PODZIMNÍ ZPRAVODAJ RADY OBCE Z OBSAHU

Transkript

1 2012 PODZIMNÍ ZPRAVODAJ RADY OBCE Z OBSAHU Galerie Mutěňáků - Ladislav Prčík (str. 3) Pobyt v Londýně očima mladých fotbalistek (str. 9) Vinařské slavnosti v novém (str. 12) Mutěnické krupobití (str. 17) Tělovýchovná jednota Sokol (str. 18) SDH Mutěnice informuje (str. 21) Mutěnický fotbal (str. 23)

2 Průvod účinkujících Mutěnické vinařské dny 2012 Kočár s účinkujícími SLOVO STAROSTY SLOVO STAROSTY akce, všem organizátorům, účinkujícím i sponzorům. Bez těchto lidí, kteří akci nezištně věnují svůj volný čas, by se určitě vinařské dny nemohly konat. Také nás čekají další volby. Budeme volit své zástupce do krajského zastupitelstva. Proto nenechejte druhé rozhodovat o Vás a přijďte k volbám. Do začínajícího školního roku přeji všem žákům a studentům úspěchy v jejich snažení, učitelům hodně sil a pevné nervy v jejich náročné práci. Vinařům přeji, aby jejich práce došla náležitého vyvrcholení v podobě jak kvantity vína, tak i jeho kvality. MVDr. Dušan Horák starosta Zprávy z radnice Vážení spoluobčané, opět tu máme podzim, čas, kdy začíná školní rok, zrají vinice a vinařům tak nastává nejdůležitější období jejich celoroční práce. S nastupujícím měsícem září patří neodmyslitelně k Mutěnicím i oslava vína, Mutěnické vinařské dny. Letošní rok to měli pořadatele trošku složitější, protože zlobilo počasí, ale nakonec se akce vydařila. Bylo dokončeno nové zastřešení amfiteátru, které dodalo novému pódiu šmrnc, a které nám kdekdo závidí. Také návštěvnost akce ukazuje, že naše vinařské dny jsou vyhledávanou vinařskou a folklorní akcí, a to zejména ze strany cizích návštěvníků. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří se zasloužili o zdárný průběh Scénka zarážání hory DS Jatelinka z Moravské Nové Vsi Mužáci z Mutěnic Ženský sbor Lipina z Hroznové Lhoty Léto budiž pochváleno. Myslím, že tepla si každý z nás užil do sytosti. Zemědělci a vinaři by určitě přivítali více vláhy, ale přírodě prostě poručit nejde a my můžeme být rádi, že nás nepostihly žádné letní katastrofy, které řádily v celé republice i v okolních vesnicích s nepříjemnými následky. Ani přes prázdninové dny jsme nezaháleli v plnění naplánovaných investičních akcích. Přes celé prázdniny probíhala rekonstrukce školní kuchyně, kde se provedla výměna všech rozvodů elektro, voda, odpady. Byly provedeny nové izolace, obklady, vyměnily se výplně výdejních okének. Po provedení nové podlahy byla zprovozněna nová klimatizace a zabudována jak stávající tak i nová zařízení potřebná pro dobrý provoz kuchyně. Tak Dobrou chuť. Také jsme pracovali na zastřešení Amfiteátru Pod Búdama. Myslím si, že se nám podařilo najít vhodnou variantu tohoto zastřešení, a že tato stavba zapadla do rázu našich búd a celé lokality a bude sloužit pro kulturní akce širokého zaměření. Přes prázdniny jsme také vybudovali dvě nové vozovky, a to v ulici Polní a také U Obory poslední etapa. Věřím, že tak jak všude i tady jsou to věci, které budou sloužit široké veřejnosti k její spokojenosti. Většinou se tady zmiňuju o tom, co budujeme, do čeho investujeme peníze. Strašně nerad, ale musím se zmínit i tom, že ne všichni z nás toto ocení a váží si toho. Už jsem se o tom zmiňoval v kabelovce, že se někteří mladí obyvatelé naší obce rozhodli, že budou naším opakem a oni budou bořit, ničit 1

3 a znepříjemňovat život jiným obyvatelům. Park pod křižovatkou u presu se v letošním prázdninovém období několikrát stal terčem různých snah o likvidaci osvětlení, odpadkových košů, laviček, stromků, a také střechy nad presem. To je jedna stránka, která teda nebolí, ale stojí peníze. Druhá stránka je noční obtěžování obyvatel, kteří v tomto okolí bydlí a musí snášet různé hlučné druhy zábavy některých dospívajících siláků a hrdinů schovávajících se do tmy. Myslím si, že nikomu z nás není vůbec příjemné, když Vám dlouho do noci někdo vyřvává pod okny, hází různé předměty do oken a při upozornění na nevhodné chování Vás pošle do pr a do pi Je to ubohost a ukázka inteligence těchto lidí. Naštěstí je to jen mizivá část a většina dorostu a mladých lidí je normálních a chová se tak, aby se pobavili, a při tom nebyl nikdo a ničím omezovaný. Jsem rád, že prázdniny proběhly bez větších šrámů na zdraví a podzim bude provázet babí léto. Vinařům přeji hodně cukernatosti, hodně hroznů a žádného špačka. Petr Bíza místostarosta obce Usnesení z X. veřejného jednání Zastupitelstva obce Mutěnice, ze dne 23. července 2012 A. ZO vzalo na vědomí: 1. Kontrolu úkolů z minulého jednání ZO úkol trvá B. ZO schválilo: 1. MPZ č.11/2012 prodej pozemku p.č. 3396/2 v k.ú. Mutěnice o výměře 445 m 2 za cenu dle BPEJ panu Lubomíru Štěpánkovi, Zahradní 773, Mutěnice za účelem dorovnání hranice u lisovny 2. MPZ č. 12/2012 prodej pozemků p.č. 162/19, 162/20, 272/4, 6885/ /14, a 6885/16 v k.ú. Mutěnice o celkové výměře 135 m 2 za cenu 110,- Kč/m 2 paní Gabriele Kujové, Hodonínská 443, Mutěnice za účelem dorovnání hranice u RD 3. MPZ č. 14/2012 výkup pozemku p.č. 6997/8 v k.ú. Mutěnice o celkové výměře 151 m 2 za cenu 5010,- Kč dle znaleckého posudku od p. Zdeňka Bíreše, Nová 935, Mutěnice, v zájmu Obce Mutěnice pozemek je pod skládkou TKO 4. MPZ č. 15/2012 prodej pozemků p.č. 1275/15 o výměře 8 m2 a 1275/16 o výměře 3 m 2 za cenu 110-Kč/m 2, studnu za cenu 5000,- Kč a náklady na znalecký posudek manželům Chramostovým, Malá Strana 1255, Mutěnice za účelem dorovnání hranice stavební parcely 5. Zastřešení podia v Amfiteátru Pod Búdama dřevěnou konstrukcí 6. RO č. 3/2012 navýšení příjmů o ,- a navýšení výdajů ve výši ,- Kč 7. Zadání územního plánu obce Mutěnice 8. Zrušení úkolu pro kontrolní výbor kontrola KD Ked sem já byu dvacatročný muádenec... NÁVRATY LADISLAVA PRČÍKA DO STARÉ VLASTI, DO RODNÉHO HNÍZDA Mutěňák. Narodil se 14. července 1953 v Hodoníně. Základní školu v Mutěnicích ukončil roku Bouřlivé Jaro 1968 ve mně zaujalo pozornost k politice té doby. Pak začal v Hodoníně a dokončil ve Stážnici Gymnasium Marušky Kudeříkové. Během gymnasijních let byl mu učitelem houslí v hodonínskéhudební škole Josef Kornfeil. Pokud se dobře pamatuji, s ním jsem tenkrát vyhrál první místo houslistů v okresní soutěži s Mozartovým koncertem D-dur. Tenkrát také začal hrát v Hodonínském symfonickém orchestru. Nacvičovali a koncertovali jsme v Besedním domě. Následovala Konzervatoř v Brně - housle a klavír Začal jsem u prof. Jana Vacka, koncertem č.l Maxe Brucha G-mol. Pod jeho vedením jsem nastudoval Wianiawského Vzpomínku na Moskvu, kterou jsem zahrál precisně. Je zajímavé, že mně moji bývalí kolegové v Brně připomínají toto vystoupení ještě po tolika letech Ve stejných letech hrával s Moravským komorním orchestrem. Jestli tam někde je krása muzicírování, pak to bylo s tímto orchestrem. Projeli jsme spoustu hradů a zámků., hráli v koncertních síních i venku v hradních nádvořích. Na to nepohodlné cestování autobusem se zapomnělo a zůstaly jen příjemné vzpomínky: na krásu hudby a bezstarostné mládí No a nezapomeňme, že jsem vyšel z Mutěnic. Díky rodičům jsem našel uplatnění ve folklóru. Nejprve jako tanečník a pak jako houslista v domácí cimbálové muzice. Cimbál hrával Zdeněk Krupka, basu Franta Malík, já housle. K Vítání do života a jiným společenským příležitostem ve folklorním brněnském souboru JAVORNÍK, orientovaném především na Valašsko. Muzikantství jako v JAVORNÍKU se hned tak nevidělo. Prvně se všechno hrálo z not, ale pak zpaměti. Repertoár jsme se naučili během víkendů někde na chalupě, cvičilo se od rána do večera, sobota, neděle. Sladká odměna přišla ve formě 2. místa v celostátní soutěži cimbálek v Košicích Janáčkovo divadlo v Brně, Reduta, Mahenovo divadlo - houslista orchestru. Hrávali jsme až 32 představení měsíčně. Cítil jsem, že to nebude pro mne, sedět pod prkny, které znamenají svět. Chtěl jsem hrát lidovou muziku. V té jsem vyrostl ONDRÁŠ - zakládajícím členem vojenské cimbálové muziky v Brně s orientací na Slovensko. MÁJEK - zakladatelem a prvním primášem cimbálky v Brně, orientace na Luhačovické Zálesí. TECHNIK - primáš cimbálové muziky v Bratislavě ( ) OĽUN - Orchestr Rádio Bratislava, primáš, sólový zpěv a hudební úpravy. Během mého dvouletého pobytu v letech v rozhlase, jsem napsal 12 hudebních úprav pro rozhlasový Orchester ľudových nástrojov v Bratislavě. 2 3

