, a ten byl veliký milovník pijímání tla a krve boží pod obojí zpsobou. A tu v Plzni pi jeho smrti knži protivní usilovali ho svésti, a on než by odstoupil od pravdy boží, radji bez svátosti umel. Proto tu v Plzni poctiv jest pochován. 16) Dotyný Mikuláš byl nepochybn oním Mikšem, vnukem Dalibora z Kamberka, jemuž král Ladislav Pohrobek odepel pretenze na kamberském statku. Ve válce podbradské jednoty s katolickou Tachovsko, lokalita Rychta, symbolický památník rytíe Kamrovce tou nacházíme strakonickou jedno- (foto R. Soukup). Mikuláše z Kamberka na stran zemského gubernátora Jiího z Podbrad, s nímž byl v roce 1453 také na tažení proti Sasku. Nejpozdji roku 1457 je Mikuláš ženat s Kateinou z Osného z nevýznamného zemanského rodu usídleného ve vesnici nedaleko Kamberka. Král Ladislav Pohrobek udlil Katein provdané z Kamberka a její seste Zdince provdané z Bradáova poplužní dvr v Osném s polnostmi a rybníky jako odúmr po jejich bratrovi Petrovi z Osného. 17) Když se Mikuláš roku 1474 neúspšn soudil s Bohušem z Drahobudic o njaké poddané u komorního soudu, je tu uveden s pízviskem Velbloud ( Velblúd ). 18) Od téhož roku je Mikuláš uvádn jako dvoan krále Vladislava Jagellonského a vlastník výstavného Bechyovského dvojdomu na Starém Mst v Praze. V roce 1475 však toto své pražské sídlo prodal za 47 a pl kopy groš staromstskému sladovníku Janovi. 19) Poté spolen s druhou manželkou Markétou, synem Petrem a dcerou Barborou zakoupil roku 1476 na Slovensku od Benedikta Elefánthyho na Lefantovcích statek Somkerek neboli Dínové v bratislavském komitátu. 20) Dvody této koup na území uherského království Matyáše Korvína, s nímž eský panovník Vladislav Jagellonský válil do roku 1478, není jasný. Nespokojenost s dvoanskou službou asi nepipadá v úvahu, nebo Mikuláš do své smrti, jak dokládá zmínný Starý letopisec, v panovníkov služb zstával. Na konci roku 1474 však bylo mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem Jagellonským uzaveno ve Vratislavi pímí až do roku 1477 a práv v této dob dochází k zakoupení Somkereku. K seznámení Mikuláše s Benediktem z Elefánthy mohlo nejspíš dojít na jednání o dotyném pímí ve Vratislavi, kde jednající panovníky doprovázely jejich dvorské suity. Na velkolepém ervencovém sjezdu roku 1479 v Olomouci, kde králové Vladislav Jagellonský a Matyáš Korvín ratifikovali mírovou smlouvu, mohl také stží Mikuláš chybt. Olomoucká jednání byla provázena astými festivitami, mezi nimiž hrály rytíské turnaje pední roli. Na nich nejspíš získal Mikuláš z Kamberka vhlas, o nmž mluví Starý letopisec, a patrn i njaké ceny, které vylepšily jeho finanní situaci. V úedních dokumentech je Mikuláš nazýván Velblúd opt v beznu roku 1481, kdy se úspšn soudil s Annou z Jiínvsi o Tebovtice. 21) Vzniká otázka, zda Mikulášovo pízvisko nesouvisí 53

6 s píbuzenstvím se slovenským rodem Elefánthy, kteí mli ve znaku slona, jenž byl ve staroeštin také oznaován jako velbloud. O pvodu druhé Mikulášovy manželky Margarety se nelze v pramenech eské provenience nieho dopátrat a je možné, že patila do rodu Elefánthy i jejich píbuzenstva. Vzdor Mikulášov proslulosti se jeho potomci majetkov ani hodnostn nijak významn neprosadili. Zstávali až do svého vymení ve stavu rytíském a není nic známo o tom, že by drželi njaký význaný úad nebo hodnost. Souasn s Mikulášem se vyskytuje Npr de Carmberg, jenž roku 1474 spolen s Janem Zoubkem z Caltova obdržel od krále Vladislava odmr v Libkov. 22) Mikulášv syn byl patrn Mikuláš Kamberský z Kamberka, jenž roku 1496 získal od krále Vladislava odúmr v Zajíkov a v Rovné u Pelhimova a vesnici Lhotu u Kout na Táborsku, poté je v roce 1534 uvádn sedním na Jemništi. 23) Otcovo pízvisko užíval ješt Petr Velbloud z Kamberka, v letech držitel Lipniky.. Stejnojmenný syn Petrv užíval již pízvisko Perknovský z Kamberka, podle statku Perknov. 24) Nkteí lenové rodu byli v klientském pomru k mocným panským rodm, jako zmínný Petr, jenž byl leníkem pán z Lipé, 25) a Jiík Kamberský, jenž byl v letech komorníkem nejvyššího kanclée Adama z Hradce a jeho syna Jáchyma. 26) O posledních lenech rodu Kamberských z Kamberka, kteí sídlili již po mšansku v Kutné Hoe, se zmiuje ve svých Pamtech Mikuláš Daický z Heslova. Jan Kamberský z Kamberka pebýval již ped rokem 1612 v kutnohorském Krbcovském dom a vedle toho držel statek Nemojov na áslavsku. V roce 1618 mu zemel v mladém vku jediný syn Bohuslav Karel, ímž se Jan stal posledním mužským lenem rodu. 27) Pidal se ke stavovskému povstání proti Habsburkm a roku 1623 byl potrestán ástenou konfiskací Nemojova. 28) Podle dalších zpráv o Janovi Kamberském je zejmé, že konvertoval ke katolické víe, aby nemusel odejít do emigrace. Poslední záznam o Janovi Kamberském je z roku 1658, kdy seminái jezuitské koleje v Kutné Hoe vnoval 1000 kop míšeských groš. 29) Význanou památkou na manželku Jana Kamberského Markétu Eufemii je barokní kazatelna na tetím pilíi hlavní lodi v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoe. Zlatý nápis na ní hlásá, že ji nechala k vtší sláv boží zhotovit Markéta Eufemie Kamberská rozená z Dobenic roku To už zejm byl Jan Kamberský, možná potomek našeho Kamrovce, po smrti. 30) Poznámky: 1) Podrobn o bitv u Tachova V. Bystrický K. Waska, O vyhnání kižák z ech roku 1427 (Husitské vítzství u Stíbra a Tachova), Plze 1982, naposled J. Jánský, Kronika esko-bavorské hranice II, Domažlice 2003, s. 21 ad. 2) Historia Bartossek seu Bartholomaei de Drahonicz in: Monumenta historica Boemiae, Tomus I., ed. Gelasius Dobner, Praha 1764, s. 155: Quidam vero miles dictus Camrowecz: nescio, contra quem fugere, neminem video inimicum.eský peklad Bartoškovy kroniky je v souboru pramen nazvaných Ze zpráv a kronik doby husitské, Praha 1981, ed. I. Hlaváek, peklad E. Kamínková, s. 231 ad. 3) Zde je nepesný peklad originálu, který zní: ibi in plutea praedictum militem Camrowecz cum quinquaginta ipsius sociis Teutonicis, et Bohemis interfecerunt. Pluteus pípadn pluteum není ulice ale ochranný plot nebo pedprse na náspech fortifikací. Kamrovec a jeho spolubojovníci tedy padli pi obran njakého tachovského opevnní, nikoliv v ulicích Tachova. 4) F. Palacký, Djiny národa eského v echách a v Morav III, Praha 1894, s ) V. V. Tomek, Djepis msta Prahy IV, Praha 1879, s. 390, má správný pevod Kamrovec, zatímco K. V. Zap, Vypsání husitské války, Praha 1868, s. 251, opakuje po Palackém tvar Komárovec. Domnnku o Kamrovci jako píslušníku rodu Pešík Komárova viz Bystrický Vaska, c. d., s. 39, pozn ) M. A. Franck von Franckenstein, c. d., s ) J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen statistisch topographisch dargestellt, VI. Band, Pilsner Kreis, Prag 1838, s. 199: Obwohl die Bürger von der Rittern Kamrowetz von Kamberg, Wilhelm von Schwihow und Heinrich ernín angeführt, sich 16 Tage lang tapfer vertheidigen, so mussten sie sich doch zuletzt auf Gnade und Ungnade ergeben. Peklad autor. 8) A. Sedláek, Hrady, zámky a tvrze Království eského, díl IV., Praha 1933, s. 238, a týž, Atlasy erb a peetí eské a moravské šlechty, sv. 2, ed. V. Ržek, Praha 2001, s M. Kolá v eskomoravské heraldice I, Praha 1902, s. 199, blasonuje orlici Kamberských s ženskou hlavou a A. Sedláek v eskomoravské heraldice II, Praha 1925, s. 143, uvádí orlici s lidskou hlavou jako pvodní rodový znak s tím, že Jií z Kamberka ml r ve štít prostou orlici a hlavu jako klenot. 9) F. Palacký, Djiny národu eského v echách a v Morav, díl I., Praha 1894, s ) Desky dvorské království eského, díl IV, ástka 1, tvrtá kniha provolací z let , ed. G. Friedrich, in: Archiv eský, díl XXXVII, Praha 1941, s ) A. Sedláek, Atlasy erb a peetí, s ) A. Molnár (ed.), Husitské manifesty, Praha 1980, s. 245 a ) M. Kolá, heslo Kamberský z Kamberka, Ottv slovník nauný, 13. díl, Praha 1898, s ) Desky dvorské, díl IV, ástka 1, s ) Desky dvorské království eského, díl IV, ástka 2, tvrtá kniha provolací z let , ed. G. Friedrich, in: Archiv eský, díl XXXVII, Praha 1941, s. 873, 880, 884 a ) Staí letopisové eští in: Dílo Františka Palackého, sv. 2, ed. J. Charvát, Praha 1941, s, ) Desky dvorské, díl IV, ástka 2, s ) V. V. Tomek, Djepis msta Prahy, díl IX, Praha 1893, s. 264; J. arek, Z djin staromstských dom. In: Pražský sborník historický XIII. Praha 1981, s ) Registra soudu komorního, Archiv eský, díl VII., ed. J. Kalousek, Praha 1887, s ) E. Fügedi, The Elefánthy. The Hungarian Nobleman and His Kindred. Budapest 1998, s. 113 a 165, pozn ) Registra soudu komorního, Archiv eský, díl VII., s ) Desky dvorské království eského, díl IV, ástka 2, s ) M. Kolá, c. d., tamtéž. 24) A. Rybika, Doplky k Památkám msta Humpolce, Památky archaelogické a místopisné, díl IV., Praha 1860, s ) Mezi many, které Jan z Lipé propustil 1. ledna 1533 z lenního závazku je uvádn mezi jinými také Petr Velbloud z Kamberka na Lipnice, viz Archiv Koruny eské, sv. 7., ed. A. Haas, Praha 1968, listina 44, s ) M. Kolá, c. d., tamtéž, uvádí Jiíka Kamberského pouze jako komorníka Adama z Hradce, ten však zemel již r a proto musel být Jiík ješt komorníkem za Adamova nezletilého syna Jáchyma. 27) Pamti Mikuláše Daického z Heslova, sv. 2, ed. A. Rezek, Praha 1880, s ) T. V. Bílek, Djiny konfiskací v echách, Praha 1882, s ) T. V. Bílek, Statky a jmní kollejí jezuitských, klášter, kostel, bratrstev a jiných ústav v království eském od císae Josefa II. zrušených, Praha 1893, s ) J. Rohá- ek, Nápisy msta Kutné Hory, Praha 1996, s

