ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM pro 1. stupeň ZŠ Slapy

Transkript

1 ŠVP platný od podle platných úprav podle RVP vydaných MŠMT V souladu se školským zákonem č. 561/2004 Sb., je pro realizaci základního vzdělávání vydán Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Číslo jednací: ZŠ a MŠ Slapy 118/ 2013/HR ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM pro 1. stupeň ZŠ Slapy škola pracující s prvky pedagogiky Marie Montessori platnost projednáno v pedagogické radě , školská rada schválila dne Zřizovatel Obec Slapy Čp Slapy IČO: Tel: ou@obecslapy.cz Předkladatel Údaje o škole Základní škola a Mateřská škola Slapy Adresa školy Slapy čp. 34 Ředitelka: Mgr. Zdeňka Sedláková Kontakt: zsslapy@seznam.cz Koordinátor zpracování ŠVP Mgr. Marcela Ševčíková Mgr. Soňa Růžičková

2 OBSAH I. ÚVOD POJETÍ A CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V ZÁKLADNÍ ŠKOLE SLAPY II. VÝCHOVNÁ A VZDĚLÁVACÍ KONCEPCE Zásady Montessori pedagogiky Polarizace pozornosti Svoboda volby Jednota fyzického a duševního Volný a přirozený pohyb dětí III. PŘEDPOKLADY PRO EFEKTIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Pedagogické předpoklady Osobní předpoklady Prostorové předpoklady Organizační předpoklady IV. PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ Základní pravidla pro hodnocení a zásady Základní pravidla pro použití slovního hodnocení Hodnocení chování V. PODMÍNKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ V ZŠ SLAPY Učitelský sbor VI. CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V ZŠ SLAPY

3 VII. KLÍČOVÉ KOMPETENCE Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanské Kompetence pracovní Strategie pro rozvoj kompetencí k učení Strategie pro rozvoj kompetencí k řešení problému Strategie pro rozvoj komunikativních kompetencí Strategie pro rozvoj sociálních a personálních kompetencí Strategie pro rozvoj občanských kompetencí Strategie pro rozvoj pracovních kompetencí VIII. UČEBNÍ PLÁN 1. STUPNĚ ZŠ SLAPY IX. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NA 1. STUPNI ZŠ A. Jazyk a jazyková komunikace B. Cizí jazyk C. Matematika a její aplikace D. Člověk a jeho svět (Prvouka, Přírodověda, Vlastivěda) E. Informační a komunikační technologie F. Výtvarná výchova G. Hudební výchova H. Tělesná výchova

4 I. Pracovní činnosti X. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA XI. KONKRETIZACE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT V JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTECH XII. INTEGRAČNÍ PROGRAM- Vzdělávání žáků nadaných a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami XIII. ŠVP ŠD

5 I. ÚVOD POJETÍ A CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ V ZÁKLADNÍ ŠKOLE SLAPY Vzdělávání na prvním stupni základní školy navazuje na předškolní vzdělávání a výchovu v rodině. Musí být založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních a vývojových potřeb, možností a zájmů každého žáka. Má mít činnostní a praktický charakter a motivovat žáky k celoživotnímu učení. Má vést žáky k samostatnosti, aktivitě, spolupráci. Tyto podmínky splňuje pedagogická metoda Marie Montessori. ZŠ Slapy se zavazuje vzdělávat děti, které ji navštěvují pomocí Montessori metody jako jedné ze základních metod. Dále budeme pracovat metodami Kritického myšlení a dalšími metodami, které se nám při výuce osvědčily a respektují způsob lidského vnímání (níže popsaný). U všech dětí rozvíjí nezávislost, sebedůvěru a pocit zodpovědnosti za sebe, druhé i své prostředí. Montessori metoda usnadňuje rozvoj dítěte v celistvosti jeho osobnosti. ZŠ Slapy vzděláváním a výchovou takto celistvého dítěte podporuje tvořivost, kritické myšlení, schopnost řešit problémy a schopnost spolupracovat s ostatními na společném zájmu. Cílem je vytvořit prostředí, v němž se děti mohou přirozeně rozvíjet a kde si uchovají zvídavost, tvořivost a radost z poznávání. ZŠ Slapy usiluje o to, aby její žáci byli schopni se celoživotně vzdělávat, týmově spolupracovat, umět zacházet s informacemi, být tvořiví a flexibilní. ZŠ Slapy učí své žáky toleranci, úctě k lidem, k lidským výtvorům i k přírodě, ochotě pomoci tam, kde je to potřeba, a přijímat zodpovědnost za své jednání. Chceme cestou individuálního přístupu metodiky pedagogiky M. Montessori a bohaté vzdělávací nabídky vytvořit pro každého našeho žáka takový program, který bude maximálně vyhovovat jeho vývojovým potřebám a zájmům a umožní mu, aby se vzdělával a rozvíjel svoji osobnost v sociálně a kulturně příznivém přátelském a demokratickém prostředí. V naší škole pedagogové využívají různé metody vzdělávání a výuky. Pilířem je již zmiňovaná metoda Montessori se svou názornou výukou prostřednictvím uceleného systému pomůcek, využitím smyslů, jedinečným přístupem k žákovi a prací na elipse. Dále využíváme poznatků z programu Čtením a psaním ke kritickému myšlením především metody myšlenkových map, volného psaní a další. Využíváme také způsoby Kooperativního učení a další metody výuky, které upřednostňují zážitkové pravohemisférické metody učení s důrazem na převažující způsob přijímání informací - vizuální, auditivní, kinestetický. Nedílnou součástí výuky je i odpočinek a relaxace. Za důležitý výchovný prvek považujeme péči o zvířata. V současné době chováme morčata. Jako přínos vidíme relaxace, péče o čistotu a potravu, úcta k životu.