4 Šest z těchto partitur se zrealizovalo. Po dvaceti osmi letech mně mamka připomněla, že tam někde jsou ještě moje nahrávky z Bratislavy. A tak se sice v horší již kvalitě, ale přece jen zachovaly na magnetofonovém pásku: Ked sem já byu dvacatročný muádenec, Janek z hory ide, Ach, tá vojna a Pred muzikú - sada verbuňků z Moravskoslovenského pomezí. Byly to nezapomenutelné zážitky, stát před profesionálním orchestrem a nahrávat vlastní úpravy písní, které až do nedávna existovaly jenom na stránkách Sušilova zpěvníku. Bylo to období seberealizace. Chtěl jsem dát OĽUNu šmrnc, který by předčil BROLN, nebo aspoň se vyrovnal této brněnské konkurenci Se všemi hudebními tělesy jsme často cestovali. Navštívili jsme několik evropských zemí a sjezdili mnoho folkloristických festivalů. Nejslavnější den v mém životě? Připadal na ten 14. červenec, kdy jsme hráli ve francouzské Nice. Národní svátek-pád Bastilly. Celé ovace za mezinárodní účasti přispěly v ten den k oslavám mých narozenin. Souboráci mne hodili i v kroji do moře Už jsem jim to odpustil. EMIGRACE. Začátky se pojí se zájezdem souboru TECHNIK do západního Německa a do Dánska, v roce Po jednoletém pobytu v rakouském emigračním táboře Treiskirchen /při dálnici A2, sotva 20 km jižně pod Vídní/ byl přijat americkou ambasádou k trvalému pobytu ve Spojených Státech. Od června roku 1985 žiji v Americe, v hlavním městě státu Arizona, Phoenixu. První tři roky jsem pracoval ve skladě, kde nebyl požadavek na jazykové schopnosti. Dělal jsem všechny možné práce. Pak jsem dostal nabídku na učitele v soukromé hudební škole. Začal jsem se stavět na vlastní nohy. Stal jsem se členem lutheránského kostela se silnou kulturou instrumentální orchestrální hudby a sborového zpěvu. Tento sbor jsem později přivedl na turné po Německu, České republice /s koncertem na čejkovickém zámku/, Slovensku a Rakousku. Moje zaneprázdněnost vzrůstala s mojí popularitou jako houslisty. Učil jsem soukromé hodiny každý týden až u čtyřiceti žáků. Ladil jsem klavíry. Hrával soukromé večírky V r v Baton Rouga, stát Lousiana jsem studoval housle s Yairem Klessem, presidentem Rubinovy akademie v Tel Avivu /Israel/ - Bártokův koncert č.l. Téhož roku jsem na Lousianské univerzitě rovněž v Baton Rouge hrál pro Sally O reily - Bachovu solovou Chaconnu D-mol. Pak v r.1991 na Arizonské Státní Univerzitě /ASU/ Paganiniho koncert D-dur, v r v Bloomingtonu, státě Indiana Čajkovského koncert D-dur. V tomtéž roce navštívil ASU Pinchas Zuckermann, kanadský prominentní houslový virtuos, pro kteréhož mě pověřili hraním Bethovenovy Kreutzerovy sonaty. Studoval jsem soudobé hudební komponování s Chinery Ungem z Vietnamu a moje profesorka houslí Phyllis Skoldberg, Švédka, byla mi oporou během mých studií na hudební akademii. V sezoně jsem hrál na kontrabas v Tempe Symphonickém orchestru. Od stejné doby do r.2002 jsem byl členem orchestru Arizona Opera. V r jsem byl jedním z mála, kteří se dostali na Deans List, čestný seznam studentů s vynikajícím prospěchem. Dvanáctileté studium na Americké Státní Univerzitě jsem absolvoval nejdříve s titulem Magister v hraní na housle a později Doctor hudebních věd s učitelskou hudební nástavbou. Byl jsem členem mnohých dalších hudebních těles a smyčcových kvartet. Hrál jsem po dobu sedmi let sólo housle v italské restauraci Brunello a 5 let v hudební skupině katolického kostela sv. Andreje. Posledních 13 let učím na třech základních školách dechovku a smyčce. V současné době skládám a nahrávám autorské písně v angličtině s americkým historickým textem. Ale moji doktorandskou disertační práci jsem psal na téma Méně známé komorní skladby Leoše Janáčka. I můj nejsilnější muzikantský zážitek jsem prožíval hraním Dvořákova koncertu v A-mol, Mazurek, a Sukovy Raduze a Mahuleny Jistě, angličtina je mým druhým jazykem. Do dalších cizích jazyků jsem musel ale také proniknout. Je to němčina, ruština, polština, srbština. Momentálně se učím španělsky, 40% mých studentů jsou Mexičané. Připravuji vlastní webové stránky www. drlphoenix.com. Tolik z dosavadního pestrého a bohatého životního putování našeho rodáka, učitele Magistra Ladislava Prčíka, doktora hudebních věd. Už vícekrát se u svých rodičů a u svého mladšího bratra v Mutěnicích objevil. Jezdí sem i se synem Davidem, byl tu i se svojí ženou, Američankou, jejíž praprakořeny jsou ve Švédsku. Letos se mi konečně podařilo s jistou pomocí manželů Prčíkových se blíže poznat s jejich starším synem. Dovolil jsem si ho také pozvat na pravidelnou pondělní zkoušku Mužáků. Svým zpěvem se zapojil, jakoby s námi zpíval odjakživa. V úterý pak jsem si ho pozval k prvnímu dvouhodinovému rozhovoru, z něhož vlastně vznikl tento záznam, v němž jsem vynechal zmínku o jeho malířských pokusech, umění, pro které se už na gymnáziu také rozhodoval, ale zvítězila muzika. A co tu chybí? Produkce věnovaných dvou CD záznamů jeho pěveckých vystoupení s vlastními úpravami pro Orchester l udových nástrojov v rádiu Bratislava z r.l982 a současné Free adaptations /volné úpravy/housle L. Prčík. Musím ještě dodat, že tu, ve staré své vlasti našel v čejkovickém lidovém hudebním skladateli, Jarovi Novákovi, naprosto spřízněnou duši na stejné vlně hudby. Jejich spolupráce už přinesla i své plody. Mohl jsem si také vyslechnout novou skladbu Jaroslava,Nováka, píseň o sv. Isidoru, patronu rolníků, tedy i vinařů. V přednesu jeho přítele Ladě Prčíka z Phoenixu, stát Arizona. To byla nezapomenutelná tečka za dalšími našimi rozhovory, jak sám Laďa kvitoval zajímavými na témata života, s jeho posledními slovy: Z Arizony budu mít milé vzpomínky! No a příslib, že v příštím roce nashledanou opět v Mutěnicích. Ing. Jaroslav Mihola 4 5

5 ŠKOLSTVÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA MUTĚNICE NOVÝ ŠKOLNÍ ROK 2012/2013 Ředitelka školy: Mgr. Marie Kujová Zástupce ředitelky: Mgr. Vladimír Stupavský Zástupce ředitelky pro MŠ a ŠK: Zdeňka Puškelová Hospodářka školy: Marta Jetelinová Vedoucí stravování: Blažena Bízová MATEŘSKÁ ŠKOLA Počet tříd: 5 Počet dětí: 115 dětí Třída Berušky Třída Sluníčka Třída Kuřátka Třída Motýlci Třída Medvídci ZÁKLADNÍ ŠKOLA Počet tříd: 13 Počet žáků: 255 žáků Blanka Vaculovičová Gabriela Kujová Jana Mráková Marta Paulíková Věra Hanáčková Zdeňka Puškelová Zlatuše Bírešová Alena Lungová Bronislava Prátová Dagmar Pochopová Třídní učitelé v jednotlivých třídách I.A I.B II.A III.A III.B IV.A Mgr. Jitka Hamšíková Mgr. Gabriela Komínková Mgr. Jitka Olexová Mgr. Markéta Labudová Mgr. Drahomíra Čechovská Mgr. Jiřina Hřibová IV.B V.A VI.A VII.A VIII.A VIII.B IX.A Netřídní učitelé Mgr. Ivanka Vachová Mgr. Blanka Karbusová Mgr. Lada Buchtíková Mgr. Marcela Stupavská Mgr. Stanislava Michnová Mgr. Iva Kovářová Mgr.Milan Kovář Mgr. Pavlína Lacinová Mgr. Lenka Švédová PhDr.Ing. Karol Frydrych Učební plány a osnovy: V prvním až devátém ročníku má škola vlastní vzdělávací program Škola pro všechny. V mateřské škole dle vlastního vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání Tajemství stromů. ŠD: Dagmar Pochopová, Bronislava Prátová Školní družina Dvě oddělení školní družiny jsou naplněna maximálním počtem dětí 1.,2.,3. tříd. Školní klub Nabízíme různorodou činnost pro děti, které chtějí aktivně prožít svůj volný čas. V prostorách ŠK v odpoledních hodinách probíhá výuka hry na hudební nástroje odloučené pracoviště ZUŠ Dolní Bojanovice a soukromá výuka hry na hudební nástroje p.uč. Jaroslava Nováka ORGANIZACE ŠKOLNÍHO ROKU 2012/2013 Období školního vyučování ve školním roce 2012/2013 začalo ve všech základních školách v pondělí Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno ve čtvrtek 31. ledna Období školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 28. června Podzimní prázdniny připadnou na čtvrtek 25. října a pátek 26. října Vánoční prázdniny budou od 22.prosince 2012 a skončí ve středu 2. ledna Vyučování začne ve čtvrtek 3. ledna Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 1. února Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou od Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 28. března a pátek 29.března Hlavní prázdniny budou trvat od soboty 29. června 2013 do neděle 1. září Období školního vyučování ve školním roce 2013/2014 začne v pondělí 2. září Provoz školy Ve všech budovách ZŠ a MŠ pracuje 6 uklizeček a 1 školník. Ve školní jídelně se na přípravě jídla podílí 6 kuchařek a 1 vedoucí stravování. V novém školním roce přeji všem radost a spokojenost založenou na spolupráci a vstřícnosti. Mgr. Marie Kujová - ředitelka školy 6 7