7 Válené konfrontace hrad v echách a jejich intenzita ve stedovku Petr Koscelník Obr. 1: Mapa intenzity vojenských konfrontací hrad podle historických pramen (poet hrad / poet konfrontací). 55 Stedovký vojenský konflikt byl charakterizován vojenským tažením. Tažení se skládalo z menších stet, pepad a obléhání pevností. Otevená ádná bitva byla chápána jako vyvrcholení války a v pomru s obléháními byla vzácnou událostí (Contamine 2004, 267). K dosažení kontroly okupované krajiny bylo zapotebí obsazení ústedních opevnných bod. Obcházení tchto sídel mohlo vést k odíznutí možného ústupu, nebo k perušení zásobování akce. Obejití neporaženého centra mohlo také vést k pozdjšímu útoku z týlu. Porážka centra pinášela navíc prestiž, koist, zásoby a demoralizaci obyvatelstva na jeho území a ostatních center (Hill, P. Willemann, J. 2002, 195). Pevnost mohla být dobyta z chodu, pokud se tak nestalo, mohl útoník pistoupit k nákladnému obléhání. Obléhání podléhalo souhrnu pravidel a zvyklostí. Zahájení obléhání bylo dáno najevo výstelem na bránu. Po tomto výstelu byl ponechán obráncm as na kapitulaci. V prbhu obléhání mohla být uzavírána krátká podmínná pímí. Podmínky pímí napíklad zahrnovaly, že obránce nesmí nic opravovat a mnit poty obránc, oblehatelé nesmli mnit pozice v okolí hradu. Kapitulaci obránc doprovázel symbolický akt pedávání klí, který je znázornný napílad i na tapiserii z Bayeaux (Bradbury 2007, ). Archeologické doklady obléhání hrad bývají asto spojovány s historickými prameny. Historické události, jako byly vojenské konflikty, byly v život nkdejších lidí (s výjimkou nkterých skupin populace) perušením zažitého systému bžného života. asto se tak stávají souástí historických pramen. Spolehlivost tchto pramen spoívá v asovém odstupu od konfliktu a jejich zaznamenání je-li zaznamenané nkolikanásobné ústní podání nebo podání oitého svdka (ornej 2003, 30 31). Navíc záleží, od které ze soupeících stran toto podání pochází (Holst Sutherland 2005, 3). Komparace historických a archeologických pramen mže ukázat zcela odlišnou situaci. Píkladem je obléhání hradu Sion v roce Zde se archeologické a historické prameny rozcházejí (Durdík 2009, 497). Opaná situace nastává, pokud písemné prameny nezmiují žádnou vojenskou konfrontaci, akoliv je archeologicky evidentní, jako v pípad hradu Zlenice (Durdík 2009, ; Durdík Hložek Kašpar 2007, 154). Cílem následující analýzy není rozbor historických pramen vztahujících se k jednotlivých obléháním a zhodnocení jejich výpovdní hodnoty, ale snaha o rámcový náhled na problematiku stedovkého obléhání, jako události v ase a prostoru stedovkých ech. Tato analýza byla provedena podle obdobné práce R. Liddiarda, který ji provedl pro území Anglie a Walesu (Liddiard 2005, 70 78). Na základ prací A. Sedláka a T. Durdíka byly v rámci jednotlivých okres zaznamenávány do databáze pípady vojenských konfrontací hrad (Durdík 2009; Sedláek 2000). Vojenskou konfrontací rozumím rzné události, které vzhledem k rznorodosti dat nelze vždy pesn specifikovat. Jedná se o jakékoliv vynucení hradu násilím i pípadnou lstí. Vzhledem k rzné kvalit výpovdi historických záznam je nutné ješt rozdlit konflikt na uchvácení tedy záznam, který pímo nevypovídá o takové události, jakou chápeme pod pojmem obléhání. Krom prostorového a asového urení byly dalšími sledovanými deskriptory: roní období, ve kterém konfrontace probíhala, doba jejího trvání, zmínky o použitých zbraních nebo taktikách pi obléhání a agent (tj. souhrnné oznaení jednotlivc, skupin, nebo institucí, které hrad napadli) celé akce. Do deskripce nebyla zahrnuta obléhání mst, A. Sedláek se rovnž nezmiuje o obléháních na území hl. m. Prahy. Akoliv získaná data jsou nereprezentativní, udávají alespo rámcový náhled na dobývání hrad. Vtšina zaznamenaných konfrontací hrad pochází z období od poloviny 14. do konce 15. století (graf 1). Z této skupiny je patrná nejvtší koncentrace v období husitských válek, druhá vyšší koncentrace náleží válkám podbradským (graf 2). Do mapy jednotlivých okres byly vneseny poty zaznamenaných vojenských konfrontací hrad (obr. 1). Do jednotlivých okres byl ješt íseln vyjáden pomr potu hrad / poet konfrontací. Z mapy je patrné, že zaznamenané vojenské konfrontace hrad byly nejetnjší pi vstupech do zem. V okrese Tachov v západních echách, v okrese Dín a Litomice v severních echách, v okrese Rychnov nad Knžnou ve

8 podzim 11% zima 22% jaro 34% podzim 26% zima 9% jaro 21% léto 33% léto 44% Graf 1: Vojenské konfrontace hrad zaznamenané v historických pramenech vyjádené v ase. Graf 2: Vojenské konfrontace hrad v rozmezí let podle historických pramen. Graf 3: Trvání obléhání podle historických pramen. východních echách. Výraznjší koncentrace se objevuje v okrese eská Lípa. Ta je ale pravdpodobn zpsobena nejvtší hustotou hrad v echách. V jižních echách je nejvýraznji zastoupen okres eské Budjovice, kde je na rozdíl od ostatních zmiovaných okres menší hustota hrad. Ze 137 záznam, které lze oznait jako obléhání, lze zjistit dobu obléhání hradu pouze ve 30 pípadech. Doba obléhání trvala od nkolika dn po nkolik let. Obléhání bylo velmi nákladnou záležitosti a doba jeho trvání záležela na kvalit obraného systému hradu a stavu jeho zásob. Graf 4, 5: Procentuální zastoupení vojenských akcí v roním období. Vlevo: zaznamenané obléhání hrad (n= 93); vpravo: bitvy, bitky stety ve století v západní Evrop (n = 112) (dle Contamine 2004, 267). Hlavním faktorem však byla vle obránc hrad bránit (Durdík 2009, 43). Nejvíce zaznamenaných obléhání trvalo do pl roku (graf 3). Podle klimatických podmínek, za kterých obléhání probíhalo, lze pedpokládat rozdílný výskyt objekt v táborech oblehatel. Ze záznam o obléháních lze u 93 urit roní období, po která se odehrávala. Pro srovnání bylo použit soupis 112 bitev, bitek a stet ze století v západní Evrop (graf 4, 5; Contamine 2004, 267). U obou kategorií je patrná preference letního období. Zimní období je nejmén zastoupené, ale ne v zanedbatelném množství. Rozdíl nastává pi preferenci jara a podzimu. U bitev je preferován podzim, u obléhání jaro. Tento rozdíl je pravdpodobn dsledkem zásobování. Tažení bylo nejlepší uskutenit po sklizni, kdy se táhnoucí vojska mohla zásobovat z místních surovin. Zatímco obléhání hradu, plného erstv sklizených zásob, by bylo neefektivní. Celkem bylo zaznamenáno 137 pípad, které lze ozna- it za obléhání. Archeologicky poznaných a popsaných obléhacích tábor u hrad v echách je 14, což je pouhých cca 10 % z obléhání zmiovaných v historických pramenech. Jak již bylo zmínno výše, nejsou všechna obléhání zaznamenána v historických pramenech. Archeologické poznání obléhacích tábor tak pracuje s mnohem menším vzorkem. Poznámka: Tato práce vznikla jako souást diplomové práce autora (Koscelník 2010). Použitá literatura: Bradbury, J. 2007: The medieval siege. Woodbridge. Contamine, P. 2004: Válka ve stedovku. Praha. ornej, P. 2003: Tajemství eských kronik. Cesty ke koenm husitské tradice. Praha Litomyšl. Durdík, T. 2009: Encyklopedie eských hrad. Praha. Durdík, T. Hložek, J. Kašpar, V. 2007: Pedstihový záchranný archeologický výzkum brány pedhradí hradu Zlenice v roce 2006, Stedoeský vlastivdný sborník sv. 25, Hill, P. Wileman, J. 2002: Landscape of war. The archeology of aggression and defence. Charleston. Holst, M. Sutherland, T. L. 2005: Battlefield archaeology a guide to the archaeology of conflict. British archaeological jobs resource. Koscelník, P. 2010: Analýza prostorových a formálních vlastností obléhacích tábor. Diplomová práce FF ZU. Liddiard, R. 2005: Castles in context. Power, symbolism and Landscape, 1066 to Bollington. Sedláek, A. 2000: Hrady, zámky a tvrze Království eského, I XV. CD-ROM. První elektronické vydání. 56