6 II. VÝCHOVNÁ A VZDĚLÁVACÍ KONCEPCE ZŠ SLAPY CHARAKTERISTIKA ŠVP Výchovná a vzdělávací koncepce ZŠ Slapy je založena na práci italské lékařky a psycholožky Marie Montessori ( ). Koncepce vznikla z tehdejších potřeb praxe, která volala po zlepšení didaktické stránky vyučování, po funkčnějším vztahu učitelů a dětí a po odstranění přežitých brzdících norem a pedagogických předsudků. Vzhledem k proklamovaným principům, které pedagogika Marie Montessori postupně rozvíjela a z nichž vycházela, byla její koncepce zařazena mezi pedocentricky orientované pedagogické koncepce tzv. reformního pedagogického hnutí a alternativní pedagogiky s výraznými didaktickými a metodickými funkčními inovacemi v rámci učebního procesu, respektujícího osobnost dítěte a svobodu volby v předem pedagogicky připraveném prostředí třídy, školy nebo rodiny. Pedagogická koncepce Montessori se během 20. století rozšířila po celém demokraticky orientovaném světě. Díky Marii Montessori, která působila v mnoha zemích světa, je Montessori vzdělávací program nejrozšířenější alternativní vzdělávací program na světě. Montessori pedagogika vychází z poznání přirozených vztahů a souvislostí ve vývoji člověka, které byly v průběhu 20. století potvrzeny teoretickými výzkumy v oblasti biologie, psychologie, antropologie, pedagogiky a sociálních věd nezávisle na sobě v různých částech světa. Hlavním východiskem je respekt k zákonitostem vývoje osobnosti dítěte. Podle nich jsou formulována a uplatňována pedagogická opatření, která místo aby dítě přetěžovala, omezovala a podceňovala, umožňují v pro něho svobodném a přirozeném prostředí nenásilný rozvoj, jež odpovídá jeho fyzickým a psychickým možnostem. Z tohoto principu jsou odvozena tři určující metodologická východiska, z nichž lze odvodit didaktické principy pro Montessori vyučování. Je jimi poznání vnitřních potřeb člověka, úprava vnějšího prostředí, které motivuje k učení, a tím uspokojuje vývojové potřeby, a respektování svobody volby činností, které zohledňují princip citlivých vývojových období. Zásady Montessori pedagogiky Svojí pedagogickou koncepcí se snažila Marie Montessori nabídnout možnost získávání plnohodnotné výchovy a vzdělání tím, že dětem umožní prožívat svobodu nebo sebeurčení a samostatnost prostřednictvím vlastní činnosti. Dítě se tak stává subjektem výchovy a vzdělávání, projevuje vlastní aktivitu a samo si vlastně učební procesy na základě vlastního tempa řídí. Úkolem školy a učitelů potom je, aby byly vytvořeny vhodné podmínky a prostředí pro rozvoj potřeb každého dítěte. Ve vzdělávacím procesu jde o znovuodhalování poznatků a nikoliv o opakování slovních pouček. Dítě je postaveno do středu všech našich snah a aktivit. Jde o to, aby mu dospělí pomohli k rozvíjení vlastní svobodné osobnosti prostřednictvím vlastní činnosti a samostatnosti. To ostatně vyjadřuje motto celé Montessori pedagogiky, které zní: Pomoz mi, abych to dokázal sám. Na základě principu senzitivních fází, formulovaných z dlouholetých pozorování dětí, rozvinula Marie Montessori učení, které popisuje čtyři vývojové fáze dětství. Podle nich existují v životě každého dospívajícího jedince senzitivní období, během nichž je obzvláště otevřený k získání určitých dovedností nebo schopností. Z toho je potom odvozen pedagogický požadavek, aby dospělými byla tato citlivá období respektována a