6 MUTĚNICÉÉÉ, MUTĚNICÉÉÉ, NEJLEPŠÍ JSOU V REPUBLICÉÉÉ POBYT V LONDÝNĚ OČIMA MLADÝCH FOTBALISTEK Když na začátku června vyhrály žačky Základní školy z Mutěnic Coca-Cola Školský pohár, začaly se těšit na prázdniny. Věděly totiž, že nebudou jen tak obyčejné. Dívky se po triumfu dověděly, že je čeká cesta na Olympijské hry do Londýna. Bylo to až neuvěřitelné. Holky z obce Mutěnice, která má necelé 4 tisíce obyvatel, porazily v Coca-Cola Školském poháru zbytek republiky a mohly začít balit do Londýna.Za odměnu navštívilyolympijské finále žen ve fotbale.večerní zápas sledovaly přímo na stadionu, a to ne ledajakém. Hrálo se na posvátném Wembley Stadium. Strašně moc se těšíme, to se jen tak někomu nepoštěstí, hlásily dívky před odletem do Londýna. Letadlo s 16 mladými fotbalistkami tedy odletělo z pražského ruzyňského letiště a po příletu následovala okružní jízda Londýnem. Po ubytování v hotelu na okraji města byl naplánován oběd a odpočinek. Večerní program zakončiljiž zmíněný finálový zápas. Mutěnicééé, Mutěnicééé, nejlepší jsou v republicééé, daly o sobě dívky nahlas vědět ještě před stadionem ve Wembley. Přitom nechybělo mnoho a místo holek z Moravy mohl být v Londýně někdo jiný. Vzpomeňte si v semifinále na ty penalty, připomněl dívkám klíčový okamžik finálového turnaje ještě v letadle jejich trenér. Právě semifinálový zápas vyhrály žačky z Mutěnic sice zaslouženě, ale až po velmi napínavém penaltovém rozstřelu. Pak zvládly i svoje finále a odměnou jim byla vytoužená cesta na olympiádu. Super, paráda, to je nádhera, rozplývala se děvčata. Mávnutím proutku se najednou ocitla na jednom z nejmodernějších stadionů světa. Naše fotbalistky byly mezi 80 tisíci diváky a sledovaly finálový zápas olympijského turnaje ve fotbale žen mezi USA a Japonskem, navštívily centrum města a mohly tak obdivovat nejnavštěvovanější místa v Londýně, např. Trafalgar Square, Tower Bridge nebo Big Ben. Na závěr dvoudenního pobytu měly navíc tu čest podívat se do Českého olympijského domu. Zde se scházeli nejen fanoušci, ale i sportovci. Měly zrovna to štěstí, že se potkaly s olympijským vítězem z Atlanty 1996 v kanoistice a současným trenérem Martinem Doktorem.Kromě spousty zážitků ochutnaly i místní specialitu Fish and Chips a prázdninovým výletem na Olympijské hry udělaly poslední tečku za 10. ročníkem Školského poháru Coca-Cola. Ten patří již do minulosti, tak ať žije Školský pohár Coca-Cola 2013, kde určitě zase nebudeme chybět. zpracoval: Mgr. Milan Kovář Když jsme na začátku června vyhrály Coca cola Školský pohár, začaly jsme se dvojnásobně těšit na prázdniny.,,poletíme přece do Londýna, znělo z našich úst. Přesněji to bylo finále v ženském fotbale, které se konalo na stadionu ve Wembley. Když se blížil den odjezdu, všechny jsme měly sbalené všechny potřebné věci. Jen jediné, co nám ještě neletícím - vrtalo hlavou, zda zvládneme let v letadle Ve čtvrtek brzy ráno na naši výpravu složenou z hráček a trenérů čekal minibus před školou. Ten nás přivezl do Prahy na letiště Ruzyně, odkud jsme vzletěli směr Londýn Při letu naštěstí nedošlo k tzv. turbulencím, tudíž jsme měli velmi pohodlný let. Na londýnském letišti Heathrow nás již očekávaly vítězky ze Slovenska. Pak už jsme se jeli všichni ubytovat na náš hotel. Po cestě na hotel jsme se však ještě zastavili u katedrály sv.pavla, kde jsme měli menší rozchod na focení. Pak už jsme opravdu zamířili směr hotel, sice se nám poštěstilo uvidět nějakou tu památku, např. London Eye, Tower Bridge či Westminsterský palác, ale je- nom z oken autobusu. Hotel byl luxusní, nejen pokoje, ale i všechno okolo (recepce, restaurace, prostředí,..). Po odpočinku jsme se i s našimi trenéry vydali na očekávaný stadion ve Wembley, který byl od hotelu vzdálený asi 23 km. To je necelá půlhodina cesty. Ale my jsme museli vyjet dřív, abychom stihli i rozcvičení hráček, což bylo opravdu zajímavé. Ale přece jenom samotný zápas byl zajímavější. Ta atmosféra okolo nás hrála určitě důležitou roli. Jenom kolem nás proběhla Mexická vlna, museli jsme se hned přidat. Ostatní okolo nás fandili: USA,USA! Tak jsme křičeli s nimi. Samozřejmě anglicky. Česky se tam totiž vůbec nedorozumíte. A tak jsme si všechny vyzkoušely, zda jsme si zasloužily danou známku z anglického jazyka. Při cestě ze stadionu jsme zkoušely, zda nám ještě slouží hlasivky. A když jsme se pak všichni odebrali na své pokoje, lehli jsme si do postelí a hned usnuli, tedy aspoň většina z nás. Již od začátku druhého dne jsme měli napilno. Museli jsme brzo vstávat, nasnídat se, sbalit si věci a opustit hotel. Poté následovala celodenní prohlídka po Londýně. Nejprve jsme dostali rozchod u Big Benu, kde jsme se mohli kochat krásnou velkou věží s hodinami, kterým hrálo Londýnské oko krásné panorama. Po přejití dvou křižovatek jsme byli na velmi známém Trafalgarském 8 9