9 (pokraování z minulého ísla) Hrady Alsaska II Jií Hoza Milan Zikmund Zdenk Sadílek Karel Miklas Haut-Andlau Hrad se nachází na jednom z vrchol Vogéz v nadmoské výšce 451 m, dominujícímu kraji Andlau a Barr. Úzký skalní heben, oddlený od okolí širokým píkopem, posloužil k usazení podlouhlého obydlí. Vnitní prostor je rozdlen do 3 úrovní, oddlených plochostropými podlažími. Pízemí sloužilo jako sklepení, do kterého vedl vstup z východu. Je opateno vysokými stílnami v nikách. Okna jsou orientována na všechny strany, ale nejvíce je jich smrem východním. V 1. poschodí jsou dochována kružbová ostní z ržového pískovce ze 14. století. 1) Haut Andlau interiér paláce (foto K. Miklas). Dva bergfrity rámují palác sevený mezi nimi. Ve spodní ásti jednoho z nich byla vytesána cisterna. To jej pedjímá jako poslední útoišt obránc. Ale Henri-Paul Eydoux si všiml, že role tchto dvou bergrit je spíše symbolická než fortifikaní. Do míst, kam lze eventuáln umístit obléhací stroje, se hrad natáí svou nejdelší stranou, která je navíc opatena poetnými okny. Hrad byl založen rodem, který hrál významnou úlohu ve službách císae od 12. století. Je to prestižní dílo, které má svou nepostradatelnou roli pro poznání staré vojenské aristokracie. Dva bergfrity jsou vidt více, než jeden. Výstavba dvou vží byla tedy projevem moci, nikoliv úelu. Setkáváme se zde s podobným motivem, který se zrodil o nkolik let díve na blízkém hrad Spesbourg. 2) Hrad Haut-Andlau byl postaven okolo r Rudolfem z Andlau, vicedomem biskupa Bertholda ze Štrasburku. V r vojsko z Obernai hrad dobylo, byly vylomeny brány. V 16. stol. byl restaurován pány z Andlau, kteí práv obdrželi hrabcí titul. V letech hrad obsazen Švédy. Haut-Andlau celkový pohled (kresba M. Zikmund). Spesbourg Zíceniny hradu zaujímající konec žulového hebene (452 m), nedaleko od Haut-Andlau. Vystavn byl pravdpodobn nco málo po r pro Alexandra de Dicka, právního zástupce opatství v Andlau. Hrad je potvrzen v r Páni z Andlau se stali jedinými vlastníky v r Opuštn po r Haut-Andlau pdorys (podle díla cit. v pozn. 1). Spesbourg celkový pohled od SV (foto K. Miklas). Stavba zahrnuje tverhranný bergfrit, 2 paláce, které jsou chránny ped možným útokem plášovou hradbou s vyvýšenou štítovou zdí od severu. V 1. poschodí východního paláce jsou v okenních záklencích ješt pozstatky nástnných maleb. Zachovány jsou rovnž ve velmi dobrém stavu kamenné krby. Západní palác byl zboen okolo r Nádvoí obsahuje stavby ze 16. století. 3) 57

10 Dreistein pdorys. Spesbourg pdorys (podle díla cit. v pozn. 1). Dreistein Hrad byl vystavn mezi lety Woelfeflinem z Hagenau na píkaz Fridricha II. Hohenštaufa. K výstavb byla vybrána lokalita v lesích necelé 2 km západn od opatství Mont Saint Odile a hrad byl vztyen na tech skalách, odtud oznaení hradu i lépe hrad západního a východního ( ti kameny ). K stavb bylo využito kamen z jedné z nejvtších megalitických hradeb Evropy, tzv. mur paien, která v délce více než 10 km obkružuje plató vrcholu Mont Saint Odile a s jejímiž pozstatky se mžeme v pírod v této lokalit setkat na mnoha místech v rzném stádiu zachování. 4) Tvoí jí více než monolit rzné velikosti, široká je 1,6 1,8 m a místy dosahuje výšky až 3 m. O jejím stáí se stále vedou polemiky, mohla být postavena bhem 2. stol. ped Kristem, ale také daleko díve, v dob bronzové. Pedpokládá se, že od konce 13. stol. do poloviny 14. stol. je hrad v držení biskupa ze Štrasburku, kdy získává úad na opatství Hohenburg (Saint Odile) a pipojuje východní hrad. V r je listinou doložen pepis majetku císaem Fridrichem III. na rod Rathsamhausen-Ehenweier a témuž rodu další listinou v r 1550 Karlem V. 5) Nikdo neví, zda hrad byl znien, nebo opuštn bhem ticetileté války. Stejn tak velký požár, který vznikl 24. bezna 1546, mohl být dvodem k opuštní hradu. Dreistein pohlednice z po. 20. století. Hrad je rozdlen na dv ásti širokým, do skály tesaným píkopem, na ást východní a ást západní. ást východní má dv ásti; úzký palác a donjon, postavený v nejvýchodnjší ásti staveništ, který má ješt dobe zachované šnekovité schodišt. V paláci jsou zachovány krby, detaily prevet s kanalizací, vedenou v síle zdi a vyúsující u paty zdiva. Východní ást má dobe zachovanou palácovou ást, která se obrací k ásti západní štítovou zdí. Zachovány jsou ti podlaží, ve kterých jsou dobe zetelné detaily krb. V severovýchodní ásti jsou patrny zbytky kruhové vže (fotografie hradu viz na internetu Wikipedia). Poznámky: 1) Salch, Ch. L.: Dictionnaire des chateaux et des fortificationes du moyen age en France. Paris 1978, s ) Mengus, N. Fuchs, M. Rieger, T.: Chateaux forts d Alsace. Barcelona 2001, s ) Citace v pozn. 1, s ) Citace v pozn. 1, s ) Citace v pozn. 2, s. 78. Pokraování píšt. Dobnosti, dodatky, opravy, informace, zajímavosti, ohlasy (Roz)hovory o detektoringu Miroslav Cuper Robert Trnka Rádi bychom touto statí voln navázali na lánek kolegy P. Baierla Nebezpeí detektor, který vyšel v Hlásce. 1/2010. Nechceme však zvednout vlnu zaslepené polemiky z obou stran nesmyslné barikády, kterou mezi sebou archeologové a detektorá- i za mnoho let vystavli. Rádi bychom spíše podali co možná nejúplnjší obraz souasné situace, který by vedl k zamyšlení. Jeden z autor tohoto lánku, R. Trnka, byl ped asem ve vci detektorá velmi nekompromisní a stal se iniciátorem Oteveného dopisu, adresovaného zákonodárným institucím. Dopis byl zámrn velmi tvrd formulován a mezi detektorái zvedl nebývalou vlnu nevole. Ml však také pozitivní úinek, protože rozumnjší detektorái byli ochotni o vci diskutovat a zárove zaali pemýšlet, jak by se zbavili nálepky zlodj a vykrada-. Díky Otevenému dopisu a zejména díky prostednictví kolegy M. ezáe došlo nakonec i k osobnímu seznámení obou autor tohoto lánku a k poznání, že zažité pedstavy o nesmiitelných protivnících (archeolog versus detektorá) je teba výrazn korigovat a to z obou stran. Poj me se tedy stízliv podívat na nejastjší otázky, které se v souvislosti s detektoringem vynoují (pokud mají autoi dosud na vc rozliný názor, jsou jejich iniciály uvedeny v závorkách na konci píslušné vty): 1) Je detektoring špatný? V jeho souasné divoké podob jednoznan ano. Tisíce pedmt mizejí v soukromých sbírkách bez potebné evidence a bez nálezových okolností. Po smrti majitele konívají tyto sbírky v popelnicích, cennjší vci 58

11 jsou obvykle rozprodány (R.T.). Detektoring není špatný, špatní jsou nkteí lidé (M.C.) 2) Detektoring je zakázaný? Není. Žádná výslovná zmínka o detektoringu v našich zákonech neexistuje (nebo alespo nám se ji nepodailo nalézt). Pokud se tedy bude bavit archeolog s detektoráem formou vzájemného pedhazování fascikl s paragrafy které si asto navzájem odporují mohou se jimi leda tak tlouci po hlavách. Díky výše zmínnému chaosu také nelze prakticky detektoráe v pípad narušení archeologické lokality úinn právn stíhat. Volat policii tedy mžete, ale nedivte se, když policisté k takto pedem ztracené bitv ani nepijedou. Také je teba si uvdomit, že detektoring už v souasnosti nelze zákonem zcela zakázat. Mezi lidmi jsou tisíce legáln zakoupených pístroj (dostávají je i dti k Vánocm) a nemálo oban má na vyhledávání kovových pedmt platné živnostenské listy. Zakázat detektoring by s nejvtší pravdpodobností znamenalo mnoho soudních žalob. Navíc, skutené zlodje by to pi bezzubém postihu stejn neodradilo, svj koníek by opustili jen ti slušnjší. V tomto lánku není bohužel prostor na vypisování všech nepímých paragraf, které je možno vztáhnout na problematiku detektoringu. Pípadné zájemce odkazujeme na knihu Píruka amatérského archeologa, kde je tomu vnována celá kapitola. 