7 optimálně podpořena. Z výše uvedeného požadavku potom vyplývá potřeba tzv. připraveného prostředí, s jehož pomocí pak dítě aktivně získávanými zkušenostmi utváří vlastní osobnost a rozvíjí kognitivní struktury. Chování učitele potom musí přispívat k tomu, aby nebránilo dítěti stát se samostatnou osobností. Vzájemný vztah dospělého a dítěte musí být partnerský a dialogický. Polarizace pozornosti Vyučování je ve vzdělávacím systému Montessori založeno na jevu polarizace pozornosti, který je znám jako ústřední fenomén Montessori. Tento jev spočívá v respektování stavu, kdy je dítě zaujato určitou činností a plně se na ni soustředí. Tohoto jevu se využívá ve prospěch dětí, protože vzniká v předem připraveném vzdělávacím prostředí. Zaujato zvolenou činností se žák zcela soustředí na vybranou činnosti. V této chvíli pracuje nejefektivněji a s plným zaujetím. Záleží mu nejen na výsledku ale i na samotné činnosti. Svoboda volby Svobodná volba činnosti vychází z poznatku, že každé dítě je k učení motivováno touhou poznat svět, jeho zákonitosti i touhou po vzdělání. Svoboda volby zaručuje žákovi naplnění této potřeby podle jeho vnitřních dispozic. Uplatnění principu spontánní aktivity dětí v souladu se senzitivním obdobím vede k tomu, že volněji pracujeme s rozvrhem hodin, tzn., že pokud dítě je soustředěně zaujato pracovní činností, netrváme za každou cenu na striktním dodržení rozvrhu hodin. Ze stejných důvodů se v tomto systému neuplatní frontální vyučování, ale odpovídající formou je mnohostranná obsahová a metodická diferenciace podle zájmu a vnitřních potřeb dětí. Jednota fyzického a duševního V Montessori systému je zdůrazněna duševní a fyzická jednota ve všech oblastech vývoje člověka. Tělesná a duševní harmonie je podmínkou seberealizace člověka. Proto pro rozvoj harmonického člověka má velký význam rozvoj smyslového vnímání. V Montessori koncepci je významnou kategorií pohyb, tělesná činnost. Volný a přirozený pohyb dětí Podle Marie Montessori je pohyb důležitý pro rozvoj dětské osobnosti a pro rozvoj inteligence. Pohyb je také významný pro uskutečnění polarizace pozornosti. V Montessori školách se pohyb využívá při vzdělávacím procesu. Organizace vyučování musí takové učení umožnit. Děti sedí u stolků vždy, pokud mají činnost spojenou s písemným projevem, po dobu vyučování se také mohou volně pohybovat po třídě. Je třeba připravit prostředí, které dítěti umožní pochopit svět v souladu s jeho věkem, jeho duševní úrovní, a zároveň mu přinese svým uspořádáním a obsahem podněty pro proces poznávání. Elipsa Elipsa je vyznačena na zemi v dostatečné velikosti a v šíři dětského chodidla. Velikost elipsy je taková, aby vyhovovala prostoru, ve kterém se nachází a počtu dětí a učitelů, pro které je určena.

8 Má dvě základní funkce. Za prvé slouží jako komunitní kruh pro sdělování informací, výuce, skupinové práci, diskusím, hrám, prezentacím vlastních prací. Za druhé slouží k chůzi pro rozvoj svalové koordinace, držení těla a rovnováhy. Děti chodí po elipse pomalu, vzpřímeně a kladou jedno chodidlo těsně před druhé v klidu a tichosti. Noha se klade od paty přes vnější hranu chodidla a pokračuje od malíčku k palci. V další fázi nosí děti v obou rukou předměty mušle, květiny, misku s vodou, peří na talířku, atd. Pro rozvoj lidské osobnosti je důležitá spolupráce pravé a levé mozkové hemisféry. S oběma rukama jsou rovnocenně zapojeny obě hemisféry současně a mohou se tak harmonicky rozvíjet. Při této činnosti se děti velmi ztiší a obrovsky koncentrují pozornost s využitím zapojení obou hemisfér a svalů celého těla. Rovnovážná chůze souvisí s rovnovážným postojem dítěte na vlastních nohách ve vnějším světě.. Pohyb je pro dítě velmi důležitý. Vede ke zdokonalování a růstu. Je základní podmínkou rozvoje intelektu. Fyzická činnost spojuje ducha s okolním světem. Pojem elipsa, se kterým se běžně děti seznamují na prvním či druhém stupni ZŠ, znají děti od nástupu do MŠ tedy už i děti tříleté. III. PŘEDPOKLADY PRO EFEKTIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Pedagogické předpoklady Učitel musí umět vytvářet prostředí, které ve třídě respektuje individuální osobnost dítěte. Učitel vztah s dětmi buduje na principu empatie s ohledem na stupeň vývoje dítěte. Učitel má partnerský přístup k dětem. Učitel je ochoten se stále profesně i osobnostně vzdělávat. Učitel musí umět ocenit výkon jednotlivce, ačkoliv je špatně měřitelný. Učitel musí znát materiály tak dalece, aby mohl pracovat společně s žáky. Učitel podporuje spolupráci a vytváří prostředí pro komunikaci rodiny a školy. Učitel spolupracuje na obohacování vzdělávacího prostředí novými materiály a pomůckami. Učitel spolupracuje s ostatními kolegy je ochoten poradit a pomoci méně zkušeným kolegům v realizaci Montessori pedagogiky. Všichni učitelé postupují podle společně vytvořených pravidel Učitel je vzdělán ve filosofii a pedagogice Montessori a zúčastňuje se informačních setkání, seminářů a konferencí o metodě Montessori. Osobní předpoklady učitele Znalost základních principů pedagogiky Marie Montessori a možností jejich uskutečnění. Znalost principů tvorby a práce s montessoriovskými pomůckami jako předpoklad pro vlastní samostatnou tvorbu nových a doplňujících materiálů. Připravenost dojít s žáky k poznání; není důležité všechno vědět, je důležité vědět, kde se dá všechno najít. Připravenost k dalšímu celoživotnímu vzdělávání; chtít stále znovu zkoušet něco nového je životní naladění, které učitelé potřebují při otevřeném vyučování! Učitel se musí umět lehce vypořádat s nepředvídatelnými situacemi a flexibilně reagovat na neočekávané. Musí to být člověk, který nechce žít život jenom podle plánu; měl by ukázat odvahu a radost z objevování neplánovaných vyučovacích situací.