7 náměstí, kde se vprostřed náměstí tyčil Nelsonův sloup s jeho sochou na topu. Při tomto rozchodu jsme měli čas nakoupit suvenýry domů svým rodinám, které žily ve starostech o nás. Když už jsme měli nakoupeno, pomalu jsme se přesunuli do jedné z místních restaurací na tradiční anglické jídlo, což je Fisch and Chips (ryba s hranolky). Bylo to výtečné a opravdu netradiční jídlo. Poté následovala překva- Ze života mateřské školy Lesy rukou nad hlavami a výkřiky paní učitelko, paní učitelko, já, ještě já, tak vypadají rozhovory s dětmi v mateřské škole na počátku každého školního roku. Spousty dojmů, radost z toho, že je mají komu sdělit. Tak a teď se to musíme ještě naučit. Vyprávět, naslouchat, povídat si, skládat slova do vět tak, aby nám bylo rozumět co chceme říci, nezapomenout myšlenku, úspěšně vyslovit hlásky, které ještě příliš neumíme vyslovit. K tomu všemu nám často ve školce slouží ranní kroužek. Vypadá to asi tak, že se usadíme v kruhu na koberci s nožkama zkříženýma, všichni na sebe pení, ano, najednou jsme anglickým dvoupatrovým autobusem přemístili do Czech House, který byl sídlem českých reprezentantů. Tam jsme někteří potkali známou Kateřinu Neumannovou, jiní jsme hráli basketball, stolní fotbálek či se dívali na velkoplošnou televizi Pak už následovala jenom cesta na letiště a odtud jsme letěli směr Praha. Cesta zpět byla též bezproblémová, nad Prahou jsme měli menší dobře vidíme a napřed se pozdravíme. Nejčastěji krátkou básničkou, kterou umí již všechny děti: Na zemi sedíme, za ruce se držíme, popřejeme si dobrý den, ať turbulence, ale všichni jsme to zvládli jak psychicky, tak fyzicky. A pak jsme unavené, ospalé a vyčerpané jely minibusem směr domov Mutěnice, kde nás čekali naši rodiče s otevřenými náručemi. Tento výlet byl nezapomenutelným zážitkem pro nás všechny, určitě na něj budeme vzpomínat jenom v tom nejlepším. Za fotbalistky Tereza Lamáčková jsme každý spokojen. Ať se máme všichni rádi, protože jsme kamarádi. Dobrý den děti pozdraví děti učitelka a ony odpoví dobrý den paní učitelko Jano, vždy jménem té, která si s nimi povídá. Někdy téma rozhovoru spontánně vyberou děti, třeba: My jsme byli v nedělu v ZOO a byli tam hadi krajta. A my jsme zase byli o prázdninách v Řecku, v moři byly velké vlny a já už umím plavat. Jindy zvolí směr povídání učitelka: Když jsem šla dnes ráno do školky, viděla jsem na drátě vlaštovku. A máme téma pokaždé na půl hodiny. Teď ještě jak to udělat, aby promluvily všechny děti a sdělily pokud možno to nejdůležitější co mají na srdci. A že toho je. A tak se postupně učíme hlásit se o slovo, počkat, až na mne přijde řada,, naslouchat kamarádům, pamatovat si, co jsem chtěl říci. Uřídit takový rozhovor dá zpočátku pořádnou práci, ale až se to naučíme, tak si potom moc hezky popovídáme a hodně se toho dovíme. Za mateřskou školu napsala Učitelka MŠ Jana Mráková Úroveň klasifikace na C. k. slovanském ústavu ku vzdělání učitelů v Brně v 19. stol. Mám rád staré české černobílé filmy, označované jako pro pamětníky. Sympatická je nejen dobová čeština, hudba či oblečení, ale i pohoda, srdečnost, skromnost a um protagonistů. Po shlédnutí několika takových filmů si můžeme udělat představu, jaké postavení v jejich životě zaujímala kultura. Dříve narození spoluobčané potvrdí, že například zpěv patřil k jejich bezprostředním projevům pělo se nejen v kostele, ve škole či hospodě, etc., ale i při práci na poli či večerních setkáních se sousedy. Samostatnou kapitolou byla divadla, která žila prostřednictvím farních cyrilských jednot, jednoty Orla, Sokola a dalších spolků i na malých dědinách. Bez nadsázky se dá konstatovat, že hudba byla přirozenou součástí jejich života. Tehdy ještě platilo: Co Čech, to muzikant. Dalo by se tedy KLASIFIKACE Hra na varhany předpokládat, že na vysvědčení žáků z hudební výchovy bude dominovat stupeň nejvyšší. Bylo tomu ale opravdu tak? Jakou hudební průpravu absolvovali kantoři 2. pol. 19. stol., kteří měli na svědomí tu nemalou muzikalitu následných generací? Rád bych se nyní podělil o několik málo faktů týkajících se C. k. slovanského ústavu ku vzdělání učitelů v Brně, které jsem v průběhu letních prázdnin zjistil v Archivu města Brna. Z pestré škály předmětů byly cíleně vybrány výchovné náboženství, hudební výchova, výtvarná výchova, tělesná výchova tedy ty, které jsou dnes na okraji priorit. Tabulka uvádí, kolik studentů 1. ročníku školního roku 1871/1872 dostalo v daném předmětu příslušný kvalifikační stupeň. Hvězdička značí známku eléva po opravné zkoušce. PŘEDMĚTY Hra na housle Zpěv Kreslení od ruky velmi dobrý Náboženství Tělocvik dobrý * 10 dostatečný 9 12 * 8 ** nedostatečný

8 Z tabulky je patrno, že propadli dva studenti ze zpěvu a hry na varhany. Jeden elév dostal po reparátu z předmětu kreslení od ruky hodnocení dobrý, leč s poznámkou nemá vloh. Opravnou zkoušku ještě úspěšně složili další tři studenti, dva ze hry na housle, jeden ze hry na varhany. Pro pochopení kontextu nutno dodat, že ve 2. pol. 19. stol. byla funkce ředitele kostelního kůru a školy (rector chori et scholae) namnoze propojena a naše vlast nazývána Konzervatoří Evropy. Zatímco tehdy nebylo kantora, který by neovládal hudební nástroj, nyní patří učitel-hudebník k menšině. Liberálně aplikovaná výchova nemotivuje dnešní mládež kulturu vytvářet a být její součástí. Proč také, vždyť je jí díky médiím všude dost. Výsledkem konzumního životního stylu však není jen společenská pasivita, ale i alarmující vzestup počtu obézních dětí. Přes zprávy o úpadku českého školství, a to na všech frontách, výsledné známky na vysvědčení vypadají překvapivě dobře mít z hudební, výtvarné, tělesné výchovy či náboženství na základní škole jedničku je dnes téměř samozřejmostí. Jsou naši žáci skutečně tak výborní? Anebo jsme svědky degradace hodnotového systému? Karol Frydrych KULTURA Vinařské slavnosti v novém Hlavní změnou Vinařských dnů v Mutěnicích, a to podstatnou, bylo to, že se konaly v nově otevřeném přírodním areálu, který je podle vyjádření většiny lidí opravdu krásný a Mutěnice si takový stánek kultury určitě zaslouží. Otevření se sice stihlo za minutu dvanáct, ale jinak všechna čest. Tolik úvodem a nyní už k jednotlivým dnům. Začněme pátkem. To zahajujeme vždy nějakým divadlem. A nejinak tomu mělo být i letos. Po trochu rozporuplném loňském představení Pražáci na vinařských stezkách nechtěla kulturní komise nic zanedbat a už na jaře zajistila divadelníky z Ořechova s kusem Rychlé šípy z Oltecu aneb Opereta třetího věku. Ale kulturní komise míní a příroda a nemoci mění. Vše změnila telefonická zpráva z Ořechova, že hlavní představitel onemocněl, a že se představení nemůže konat. A babo raď! Naštěstí ořechovští podali pomocnou ruku a domluvili jako záskok divadelníky z Boleradic. Ten pověstný trn z paty byl však vytažen jenom napolovic. Boleradičtí nabídli hru Nikolaje Vasiljeviče Gogola REVIZOR. Pokud měl být divadelní pátek zachován, jiné řešení nebylo, a tak zbyl jen povzdech přijdou diváci i na Gogola? Ale v tomto ohledu diváci překvapili a přišli v hojném počtu, přestože počasí nevěstilo nic dobrého. A nebyli zklamáni. Boleradičtí profesionální ochotníci byli extra třída. Jenomže všem trablům pořád nebyl konec! Střecha areálu sice byla dokončena za pět minut šest, ale zastřešena jenom deskami ne však šindelem. A příroda měla jako ostatně vždycky navrch. Z deště, který občas padal, se některé kapky prodraly přes prkna na účinkující a jenom díky velkému stanu pro diváky ne úplně i na ně. Divadlo skončilo sice za malého deště, ale s velkým aplausem hlediště, které několikrát vyvolávalo výborné boleradické herce na zvlhlou scénu. Tím však páteční večer zdaleka neskončil. Mutěnická skupina Žízeň a hlad ve 22 hodin křtila nový hudební nosič. A samozřejmě křest CD byl provázen koncertem skupiny se svými hosty a pro mnohé diváky byl překvapením moderátor křtu pan Franta Uher, kterého asi není, hlavně pro posluchače Jihu a koncertů dechovek, představovat. Další host skupiny, mutěničtí Mužáci, se představili poněkud netradičně v kšiltovkách a černých brýlích rockerů i s netradiční skladbou. Koncert začal pomalu gradovat a rozvášňovat hlediště, ale rozvášňovat se začal také déšť, který byl stále intenzivnější, takže za chvíli nebylo na pódiu mnoho suchých míst, a i Franta Uher v dost zvláštním prostředí dokonferoval tento koncert. Závěr koncertu byl ale hodně hektický a skupina přidávala nové a nové kusy a lidem déšť přestal vadit. SOBOTA Jestliže pořadatelé, vědomi si pátečního počasí, se určitě dívali na nebe plné mraků oprávněně, protože soplilo pořád, sobota proběhla jakžtakž. Průvod od radnice, který vyšel v půl čtvrté, byl opravdu pestrý a hýřil všemi možnými kroji. V čele dva jezdci na koních s prapory, dva kočáry s účinkujícími a další a další soubory v krojích. Opravdu barvami zářící průvod, který snad probudil celou dědinu, a všichni směřovali k novému amfiteátru, kde začal hlavní program Vinařských dnů Začátek obstarala jako vždy divadelní scénka Zarážání hory, ve kterém se představili ochotníci z Mutěnic a mimo jiné vtipně glosovali i dění v naší obci. Přestože i jim trochu zařádil divadelní šotek, vše proběhlo, jak mělo i s potleskem diváků. Pak nastoupila šňůra folklorních souborů, kterou nemohl začít nikdo jiný než místní Mužáci, kteří udělali (někteří) také kus práce při přípravě celé akce.ta příprava není vůbec jednoduchá a těm, kteří tyto slavnosti připravují patří velký dík! Mužáky, aby se odlehčilo trochu jejich mužným hlasům, vystřídaly děti z folklorního souboru Jatelinka z Moravské Nové Vsi. Děti 12 13