3) Detektorái cílen nií archeologické lokality? Nkteí ano. Tch, kteí skuten cílen chodí po známých archeologických lokalitách, je odhadem okolo deseti procent. Pro valnou vtšinu detektorá je však historie koníkem. Chtjí objevovat dosud neznámé stípky z minulosti a není tedy v jejich zájmu, aby se informace, obsažené v archeologických nálezech, jakkoli niily. O tom svdí snaha nkterých detektorá o vydávání publikací, nap. o neznámých hrobech z nejrznjších válek, o sestelených letadlech atd. 4) Tvrdý postoj je ešením? Není a nikdy nebyl. Pokud už detektorá do muzea nco pinese, asto bývá (i až dosud býval) oznaen za zlodje a vyhnán. K tomu je poteba dodat, že skutení zlodji nálezy do muzeí obvykle nenosí. Výhržky a oerování vedou jen k tomu, že i slušný detektorá pestane archeology na své nálezy upozorovat. Díky získané špatné zkušenosti od toho navíc odradí i své kolegy. Dle našeho názoru je naopak teba každého rozumného detektoráe podchytit a vysvtlit mu, jak se má zachovat v pípad nálezu archeologicky významného artefaktu. Toto školení je naprosto nezbytné. Detektorái se totiž setkávají na svých toulkách krajinou i s absolutními raritami, které leckterý archeolog zná jen z publikací. Neproškolený detektorá mže velmi dležitý lánek historie nevdomky poškodit nebo zahodit jako pro nho bezcennou vc. 5) Je dobré archeologické lokality kvli innosti detektorá utajovat ped veejností? Zcela a jednoznan ne. V praxi stejn nelze informace o archeologických lokalitách ped skutenými zlodji utajit (žijeme v malé eské republice, tady se všechno rozkecá). Utajování vede jen k tomu, že jediný, kdo se o lokalit nedozví, bývá majitel doteného pozemku. Ten pak lokalitu asto nevdomky poškodí sám pi bžné innosti (je to totiž vtšinou zemdlec, lesník, stavba i stavebník). Je však teba se mít na pozoru ped pedasným zveejováním slibných lokalit nebo skvlých nález, pokud nebyl výzkum ješt dokonen. Archeolog, který chce být vidn se svým nálezem v televizi, si tak pímo íká o noní nájezd skutených zlodj s detektory. 6) Mohou archeologové s detektorái spolupracovat? V uplynulých letech získaly detektory v archeologické obci povst ertovského pístroje. Zejména starší archeologové se jim programov vyhýbali, místo aby využili jejich možností ke zkvalitnní výzkumu. Teprve souasná generace mladých archeolog nabourává toto zažité mínní. Pro valnou vtšinu známých lokalit je však už bohužel pozd. Je teba co nejdíve pekonat klišé o škodlivém pístroji a je nezbytn nutné školit mladé archeology v práci s detektory kov. Pitom je možno samozejm spolupracovat s divokými detektorái, kteí asto získali bhem let nedocenitelné zkušenosti (kdo si nikdy neporovnal rozdíl ve výsledcích práce s detektorem mezi studentem archeologie a zkušeným detektorá- em, nepochopí). S využitím detektoru stoupá výtžnost drobných kovových pedmt pi archeologickém výzkumu asto o mnoho set procent. Teprve pi možnosti shlédnout odbornou práci s detektorem si archeolog pln uvdomí, kolik drobných, ale dležitých pedmt až dosud pi výzkumech unikalo jeho pozornosti! Kvli nefungující komunikaci se v souasné dob bohužel každoron ztrácejí v soukromém držení stovky zajímavých a desítky unikátních artefakt. asto je na vin detektorá, nkdy však i archeolog. I lovk, který nic nepoškodil, ale nap. ímskou minci našel s pomocí detektoru v ornici (tedy v druhotném uložení) se dnes vtšinou bojí o nálezu informovat archeologa, aby nebyl oznaen za zlodje a vyslýchán policií. Je teba, aby se archeologové a úedníci krajských úad i pes trvající legislativní chaos postavili elem k problému a zaali s detektorái poítat. Je teba nastavit jasn daná pravidla, za kterých bude možné od detektorá pebírat nalezené artefakty, pípadn i vyplácet odmnu (nálezné). Tmito pravidly by podle nás mlo být zejména: a) Žádné nebo alespo co nejmenší porušení situace nalezišt. b) Co nejpesnjší zamení místa nálezu (nap. s pomocí GPS) a zaznamenání nálezových okolností. c) Možnost ovení místa nálezu archeologem (tedy žádné zatajování lokalit). d) Odevzdání všech nalezených pedmt i alespo jejich do- asné zapjení odborným institucím pro nutnou dokumentaci, konzervaci atd. Dokud nebude problém volného detektoringu uspokojiv ešen zákonem, je teba se chovat tak, jak velí zdravý rozum. Není dobré vit fámám. Lépe je studovat odbornou literaturu, diskutovat se slušnými lidmi a pokusit se vytsnit mizery. Prozatím bez právní opory však všechno stojí a padá se vzájemnou dvrou. Pozastavení nad publikací o obléhání hradu Lopaty Zdenk Hefner Nedávno jsem zakoupil pknou publikaci o obléhání hradu Lopaty z pera pana M. Novobilského (dále jen pan M. N.) a našel jsem v ní nkteré nedostatky, které m inspirovaly k napsání tohoto píspvku do Hlásky. Po 37 letech nespoetných ovovacích pokus s palnými i stelnými zbranmi jsem o nich nashromáždil velké množství poznatk. Naše i zahraniní literatura se pímo hemží až neuvitelnými rznými nesmysly ohledn palných zbraní stedovku a rznými klišé, pejímanými z jedné literatury do druhé. Jednotliví autoi se rozepisují o používání palných zbraní na základ svých pedstav a domnnek a nikoliv na základ praktických zkušeností a pokus. Mnohé vysplejší skupiny historického šermu, které vlastní njaký ten kus hrubší stelby, poskytnou zasvcenjší informace, než leckterá literatura uvedená na konci knihy o obléhání Lopaty. Není nadto obléknout si stedovký kostým, opásat se meem a vyzkoušet si stelbu kovanou hákovnicí ve stíln hradu. Rychlost nabíjení, poteba manipulaního prostoru ve stíln, dávky prachu, ucpávky, míení, dostel, úinnost, rozptyl stel, atd. A zkusit nabít hrubý kus ráže 20 cm, umístný v dlové stíln hradu a vystelit z nj. Hned poznáte, jak je literatura ryze teoretická. Bohužel, zveejování ostrých steleb z historických dl naráží na problém eských zákon, které takovou stelbu nedovolují. Proto byly pokusy provádny v cizin. Následující lánek je velmi zjednodušeným povídáním o této problematice, kde prozatím zcela zámrn vynechávám adu údaj, s poukázáním na nkteré nedostatky v práci pana M. Novobilského. Pan M. N. na str. 62 své práce uvádí pokus, kdy olovná kule ráže 15 mm byla vstelena hákovnicí z 15 m 15 cm hluboko do deva. Tento pokus neodpovídá stedovké realit. Dále autor poznamenává, že výkon tehdejších zbraní byl mohutnjší. Není to pravda. Byl až o tém polovinu nižší. Autor použil k pokusu zcela jist hákovnici s vrtaným vývrtem na soustruhu. A také nepochybn použil erný prach Vesuvit. Tento moderní prach je vyrábn strojov z istých pesn granulovaných surovin a s pídavky dalších chemických látek (které stedovký prach neobsahoval), zlepšujících okysliování prachu, látek snižujících hydroskopinost prachu, atd. Prach hoí extrémn rychle a oproti stedovkému prachu má o 59

12 Vyobrazení. 71 z knihy M. Novobilského schéma postavení pedpokládaných obléhacích zbraní, smry steleb, vzdálenosti na cíl a rozmístní prakových kamen. Doplnno o ísla objekt a jejich rozmry % vyšší výkon. Pi výrob repliky prachu 15. století po smíchání jednotlivých komponent je teba do smsi pidat vodu (ocet, atd.) a vytvoit kašovitou suspenzi, která se rozproste na ploše a suší se. Výkon prachu je ovlivován kvalitou látek, kvalitou devného uhlí, pomrem tekutin pimíchaných k prachové hmot, tlouškou rozprostené vrstvy prachu, teplotou a dobou vysoušení a zpsobem mletí vzniklé hmoty. Z uvedeného vyplývá, že výkon prachu ovlivuje tolik promnných faktor, že je zcela zejmé, že prachy stedovkých výrobc se musely od sebe znan lišit. A to i jednotlivé várky od jednoho výrobce. Výše uvedené bylo proveno nesetnými mnohaletými pokusy. Dalším problémem pokusu pana M. N. je hákovnice. Pokud si prohlédneme poetné dochované originály hákovnic, zjistíme, že vnitky hlavní nejsou pímé, ale rzn hadovité, což je dané kováskou technologií výroby hákovnic a také umem kováe. V dob obléhání hradu Lopaty ( ) nebyly hlavn hákovnic ješt vrtáky pesn kalibrovány. Vzhledem k prezové i osové kivosti vnitku hlavn musela být kule menší, než prmr vnitku hlavn, aby nedošlo k jejímu vzpíení v hlavni se známými dsledky. Pestože kuli obalíme tsnícím materiálem, dochází k úniku hnacích plyn okolo kule bhem jejího pohybu v hlavni. tyi kované hákovnice ráže 15 mm a délky vývrtu hlavn 27, 51, 65 a 76 cm vystelily na vzdálenost 15 m proti smrkovým trámm celkem 20 ran olovnými projektily. Pak následovalo 24 ran železnými kulemi a dalších 24 ran olovnými a železnými projektily do bukových trám. Trámy pak byly na pásové pile rozezány tsn vedle vstelených projektil. Zatím zde pro nedostatek místa nemohu uvádt tabulky