9 Učitelé jsou v roli pozorovatelů a pomocníků, jsou dětem k dispozici tehdy, pokud potřebují informaci nebo pomoc, učitelé však nesmí svoji pomoc nikdy prosazovat a vnucovat či vylepšovat něco z žákovy práce, pokud o to žák sám nepožádá. Učitelé musí své žáky akceptovat takové, jací jsou. Děti přicházejí do školy ze svého prostředí, které jim spoluutvářelo i vzorce chování. Cílem musí být smysluplné zařazení dětí do společnosti se všemi jejich vlohami a vlastnostmi. Učitelé musí být také příkladem pro mládež tím, že svými ideály žijí - kázání ideálů většinou děti dospělým moc nevěří. Prostorové předpoklady Třídy jsou zařízeny tak, aby zajistily pohodlí a hygienické podmínky, jež respektují individuální práci žáků a zohledňují věkové a vývojové období, pro které je třída určena (připravené prostředí). Skříňky a police s Montessori materiálem jsou pro žáky volně dostupné. Požíváme jednolavice pro práci jednotlivce, tyto stolky je možné volně sdružovat podle charakteru práce. Pomůcky jsou přehledně uspořádány podle oblastí vzdělávání. Žáci musí mít možnost vymezit si svou pracovní plochu (tácy, koberečky). Ve třídě je prostor určený vzájemnému setkávání žáků a jejich společné komunikaci, prostor pro cvičení koncentrace a ticha a prostor pro společné aktivity s učitelem. Je připravený prostor pro pohodlnou práci i pro relaxaci žáků. Každé dítě má vyhrazený prostor, aby si mělo kam ukládat své osobní věci. Organizační předpoklady Třídy dětí jsou věkově smíšené. Organizace výuky respektuje senzitivní období a polaritu pozornosti dětí. Učitel pracuje s chybou a pochvalou dle zásad a principů Montessori pedagogiky. Nepodporuje se soutěžení mezi dětmi a jejich vzájemné srovnávání. Práce dítěte se zaznamenává popisným, ne hodnotícím jazykem. Pro žáky je vytvořena klidná a podnětná atmosféra, která je podporuje v objevování a radostném učení. Děti se podílejí na tvorbě pravidel chování a práce. Hodnocení na vysvědčení je slovní, klasifikací nebo kombinací obojího. Výsledky práce žáků se shromažďují jako portfolia. IV. ZPŮSOBY HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ Základní způsoby hodnocení Žáci jsou hodnoceni slovně i známkami a body, popřípadě jiným způsobem, který je prokazatelný pro rodiče a srozumitelný pro žáky. Být otevřený dětem i rodičům.

10 Stanovit a vysvětlit jasná kritéria pro hodnocení. Umožnit žákům účast na hodnotícím procesu. Hodnotit individuální pokrok bez srovnávání s ostatními. Významným prvkem procesu učení je práce s chybou. Žáci mají právo dělat chyby, chyba je příležitost naučit se danou věc lépe. Základní způsoby pro použití slovního hodnocení Hodnocení poskytuje zpětnou vazbu týkající se průběhu a výsledku činností žáka. Při slovním hodnocení se klade důraz na vhodnou formulaci se zaměřením na daný problém, na činnost. Dává se přednost pozitivnímu vyjádření. Žák dostává informace o tom, jakým způsobem může dosáhnout lepších výsledků v problémových oblastech. Učitel hodnotí osobní pokrok žáka, porovnává jeho aktuální výkon s předchozími výsledky práce. Hodnocení je vždy adresné a osobně se obrací k žákovi. Oceňuje se snaha, píle, iniciativa, schopnost kooperace. V průběhu vzdělávání a výchovy jsou rodiče žáků informováni konzultacemi i zápisy v žákovské knížce. Součástí hodnocení je portfolio a pracovní sešity. Kritéria hodnocení vyjadřují schopnost dosahování klíčových kompetencí Slovní hodnocení musí: obsahovat uznání dítěte (nalézt alespoň maličkost, která zasluhuje uznání) vyjádřit porozumění dítěti podněcovat spolupráci navzájem (s dětmi a s učitelem pocit z vykonávané práce jako práce na společném úkolu) zajistit všem dětem prožití kladného pocitu z dobře vykonané práce vytvářet podmínky pro vznik duchovního prostředí naplněného láskou a porozuměním obsahovat analýzu příčin neúspěchů a doporučení k jejich odstranění rozvíjet seberealizaci dítěte (brát na vědomí, akceptovat, uznávat další činnosti dítěte - mimoškolní postoje a zájmy ) podporovat touhu po dokonalém zvládnutí práce aktivně napomáhat k rozvoji emotivních i racionálních složek osobnosti dítěte, k přijetí etických i racionálních hodnot obsahovat maximum oblast, ze kterých se skládá cíl školní práce = výchova k postojům a kompetencím Slovní hodnocení je vždy hodnocením činností, práce, akce, výrobku, chování NE hodnocením osobnosti dítěte! Slovní hodnocení nesmí: znamenat pro dítě žádnou formu ohrožení (diskriminací, segregací, posměchem, trestem)