9 vystoupení bavilo a je to, zvláště v dnešní době, kdy děti svádí úplně jiné druhy zábavy, vyplnění volného času více než dobré. Po mužích a dětech nemohl vystoupit nikdo jiný než ženy, a to ženský sbor Lipina z Hroznové Lhoty. Jejich kroje i písničky se dost výrazně lišily od místních a jejich vystoupení přispělo k pestrosti programu. No a další výborný soubor měl úplně stejné jméno: Lipina, ale náplň programu úplně jinou. Komplexní soubor předvedl komplexní folklorní pásmo a bylo moc dobré. Všechna čest. Díky vám, folkloristé z nám blízkého Vracova. Pak to chtělo opět trochu zaburácet, a tak zase nastoupily mužské hlasy, a to hlasy Mužáků z Korytné, což je také oblast úplně odlišná od našeho Podluží. Závěr programu obstarává největší hvězda a nejinak to bylo i u nás v Mutěnicích. Folklorní soubor Kunovjan. Tečka celého programu to byla náramná a gumoví tanečníci rozpohybovali už trochu zemdlené hlediště, ale nejenom tanečníci ale hlavně tanečnice, samozřejmě. Ti všichni dokazovali, že naši předci, z jejichž dědictví všechny soubory čerpají, nebyli žádní zádumčiví a pomalí lidé, ale lidé plní temperamentu a radosti ze života. A konečně přestávka i na občerstvení. Ne však moc dlouhá, protože je potřeba udat i obří hrozen, který už tradičně připravila Výzkumná stanice vinohradnická. A vylicitovat nějaké peníze z dražby, protože dražba určí majitele hroznu i archívních vín, se pokusil po roční přestávce pan Strnad, který dokazoval, že umí dražit nejenom holuby, ale i jiné komodity. Výtěžek dražby bude použit na slovácké vyzdobení našeho nového areálu. Konečně si mohl vydechnout pan Milan Mráz, který celé odpoledne provázel slovem a mnoha informacemi pro přespolní návštěvníky, kteří se mohli poučit na výstavě a ochutnávce zhruba 50 odrůd hroznů révy vinné, kterou tradičně zajišťoval Vinařský spolek, a také mohli ochutnat víno a burčák vinařů z vinařského občanského sdružení Búdy Mutěnice. Myslíte, že už toho měli účastníci slavností dost? Někteří určitě, ale jak hezkou náladu dokáže přivodit víno z jižní Moravy, jak dokáže zdravě nadopovat, ukázali ti, kteří vytrvali, a které cimbálová muzika Slovácko mladší stále poháněla k užívání si krásného dne. A to byl přece účel celých dnů vinařů, zapomenout na všechno špatné a aspoň na chvíli se pobavit a rozveselit u dobré muziky, u dobrých tanců, u dobrého vína a burčáku. A za rok se zase přijeďte do Mutěnic pobavit! Pavel Trávník 14

10 DÉLKY A ZNAČENÍ TRAS trasa č km trasa č km trasa č km

11 COŽ TAKHLE DÁT SI... TROCHU ETIKETY? Svatba je jednou z nejvýznamnějších událostí v životě rodiny. Rituál jejího průběhu je dosti propracovaný a do dnešního dne alespoň v základních pravidlech respektovaný. Každá výjimečná situace je zároveň situací stresovou, a je tedy výhodné nechat se vést společenským rituálem, co, kdy a jak dělat. Mladý pár by se měl rodičům z obou stran přinejmenším představit samozřejmě před svatbou. Není třeba pořádat obřadné zásnuby, ale sluší se, aby ženich rodičům nevěsty oficiálně sdělil svůj úmysl. (Nejvhodnější příležitostí je nedělní oběd, budoucí ženich Svatba 15 bezpodmínečně přinese matce nevěsty řezané květy). V dnešní době jsou zejména v městském prostředí obvyklé menší svatby, zvou se pouze blízcí příbuzní, přátelé. Počet bývá různý.je třeba dbát, aby počet zvaných ze strany nevěsty a ženicha přibližně odpovídal. U zcela malých svateb, u prvního sňatku, je hrubý nezpůsob a obvykle projev nezralosti nepozvat rodiče. (Není to pouze faux pas společenské, ale selhání lidské, které nebývá možné vysvětlit pouze omluvou a později ho mladý pár zpravidla lituje). Na venkově

12 se ještě leckde udržuje zvyk vystrojit dceři bohatou svatbu, a této tradici bývá nutné se podvolit. Hosty zveme ústně či písemně. Svatební oznámení se rozesílá širšímu okruhu známých a nemá platnost pozvánky. Na oznámení odpovídáme blahopřáním, telegraficky nebo písemně. Do obřadní síně čí kostela jezdí dnes svatebčané obvykle auty. Vůz nevěsty jede poslední. Před obřadní síní, zorganizuje posloupnost hostí příslušný úředník. Ze Společenského rádce pro tento případ vybíráme: Pořadí hostí v průvodu do kostela je všude odlišné. Nejčastěji bývá zvykem, že ženich s nevěstou končí svatební průvod, jejž zahajují družičky a mládenci, za nimiž jdou rodiče snoubenců. Někde jde nevěsta poslední s prvním mládencem nebo družbou, aby nemusela čekat na ženicha. Před oltářem nevěsta svlékne pravou rukavičku a odevzdá ji s kyticí nejbližší družičce. Ženich se postaví po pravé straně nevěsty. Dokud mluví duchovní sedí všichni hosté, jen k oddávacímu obřadu všichni vstanou a nevěsta se ženichem pokleknou. Pak jim duchovní podá posvěcené prsteny, sváže ruce a požehná jim. Tradičně bývá za hostitele pokládána rodina nevěsty. Před odchodem na svatební obřad může být už připraveno lehké pohoštění. Alkohol se podává jen ve velmi omezeném množství. Povinností ženicha je obstarat snubní prstýnky a svatební kytici. Po obřadu bývá pořádán slavnostní oběd v domě nevěsty nebo v restauraci. Náklady se dělí mezi obě rodiny, rodina nevěsty hradí jídlo, rodina ženicha nápoje. Při svatební tabuli platí zásady stolování pro slavnostní či oficiální oběd. Novomanželům je vyhrazené čestné místo v čele stolu. Napravo od nevěsty sedí rodiče ženicha, nalevo od ženicha rodiče nevěsty, pak hosté podle stáří, postavení a příbuzenského poměru. Novomanželé přijdou k tabuli teprve tehdy, až se sejdou všichni hosté. Mají právo odejít ze svatební hostiny jako první a nemusí se s nikým loučit (přirozeně až po jídle). Za zdárný průběh a ukončení svatebního veselí odpovídá hostitel čili otec nevěsty. Svatební dary jsou jedinou výjimkou, kdy bychom měli mít na paměti především praktičnost, vybavení domácnosti. Dar by měl věnovat každý pozvaný, rodiny pochopitelně mohou dávat společné dary. Je vhodné, aby se příbuzní předem domluvili, aby se novomanželům nesešlo několik stejných dárků, byť i praktických. Podoba svatebního oděvu podléhá módě, místním, krajovým a rodinným zvyklostem. Za nejklasičtější a nejtradičnější úbor nevěsty jsou pokládány dlouhé bílé hedvábné šaty se závojem (původně s myrtovým věnečkem). Při svatbě patří k bílým dlouhým šatům nevěsty frak nebo smoking ženicha. Nehodí se, aby dlouhé bílé šaty (jsou znakem nevinnosti) měla žena starší a ta, která se nevdává poprvé. Každopádně by měl být oděv všech svatebčanů slavnostní (pochopitelně to ale neznamená velkou večerní toaletu). Nevěsta by neměla mít nápadné šperky. Oděv svatebčanů je zvykem zdobit větvičkou myrty. Zdroj: chovani.sweb.cz MUTĚNICKÉ KRUPOBITÍ, STAROSTKA A POŠTOVNÍ HOLUB Celé Mutěnice měly tehdy smůlu. Krátké krupobití, které se druhou prázdninovou neděli přehnalo přes ves, působilo jako kulometná palba. Sklidilo úrodu ze záhonů i stromů. Pěticentimetrovým kroupám tvaru disku neulétli ani ptáci. Byly to haldy krup. Mezi kusy ledu na mě vykukovala holubí hlava. Myslela jsem, že už nežije, ale když jsem přišla blíž, mrklo na mě jeho oko, popisuje Jana Uhriková. Polomrtvého opeřence vyprostila z ledové hromady a odnesla domů, aby se o jeho pochroumané tělo snad nepoprali psi nebo kočky. První den nejedl, ani nepil. Nepostavil se na nohy a pravé křídlo vláčel po zemi. Druhý den bylo veseleji. V misce ubylo zrní a v prázdném kotci králíkárny, kde našel přechodný pobyt, se konečně postavil na okroužkované nohy. Nebyl to totiž obyčejný holub, jakých létá nad střechami stovky. Byl to závodník, pro kterého mají kroužky na nohou stejný význam, jako pro lidi občanka. Na bíle zbarveném měl vyražené PL PZHGP 2040, na červeném 3729 K 12. PL mají holubi z Polska. Poláci mají trochu odlišné číslování než u nás, vygůglovat jeho majitele nebude tak snadné Jak se ale mohl polský pošťák dostat do Mutěnic? Polští holubáři je snad vypouštěli z Rakouska či z Německa. Pro takové vytrvalce nejsou stovky kilometrů žádná problémová vzdálenost. Asi se oklikou vyhýbal té bouřce a nestihl to. Chovatel čeká doma jistě ještě nějaký ten týden, jestli se mu zbloudilec vrátí Pokus o vyhledání polského majitele přes počítač zpočátku ztroskotá. Písmena PZHGP Google sice najde: Polski Zwiazek Hodowców Golebi Pocztowich Polský svaz chovatelů poštovních holubů. Ale na všechny údaje z kroužků pacienta vyhledávač vám odpoví, že neexistují žádné záznamy, které by odpovídaly sděleným výrazům. Aha, stránky mají v kontaktech naštěstí mailové adresy. Mailový dopis s informací, že polský poštovní holub je zraněný v Mutěnicích u Strakonic v Česku a po rekonvalescenci bude vypuštěn na cestu domů, byl poslán 17. července. A v Polsku svého holuba identifikovali. Witam, golab pochodzi z naszego oddzialu Kamienna Góra. Z powazaniem M.G. Město, severně asi 50 km od Trutnova, leží zhruba kolem 300 km od Strakonic. Ráno, ve středu 1. srpna vystartoval už nedočkavý šampion rovnou na sever. Zamával nám křídly a ani nezakroužil nad střechami Mutěnic, podává zprávu jeho zachránkyně, starostka Mutěnic, Jana Uhriková. Ošetřovaly jsme ho s dcerou Ditou tři neděle. Poslední dobou natolik nabral sílu, že se mu už v zajetí nelíbilo. Veterinář nám řekl, že se dostatečně zotavil, a že je schopný doletět domů. Tak jsme ho vypustily. Já už jen dodám, že podrobně celý případ sledovaly noviny STRAKONICKO. Články: Holub s poštou nedoletěl, Poštovního holuba zachránily před smrtí a Holub zamířil do Polska. A že nám mnohým známé, starostka strakonických Mutěnic se svou dcerou, si zaslouží náš obdiv. Ing. Jaroslav Mihola 16 17