jednotlivých vstel a gramáže prachu. Z nejvtší hákovnice dosáhl nejhlubší vstel olovnou kulí hloubky 7,2 cm, železnou kulí 9,4 cm. Do bukových trám vnikaly kule o tetinu až tém o polovinu mén hloubji. Závrem lze konstatovat, že výkon kované hákovnice s vývrtem dlouhým 79 cm ráže 15 mm, nabité replikou stedovkého prachu je o cca polovinu nižší, než uvedl pan M. N. Vtšina literatury, zabývající se palnými zbranmi stedovku, jejich výkony znan nadhodnocuje a naopak podceuje jejich konstrukci. Na stran 59 obr. 71 osahuje nákresy postavení stelc z kuší a runic s mode vyznaenými chaotickými palebnými smry, naprosto neodpovídajícími stedovké realit. Pedpokládaná stelecká postavení jsou vzdálena od hradu 80, m a dokonce 60 rekordních m. Takových výkon nejsou hákovnice schopny. Navíc stelba vedená vzhru na ochoz hradby, postavené na cca dvacetimetrové skále a dokonce cca 40 m vysoko na ochoz vže je ješt výrazn mén úinná, než pímá stelba. Je teba si uvdomit, že úsová rychlost stely vypálené z kované hákovnice s délkou vývrtu od 16 do 100 cm se pohybuje od 28 m/s až do 115 m/s. Výjimen lze dosáhnout s pebitou hákovnicí až necelých 140 m/s. Pro srovnání hákovnice s hlavní vrtanou na soustruhu, nabitá moderním Vesuvitem, dociluje úsové rychlosti projektilu až 230 m/s. Hranice možností stelného prachu je 250 m/s. Pi tak nízkých úsových rychlostech ztrácí stela vlivem odporu vzduchu a zemské pitažlivosti velmi rychle svoji údernou energii. Odzkoušený prmrný dostel zbran s vývrtem dlouhým 100 cm, kdy kule ješt vážn zraní lovka, je 75 m pi optimální dávce prachu. Vzhledem k rozptylu stel je zásah spíše dílem náhody, než míení. Pi riskantním pebití zbran je možné úinný dostel prodloužit až do 90 m. Praktická využitelnost hákovnic v boji je do 20 m, využitelnost runic s krátkou hlavní a píšal je do 8 m. Obojí jsou dobré zbran pro blízkou obranu objekt. Vedl jsem rzné rozsáhlé ovovací obléhání i obranu hrad, kde se stílelo z runích zbraní výhradn naostro a tak výše uvedené bylo proveno bohatou praxí. Nevím, pro má stanovišt 3, 4 a 8 vedenou domnlou stelbu na válcovou vž. Do výšky cca 40 m na ochoz vže ze vzdálenosti cm runice nedostelí, kuše s obtížnou zasažitelností cíl a ani jedna zbra zdivo vže neohrozí. Dále relikt 87, vzdálený 175 m od hradu, smrován proti vži hákovnice nedostelí, pípadn zde umístné dlo vž se silnými zdmi neohrozí. Relikt 87 ml nepochybn jinou funkci, než stelecké stanovišt. Relikt 88 prakovišt, vstelené projektily z hákovnic. Pi palb z vže je možný dostel z hákovnice k prakovišti, ale bez jakýchkoliv úink. Pozice stelc 1 a 2 situované ve vzdálenosti m od hradu runí palné zbran na ochozy hradeb nedostelí, kuše problematicky. Zkusil nkdy pan M. N. rozestavit papundeklové figuríny na ochozech hradeb a vží a pak je ze vzdálenosti m runicemi a kušemi ostelovat? Já mnohokrát ano. Standardní kuše z 30. let 15. století zasáhne cíl na ochozu hradby ze vzdálenosti 150 m jen výjimen. Nalezené úlomky dvou roztržených hlavní runích zbraní potvrzují pebití zbran z dvodu snahy dostelit k hradu z píliš vzdáleného stanovišt. Postavení stelc. 134, situované cca 35 m za pedpokládanou bombardou. To stelci stíleli odtud

13 z kuší pes hlavy obsluhy bombardy a vzhledem k výšce taras u ní mohli zasáhnout pouze horní ást vže v pedhradí? (Hákovnice k vži úinn nedostelila). Pro tito stelci nepopošli o onch 35 m blíže k hradu a tím nestíleli úinnji a s vtším vertikálním palebným vjíem zpoza taras vedle bombardy? Mám nastíleno minimáln dva tisíce ostrých ran z rzných hákovnic vetn velkorážových a žádná nemla tak velký zptný ráz, aby dokázala hákem štpit kámen (str. 70, dvanáctý ádek). Je jisté, že objekt 134 s naštpeným balvanem ml jinou funkci než stelecké stanovišt. Obdobn i tzv. linie stelc v okopu, který místo aby efektivn obtáel na dostel svých zbraní pedhradí a palác hradu (jak je to zcela bžné v cizin), se od nich vzdaluje tak, že vtšina okopu vetn objektu 135 je mimo úinný dostel runic a ásten i kuší. Je spíše pravdpodobné, že okop a nkteré z domnlých pozic stelc jsou strážní stanovišt, hlídající posádku ped výpadem, útkem a pod. Stelbou tato stanovišt nemohou nijak hrad ohrozit. Navštívil jsem v zahranií tém sto dvacet obléhacích prací. Stanovišt stelc se v cizin nachází rozmístné kolem hradu zásadn na dostel runích zbraní! A to ve vzdálenosti od hradu od 40 do maximáln 70 m. Po dkladné prohlídce relikt pímo na míst okolo Lopaty považuji za odvážné vydávat každou mírn srovnanou plošinku, asto chaoticky a nelogicky azenou, hned za postavení stelc. Usuzovat z pouhých ty nalezených šipek ped stanovištm za stupe nebezpenosti stanovišt pro hrad asi nebude také zrovna nejšastnjší. Ped všemi zahraniními postaveními dl se nachází desítky až stovky projektil, vystelených obránci. V echách, nap. na Petrohrad, bylo nalezeno 447 šipek vystelených obléhateli. Šipek s opanou orientací hrotu, nalezených ped obléhacími postaveními a tedy vystelených obránci, bylo nalezeno 361 kus. Tch nkolik málo kus projektil, nalezených ped rznými obléhacími postaveními na Lopat v pat val a taras mohlo být vysteleno obléhanými pi výpadu. Mže se také jednat o výjimené výstely z ochozu vže, odkud pebitá hákovnice dokáže dostelit m daleko. Kule ale padá za polovinou své dráhy již pevážn vlivem zemské pitažlivosti, bez destruktivních úink. Obdobn s mírn vyšší úinností i kuše (odzkoušeno stovkami výstel na vžích rzných hrad). Skupiny relikt a jsou zcela nezpochybnitelnými postaveními stelby vtší ráže. Obdobná postavení s takto azenými objekty jsou i v cizin a byly v nich umístny i bombardy. Na základ mých dlouholetých zkušeností z ostrých steleb z bombard ráže 54 a 40 cm, hrubých kus ráže 20 a 15 cm, z tarasnic ráže 6, 8 a 11 cm a mnoha dalších dl se domnívám, že dla umístná v tchto postaveních musela mít ráži minimáln 8 cm, hlave dlouhou min. 150 cm a stílet železnými koulemi, aby na vzdálenost m mohla zpsobit na devných ástech hradu njaké škody. V cizin jsou obdobná dla usazována maximáln do 120 m daleko od obléhaného objektu. Na obr. 77 je nakreslena rekonstrukce postavení stelby v objektu Zobrazené dlo takto ve stedovku nevypadalo a bylo by je možné nabíjet pouze z venku, ped tarasem. Pitom se staí podívat na dolní konec stránky, na obr. 78, kde stedovký malí vyobrazil ústí hlavn dostaten daleko od pední desky krytu. Stelec tak mohl nabíjet dlo chránn ped stelami obléhaných, což byl také smysl tarasu. Osobn se domnívám, že nejprve vznikla dla tarasnice postavená mezi dvma tarasy a teprve pozdji dla umísovaná ve srubech dostala název srubnice. Pplk. Eduard Wágner pedpokládal, že název srubnice vznikl až v polovin 15. století. Obdobn i v zahranií se tento název používá po roce Poznámka k válcovým projektilm. Po vystelení z hákovnice se válcová stela pevrací, rzn rotuje, vychyluje se ze své dráhy a doletí výrazn na kratší vzdálenost, než kulová stela. Další test byl provádn hákovnicemi a temi dly do ráže 6 cm. Po pevném uchycení hlavn v testovacím zaízení byl rozptyl válcových stel i a vzdálenost 15 m tak velký, že zbraní prakticky nelze míit a úinky tchto stel na cíl byly výrazn nižší oproti kulovým projektilm. Dle domnnky pana M. N. hvízdavá stela se záezem ani pi rzných úsových rychlostech nehvízdá. A zkušený váleník se zcela jist neposadí na zadek, když okolo nj hvízdne stela. Objekt 127 mže být místem postavení stelby. Nap. v cizin je nasypán stejný objekt ve vzdálenosti 53 m od hradu a výšce v ele 5 m. Výška postavení 5 m umožnila palbu dla jak na hradbu pedhradí, tak pestelováním této zdi ohrožovat jádro hradu. Pi postavení dla na pvodní terén by stelb na jádro hradu bránila ohradní ze pedhradí. Objekt 127 by mohl pedstavovat díky své vyvýšené poloze, vzdálené cca 40 m od hradu, ideální místo pro stelce z kuší a runic a pro instalaci dla. Ovšem za pedpokladu, že obránci Lopaty nemli k dispozici dlo vtší ráže. Velkým problémem práce pana M. N. jsou bombardy. Stílel jsem naostro ze skutených bombard ráže 54 a 40 cm a tím jsem získal nevšední poznatky. Ve vztahu k obléhání Lopaty uvádím strun, co obnáší obsluha bombardy ráže 54 cm, s hlavní dlouhou 161 cm, o hmotnosti hlavn 1863 kg a vyrobené výhradn stedovkým postupem, vetn tavby rudy. Dávky prachu až v desítkách kilogram byly dopraveny do prachové komory dla lopatkami s celkovou manipulaní délkou 170 cm. Pak bylo