11 používat podmiňovací způsob (jen výjimečně, když lze podmínku pro dítě formulovat) přídavná jména typu horší, lepší, dobrý, špatný sama o sobě nic neříkají deformovat pravdu nebo být nepravdivé (proto musíme sdělit či napsat i negativní informace ) slovní hodnocení je vždy hodnocením činností, práce, akce, výrobku, chování NE hodnocením osobnosti dítěte! Sebehodnocení a hodnocení chování tyto pojmy pomáhají pojmenovat chování žáka, který je hodnocen sám sebou, ostatními žáky i učitelem viz práce na elipse. Respektuješ své okolí. Přiměřeně reaguješ na vzniklé situace. Přijímáš zodpovědnost. Plníš domluvená pravidla. Snažíš se plnit domluvená pravidla. Domluvená pravidla plníš s obtížemi. Respektuješ práva a majetek ostatních. (vždy obvykle zřídka) Kritéria pro hodnocení a klasifikaci výchovně vzdělávacích výsledků a chování žáka získává učitel zejména těmito metodami, formami a prostředky : soustavným diagnostickým pozorováním žáka, soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připravenosti na vyučování, různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové),didaktickými testy, kontrolními písemnými pracemi a praktickými zkouškami předepsanými učebními osnovami, analýzou různých činností žáka, konzultacemi s ostatními učiteli a podle potřeby s pracovníky PPP, rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka. Součástí ŠVP jsou Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků.

12 V. PODMÍNKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ CHARAKTERISTIKA ŠKOLY ZŠ se nachází v obci poblíž okresního města je dopravně snadno dostupná i pro okolní obce. Škola má zahradu určenou k relaxaci i vyučování. Škola nabízí svým žákům podnětné a bezpečné prostředí, zdravé a estetické zázemí. Prosvětlené, barevně upravené a čisté třídy, vybavené speciálními Montessori pomůckami, umožňují dětem pracovat i relaxovat v příjemném prostředí. Pro tělesnou výchovu a sport se využívá cvičebna. Pro atletiku a míčové hry je k dispozici dvě venkovní hřiště v obci. Škola využívá pedagogickou metodu Marie Montessori. Škola vzdělává žáky prvního stupně ZŠ v souladu s principy Montessori pedagogiky. Třídy jsou uspořádány z volně přístupných polic s Montessori materiálem pro jednotlivé vzdělávací oblasti. Vyučování je individuální, děti aktivně pracují na vybraném úkolu buď samostatně, nebo v menších skupinách u stolů či na koberečcích. Respektujeme individuální potřeby dětí. ZŠ preferuje vztahy založené na vzájemném respektu, spolupráci, ohleduplnosti a schopnosti tolerance. Důraz je kladen na prevenci problémů a vzájemnou komunikaci. ZŠ nabízí svým žákům angličtinu. Výuku anglického jazyka zajišťují kvalifikovaní učitelé. Součástí školy je i škola mateřská, která stejně jako škola základní pracuje Montessori metodou. Velmi úzce spolupracuje. Děti z mateřské školy mají příležitost setkávat se v odpoledních hodinách při volných aktivitách a na kroužcích včetně anglického. MŠ je umístěna ve stejném objektu. Naše škola je organizovaná jako malotřídní škola I. stupně (5 ročníků) - kapacita žáků. Kapacita školní družiny je žáků. Charakteristika materiálních podmínek pro výchovně vzdělávací činnost Vyučování začíná od 8.00 hod. Jako organizační jednotka vyučování je využívána vyučovací hodina, která trvá 45 minut. V základní škole pracujeme podle zásad Montessori pedagogiky. Tento směr je základním pilířem našeho školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP), podle kterého se vyučuje od Technické a provozní vybavení školy. Základní škola je v jedné budově a vše co souvisí s chodem školy a je možné, se odehrává v této budově. Tedy stravování žáků i tělesná výchova v době nepříznivého počasí. V tom vidíme velkou výhodu. V přízemí školy se nachází jedna třída MŠ, většinou starší žáci. Dále je zde cvičebna, jídelna pro ZŠ, výdejna, technická místnost s výlevkou, WC se sprchou. V prvním patře jsou dvě třídy ZŠ pro vyučování, ředitelna, kabinet ZŠ a WC pro žáky i učitele. Vstupní prostor je v tomto podlaží upraven jako herní koutek pro děti, jsou zde i školní morčata, o které se děti starají. Tento prostor je využíván nejen základní školou, ale i školní družinou. Ve druhém patře je nově od otevřena druhá třída MŠ, hudební kabinet, WC pro děti i učitele a sprcha. Ve třídách mateřské i základní školy je kobercová elipsa. Je to prostor určený pro setkávání dětí jako komunikační i relaxační prostor.