13 Historie Sokola má své pohnuté kořeny, které sahají až do 19 století. Již v roce 1862 se formovaly první tělovýchovné spolky Sokola, které založil a pojmenoval Miroslav Tyrš. Programem Sokola bylo pěstovat národní uvědomění českého a moravského lidu s tělovýchovou, protože v něm vidělo pomocníka v boji proti národnostnímu útlaku za Rakousko-Uherska a germanizaci. K národním buditelům patřil nejen Miroslav Tyrš, ale i Jindřich Fügner, Josef Dobrovský, František Sušil, Josef Jungmann, Karel Havlíček Borovský, Jaromír Erben a další HISTORIE OBCE Tělovýchovná jednota SOKOL Náčelník Sokola Tyrš propagoval antické názory na tělesnou výchovu stejně, jako starosta Fügner. V Mutěnicích svolal učitel Rudolf Zavadil dne občany na přednášku, na níž nabídl přítomným, že je ochoten v Mutěnicích tělocvičnou jednotu Sokol založit, budou-li souhlasit. Souhlasili. Ke skutečnému založení Sokola došlo dne Po dobu tří měsíců všechno vedl a řídil sám učitel Rudolf Zavadil. V té době zastával funkci starosty, jednatele a náčelníka. První valná členská schůze proběhla dne za účasti 16 činných a 18 přispívajících členů. Byl zvolen první výbor ve složení: Rudolf Zavadil - starosta vzdělavatel, Jan Blaha - místostarosta Josef Havlík jednatel, Václav Vagunda - pokladník, Jakub Štěpánek náčelník. V prvopočátku byla TVJ Sokol Mutěnice přičleněna k TVJ Sokol v Čejči až do roku 1927, kde v tu dobu byl pravděpodobně okrsek a náležela k župě Brněnské. Později byla Jednota osamocena s příslušností pod okrsek Hodonín v župě Komenského, se sídlem v Uherskem Hradišti a od roku 1921 pak v župě Slovácké. Hlavní náplní Jednoty Sokolské byla cvičení tělesná, cvičení na nářadí, vycházky a výlety. Později byly zavedeny do cvičení lehkoatletické prvky běhy, skoky a jiné, současně s tím i některé kolektivní míčové hry odbíjená a házená. Z počátku cvičili jen muži, od poloviny roku 1919 žáci i žačky. Odbor dorostu chlapců a děvčat byl založen až 4.září v roce Dále byl založen i pěvecký sbor, který vystupoval na besídkách a státních oslavách. V prosinci roku 1924 získala Jednota licenci na provoz němého kina. Zakoupen byl promítací přístroj a dynamo na výrobu elektrického proudu. MUDr. Václav Chludil zapůjčil benzínový motor na pohánění dynama. Částka na zaplacení zařízení ve výši 14.tis. Kč byla získána půjčkou od členů Sokola i od některých nečlenů. Ve třicátých letech byla zakoupena pro kino zvuková aparatura. Před tím, při promítání němých filmů, hrával v kině malý sokolský orchestr. Z výnosů kina byly postupně členům vráceny peněžité půjčky. Všechny funkce a práce v kině byly prováděny zdarma členy kino - odboru Sokola. To všechno zařídil a vedl pan učitel Josef Diviš. Jednota po celou dobu svého trvání soustavně a cílevědomě prováděla pravidelnou osvětovou a vzdělávací činnost. Před nastoupenými šiky cvičenců byly pořádány přednášky jak pro členstvo, tak i pro všechny občany v sále. Osvětový úsek vedl volený funkcionář vzdělavatel. Z vlastní sokolské trvale doplňované knihovny bylo prováděno půjčování knih členům i nečlenům. První cvičební místností Jednoty byla velká třída ve staré škole. Do roku 1920 cvičili v této třídě společně Orel a DTJ. V roce 1921 bylo však cvičení ve škole skončeno. Do žní téhož roku cvičilo se ve stodole u Brablců a od 14. září 1921 v sále u Dopitů. První letní hřiště bylo za starou školou, říkalo se tomu cvičiště, později se pak cvičilo za nádražím pod Lindičkami. Jednota ke cvičení pořídila nářadí: bradla, hrazdu, žíněnky, činky, pro ženy kužely a jiné. Kruhy byly pořízeny až v letech , a to po úpravě sálu pro zmíněná nářadí (byly vtaženy nosné kolejnice pod strop sálu). K úhradě za nákupy a provoz sloužily peníze, které Jednota získala vlastní činností: veřejná cvičení, divadla, kino, členské příspěvky, půjčky a dary členů. Výsledky tělocvičné činnosti Jednoty během roku přiváděly na místních či okrskových veřejných cvičeních pořádaných v Mutěnicích mnoho cvičenců i občanů. Velmi pilně se členové zúčastňovali i veřejných cvičení Sokola v okolí a někdy i v poměrně vzdálených místech. Dopravu účastníků na cvičení mimo obec zajišťovaly koňské potahy členů Sokola a Státního statku. Jezdívalo se na žebřiňácích, na kolech i vlakem. Formanky byly zdarma, vlak si platili členové sami. Nemajetným členům byla často cesta vlakem zaplacena z pokladny Jednoty. V roce 1926 se v Jednotě v Mutěnicích pilně nacvičovaly povinné skladby na VIII.Všesokolský slet v Praze. Nezachovala se zpráva o počtu účastníků ani jejich jména. Jen zápis ze schůze uvádí, že účastníkům byly podány pokyny o sletových přípravách, o společném odjezdu a byly 18 19

14 jim předány sletové legitimace i sletové odznaky. V roce 1927 cvičilo na sletu v Bratislavě 6 mužů, 5 žen a 3 dorostenci z členů: Jan Kůřil, Josef Balus, František Berka, Augustin Charuza a další. Slet v Bratislavě se konal července. V roce 1928 zúčastnili se dva členové Sokolského zájezdu do SKOPLJE v Jugoslávii, a to František Ilčík č.23 a František Balaštík. V roce 1932 na IX. Všesokolském sletu cvičili 3 dorostenci skladbu s lesklými tyčemi. Dále se sletu zúčastnila jedna cvičící žena a 5 členek necvičících. V roce 1931 byl zřízen u Sokola podobor kopané, který se v krátké době osamostatnil a nesl název Sportovní klub SK Slávia Mutěnice. (O příčinách rozchodu jsem se zmínil v kapitole o historii kopané). Práci Sokola značně narušila hospodářská krize třicátých let dvacátého století. Zejména finanční situace v Sokole byla velmi zlá. Nebylo peněžních příjmů a velmi upadala tělocvičná i spolková činnost. Při Jednotě byla zavedena funkce sociálního referenta, který se staral v rámci Sokola o pomoc postiženým členům a jejich rodinám. Po okupaci ČSR nacistickým Německem a nařízením říšského protektora byla spolková činnost Sokola v roce 1939 zakázána. Po ukončení II. světové války až v roce 1946 Jednota obnovila činnost. Cvičilo se v sále u Švagerků, sál u Dopitů, byl přebudován k trvalému provozu kina. Činnost opět vykazovaly všechny složky: žactvo, dorost, ženy i muži. V letech všechny složky pilně nacvičovaly skladby na X. Všesokolský slet. Vyvrcholením všeho snažení bylo Veřejné tělocvičné vystoupení Sokola v Mutěnicích na hřišti pod Bůdama a velmi početná účast členů HYMNA SOKOLA! mutěnické Jednoty na X. Všesokolském sletu, v červenci 1948 v Praze. Zúčastnily se i tyto ženy: Jitka Divišová Sýkorová, Zdena Divišová, Blažena Kratochvílová Krupanská, Marta Krupanská, Zdena a Lídie Sedláčkovy, Marie Bílková, Marie Kramlová, všechny jako cvičící. Muži: Miloslav Horecký, František Mokruša, Josef Hercog, Josef Drbal, jako cvičící Josef Dudek, Jaroslav Kratochvíla, Heribert Čepil a další jako necvičící. Jednota chtěla vybudovat vlastní Sokolovnu. Zakoupila ŠESTÉHO ČERVENCE NA STRAHOVSKÝCH HRADBÁCH STÁLI SOKOLÍCI V DLOUHÝCH HUSTÝCH ŘADÁCH. V DLOUHÝCH HUSTÝCH ŘADÁCH S VLAJÍCÍM PRAPOREM, SMUTNĚ POHLÍŽELI NA VRCH ZA BŘEVNOVEM. NA VRCH ZA BŘEVNOVEM V TAMĚJŠÍ OBOŘE, HLEĎTE PACHOLÍCI, KDO TO TAM AS OŘE? OŘE TAM ČECHIE, MÁTI NAŠE DRAHÁ. ONA VYORÁVÁ NAŠE STARÁ PRÁVA. NAŠE STARÁ PRÁVA JSOU TAM ZAORANÁ, OD NĚMCŮ NEPŘÁTEL JSOU TAM ZAŠLAPANÁ! OREJ, MÁTI, OREJ, PRÁVA NÁM VYOREJ, AŽ NEBUDEŠ MOCI, SOKOLA ZAVOLEJ! SOKOLA ZAVOLEJ OD SLOVANSKÉ PRAHY, TEN TI DOPOMŮŽE ZAHNAT NAŠE VRAHY. ZAHNAT NAŠE VRAHY DO PEKEL, KAM PATŘÍ, PAK SI ZAVOLÁME: SLÁVA NAZDAR BRATŘI! stavební místo tam, kde dnes je zbudován Sportovní areál. Začalo se s navážkou a úpravou terénu Akce nebyla dokončena. Po sjednocení všech tělovýchovných spolků v r v dobrovolnou sportovní organizaci DSO SO- KOL samostatná činnost Sokola byla ukončena. Tolik ve zkratce z činnosti Sokola v Mutěnicích. Pokračujeme v tradicích, které započali naši dědové. V měsíci červnu oslavila naše organizace 120. výročí založení SDH v Mutěnicích. Oslavy byly naplánovány na sobotu 30. června a neděli 1. července Všichni členové sboru dostali natištěné pozvánky s programem. Na oslavy byli pozváni i bývalí členové SDH, zástupci Obce, Okresního sdružení hasičů a družebního SDH Dolní Lhota. Oslavy začaly srazem všech členů a hostů v hasičské zbrojnici, odkud se vyšlo v 9 hodin za doprovodu DH Kateřinka do kostela. Zde byla za všechny hasiče sloužena mše svatá. Poté se všichni odebrali na hřbitov, kde byl položen věnec u hlavního kříže a minutou Musím zde podotknout, že Sokol byl trnem v oku jak již za Rakousko-Uherska, poněvadž propagoval vlastenectví, tak i za nacistické okupace Německem, i v padesátých letech za komunismu, přesto přežil. Ještě bych se chtěl zmínit o činnosti Sokola, kdy mimo pravidelného cvičení, pan učitel Diviš nacvičoval ochotnická divadla, operety i orchestr působící na bálech i za okupace, kde se vždy sešla svorně celá dědina. Operety, které měly úroveň, posilovaly soudržnost občanů v dědině. Kroniku Sokola vedl tehdy Miloslav Horecký a bez vědomí vedení Sokola ji předal do Muzea v Hodoníně Zaznamenal Ladislav Prčík ticha uctěna památka všech zesnulých hasičů. Poté průvod pokračoval přes celou vesnici do Sklepů Jarošek, kde po přípitku a společném obědě pokračoval další program slavnosti. Následovala slavnostní schůze, při které byly všem hostům předány pamětní listy. Členové SDH byli odměněni za vykonanou práci ve sboru, a to od čestných uznání SDH až po medaile za mimořádné zásluhy. Starostce sboru byla navíc udělena medaile od Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Sobotní program byl ukončen večeří a taneční zábavou. Nedělní program byl zahájen slavnostním nástupem 20 21