nutné v pokleku vstrit do hlavn hlavu a run pedtsnit ucpávku prachové komory a pak nabijákem o délce 170 cm ádn dotsnit. Po odnímatelném devném mstku bylo nutné páidly navalit do hlavn 243 kg tžkou žulovou kouli. Jen k výše popsaným innostem je poteba minimáln 170 cm prostoru mezi hlavní a sklopným tarasem! Kouli je nutné utsnit v hlavni tsnícím materiálem a devnými klíny, zatloukanými kladivem okolo koule do hlavn. Bombarda byla zapena proti zptnému rázu obdobn jako na velmi známém obrázku ze Švýcarské kroniky (str. 63, obr. 75). Zárove musí být bombarda zajištna etzy a kly proti nadskakování a pevracení. Pokusn úmysln nezapená a nezajištná bombarda se pi výstelu ásten otoila okolo své osy a zárove pevrátila vzad a vyryla 1,8 m dlouhou brázdu v zemin. Pak se nárazem o vynívající skálu roztíštilo lože, hlave udlala pes skálu další kotrmelec a skutálela se 16 m ze svahu, kde zstala ležet, zaklínna o mohutný buk. Z dalších pokus vyplynulo, jak je mimoádn dležité, velmi dkladn horizontáln i vertikáln zajistit bombardu proti obrovským zptným rázm a nadskakování. Cituji z práce pana M. N.: Bombardy byly ukládané do valového náspu nesoucího ohrazení... se mže nacházet tleso, vybudované pro omezení zptných ráz pi výstelu. A dále:... prrva ve valu mže indikovat místo, kde bylo ústí hlavn. Pedchozí citované vty jsou velmi hrubé omyly. Hlave dla nikdy v žádném pípad nemže být umístna ve valu (a také nikde nebyla) jak by potom bylo dlo nabíjeno? V cizin na desítkách postaveních bombard, která mla v ele val, míila hlave pes jeho vrchol k hradu. Žádné valové tleso neudrží obrovské zptný ráz bombardy! A prrva ve valu je obvykle stopa po dvíkách (v cizin na mnoha místech doložených nálezy pant a kování), kterými se vycházelo ped tarasy k jejich opravám, k protivýpadu atd. Objekt 133 domnlé postavení bombardy. Na obr. 76 je znázornna rekonstrukce postavení bombardy a to chybn na mnohem vtší ploše, než jakou má skutený relikt. Dlo by muselo být natoeno šikmo a ne rovn, aby mohlo stílet mezerou ve valu, a je nakresleno v menším mítku oproti skutené velikosti reliktu. Tak, jak je na obrázku bombarda zajištna, by pi prvním výstelu zbyly ze srubu tísky. Jak byla bombarda nabíjena? To obsluha válela tžké koule zvení podél celého dlouhého pevného tarasu až k dlu a pak pi zvednutém sklopném tarasu pracn umísovala do hlavn prach, kouli a ucpávky? A pitom je posádka hradu postílela z kuší? K emu tam pak byl taras? A kudy se obsluha dostávala na druhou stranu bombardy, to ji pelézala? Obrázek 76 je smutnou ukázkou snšky zásadních omyl, vycházejících z toho, že pan M. N. neml možnost vidt skutenou bombardu pi práci. Pro ilustraci jak velký prostor je potebný pro instalaci bombardy, uvádím potebné náiní k její nároné obsluze. Je to souprava na ištní zátravky, dlouhé škrabky na vyištní prachové komory a hlavn od nespálených zbytk prachu po každém výstelu, vdra s vodou, plátýnka a cupaniny z píze, lopatky na prach malé a velké, prachové mrky, ucpávkový materiál ve velkém množství pro prachovou komoru a hlave, sudy s hrubým stelným prachem, sud s jemným prachem, špalek a kladiva rzné velikosti. Dále sekery, dláta a množství deva na výrobu tsnících klín, velká 61

14 železná palice na opravy zápor, fošny a klíny k udlování a opravám námru dla, koule, prkna a trámky, sada páidel, devný mstek, etzy, lana, železné kruhy, hebíky, kramle, tesaské náiní, bednika s lojem, trojnožka s devným uhlím a zásoba uhlí, želízka k odpalování bombardy atd. Dlouhodobá praxe s bombardami ukázala zcela jednoznan tyto minimální rozmry postavení dla ráže 54 cm: manipulaní prostor mezi hlavní a sklopným tarasem minimáln 170 cm, délka hlavn 160 cm, lože penívající hlave o 20 cm, trám umístný za hlavní o šíce 30 cm, zápora proti zptnému rázu 200 cm a manipulaní prostor za záporami min. 80 cm. Minimální celková délka postavení je tedy 660 cm. Šíka lože je 165 cm, prchod po každé stran dla pro transport materiálu iní min. 120 cm. Minimální šíka postavení je 425 cm. Výše uvedený materiál, potebný k obsluze bombardy, musí být také u ní uložen, protože je prbžn pi stelb poteba. A nelze pi tom bombardu pelézat a zakopávat o njaké valy nebo skálu. Proto mají zahraniní postavení bombard tak velké rozmry: od 4,5 x 6 m (ráže cm) ped 5,5 x 7,5 m (ráže cm) až do 6,5 x 9 m (ráže cm). Ve vtšin pípad se jedná o plošinky neupravené až vyvýšen upravené, s valem vyhozeným ped elem dla, s vrátky situovanými vedle bombardy i v zalomení valu na boku dla. Na mnohých postaveních dodnes leží hluboko do lesní pdy zaboené koule o prmru od 30 cm až do monstrózních 79 cm. V objektu 133 mohla bombarda být, ale zabírala by beze zbytku celou jeho plochu. Místo pro srub by již v žádném pípad nezbylo. Hlave by míila pes vrchol valu na vž pedhradí a k jádru hradu by již dlo nedostelilo. Pan M. N. ve své práci uvádí maximální dostel bombard z roku 1433 do 100 m, což je pravda. Pro tedy na obr. 71 a obr. 80 kreslí dostel dla 150 a 180 m? Pro pan M. N. nesmysln umísuje hlave bombardy do valu, když v mnohé bžn dostupné populárn nauné literatue jsou vyobrazeny kvalitní rekonstrukce postavení bombard, kde je vidt potebný velký prostor ped hlavní dla? Nap. Jak válili husité nebo Války a váleníci, kde je lenem autorského kolektivu p. Kluina. Pan M. N. na str. 26 píše, že bombardy byly dla s výrazným boícím úinkem. Není to zcela pravda. Vystílet prlom v hradb bombardou ticátých let 15. století šlo velmi obtížn. Pi nízkých úsových rychlostech koulí 40 max. 85 m/s musela mít koule hmotnost ve stovkách kilogram, aby mla vbec njaký destrukní úinek. Tím ovšem mla velký prmr a nerovný povrch, daný hrubším otesáním, a proto ji odpor vzduchu pi letu extrémn zpomaloval a vychyloval z dráhy. Zárove kvli vysoké hmotnosti koulí je jejich kivka velmi ovlivována zemskou pitažlivostí a koule za polovinou své letové dráhy rychle padá k zemi. Proto bombardy musely stát co nejblíže k hradu v zahranií dokonce až pouhých 42 m. Jediným ešením tohoto zaarovaného kruhu je zvýšení úsové rychlosti stely. Tento problém byl po polovin 15. století ešen výrazným prodloužením prachové komory až na kapacitu 150 kg prachu a prodloužením nábojové komory až dokonce na devítimetrová monstra. Pi mých pokusných stelbách bombardami ráže 54 a 40 cm byly vidt koule v letu pouhýma oima. I pi pesn odvážených dávkách prachu a stejném utsnní koule v hlavni dopadaly stely na cíl ze vzdálenosti 65 m v horizontální rovin v rozptylu plus mínus 3 m. Ve vertikální rovin dopadly nkteré koule neškodn k pat hradby a jiné doprosted zdiva. Když byl mírn opraven námr, tak pi naprosto stejném nabití dla koule poaly pestelovat hradbu a jiné udeily doprosted zdiva. Když foukal stedn silný vítr, dokázal kouli vychýlit z její dráhy o další 2 m a také ji pípadn srazit tém až k zemi. Celková odchylka od cíle tedy byla 5 m. Po vystílení 50 ran žulovými koulemi o prmrné hmotnosti 235 kg, kdy si koule zcela nevyzpytateln lítaly kam chtly, jen ne na cíl, se podailo za ideálních podmínek v hradb tlusté 185 cm udlat prlom od 0,5 do 1,7 m široký o výšce 2,4 m. Štítovou ze hradu tlustou 3,8 m nedokázala bombarda ani po vystílení 70 ran prorazit. Pro srovnání: vystílet prlom v jiné hradb se bombard podailo po X ranách žulovými koulemi o hmotnosti 234 kg se spotebou prachu 2138 kg. Dlem z ticetileté války s bronzovou kalibrovanou hlavní jsme tentýž prlom v téže hradb vystíleli po 0,7 X ranách železnými koulemi o hmotnosti 17 kg a spotebou prachu 215 kg. Naprosto zásadní podmínkou úspšnosti stelby z gotických dl je kolmost dráhy stel na dobývané zdivo. I pi malé odchylce od kolmé osy zdiva koule sklouzávají po zdivu do strany a mají výrazn snížený destrukní úinek. Bombarda z doby obléhání Lopaty byla vzhledem k obrovské spoteb stelného prachu neekonomickým dlem a zárove neohrabanou a nepesnou zbraní s nevalnými boícími úinky a velmi nízkým dostelem. Relikt 124 domnlé postavení druhé bombardy. V tomto extrémním minipostavení, v ose k hradu dlouhé cca 2 m, v žádném pípad nemohla bombarda stát. I když by byla zapena o skálu (kuriozita nemající v Evrop obdobu), do postavení se nevejde a není zde ani prostor k její obsluze. Obr. 73 rekonstrukce palebného postavení druhé domnlé bombardy obrázek je nakreslen panem M. N. chybn na postavení mnohem vtších rozmr, než má skutený relikt. Bombardu nelze