13 Na WC a ve třídách MŠ je k dispozici teplá voda, ve třídách ZŠ jsou umyvadla se studenou vodou. Budova školy stojí uprostřed školní zahrady, kterou hojně využíváme, pokud nám to počasí dovolí. Zahrada je vybavena novými herními prvky. Pro děti na hraní jsou zde vytvořena různá zákoutí, pískoviště a zastřešený prostor. Jsou zde ovocné stromy a keře. Pro děti MŠ i žáky ZŠ vytváříme a nakupujeme pomůcky, které v dítěti podporují zájem zkoumat svět kolem sebe. Počítače určené dětem jsou přímo ve školní třídě, družině i mateřské škole. V průběhu dne si zde žáci mohou vyhledat potřebné informace. Při práci na počítači mají děti vždy na blízku pedagogického pracovníka, kterého mohou požádat o pomoc. Klima školy je příznivé, vstřícné dětem, rodičům i pedagogům, vládnou partnerské vztahy. Škola je řízena na demokratických principech s vnitřní hierarchií a určenými kompetencemi. Klima výrazně ovlivňuje i výukový program naší školy, kterým je program Základní škola obohacená o prvky z Montessori pedagogiky. Pohoda školního prostředí je dána nejen školními prostorami, ale pohodu prostředí vytvářejí lidé, kteří v tomto prostředí pracují a kteří toto prostředí navštěvují. Při vytváření příznivého klimatu školy nám pomáhají pravidla, která děti tvoří spolu s pedagogy. Odpadá tím časté napomínání a stačí jenom občas připomenout, že žák porušuje pravidlo. Základním pravidlem je zde ohleduplnost, bezpečnost a spolupráce. Spolupráce nahrazuje soutěžení. Žáci, učitelé i rodiče jsou zde partnery. Jsou stanovena opatření pro zabezpečení objektu školy a bezpečnost žáků a zaměstnanců. Na vstupních dveřích je z obou stran koule, aby nemohli děti opustit budovu bez doprovodu. Dětem, které odcházejí samy domů, uvolní dveře pracovník školy domácím elektronickým klíčem na požádání. Tato opatření jsou deklarována v provozním řádu školy, ve školním řádu a v dalších vnitřních směrnicích. Kapacita školy: Pod jednou střechou je umístěna: - mateřská škola - základní škola - školní družina - výdejna stravy Vedení školy vytváří optimální podmínky pro soustavné zvyšování profesní a odborné způsobilosti svých pedagogických pracovníků. Děti různého věku se mohou účastnit společných projektů praktická cvičení, různé přírodovědné a kulturní exkurze. Díky individuálním plánům se v ZŠ mohou vzdělávat i děti, které jsou psychicky anebo fyzicky znevýhodněny. ZŠ vychovává žáky k zdravému životnímu stylu, věnuje se protidrogové prevenci a prevenci šikany. Při skupinovém vyučování se děti učí toleranci, empatii, spolupráci, zodpovědnosti a vzájemné pomoci. Děti se společně připravují a realizují třídní projekty. Na začátku školního roku si žáci a učitelé v každé třídě vytvářejí pravidla soužití.

14 Školní řád zahrnuje práva a povinnosti žáků, učitelů, rodičů zákonných zástupců a ostatních pracovníků školy, organizační řád upravuje chod školy. ZŠ své žáky učí přiměřenou formou vyjadřovat vlastní názory a požadavky a zároveň naslouchat a přijímat názory a požadavky ostatních. ZŠ úzce spolupracuje s rodiči se zákonnými zástupci a podporuje jejich zapojování do aktivit školy (Martinská slavnost, vánoční besídka, Velikonoce, Dny otevřených dveří). Škola chce společně vytvořit prostředí charakteristické vzájemnou podporou, spoluprací, jasnými požadavky, zodpovědným přístupem a snahou o stálé zlepšování výuky. Rodiče Zákonní zástupci se mohou po domluvě s učitelem podílet na přípravě projektů a akcí pro žáky. V nižších ročnících mohou rodiče ve třídách působit jako asistenti učitele. Setkávání s rodiči se zákonnými zástupci je organizováno třikrát ročně na třídních schůzkách, individuálními konzultacemi a při schůzích Rady školy. Spolupráce se školskou radou je úzká. Se zřizovatelem se vedení školy setkává pravidelně, 3x ročně se ředitelka zúčastňuje zasedání zastupitelstva obce. Výchovný poradce má pravidelné konzultační hodiny. Rodiče Zákonní zástupci mají kontakty na jednotlivé pedagogy uvedeny na webových stránkách naší školy. Informace mají možnost získat telefonicky i em. Po dohodě s učitelem probíhají individuální konzultace. Škola nabízí zájmové aktivity v odpoledních hodinách pro volný čas dětí. Učitelský sbor ZŠ Učitelský sbor tvoří: Velikost sboru odpovídá velikosti školy. Zahrnuje většinou 7 pedagogických pracovníků, kteří jsou plně kvalifikovaní. Škola respektuje jejich zaměření a podle toho je zahrnuje do výuky jednotlivých předmětů. Mgr. Zdeňka Sedláková - VŠ pedagogická fakulta, učitelství pro 1. stupeň ZŠ, rozšiřující studium speciální pedagogiky, Montessori kurz, kurz kritického myšlení, 3roky praxe ZvŠ, 4 --letá praxe v pedagogicko psychologické poradně. Mgr. Marcela Ševčíková - VŠ pedagogická fakulta, učitelství pro 1. stupeň ZŠ, kurz kritického myšlení, Montessori kurz. Mgr. Soňa Růžičková speciální pedagog - magisterské studium: Speciální pedagogika - učitelství I. stupně na Univerzitě J. A. Komenského.