15 před radnicí, kde mužský sbor zazpíval státní hymnu, starostka přivítala přítomné a po proslovu předala slovo starostovi obce Dušanu Horákovi, který ve svém projevu zhodnotil hasiče jako jednu z nejlépe pracujících složek v obci. Podrobně hovořil o práci mutěnických hasičů i ředitel Hasičského záchranného sboru v Hodoníně ing. Martin Červenka, který vyslovil uznání výjezdové jednotce a pochválil velmi dobrou spolupráci se záchranným sborem. Po projevech připnul na hasičský prapor starosta obce pan Horák pamětní stuhu, kterou věnovala Obec Mutěnice. Pamětní stuhu ke 120. výročí založení SDH Mutěnice věnovalo také družební SDH Dolní Lhota. Tuto stuhu připnul na hasičský prapor starosta obce Dolní Lhota pan Vladimír Sobas. Po těchto slavnostních úkonech dal velitel povel k odchodu na hřiště u školy. Kromě domácích hasičů šli v průvodu také hasiči z Dolní Lhoty, kteří přivezli historickou i novou požární techniku, jejíž ukázky mohli všichni návštěvníci shlédnout po příchodu na hřiště. Za zmínku stojí exemplář parní stříkačky tažené koňmi, kterou jako jediní vlastní hasiči z Uherského Brodu. Mimo hasicí techniku mohli NAŠE VINOHRADNICTVÍ - VINAŘSTVÍ Putování slováckým vinohradem 22 přítomní vidět i vyprošťovací techniku či speciální hasičský tank. Odpoledním programem provázela a techniku skvěle i po odborné stránce představila paní Jana Trojancová z SDH Petrov. O tom, že se program občanům líbil, svědčí i to, že na hřišti vydrželi až do samého konce. Za SDH: Jiřina Chmelařová starostka SDH Termín: Start a cíl: Restaurace Pod Bůdama, ulice Vinařská, Mutěnice od 9.00 do 12,00 hodin Startovné se neplatí. Parkování autobusů: hřiště u základní školy, ulice Brněnská Trasy: 4km, 9km a 12 km. Trasy budou značeny barevně v terénu dle mapky. Mapka v tištěné podobě bude k dispozici na startu, zde si může každý účastník akce mapku opatřit startovacím razítkem. Mapka obsahuje informace o akci, informace o obci a pokyny pořadatelů. (Viz i mapka trasy uprostřed zpravodaje). K dispozici budou také keramické medailony se znakem obce. S P O R T MUTĚNICK Ý 23 F O T B A L Sezóna 2012/2013 se nám teprve rozbíhá, ale už teď je vidět, že by opět měla potvrdit čelnou pozici Mutěnic v okresní, potažmo krajské kopané. Vyšší soutěž než my hrají v mužích z okresních mužstev pouze Hodonín a Vracov, a to divizi, s námi hraje Kyjov a Bzenec. V dorostu hraje výš opět pouze Hodonín (a s námi pouze Kyjov!), v žácích znovu Hodonín a Veselí nad Moravou. Z tohoto výčtu je jasně patrné, že se Mutěnice v okresní hierarchii zařadily mezi TOP kluby ve všech kategoriích, tedy nejen v jedné kategorii. A mimo Regionální středisko mládeže v Hodoníně, které je díky dotacím samozřejmě úplně někde jinde než my, držíme, ba je mnohdy i předčíme, krok s ostatními městy v okrese. Stejně jako my je na tom pouze třináctitisícový Kyjov, který je navíc spádovým městem pro rozsáhlou oblast Kyjovska! A třeba poslední zápas našeho A-mužstva v Kyjově, který skončil remízou, je ze všech stran hodnocen jako velký neúspěch našeho mužstva, byť malé Mutěnice nastoupily na hřišti velkého Kyjova. Samozřejmě se všichni ohánějí, že v našem mužstvu máme Koštuříka, Němčického nebo Válka, což nejsou Mutěňáci, ale spolu s nimi nastupují naši mladí kluci, které jsme si převážně v našich podmínkách vychovali. Právě tito kluci vedle zkušených mazáků tak trpělivě sbírají cenné zkušenosti. Věřím, že ve své píli vydrží a už na jaře budou dostávat ještě více příležitostí než dosud. Navíc se u všech kategorií v podstatě jedná o setrvalý stav. A-mužstvo totiž dvakrát po sobě vyhrálo I. A třídu a nyní se drží opět na špici, dorost nám již čtvrtým rokem hraje krajský přebor, kde jako jedni z mála v okrese máme dva dorosty (!!), žáci rovněž pravidelně získávají medailové umístění ve své kategorii a vloni dokonce starší svou soutěž vyhráli! Snažíme se pracovat i s těmi nejmenšími, i když jsme si vědomi, že pořád máme rezervy. Stále totiž chybí dostatek trenérů a vůbec lidí ochotných se zapojit do činnosti v klubu. Každá pomoc, ať už při tréninku nebo poté při zápase je užitečná, a to se týká zejména těch nejmenších. Také nesmíme zapomenout, že již několik let funguje u nás i ženské družstvo, a to opět jako jedno z mála na okrese! Spousta lidí ale stále vnímá fotbalisty jako příživníky z obecního rozpočtu a nic jiného. Ano, pravdou je, že fotbalisté získávají prostředky z obecního rozpočtu ve formě dotace na provoz a údržbu areálu, bez nichž by oddíl v žádném případě nemohl fungovat. Ale pravdou také je, že část peněz vracíme v podobě nájmu areálu obci zpět, takže konečné náklady dosahují v rozpočtu obce cca 1%. A to si myslím, že to není částka nikterak závratná a podobnou výší přispívají i ostatní podobně velké obce. Navíc jsme, a to bohužel, jedinou organizací v obci, která se systematicky věnuje sportující mládeži ve věku od cca pěti či šesti let až do dospělosti! A tím spíš si myslím, že by se tato organizace podporovat měla. A naše největší současné problémy? Při počtu 8 mužstev je problém s tréninkovými plochami. Přestože máme umělou trávu, v letním vedru není tato plocha příliš