za tarasem nabíjet ani jinak obsluhovat a tak, jak je ukotvena, by pi prvním výstelu peletla skálu. Na obr. 75 stedovký malí nakreslil taras ped ústí hlavn bombardy proto, že by se mu jinak do obrazu nevešel hrad v pozadí. V reliktu 124 stála nanejvýš malokaliberní lehká dlostelecká zbra, která navíc stílela pod úhlem na zdivo, tedy mén úinn. Cesta vedoucí k reliktu 124 nemusí být stedovkého pvodu. V žádném pípad není poteba zizovat k postavení bombard pístupové cesty. Nap. v cizin byly proti hradu nasazeny tyi bombardy od sebe dosti vzdálené a to bez jakýchkoli pístupových cest. Obdobn desítky dalších postavení hrubých dl v zahranií. Vyzkoušená manipulace s bombardou ráže 54 cm o hmotnosti i s ložem 2047 kg je jednoduchá, vše je záležitostí primitivní mechaniky starovku. Ve dvou lidech jsme bombardu pesunovali 367 m daleko po nároném terénu, ve tyech lidech jsme ji složili bez použití kladkostroje z vozu na zem, v osmi lidech jsme ji vytáhli na protjší kopec s pevýšením 12 m, atd. Velké prohlubn v terénu (o hloubce až 3 m) jsme zarovnali trámky, pes n položili fošny a bombarda jela po devných kulatinách dál. Pokud by byla na Lopat složena bombarda z vozu nap. u obj. 136, dopravil bych ji bezproblémov po zemi teba okolo celého hradu do pozice stelci 5. Myšlenka podstílení skály je zajímavá, ale velmi málo pravdpodobná. V zahranií jsme spustili bombardu pod hradní skálu a pokoušeli jsme se ji na vzdálenost 60 m i s hradbou podstílet (dávno ped zveejnním publikace pana M. N.). Bez jakéhokoliv úspchu. Obdobn i s jinými dly. Bombarda je dlo, které je nejú- innjší, když stílí z návrší dol na hrad. Pi stelb vzhru má velmi malou úinnost z dvodu gravitace. Skála by musela být velmi zvtralá nebo mít vážnou tektonickou poruchu aby se mohla stelbou odlomit nebo rozmlnit. Kdyby se kus skály zítil, s nejvtší pravdpodobností by vypadl jen kus spodní ásti zdiva. Ostatní zdivo obvykle zstane stát, v tomto pípad rozepeno o ob vže. Které dlo by tvrdou kompaktní lopatskou skálu rozstílelo? Dlo umístné v postavení. 124 dlouhé cca 2 m a stílející na vzdálenost 85 m vzhru v žádném pípad. Podstílet skálu s následným zícením hradby by bylo v letech naprosto výjimeným kouskem. Domnívám se, že skála s hradbou byla po dobytí hradu zboena, nebo se v pozdjších staletích sesula sama. Vidt pod skálou velké množství sut ze zdiva není na hradech nic neobvyklého. Dále jen strun. Obr. 30 chybný nákres tarasnice. Ve Wágnerov Stedovku, doba husitská a pedhusitská je tarasnice namalována správn s námrovou kulatinou provle- enou kováním, pevn pichyceným k fošn s hlavní dla. Proto byly pední námrové stojny zapeny šikmými podprami, aby nesly zptný ráz hlavn. Pak nkdo nakreslil (protože tomu nerozuml) fošnu s hlavní voln položenou na námrovou kulatinu a od té doby už minimáln osmá literatura tento nesmysl navzájem od sebe kopíruje, aniž autoi použijí selský rozum. Bohužel, k mému zklamání se i v publikaci o Lopat tento nesmyslný obrázek objevil. Pedpokládám, že by pan M. N. pi stelb urit nechtl za tímto dlem stát. 62

15 Obr. 36 onager zobrazený prak je ímský, uvedený v mnoha publikacích o starovkém ím, a ne stedovký. Jako stedovký jej do svých kompilát nakreslili nkteí neznalí autoi. Funkní replika tohoto ímského praku je vystavena v Corinium Museum Cirencester v Anglii. Navíc autor chybn nakreslil napínací sted prakového ramena. Dále západka napínacího válce má být nakreslena na opané stran ozubeného kola, protože by jinak prak nešel napínat. Správn je západka nakreslena na obr. 37 balista. Str. 26 a 27 obsahuje mnoho omyl, jejich podrobným popisováním a následným dokazováním bychom zabrali prostor minimáln dvou Hlásek. Pozastavím se strun jen nad nkterými chybami. Str. 26, ádek 15 trámek pro zachycení zptného rázu hákovnice nebyl rozepen mezi špaletami stílny, ale byl do nich zazdn. ádek 26 užší prachová komora než vývrt nábojové komory u houfnice nemá za následek vyšší rychlost stely, ale práv naopak. Je to snad logické (prakticky odzkoušeno, zmeno). Úzká prachová komora byla u zbraní vtší ráže ped polovinou 15. století zhotovována výhradn za úelem snížení spoteby drahého prachu. ádek 30 zabít najednou 11 lidí, shromáždných v tsném houfu k modlitb, dokáže hrav jedna plná železná koule vystelená z hrubého kusu ráže 15 cm odzkoušeno. ádek 35 problém utsnní komory v rychlici, aby nevylétla z hlavn; pan M. N. cituje pana Mitschela (1897, 54). Nevím, kde tento pán, který rychlici na vlastní oi asi nikdy nevidl, k podobnému kolosálnímu nesmyslu pišel a pro jej pan M. N. cituje. Nastílel jsem nkolik stovek ran z rzných komorových pušek a pokud ji neobsluhuje namol opilý šermí, drží komora v hlavni naprosto spolehliv. Staí k tomu jeden nebo dva bukové i železné klíny (dle varianty dla) a kladivo. Str. 27, ádek 24 velké samostíly nemly zastrašovací úinek, jak se teoreticky domnívá pan M. N. Byly až neuviteln úinné, mnohem úinnjší, než palné zbran 30. let 15. století. Vícehlavová dla, pokud jsou peliv nabita, stílí na rozdíl od teoretického názoru pana M. N. naprosto spolehliv, jak prokázala bohatá praxe práce s nimi. Dále chci poznamenat, že dobe v práci pana M. N. také nepsobí krkolomné výpoty potu obléhatel, výkonu praku atd. Jak pan M. N. ví, že v objektu 133 stála bombarda? Je to písemn doloženo? Nachází se na postavení zbytky koulí, jak je to obvyklé na nkterých postaveních bombardy v cizin? Nebo tak usuzuje podle rovnice velké postavení = velké dlo? Ani na jednom terénním reliktu okolo Lopaty nelze stanovit, jaké dlo (nebo také žádné) na nm stálo. Všechny úvahy o rozmístní dl jsou jen nepodloženými spekulacemi. Daleko pínosnjší by byl jen popis jednotlivých relikt s nákresy, bez spekulativních pokus o jejich interpretaci. Z dvodu nedostatku místa nelze poukazovat na mnoho omyl v dalších ástech práce pana M. N. Závrem lze konstatovat, že poetné zahraniní obléhací systémy nelze ani vzdálen srovnávat s nedomyšlen, rozpait a nevhodn rozmístnými zbranmi okolo hradu Lopaty. V cizin jsou tém vždy stelby z dl stedních a vtších ráží vedeny dsledn kolmo na zdivo, kdy mají nejvyšší úinnost. Bombardy jsou v cizin vzdáleny od hradu m, hrubé kusy nejastji do 120 m, a postavení stelc z runích zbraní m od hradu. Na Lopat je znát, že stelbu proti hradu rozmísoval nepíliš zkušený dlostelec. Ob hrubší dla jsou umístna na samé hranici úinného dostelu, dlo v postavení stílelo našikmo mén úinn na hradbu, druhé vtší dlo je nevhodn použité proti vžice pedhradí, bombarda v postavení 134 je nevhodn nasazená proti druhé malé vži a slabému ohrazení pedhradí. Malé dlo v postavení 124 stílí opt pod šikmým úhlem na zdivo, okop stelc se od hradu vzdaluje, místo aby jej obtáel a pozice stelc jsou píliš daleko od hradu, než aby mohly obránce úinn ohrožovat. Nasazení praku proti vži v pedhradí je také podivné. Pro prak nestílel na stechy jádra hradu, jak je to pi obléhání hrad v 1. polovin 15. století po celé Evrop naprosto samozejmé? Celá práce pana M. N. je napsána poctiv a pes zmínné nedostatky je nezpochybnitelným pínosem pro poznání vojenství 15. století. Pozvánka na konferenci do Rakouska Zlata Gersdorfová Adel, Burg und Herrschaft an der Grenze : Österreich und Böhmen. Ve dnech probhne ve Freistadtu interdisciplinární medievalistická konference poádaná v rámci projektu Adel, Burg und Herrschaft im Unteren Mühlviertel ( Jahrhundert). Poadatel: Institut für Österreichische Geschichtsforschung Wien v kooperaci s Institut für Realienkunde Krems a Oberösterreichisches Landesmuseum. Referáty, zejména z obor historie a archeologie, které na konferenci zazní, jsou vymezeny následujícími tématickými okruhy a pípadn mohou pedestírat i metodické problémy v rovin historického a archeologického výzkumu panských sídel: - Charakteristika a struktura panských sídel a domén v jednotlivých regionech, zejména v dnešním rakousko-bavorsko- eském píhraniním prostoru. - Mocenská struktura šlechty, její zázemí a praktiky v jednotlivých oblastech s ohledem na zpsob a rozsah klientských vztah - Funkce, stavební podoba (typologie) a právní pomry panující kolem panských sídel, zejména nižší šlechty. - Role panských sídel v krajin a výstavba mocenské struktury a to nejen v procesu kolonizace regionu. - Šlechta a panská sídla ve mstech a jejich okolí. Obzvlášt vítány jsou spolené píspvky a diskuse na poli