15 VI. CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V ZŠ Cíle formulované v ŠVP ZŠ jsou vytvořeny ve shodě s pedagogickou koncepcí M. Montessori a naplňují kompetence dané Rámcovým vzdělávacím programem. Škola se snaží vytvořit pevnou soustavu poznatků, které jsou významné pro poznávání, praktickou činnost, dorozumění s lidmi a budoucí život. Žáci chápou osvojené vědomosti v souvislostech a vzájemných vztazích. Žáci dokáží uplatnit získané vědomosti a dovednosti při řešení poznávacích a praktických úloh. Žáci se srozumitelně a jasně vyjadřují, naslouchají a čtou s porozuměním, umí reprodukovat text. Žáci dokáží samostatně pracovat s učebními vzdělávacími texty, vyhledávat informace, třídit je, zpracovávat a vytvářet vlastní učební texty v podobě žákovských učebnic. Klíčovým pojmem Montessori koncepce je sebevzdělávání. Žáci umějí řešit poznávací problémy, klást otázky, formulovat hypotézy a vyvozovat závěry. Žáci dokáží vyjadřovat své názory, diskutovat o nich a ověřovat si jejich platnost a správnost. Žáci se naučí v učebních a praktických situacích uplatňovat základní myšlenkové operace. Žáci si osvojují poznatky díky systematické samostatné práci s didaktickými pomůckami a učebním materiálem. Žáci si osvojují poznatky a dovednosti v souladu s estetickým vnímáním světa, estetickým prožíváním VII. KLÍČOVÉ KOMPETENCE V ZŠ Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní vzdělávání žáka, jeho vstup do života a jeho uplatnění v životě. Kompetence k učení Žák se učí plánovat si a organizovat učení. Žák se učí přijímat informace, snažit se je pochopit a propojit s praktickým životem. Žák se učí informace třídit a uvádět do souvislostí. Žák se učí získávat a propojovat informace z různých vzdělávacích oblastí přírodní, společenské a kulturní. Žák se učí formulovat svůj vlastní názor. Žák se učí kriticky hodnotit informace z různých oblastí. Žák se učí posuzovat svoje pokroky a výsledky učení.

16 Kompetence k řešení problémů Žák se učí pojmenovávat problém a hledat vhodné způsoby řešení. Žák se učí vyhledávat informace adekvátní k řešení problému Žák se učí hodnotit výsledky řešení problému Kompetence komunikativní Žák se učí mluvit a rozvíjet schopnost naslouchat a vhodně reagovat na podněty z okolí. Žák se učí rozumět běžně užívaným a domluveným gestům. Žák se učí výstižně, souvisle a kultivovaně vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu. Žák se učí účinně se zapojovat do diskuse a dodržovat její pravidla. žák se učí využívat informační a komunikační prostředky. Kompetence sociální a personální Žák se učí vytvářet pozitivní představu o sobě samém. Žák se učí spolupracovat ve skupině, podílet se na vytváření pravidel, podřizuje jim svoje chování. Žák se učí podílet se na utváření příjemné atmosféry na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi. Žák se učí podávat návrhy a vést diskusi. Žák se učí oceňovat rozmanitost kultur. Žák se učí poznávat a přijímat sociální role. Kompetence občanské Žák se učí tvořit a respektovat pravidla vzájemného soužití. Žák se učí seznamovat se se společenskými normami, zároveň znát svá práva a povinnosti ve škole i mimo ni. Žák se učí kriticky reagovat na globální problémy. Žák se učí respektovat druhého i s jeho odlišnostmi. Žák se učí oceňovat a chránit naše tradice a kulturní a historické dědictví Kompetence pracovní Žák se učí bezpečně účinně používat materiály a nástroje, chránit své zdraví i zdraví druhých. Žák se učí porozumět ochraně životního, kulturního i společenského prostředí. Žák se učí získávat přehled o pracovních podmínkách a vnímat různá pracovní prostředí. Žák se učí některým dovednostem potřebným k budoucímu povolání. Žák se učí trávit smysluplně volný čas.

17 Strategie pro rozvoj kompetencí k učení využívání vnitřní motivace k učení, možnost volného výběru činností, vždy možnost dokončení úkolu, práce s chybou, učitel jako rádce, ne manipulátor, práce s textem, čtení s porozuměním, reprodukce textu, vyhledávání informací, vyber, vysvětli, charakterizuj, porovnej, posuď, roztřiď do skupin zařazení metody kritického myšlení a diskuse do výuky kooperativní metody práce (projektové vyučování, skupinová práce) práce s mediální technikou, různé formy zjišťování úrovně znalostí, dovedností exkurze (veřejnosprávní instituce, kulturní památky, památná místa) Strategie pro rozvoj kompetencí k řešení problému (tvořivé myšlení) samostatné řešení úkolů kontrola zpětnou vazbou vyhledávání a analýza informací (internet, novinové články, televizní pořady, faktografická literatura) skupinová práce, diskuse modelové situace projektové vyučování problémové úlohy Strategie pro rozvoj komunikativních kompetencí denně možnost spontánní presentace na komunitním kruhu prezentace a hodnocení výsledků vlastní práce modelové situace, sociodrama, hraní rolí, nácvik recitace skupinová práce, diskuse, improvizované rozhovory, reprodukce a analýza textu kooperativní metody učení, metody kritického myšlení Strategie pro rozvoj sociálních a personálních kompetencí věkově smíšené třídy společná tvorba pravidel a jejich respektování