16 oblíbená, čemuž se ale kdokoli, kdo si na tomto povrchu zkusil v létě zatrénovat, skutečně nediví. Tréninkové travnaté hřiště by všechny tyto problémy vyřešilo. Své odsloužené už pomalu začíná mít i autobus, který se sice pořizoval poměrně nedávno, ale už v té době měl něco za sebou. 23 let, tedy stejně jako má naše demokracie (rok výroby 1989!) není určitě naší dobrou vizitkou. I když pan Buček pečuje o autobus jako o vlastní, své prostě má odslouženo a stáří autobusu je první údaj, o který se každý zajímá při nějaké nehodě. I když to je pochopitelně to poslední, co bychom autobusu, který vozí hlavně naše občany a z toho nejvíce naše děti, přáli. Samozřejmě ale věříme, že nás žádná nehoda stejně jako doposud nepotká. Autobus se navíc používá při výletech a zájezdech školy, různých zájmových spolků a dalších organizací. V neposlední řadě nás určitě trápí stárnoucí stadión pod Búdama, hlavně chátrající plot před hlavní tribunou, který každou chvíli hrozí zřícením nebo toalety vevnitř i vně kabin. Spousta věcí se sice v poslední době udělala, čehož si samozřejmě vážíme, ale spíš bych chtěl tímto upozornit, že vzhledem k rozpočtu obce a našim fotbalovým úspěchům jak mládeže tak i dospělých, si fotbal v Mutěnicích podporu nejen Obce určitě zaslouží. Starší přípravka (ročníky 2002 a 2003) stihla do uzávěrky zpravodaje stejně jako mladší odehrát jediný zápas. Bývalí trenéři Jenda Froněk s Frantou Lamáčkem odešli v podstatě s celou přípravkou do mladších žáků, na trenérském postu je vystřídal Karel Růžička, úspěšný trenér žáků. Kluci ročníku 2002 už trénují se žáky, zápasy ale za přípravku hrát mohou, a tak by měla mít přípravka dobrou kvalitu. Mladší přípravka začala s tréninkem až po prázdninách. Radek Maňák nám totiž s trénováním z rodinných důvodů skončil, Marka Mokrušu zaměstnávaly plně práce při žních a sklizni kukuřice. S trénováním tak začal Svaťa Němec, kterému pomáhají Vojta Špéra a Michal Blažek. Rádi bychom ale přípravku v ročnících 2003 a mladší doplnili o další šikovné kluky a děvčata a samozřejmě i o další trenéry. Jinak nám začínají chodit i kluci předškolního věku. Rádi bychom se věnovali i těmto dětem, ale bez pomoci rodičů to, bohužel, nezvládneme. Dveře máte u nás určitě otevřené! Do mladších žáků v pod na turnaji O pohár starosty Dolních Bojanovice vybojovala přípravka 1. místo, kdy v rozhodujícím utkání porazila přeborníka okresu st. přípravek Baník Dubňany 3:1 Dolní řada: Pavel Weigl, Lukáš Kotvan, David Šolta, Patrik Lamáček, Ondřej Buchta, Roman Špéra Horní řada: trenér František Lamáček, Petr Janás, Hubert Havelka, Lukáš Vaculovič, David Froněk, Matěj Pavelka, František Lamáček, trenér Jan Froněk statě přešla celá přípravka i s trenéry (viz. výše). V soutěži budou určitě jedni z nejmladších, ale o výsledky v této kategorie stejně jako u přípravek zas až tolik nejde. Přesto jim úvod celkem vyšel, když ze tří zápasů mají jednu výhru, remízu i prohru. Ke starším žákům přišli trenéři mladších žáků Peťa Weigl a Vašek Michna. Navíc je nově doplnili krajania zo Žiliny Luboš Ďuratný a Peťa Vlček. I když samozřejmě ne každý je na všech trénincích, o žáky by mělo být postaráno dobře. Po citelném oslabení, kdy do dorostu odešlo hned 13 (!) kluků jsme měli ze soutěže trochu obavy, ale start nám poměrně vyšel, neboť ze tří utkání dokázali dvě vyhrát. A za to jsme skutečně rádi. Dorost, jak mladší tak starší, by měl letos hrát v krajském přeboru bez velkých problémů. Konečně se nám podařilo kádr poměrně slušně doplnit, když k nám přišli z Dolních Bojanovic na hostování čtyři hráči, dále z Hodonína Prušaňák Jirka Stávek a z Ratíškovic k nám přestoupil Hodoňák Jirka Káčer. Navíc se dali do kupy zranění Závorka s Grmolcem. Dá se tedy říct, že máme konečně dostatečný počet hráčů v obou věkových kategoriích. Trochu problémy ale bohužel máme na trenérském postu. Rodinně zaneprázdněný Hynek Vaculovič si dal minimálně půlroční přestávku, takže vše leží na Peťovi Špérovi a Mirku Foltýnovi. Další adepti se nám bohužel nehlásí, ale sezóna se nám rozjela slušně, kluci chodí v hojném počtu na tréninky, a tak to, doufejme, oběma dodá další chuť do práce. A-mužstvo, které nám postoupilo do krajského přeboru, snad ani změnu soutěže nezaznamenalo. Od začátku se znovu drží na špici tabulky! K jedině změně v trenérském i hráčském kádru došlo díky odchodu Luďka Bati zpátky do Dubňan, naopak k nám přišel na hostování z Dolních Bojanovic Jožka Chromeček. Ten poslední roky působil v Břeclavi, kde odehrál dokonce i několik utkání za A-mužstvo v MSFL. Naše sehranost se tak v úvodu projevila. Navíc se nám podařilo vyřadit i divizní Spytihněv v Poháru České pošty, do kterého jsme se kvalifikovali díky loňskému vítězství v poháru krajském. Vyřadil nás až druholigový Zlín a po delší době jsme se tak znovu střetli s mužstvem z profesionální kopané. Zkušenost to byla pro naše mladé hráče užitečná. Další zkušenosti budou sbírat i v krajském přeboru a my pochopitelně věříme, že se jim i nadále bude dařit jako doposud. Naše ženy už mají odehraná tři utkání, zatím dvakrát prohrály a jednou zvítězily. Díky vítězství ve Školském poháru, díky němuž se, jak již určitě všichni víte, naše děvčata podívala i do olympijského Londýna, mohou trenéři Peťa Čepil se Staňou Brablcem počítat s další novou talentovanou hráčkou z fotbalové rodiny Froňků. Víťova dcera Radka totiž musela pro to, aby mohla fotbal hrávat, splnit jednu malou podmínku, kterou si vymínila její maminka. A to právě Školský Pohár vyhrát! A jelikož to děvčata, mezi které Radka patřila, dokázala, slibné kariéře další z rodu Froňků již nic nebrání! Závěr Všem občanům Mutěnic přejeme krásné podzimní dny, minimum starostí, všem vinařům pochopitelně to samé a samozřejmě také minimum špačků a jiných příživníků! A všechny naše fanoušky zveme na další naše zápasy ať už venku nebo doma. Přijďte povzbudit naše hráče! Petr Blaha 24 25

17 Narození: Filip Zimolka Luční Ema Maradová Díly Sebastian Konečný Dubňanská Viola Mokrušová Jižní Aneta Bajková Nová Nina Čepilová Nová Ondřej Ištvánek Díly Jan Fiala Brněnská Ivana Davidová Vinařská Nicolas Jílek Polní Sňat ky: Michal Grünwald Čejkovice Vladimíra Trávníková Nedělní Jan Ševčík Školní Helena Veselá Dubňany Martin Štilárek Karlín Kateřina Frejlichová Nová Martin Bíreš Brněnská Romana Svobodová Nedělní Jindřich Robek Údolní Romana Čechovská Hodonín Hynek Vaculovič Nedělní Hana Sečkařová Velké Bílovice Martin Malík Nová Věra Holasová Odry Karel Lamač Hasičská Kateřina Síkelová Krátká Petr Vajbar Kobylí Pavlína Kučeříková Nedělní Michal Štěpánek Tržní Marie Krakovská Hodonín Josef Doležal Dolní Bojanovice Veronika Mrázová Slovácká Josef Turzík Vinařská Jiřina Knedlíková Vinařská Úmrtí: JUDr. Ladislav Bognár Hodonín ve věku nedož. 72let Julie Drgáčová Masarykova ve věku 100let Františka Pagáčová Malá Strana ve věku nedož. 72let Marie Hamšíková Hodonínská ve věku 78let Marie Čepilová Nová ve věku 85let Jiřina Havlíková Brněnská ve věku 87let Ludmila Hajduchová Zahradní ve věku 89 let Jaroslav Šupa Brněnská ve věku 83let Jozefína Knedlíková Nová ve věku 75let Ludmila Chytilová Moravská ve věku 78let Cyril Ištvánek Havlíčkova ve věku 88let Ing. Miroslav Kúřil Slovácká ve věku 72let Květoslava Havlíková Průjezdní ve věku 80let Antonín Berka Strmá ve věku 55let Karel Válek Moravská ve věku nedož. 68let Blahopřání: 75let: 85let: 91let: 92let: Petr Mokruša Pavel Miklica Karel Bíreš Anna Kratochvílová Anastazia Frejlichová Emilie Hanáčková 27 Hana Svobodová matrikářka

18 Historie na fotografiích Mutěnické vinařské dny 2012 FS Lipina z Vracova Ženy z FS Lipina Mužský sbor z Korytné FS Kunovjan FS Kunovjan Dražba vín a hroznu 28

19 Amfiteátr Pod Búdama Mutěnické vinařské dny Výstava hroznů - Vinařský spolek Občanské sdružení Búdy - ochutnávka vín Zpravodaj Rady obce NAŠE MUTĚNICE. Povoleno OÚ Hodonín pod č.j. MK ČR E Vydává Rada obce Mutěnice. Red. rada: šéfredaktor - Pavel Trávník, redaktoři - Dagmar Marková, Marta Balgová, ing. Jaroslav Mihola, Ladislav Prčík, Vladimír Trávník, Anna Prčíková, Markéta Gáborová. Sazba a tisk: Tiskárna LELKA, Dolní Bojanovice. Náklad 1200 ks. Uzávěrka tohoto čísla