archeologickém a historickém, avšak rozhodn nejsou podmínkou pouze tyto. asový rámec vymezující pípadné referáty a diskuse se pohybuje v rozmezí vrcholného a pozdního stedovku, tj. v období století. Souástí programu konference jsou dv plánované exkurze. Pihlášky referát (v rozsahu max. 45 minut) ve form krátkého abstraktu (v max. rozsahu 4000 znak) jsou pijímány em na níže uvedené adrese do Jednací jazyk: nmina, anglitina. Místo konání: Veranstaltungszentrum Salzhof, Freistadt/ Oberösterreich. Cestovní výlohy a náklady na ubytování budou hrazeny, konferenní poplatek se neplatí. Kontakt: Mag. Klaus Birngruber M.A., Institut für Österreichische Geschichtsforschung, Dr. Karl Lueger Ring 1, 1010 Wien, e- mail: klaus.birngruber@univie.ac.at. (pop. dotazy a bližší informace na Zlata.Gersdorfova@seznam.cz). Už jste etli...? V edici Zapomenuté hrady, tvrze a místa vyšel 42. svazek nazvaný Tvrze Bezdkov a Hradišt u Kasejovic. Publikace V. ervenky, M. Novobilského a P. Rožmberského vyerpávajícím zpsobem informuje o djinách, stavebním vývoji a souasném stavu dvou historických objekt v okrese Plze-jih formou brožury A5 o 76 stranách s ernobílými i barevnými obrázky. Za cenu nižší než krabika cigaret (+ poštovné a balné) je možné ji objednat na adrese vydavatelství: Ing. Petr Mikota, U Bachmae 10, Plze, e- mail pmikota@post.cz. Marcela Kalašová (ed.): Karel Kramerius, Putování po eských hradech ( ). Paralelní esko-nmecká edice tí cestovních deník mladého Karla Krameria (jednoho ze syn Václava Matje Krameria), které zachycují jeho prázdninové cesty po echách. Hlavním (a ne jediným) cílem jeho cest byly hrady i hradní zíceniny jako pedmt raného romantického zájmu o památky dávné minulosti. Text deník doprovodil Kramerius kresbami hrad, jež jsou také souástí edice. Edice je vybavena dkladným poznámkovým aparátem a doprovozena rozsáhlou úvodní studií o životních osudech Karla Krameria a fenoménu romantického putování na hrady. V roce 2010 vydalo SCRIPTORIUM, spolek pro nekomerní vydávání odborné literatury, Pražská 397, Dolní Bežany. Kniha je vázaná, ve formátu B6, 628 stran, 5 barevných a 47 ernobílých vyobrazení, 500 výtisk, cena 395 K. Objednat možno na adrese scriptorium@ centrum.cz Redakce 63

16 Zprávy z klubu Rada Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, Plze. Tel , mailto:rozmber@kar.zcu.cz. Internetové stránky: roník Konference Djiny staveb 2011 se opt koná v Netinech ve dnech Pihlášky na adrese pmikota@post.cz, podrobnosti na Pro pokladníky poboek: nejpozdji do odešlete na nový úet Rady KASu /0300. Zárove je nutné zaslat na adresu Rady (nebo na el. adresu uvedenou výše) jmenné seznamy (za koho je placen desátek za rok K a za koho Hláska na rok K). Pedplatné neplatí autoi píspvk do Hlásky 2010, z poboky Plze Karel, Knoll, Krmá, Kalašová, Baierl, Rožmberský, Schierl, Trnka, Hefner, Sokol, M. Procházka, Anderle, Koscelník, Gersdorfová, z poboky Zlín Hoza, Zikmund, Sadílek, z poboky Praha Durdík, Synek, z poboky Hradec Králové Pížl, z poboky Humpolec Kocman. Finanní úad za formální nedodržení smluv týkajících se dotací Ministerstva kultury (viz Hláska. 2), i když nedošlo k njakému zpronevení prostedk a cíle dotací bylo dosaženo, rozhodl, že Rada musí vrátit všechny dotace za kontrolované období (5 let) i s úroky, tedy K (sic!), což by bylo pro KAS likvidaní. Tato zejmá nespravedlnost byla na základ žádosti o prominutí podané na Ministerstvo financí vyízena tak, že nám bylo odpuštno K. Zaplatili jsme tedy pokutu 900 K (+ kolky na žádosti). Termínm je do budoucna teba vnovat maximální pozornost. Poboka Plze Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, Plze. Tel , rozmber@kar.zcu.cz. Internetové stránky poboky: lenové poboky do konce listopadu uhradí piloženou složenkou 100 K (60 k. píspvek, 40 K pedplatné Hlásky). Autoi píspvk v Hlásce 2010 platí jen 60 K, lenové neodebírající Hlásku jen 20 K. Píspvky je možné také uhradit na lenských schzkách pímo pokladní nebo jejímu zástupci. Na pravidelných schzkách, které se nyní konají každou první stedu v msíci od 17. hod. v suterénu v Riegrov ul.. 3, zaznla v záí pednáška J. Šípky o protestantských devných kostelech na Slovensku. Po pednášce 3. listopadu se bude konat lenská schze s obvyklým programem. Velká pednáška se koná v Sedlákov 15 v budov FF ZU ve 2. poschodí ve stedu 24. listopadu od 17. hod. Mgr. J. Kypta pedstaví nové výzkumy na Kivoklát. Autovycházka se koná v sobotu 16. íjna, odjezd od Hamburku v 8.00 hod. V plánu jsou v povodí Javorníce hrady, tvrze a zámky Deliba, Chí, Dubjany, neznámá lokalita na Javornici, Kostelík, Modejovice, Slabce, Krakovec, Šípy, Angerbach. Od 10. íjna budou majitelé aut oznamovat na telefon uvedený výše, kolik poberou pšák a pšáci se na tomtéž ísle dozvdí, zda je pro n místo. Podzimní autobusový zájezd na Strašicko provázelo nádherné slunené poasí. Jelo se poprvé podle nového scénáe malým autobusem, placeným úastníky na konci cesty. Kdyby tyi pihlášení neonemocnli, bylo by to ideální. Nejprve autobus zamíil do Dobíva, kde úastníci obhlédli sídlo hutních podnikatel Schürer z Waldhaimu ze 17. století a revitalizovaný náhon k bývalé vysoké peci a dolnímu hamru, následovala národní kulturní památka Horní hamr, kde po zaplacení jako u doktora nám bylo pedvedeno jeho zaízení a vodním kolem uvedeno do innosti s ukázkou kování. Následoval hrad Vimberk. Pi chzi po modré znace mnozí neukáznní úastníci neodolali množství hub pi cest. Prvodce pan Makaj nám ukázal starou šachtu na železnou rudu a pak jsme dorazili k valem a píkopem vymezenému hradu nad skálou, spadající k Padrskému potoku. Na hradišti je patrný pozstatek po objektu zásti zasekanému do skály a množství jam po hledaích poklad. Ve Strašicích jsme si prohlédli kostel sv. Vavince s nov objevenými gotickými malbami a obhlédli místo, kde stál strašický hrad. Poté jsme se pesunuli do zdejšího nov zízeného muzea umístného ve dvou objektech bývalých kasáren (vstup 50 K). Muzeum je zameno na vojenství, železáství a geologii, najdeme i archeologickou, pírodovdnou a národopisnou sbírku. Následovalo nedávno znovuobjevené minitvrzišt v blízkosti stedovkých železných hutí, jehož píkop snad lze peskoit (opt houby). Podle zde uinných nález opevnní fungovalo ve 14. století a zaniklo za husitských válek. Poté jsme vjeli do Vojenského újezdu Brdy a na loveckém coloredomansfeldském zámeku Ti Trubky museli nahlásit jména a ísla obanských prkaz. Potom nám o objektu podal zevrubné informace zdejší správce a mohli jsme si jej prolézt (vstup zdarma). Následovala poslední lokalita Padrské rybníky. V jejich okolí bylo v roce 1953 vysídleno a znieno nkolik vesnic, pedevším Padr s železáskou tradicí. Protože už nezbýval as navštívit dosti vzdálené zaniklé teslínské proboštství, prošli jsme se po hrázi Dolního rybníka (oba rybníky mají celkem cca 100 ha) a odjeli pes Strašice (zde a v Dobív jsme obdivovali množství dochovaných roubenek podbrdského typu), kde jsme vysadili prvodce Tomáše Makaje, jemuž touto cestou ješt jednou dkujeme, do Plzn. Další informace od poboek redakce do uzávrky tohoto ísla neobdržela. Kontakty na ostatní poboky: Poboka Praha KAS Poboka Praha, PhDr. Jií Úlovec, T. Milady Horákové 133, Praha 6 Dejvice, julovec@mvcr.cz, houskovad@seznam.cz. Poboka Hradec Králové Kontaktní adresa: Ing. Jií Slavík, Nerudova 1210, Kostelec n. Orlicí, slavik@josefov.npu.cz, jaroslav_cerny@centrum.cz. Poboka Brno Kontaktní adresa: Ing. Pavel Švehla, Ondrákova 3, Brno-Líše, svehla.pavel@volny.cz.; Mgr. Josef Jan Ková, Renneská tída 416/39, Brno-Štýice. Poboka Humpolec KAS, poboka Humpolec, Hradská 818, Humpolec. E mail: frantisek.kocman@mesto-humpolec.cz, orlikhumpolec@seznam.cz. Internetové stránky poboky: Poboka Zlín KAS poboka Zlín, MUDr. Jií Hoza, eská 4760, Zlín. Tel jihoz@post. cz. Internetové stránky poboky: Uzávrka dalšího ísla: (vyjde v první lednové dekád 2011) HLÁSKA, zpravodaj Klubu Augusta Sedláka. ISSN Vychází tvrtletn. Toto íslo vyšlo v 1. íjnové dekád Šéfredaktor Petr Rožmberský, technický redaktor ing. Petr Mikota, redaktor pro internet Petr Beránek, ( Adresa redakce: Klub Augusta Sedláka, Kopeckého sady 2, Plze (rozmber@kar.zcu.cz nebo pmikota@post.cz) Vydává Klub Augusta Sedláka za pispní Nadaního fondu pro kulturní aktivity oban msta Plzn. Registrováno pod znakou OK UmP 23/ výtisk. 64