18 skupinová práce (rozdělení a střídání rolí ve skupině, zodpovědnost) simulace životních situací, diskuse, učení předáváním dovedností aktivity vedoucí k respektování a tolerování odlišností a rozdílných názorů druhých, jejich kultur vedení k osobní zodpovědnosti Strategie pro rozvoj občanských kompetencí poznávání kulturních, historických a občanských tradic pořady, exkurze respekt k pravidlům respekt a tolerance k odlišnostem komentář k aktuálním společenským situacím metody kritického myšlení komunikace s veřejnými institucemi práce s textem, diskuse Strategie pro rozvoj pracovních kompetencí seznamování s profesemi, pracovními postupy využívání všech dostupných pracovních pomůcek a materiálů zadávání tvořivých a problémových úkolů dbaní na dodržování stanovených termínů k dokončení úkolů vedení k dodržování předem domluvených pravidel a postupů práce v zájmových kroužcích práce s různými informačními prameny, plánování hodnocení a sebehodnocení podíl žáka na výběru úkolu.

19 VIII. UČEBNÍ PLÁN I. STUPNĚ ZŠ Tabulka s vyznačenými volnými disponibilními časovými dotacemi (14) Vzdělávací oblast ročník Vzdělávací obor ročník ročník ročník ročník Celkem Jazyk a jazyková komunikace: 7 8 (1) 8 (1) 8 (1) 8 (1) 39 (4) ČJ - Český jazyk Jazyk anglický 1 (1) 1 (1) (2) Matematika 4 5 (1) 5 (1) 5(1) 5(1) 24 (4) Informační a komunikační 1 (1) 1 2 (1) technologie - Informatika Člověk a jeho svět Prvouka, (1) 4 (1) 4 (1) 15 (3) Přírodověda, Vlastivěda Hudební výchova Výtvarná výchova Tělesná výchova Pracovní činnosti CELKEM 20 hod 22 hod 24 hod 26 hod 26 hod 118 (14) 1. stupeň Český jazyk: je posílen o 4 hodin z disponibilní časové dotace, protože tvoří důležitý základ celého vzdělávacího procesu. Posílen je český jazyk v ročníku o 1 hodinu týdně. Matematika: je posílena o 4 hodiny z disponibilní časové dotace vzhledem k důležitosti tohoto předmětu, který tvoří osu vzdělávacího působení základní školy. Posílena je matematika v ročníku o 1 hodinu týdně. Vzhledem ke vzrůstající potřebě znalosti cizího jazyka byla zavedena výuka anglického jazyka v 1. a 2. ročníku 1 hodinu týdně. Na podporu počítačové gramotnosti byla zavedena informatika již ve 4. ročníku 1 hodina týdně.

20 K podpoře ekologického cítění a vytváření pozitivního vztahu k životnímu prostředí byla přidána od ročníku 1 hodina týdně v oblasti Člověk a jeho svět. IX. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NA 1. STUPNI ZŠ A. Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura je vzdělávací obor, který poskytuje žákům jazykové vzdělání v mluvené i psané podobě. Vede žáky k pochopení společenskokulturní souvislosti jazykového vyjadřování. Jazykové vyučování Jazyková výuka, jejímž cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních kompetencí, vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání. Vytváří předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci, a to i v cizím jazyce. Kultivace jazykových dovedností a jejich využívání je nedílnou součástí všech vzdělávacích oblastí. Výuka anglického jazyka v prvním období rozvíjí především samostatný ústní projev, interaktivní řečové dovednosti a dovednost porozumět slyšenému. Postupně se k těmto dovednostem přidává znalost psaní, nejprve na úrovni slov a velmi jednoduchých vět, a porozumění čtenému textu, na úrovni krátkých jednoduchých příběhů, většinou doplněných obrázky. Ve druhém období dále rozvíjíme všechny komunikativní dovednosti a klademe větší důraz na rozvoj jazykových prostředků (tj. gramatiky, pravopisu, výslovnosti, slovní zásoby). Český jazyk a literatura Mateřský jazyk je pro rozvoj dítěte klíčový. Má nesmírný význam z hlediska osobnostního i sociálního a je zároveň prostředkem výchovy a vzdělávání i výchovným cílem. Vyučování mateřskému jazyku vybavuje člověka pro aktivní vstup do situací mezilidského styku mluveným i psaným slovem. Žák si osvojuje a přejímá duchovní bohatství národní a světové kultury. Proces osvojování českého jazyka tedy směřuje k: osvojení počátečního čtení a psaní, osvojení plynulého hlasitého čtení a zejména tichého čtení s kontrolou porozumění; pochopení jazyka a jako důležitého nástroje celoživotního vzdělávání osvojení kultury mluvené řeči. To se týká spontánní řeči i projevů při recitaci či dramatizaci pochopení jazyka jako prostředku historického a kulturního vývoje národa zvládnutí čitelného a funkčního grafického projevu; rozvoji komunikace; osvojení schopnosti, dovednosti a návyku ve všech oblastech kultivovaně komunikovat; osvojení písemné komunikace; osvojení poznatků o jazykových prostředích a jazykovém systému; výchově v oblasti literatury. Sem patří pochopení literárního textu a uvědomění si slovesného a dramatického umění.